V Praze, v úterý dne 13. listopadu.

K číslu 314. Čislo v Praze za 2t a na venkově za 30

Na »Národní Listye ranní a odpolední předplácí se v Praze v administrac na ěsíc 2 K — b ve filiálkách na měsíc 2 K 30b Pošton: na měsíc 3 K 20 s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80h

NARUDNÍ

Telefonické zprávy „Nár. Listů“. Z tábora německých pokrokovců. Z Vídně, 13. listopadu. Ve včerejší volební schůzi německo-pokrokových voličů I. městského okresu vídeňského rozloučil se bývalý poslanec dr. Kronawetter se svými bývalými voliči. Prohlásil, že pro své stáří a churavost do říšské rady již kan- didovati nebude. Pak přijata kandi- datura dra. Ofnera. Z Trutnova, 13. listopadu. Německo- pokrokový volební výbor kandiduje v trut- novských venkovských obcích místo dra. Rosera říd. učitele z Josefova Staudta Zemské sněmy, ob Ze Štyrského Hradce, 13. listo- padu. »Grazer Tagespost« potvrzuje zprávu. že zemské sněmy budou svolány ve druhé polovici prosince nej- déle na 6 dní. Některé sejdou se mezi 15. a 23. prosincem, jiné mezi Vánocemi a Novým rokem. Některé zemské výbory vy- slovily se již pro poslední lhůtu. Přenesená koncese Z Vídně, 13. listopadu. Úřadní list uveřejňuje vyhlášku ministerstva železnic ve příčině převodu koncese pro elektrickou malou dráhu z Prahy do Košíř na obec pražskou. Osobní. Z Vídně, 13. listopadu. Císař udělii obchodníku a soudci laiku v Olomouci Sigmundu Michalovi Backovi titul císař ského rady. Mezi Slovinci. Z Lublaně, 13. listopadu. Do Rudol fova byla předevčírem svolána schůze vo- ličů klerikální strany, jejímž hlav- ním řečníkem ustanoven kandidát téže strany dr. Šusteršič. Schůze však byla odpůrci dra. Susteršiče z řad rolnických rozbita, takže klerikální kandidát se vůbec nedostal ke slovu.

Barva vládního listu. Z Vídně, 13. listopadu. »Fremden- blatt« zabývá se provoláním staro- české strany, v neděli vydaným. Při tom hájí, jako obyčejně, svatodušní programa německou státní řeč. List praví: Žádost po zákonném stanovení německého státního ja- zyka nazývá se v provolání tom neoprávně- nou aspirací, a připojena k tomu obžaloba, nad kterou německý lid v Rakousku je tak vysoko povznesen, že netřeba ani jí odmít- nouti. Německý státní jazyk! Také Staročeši se snaží šířiti z tohoto pojmu hrůzu. Hledají v něm tendenci ohroziti velmo- censké postavení nebo vůbec existenci mon- archie a ohrožovati neněmecké národy úplným zničením. Není to přeháněním? Od té doby, co nás svatodušní program německý poučil, že Němci volný rozvoj Slovanů nezadržují a že si chtějí zajistiti toliko vlastní svou državu — Čechové nemohou mluviti vážně o panovačných choutkách německých, neboť Němci upustili sami od všeliké ex panse, když povolili ústupek českého vnitř- ního jazyka. Pisateli této stati přihodil se malér, kterým »Fremdenblatt« sama sebe blamuje. Na třetí straně téhož listu uveřejněna je totiž zpráva o včerejší voličské schůzi dra. Grossa v Jihlavě. A pan dr. Gross se vyslovil co nejrozhodněji proti českému vnitřnímu úřad- nímu jazyku na Moravě. Tím faktem je cena vývodů »Fremdenblattu« postavena do světla skutečnosti, a v něm mizí.

Telegraňcké zprávy. Z Haagu, 12. listopadu. Královna ulo- žila ministerskému předsedovi, aby v úřad- ním listě vzdal jejím jmenem díky všem, kdož v zemi i z ciziny zapříčinou jejího sňatku jí projevili sympathie a věrnost. Z Paříže, 12. listopadu. (C.-B.) Ná- sledkem chladné a deštivé povětrnosti večer-

Předplacení a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

ních hodin zůstalo jenom málo návštěvníků do 11 hodin na výstavě, aby vyčkali jejího definitivního uzavření. Z Nového Yorku, 12. listopadu. (C.-B.) Dle zprávy pokladního sekretáře Spo- jených států obnášely řádné čisté příjmy v účetním roce (uzavíraném vždy měsícem červnem) 567,240.852 dollarů. J est to největší příjem, jehož dosud bylo docíleno. Oproti loňsku přibylo 51, 280.232 dollarů. Čisté zmenšení vydajů obnáší 117,138.388 dollarů.

Boje v Číně. Z Londýna, 12. listopadu. (C.-B.) Ve příčině odevzdání železniční trati Taku- Šanhajkuan Angličanům, praví »Pall Mall Gazette«: Úzkostliví pessimisté, kteří ve všem, co v Číně se děje, spatřují vítězství Ru- ska nad Anglií, jsou touto událostí asi důkladně překvapeni. Z Pekina, 11. listopadu. (C.-B.) »Agen- zia Stefani« oznamuje: Generál Cano- rani opouští Pekin a vrací se do Taku.

Škola pro chůvy. V jednom z minulých čísel »Národních Listů« nalezala se zpráva o nutnosti zříditi útulnu pro služky. Každý zajisté musí souhla- siti s tímto návrhem; jeť v něm tolik pravdy a naléhavou jest otázka tato také, neboť jak těžko jest dostati teď pořádnou služku, znající domácí práci, netřeba dokládati. Do služby přijdou děvčata, neumějící ani práti, poněvadž prala doma matka i na ně a myslí si, práci že se naučí v službě. Paní aby takové děvče teprve učila práci; a co když mnohá paní sama ani o domácí práci nemá ponětí! Tu věru by útulna pro služky byla záro- veň školou, takže by služky, vyšlé z útulny, dobře mohly zastati službu, která se od nich vyžaduje. Ale vedle služek jest ještě jiný a mnohem důležitější stav a to jsou chůvy, jimž svěrují

FEUILLETON. »lnirvj nlv so viDvě kapky rosy. vb sybs Načrtla Lea O stro vi ska Téměř přes noc vzrostla sláva Lambertova. Pozván na šlechtickou večerní zábavu, aby zapěl několik vhodných písní, unesl posluchače lahodou a výší svého tenoru, jásajícího zvukem je čistého kovu, ood Od tohoto večera byl osud jeho rozhodnut. Divadlo, které nedopřávalo mu dříve pří- ležitosti k rozvinutí hlasu tak vzácného ve vhodných úlohách, pozdě seznalo, jak u tím uškodilo umělecké svojí pověsti. aln Vystoupil na jiné scéně a toto vystoupení bylo počátkem jeho slávy. Další kariéra jeho byla jediným stále se navazujícím řetězem triumfů, plných vavřínů a zlata. « oo u Prodlením dvou let zpíval na o všech divadlech světového jména.bibn Umělecká ctižádosť jeho mohla býti plnou měrou ukojena, když i korunované hlavy sklo- nily se v obdivu před ním, »králem mezi pěvcí. « Dostalose mu skvělých vyznamenání, a vznešené dámy zápolily o jeho přízeň, však účastna se jí nestala žádná - Žil jedině svému umění, to jakoby bylo metou, k níž tíhly všechny jeho sny a představy. »Miláček Štěstěny«, říkali divadelní kolegové jeho, »jistě nosí nějaký talisman u sebe, že rázem vše okouzluje . . . .« Jak mohli tušiti, že tím talismanem pro něho je dotknutí třesoucí se ruky stařičké, bělovlasé paní, která křížkem znamenajíc vysoké. bílé jeho čelo, dávala mu mateřské požehnání. Všechna zákulisí znala dobře pohyb Lam- bertův, préd každým vystoupením so opakující

Prsty jeho pravice dotkly se čela, ruka se pak svezla ke rtům, které v jemném polibku ono dotknutí setřely. lissove Že tak líbá sledy, které tam kdysi ruka ustaraná vtiskla ve svatém znamení, žehnajíc takto bludné jeho pouti umělce, nevěděl z nich nikdo. Rovněž neznali, že všechna sláva jeho kalena je stínem vyvstávajícím z minulosti, stínem, který zahaloval upomínky na jeho matku. Jako choť vesnického učitele, vychovala dvanácte dětí, z nichž umíralo jedno po druhém a vždy ve věku dospělejším, kdy budovala o každém z nich nejkrasší naděje, že zbytek let jejích usnadněn bude výhodným zaopatřením některého syna. Záhy ovdověvši, železnou vytrvalostí pře- máhala nesnáze, krutým osudem jí v cestu stavěné. Vše márno!e Zůstal jí jediný, nejmladší syn Lambert na jehož nadání hlasové byla místním učitelem upozornéna. Rylo to v nejhorší době jejího života. Udolána stále na ní dorážejícími ranami nelitostného života a vyčerpána fysicky, oběto- vala poslední, aby umožnila Lambertovo vzdě- lání hudební, po němž on celou duší svojí toužil. Když první jeho úspěchy prolétly světem a on jako vítěz vracel se z umělecké pouti svojí, žalně poznání zakalilo dosuď jasný život jeho: Oběti, které matka pro něho přinesla, udo- laly její zdraví. Chřadla jako mrazem zničený strom, jehož haluzí slunce nikdy neprohřeje tak, aby je po- sílilo k životu novému.

Bílá klonila se hlava její k bujné, kačeravé hlavě jeho a on dobře cítil marnosť zlata, kteréž v klín jí sypal, že moc jeho katastrofu ne- odvrátí. Tak nerad odcházel vždy od ní, která nechtíc opustit ten rodný kousek země, lpěla na ní zděděnou láskou po předcích, jejichž pot tak často skrápěl její hroudy. »Jdi, hošku, jdi jen sám, pro mne nen ten život hlučný. Zde jsem se v tichu narodila, zde i tiše dokonám.« A »hošek« odcházel sám — Hruď jeho ne- hřály tolik řády, kteréž ve slavnostních chvílích na kabát si připínal, jako prostičký křížek, jímž matka požehnala jeho čelo. Jako unavené ptáče v hostinné lůžko hnízda, tak vracel se Lambert zase v rodný kraj svůj. Jak smutným bylo to vábné údolí, z jehož zeleně prokukovaly tu i tam červené stříšky domků, družně se k sobě tisknoucích, smutným proto, že vedla jej sem jistota, že bytost, která ho tu očekává, čeká ho — naposledy. Ani na okamžik neopouštěl lůžka umíra- jící mateře svojí, přemitaje o marnosti vší slávy, která nemá moci, aby jej dokonale šťastným učinila. Proč mu osud béře matku nyní, kdy byjí mohl splatit všechnu lásku a námahu její, připravit jí život bezstarostný?. Proč má ztratit jedinou duši, která mu rozuměla, která jej zbožňovala a opatrovala jako zřítelnici oka svého? Rozerván myšlénkami podobnými postavil se k oknu a díval se ven, daleko do kraje, budícího se prvními trilky ptačích hrdélek.