se děti — život lidský a mnohdy dosti lehko- myslně svěři se péče o dítě holčici hloupé, bez citu a rozumu. A pro tyto, ve skutečnosti tak důležité faktory, měl by se v útulně zříditi kurs, v němž by se chůvy upozornily na důležitost svého stavu, na velikou zodpovědnost jejich za- městnání. Co všechno již nezavinily chůvy! Upustí dítě a nechtíc býti vaděna neřekne nic; až když osudné následky jsou zjevné, se přizná, kdyl už pomoe přichází pozdě! Dítěti dávají v nepřítomnosti rodičů strav pro dítě nejen se nehodící, ale obyčejně i ško- dlivou: kávu, chléb atd. a zaprou, jsou-l z toho následky; po druhé udělají to zase. Jsou připady, kdy chůvy na svůj vruh opovážily se dáti dětem prostředky uspávací (»svatojanskou šťávu«) a to v množství úžas- ném. A co již nezavinila vychovávací methoda obmezených chův se strašením dětí! Nechce-li dítě spáti, tu hned »bubák« hraje svoji smut- nou úlohu. Vzněllivé dítě stává se takto v nej- útlejším věku nervosním a obligátní strašidlo dětí, kominík, přivádí je, potkajíli jej, v zou- falství, Sebe přísnější zákaz, by chůvy nelíbaly dětí, míjí se účinkem, tyto cítí se uraženya mnohá ostychavá paní, nechtíc chůvě zdáti se pyšnou, dává dítě své otravovati polibky děv- čete, namnoze dosti nečistého; neboť že u na- šich služek a chův na čistění úst mnoho se nemyslí, jest známo. Mnohdy již chůva, majíc v sobě zárodek krční choroby, přenese jej po- libkem na dítě a toto roznemůže se takto její vinou.

A tak chůvy kladou základy chorob těles- ných i duševních dětem jednaki z nevědomosti a jednak i ze zlomyslnosti. Co je chův, jež nemají citu k dětem, nemají trpělivosti a dovo- lují si i dítě tlouci; a není-li svědka, co zkusí takové ubohé dítě, než dovede si postěžovati. jak se s ním nakládá. Co zbytečných vě- domostí se vtlouká do hlavy našich budoucích chův a služek v měšťanských školách! Co ne- ztrávené moudrosti se naposlouchají, a nej- důležitějších věcí, které by jim byly svrchovaně k prospěchu, ony neznají, A když již v osnově školní o výchověa budoucím povolání chudých dívek nic podob ného se nenalezá, tak snad by se mohla zaří- diti škola, kde by se budoucí chůvy připravo- valy na důležitý svůj úkol. Služka může zkaziti neumělostí svojí na- nejvýše prádlo, chůva ale zkazí mnohdy dítě — život lidský, a to snad již stojí za to, abychom vážně o tom přemýšleli, jak předejíti podobným případům.

Den probouzel se smavý, svěží v prů- zračných kapkách rosy, z kterých vycházející slunce hrou paprsků nadělalo zářících démantů, rozsetých na smaragdovém plášti krasavice země. Lambert se bezděky ohlédl na stolek, kde v slunečním jasu zazářily brillanty, v otevřeném pouzdru se nacházející. Poslední vyznamenání. jímž ho jeden z vladařů obdařil. Kameny čisté jako rosa tam venku, svíticí celou duhou barev, jako ta ranní vláha, jež koupá luzné květy a traviny lučin. Jak krásnou je rodná půda jeho, porosená démanty toho ranního pozdravu průzračného Vznětlivá duše umělcova, horující pro vše krásné, plnými doušky ssála krásu letního rána na chvíli zapomínajíc, jakým trudům ii skuteč- nosť vystavuje. Tichý vzdech, jako zefíru zavanuty doletě jeho uch. Prudce se obrátiv jediným skokem oetl se u lože svojí matky. Bez výkřiku, bez hlesu svezl se k zemi oběma dlaněmi uchopiv bílou, vyhublou ruku. bezvládně přes okraj postele visící. Tmavá hlava jeho jako v týl udeřená klesla vedle bílé hlavy stařičké paní, a ret jeho přimknul se ke schladlému jejímu čelu. Všechen ten žár kterým plály, rty jeho, nestačil již zahřáti studené čelo, porosené krůpějemi rosy, jimiž smrť ohlašovala svuj příchod. Všechna krása přírody s tou svou svěžestí ranní, všechny poklady světa, svítící duhovým leskem báječných kamenů, mizely v tuchvíli před zrakem Lambertovým, rozplývajíce se v niveč před tou nejvyšší cenou, jakou dosa- hovaly dvě kapky rosy na ledovém čele — mrtvé matky jeho.

Se stanoviska zdravotního mělo by se bu- doucím chůvám vše vysvětliti, jak se majt cho- vati, jak mají býti poslušny svých pánů a o své újmě dítěti nic nedávati jíst ani pít. U mnohé chůvy jest dítě stále samá boule, tato místo aby hleděla dítě od nárazů ochrániti, jest netečná a nebedlivá. Mnohá chůva nemluví s dítětem, třeba dvouletým, skoro nic a hráti si s ním — toj nudí! Jest mnoho stesků do našich chův; jsou- mladé, nemají mnoho rozumu a nelze se na ně spolehnouti, a jsou-li starší, hledivají si více (jdou-li s dítětem na procházku) své zábavy, než péče o dítě. Byla by to jedna z nejzáslužnějších prací, zříditi pro chůvy školu; netrvál by dlouho ta- kový kurs; několik přednášek, důtklivé domluvy a upozornění, co vše může se zaviniti budz nevědomosti neb opomenutím péče a vnímavé srdce mladého děvčete, poučeno jsouc, uchová si moudré naučení toto pro celý život. Povolaným kruhům naskytuje se příležitost záslužná, upraviti osnovu nejnovější této škole která by nesla stonásobný užitek. A přinesla by lidstvu největší požehnání neboť poskytla by radu těm, jimž svěřují rodiče své nejdražší — své děti! L. Prusíková, ob Obrázek z Číny.

mn fiono řnt jusrab (Pův. zpráva »Národních Listů«. ZAl s Přítel našeho listu v Čes. Budějovicích obdržel od svých přátel z Wormsu na Rýně opis dopisu, jejž psal své matce syn, vojín, nacháze- jící se se svým plukem na bojišti v Číně. Ob- sah listu potvrzuje, že německý vojevůdce pln vůli císaře Viléma — nikoho nešetřiti, žádné zajatce — že tuto vůli plní tak svědomitě, až se sami vojáci němečtí toho hrozí. List vojínův zní ve věrném překladu: Před Pekinem, 1./IX. 1900. Milá matko Jest tomu již deset týdnů, co jsme se vy- pravili z vlasti a nedostali jste ještě žádné zprávy ode mne. Dnes konečně máme den od- počinku a tu jsem si umínil, že budu na vás mysliti. Lepší, dokonalejší dopis vám však po- slati nemohu, jelikož nám schází k. tomu po- třebný materiál; ani sednout si ku psaní ne- mohu a ku všemu tomu ještě prší. Ležíme táborem na kukuřicovém poli před Pekinem. Nemůžete si ani představiti, jak bídně se nám daří. Naše vozy se zásobami nemohou následkem mizerných cest v této krajině za námi a proto musíme strádat a odříkat se i toho nejnutnějšího, takže jsme vyhublí jako dřevění bůžkové. - Milá matko, prozatím nemáme naděje, že se odtud dostaneme a jestliže císařovna roz- hodně ke smíru se nenakloní, bude se válčiti dále, třeba to i léta trvalo, než by Číňané úplně poraženi byli.

Jak to zde nyní během války vypadáa jak se zde řádí, to není možno vám popsati, neboť takové vraždění jest vskutku až šílené a těžko se dá určiti a domysliti, co z toho pojde. Číňané stojí mimo mezináro dn právo a proto není u nás žádných čínských zajatců, neboť vše, co čín- ského nám padne do rukou, se za- střelí a kde je třeba žetřiti prachem, tam se zajatei jednoduše bajonety probodávají. V neděli odpoledne (!l) v den sváteční, musili jsme 74 zaja- tých Číňanů bodáky probodati a usmr- titi. Příčiu k tomu zavdalo postřílení naší patroly Číňany, k jichž pronásledování ihned celý náš bataillon alarmován byl a z oddilu čínského padlo nám do rukou 74 živých mužů. Bylo to kruté a téměř pravdě ne- podobné divadlo. — Než, nech mn ukončiti v naději, že to už tak dlouho nepotrvá, neboť jinak by našinec už ani ne- věděl, vlastně by zapomněl, ze byl a jest člověkem. nlo jo

S upřímným pozdravem Tvůj syn Ponecháváme veřejnosti, aby učinila si sama úsudek o mocných toho národa, jenž prý je v kultuře nejvíce pokročilým . . ..

Denní zprávy. Dnešní číslo přináší pokračováni ro- mánu „Chouani čili Bretoňsko v roce 1799“, jejž sepsal Honoré de Balzac, str. 257—260. — Jak s námi zatočit ? V nynější době volebních schůzí naskýtá se hojná příležitost zvěděti — kdybychom to dávno již nevěděli — co oproti nám uloženo v srdeích našich od- půrců. Kořistíce z odvěké nenávisti, ktorouž Ně- mectvo je naplněno proti nám, odhalují páni kandidáti, aby voličům svým se zalíbili, svou něžnou duši. Zajímavo, jak všichni se v jistých věcech shodují. Že s Poláky a klerikály se již nesejdeme, mají za věc jistou. Ve smýslu tom velmi uřčitě pronesl se zejmena jeden z ně- mecko-liberálních vůdců, poslanec za moravské město Jihlavu pan dr. Gross. Však přes to prý jsme velmi nebezpečným živlem v Ra- kousku, již také z té příčiny, že jdou s námi ze vrozené nutnosti Jihoslované a potom že nás podporuje »malá, ale vlivuplná koteries českých feudálů. Zejmena prý jsme nebezpečni oprot vládě tak slabé, jaká je vláda páně Körbrova. Ta prý by Čechy velmi snadně přitisknouti mohla ke zdi, kdyby chtěla a měla ko tomu odvahy. Zcela jednoduše tím, že by nám zase všechno vzala, čeho jsme si průběhem doby administrativní cestou dobyli. Zejmena, že by jim vzala v še- chnyčeské úřadníky, kteří vbyli na vlivuplná místa dosazeni a kteří v jsou nejvýdatnějším oporami nynější politiky české. — Snad nechce odklidit pan dr. Gross z ministerstva obchodu, železnic, zemské obrany, spravedlnosti atd. všechny ty české odborné chefy a ministerské rady, kteří tam nejsou?

Aneb má snad namířeno na vysoké úřadníky zde v zemi? Uvedli jsme je však ve večerním listě do jednoho, tyto statečné pilíře národního života našeho! Je věru škoda, páliti si prsty pro takové vysoké pány. Na těch ostatně p. dru. Grossovi mnoho nesejde, více na oněch, kteří spolupůsobí při udílení železničních koncessí a podobných maličkostí, s nimiž tak dobře uměl zacházet jeho pan otec. Vymoci sobě koncessi na stavbu dráhy a za rok ji prodat za million, je přece příjemnější, než dělat v parlamentě obstrukci. Po takových pánech a přátelich tam nahoře snad se panu Grossovi mladšímu stýská. Proto si přeje zachování resp. znovuupravení německého rázu »naší vlasti«, zachování jednot- ného jejího svazu a její ústavy. — Jakýsi mladíček stěžuje si dnes v »Bohemii«, že prý mu, když jako branec se hlásil na pražském magistrátě, nechtěli dát ně- mecké potvrzení. Patrně, že si tam drze po- čínal a že ho po zásluze odbyli. Však i kdyby se tak bylo stalo: z Ústí n. L. docházejí stíž- nost, že tam Čechy, již trvali na tom, aby jim bylo česky potvrzeno, že se hlásili, chtěli dát prostě zavřít pro »demopstrativní chování«. Když je programem Němců, administrativně roz- dělit Čechy v čásť německou a českou a když tedy Prahy se zříci chtějí, proč libují si v tomto městě v tak drobném národnostním škorpení?

— Volby v Polské Ostravě. Ve dnech 9., 10. a 12. t. m. konany v největší české obci ve Slezsku volby do obecního zastupitel- stva. Ač v Polské Ostravě jest ze 20.000 oby- vatelů sotva 500 Němců, přece nepatrná tato hrstka usiluje, aby domohla se v obecním vý- boru rozhodujícího vlivu. Jsou to němečtí úřad- níci na dolech hr. Wilezka, kteří chtějí českou Polskou Ostravu učiniti německou. Následkem svého vlivu a finanční moci docílili Wilezkovští úřadníci, že do obecního výboru kandidováno 10 Němců ze 24 členů zastupitelstva. Občan- stvo neodvislé však vzepřelo se vnucovaným ně- meckým kandidátům v III. a II. sboru a nevo- lilo je, tak že padli. Zvoleno tak jen v I. sboru šest Němcův. Oproti minulému období se poměr zástupců českých v obecním zastupitelstvu polsko- ostravském zlepšil. Z 18 členů výboru bylo šest Němců, to jest jedna třetina, nyní jest ze 24 také šest, čili jedna čtvrtina. — Úmrtí. Včera večer zemřel zde ve věku 62 let pan Flor. J. Partsch, majitel trafiky na Ferdi- nandské třídě. — Zde! Ze Bzence oznamují: Jak známo, byl zdejší velkoobchodník pan Robert Kolúch při kon- trolním shromáždění, dne 26. října v Uh. Ostroze kopaném zatčen proto, že se nehlásil ani zhier« ani »zdes a ponechán ve vazbě u okr. soudu v Uher. Ostroze až do 6. t. m., tedy 11 dní. Dne 6. listopadu ráno dostavil se četník a p. Kolácha s nasazeným bodákem odvedl do vězení zeměbraneckých kasáren v Kroméříži, odkud tyž den o 1/212. hod. v noci do