Periodikum ALTO Viewer

1

Ročník XXXXIX.

2

Bosmu mdlvlni

3

nů sla

4

ěvonette

5

tod jlome

6

V Praze, v úterý 2l. prosince 1909.

Praha

7

štecne dakosštou žnron ekn

8

Číslo 351

9 article

la ranní a večerní liety předplácí se V Praze v administracit na měslo. na čtvrt lsta . . . . 6 K — s dvoji donáškou měsle, na čtvrt leta : ! . . 7 K Eli ve filiálkách na měslo. . . . . . 9 K. 30 h Poštou: na měslo, . . . . . na čtvrt leta . . . . 9 K o0 s dvoji zásilkou na měsle, ei Ba Stvrk isti

Eli Praha

10 title

Dnsšní čísle pro Prahu le o 10 stranácb.

Praha

11 article A temno dosuů!

A temno dosuů! Pořád ještě stojí národové rakouští před táhadou, čí myšlenkou a dílem vlastně jest překvapující poprava, vykonaná téměr rychlostí náhlého soudu, na třinäctileté ob- trukci v říšské radě? Otázka to velmi důležitá, poněvadž bez jejího správného rozřešení nelze viděti na krok dále. Vznikla myšlenka v hlavě slovanské či v německé? Vzešla z lůna Slovanské jednoty samé a teprv ve vřavé veliké čtyřdenní ob strukční bitvy českých agrárníků, bojované proti panujícímu systému Bienerthovu, či vnuknuta vůdcům oposice slovanské radou cizí, snad z tábora vládních stran, či snad z kruhův koruně blízkých a rozhodujících přes hlavu vlády Bienerthovy? Anebo vymyslil a připravil celé to pře- kvapení na konec pomecí Glabiňského a Gess- manna Bienerth sam? Tak a podobně se hádá i táže napjatá veřejnost, aniž by dostalos jí odkudkoliv vysvětlení. Že při vůdcích Slovanské jednoty my- šlenka návrhu Krékova, Kramářova, Údrža- lova a Šusteršíčova již dávno zrála, že se ke kroku tomu chystali již před zaháje ním tiché obstrukce agrárníků českých, toho svědectvím jest projev saměho poslance Udržala, učinéný již dne 28. listopadu t.r a uveřejněný hned tehda v orgánu strany Poslanec Udržal tu pravil; »Němci neustávají nás ličiti jako destruk- tivní živel, nemající vůbec schopnost ku plodně a klidné parlamentní práci. Směrem nahoru i dolů snaží se vyvolati dojem, že naše poselstvo jest vždy a za každou cenu pro divokou obstrukci a že tolíko ve chví- lich jakéhosi dočasného umdlení tváří se, jakoby mělo dosti vůle a porozumění pro zdravou sněmovní činnost; jak všakl umdlení- to přejde, opět prý v Češich ozve se stará a pravá povaha rušitelů pokoje a zásad- ních škůdců parla mentarismu.

Bienerthův Krékův Kramářův Údrža Udržal Němec

12 article

My ovšem přestáli už horší útoky, než jsou tyto a mohli bychom tudiž docela klidně přihlížeti k tomuto novému řádění r ee našich nepřátel. Než, někdy je na místě vyraziti i tako- vouto ohyzdnou zbraň odpůrci z rukou. A tu pomýsli se pršvě podati návrh na změnu jednaciho řádu a sice na takovou změnu, která by každou obstrukc i n a fíš ské radě znemožnilal Uvidímo, co tomu řeknou Němci. « —. Ale nevysvětleno zůstává, proč potom nicméně otáleli vůdcové agrární vystoupit s tímto svým pilným návrhem za vyjedná- vání Glabiňského s vládou a Němci i proč s ním přišli teprv, když vyjednávání bylo Němci rozbito a nastal rozhodný boj? Zřejmě událo se teprv az prostřed nej lužšího obstrukčního toho zápasu, jejž vedli čeští agrárníci vytrvale bez ustání již čtvrtý den, cosi nového, netušeného... co roz- hodlo. Však právě o tento nenadálý, tajemny impuls běží a o — účast nebo neúčast vlády Bienerthovy při něm. Byl to rozhodně jeden z nejzajímavěj ších momentů celé velké debaty sobotní když dr. Kramář v řeči své propověděl »Jsme si ovšem vědomi, že schválením našeho návrhu bude vláda vy- svobozena z tísně, a nebude nucena použíti § 14. Nebude nám ovšem z to příliš vděčna, neboť snáze lze po- psat nějaký arch papíru, nežli opatřit si většinu.« — Načež však ministerský před- seda bar. Bienerth ihned takto reagoval »Naopak, vláda bude se těšit ze změny jednacího řádu upřímně a v první řadě, i slibuje, že postará se o nejrychlejší provedení této re- formy.« Šlo to panu Bienerthovi od srdce,či toliko od plic? Byla to jen cnost z nouze. i dělal, jak Němec říká, jen » přívětivou tvář ku neblahé hře«, anebo doufal, že ta hra nedopadne pro měho neblaze- nýbrž spíše naopak, že mu vynese vytoužený úspěch, po kterémž srovná se opět v kříž a udrží se ještě hezky dlouho se ctí nad vodou?

Němec Bienerthův doktor Kramář Bienerth

13 article

Dle dnešní své velké řeči v rož počto vém výboru nechystá se bar. Bienerth se svým kabinetem ještě tak brzy k od- chodu, jak by se dle zděšeného křiku » Neue Freie Presse«, vidoucí již koalici polsko- česko křesťansko sociální na pochodu a slo- vansko klerikální vladu na obzoru, podobalo- Bar. Bienerth odnáší sobě ze sobot- ního obratu v poslanecké sněmovně dojem jakoby byl od celé řady stran obdr- žel zálohu na důvěru, kterouž prý hodlá čestně ospravedlnit, i naléhá nyní osvěžen, především na nejřychlejší po volení prozatímného rozpočtu a zmocňovacího zakona do konce tohoto roku; však zároveň již také žádá aby se »rozhojněně«, prácechtivé strany v parlamentě usjednotily o praco ním programu pro celý příšt rok.

Bienerth Neue Frei Presse

14 article

»Má li být však rozšířen rozsah onoho sdružení stran, které jsou ochotny zasaditi se o státní a lidové nezbytnosti«, pravil pan Bienerth doslovně — »a má li mezi nim zdařiti se úmluva o pracovním programu pro příští rok, — je nutno, aby v poli- tickém sporu nastal současně sta trvalého klidu (Beharrungszustand«). jenž by se především týkal sporný ch otázek národních, nejvíce při- ostřených a umožnil stranám, aby be ůjmy svých obapolných zájmův, až do ko nečného smirného rozřešen těchto otázek, — které sluší nezbytne stále na zřeteli míti a jehož zapotřebí stál se domáhati, — zatím klidně z a by valy se vyřízením ostatních úkolů »Vláda,« doložil potom diplomaticky, »ne opomenula by pak najisto též se své strany pořídíti ony politické předpoklady které by byly způsobilé, aby přivodily jeste další vytřibení a ustálení po měrů v parlamentě.« Tím dospěl baron Bienerth k otázce o přeměně svého kabinetu, všal jen aby se jí uhnůl jako šikovný vozka po ukazem na výhradní suverenní právo moc nářovo v té příčině. »Politické strany — pravil — mají ovšem samozřejmě právo pro- nášeti o složení vlády své názory a tužby avšak rozhodnutí v této otázce mus býti bezpodmínečně zůstaveno onomu či- niteli, jemuž přísluší výhradně právo mi- nistry povolávati a propouštětí. Též dr.

Bienerth

15 article

Kramář to výslovně ve své řeči uznal, coz beru s uspokojením na vědomí. Soudím jen, že forma, v níž dr. Kramař tlumočil svá přání, byla přece taková, že měla již téměř ráz závaznosti a že nedá se tudíž uvésti zcela v souhlas s názorem, jím sa- mým vysloveným ... Pro zkonsolidování na- šich politických poměrů jest však jako při každé stavbě třeba především výdatného zá- kladu a takový základ spatřují především v nejrychlejším co možná a včasném povo lení obou předloh, jež se nyní ještě projednávají, především v povolení zatím- ného rozpočtu, o něž zde jménem vlády žádám. « — Byl mu také šmahem, i sam ým německými radikály Pachrem a Wolfem ve výboru povolen, třeba že »Neue Freie Presse« zrovna touž chvilí kři čela o — »zardouseni německých stran . . « Ba věru prazvláštní to podívaná az míry zajímavá komedie: Zatím co Bienerth vykláda si sobotní obrat Slovanské jednoty jako vzácný projev důvěry ke sve vládě — německý tisk, velebivší dosud Bienertha jako nejlepšího ze všech něme- ckých ministrův, co jich dosud Němcům Rakousku pomáhalo — dnes křičí o zradě, o úkladném zaskočení, zrazení a spoutání německých stran, ale němečtí politi- kové saminejeví dosud naprosto žádné obzvláštní rozčilenía znepokojení ani v poslanecké, aniv panské sněmovně, ba ani v rozpočtovém vý- boru ! Snad. se teprv na to »rozhořčení« vy- spí, jako kdysí na Stremayrovo pařizení.

Kramář Pachr Wolf Bienerth Rakousko Stremayrovo Neue Frei Presse

16 article

Povšímnulí zasluhuje, jakými dráždidly hledí dnes zejména horliva služebnice ber- línské politiky »Nene Freie Pres se vyburcovat teutonský furor proti nám. Tak práší v dnešním svém večerníku výslovně »Praha jása! Veliké vítězsívi, jehož dobyli Češi pomocí svých spojencův a podporovani nejhanebnější zradou, již nyní na ně účinkuje opojně. Již házejí ministerstvo Bienerthovo do střepů; rekonstrukce vlády jeho již jest včerejším vtipem. Nýní propukají nároky kleré by ještě před několika měsíci byly či- nily dojem čírého bláznovství.« — Kdo ví čemsi podobném v celé naši veřejnosti? Dale pak maluje »Neue Freie Presse« »sku tečnou situaci« těmito krvácky křiklavými barvami: »Svobodomyslné něme- eké sitrany jsou v okovech. Vět- šina říšské rady jest slovanská a klerikální i neopomene zaři dit celý stát slovansky a kleri- kálne. »Minulé soboty byla bojována národní bitva proti Němcům za statní převrat. Panská sněmovna jej schválí a Rakousko bude pro dlouhou dobu vydáno v mo Čechův a klerikálův. Německé ob- čanstvo stalo se parlamentně bez- právným« — Vše to štvaní ma za účel, aby znovu pobouřilo z dejší jako zahra- ničné Němce a podnitilo je k novému vášnivému rámusení a brojení proti nám, jako- bychom o porobu jich ukládali, aby tak no- vým zastrašováním kruhů rozhodujících za- ražen byl všeliký pokus o politickun regene- raci této říše.

Frei Čech Bienerthův Dale Němec Praha Rakousko Čechův Neue Frei Presse

17 article Říšská rada.

Říšská rada. Panská sněmovna. Z Vídně, 20. prosince. (Telefonická zprava »Nár. L ) Panská sněmovna schválila zákon Krekův—Kramárav. (Předložen neprodleně k sankci.) Po zcela krátké debatě sehválila sněmovna panská usnesení posla- necké sněmovny, kterým se měn jejl jednaci řád ve smyslu dostatečně známém. ooslsd Hned po schůzi poslán zákon, rozšiřujíeí právomoc presidenta sněmovny poslanecké, do Schönbrunnu cisaři k sankei. Neobyčejně hojně sjeli se patrové do Vídně. Ve schůzí byli 4 bývali ministerští předsedové: kníže Windisgrätz, hr. Thun, bar. Gautseh a bar. Beck, (dr. Körber jako pokaždě, také tentokráte scházel), dostavil se bývalý ministr zahraničních záležitostí hr. Goluchowski, bývalý chef generálního štábu hr. Beck, přijel arci- bískup černovecký dr. Repta, s ním pak zemský hejtman bukovinský svob. pán Vasílko, přijel arménský arcibiskup ze Lvova dr. Theodoroviez, přijel arcibískup olomoucký dr. Bauer, kníže biskup celovecký dr. Kahn, 12 bývalých ministrů všech stran vyhovělo pozvání předsedovu. Lože i galerie, což je velikou vzácnostl. byly dnes plny. Ovšem hlavní kontingent poslu- chačů dodala sněmovna poslanecká. Částečná reforma jednacího řádu sněmovny poslanecké přikázala se komísi. Při její volbě stal se zase malbeur. Byl kandidován bývalý ministerský předseda svob. pán Max Beck. Misto něho napsali v kanceláři sněmovní hr. Bedřich Beck. Teprve pozdějí se omyl napravil. Komise seděla toliko pár minut, jakkoli měla termí dvouhodinový. Odpor neozval se nikde. Dřive však v poradě levice činěny proti předloze, z poslanecké sněmovny dodané, námitky. Po- volán bar. Bienerth, který je za pla- šil. Večer ve sehůzi plenární podán ústní re- ferát knižetem Schönburgem; promlu vil pak bar. Plener, hr. Frantisek Thun a b.

Thun Beck Körber Goluchowský doktor Repta Vasílko Theodoroviez Bauer Kahn Bienerth Plener Frantisek Thun Vídeň Schönbrunn Lvov necký sněmovna poslanecký sněmovna

18 article

Pininski. Pozoruhodný byl toliko projev hr. Thuna, který vždal dlky a uznání navrhovatelům, diky a uznání také stranám poslanecké sněmovny které tuto změnu jednacího řádu sehválily. He Thun ovšem ji pukládá toliko počátkem nápra y a nedostatečnou. Přes to však vyslovil „povděk že omezuje se obstrukce ve sněmovně poslane cké a rozmnožují se podmínky prc práci posi tivní.““ — Sněmovna panská sejde se opět 27. t. m. by schválila předlohy, které budou zejtra a po- zejtří posianeckou sněmovnou vyřízeny. a p Z Vídně, 20. prosince. (K. k.) Předveda kn. Windrsehgrätz zahajil schůtí ve 3.40 hod. a věnoval vřelé pohrobní vzpomínky zesnulým členům dru Erweinovi, svob. p. Oppen- heimerovi, Jeittelesovi, hr. Janu Harrachovi a svob. pánu Rumlerovi. Úmrtím hr. Harracha — pravil — ztrácí sněmovna dlouholetého a horlivého člena. Od válečných let 184879 stál po několik let v řadáci naší armády a vystoupiv z ní, dbal úsilně o povzne- sení kulturního a hmotného pokroku, zejmena ve své domovině v Čechách. Zvolen do sněmu králov- ství českého, zaujal brzy význačné postavení, v něn věrně a nezvratně sledoval cíle, jež za spravné uznal. Umění a věda měly v něm štědrého příznivce. O musenm království českého získal si jako jeho dlouholetý president trvalé zásluhy a neůmorné činnosti zesnulého ma království dalmatské mnoho co děkovati, pokud jde o jeho rozvoj a seznáni. V drobném prodejl- ranní číslo o sobě . . za 8h večerní . . . . . za 4 h Ve fliálkách na venkově ranní cislo . . . . . . . 10h vočerní . . . . . . . . 5 h lnseráty platí so hotově napřed Předplaceni a inserty přijimá admnistrace v Marianské ul., 5. Tam nacházejí se též redakce. tiskárna a sxpedice „Národnich Llstě- Rukopisy se nevracejl

Thun Erwein Jeitteles Harrach Rumler Národnich Vídeň Čechy

19 article

Povolán na dědičné místo v této sněmovně, osvědčil se vždy jako pravověrný a pobotový spolupracovník. Šlechetnému muži a milému kolegovi, jenž dovedl setrvati na svých politických názorech a spojiti s nimi smiřlivý smysl, zachováme čestnou vzpo- mínku. Hr. Baworowski složil slib. Po přečtení došlých spísů navrhl hr. Fr. Thun, aby usnesení poslanecké sněmovny o refor mě jednacího řádu přikázalo se bez 1. čtení 9člennému výboru, jenž by se ihned zvolil a uložilo se mu, aby o něm podal zprávu za 2 hodiny. Za tím účelem buď schůze přerušena na 2 hodiny a po jejím obnovení buď na první místo jednacího pořadu dana ústní zpráva tohoto výboru. Jak pilnost, tak meritum Thunova návrha byly schváleny a do výboru zvoleni: svob. pp. Becka Chlomecký, šl. Grabmayr, dr. Mattně, hr. Monte- cuccoli, hr. Piniňski, svob. pán Plener, kn. Schön- burg a br. Pr. Thun, načež schůze ve 1/45. hod. byla přerušena na 2 hodiny. Schůze obnovena o 6.20 hod. Kn. Schoenburu, podávaje výborovou zprávu o změně jednaciho řádu, stýskal si, že sněmovna byla opět přinucena vyříditi důležitou předlohu obratem ruky. Doufá, že nebudou se činiti překážky kroku druhé sněmovny, který uvítán byl radostně veškerou veřejnosti. Konstatuje však, že je tu jisté obejití ducha jednacího řádu. Výbor dospěl ku přesvědčení, že není formálního důvodu, aby zákon nebyl změněn. Předlohou stal se rozhodný pokrok, neboť dosavadní nejsilnější prostředky ob- strukční byly odstraněny. Bylo naléhavou potřebou, aby poměry v našem parlamentě byly sanovány. Přednost přediohy je, že v roční lhůtě platnosti tohoto zákona lze učiniti dobrá bezvadná opatřenía nařízení. Výbor navrhuje, aby předloha byla schvá- lena.

František Thun Thunův Beck Chlomecký doktor Mattně Plener Schön Hradec Monte poslanecký sněmovna

20 article

Ministr vnitra svob. p. Haerdll: V nynější Iormě — jak se zdá — je předloha způsobilou omeziti ru- šení sněmovního jednání a působiti příznivě na dě- nost sněmovny. Znamrná tudiž důležilý krok pro do- sažení cíle, zabezpečiti plodnou parlamentní práci proto žádů, by panská sněmovna vyslovila s ní sou- hlas. Š. Plener pravil, že cesta, jež byla nastoupen poslaneckou sněmovnou, je formálně připustnou, však jeho strana nemůže potlačiti obav, že v tomto pří- padě bylo použito dodalečného zekona k zákonu z dne 12. května 1873, čímž ustaňovení § 60, jedn. r. poslanecké sněmovny, jež z důležitých důvodů vy- lučuje pilné projednávání nemohlo se uplatniti. stavo ěrna strana neočekavá řešení rakouského problému od pouhé refotmy jednacího řádu, ordra- vění veřejného života je podmněno uvolněním poli- ticsého, socrálního a hospodářského vývoje, jemut ovšem musi předcházeti námi všemi tak žadané urovnání národnostního boje. Strana uvíta a by s po- vděvem, kdyby při definitivní úpravě jednacího řadu poslanecké sněmovny podařilo se jazykoprávn parlamentní poměry upraviti způsobem, jenž zaručoval by jednotnost jednání a stejnoměrne vy- konavání předsednické moci. (Souhlas. ) Hr. Fr. Thun prohlašuje, že pravice schválí zá- kon, jak byl pansté sněmovně předložen Záležitosti takového výžnamu nelze jen m čky projeviti soubla nýbrž třeba k němu připujiti několik slov. Obč sně- movny trpěly po dlouhá léla smutnými poměry v p- slanecké suěmovny: těžsou škodu utrpěl i celý stát.

Š Plener František Thun Hradec Haerdll poslanecký sněmovna

21 article

Pariamentní vážnost Rakouska neobyčejně poklesla v celém světě. V okamžiku, kdy zoufalo se téměř nad přízni- vější budoucností rakouského parlamentu, kdy se již pokládalo, že v nekonečně dloubé schůzi a v jiných, po ni následujících, obstrukce způsobí další spousty. byli jsme radostně překvapení rozhodnutím, jež uzrálo ve stranách, konečně odstraniti obstrukci. Be rozpaků vyslovuji svůj dík parlamentníkům, kteří dali podnět a velkým stranam, které návra přijaly a dopomohly mu ke dvoutřelinové většině. Je to velikým politickým činem, který zajislé nemohl býti bez velikého vnitřního boje vybojován, a čím větší tento vnitřní boj byl, tím větší jest i dík, který náleží těm, kteří dobyli vitěz- ství nad sebou samými. Nechci se zevrubné zmiňovali o slabých stránkách předlohy, domnivaje se, že ji v nynější pokročilé době roku zlepšiti nelze. Je tu mnohé usta novení, které při pečiivějším projednávání mohlo by býti snad srozumitelnějí vyjádřeno lepší díkci. Pro mne však rozhoduje, že v návrhu spatřují vážný úmysl přivésti parlament k posilivní práci a prote původeům jeho odpustlm rád všeliké slabosti. Můee

Rakousko

22 article FEUILLETON.

FEUILLETON. Wintrův Kampanus. ) „Potomkům nestačí staleti k výpravování smut- ků našich a slaboty naší“— pravdu těch slov Kam panových nepotřebí zvlášť dokazovati. Histori kové naši couvají s hrůzou před vylíčením Gol- goty našeho národa — a naši básníci nedovedou pohlédnouti Bílé Hoře přimo do očí. Čechův Václav z Michalovic podává jen osud jediného sirotka — a vyprávění Ambrožovo o staroměst- ské exekuci jeví každým veršem, jak scházela prvnímu našemu básníku síla popatřiti v tvář Medusy; jednotlivé stránky Zeyera v Plojharu nebo Domu u tonoucí hvězdy či Legendě o kru- cfixu ukazují, jak bolí každé dotknutí těchto žalů duše; teprve některé novější verše Macha- rovy a nádherná víse Bílé Hory v Karáskově Ro- mánu Maníreda Mae Millana odvažují se po- hlécnouti na samé dno propasti . .. Nemáme ve- likého díla historickéhc o této době pádu a po- nížení — a nemáme ani díla básnického. Tak jako ve Francii couvala historie i poesie před vyličením „strašného roku“ 1870/1871 — a te- prve po dvacíti letech dovedl Zola napsati „Le débácle“ . .. Dílo takové může vyrůsti teprve, asi jako Jiráskovi Psohlavci, po dlouhých přípravách a vytrvalých studiích archivních. Tisíce podrob- nosti všedního života, dnes zapomenutých, třeba zjistiti, sta osob vzkřísiti, desítky dějů oživiti; smělému autoru klesá péro z ruky, uvědomi-li si onu bohatost dějů a onu neprostupnost myšle- nek, které je osnovaly.

Wintrův Kampanus Čechův Václav Michalovic Ambrožův Zeyer Mach Zola Jirásek Golo Plojhar Bílá Hora Karáskův ro Francie Maníreda Mae Millan

23 article

Jediný muž byl u nás schopen práce ta- kové — a čekali jsme ji všichni. Všichni jsme věděli, že historik Winter může sice klidně pře- *) Zikmund Winler: Mistr Kampanus. Hi- storický obraz IHlustroval Adolf Kašpar. V Praze 1909, u J. Ouy. Díl I. str (8 +) 284, pociěn cenou Třebizského; díl II. str (2 +.) 292, poclěn první cenou Akademi 1908 Dílo připsáno rodišti autorovu »naší krásné stověžaté zlaté slovanské Praze, hlavě českého království«. stati na pracných a rozsállých svých „Dějíeh university“, „Životě církevním“, „Kulturnim obrazo českých měst“, „Školách partikulárních“- „Dějinách řemesel“, „Krojích“ atd atd.; ale vě děli jsme, že historik rovná a snáší jenom mate riál umělci, že drobné ty kaminky, tak pečlive sbírané a hlazené, jsou určeny k mosaíce veliké jejímiž předchůdci byly všechny dosavadní prá- ce Wintrovy. A Winter, na prahu kmetstvi, da se do práce skutečně — plod dlouhých let trpě- livého sbírání a mnohých bezesných nocí horeč- ného tvoření leži nyní před námi.

Winter Winler Kampanus Kašpar J Ouy Wintrův Praha Dějíeh univerzita

24 article

Mistr Kampanus není román v pra vém slova smyslu: není v něm oné plnosti dějů. jako na příklad ve Zkáze Zolově. Děj mistr Kampána celkem jest velmi jednoduchý: ušlech tilý humanista mistr Jan Kampanus hledí za bouři stavovských a potom za katolické refor- mace zachrániti a zvelebiti staroslavné účeni Karlovo. Poznává, že nedbalý a liný Slovák Moilerus (poslední ze všech sludentů) nehodí se za profesora universitního; tento zlý a úskočný Mollerus, později podpichovaný ješitnou ženou, msti se Kampanovi, jak může — až konečně po bítvé bělohorské musí Kampanus odevzdatí klíče university svému úhlavnímu nepřítoli, jenž pře- stoupil ke katolikům a jmenován do komise, již svěřena zatím správa university. Kampanus, aby Karolinum zachránil, přestoupí ke katolictví — ale marně; universita jest odevzdána jesuitůn a Kampanus, poslední její rekto. a profesor, se otráví. Děj — pravda —velmi jednoduéhý a pro- stý; a kdyby byl položen do sklonku XVI. věku jako jiné Wintrovy rakovnické a staropražské obrázky, nepochybně by zaujal čtenáře a za- chvěl jeho nitrem tak jako práce ostatní. Ale tento děj, jenž se sune před námi v několika volně přiřaděných obrazích, jest — te citime všichni — jenom železnou kostrou, takřka do pozadí mizející; vlastním obsahem románu jsou ty rušné scény defenestrace, bitvy bělohorské drancování v Praze, při nichž oba hlavní hrdi- nové románu hrají úlohy velmi podřízené. Není arci úmyslem Wintrovým předvésti n širokém plátně veliký konflikt protestaniství

Kampanus Zolův Karlův Slovák Moilerus Kampan Karolínum Wintrův Praha

26 article

s katolictvím, bcj Evropy s Evropou na malén čtverhranu, sevřeném pomezními horami český mi. Nevidíme do salonů císařských ani do sálů vatikánských, kurýrově čeští neklepaji v Paříži, v Londýně, v Uhrách, ve Falci: děje jsou tu zachyceny mnohem níže a blíže nám, je to boj českého národa s cizáctvím, prohraný již předem proto, že Čechové tu spoléhají na cizí šílu, poslouchají cizí vůle a slouží cizím idejím. „Vzpomínal jsem na vás, domine rector — mluví Budovec, náčelník stavů, před smrtí ke Kampanovi — „už před tou bitvou kolikrát a v žaláři potom přečasto: vy jste c tom se mnou kdysí mluvili, že Čechové v ždy pochodili špatně, když spoléha na jiné, na cizí — přiváděli jsme si při- klady z historie — teď vím, co jsme měli uči- niti a čeho se varovati, naši potomci bu- dou musiti zhistorie víc se naučit nežli my“... A pro to rozvíjí se před námi kus rozvratu českého státu, jak se odráží v universitě a nej- bližším jejím okoli. Prote vidime množství mě- šťanů staroměstských, od rázného Pulpita s jeho mordydy až po stařičkého tehána Kampanova

Falk Čecho Budovec Kampan Kampanův Evropa Paříž Londýn Uhry

27 article

Revíra; proto žijeme takřka se všemi profesory staroslavné university Karlovy a pozorujeme její chovance, při zábavách i zkouškách, od malého žáčka až po mistra a rektora školního. Proto vidíme shromážděné rektory a delensory, slyší- me bouřlivou radu veliké obce staroměstské a hlasy jednotlivých konšelů, proto před námi se koná shromáždění pražského duchovenstva slavnost střelecká. A vidíme také z druhé strany velitele, důstojníky a mužstvo císařských i ba- vorských vojsk, slyšíme radu Michnovu s Jesuily. čekáme v předsíni knížete Lichtenštejna, po- znáváme čtyři místodržící (z nich postava Sme- čenského Martinice je zvlášť výrazně narýso- vána), navštívíme klášter jesuitský — vynikají před námi všechny ty složky velikého dramatu, ve kterém padají železné kostky o koruny krá- lovské a osudy národů. A proto před našima očima od začátku do konce se rozvíjí bitva bělohorská — a proto jsme přítomni celé exe- kuci staroměstské, od večerního přivezení vězno

Michnův Jesuit Martinic Lichtenštejn staroslavný univerzita Karlov Sme

28 article

na radnici staroměstskou až do zoufaléno vý- křiku Kampanova „šlachtata“ „šlachtata“ při po- pravě Jesenského. Kniha je veliká tragoedie, kde před naším zrakem vystupují od Maxmiliana ba- vorského až do poslední běhlé vojačky všecky osoby hrozného toho dramatu. Winter nebyl by umělcem, jakým je, kdyby nedovedl narýsovati v tomto panoramatu scenya osoby, které člověku nevymizejí z paměti. Jak mohutným dojmem působí ty drobné kvítky vi- chřicí utržené — malý Jeník Kampanův, na nějž umirající rektor pamatuje stejně horoucně, jako na svou školu, a drobná „dívčička““ Jesenského, jejíž osud jest ještě trpči nežli los Jeníkův. Tito oba drobní sirotci, které hrozná vichřice celým národem do základů otřásající najednou vyrvala lásce rodičů a vrhla na pospas nelitostnému osudu, otisknou se čtenáři zrovna tak do duše, jako idyllické takřka hovory dvou filosofů upre střed války nejkrutější — Kartesia a Kampana

Kampanův Maxmilián Winter Jesenský Jeníkův

29 article

Jak sympathicky je tu líčen tento učený a uhla- zený Francouz, tvůree nové filosofie — jak dobře si rozumějí oba titc tolerantní a šlechetní lidé mezi surovými fanatiky, jimiž jsou obkli čeni. A jak plastické je líčení bitvy bělohorské mimovolně vzpomínáš na Zolovo líčení sedan ské — ale oč je tu Winter srdečnější a pravdi vějšíí Ale tytc všechny přednosti — historick věrnost v detailech i v celku a plastické umění autorovo v charakteristice i vyprávění — vyto všecky přednosti mohla by míti také jiná kniha jiného autora a nebyla by nám ještě daleko tím, čím nám kniha Wintrova vskutku jest. Dve věci jsou, které Mistra Kampana přibližují kaž- dému českému srdci: je to duch doby, zuchy cený jako nikde jinde — a hluboký soucit, jaký vane z každé řádky autorovy.

Francouz Zolův Winter Wintrův Kampan

30 article

Celým dílem Wintrovým zní jenom jedin struna, vane jenom jeden vichr — duch zhouby a zkázy. „Je pozdě“ — národ je ztracen, jeho řeč, jeho víra i jeho samostatnost; kovová ko- lesa osudu se přes něj převalila, je marný vše- chen odpor — není spásy ani naděje. Kampa- nus varuje stavy — je pozdě; Friedrich přijížd ke korunovaci na hrad — je pozdě; vozy s mo- tykami přijíždějí na Bílou Horu a Uhři ke Bran- dýsu — je pozdě; Kampanus hledí zachránit universitu před Jesuity — je pozdě... Kostky jsou vrženy ... Nejmohutnějším dojmem snad z celého díla působí líčení noci na bojiští: ty dva tisíce krásných králových gardistů, v bílých a modrých sukničkách, ktoři mohli rozhodnouti celou bitvu ve prospěch Čech, zůstaly na rozkaz krále k ochraně Hvězdy — po bitvě byly roz- sekány vítěznými císařskými a v průhonech les- ních, mezi stromy, leží tu květ vojska, kanci ožírají mrtvým ruce, tváře — „leží tu — bíle a tmavé pruhy na sukničkách — mrtvi krá- lovští“ — „Na horách padneš ty i všichni hou- fové tvoji i národové, kteří budou s tebou, zvěři polní dám tě k sežrání . ..

Wintrův Friedrich Uher Kampanus Kampa Bíla Hora Bran Čechy

31 article

Ano — je pozdě. Naplnil se osud králov- ství, finis Bohemiae. Jsou všichni souzení — a všichni vinni. Ale jsou slábi a málomocni — co zmchou čtyři profesoří, žaluje Kampanus, proti té železné moci veškerého katolictvi !T vrdé a hrdé hlavy padají napřed, ale dojde na vše- chny, i na ty nejnižší a nejopovrženější, po pá- nech na města, po měšťanech na sedláky, po majetných na nemajetné, po chudých na žebrá- ky... A není nikde slůvka žaloby nebo stesku; Winter stojí úplně stranou, nechává mluviti věci a osoby samy — ale jak hrozná perspektiva otvírá se čtenáři za touto zdánlivě chladnou hořce mlčici postavou autorovou! Z každé té řádky, tiché a mlčíci, mluví ne- smírný soucit vypravovatele k nešťastným těm odsouzencům. Přišlo nyní do mědy vyčítati ve- doucím osobám doby tehdejší zištnost, podlost, egoismus, hrabivost — jakoby na straně druhé byly osoby lepších mravních kvalit, vyšších hod- not; nastala doba, kdy se s pohrdáním a opo- vržením shlíželo na „tak zvané mučeníky bělo- horské“. Proti tomuto nazírnání podává kniha Wintrova plamenný protest; nezakrývá chyba neřestina straně naší — spíše Winter šetří sln- bosti na straně vítězných císařských, neříká všeho, co vyprávějí prameny naprosto bezpečné a zcela hodnověrné: ale váží nestranně vin i trost — a výsledkem jsou krásná slova K ampa

Kampanus Winter Wintrův