Periodikum ALTO Viewer

1

Ročník XXXX.

2

V Praze, v ponděli dne 15. ledna 1900.

Praha

3

Číslo 14.

4 article

Na ranní a odpol. listy před s lik cie

5 article

v Prazo v sdníni

6 article

n. : : . k- s drojí denáíko a: K P na měe ve sslkách

8 article

v avoji zkea tivo n rt na

9 article Telefonické zprávy „ Nár. Listů.“

Telefonické zprávy „ Nár. Listů.“ K situaci. Z Vídně, 15. ledna. V době národo hospodářského »rozkvětu«, v době předkra- chové, kdy všechen lid vídeňský uchvácen byl horečkou bursovní spekulace, nabyl zde insert jedné směnárny, na vratkých zákla- dech založené a také padlé, o »nejv y šš fruktifikaci« platnosti »slova okřídle něho«. Z oboru národohospodářského roz šířila se tato platnost na obor politický. Ně- mečtí liberálové rozšířila se tato platnost na obor politický. Němečtí fiberálové ode dávna znali se v řemesle nejvyšší fruktifikace jak hospodářské, tak politické, v nejvyšší frukti- fikaci v nejhorším slova toho smyslu Člověku vnucuje se bezděky toto slovo při čtení včerejších a dnešních novin víden Ještě více než nedělní »N. Fr. Presse«, »Volkztg.«, »Wiener Tagblatt«, »Volksblatt«, »N. W. Journal« a s nimi ovšem ve svorné jednotě též »Arbeiterztg.« vykořisťují pon- dělníky sobotní výrok císařův k del. dru. Stránskému o českém hlášení zá- lozníků k účelům strannickým, vnitřně politickým a protičeským. V pánech Perners- torferovi a Adlerovi probudilý se při repro- dukci projevu toho vz pomínky na li- necký program, který spolu pode- psali Očekávali jsme, ze vídeňské listy budou míti tolik taktu a slušnosti, že přestanou na pouhém uveřejnění. Neučinily tak. Beze studu nadepsal »W. Tagblatt« svoji úvodní stať: »Náhlé právo na štváče!« t. j. na české poslance. Ti se vyličují jako bu- řičové, jako ničitelé Rakouska, jako nejúhlav- nější jeho nepřátelé.

Volkztg Wiener Volksblatt N W Stránský Adler Vídeň Rakousko

10 article

Nemyslíme, že čeští poslanci budou za- raženi takovými útoky. Uvykli jim a učinili sobě heslem: »Guarda e passa,« podívat se a jíti dále! Co se řeči dra. Stránskéhl o samé týká, zajisté nebyla ani protirakouskou, ani protivojenskou, mohli-li mu bar. Krieghamme hned a hr. Goluchowski, který dosud nikdy s ním dříve nebyl mluvil, gratulovati k ní nazejtří. Podobá se však, že účinkovaly tu a podaly nesprávně informa ce tytéž elementy, které způsobily také známý komentář k nejvyššímu vlastnoruč- nímu listu stran afféry Hentziho. Aspoň se včera v kruzích maďarskýeh delegátů tvrdilo co nejurčitěji, že tito živlové v posledních dnech byli činnými bez vědomi hr. Golucho v- ského a bar. Krieghammra. Do pondělního orgánu bursovních job- berů telegrafuje zpravodaj pražský o »zdrcenosti ve všech českých kruzích«. »Dlouho připravovaná mladočeskou stranou a do delegací přeložená akce skončila prý takovýmto způsobem. Účinek na všech stra- nách je jako rány hromové. Dlužno povážiti. že manifestace vyšla z úst panovníkových, který je zvyklým odvažovati každé slovo po celou dobu své konstituční vlády vyhnul se mluvě tak energické. Prohlášení císaře, že raději zavede náhlé právo, než by ustoupil ve věcech jazyka služebního a že nedá nikomu amnestie, pů- sobilo na české straně dojmem tím více zdrcujícím, jelikož bezpečně se čekala amne- stie. V rozhodujících politických kruzích pražských, které prý znají dobře smýšlení na místech ústředních, praví se, že z řeči

Goluchowský Guardo e passo

12 article

císařovy je patrna celá veli kos t ne

13 article

bezpečí, jakému jde Rakousko vstříc.« Hr. Stürgkh ve svém pondělníku »Mon- tagspresse« píše: »Nechť si v dusné atmosféře vnitropolitických zmatků nejlepší mužové již pochybují, že bude lze najíti ještě sílu pro uhájení zásady státní jednoty a státní autority proti všeobecnému návalu národní politiky, tož výrok císařův o ži vi na novo naděje všech dobře smý šlejících lidí. Za slovem císařovým německé armádní řeči stojí v prvé řadě ně mečtí obyvatelé této říše jako příslušníci onoho národa, v jehož tradicích vědomí my- šlenky státní jednoty je zakořeněno způsobem nevyhladitelným.« Takový výklad německé pu- blicistiky, takově smýšlení v tá- boře německých poslanců, takov příhody a zjevy vůbec jsou špatno průpravou k českoněmeckém smíru, na jehož nezbytnosť opět se klade největší důraz a který také pový ministrpre- sident dr. Körber chce zahájiti dle prohlá- šení, které učinil redaktoru štyrskohradecké »Tagespost«. (Viz níže. Red.) Takovéto vykořisťování výroku panov níkova na upevnění nebo vyzískání privilejí německého jazyka a národa v celém státě utvrzuje jen přesvědčení v neněmeckých ná- rodech, že nejde o zájmy armády a o zájem státu, nýbřž o neoprávněné výsady německé menšiny. Těm však če- liti budou slovanské kmeny, s Čechy včele, s neumenšenou hor- livostí a netuchnoucí rozho- ností dále jako dosud. Dále jako dosud, nezaleknuti, nezastrašení a nezdrcení. Z Vídně, 15. ledna. Dr. K ö rbe byl včera císařem přijat ve s ly- šení.

Stürgkh Körber Čecho doktor Rakousko Hradec Vídeň

14 article

Císař odjede zejtra na čtyři dny na hony v Neuberku ve Štyrsku. Z toho viděti, že v akci k ustavení nového kabinetu na- stala nová přestáv ka. Mohlli dr. Körber ještě do soboty če- kati a doufati, že Čechové k němu stát butou v jakési neutralitě, po tom, co s stalo za posledních dnů mez ním a českými důvěrníky, je tat naděje ta tam. Z Vídně, 15. ledna. » Montagspresse oznamuje — prý z dobrého pramene — že nepomýšlí se na neprodlené svolání říšské rady v druhé polovině ledna, ale na druhé straně, že po dosazení nové vlády nemá ná- sledovati dlouhá doba bezparlamentní. Dle doslechu, jak nový kabinet se ujme vlády, sejde se mimoparlamentn českoněmecká konference a po- tom po případě, ale až v únoru, říšská rada. Vláda podá osnovu jazy ko- vého zákona. Časně z jara dojde ke zasedání z em- ských sněmů, které vyřídí zemský roz- počet. Potom následovati bude opět kampan říšské rady, která se bude zabývati hlavně záležitostmi hospodářs kými. Poslání páně Körbrovo. Ze Štyrského Hradce, 15. ledna Vídeňský dopisovatel zdejšt »Tagespost- dovídá se z výtečného prý pramene »Včera a dnes kolovala tu pověst, že je ná- sledkem odmítavého chování parlamentních stran poslání dra. Körbra zmařeno a jmenována již také osobnost, která prý povolána jest, aby místo dra. Körbra nové ministerstvo sestavila. Tato po v ě sť je.

Körber Čecho Körbrův Vídeň Štyrský Hradec

15 article NILIS

NILIS jak se mi ujišťuje, docela bez- podstatna. Dr. Körber je zcela dobře zpraven o smýšlení mezi Němci a Čechy. Avšak navzdor stále a stále rostoucím obtí- žím pokračuje neunavně v zahájeném úsilí a zdá se, že nové ministerstvo, jehož sestavení v hlavních rysech známo jest, v nejblíže příští době již na ve- řejnost vystoupí. Dr. Körber chce své posl án provésti, ačkoli mu parlamentní strany nepřinášejí vstříc důvěru, na kteroužsi vzhledem ke svým záměrům mohl činiti na- ději. On doufá, že panující dosud u parla- mentních stran chladné smýšlení s rozhřeje, až jen program vlády známým se stane. Nový kurs ne- půjde prý ani na pravo, ani na levo, nýbrž jenom ku předu. Vláda proti Němcům je na- prosto vyloučena, avšak rozumí se samo sebou, že nebude také vlá d- nuto proti Čechům. Nová vláda po- važuje za svůj nejdůležitější úkol, aby pro- pravila dorozumění mezi Čechy a Němci, soudíc, že pokus o dorozumění jenom tehda naději na úspěch má, děje-li se za činného účastenství vlády.

Nilis doktor Körber Němec Čecho Čechy

16 article

Dr. Körber má již vypraco- vaný jazykový zákon, kterýž má byti při vyjednávání podkladem rozprav; a v š ak nelpí nikterak na této osnově, nýbrž přijme změny, jež by z obou stran byly žádány. Avšak ujišťuje se, že příští náčelník vlády na stanovisku stojí, že vzhledem k situaci, ve kteréž se zástupcové obou národností nalezají, ježto obě straný k ústupkům odhod- lati se mají, musí vláda podnět dáti a na obě strany, tu povzbu- zujícím, tu zase uklidňujícím způsobem zasahovati, máli na ně- jaké skutečné dorozumění dojíti. Nová vláda klade největší váhu na to, aby říšská rada co možná brzy se sestoupila, neboť soudí, že těžisko doroz- umívací akce položeno býti musí do říšské řady. Dříve však chce dr. Körber svol ati předchozí konferenci, ku kteréž po- volaní zástu pcové obou národ z Čech a Moravy pozváni budou. Tato konference má poskytnouti podklad pro vlastní dorozumívací akci. Osoby, jež po- slední dobou s drem. Körbrem mluvily, ujišťují, že dr. Körber od zamýšlené akce mnoho dobrého očekává.

doktor Körber Čechy Morava

17 article Telegramy korresp. kanceláře.

Telegramy korresp. kanceláře. Ze Lvova, 14. ledna. (C.-B.) Na nově vystavené trati Převorsk-Rozvadov byla dnes zahájena osobní i nákladní do- prava. Z Vídně, 14. ledna. (C.-B.) Poh řeb zemřelého zde velitele ruského středomoř- ského loďstva, admirála Walronda, byl odročen, protože sem přibude na rozkaz ruského císaře jakožto deputace oddíl ru- ského vojska s několika důstojníky. Z Paříže, 14. ledna. (C.-B.) Spolupra- covník »Echo de Paris« měl ve Sv. Sebastianu rozmluvu s Dérouledem. Tento pro- hlásil, že neučiní až do ukončení výstavy žádného projevu. V daném okamžiku na- pne prý však všecky síly, aby dopomohl k vítězství republice plebiscitní. Z Říma, 14. ledna. (C.-B.) Papež při- jal ve slyšení meškající zde kardinály, kteří mu přednesli novoroční blahopřání. Svaty

Walronda Paris Sebastián rozmluva Dérouled Papež Svata Lvov Převorsk Rozvadov Vídeň Paříž Řím

18 article

otec konal pak ve svých komnatách sou- kromý cerkl. Z Říma, 14. ledna. (C.-B.) Král přijal demissi státního podsekretáře v ministerstvu války, p. Tardi t a. — Velitel papežské šlechtické gardy, kníže Altieri, dnes v noci zemřel. — Dle časopiseckých zpráv osvobodil disciplinární komise Minghetta ode vší obžaloby a ministerský předseda Pelloux toto rozhodnutí schválil Z Valladolidu, 14. ledna. Sje zd obchodních komor byl dnes za pří- tomnosti asi 400 delegátů zahájen. Na za- chování veřejného klidu učiněna všechna možná opatření. Z Cařihradu, 13. ledna. (C.-B.) V no- vější době nakláda se s katolickými Armény, pokud se týče svobodného cestování a stě- hování, stejně jako s Arměny gregoriánskými. Arménům katolickým, kteří meškají v Rusku za obchodními účely, nepovoluje se návrat. Ani arménsko-katolický patriarchát nebyl dosud s to, vymoci cestovní pasy pro biskupa, který chtěl cestovati do Říma a pro jistého kněze, který chtěl odjeti do ciziny, aby tam nastoupil nové místo.

Altieri Armén Řím Valladolid Cařihrad Rusko

19 article

Proti novým soudním zákonům zvláště soudnímu i oxokučnímu řádu, ze všech stran ozývají se nesčetné stesky a stížnosti. Zvláště majitelé větších závodů si stěžují, že při každé příležitosti jsou osobně voláni k sou- dům, kdež pak musí od rána třeba až do ve- čera čekati na chodbách soudních, až se na ně řáda dostano. I stává se velmi často, že- jest takový, ostatně doma velmi zaměstnaný obchodník, volán současně k několika soudům a k tomu předvolání třeba obdrží teprve den před stáním, což vede k nemilým zmatkům. A kdyby se nedostavil, soudce — aby proces byl kratší, připustí druhou stranu ku přísež- nému slyšení — a obchodnik při prohraje.

20 article

Tím pak, že musí se žalobce nebo žalovaný osobně dostaviti a cestu vážiti každé chvile do jiného města, zabljí svůj fysický čas, zane- dbává svůj obchod, takže má více škody nežli kdýby ani nežaloval. Ta láce nového procesu tedy není tak veliká, uvážíli se, že jsou nyní větší kolky, větší výlohy, větší počet soudeů úřadníků a lepší platy, což vše dle rozpočtu činí ročně na čtyři milliony zlatých. Tolik pe- něz processující strany dříve do roka advoká- tům v Rakousku nedaly — ani čtvrtý dil. A k tomu jesť strana dnes u soudu bezbranná, poněvadž platné dnes libovolné posouzení dů- kazů dle nových zákonů eo ipso v sobě za- hrnuje volné rozhodnutí vůbec ali- bovolné rozhodování sporu přenechati lze pouz soudeům v každém ohledu ideálně dokonalým jak co do právnického vzdělání tak do povahy i duševní bystrosti a nevšední znalosti lidského ducha a srdce i veliké životní zkušenosti. Kde pak ji ale lze všude předpokládati najmě u mladších soudcův sotva z university vyšlých? Proces dnešní není pranic lacinější dří- vějšího; co se dnes utrhlo advokátům, to čtyř- násobně doplácí strany ze svého na osobní da- leké cesty, na poplatky a vyšší platy — zkrátka dřive platily si proces s trany a dnes ho plati strany“ a poplatní ci. Co se týče oxekučního řádu nového, ten teprve se osvědčil nedostatečným a naprosto po- chybeným. Aby neodborníci mohli věc posouditi, uvádíme na příklad: dle nového exek. řádu se ten, kdo vydobyl sobě zástavního práva třeba na 10 koní v ceně 3000 zl. ani nevy roz-

Rakousko

21 article

V drobném prodeji sdpsl.n.. . . . . na si ve sllslkách na venkovší íl. . . . . . : : e 1nseraty plati so kotově vapřea. lacsk lerty pjímá dpin pim naehásají se taa raaske tiskárna a orpedice . Národnich Listů- Rukopisy se novřsoeií

22 article

umí () o tom, že na koně ty vede někdo jiný — na oko zjednaný — dražbu pro 5 zl. Koně se pak do opravdy odhadnou teprve při dražbě samé, »znalci« řeknou, že koně mají ceny pouze 1500 zl. a za jednu třetinu se smějí dle nového zákona prodati. Nikdo ke dražbě nepřijde, po- něvadž o ní nikdo zpraven nebyl (to k vůli ry- chlému řízení !) a nastrčený dražitel koupí koně v ceně 3000 zl. pouze za 500 zl. a první zá- stavní věřitel si může důkladně utřít nos ! Člověk zdravého rozumu by tomu ani nevěřil a přece tomu tak jest. To jsou ty nové vymoženosti. Ještě »lepšíe to jest u dražby immobilární, která se ukazuje nyní naprostou nemožností, jak jsem již před zavedoním nových soudních zákonů ve mnoha článcích těchto listů předpovídal. Budovy se m u s í prodati za p o lo v i n u, venkovské statky za dvě třetiny odhadní ceny. Kdežto dříve se statek takový prodal,. při druhé dražbě za každou cenu, dnes se do- týčné dvě třetiny dodržeti musí. »Znalci« od- hadnou statek v ceně 18.000 zl. omylem. za - 12.000 zl., tedy dvě třetiny, t. j. 8000 zle se musí položití a k tomu, za jakých podmínek; značnou část dlužno zaplatiti třeba ho to vě hned za několik dní. Kdo pak ale má tolik pe- nězi hned pohromadě? Tedy nikdo nepůjde k dražbě a myslí si každý: za tolik peněz si koupím stalek nový mimo exekuci; a dražba první zůstane bezvýslednou. Ale o novou dražbu na takové hospodářství se smí žádati až za půl roku. Mezitím ovšem stavení — jaku exekuta bývá — se rozpadá, střecha a ploty zmizí, stromy v zahradě a na polích se vy- kácí, neseje se, neoře se — zapotřebí tedy- eventnelně i nového odhadu a nežli k nové dražbě s celou procedurou dojde, uteklo zase.

23 article

půl roku a ke dražhě zase nikdo nepřijdea celá komedie se může opakovati in infinituma tabulární věřitelé třeba v první hypotece při- cházejí tak o úroky i kapitál. Tato vymoženost bude míti časem veliký vliv na poskytování úvěru nám v Rakousku tak potřebného. Páni, kteří opsali německé zákony, přehlédli úplně, že obchod německý má jiné zdravější základy obchodu našeho, totiž že požívá kreditu více z pohodlí než nutnosti, kdežto my jej pot ře- bujeme z nutnosti a bez něho ani býti nemůžeme. K čemu tedy jej zákonem nám stě- žovati a sebe ubíjeti? Četné insolvence v Ra- kousku z roku 1898 a 1899 nejsou nic jiného nežli následky nových soudních zákonů, jez. k vůli rychlejšímu rízení () zabijí dlužníka i věritele současně. Ce se pak týče vnitřního zařízení soud- ního, tu rovněž rozdělení soudů na jednotlivá oddělení soudní, odpadnutí jednotného podacího protokolu, jednotného expeditu a registratury jednotné — nemá smyslu; stěžuje agendua vychovává soudce jednostranné. Za 10 let se u soudu nic nenajde, jakou slavných c. k. okresních hejtmanství, kde hle- dají akta, jež odeslána jinam — aniž se to kde poznamenalo, kam odeslána byla. Spravedlivý soudce každý uzná správnost těchto stesků. Vždyť my advokáti netoužíme po. tom, aby se zase musily psáti obsáhlé sporné spisy, ale zavedení nových soudních zákonů ta- kových, jaké jsou, znamená přeskočení z ex- trému do extrému. Rozhodující činitelé to zajisté také začínají uznávati; i jest jejich povinností — nyní když přišli ku poznání, že to tak dále nepůjde — stavší se chyby rá- zem a rychle odstraniti ve prospěch obecen- stva a tím i státu samého.

Rakousko

24 article

Český advokát.

25 article FEUILLETON.

FEUILLETON. Dojmy a náladv. V Kralovei, 7. ledna 1900. Zase jednou trochu jasu a slunce, a ji třetí den, lze tomu tedy důvěřovat. Ven, ven z toho hnízda, za bránu někam, do širých poli. trochu si v té samotě jejich, v přírodě, jež te spí, urovnat ten chaos myšlének a pocitů. Je jedna pryč. Na »Paradeplatze« se pro- menada rozchází. Krámy zamřižovány, tu tam zpozdilec, tu tam fiakr zahrči, cyklista zazvoní, zašumí kolem, tu tam voják, dva, nebo policajt . . a ticho ostatně. Hrad, Kantstrasse, řeka, Knajphof, řeka, bursa, Vorstadt — jedna netržená ulice, široká přímá, hluboké perspektivy a výstavná, od ba- nálního činžáku až po modernu, plnou rozmar- ných balkonů, pavlánů, štítův a vížek a barev — celá ta ulice, jak do ní polední slunce ted plným proudem padá, zalitá tím bílým leskem jeho, nádherná, halí se v dálku přede mnou v lehounký závoj zářivé mlhy, v níž obrysy její jakoby měkly a splývají. A jdu tak tim sluncem, jež hřeje, tou mlžinou, tím tichem nedělního poledne sám, jako zakletým, začarova- ným městem, v duši klid a jas a teplo. Po sněhu ani památky, ale umrzlo za po- slední tři dni, a je sucho i čisto všude — ne- dělně. Brandenburská brána — Berliner chausée, ale stavení, třeba ne právě při silnici, netrhnou; tu tam civilista, voják, dva, tři — bryčka. Mrzne, ale vítr mrazí ještě více. No necht, jen když jest už to nejhorší, prosinec, advent, vánoce pryč, ty dlouhé noci, šeré dny. Onosi vlastně i teď sluníčko ještě dost dlouho přes osmou poleží, ale odpoledne přece už nemůze se jaksi rozloučit a dlouho, dlouho se zlate rozhlíží krajem, než se uloží. Konečně — elektrika mi zmizela ani ne- vím kde a kam; nedaleko přede mnou dvě chatrče, z kamene, ale neúhledné, ač neodpu- zují — silnice mezi nimi těsně probíhá, jako by to byly strážné domky či bývalé celnice

Krám Paradeplatz

26 article

Za městem, doeela v polich. Přede mnou v levo odbočujíc krásná silnice, široká, rovná vykračuje si pohodlně aleji starých mohutných klenů a dubů, teď holých, k nedalekému Po- narthu, osadě s pivovarem, rozsáhlé a ne- chudě, jak se zdá, výstavné, až k městu se táhnoucl. V pravo kolem pláň, sem tam zasně- žená, zaplavená a zamrzlá, sem tam hloučkem košatých stromů, sem tam ježatou houštin křoví oživená, šírá, daleká a věru krásná v tom svěm klidném, tichém spánku, v té zá- plavě slunce, s těmi havrany, již nad ní tu ten, tam onen v těžkém letu se vznášejí. Teď hloučky venkovanů, ale více po měsísku oděných, mne předeházejí domů se vracejíce, nebo polkávají k městu mířice. Mráz a ostrý vítr je popohání. Ale podívejte se na ty děti, zvlášť kluky: každý jen lem čepice přes šij uši přehrnutý bystře hledí před sebe, vykračuje si rázně tím mrazem, jenž zatím plné jeho tváře rozpaluje ve zdravou červeň. Radost pohledět Ale přec uchyluji v pravo na jinou, menší, zánovní silnici; a zas je to alej mohutných stromů, jež jako by na hrázi mezi dvěma za- mrzlými rybníky, vlastně jen zaplavenými lu- kami k jakési dědince mířie, mne vábí.

Mráz

27 article

»Vypadají ti Němci dost nevinně, ba zdají se býti hodní, přívětiví, dobromyslní lidé«, psal mi tuhle pan kol. V., protáhnuv o prázdninách také severními a západními končinami zdejší říše. Proč ne? Vždyť jsou to také jen lidé, kteří vědí, co je život, co jsou jeho bolesti i ra- dosti, kteří také rádi se hřejí u krbů svých rodin milovaných a milujících, kteří také touží po blahu a štěstí a strádají zlobou jiných, kteři milují, rodí se, mají své zlaté mládí i mužství plné práce a lopot, zdaru i nezdaru a stárnou a umírají, aby místo udělali jiným. Ale to jsou jen lidé. Mne se zde také nikdo dosud ani slovem nedotkl (až na starého universitního sekretáře, který snad pamatuje ještě Kanta — ale s ta- kovým, také sekretářem, ba ještě horším neru- dou, také dědou ze starého saecula, ušňupa- ným, modlivým »lilistrem«, jak by Němec řekl, měl jsem potěšení setkat se i doma), mně zde také dosud nikdo ani stébla do cesty nepoložil, jen tu a tam v krámě mne napálili, taškáři ale dobře mi tak, proč jsem se nenaučil již doma německy, proč lezu do vody, když ne- umím plovat, kamkoli jsem byl uveden a s kým- koliv mi bylo stýkati se dosud, vždy se mi dostalo přijelí vlídného, že si nemohu ani lepšího přát — a tak když se vmyslím v ten zdejší život, jenž kromě některých lokálních zvlášt- nosti podřízeného, praktického rázu od našeho se ničím neliší kromě řeči, skoro bych řekl, že by zde člověk málem zvykl. Ale nesměl bych jít, pronikat hloubči výše, jak chcete, slovem k ideám, ale zas jen těm, jež vůči Slovanstvu Němectvem celým hý- bají a jež, dáte mi asi za pravdu, nejsou ni- kterak »dobromyslné«.

Němec Kant

28 article

Ano, kdybychom nebyli, co jsme, souse a k tomu větev slovanská, kdybychom b takhle nějaký kmen v asijské Indii, na Gangu, nebo na Tigridu a Eufratu, a kdyby naši mi- nulost již jen hlásaly hieroglify, ano, to by s Němci i zajímali o nás, to by nešetříce nákladu a námahy cestovali k našim hrobům a troskám, zavrtali by se do naší kultury, studovali by náš jazyk, to by bylo všecko u nás grossartig- Ale takhle? Pravda dočítám se zde dost o do- movině, o Žofinské sylvestru, o koncích hole- šovských výtržností, o Grégrovi i Brynychovi o tom, jak židovská obec lipnická jmenoval pana okresního hejtmana v Hranicích, hr. M. Coudenhova svým čestným měšťanem (ta čest. p. hrabě, a ta vděčnost !) — A co vlastně ch víc? Stojí Němcům za to, aby víc pozornosti, sympathie věnovali národu, jenž před padesáti lety jenom nemravnými prostředky, jako jsou, ať krom jiných nemluvim ani o podvržených rukopisech, Palackého systematicky falšované dějiny *) znova byl vyburcován k životu z mráko smrti Litvané: Rozhovořila se tuhle o nich jistá *) Königl. privil. Berlinische (Vossische) Zt Oesterreich- Unzarn im XIx. Jhr. I. (3. I. 1900.

Tigrid Eufrat Němec Grégr Brynych M Coudenhove Palacký Vossisch Indie Ganga Hranice Zt Oesterreich Berlinische

29 article

zdejší vědecká veličina; konec vyzněl. : »V Prusku — je prý jich jen tolik a tolik a nemohou si naříkat — jsou šetřeni; i své kněze maji, ovšem Němce, protestanty, kteří se výhradné k tomu konci vzdělávají v litevském semináři theologické fakulty zdejší — ale je to už všechno marno.« Právě, právě, myslil jsem si, že už skomírají, neumějí nebo nechtějí žít vlastním životem, že už nejsou nebezpečni, že se jich netřeba báta že se sami vzdávají, proto jsou šetřeni. Ale jak laciná je to velikomyslnost! Než, pan N. pokra- čoval, vlastně dodal už jen. »V Rusku, tamje jich mnohem víc — ale tam se jim tak ne- vede —.« Ale teď jate měli vidět ten pohled páně N, jakým utkvěl na mně při posledních slovech a po nich. Na rtech úsměv, ale v očích — Ano, to Rusko: Co mi učenec napověděl, to mi občan, můj domácí, obchodník, v prosto- myslnosti své podal po lopatě. Knuta, ruská knuta! Tu je to, ale rozumějme dobře ! Ten dojem, tu závrať, již v Němcích budí nepopi- ratelná skutečnost, přítomnost stálého pokroku ve vývoji Ruska a ještě více ten pohled n mapu a do budoucnosti, o níž také vědí, že bude náležeti Slovanstvu, ten silný dojem vy- vážiti, tu závrat zastříti má — knuta, úšklebek.

Němec Knut Prusko Rusko pán N

30 article

Ovšem, nelze to generalisovat, Němci sledují pilně vše, co se v Rusku děje, také vážně, ale ve všech těch pozorováních zračí se respekt, kdežto o Rakousku — ale o tom doleji. Do očí mi šlehl stříbrný, intensivní blesk slunce, zářícího hluboko do dálky v jak zrcadlo hladkém ledě šírých zaplavených lučin podle cesty v levo i v pravo, tu blíže k městu. Klu- kovství se ve mně probudilo, nedalo mi, pustil jsem se na klouzačku. A vida, jde to, neza- pomněl jsem ještě — ani jsem sebou nebacil. A nechám alej alejí, Němce a Rusko a popo- bíhám, pokluzuju se bez cíle sám sem a tam tou širou ledovou plání, v níž pod sklem ledu stébla trávy je vidět, a jas a klid slunné zimní neděle i mně se v duši hosti. V tom kdesi cosi — buch. Ohlednu se. Opravdu, ale hodný kus za mnou již opět se sbírá jakási slečinka — tak osmnáct — dvacet

Němec Rusko Rakousko

31 article

jar — celá zazávojovaná s bílou rozplesklou čepicí koketně k levému oušku nasazenou. Byl bych přišel jak tak pozdě — a proto nedbám už zas, jen že jsem se zastavil a rozhlížím se krajem. Tam v dálce město, v pravo silnice k Po- narthu, v levo, ale také dost daleko, jakýsi les a blíž k městu i sem budova jako kasárny. Také se tam, zvláště v pravo a u města mihá několik brusličů — ale to je daleko — a zde je ticho, tak ticho, že člověku tichne i vír my- šlenek, an jen hledí a hledí kolem na tu při- rodu spící a snící, sníci o květech a zeleni, o východech a horkých i bouřných dnech a zá- padech, o nádheře let, že přešla i přijdou. A zatím, hlehle, slečinka popobíhá a po- kluzuje dále, jakoby nic — tedy žádná křeho- tinka — bodejť, vždyť před chvilkou ani ne- piskla. A blíží se. »Zas jednou jako děti,« začínám posticky — ovšem že německy — když jela mimo. Ale ona podívala se jen po mne, změřila mne — a nic. Snad se jí nelibí můj ohrnutý límec. At. Či je ji moje němčina podezřelá? Tím líp — vida, hned sprachübung při zábavé. Pokluzuju ve slušné vzdálenosti kolem ní a začínám tak ledacos myslit, jako na př. že je to hladké, že je krásně — — Ale ona zase jen se tak po mně podívala a zase nie. Dobrá, když nechceš, nech tak — a předběhl jsem. Začínalo mi být teplo a rozepjal jsem zimník. Ale v tom zas to za mnou, ale teď už také vřísklo a buch. Otočím se a již jako šle- chetník chvátám ku pomoci. Slečinka vstala. »Danke sehr!« »Bitte sehr,« ukláním se, ale ona zase si mne tak prohlíží. No, to už — ptám se, co je? »Verzeihen's,« zašveholila, červenajíc se, »ich dachte — sie seien ein Pfaffe, « *) — a utekla. Teď teprv — sáhnu si na oholenou tvář a dám se za utíkající do nekázaného smíchu. *) Katolický — ona byla tedy asi protestantka.

Pfaff Verzeihen ' s Danke sehr