1
masthead
Ročník XXXXVIII.
3
masthead
V Praze, ve střédu 2. září 1908.
Praha
5
article
Na rnnnt a odpol. HIsty
přvdulásd j sea
v Práze v adminislrae
na miěnse
n tvrt leta. . . 8 k —
s dvejí donáško o K 50
mi
na ctvit 14a . . . . 7 K t0h
ve Glislkách
2K30
ns měsfe . . . .
Toštout
na masíe
n dtvrt lci . . . . 9 Ka ono
s dvojí zdeilkoe
sK s
na měsíe
n čtvrtta . . . . 11 K so
6
article
Mír.
Mír.
Císař německý použil svého pobytu ve
Strasburce ku projevům, jež nelze odloučiti
od veliké diplomatické kampaně, jež zvláště
na podnět anglického krále vedla k cele
řadě mezinárodních dohod a k osobnímu
setkání téměř veškerých panovníků evrop-
ských. Za této diplomatické kampaně došlo
i ke schůzi krále Eduarda s císařem Vilémem
na zámku Friedrichshofu u Kronberga, tedy
panovníků oněch dvou říší, mezi nimiž dle
běžného názoru zavládly styky značně na-
pjaté, kterýžto poměr považován za nepo-
chybný ještě za schůze anglieko ruské v Ře
Prvé známky toho, že názor takovýto
na dále udržeti se nedá, objevily se v Anglii
po převratu tureckém, kdy vedle ostatních
smířlivých zjevů ve společnosti anglické vy
nořily se i řeči dvou anglických ministrů,
v nichž se osvědčovala dobrá vůle vycházeti
i s Německem. Napsali jsme tehdy, dne 12.
srpna t. r. Převratem tureckým odňat byi
stykům anglicko-německým osten právě ve
věci, jež nebyla bez nebezpečí pro zacho-
vání míru.
Eduard
Vilém
Kronberg
Friedrichshof
Anglie
Německo
7
article
Jak blízce jsme vystihli tehdy změnu
v náladě anglicko-německé, to potvrzuje
právě proslovení, jež učinil císař Vilém mi-
nulé neděle při slavnostní hostině štrasbur-
ské. V řeči své tu jaksi shrnul svůj názor
na mezinárodní situaci a podstata jeho vy
znívá v přesvědčení, že mír, ovšem že mín
ozbrojený, potrvá a jest zabezpečen. Pravilt
»Již po třicet sedm roků mohli jste v míru
věnovati se všelikému svému povolání. Ja-
kožto obyvatelé pohraničné země této máte
přirozeně největší zájem na tom, aby mír
na dále byl zachován, a mne těší, že před
vámi mohu jakožto své nejhlubší pře-
svědčení vysloviti, že mír evrop-
ský není ohrožen. Spočívá na přílis
pevných základech a nemůže býti snadno
zvrácen štvaním a pomluvami, závistí a ne-
přízní jednotiivců. Pevnou zaruku míru po-
skytuje především svědomí panovníkůa
státníků evropských, již jsou si vědomi od-
povědnosti své před bohem a cítí se životem
a zdarem národů, vedení jejich svěřeným.
Vilém
8
article
Další zárukou míru jest přání a vůle
národů samých, aby si osvojili a využitko-
vali v klidném vlastním rozvojí velikolepé
vymoženosti pokračující kultury a síly své
měřili v mírné soutěži. A konečně jest mín
zabezpečen i naší brannou mocí na pevnině
i na moři, národem naším ve zbrani. HIrdé
na nevyrovnanou kázeň a čest své branné
moci Německo jest odhodláno i na dáleji
udržeti na této úrovni, aniž by jiné ohrožo-
valo a ji tak vybudovati, jak toho vyžadují
jeho vlastní zájmy, aniž by někomu hovělo
aneb mu chtělo způsobiti bolest. S pomocí
boží a pod ochranou německých zbraní mů-
žete tedy i na dále se věnovati svému klid
nému povolání a shromážďovati ovoce své
vlastní píle. Kéž práci vaši provází boží po-
žehnání po všečky doby.«
Vzpomeneme-li si na bojovnou řeč cí
saře Viléma, pronesenou v roce 1904 kon-
cem dubna, kdy otázka marocká již již hro-
zila srážkou a kdy v Karlsruhe vzpomenul
bitev u Wörthu, Weiszenburgu a Sedanu,
kdy vyzýval k odložení domácích třenica
stopování událostí, jež »otřásají světem«.
postihneme vzdálenost, jaká v mezinárodni
situaci dle nejvniternějšího přesvědčení císaře
Viléma nastala mezi dobou onou a nynějši
Vilém
Německo
Karlsruhe
Wörth
Weiszenburg
Sedan
9
article
velu.
Kdežto tehdy řečí svou přímo mířil na
Francii a politiku tehdejšího jejího energi-
ckého ministra zahraničného Delcassén, ve
Štrasburce nyní vedle své řeči o zabezpeče-
ném míru vyhledal po přehlídce vojska ještě
zvláště příležitost, aby se zavděčil i branné
síle francouzské těmito asi slovy. Pochváliv
15 armádní sbor, pokračoval: »Rovněž jako
na skvělé vzezření vojska byl povznášející
pohled na zbytky starých válečníků, již v ob-
čanském obleku stáli oproti; válečníků z dob
mého děda, a neméně mě potěšilo, že jsem
mezi nimi viděl i mnoho starých francouz-
ských vojínů. Stáli tu svorně vedle sebe vá-
lečníci od Solferina, Magenty, Inkermanu
Sevastopoli, jimž veleli Bosquet, St. Armand
Pelissier a Forey a vedle nich válečníe
prince Bedřicha Karla, Steinmetze a mnoha
jiných německých vůdců vojenských. Takto
budiž! Kde žije pravý vojenský duch, shle
dají se srdce bojovníků!«
Obojí proslovení, jak toto, nepřímo obrá
cené k Francii, tak ono, věnované zabezpe
čení míru, jsou odleskem změny v poměrech
mezinárodních; jsou dokladem, že napjet
v evropské situaci značně ubylo, jsou ozna
čením výsledků velíké diplomatické kampaně
státníků evropských, vedené za všeobecného
napjetí ode čtyř let a jakoby kvapně ukon
čené vlivem převratu tureckého.
Delcassén
Solferina
Sevastopoli
Stanislav
Pelissier
Forea
Bedřich Karel
Steinmetz
Francie
10
article
Dle projevů těchto dá se dále souditi.
že i anglický král Eduard a císař německý
Vilém na schůzi ve Friedrichshofu se sblí-
žili v myšlence zachování míru. Mír ten
bude ovšem mírem ozbrojeným, při němž
si Německo vybražuje v řeči Vilémově roz
voj svých branných sil dle vlastního uznání
Tu se podobá, že ono místo řeči císaře ně
meckého platí zejména otázce úpravy po
stupu při stavbě lodí válečných. Dle toho
setrvá Německo na svém programu lodním
jak byl vypracován do r. 1913.
Mohlo by se zdáti, že to jest odmítnut
anglických návrhů ve příčíně odzbrojení na
moři a že to dokazuje nezdar poslání an-
glického kancléře pokladu Lloyda Georga
jež této otázce platil .
Eduard
Vilém
Lloyd Georg
Německo
Vilémov
11
article
Ale možno řeči císaře Viléma rozuměti
i tak, že nynější postup ve stavbě lodí po
trvá dle programu a že po r. 1913, kdy
námořní moc německá dosáhne své zamý
šlené síly, odpadne další potřeba usilovného
rozmnožování válečného loďstva. Poměr si
obou, Anglie a Německa, se valně nezmění,
za to bude Německo svým 300 mil. ročním
říšským schodkem samo donuceno, aby
zmírnilo další tempo zbrojení na moři, a
nynější program lodní provede. Potíže fi
nanční jsou tu pro obě strany značné, ježto
ani Anglie nemá zbytečných kapitálů, jsouc
nucena prováděti nákladné sociální opravy
Možno tudíž míti za to, že anglická my-
šlenka, obmeziti zbrojení na moři, dočká se
svého uskutečnění po r. 1913 a že oba
státy tím způsobem přispějí k upevnění míru,
že se smířily se stavem válečného loďstva,
jak do r. 1913 bude na obou stranách dle
nynějšího programu dobudováno. Nelze proto
mluviti o naprostém nezdaru poslání angli-
ckého kancléře pokladu; spíše se podobá,
že oba státy, Anglie i Německo, naleznou
klíč pro rozmnožování své námořní moci
válečné pro dobu po r. 1913 Stane-li anebo
stalo-li se tak již, octne se politika evropská
v kruhu zájmů anglicko-německých.
V posledních lelech ohrožován byl mí
evropský napjetím, jež mezi těmi kterými
státy panovalo v určitých otázkách; ale také
Vilém
Anglie
Německo
12
article
bylo zřejmo, že zvláštními dohodami mezi
interesovanými státy, nebezpečí to se od-
klizovalo, a tak jsme viděli, že děly se úmluvy
zejména mezi Anglit a Francií, Anglií a
Ruskem, a došlo-li nyní i na takové sblí-
žení Anglie a Německa, že císař německý
jest co nejpevněji přesvědčen, že bude mln
zachován, musíme míti za to, že na chod
příštích událostí politických budou míti nej-
větší vliv Londýn, Berlín, Paříž a Petrohrad.
Tyto dovedou poskytnouti i potřebného času
oněm státům, kteréž se jako Turecko uvnitř
přetvořují, aby obrod svůj vykonaly, aniž by
kýmkoliv násilně mohl býti přerušen.
A po této stránce jest štrasburská řeč
i pro nás velice významná. Tyto dny setká
se bar. Aehrenthal se zahraničným ministrem
italským Tittonem a při té příležitosti se-
bude rokovati prý i o zájmech obou států
na Balkáně, ale dle zpráv, zahraničnému
úřadu blízkých, bude snaha obou státníků
především k tomu směřovati, aby zabezpečil
ve vzájemném souhlase hospodářské úkoly
protože nyní po převratu tureckém nastane
tam období sbírání sil, a tu nebude ani ci-
zina na dohlednou dobu nucena, aby vyjed
návala o některých zahraničných otázkach
jez se týkají Balkánu.
Jest toto vymezení již ohlasem zabez
pečeného míru evropského?
Francie
Anglie
Rusko
Německo
Londýn
Berlín
Paříž
Petrohrad
Turecko
Balkán
13
article
Situace.
Situace.
J. P. Z Vídně, 1. září.
Dne 3. listopadu, kdy sejde se opět posla
necká sněmovna po přestávce déle 3 měsíců
trvající, po kampani parlamentů zemských a po
zasedání delegaei, vláda ji předložíi
1.sřádný rozpočet na rok 1909,
2. zatimní rozpočet na pryní polovinu
roku 1909,
3 obehodní smlouva se Srbskem,
4. nařízení, kterým aktivována smlouvat
zatímně ode dneška do 31. prosince t. r.
5. smlouvy, kterými se postátňuji: dráha
severozápadní, trati společnosti státních drah
dráha jiho-severo-německá spojovací.
6 zákon o pojišťování pro nedělnost
7. snad laké jazykový zákon pro králov
ství české. Kromě toho ještě jiné drobné
osnovy.
Sedm předloh, kleré jsme tu vypočetli
vyjmenovali, rozděliti nulno ve dvě skupiny.
K první náležej věci pělné, a určilýin krátkým
terminem, které musí býti sehváleny do dne
31 prosince t. r. Jsou to rozpočtové proviso-
rium, postálňovací smlouvy a provisorium i de-
finitivum obchodní smlouvy rakousko-srbské
Ministerstvo bude žádat od říšské rady dvoj
indemnitu: jedau ex post, nazpět, — souhlas k
zatlmnímu aktivování obchodní smlouvy rakou-
sko-srbské, druhou napřed, anticipando, as ce
lých 6 měsíců pro zatímní rozpočet na dobu
celého půl roku. Kabinet bude tedy žádat o
parlamentu neobyčejný projev důvěry, zeela
mimořádný pouvoir a pravomoc k důležitým
aktům státní správy, bez kontroly parlamentem
dílem vykonaným, dílem chystaným
Ke skupině druhé náležejí 3 operáty, z
kterých ordinarium budžetní po připadě může
zůstati neprojednáno a nahraditi se dvěma polo-
letními rozpočty zatímními, oba druhé pak nejsou
sice omezeny co do času, kdy počala by jejich
platnost, ale jsou to podniky, které hluboko za-
sáhnou do života národního a státního. Jsou to
elaboráty nedozírného dosahu, které ještě neho-
tovy upoutávají obecný zájem a které vtěleny
Vídeň
Srbsko
státní dráha
15
article
do formy zákonů, jej upoutají dojista měrou
ještě větší. To jsou a budou dvě veliké starost
vlády, každé vlády, nejbližší svízele však to
nejsou. Těmi jsou připomenuté jednotlivosti sku-
piny první, všechny dokromady a každá zvláště.
Pro každou vládu v každém parlamentě
jsou nejnebezpečnějšími zákony, které musí být
zastupilelstvem lidu a druhou sněmovnou vy-
řízeny do stanovené lhůty. Natož v nynější
sněmovně, jejiž aparát je složitý a těžkopádný
a v jejíž každém koutě čihají úkladníci, které
třeba učinili neškodnými buď zdoláním anebo
koupí. K vyřízení podotčených nezbytností mají
obě sněmovny všeho všudy šest až sedm neděl.
Panská není led, jakou bývala, tam však právě
záležitostem, o které jde v lomto připadě, potíže
dělati nebudou. Za to v poslanecké, jejíž polo-
vina skorem jest agrární, v níž k agrárnímu
sdružení přihlásili se lidé, kteři nedovedou roze
znati pšenici od žila na stojatě a v níž je ne
přehledná řada kandidátů ministerských a veliký
tlum nespokojenců, jež nelze smířiti s faktem.
že ministrem orby není agrárník faktický nek
alespoň nominální.
16
article
Hr. Kazimir Badeni správně rozpoznal pří
činu svého pádu, praviv: »Mne nezabila ně-
mecká obstrukce, mě zabil čas, protože baro
Bánffy trval neústupně na tom, že vyrovnae
provisorium musí býti stůj co stůj vídeňským
parlamentem dodáno maďarské vládě 4 prosince
1897.« Za dra. Körbra pak bylo řečeno
»Terminový obchod na plodinné burse vídeňské
byl zrušen, ale mnohem škodlivější zůstal
obchod terminový v parlamentě.« Baron Beck
má nyní terminové obchody hned tři najednou.
To je více nežli dost na poslední dva měsíce
jubilejního roku.
Kdykoli jindy mluvilo se o krisi agrární
myslila se krise, způsobená různými činitel
agrárníkům, rolníkům a velkostatkářům, myslila
se tiseň a nouze hospodářská, hmotná. Mluvi-l
se dnes o druhé krisi agrární, míní se krise.
způsobená zvláště ne-li výhradně agrárníky, krise
politická, krise parlamentní jimi přivoděná
V takové krisi nalezáme se, v její znamení
sejde se a zasedati bude před vánocemi vídeňský
parlament. Nebyla by. hrozivou, kdyby nebyla
podporována jinými elementy ve sněmovněa
sourodými elementy mimo sněmovnu.
Kazimir Baden
Baron Beck
Hradec
Mluvi
17
article
Nynější zastupilelstvo lidové je rozvrstveno
trojím směrem: národním, politickým a hospo-
dářským. Ovšem jsou kombinace těchto tre
složek. Máme na př. agrárníky, kteří jsou také
klerikály, a máme agrárníky, kteří se hlás
k liberálům. Ale je na jevě, že každé spojení
nebo sloučení dvou složek rozmnožuje výbušné
látky v ten způsob, že nevole agrární násobena
je nevoli klerikální nebo nacionální. K tomu
přistupují ještě dva momenty. Jeden je pravi-
delným úkazem, druhý je zjavem okamžitého
slavu věcí. Je totiž starou zkušenosti, že každá
kampaň sněmů zemských, každá sese delegační,
každá dlouhá prázdeň parlamentní vrhá, ba
chrlí do sněmovny poslanecké třaskaviny, jimiž
stmosféra lamější nabijí se k takovému tlaku
a napjelí, že pravděpodobnost výbuchu rovná
se léměř jednušce. Tak je tomu pokaždé a ne-
vidíme žádné známky, že bude lelos jinak, lip.
Naopak máme dojem, že bude hůře. To vše je
normalnost a tak bývá bez výjimky, pravidelně.
Připočteme-li k tomu celou, velikou sumu roz-
trpčenosti všech stran: sněmovních, oposičníchi
vládních, nabudeme obrazu skutečnosti, se kte-
rou politik a státník musí počitati. Rozmrzelí
jsou Poláci, rozhořčeni Němci klerikální stejně
jako liberální, zklamáni jsou sociální demokraté
zuřivi agrárníci bez rozdílu národnosti, zdoláni
jařmem vládním Čechové, na půl již v odboji
V drobném Prouejit
ranní číilo o soba .
na 2i
o dpoladni
Ve flialkách na venkorě
ranní člsla. . . . . . . . 10
odpolední . . . . . . . . 4 k
Inserát
plati se hotově napře.
Předplaseni a jnsorty přijpná ndmlnl-
slaste v Harlauské slicí č. s
Tam nackásejí ze tůs redakee
tiskirna a eapedice „Národnich Listě“
Rukoplsy no nevracsji.
Polák
Němec
Čecho
Tama
18
article
Slovinci a Chorvaté, pohotově k odporu kraj-
nímu Rusové. — Kam oko hledne, nikde nemá
bar. Beck čety, o které mohl by říci: »Ta je
moje, na tu se mohu spolehnouti.« Poloparla-
mentní kabinet není podepřen bezpečnou, věr-
nou, oddanou většinou. Solidarita vládních stran
navzájem je vyloučena, solidarita vládních stran
ke vládě je vzáenou udalostí, která musí být
pracně sjednávána, ztloukána, zverbována, na-
proti tomu jsnu secese a revolty příhodami co-
denními, horečka stíhá horečku, krise krisi
každá třebá síly vládního a parlamentního sy-
stému.
Jedna věc toliko je všeobecnou: nespoko-
jenost. Ale je to dosud jen nespokojenost pa-
sivní, která snáší vše, namítajíc, že by se jí
nepolepšilo, kdyby svrhla jho a jako bujný or
dala se do reje oposičního. Na druhé straně
minuly doby, kdy mohl ministerský předseda,
byv napadnut s levice i s pravice, nonchalantně
odtušiti: »To je viditelným důkazem, že vládnu
dobře!« Takového tonu mohl se osměliti před
čtvrtstoletím vůči spuchřelému, shnilému a bez-
páteřnému parlamentu kuriatnímu člověk fri-
volní a kynický, opovrhovatel poslanci, nenávist-
ník vlády lidové, jakým byl nebožtik hr. Edvard
Taaffe. Polemika druhu právě naznačenéhoje
dnes nemožna.
Nepíšeme dokonce plaidoyer pro chef
vlády, se kterým byli by spokojeni všichni.
Muž, který nemá odpůrců, ba nepřátel, kterýsi
netroufá odhodlaným hájením pravdy a práva
způsobit odpor lidí, horujíeích pro nadpráví.
křivdy a výsady, muž, který kašičkuje, hladí.
žehlí, konejší a tlumí, maje nepokrytě jednati,
který dožebrává se přízně všech, který každému
slíbí něco a nikomu neplní nic, to není hrdina.
Slovinec
Chorvat
Rus
Beck
Taaff
19
article
Naším ideálem věru není. My chceme v čele
státní správy a v čele parlamentní vlády člověka
činného, nelekavého, raději odrážného nežli ne-
osměleného, politika, nebojícího se boje za rov-
nost a spravedlivost.
U barona Becka pohřešujeme takové roz-
hodnosti. Viděli jsme jej vždy ještě na houpačee
pělkrát v levo a třikrát v pravo se nakloňují-
cího a rovnováhu stěží udržujícího. Nenáleží ni-
komu a nikdo nebude ochoten v kritieké chvíli
se navzájem exponovati pro něj a jednou bude
tu stát, opuštěn byv všemi, jako dr. Körber
prosince 1904 stál v rozpočtovém výboru, když
mu byl úvěr refundační zamitnut Čechy a Némci
zároven
Takové je divadlo v parlamentě. Mimo něj
jsou proudy ještě dravějši, úskalí ješté strmějsí
a četnější, nežli v něm. Pan Václav Titta, jako
chef vedlejší vlády německé, má ted nebezpeč-
ného soka, rytíře Š miče-Hohenbluma. Z Tre-
benie diktuje se, kdo má býti soudcem kdekol
v Čechách a jak se má tam jazykově úřado-
vati, zemědělská ústředna komanduje ministry
a poslance, dosazuje a sesazuje tyto veřejné
funkeionáře a stanovi směr nejen politice agrární
zvlášť, ale politice vůbec. Také baron Beek
hřál na svých prsou hada Hohenbluma. Hrabě
Auersperg ještě vlc. Též agrárníci slovanšti při-
jímali jeho povely. Nyní se zmije tyčí a vyhro-
žuje uštknutím těm, kdo slepě neuposlechnou.
Beck
Körber
Titt
Š mič
Beek
Auersperg
Čechy
Tre
20
article
»Co chce tento Achil v zelených gamaších a co
chtějí naši agrárníci,« pravil minulý týden člen
kabinelu, »žádný ministr orby, žádný kabinet
na světě povoliti nemů že.«
Baron Beck aktivoval zatímně, ale fakticky
dnes obchodní smlouvu se Srbskem, nikoli z ne-
přízně a ze vzdoru proti agrárníkům a také ni-
koli z lásky ku průmyslníkům exportujícím,
nýbrž protože si toho přál z vůle vyšší baron
Aehrenthal, se kterým chef nynější vlády žije
jinak ve stycích stejně napjatých, jako žil br.
Baron Beck
Srbsko
21
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Z akademického gymnasia.
Vzpomínka z denníku z roku 1853
(Viz »Nár. L. č. 207)
„Hlavní snahou ultraslovanské strany bylo
vždy a jest dodnes docílení všeobecné solidarity
mezi všemi Slovany,“ počínal prý nejpokornějš
přednes věrně poslušného šéfa nejvyššího poli-
cejního úřadu ve Vídni, polního podmaršálk
Kempena z Fichtenstammu, když r. 1852 žádal
za nejrychlejší odstranění profesorů Štěp. Volfa.
Frant. Ed. Vaňka a Karla Schmiedka z Jihlav
ského gymnasia, působíeích podle zaslaných de
nunciací ve smyslu panslavistickém. Jihlavské
gymnasium prý bylo na nejlepší cestě, státi se
zásluhou těchto profesorů baštou ultraslovanské
propagandy; německá řeč prý se tam potlačo
vala, čeština pak všemi možnými prostředky
podporovala; dějepis vykořisťován ve smyslu
slovanských ideí a přednášen způsobem pre
Němce zahanbujícím a žákům půjčovány do-
konce spisy Havlíčkovy, naříká denanciace, tedy
muže, který prohlásil, že Jihlava musí býti če
skému živlu získána. A to vše věděly i dozorě
orgány, školní rada Denkstein a biskupský ko
misař, farář Haly, aniž zakročili! Proto obrát
se Kempen přímo na kabinetní kancelář, aby
učinila přítrž jednání jmenovaných profosorů
nezkoumaje ani, pokud se zaslaná důvěrná zprá
va srovnávala s pravdou; Volf, Vaněk a Schmie-
dek byli již v říjnu přeloženi a nahraženi „ně-
meckými dobrými státními občany“, jakých stá-
pofřeboval a jakých tehdy bylo v Čechách pra
málo — vždyť počital úřadní výkaz r. 1854 jen
250 věrných a dobrých přívrženců vlády v Če-
chách, kdežto seznam politicky kompromitova-
ných a podezřelých vykazoval čislo 2777, to jest
přos 2 třetiny všech věrných občanů z celého
Rakouska i s italskými provinciemi (3816).
Ještě větší rozhořčení způsobily ve Vídni
poměry na akádemickém gymnasium v Praze
Kempen
Fichtenstamma
Štěp
Volf
František
Vaněk
Schmiedek
Němec
Havlíčkův
Denkstein
Hal
Schmie
Vídeň
Jihlava
Kempen
Čechy
Rakousko
Praha
22
article
r. 1853, kdy objevena tajná pokladnička stu-
dentská a spolek „Bratří rudého praporu“
Při prohlídee bytu Steidlova, pokladníka
studentské pokladničky, nalezena pokladničko
s 46 zl. 21 kr. a záznamem asi 20 dlužníků.
mezi nimiž byl i Stcidl. Ostatní členové byl
Mart. Pachl a Jiři Skornička, žáci 1. třídy gy
mnasiální a spolubydlicí Steidlovi, realista Jen
Hájek, studenti Krajeinger, Kuneš a Kašp. Fastr
Pokladnička byla založena v listopadu 1852
podle vzoru na klatovském gymnasiu, kde Steidl
do r. 1850 studoval; spolubydlící jeho platili
6 kr. týdně, jakož i pokuty za přestupky domá-
cího řádu, který Steidl zavedl; ostatní platili
10 kr. týdně. Vypůjčovati si mohl kdokoli,
(12 kr. z 1 zl. za měsíc); rovněž mohl u Steidla
své peníze uschovati. Účelem pokladničky bylo
šetření peněz ve školním roce, aby mohly býti
na konci roku mezi členy rozdány, kteří je měli
upotřebiti k cestování.
Vojenský soud se domníval, že profesoř
o této lajně pokladničce věděli, jelikož Steid
veřejně ve třídě o ní mluvil a zavedl proto vy-
šelřování s prof. drem. Pečírkou, v jehož třídě
bylo několik dlužníků pokladničky. Avšak marné
bylo veškeré vyslýchání a pátrání, které v tomt
směru bylo podniknuto, takže vyšetřování musilo
býti zastaveno — zvěděliť profesoři o tajné po-
kladničee teprve po objevení spolku „Bratří ru
deho praporu“
re a
Steidlův
Mart
Pachl
Skorniček
Steidl
Hájek
Krajeinger
Kuneš
Kašp
Fastr
doktor
Pečírka
23
article
Podezření vojenského soudu hradčanského
bylo podporováno z počátku zvláště tou okol
ností, že u Steidla nalezen papírek, na němž
byla jména profesorů s menšími obnosy peněž
ními napsaná, jako na př. ředitel V. Kliepor
10 kr., dr. Fr. Čupr 1 kr., V. Svoboda 6 kr.
dr. Axamit 30 kr., dr. Šohaj 20 kr. atd. Soud
se z počátku domnival, že jsou to dobrovolne
příspěvky do studentské pokladničky, kdežto ve
Vídní prý v nich tušili tajné přispěvky na propa-
gační činnost spolku „Bratří rudého praporu“
Na konec uvěřeno však výpovědem Steidlovým
že záznamy ty byly jen žertovné a že peněz
mělo býti použite na tabák pro silnější kuřáky
vybírány však nikdy nebyly.
Také další pátrání, pokud by snad členov
Steidl
Čupr
V Svoboda
doktor
Axamit
Šohaj
Steidlův
Francie
Vídeň
24
article
pokladničky byli stáli ve spojení s tajným spol
kem, nevedlo k žádnému výsledku; taktéž mar
ným zůstalo křížové vyslýchání žáků akademi
ckého gymnasia, vědělidli dřive o Bratrech ru
dého praporu. Pouze nad tim se vojenští pán
pozastavovali, že se profesoři opovážili p
zatčení Steidlově žáky vyslýchati a s nimi pro
tokoly sepisovati; zvláště se jim nelíbily otázky.
žákům kladené. Ostatně bažili i po tom, dozvě-
děti se „důvěrnou cestou“, kdo dal podnět ku
protokolárnímu výslechu, jaká napomenutí dána
a t. d. A jaký duch panoval na akademickém
gymnasiu? Starý denník se tu stává tím zajíma
vějším, že zachoval charakteristiku vyšelřují
cího soudce vojenského (hejimana-auditora Len-
zendorla), ktorou podepsal hr. Clam Gallas, ve-
litel armádního sboru českého. Praví se tu:
V studijní mládoži hárá neobmezené nadšen
prn český jazyk a český lid a jeví se v každém
směru slovem i písmem, takže je možno na-
zvati společným a převládajícím. Denníky, písně
básně, dopisy a jiné papíry studující mládeže
dýchaji duchem obětavosti pro národní úkoly
pro národní hrdiny a pro národní mučenníky.
zvláště pro Žížku a Husa, jiehž obrazy mají ve
svých přibylcích; touží po zlatém čase jejich
činnosti, po svobodě jimi vybojované, po české
velikosti, české samostatnosti a tato tužba jest
jim stálou vzpruhou, tak že se snaží své veli-
kány napodobiti, aby se zase vrátily staré ony
Steidlův
Gallas
Hus
25
article
Podle názoru soudcova bylo to přemrštěn
ctění dávno zemřelých národních velikánů če-
ských, vzbuzené uměle a živené zvláště pro
fesory češtiny, dějepisu a náboženství a měle
ve svém konečném cili sloužiti pouze k vycho
vání politických karakterů s ultraslovanským
tendencemi, v nichž vidělo tehdejší Rakousk
neobyčejné ohrožení rakouské monarchie. Prot
by si Lenzendorf přál, aby byla na psychologi
ckém základě určena souvislost mezi příčinam
a následky v nápadném zjovu tak neobyčejného
nadšení akademické mládeže pro českou národ-
nost, aby takto zjištěná příčinná souvislost vedla
jednak k osvětlení skutečného obrazu „Brati
časy
rudého praporu“, jednak aby mohl býti poznán
vznik tohoto nadšení, jakož i nebezpečí, kter
odtud pro stát prýšti.
Nevíme, jakých zpráv se vojenskému soudu
v tomto směru od policie dostalo. Polieejním
ředitelem pyl tehdy Sacher Masoch, který baži
po noodvislosti od vídeňíského ústředního pol.
úřadu, takže ve Vídni příliš oblíben nebyl; vy-
týkáno nru také, že je členem Besedy i Deuteche
Lesehalle, kde byl i jeho syn členem, že se za-
bývá rád po způsobu diletantů archeslogií
numismatikou, že je předsedou archaeologickéh
odboru v českém museu, že přespřiliš rád př
každé příležitosti mluví, že chodí rád na honby
a zanedbává uřad atd. Jisto je, že režim Sachen
Masochův byl velmi mírný proti poměrům za
jeho nástupce dvorního rady Ant. Päumanna
který byl do Prahy r. 1854 ze Štyrského HIradee
povolán
áoznli v ileol
Na akademickém gymnasiu působilo několi
profesorů, kteří patřili do seznamu „podezře-
lých a politicky kompromitovaných“. Byl to
především P. V. Štule, učitel náboženství, který
jako redaktor „Blahověsta“ vzbudil takovou ne-
spokojenost u vlády, že po několikerém napo-
menutí vydávání časopisu mu vůbec zakázáno.
Prot
Lenzendorf
Sacher Masoch
Sachen Masochův
Antonín
Päumann
P V
Vídeň
Praha
Štyrský HIradee
Deuteche Lesehalle
26
article
Zároveň mu vytýkáno, že s prof. Čuprem pro
výnosu ministerstva vyučování z 13. září 1850
zanedbává němčinu, takže na př. žák III. třídy
Ant. Šúra nemohl při výslechu ani jedinou větu
německy dokončiti. Ostatně se dopustil sám ře-
ditel V. Kliepera velikého provinění, že dovoli
Frant. Krajcingrovi, aby přednášel několika žá-
kům ve škole mimo vyučování o srbském jazyku.
Vojenský soud zaznamenal ještě jednu okol-
nost, která jej zarážela, takže žádal za nápravu
byly to chatrné historické vědomosti, které prý
u žactva zjistil. Záci byli totiž vyslýcháni, c
znají o Husovi a Žižkovi, o husilském nábožen-
ství, o husitských válkách atd. Odpovědi jejich
byly podle úsudku vojenského soudu v každém
směru nedostatečné; neznali ani historický, an
náboženský podklad „této důležité doby českých
dějin“. Steidl sám tvrdil, že své vědomosti o te
době čerpal na klatovském gymnasiu. Proto na-
vrhl vojenský soud, aby byla provedena náležitá
oprava v tom směru, aby se žactvu dostalo dů-
kladného poučení o husitské době, již ultraslo-
vanská strana tak vysoko cení a aby bylo řádné
osvětleno působení „národních hrdinů a bojov
níků za svobodu a češství“, Husa a Žižky, na
základě čistě historickém, neboť jenom na této
cestě možno čeliti lživým snahám liberálů,
soudil vojenský soud.
Čupr
Šúra
V Klieper
František
Zák
Hus
Žižek
Steidl
27
article
Úkolem policie mělo proto pro nejbližš
dobu býti sepsání obšírného memoranda, jak
akamedické gymnasium vzniklo, jak se v poli-
tickém životě zachovalo, jaké jsou morální i vě-
decké výsledky dosavadní činnosti a jaké prak-
tické vyškolení se žákům poskytuje; v příčině
profesorů mělo se zjistiti, jaká jest jejich indi-
vidualita, v jakém duchu přednášejí, jaký vliv
mají na své svěřence, jakou literaturu žákům
doporučují a jaká themata dávají žákům ke zpra-
cování při cvičeních řečnických; mimo to měl
býti přesně pozorován život žáků i profesorů
mimo školu. Pokud by policie na tyto úkoly ne-
stačila, mělo býti přibráno na pomoc i četnictvo,
od jehož organisace r. 1851 si vláda mnoho
slibovala a o němž zapěl tehdy Václav Pok
Poděbradský
Silnýť on 1 krásný v povolání svéml
Prostý a přec mužný v bouři, nehodě!
Nebes Pán mu přeje v hledu milostném.
Andělé jej chrání v každé příhoděí
Láska pak, když večer na modlitbách dlí,
za žandarma „Otče náš se pomodlí.
Čelnictvu věřili ve Vídni více než samému
policejnímu ředitelovi Sacher Masochovi, který
konečně v zápase s Vídní podlehl; přispěla k to-
mu zvláště ta okolnost, že při návštěvě českého
krále Františka Josefa v červnu r. 1854 v Praze
obklopil jej celou řadou tajných policistů, kteří
měli bambusové hole, naplněné olovem. Ačkoliv
toto opatření sám místodržitel český dr. Mecsery
schválil, viděl policejní šéf vídeňský v tom pří-
lišnou samostatnost ředitele pražského. Tak padl
Sacher Masoch a přišel — Päumann. —
Toť malá ukázka starého denníku.
V Halle, v srpnu 1908.
Pok Poděbradský
Sacher Masoch
František Josef
Mecsera
Päumann
Vídeň
Praha
Halle