1
masthead
Ročník XXXXVIIL.
2
masthead
V Praze, ve středu 29. dubna 1903.
Praha
4
article
Fu ranní a odpol. HIsty
přudpllácí sa
v Praze v zdhnu lalstranl
na měníe . . . . . . 2
na čtvrt leta . . . . 6 K —eh
s dvojí donáškou
na měsle
na čtvrt 1ta . ..
ve dlislácle
na měsíc . . . . . . 9 K 30b
Pešlont
něsle
na čtvrt lels
s dvejí zásilkou
na nř
kei
ntvrí vta . . . HK e
Praha
5
article
Ovzduší rady říšské.
Ovzduší rady říšské.
Řišská rada započíná povelikonoční za-
sedání; včera konala schůzi panská sně-
movna, ve čtvrtek sejde se sněmovna po
slanců. Zasedání toto vpadá do situace ne
valně příznivé, a proto neschází hlasů, které
vyznívají velmi pesimisticky. Na všech stra
nách nakupilo se choulostivých otázek
z nichž každá sama o sobě jest s to, za
sáhnouti rušivě do klidného vývoje. S ne
snázemi zápolí jak ministerstvo vídeňské,
tak pešťské, a ve víru jejich octli se i mi-
nistři společných záležitostí.
Den 30. t. m. lze ve smyslu politickém
označiti zvláště jakožto den kritický; téhož
dne koná se porada obou ministerstev
v otázce úpravy vojenských platů, téhož dne
konati se budou porady, jak dospěti ku pra
videlné činnosti rady říšské, téhož dne pak
sněmovna poslanců zahájí opětně činnost
svou za plné nojistoty, co přinese chvíle
nejbližší.
6
article
Byli to, jak známo, němečtí soudcové
v Čechách, kteří útočením na práva jazyka
českého vnesli rozklad do ustálených poměrů
soudních, jenž zasáhl stejně nebezpečně i
kruhy parlamentní Nerozhodnost vlády, která
příliš dlouho lhostejně přihlížela ke svévol-
nému německému kořistění v oboru české
právní državy, než se odhodlala toužiti po
obnovení statu quo, postižena byla velmi ci-
telně. Ociťuje se před kampaní rady říšské,
aniž by ji ovládala tak, jako dříve. Bezpro-
střední účinek toho stavu jest, že netroufá
si sehnati potřebnou kvalifikovanou většinu
pro návrh, aby se rozmnožil počet branců
pro zeměbranu, kterýžto návrh jakožto nutný
byl by se projednával první na pořadu po
velikonočního zasedání sněmovny poslanců
Návrh tento musila vláda odstaviti a pone
chati přednost následujícím nutným návrhům
Mezi témi přišel takto první na řadu ha
ličsko ruský návrh ve příčině nepravidelnosti
jež se udály při volbách v Haliči. Nálada
poslanců za Halič jest však nyní velmi zlá
tragická smrt posledního náměstka jejiho ne
obyčejně zpříkřila poměry v obou tamějšíck
národních táborech a otázka, kdo bude jme
nován novým náměstkem, trvající napjet
jen ještě zvyšuje.
Čechy
Halič
7
article
Proto se očekává, že bude rokován
o volbách haličských velmi bouříivé.
V tomto okamžiku vůbec se nedá před
pověděti, zdali se ministerstvu Beckovu po-
daří, zjednati v čas ve sněmovně poslanecké
takové poměry, aby se pracovní její způso
bilost opět vrátila. Němci považují svůj vpád
do oboru soudnictví u nás za akci tak zna
menitou, že se čím dále tím zarputileji ve
mlouvají v její pokračování co nejbezohled
nější a zaplavují svými hrozbami všecku
žurnalistiku. Rozumí se samo sebou, že
poslanci čeští německému násilnictví ustou-
piti nemohou, a tak vznikla ve sporu česko-
německém propast, jež se zdá býti nepře
klenutelnou.
Vláda však jest si toho vědoma, že mus
z tohoto sporu nějak vyváznouti, nemál
vzniknouti krise, jež by byla stejně nebez
pečná jí i parlamentu, za jehož hrobaře se
tentokráte Němci vší mocí přihlašují. Kona
proto vláda pilné porady, jak zasáhnouti
do jazykové otázky v Čechách, dnes pak
se odbývá ministerská schůze, v níž baron
Beck vyloží svou akci ve příčině této. Podle
výsledku této schůze budou se říditi dalši
kroky, jež budou prozatím spočívati v tom
že zástupcům obou národův budou sděleny
zásady chystaného jazykového zákona.
Třeba že pouze důvěrníci obou národů
budou obeznámeni s obsahem zákona toho
Němec
Beck
Čechy
8
article
rozpozná záhy i širší veřejnost, jak dopadla
jejich odpověď vládě a sice dle toho, jak
sněmovna poslanecká pokračovati bude ve
své činnosti, t. j. zda její způsobilost pra-
covní se opět vrátí čili nic.
Již nyní se však připouští, že jazyková
akce vládní se asi sotva obejde bez částečné
změny v ministerstvě. Ježto otázka ta s
týká především obou národních táborů v krá-
lovství našem, zasáhla by změna ta nejspíše
křesla jednoho nebo obou ministrů krajan-
ských.
Do pracovní způsobilosti rady říšské
může však zasáhnouti i otázka úpravy vo-
jenských platů. Otázka tato vlastně se má
připraviti k vyřízení oběma vládami, vídeň-
skou a peštskou, avšak podivným chodem
událostí přiostřila se ve směru společných
ministrů, bar. Aehrenthala a Schönaicha.
kteří domněle bez souhlasu předsedy uher-
ského ministerstva převzali známé závazky
vůči delegaci této poloviny soustátí. Na první
pohled jest patrno, že by další odpor uherský
ve věci této nepostihl tak bar. Becka jako
společné ministry neb vládu Wekerlovu.
Beck
Wekerlův
9
article
Maďarské časopisy líčí proto záležitost tu
tak, jakoby to byla intrika sosnovaná proti
baronu Aehrenthalovi a uberskému mini
sterstvu.
Toto sice zuby nehty se drží známé do-
hody s Vídní, dle níž po dobu jejího trvání
se nemá ve věcech vojenských nic nového
podniknouti, ale zapomíná při tom, že sam
včas neprovedlo opravu volební a nesplnilo
dohodu ve věci velmi závažné, takže by při
důsledném odporu jeho proti úpravě vojen-
ských platů, mohlo se ostří dohody obrátit
— proti němu Jest proto povšímnutí hodno,
že poslední Wekerlovy jizdy do Vídně se
nezúčastnil ministr Košut, ale poslal za sebe
státního tajemníka Szterenve, aby případný
kompromis v otázce úpravy vojenských platů
nemohl mu v Uhrách býli osobně přičítán
Dle křesťansko-sociálního »Reichspostu«, pře-
svědčil prý se Wekerle ve Vídni, že spo-
leční ministři sliby dané předlitavské dele
gaci ani neporuší, ani jim nedají no-
vého výkladu.
Aehrenthal
Wekerlův
Košut
Szterenve
Vídeň
Uhry
10
article
Dle těchto známek možno míti za to, že
v otázce této se dospěje ke kompromisua
také se již obsah jeho určitě naznačuje, a
se připouští, že na společné poradě mini-
sterské zejtra, ve čtvrtek, ještě konečné do
hodautí nenastane. Poradé této prý bude
podán společný rozpočet na budoucí r. 190
a v něm bude již obsažena i položka na
zvýšení důstojnických gáží. Mimo to bude
se žádati dodatečný úvěr k témuž
účelu za r. 1908. Spor mezi stanoviskem
uherským a rakouským týká se prý již jen
této dodatečné položky. Tohoto úvěru doda-
tečného by se pak použilo jakožto drahot-
ního příspěvku pro důstojníky na rok
1908, takže by se takto obešlo zdání, že
stanovisko delegace předlitavské zvítězilo nad
stanoviskem uherským.
Konečně nelze zapomenouti, že jsou dvě
důležité okolností, kteréž nedovolují, aby
v nynější době četné nevyřízené otázky vedly
ku prudkým krisím. První jest ohled na le-
tošní jubilejní rok panovníkův, kterýž nemá
býti bez nutkavých příčin svého slavnost
ního, klidného rázu zbaven, a druhá okol-
nost jest podivná poněkud, hromadná ná-
vštěva německých panovníků ve Vídni, chy-
staná ke konci prvního téhodne příštího
měsíce. Návštěva ta se ani v Uhrách příliš
příznivě neposuzuje, protože se jeví býti
v nynější době okázalostí, kteráž staví ně-
meckou menšinu obyvatelstva rakousko-uher
ského soustatí nápadně do popředí. Pro
zatím tedy ani v Uhirách nemají na spěch
Jaby stanoviskem příkrým ve věcech vojen-
ských sesilovali zdání — nezbytnosti německé
patronance pro toto soustátí
Vídeň
Uhry
11
article
Z Vídně, 28. dubn.
Bez debaty uplynuta dnešní schůze panské
sněmovny, neobyčejně hojně navštivená. Na
jednacím pořadu bylo první čtení předlohy, jíž
se vymezuje kompetence nového ministerstva
pro veřejné práce, a kterou povoluje se doda-
tečně v rozpočtu na rok 1908 náklad, na toto
nové ministerstvo potřebný. Vládní osnova t
byla prostě přikázána výboru. Ale promluvena
byla ve sněmovně lordů řeč, která, jalskoliv byl
oděna do formy interpelace čtené, učinila ve-
liký dojem, ba působila nejenom v zasedací sini
ale také na lavici ministerské jako sensace. Jes
to dotaz bývalého místodržitele království če-
ského a bývalého ministerského předsedy hr
Františke Thuna a 40 pairů pravice n
ministerského předsedu bar. Becka o aféře prof
Wahrmunda, vlastné a ve skutečnosti
dvou věcech, jí se fýkajících: nikoli pouze o jeho
spisu, jehož několik míst bylo zabaveno, který
však jes teď imunisován celý, nýbrž také o vý-
rocích, které podle tvrzení interpelantů učini
profesor Wahrmund na několika veřejných schů
zích, o nichž není ve veřejnosti nic známo a nic
zjištěno, o kterých hr. František Thun a sou
druzi chtějí bližší zprávy zvěděti od vlády.
Interpelace nejsou v panské sněmovn
všední. Jsou naopak velikou vzácností. Vzdy
však jsou důležitým a pozoruhodným projevem
Jsou buď prolestem povahy negativní, nebo jsou
osvědčením povahy positivní. Interpelace, po
daná hr. Františkem Thunem, jest více než udá-
lostí dnešního dne: sahá daleko zpěl, až n
první počin pro všeobecné a rovné hilaso vae
právo, a směřuje daleko v před. Odpověď n
tento dotaz bude nyní hlavní starostí, kterou m
vláda se sněmovnou panskou.
Františke Thun
Beck
Wahrmunda
Thun
Vídeň
panská sněmovna
Wahrmund
12
article
Bylo nám praveno po schůzi panské sně
movny osobnosti kompetentní, že aféra Wahr
mundova byla již urovnána oběma směry
jak s klerikály tak s líberály, že tedy dotaz he-
Františka Thuna, hr. Latoura a areibiskupa olo
mouckého dra. Bauera a soudruhů vybuch
v prostoru příměří již uzavřeného jako puma.
hozená s výše, a že ludiz motiv rozmachu, b
vlastně útoku, podnikautého tímto dotazem, jes
slejně viditelným, jako účel jeho. Důvo d
i cil dotazu nejsou ani církevní, ani nábo-
ženské — jsou politieké.
Jedli interpelace ve sněmovně panské sam
sebou zjevem neobyčejným a zcela mimlorád
ným, tudiž výjimečným, tož ještě více, nežl
faktum dotazu toho a nežli forma, do které odělo
41 členů pravice svoje vyjádření, překvapil ob-
sah a tenor aktu toho. Neboť 41 pairů pra-
vice panské sněmovny nerozpakuje se
prohlásiti: kdyby vláda bar. Becka neučinila
opatření, která vyhovují jejich přesvědčení a je-
jich svědomí, nestanou-li se opatření ta v dobe
určité a nebudou-li poskytuty nejúplnější zá-
ruky, že opatření ta budou provedena, i nter
pelanti vyvodí, jak sami pravi, „ne od-
vratné důsledky toho“, a to v ten roz-
um, že budou hlasovati proti řádne
mu státnímu rozpočtu, po případé
proti zatímnímu rozpočtu. Docela bez
obalu hrozi hr. Thun a soudruzi vládě bar-
Becka eventualitou v panské sněmovně nebý
valou: odepřením rozpočtu. Hrabě Thun a sou
druzi nežádají, by prof. Wahrmund byl z i
šprucké university odvolán. K tomu jsou tit
pánové, mezi nimiž zasedají bývalí členovédi
plomacie, tuze opatrni. Takové mluvy neužívají
Jim dostačilo říci, že prof. Walr mund v In
špruku „není na svém místě“. Každý čtenář
Thun
Latoura
Bauer
Beck
profesor
Wahrmund
Walr
Ina
13
article
každý posluchač přizná, že toto přání jest dosti
srozumitelné. Hr. Thun a soudruzi neudávaj
prostředků, kterých od vlády si přejí. Mluví po
té stránce zcela všoobecně, pravíce toliko, ž
opatření to snášeti se musí s přesvědčením
svědomím jejich. To jest hodně široký pytel
do kterého se vejde velmi mnoho. Po všem tom
co tuto pověděno, jsou již méně zajímavými
otázky, které interpelanti vládě kladou. Ptají se
pouze, zdali vláda zjistila, co prý Wahrmun
mluvil mimo universitu, zdali konala o tom še
tření a chce-li výsledky tohoto šetření sděliti
Ptají se dále, co chce ministerstvo učiniti v dů-
sledku konfiskačního nálezu soudního, kterým
některé odstavce spisu: „Katolický názor svě
tový a svopodná věda“ byly zabaveny?
Nevěřili jsme v loži žurnalistické sluchu.
když zněla k nám z tribuny referentské jména
lordů, kteří dotaz hr. Thuna podepsali: Jsou t t
hr. Latour, arcibiskup dr. Bauer, arcibisku
Foodorovič, prof. dr. Smolka, slavného osma-
čtyřicátníka dra. Smolky syn, velkopřevor kníže
Liechtonstein, Ervín hr. Nostic, Karel kníže
Schwarzenberg. hr. František Hardegg, kníže
Ferdinand Lobkovic, dvor. rada Schindler, d .
Thun
Latour
doktor
Bauer
Foodorovič
profesor
Smolek
Liechtonstein
Ervín
Nostic
Schwarzenberg
František Hardegg
Lobkovic
Schindler
Hradec
14
article
Meltal, opat Korčián, dr. Habětinek, br. Roman
Potocki, kníže František Auersperg, hr. Arnošt
Sylva Taroucca, rytiř Gorayski, hr. Lanckoron-
ski, hr. Jindřich Clam-Martinic, kníže Starhem
berg, president nejvyššího soudu Ignác Ruber
generální guvernér Banky pro země rakousk
hr. Montecuculi, prelát dr. svob. p. Hackelberg
Josef Wohanka, bývalý demokrat a bývalý
polský ministr dr. Pietak, hr. František Wal
terskirchen, Adolí Rhomberg, bývalý ministn
Adam Jedrzejowicz, opat Bařina, dr. Karel M at-
tuš, hr. Antonín Wodzicki, pývalý liberáln
polský ministr Madeyski, hr. Leopold Sternberg
kníže Schwarzenberg, br. Karel Aichelburg, s
pán Leopold Sternbach, sv. p. Berger, hr. Bohu
slav Kolowrat, hr. Gudenus a kníže Paar.
Zarazilo přímo jméno p. Josefa Wohanky
v listině té tím více, ježto prof. dr. Hlav ae
dr. Václ. Škarda odepřeli podepsat
dotaz hr. Thuna. Myslíme, že nebylo třeba
aby p. Josef Wobanka rozmnožoval počet inte
polantů o jednoho. V klubu pravice panské sn
movny není podpisování takového projovu otáz
kou klubovní, jako tam nebylo otázkou klubovn
hlasovati pro všeobecné a rovné hlasovací právo
Interpelace, podaná pravicí panské sněmovn
dnes v aféře Wahrmundově, rozvířila znovu vodí
již ustáléne a skonejšené, jako když trojhroten
Neptun zaryje do hladliny, klidné jako zreadlo
Rozruch, který způsobila interpelace ta byl ne
jenom veliký, ale také silný a dodejme všeobec
ný. Jednomy slný byl dojem a soud, že k četným
přečetným svízelům a polížím vlády bar. Beck
přibyla zase jedna, věru nikoli malá. Vláda bar
Bocka má jich skutečně dost a dost, než aby
mohla bezstarostně snášeti jejich rozhojnění.
Korčián
doktor
Habětinek
Potocki
Auersperg
Arnošt
Sylva
Taroucca
Gorayski
Jindřich clam
Martinic
Starh
Ignác
Wohanka
Pietak
Wal
Jedrzejowicz
Bařina
Wodzický
Madeyski
Sternberg
Schwarzenberg
Karel Aichelburg
Sternbach
Berger
Kolovrat
Gudenus
Paar
profesor
Václ
Škarda
Thun
Wobanka
Neptun
Beck
Bocek
Adolit Rhomberg
15
article
Říšská rada.
Říšská rada.
Z Vidně, 28. dubna (K. k.)
Předseda kn. Windischzrätz zahájil schů
ve 3.30 hod. a věnoval haličskému místodržiteli br
Pulockému posmrtnou vzpomínku. V našem kruhu—
pravil — v němž měl četné ctitele a vřelé přátel
pociťuje se s hlubokým žalem nejupřímněji bo
truchlící rodiny a čestná památka zůstane vždy za-
jištěna tomuto muži, jenž jako oběť své svědomitost
byl hanebnou zákeřnou vraždou zbaven svého ži
vota. (Hlučný souhlas.)
Ryt Kink složil slib.
Než přešlo se k jednacímu pořadu, navrhl dv
rada Ludwig, aby jeho návrh o zdra zotních ale-
žilostech byl k 1. čtení dán na jednací pořad pa fs
schůze, což přijato.
Hr. Fr. Thun-Hohenstein a spol. (velká
většina pravice) podali dotsk po záležitosti prořesor
církevního práva inšprucké university dra. Wabr-
munda.
Plají se: 1. Dala vláda úřadně zjistiti, zda
které výroky na veřejných schůzích musí 3e klast
za vinu dru. Wahrmundovi a učinila-li to, jakýj
výsledek tohoto úřadního zjištění? 2. Jaká opatření
hodlá vláda uěiniti v oboru své působnosti, v do-
sledku soudního rozhodnutí, vyneseného nyní v po
slední instanci o konfisknci tiskopisu onoho profe
Ryt Kink
Ludwig
František
Thun
Hohenstein
Hradec
16
title
Panská sněmovna.
17
article
V drobném prodejíi
za 8n
raaní číslo o sobš
odpolední .
. . . na zk
Ve slialkách na voskově-
ranní číslo. . . . . . . . 10h
odpolední . . . . . . . . 4l
Inserát
platí se hotově napře
Předplacení a Inserty přijímá admini-
strace v Marianské ulici č. 3
Tam nacházají sa těž redakce
Ulskárna a ezpodice „Národnich Listá“
Rukopisy so novracnji.
Ulskárno
Národnich Listat
18
article
sora, »Katolický názor světový a svobodná věda «z
Předseda žádá za zmocnění, aby se nezdržovalo
vyřizování důležitých předloh a různé předlohy po
jejich podání v poslanecké sněmovně byly přikazo-
vány výborům bez 1. čtení, a sice zákon o rozmno-
žení kontingentu zeměbraneckých nováčků výboru
pro branné záležitosti, ktarý by od nynějška byl stá-
lým, sestával z 15 členů a byl zvolen ještě dnes,
dále rozpečtovému výboru zákon o podpoře rodin
náhradních záložníků, povolaných k brannému cvičení.
Potom přešlo se k jednacímu pořadu a ku před-
sedovu návrhu byl zákon o ministerstvu
prací přidělen zvláštnímu 15člennému výboru.
Schůze ukončena o 1/45. hod. výborovými volbami.
Příští schůze bude oznámena písemně.
19
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 28. dubna. (Nový místo-
držitel haličskk.) Dnes končí krátké
interregnum, nastalé 12. t. m. v baličském mi-
stodržitelství násilnou smrtí hr. Ondr. Potockého
a zejtřejší úřadní noviny vyhlásí jmenování dra.
Michala Bobrzyňského novým místodrži-
telem. Spory o osobu nového náměstníka, vedené
mozi orgány různých politických stran halič-
ských, polských a ruských, jsou známy. Zbývá
jen zaznamenati nyní nový důkaz dokonalé
kázně polské, neboť od té chvíle, co se
stalo známým, že dr. Bobrzyňski jest vlá-
dou i panovníkem přijat za nástupce hr. P -
tockého, všechny polské listy upustily od útoko
na jeho osobu, a uznávajíce jeho nevšední vě-
domosti a politické schopnosti, projevují jen
přání, aby jeho úřadování bylo na prospěch ná-
roda a země. V té věci Poláci, přihlížejíce vždy
k věci a ne k osobě, mohou nám všem být
vzorem.
Potocki
Michalus Bobrzyňský
doktor
Bobrzyňski
Polák
Praha
20
article
Dr. Michal Bobrzyňski, který bud
prvým haličským místodržitelem stavu občan-
ského a ne šlechtického, narodil se 30. září
1849 v Krakově jako syn lékaře, ve svém ro-
dišti vystudoval střední i vysoké školy a roku
1872 stal se doktorem práv. Rok na to habili-
toval se v Krakově pro dějiny polského právn
a počal se pilně obírati staršími dějinami srého
národa. Napsav několik cenných historických
monografií, vydal soustavné Dějiny polské, ktere
svým konservativným směrem vzbudily množ-
ství kritických, zamitavých úvah, ale autor čet
nými odpovědmi uměl obhájiti svého stanoviska
Bobrzyňski hledá příčinu úpadku státu polského
ve vnitřní rozháranosti a nedostatku pevné vlá-
dy, ze které již v XVI. stol. vznikla choroba.
pro Polsko chronická a osudná. Poněvadž tím
odsoudil vládní system posledních Jagellonů
četné historické momenty, na něž Poláci dříve
hleděli s hrdosti, obranci starého směru v pol-
ském dějepisectví nazvali jeho dllo pamfletem
politickým, přiodělým vědeckou rouškou.
doktor
Bobrzyňski
Polák
Krakov
Polsko
21
article
Bobrzyňski zavděčil se však svými Ději-
nami polské straně konservativné, která mu
r. 1877 dopomohla k mimořádné, a r. 1879.
když mu bylo teprve 30 let, k řádné profezule
na právnické fakultě. Současně s pracemi věde-
ckými Bobrzyňski zabýval se i politikou jak
přívrženec krakovských stančíků a r. 1885 zv
len v kurii velkostatkářské poprvé do říšské
rady. Tam se ukázal ihned výborným řečníkem
a polemistou a byl dobrým pomocníkem ministro
Juliána Dunajewského při odrážení útoků něme-
eké levice. Jako rozhodný konservativec schva-
loval r. 1889 známý Liechtensteinův návrh na
zklerikalisování národní školy a nehlasoval pr
něj jen z důvodů formálných. R. 1890 vzdalse
mandátu a převzal nově utvořený úřad místo-
předsedy zemské školní rady, jejž vedl až de
r. 1902. Jeho školní činnost setkávala se s po-
chvalou ve straně konservativné, s odporem
však v kruzích demokratických a lidovych, které
mu vytýkaly přílišný despotismus. I v ruských
kruzích jeho režim budil odpor, ač všechna
maloruská gymnasia v Haliči založena teprve ze
jeho úřadování.
Vzdav se r. 1902 místopředsednictva v
školní radě, vrátil se s hodností tajného rady
Dunajewský
Liechtensteinův
Halič
23
article
Svatopluk Čech
Svatopluk Čech
Drobné frapmnenty .
Kromě větších praci, jež jsme otiskli v předošlých
Izuilletonech a ještě otiskneme, zachovaly se také
v básníkově pozdatalosti některé začátky a drobné
fragmenty. Otiskujeme tato tři, zajímavé i v této
formě. První ukazuje, jak se básníku příčilo annali
stické zaznamenávání vlastního života, druhý podává
drobný výtěžek francouzské četby Čechovy, třetí ko-
nečně osvětiuje zajímavě básníkuvo sam otářstn í.
Z danníku průměrného člověka.
Napsál František Suk.
Dne 13. února 1906.
Ano, koupil jsem si zápisník a budu se jím
baviti v hodinách, kdy nemívám nic rozumnějšíh
na práci.
Nemám spisovatelských aspirací a prote
bude to vskutku pouhá zábava: nemusím se pí-
rati s formou a starati se, abych učinil dojem
člověka zvláštního, na příklad titana děsícíh
šesácký malosvět nikdy nebývalými názory
vašněmi. Mohu se nedbale podávati, jen jakým
opravdu jsem, jako bych asi mluvil ve společ-
nosti lidi, kterých neznám a kteří neznají mne.
s nimiž mne náhoda svedla kdesi v železničním
voze a s nimiž mě přišti signál rozloučí na věč-
nou neshledanou. A jest mi ještě lépe než v ta-
kové společnosti: nevadí mi fysiognomie besed
níků leckdy málo příjemné, netřeba mi poslou-
chati navzájem cizí žvást a mohu mluviti jen
o tom, co zajímá mne. A nejlepší jest, ž
vůbec ani mluviti nemusím: jsemť ještě horším
řečníkem nežli stylistou.
Při pouhém denníku neměl bych ovšem
mysliti na čtonáře — ale kdož vi?!2
*) Pak již básnik nepokračoval,
Z nasich otno sti.
Čo
Čechův
Suk
24
article
1. Lehká mysl.
Ve francouzském měsíčníku „Le Monde
Moderne“ překvapila mě nedavno povídka „Zá
mek na Sázavě“ (Le Chátenu de Sazawa). Ne
chtěl jsem věřit svým očím. Hledám jméno au
tora na konci:
Původní francouzská novelka! Nahlédán
do prvních řádků — mluví se tu o Čechách —-
opravdu tedy naše Sázava, snad nejčeštějs
z českých řek, protěkající jen ryze českým kra
jem, posvěcená památkou pračeského světee.
naše tichá a skromná Sázava, snivě spřádajíeí
svou staroslovanskou mnišskou legendu, stranou
od tepen moderního žilobití ve svých idylickýeh
údolích, jejichž svérázné půvaby i našim turi-
stům jsou z většiny pouhou pohádkou.
Zá
Sázava
Čechy
Le Monde Moderne
Le Cháten jít Sazawa
25
article
Hle, ovoce našich mladých styků s Franeil
Vzpomínám, že týž „Monde Moderne“ před ně-
jakou dobou přinesl úryvek překladu „Babičky“
od Boženy Němcové, dokonce i s ilustracemi
(ovšem podobal se na nich český venkovský kroj
nápadně bretonskému), a letos malý článek
o Rakousku, jehož pisatel jevil dosti porozumění
i pro českou otázku. A nyní zajel si francouzský
bolletrista přímo k nám, nepřestal na Praze a
vyjetých cestách kamsi na Karlův Týn neb do
Kutné Hory, nýbrž zajel si do českého venkov-
ského zátiší, cizincům dosud úplně neznámého
aby v nejintimnějším soukromi studoval ráz ne
ského kraje a lidu. Jak asi lámalo se obojí
v prismatu francouzského ducha? l
Nedočkavě vnořuji se do francouzské sá-
zavské povídky. Můj bože! První osobní jméno
v ní je vybraně německé. Snad zabloudil milý
Francouz v některý z těch posázavských zámků
v nichž uslyšíš češtinu leda per nefas v konirně
Avšak nikoli. Naše šlechta není v tom nijak
vinna — franeouzský autor vůbec o naši zemi
ani nezavadil a jeho Sázava není naše milá Sa-
zava, nýbrž nějaká zeměpiscům dosud nezná
má řeka stejného jména, tekoucí samým srdcem
Německa. Přesvědčuji se již na prvních dvou
stránkách, že Francouzovo Posázaví je kraj na
skrze germanský, a odkládám povidku s upřím
ným smíchem, lámaje si jen hlavu tím, jak s
autoru k jeho francouzsko-němnecké historce při
pletlo právě jméno Sázavy.
Moderne
Němcová
Francouz
Francouzův
Rakousko
Praha
Karlův Týn
Kutná Hora
Německo
Posázaví
26
article
Ano, odkládám ji s upřímným smíchem
bez mrzuté přichuti. Naopak, se zálibným uspo
kojením, že autor neporušil mé ustálené před
stavy črtou, která by se naprosto nehodila ku
pravé francouzské fysiognomii. Jaký by to by
vzdělaný Francouz, který by se puntíčkářsky
staral o takovou lapálii, jakou je šestimilionový
národ kdesi ve střodu Evropy ?! Ta germánská
Sázava sluší našemu francouzskému povídkář
přímo roztomile.8*) — —
Stín.
Od několika již jet mám vytrvalou snahu
osametit se. Proč, nebudu se vám zpovídat
Psychiatrové mohli by snad o měm případě na
psati zajímavé studie, vylíčiti pravděpodobný
jeho vznik a předpověděti s obvyklou neomyl
nosti jeho průběh až do konečné katastrofy. J
však nejsem psychiatrem a byl bych nad to nej
méně povolán k analyse svého vlastního dušev
ního stavu; ostatně nechei psáti vůbec o sobě
nýbrž jen o svém stínu. Jsem-li bohužel přece
nucen mluviti stále v první osobě, děje se tak
jediné následkem fakta, že se dosud nezdařil
navzdor Schlemielovi zjednati stínu samostatnou
existenci. Vyjma — avšak o tom až později.
Již od několika let snažím se tedy vyhledat
si v lidském mraveništi nějaký koutek, kde bycl
byl co nejméně obtěžován jeho shonem a mra
**) 1 tato črta zdstala ojedinělá
Francouz
Evropa
27
article
venčí kyselinou. Mám v theorii rád lidské mra-
vence, ale v praxi protiví se mi ten jejich zvlást
ní kyselinný zápach; mám dosti na svém vlast
Jednoho jitra přestěhoval jsem svou špetk
movitostí na Malou stranu, zařídiv obezřele vše
chno tak, aby nevedla žádná stopa do mého n
vého doupěte. Dřívější kvartýrské řekl jsem do
cela, že odjíždím na delší čas do cizmny.
A tehdáž začala se právě historie méh
stínu. Když jsem ve svém novém bytě stáhl zá
elony a rozsvítil, bylo mi velmi příjemno. Pře-
cházeje hrbolatou podlahou starosvětského po
koje, mnul jsem si ruce: Náležíš tedy alespn
na čas výhradně sám sobě! Pravda, již tam iso
loval jsi se dle možnosti; ale pobude-li člověi
jen trochu déle na jednom místě, nic naplat-
nechíby sebe žárlivěji chránil svou individualn
samostatnost, znenáhla tvoří se jemná, ale stále
hustější a hutnější vlákna, pojící jeho bytos
čím dále povněji a mnobostranněji s okolím,a
náhle pociťuje, že již již začíná se věři
v pevně vrostlý a kornatě ztrnulý článek korálo
vého trsu společenského. Ale přerušil jsi v če
tu transformaci. Vyrval jsi se ze všech vláken
a svazů dotěrného onobo prostředí, jsi zde opě
volný a sám, s čistě znovu ohraničeným obry
sem své individualnosti.
S libostí představil jsem si, že na druh
straně Vltavy zůstala všechna ta místa, k nim
se se poutaly obvyklé projevy mého každoden
ního života: několikaletý byt se vším neživým
i živým příslušenstvím, známé ulice s osobami
které jsem v nich vídal a potkával, veřejné mis
nosti, které jsem sice volíval obezřele a mění
dle možnosti často, ale v nichž se přece časem
namanul některý známý a jichž služebný perso
nál i denní hosté již mi začali věnovati důvěr
nější pozornost.
To všechno je rázem opět přetrženo, nále
ním.
onuza s
Vltava
29
article
žím zase celý sobě, výhradně jen sobě. Přip
30
article
dám si v tu chvíli jako Robinson, probudivší se
poprvé na pustém ostrově — jenže neběduji
proto jako on, nýbrži raduji se z plna srdce. Ne-
musím se zde starati o nikoho a snad nikdo ne-
bude se starat o mne. Pokoj najal jsem přímo
od pana domácího — ten bude se starat leda
o svou činži. Ani s domovníkem nemám co či-
niti; dostal jsem domovní klíč a mohu vycházeti
na ulici zadním východem slarého rozsáhlého
domu, jehož barokní jednopatrové průčelí hledí
na Loretu, a jehož zadní čásť spadá třemi patry
do Hluboké cesty, v té její části, která jest od-
dělena jen nízkou zdí od širé zabrady Strahov-
ského kláštera. Nepřekážejí mi tedy ani žádní
žvědavci naproti. Scházím v tu stranu sice n
ulici po několikerých schodech, ale ústí do nich
jen asi dvoje nebo troje dvéře, takže asi málo
koho budu potká vati.
Veřejný posluha dopravil sem mé věcia
těch několik kusů nábytku, které jsem si zakou-
pil k nejnutnějšímu zařízení pokoje. Stará, na-
hluchlá posluhovačka, z jiného domu, která m
bude v určitý čas uklízeti byt a přinášeti po-
třebné věci, již také odešla.
Milenko má, Samoto, vítám tě v tom sta-
rém domě Malostranského zátiší, vítám tě s týmž
blahým pocitem, s jakým jsem chodival za mlad-
ších let na zastaveničko s tebou do háje, odku
se ve tvé náručí tak milo hledělo skulinami
větví na daleká sídla lidská, daleká se vším ru-
chem svým a shonem, na modré nebe a n
modré zvonce, které se houpaly na hebounkých
lodyhách vedle mé hlavy, nad mechovou mojí
poduškou. O, máš v očích modro těch lesních
zvonců, Samoto, a tvůj hlas jest šepot jehlična-
tých třásní, visících těžce s daleko napřažených
malebně prohnutých větví, rozpovídaných ván
kem.“)
*) Více se nezachovalo
Strahov