Strana 2. Číslo 110.

KATOLICKR LISTY.

Dne 23. dubna 1900.

blahu a slávě Ruska, a jest mi zvláštní radostí, že mohu Vaší cís. Výsosti s Vámi věrné Moskvě vyslo- sloviti pocity, jež mne naplňují.« — Jiný výnos ca- rův vyslovuje velkoknížeti Sergěji nejvyšší uznání a nad to věnoval mu car na znamení své zvláštní cí- sařské náklonnosti svou brillanty ozdobenou podo- biznu, kterouž dlužno nositi na stuze řádu sv. On- dřeje. — Vévoda Jiří z Leuchtenbergaa princ Lois Napoleon byli povýšeni na generál- majory a ruský velevyslanec v Paříži kníže Uru- sov byl jmenován tajným radou. Metropolita mo- skevský vyznamenán brillantovým křížem řádu sv. Vladimíra a bude jej nositi na mitře. Královna anglická konala včera v Du- blíně za přítomnosti 200.000 diváků přehlídku 10.000 mužů pozemního a námořního vojska. Obyva- telstvo zahrnovalo námořníky velikými ovacemi. Sněmovna repraesentantů ve Washing- tonu schválila předlohu zákona, týkající se loďstva.

Listy ze Saska. (Původní dopis »Katolických Listů«.) (Jak najímají se polští dělníci pro saské dvory a sel- ské živnosti, a poměry jejich.) L 41. S jarem přiletují do Saska nejenom ptáci stěhovaví, nýbrž i stěhovaví dělníci hospodářští — Po- láci ze všech končin bývalé Polsky. Jak tvrdí mnozí přírodopisci a pozorovatelé opeřeného světa, ubývá stěhovavého ptactva rok od roku: Taliáni lapají ope- řené pěvce a pochutnávají si na nich přese všecky kongresy k ochraně ptactva, ale stěhovavých Poláků přibývá rok od roku po tisících a zaletují nejenom do Sas, nýbrž i daleko na západ až na žírné břehy rýn- ské, kde roste a nejlépe chutná německé víno, jak dí známá píseň. Tohle stěhování polské datuje se snad již od let sedmdesátých, od války prusko-fran- couzské, kdy dostali Němci z Francie »peněz jako želez« a o překot stavěti počali továrny, jimiž je Sasko zvláště požehnáno a proto má stěhovavých Poláků poměrně nejvíce. Domácí dělnictvo venkovské chodí namnoze do továren anebo do velikých měst, a proto nájemci panských dvorů (skoro všecky velkostatky jsou zde pronajaty — ale křesťanům) a větší sedláci nemajíce dosti dělníků domácích, objednávají si je z ciziny. Původně přicházeli sem polští venkované hlavně z pruského Slezska, nyní však přicházejí ze všech končin polských i z ruské Polsky, ano až i ze střední Haliče. Kolik jich sem ročně přichází, přesně určiti nelze, jisto však jest, že jest jich daleko přes 100.000. Hakatisté sice na to broukají, tvrdíce, že ohrožuje se tak němectví, ale němečtí zemědělci od- povídají: němectví sem, němectví tam; doma dělníků nemáme, proto jich hledáme tam, kde lze je nalézti. Z Ruska smí jich přijíti letos jenom 40.000 — ale i to je hezká sumička.

Jako stěhovaví ptácí mají vůdce ze středu svého, jenž ukazuje cestu celému hejnu, tak mají vůdce i stěhovaví dělníci polští, jenom že tito jim cesty neukazuji, ale spíse je pohánějí — a z jejich středu nejsou, nýbrž ze známého národa, jehož vlastí jest celý svět. Různí agenti neboli fachtoři, jak říkají Poláci, mají mezi sebou rozděleny jednotlivé kraje polské, v nichž najímají dělníky »do Prus«, »do Saks« atd. Výlohy cestovní platí buď agent nebo hospodář, který si dělníků přeje, t. j. ten neb onen dá peníze napřed a dělníci nuceni jsou si je oddělati. Ale jsou potom úplně vázáni, protože průvodní listiny a pra- covní knížky nuceni jsou odevzdati agentovi. Agen- tovi platí dobré provise nejen dělníci, nýbrž i hospo- dáři. Haličtí agenti vyzráli na to ještě mnohem lépe, majíť polský lid nejenom v krčmách a kořalnách, ale i ve vlastních kapsách. Pokud jsem poznal, chopilo se stěhovavých děl- níků neboli vývozu dělnictva z Haliče několik podni- katelů, ti dají do obchodu s dělnictvem peníze, které však s mnohonásobnými úroky zase dostávají brzy zpět. V jejich službách stojí a za ně i pro ně pra- cují jich trabanti v jednotlivých okresích a osadách, sami obstarávajíce průvodní listiny a pracovní knížky těm, kdož jim sedli na vodkový lep. Že slibují hory doly, rozumí se samo sesou. Když seženou značnější počet, aspoň 30—50 hlav: muže i ženy, mladou chasu i mládež sotva škole odrostlou, dovezou ji bud na hranice, nebo až do Vratislavi. Zde převezme ve- lení »fachtor« a expeduje polské zboží dále. V Sasku je rozděluje vrchní podnikatel neboli fachtor po libosti do různých dvorů, jak se mu zdá.

Mzdu, podmínky pracovní atd. vyjednává sám, pro- tože nerozumějí slova německého, agent však pochá- zaje odkudsi z Kolomeje, umí nejen lichotiti se k nim po polsku, nýbrž i k zaměstnávateli po ně- mecku. V Horní Lužici na př. vede rozsáhlý a dobrý obchod s dělníky polskými jistý polský agent, usedlý v továrně v Adolfově huti. Loni pronajal je skoro všude po 24 markách měsíčně s úplným zaopatřením, sám však jim vyplácel 15—18 marek; zbytek 6 až 9 marek s každé hlavy plynul do jeho kapsy. Jak přiznal se sám některým hospodářům, vydělal tak za lonský rok 70.000 t. j. sedmdesát tisíc marek, což činí, počítaje marku po 59 kr., 41,300 zl. A při tom neměl jiné práce, než dáti do obchodu několik tisíc marek anebo zlatých (— jízda po železnici z Haliče až do Budyšína stojí asi 10 zl., jak vypra- vali mi ti, kdož platili si ji sami —), jež ovšem již první měsíc měl zaplaceny, a měsíčně objížděti dvory a vybírati mzdu za Poláky. Mimo ve dvořích, má onen agent přehojný počst dělníků doma v továrně v Adolfově huti, na nichž vydělá ještě více, protože v továrně platí se děl- nictvu mzda větší, než jakou dáti mohou zemědělci.

Většina dělníků polských dává se vésti agenty do Němec proto, že neví, jak by se tam dostalaa práci si vyhledala; ale znám i hojně případů, že mnozí dávají najímati se agentem rok po roce, pro- tože co na podzim nesou si domů, to v zimě projía propijí ve vodce a ještě si dluh nadělají u agenta, tak že po jaru jsou nuceni dáti se od něho vyvézti a najati zase do Němec. Toť věru smutný důkaz o mravní síle jejich. Z valné části přicházejí sem haličtí Poláci celí strhaní a vysílení; živíť se doma většinou jen zem- čaty a vodkou. Jsou i čestné výjimky, ale celkem pozoroval jsem u Poláků pruských a ruských více jak mravné, tak i tělesné síly a také více zbožnosti, než u Poláků haličských a také bývají pruštía ruští Poláci lépe ošaceni, nežli haličtí. Zde nejlépe a nejdrastičtěji se jeví působnost kořalen a výčepů na lid. Kdo přijede sem na svoje útraty a dovede se smluviti, vydělá mnohem více; platíť se při některých dvořích dělníkům až po 15—46 fenicích za hodinu. Při práci akordní ve žně a při obdělávání cukrové řepy, kdo se přičiní, vydělá ještě více. Ano, sama mnohá polská děvčata, jež obdělávají cukrovku vět- šinou akordem, žijí-li skromně, ušetří si leckdy za pracovní saisonu od počátku dubna do počátku listo- padu 100—150 marek.

Hmotný užitek mívají z pobytu v Němcích skoro všickni, ale při tom valná část mívá značnou mravní škodu. Většinou pracují v krajinách protestantských, kde chrámu katolického není, anebo je příliš daleko; proto mnohý z nich za celý ten čas 3—9 měsíců ne- přijde do kostela ani jednou. Mimo to mívají příliš mnoho příležitosti k nemravnostem, bydlíce, zvláště při panských dvořích, pohromadě. Ne jeden dělnický byt podobá se ovčínu, kde jsou pohromadě ovce, je- hňata, skopci a berani; i zde bývají mnohdy pohro- madě dospělí muži a ženy a hoši a děvčata sotva škole odrostlí. V téhle příčině snad nejhůře to vy- padá ve vlastním sídle fachtorově v Adolfově huti, kde společně pracuje a společně též bydlí několik set Poláků. Kdo z nich má jen trochu lepšího mravního a náboženského citu, brzy utíká odtud a pracujea slouží raději u sedláka za menší mzdu, jen když může při tom plniti náboženské povinnosti a nehrozí mu zkáza mravní. Komu nestýská se příliš po domově, zůstává zde leckdy leta ve službě; máť zde pacholek služby 200 až 260 marek, děvečka 120—150 m.

Úřady politické, zvláště pruské toho rády nevidí protože stáles mají strach, že německé kraje by tak mohli býti popolštěny. Děje se však pravý opak: až příliš často poněmčují se zbylí zde Poláci. Nežli ha- ličtí raději vidáni bývají Poláci z ruské Polsky, pro- tože vláda ruská dovoluje jim zůstati v Německu jen do konce října; na hranicích je přísná kontrola, kdo se opozdí, bývá pokutován anebo uvězněn. Také pra- videlně valná většina dělnictva polského koncem října n-bo počátkem listopadu opouští kraje německé a ra- dostně vrací se k rodnému krbu, ale s novým jarem zase přichází, protože v zimě se německé tolary lehce a rychle rozkutálejí. Pro katolické vojáky saské ustanoveni jsou dva vojenští faráři jeden v Drážďanech a jeden v Lipsku, kaplanů vojenských zde není. Protože však jsou ka- toličtí vojáci také v jiných městech, mívají ob časi tam služby Boží, na něž přicházejí mimo vojáky též katoličtí civilisté, což ministeratvo zapovědělo.

Zprávy církevní. Úmrtí. U sv. Kajetána zemřel bratr laik kon- gregace Redemptoristů v Praze, frater Jan Pachom Kapek, neduhem srdečním, dne 22. dubna, po 1 ho- dině ranní v 65. roce věku svého. Slavné zádušní služby Boží s církevními hodinkami konány budou za něho v kostele Redemptoristů u bl. Panny Marie ustavičné pomoci u sv. Kajetána v Nerudově ulici na Malé Straně v úterý, dne 24. dubna o 7. hod. ranní; po nich bude mrtvola vykropena a pak na Vyšehradě pohřbena. — V sobotu. dne 21 t. m. zesnul v P'ánu po krátké nemoci v klášteře Želivském dp. Viktor Bezděka, kněz-jubilant, býv. archivář a knihovník kláštera Želivského. Byl to řeholník vzorný a kněz svatý Z literární činnosti jeho známy jsou veřejnosti »Drahé kameny koruny sv.-Václavské« ve 2. dílech, jež v »Dědictví sv. Jana Nep.« skromný spisovatel anonymně uveřejnil. — Pohřeb se koná v pondělí dne 23. dubna t. r. o 9. hod. dopol. R. i. p. Návrat do lůna církve římsko-katolické. Z Nelahozevsi se nám píše: Dne 22. dubna po vy- konaném vyznání tridentské víry navrátila se Alžběta Betková do lůna církve římsko-katolické.

Zprávy denní. Osobní. Včera večer v 9 hod. 7 min. přijel Jeho Exc. bývalý ministr práv pan Bedřich hrabě Schönborn do Prahy. Jeho Excellence přijel navští- viti svého bratra, J. O. p. Vojtěcha hraběte ze Schön- bornů, kterýž slavní dnes své jmeniny. * Chrám sv. Jiří na Hradčanech. s jehož některými opravami bylo minulého roku počato, není dosud přístupen; to uvádíme našim čtenářům na vě- domí s ohledem na zítřejší svátek sv. Jiří, kdy zbožní Pražané uvykli do starobylého chrámu tohoto putovati. Zase jeden vzorný katolický kněz. »Právo Lidu« přináší zprávu, že byl v Kostnici od- souzen na 2 roky žaláře farář Schattera pro zločin proti mravopočestnooti. My jsme již v čísle veliko- nočním napsali, že »Právo Lidu« vesměs tyto pří- pady opisuje z orgánu žida Adlera »Arbeiterzeitung«. Upozornili jsme, že padoušské a zákeřnické toto ře- meslo židáckého tohoto plátku v poslední době s ne- bývalou prohnaností se pěstuje, jakého jsou schopni jen nejsprostší padouchové. Právě utekl do Švýcara sice do Curychu zloděj občan Heindle, který notně okradl soudruhy v Štýrském Hradci. Dále jsme upo- zornili na vraha sociálního demokrata žida Kohna, O tom ovšem košerácký plátek mlčí jako zařezaný. Jediným prostředkem zakrývati přečetné padouchy vlastní strany jest v »Právu Lidu« přinášeti zprávy o zločinech vybájených kněží, kteří nikdy neexistovali.

K neuvěření. V hejtmanství kolínském je vesnička Grunta s kostelíčkem ve velmi smutném stavu s velikým jměním. Před časy byl to farní kostel, a již v roce 1849 bylo povoleno znovuzřízení fary, ale až do dnešního dne se tak nestalo. Nyní jest filiálkou ke Kaňku, a patří k němu Čertovka, Libenice, Dolany a Hořany s obyvateli katolíkya evang. reform., kteří mají svou modlitebnu, školua faru v Libenicích. Dnešního dne má tento kostelíček na půl milionu korun jmění. Více než před šesti lety zažádaly řečené obce, podporované nejd. konsistoři v Hradci Králové o znovuzřízení fary a vystavení no- vého kostela. Plány na kostel a faru s rozpočtem byly vyhotoveny a zaslány již r. 1888. A co se stalo? Po dlouhém čase povolilo vysoké c. k. ministerstvo kultu, aby se prý vyhovělo duchovním potřebám ka- tolíků exponovaného kaplana, s čímž ovšem katolíci nemohli se uspokojiti a obrátili se znova. Proč by totiž nemohli míti faráře a faru, když mají více než jmění dostatečné? Konečně po mnohých opětovaných dotazech a žádostech jak od obcí, tak patronátu, tak nejd. konsistoře, vysoké c. k. ministerrstvo kultu po- stavilo více otázek k rozhřešení před povolením. K cíli tomu odbývala se komise v únoru 1899 všech zástupců nejd. konsistoře, patronátu, c. k. hejtman- ství v Kolíně a v Kutné Hoře, fary v Kaňku, obcí, zástupce c. král. stavebního úřadu v Poděbradech. — Všichni uznali nutnou potřebu vystavení kostelaa fary a k doplnění kongruy p. faráře v Kaňku postoupí se 30.000 korun. Kooperátor ovšem potom od- padne. Výlohy stavební dle plánů z roku 1888 byly uznány za postačitelné. Co se pak praesentace týká?

Rozumí se samo sebou, že když kostel sám si vše pořídí, je liberae collationis, a i bez rozřešení této otázky může se fara zřídit jako na mnoha místech se stalo. Protokol byl ode všech podepsán a schválen. Ovšem nyní se těšily obce, že spravedlivým jejich po- žadavkům se vyhoví a konečně c. k. vláda povolení udělí. Ale od této doby uplynul opět cerý roka vysoké c. k. ministerstvo neodpovědělo. A k tomu ke všemu musí katolíci v řečených obcích od evan- gelíků mnoho posměchu vytrpět: »My to máme lépe, my si vystavíme, co chceme, a vy, katolíci, ani za své peníze nesmíte.« Dále vidí, jak v severních Če- chách protestanté staví kostely a fary bez překážky. Letošního roku obrátily se řečené obce k sl. c. k. hejtmanství v Kolíně s novou žádostí a stížností k vys. c. k. ministerstvu. A nyní tážeme se: Nemají katolíci v Rakousku tolik práva, aby jim uděleno bylo povolení vystavět si faru a kostel, když mají nadbytek jmění, od nikoho ničeho nežádají, po to- lika prosbách, stížnostech a žádostech? Je to k uvěření? * Opravy kostela veřejného patronátu Píše se nám: Nedávno přinesly »Katol. L.« zprávu, že farář jakýs, chtěje »popohnati« vyřízení oprav ko- stela, dal o své újmě odstraniti oltářní obrazy atd. Věc ta je pro tak mnohé soudruhy na patrouátě ve- řejném důležita, že snad bude na místě zmíniti se o ní několika slovy. Co znamená docíliti povolení a provedení oprav neb staveb nějakých při kostelích