ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 c8a54ba0-75a2-11dc-9467-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 28 celkem · entity: place 33, org 5, person 62, work 3
1 masthead
Ročník XXXXVIII.
2 masthead
V. Praze, v úterý 28. dubna 1908.
Praha
3 masthead
Číslo II7.
II 7
4 article
Na rannt a ady álo liaty předrlacii soi v Praza v ašelalslaz . . . 9K — mea ne čtvrt lts . . . . 6 K — k s dFojt lonoi v to n nt1as . . . . 7 k 1o k ve Gllalk éch 2 K. Po n na nělté P'ošton : a n B. . . . ke sárojíi zisilkená :Koi
5 article Nepovolaní mravokárci.
Nepovolaní mravokárci. Ke sjezdu staročeských důvěrníků, jenz se konal této neděle v Mešťanské besedě pražské a k němuž dle »Hlasu Národa »přišly hloučky věrných stoupenců ze všech končin království« počtem, jak se udává. 150 osob — intonovala nedělní staročeská »Union« früher »Politik« fanfáru, jakoby šlo přímo o dějství epochální, jakoby z té po- rady měla »v této době zlých příkoří« »všeobecné bezradnosti« konečně vzejíti bla- nická spása našemu národu. Nadutým hlasem sebevědomé pýchy spu stil staročeský orgán v druhém zemském ja zýku toto nedělní kázání: »Nuž ano, bylo mnoho pochybeno mnoho hřešeno obzvláště těmi, kdož bývali druhdy tak přísnými soudci, kdy ještě ná- rodní strana (staročeská) řídívala osudy ná- roda. Než jakkoliv by bylo svůdně podnik- nouti dnes zpětnou přehlídku po tom, co druhdy nebetvčně bylo slibováno, a pak po tom, čeho v němé resignaci oželeno, chceme nicméně dráždidlu tomu odolat a pouze tolik na jišto postavit, že právě nyněj ší doba protivenství, v něž upadl národ v první řadě vinou mladočeské po- litiky, znamenati by mohla zadostuči- nění pro stranu národní (staročeskou), pakli by ona vůbec ho zapotřebí měla. Srov- náme-li vymoženosti doby, v níž Rieger,
Rieger
6 article
Mattuš a Zeithammer byli vůdci národa, se sumou zklamání doby následující, pak se ne- snadno pozná, kde je sklizeň plodův a kde pouhého suchého lupení. Ani v letech, kdy národní strana (staročeská) vzdalovala se po- litiky aktivní, neopomíjeli vůdcové její napo- mínati, varovati a poučovati, i bylo by mnohé jinak a lépe dopadlo, kdyby hlasu jejich se bylo dbalo. Nyní však, kdy strana národní (staročeská) znovu domáhá se svého podílu na povinnostech a právech povolaných zástupců národa, nyní bude zkušenost její dvojnásob užitečna. Z té příčiny též jejl sjezd nabývá významu vyššího: Rozhod- nutí, jakáž učiní, ukážou dráhu, promyšlené řeči poskytnou světla. Bude li jim poroz- uměno a bude-li jich dbáno, pak zahájena bude též ona svorná obrana, kteráž je ne- zbytna, má-li národ český překonati nynější dobu protivenství beze škody a pohromy. « — Nuže takto hlučně vytroubený a vysoko výzvednutý sjezd staročeských důvěrníků se odbyl, avšak marně pátráme ve zprávách všech staročeských denníků o něm po tě spásonosně nové myšlence politické, po té věhlasné radě, jež by skytala světlo v temno tách a ukazovala novou cestu k cíli.
Mattuš Zeithammer národní strana
7 article
Předseda sjezdu dr. Mattuš pochváliv Beckovo rakousko-uherské vyrovnání jako »světlejší bod«, končil přáním, aby pominuly strannické nevraživosti a všechny síly spo- jily se ke svorné práci; dr. L. Jeřábek akcentoval nutnost sešikování českého po selstva v otázce státoprávní, jejíž rozvinutí doporoučel také p. O. Zachar. Učitel p Čery mluvil o změně taktiky. p. dr. Šole zdůvodnil potřebu dohody všech českých poslanců o programu všenárodním i doložil, že na špatný smír s Němci ne- máme nikdy zmeškáno. Dr. Radimsky mluvil o úkolech národohospodářských, po- bádaje, aby národ měřil své síly s nepříte- lem i na poli národohospodářském; p. dr Baštýř kritisoval volební opravu říšskou a radil, aby při opravě sněmovního řádu volebního bylo zajištěno zastoupení poměrné. Dr. Srb pojednal šíře o způsobech obrany
doktor Mattuš Beckův L Jeřábek Zachar Šole Němec Baštýř Srb
8 article
našich národních práv, klada důraz na to že není nám potřebí smíru, ale plnění plat ných zákonů úřady. Když byl pak ještěp Slavík se zmínil o revoltě německých po- štovních úřadníků a prof. C. Horáček. jakož i pp. Hofman a Lederer byli se zevrubně vyslovili pro rozšíření invalidního a starobního pojišťování na malé živnostníky a rolníky — odkázány podněty řečníků mnohočlennému výkonnému výboru, jeho volbou sjezd ukončen. — To vše věru nikterak neodpovídá na dutým reklamním fanfárám německého staro- českého listu. Jediná potěšitelná proměna jevící se při epigonech strany Riegrovy, Mattu- šovy a Zeithammrovy záleží v tom, že jsou již snad vyléčeni z té bývalé, až chorobn touhy staročeských matadorů po smír s Němci za každou cenu, která je z- vedla právě do oněch hrozných osidel ví- deňských punktac, za kterých klesl dr- Rieger až na generálního řečníka — Němeů a dr. Mattuš tržil pochvalu — Plenerovu »Kdyby všickni Češi byli takoví jako d . Mattuš, snadno bychom se my Němci s nimi srovnali: V té příčině snad byla by jiz dnes strana staročeská poněkud zdrželivější. Zdali však též dnešní oposiční nálada sjezdu je hloub založena, o tom nedávná ře staročeského vůdce dra. Žáčka dovoluje pochybovati. Zbývá tedy vyznění akkordu do- hody a svornosti pospolité všech českých stran. Ale tomu po čertech špatně přede- hrála staročeská »Union dříve Politik« svým pilníkem přiostřeným na brusu strannické křivdy a lži. My dokázali zajisté že nejsme žádnými zakrývači chyb a omylův, jichž po našem přesvědčení dopouští se poslední dobou vedení strany naší.
Slavík profesor Horáček Hofman Lederer Riegrův Němec Rieger doktor Mattuš Plenerův Čech Žáček Matt
9 article
Avšak tvrdit, jako učinila v den sjezdu staročeského »Union«, že vším tím příkořím a protivenstvím, jemuž té doby jest vydán národ náš, »v první řadě vinna je st politika mladočeská« — toť hrubá lez a křivda, zvýšená ještě tím, když se zároveň proti vší historické pravdě vynáší a velebí bývalá politika staročeská, jakoby byla věc národa našeho bůh ví k jakým úspěchům, zdarům a vítězstvím slavným vo- dívala. — Což domnívají se pánové v »Union«, že vymřelo již do posledního pamětníka ono pokolení české, jež bylo svědkem a trpitelem nesčetných politických opomenutí, bludua chyb politiky staročeské, která pohříchu propásla a promeškala nejvzác- nější a nenavratitelné dějinn příležitosti, kdy se mohla vlasti naší. národu našemu vydobýti ne-li samostatnos podobná uherské, aspoň postavení podobné. jakého se domohli Poláci a Chorvaté. Pouhý výpočet těch příležitostí prome škaných, jakož i těžkých politických chyb o prvního vstoupení českých poslanců do v- deňské rady říšské — přesahoval by daleko rámec novinového článku. Nechť pánové jen projdou »Dějiny našeho znovuzrozenío vydané vlastní stranou, nebo Politické Dě- jiny Srbovy, v samých těchto staročeských dílech naleznou dosti poučení, jak ou měrou zavinila třicetiletá poli- tika staročeská nynější neblahy stav našeho národa. Neštěstím mladočeské strany právě jest. že její vedení v době novější odchýlilo s od původní mladočeské dráhy rozhodné a neodvislé politi ky oproti Vídni a dalo se po stopách staročeské politiky nerozhod- nosti, opportunismu, odvislost a nadějí ve vládu, že ona za dobré služby naše odmění se nám záštitou našeho dobrého práva a naší spravedlivé věci.
Polák Chorvat Srbův Vídeň
10 article
Dne 17. dubna 1887, kdy byla v národě našem právě taková všeobecná a hluboká nespokojenost jako dnes, odpovídal dr- Rieger v Českém klubu: »Svrhnouti mi- nisterstvo (Taaffovo) nebylo by snad tak ne- snadné ... Dostavila by se ovšem persekuce a tu třeba uvážiti: co bude líp, jíti jako dosud ku předu kus po kuse, nebo věc zlo- miti a vydati se na moře bez vesla. Ne- chci nic riskovati, leč by toho vyža- dovala nejnutnější obrana naši ná- rodností, národního jmění a práva. Proto volím raději podporovati ny- nější vládu v naději, že bud ochranitelkou našeho právaa že se nám od ni dostane toho čeho ke svému národnímu rozvoji nutně potřebujeme. « — A zatím bylo čím dál pořád s námi hůř a hůř. Vláda pořád k nám neuznalejší a skoupější. Ale dr. Rieger opět 8. května 1887 konejšil nespokojence v klubu: »Což naplat: když se nám nepodařilo pasivním odporem vydobýti si svých práv jedním rázem, musíme je nyní sbírati po drobtech a kdybychom ty drobty měli sbírati třeb pod stolem.« (Srbovy Politické dějiny. str. 704.) To byla ona důstojná a slavná politik staročeská, po níž blouzní dnes »Union« jako ta vdova ve veselohře po svém zlatém ne- božtíku... Dávno-li tomu, co poch v alo- valy staročeské listy politiku dra. Kramáře, že napodobuje zcela poli tiku staročeskou? A dnes chtějí pojednou zrovna tut politiku oportunity kaceřovat sčítat na ní všechna utrpení našeho ná- roda?! Nejnepovolanější mravo- kárci neměli by pokoušet nebe a neprobouzet paměť svých vlastních dávných vin a hříchů jichž následky podnes odsto nává národ náš svým neutěšeným po stavením v této říši.
Rieger Taaffův Srbův
11 article Politické zprávy domáci.
Politické zprávy domáci. V Praze, 26. dubna. (Drobení chor- vatské čisté strany práva.) Ještě pře letošními sněmovními volbami projevil se ne- lad v čisté straně práva, která se od koaličnýeh stran liší zvláště lím, že neuznává dualismu, ne uznává v důsledku toho ani vyrovnání uhersko chorvatského, směřuje k samoslatnému chorvat skému státu pod žezlem habsburským a po pří kladě Madarů neuznává v Chorvatsku jiného národa, než chorvatský, pročež neuznává an národního jména „Srb“. Ačkoli tedy čistá stra- na práva stojí na stanovisku k Madarům mnohen nepřátelštějším, než chorvatsko-srbská koalice bar. Rauch z důvodů na pohled nepochopitel- ných sblížil se před volbami s vůdcem téte strany, drem. Frankem a jeho kandidáty nápad- ně podporoval. To rozmrzelo věrné stoupene ideí starého Ante Starčeviče a už při volbách starčevičovci se rozdělili ve dvě skupiny, fren- kovce a pravé starčevičovce. Obě skupiny ob držely skoro stejný počet mandátů. Dr. Frank vida takový výsledek voleb, a boje se zjevného rozkolu ve straně, vzdal se předsednictva, ktere odevzdáno pak posl. Lukáši Starčeviči. Mluvčím strany byl však jeho bratr Mile Starčevič, který se nedávno pokusil o spojeni s chorvatskou stra- nou práva, náležejíeí ke koalici. Starčevič učini
Madar Srb Rauch Starčevič doktor Frank Mil Starčevič Praha Chorvatsko
12 article
podmínkou společného postupu obou oposičných skupin vystoupení samostabných Srbů z koalice, ale současný jejich slib, že budou oposiční sna- hy katolických Chorvatů i nadále podporovati. Samostatní Srbové i Chorvaté koaličné strany tuto Starčevičovu nabídku odmítli, trvajíce na tom, že Chorvaté i Srbové jsou jeden národa není tedy příčiny, aby Srbové vystupovali z chor vatské koalice. Ale Frankovci v čisté straně prá- va vzali si nabídku Starčevičovu za záminku, aby dra. Franka dosadili opět do přodsednictva a odovzdali v jeho ruce vedení strany. Protove schůzi dne 23. t. m. přijali většinou hlasů re- soluci, v níž se potírají snahy Starčevičovy splynutí s koalicí a prohlašuje se nepřátelstv každé politické straně, která uznává uhersko- chervatské vyrovnání, jakož i existenci jiného národa v Chorvatsku, než chorvatského. Násle- dek toho byl, že se od Frankovců odštěpili tr bratří Starčevičové a poslanci Pavelič a Peršič. kdežto jiných pět poslanců prohlásílo, že utvoř prozatím zvláštní neutrální skupinu a nepřistoup ani k frankovcům, jichž zbylo 13, ani k starče- vičovcům. Čistá strana rozdělila se tedy ve tř skupiny, ač všechny stojí dosud na témž pro gramu. Není však vyloučeno, že se časem sku piny ty odloučí od sebe úplně. V Praze, 27. dubna. (Zemské sněmy.
Srba Chorvat Starčevičův Franco Starčevič Pavelič Peršič Chorvatsko Praha
13 article
Dnes se v Inšpruku sešel nově zvolený tyr ol- ský sněm, aby se ustavil. Zemským hejtma- nem tyrolským jmenován opět dr. Kathrein, jeho náměstkem Vlach dr. Conci, takže sněmu zbývá zvoliti nový zemský výbor. Nejpozději ve středu sněm bude odročen, poněvadž ve čtvrtek se se- jde opět říšská rada. Naděje Chorvatův, že dalmatský sněn bude po Velikonocích svolán také na několik dní, aby odhlasoval zemskou volební reformu se nesplnila. Dlo zpráv, došlých ze Zádru, vláda prý vůbec nepomýšlí svolati nynější sněm a pro- vedení volební opravy má se vyhraditi novému sněmu, kterj bude zvolen ještě na základě sta- rého volebního řádu. Volební výbor sněmu terstského opěí se chopil práce. Vlašská většina výboru přeje si některé změny ve vládní předloze a v sobotu byla u místodržitela porada o těchto věcech. Podle „Edinosti“ došlo v posledních dnech na sblížení mezi většinou a slovinskou menšinou co do počtu mandátů, jež se mají přiděliti ven kovským obeím, k nimž se mají připojiti též ně které osady, které dle vládní předlohy měly voliti s městem Terstem. „Edin.“ soudí, že ná sledkem toho v brzku nastane úplná dohod- obou národních skupin.
Kathrein Vlach doktor Conec Chorvatův Edina Inšpruk Terst
14 article
V Praze, 27. dubna. (Slovinei o ja zy kovém zákoně.) Liberálný „Slov. Narod zaznamenává, že dnes už jen Poláci hájí zá- sadu, že jazykový zákon náleží výhradně před forum zemských sněmů a nikoli do říšské rady Většina českých poslanců už se smířila s my- šlenkou, že jazykový zákon pro království české a Moravu bude sdělán na říšské radě. Ze kom- potenci říšské rady pro otázky jazykové Slovini z důvodů místních přimlouvají se už dávno, proto „Sl. Nar.“ vílá změnu, nastalou v názo- rech české delegace ve Vídni. „Jsme — praví — zásadní odpůrci požadavku, aby říšská rada se usnášela o jazykových zákonech pro každou ko runní zemi zvlášť, a stojně musíme odporovati aby se řešení jazykových otázek ponechalo vý hradně zemským sněmům, poněvadž jedno druhé by znamonalo naši národní záhupu v Štyrsku a v Korutanech. Slovinští politikové mu sejí se tedy domáhati, aby říšská rada přijal pro celý stát platný jazykový rámcový zákon kterým by se zabezpečila práva národních men šin. Nebudeme se pak vzpírati, aby se pone chalo zemským snémům, by dle mísiních po měrů rámec ten vyplnily.) V drobném prodejíi ranní číslo o sobě . . . . . na zh odpolední Ve slialkách na rankorši ranní čtslo. . . . . . . sdpolední . . . . . . . . tl Inseráty plati se hotově zapřel. Předplanení a inserty přijímá sdnini- struce v Marianské ulici č. s. Tam nachánejí se tél redakge Uskárna s ezpedice „ Národnich Listš“ Bukoplsy se novracsjí.
Polák Národnich Listš Bukoplsa Praha Nara Vídeň Štyrsko Korutany zákon pro království český a Morava
15 article
V Praze, 27. dubna. (Gabr. Ugron vojenskych otázkách.) Za velkonočních prázdnin podával posl. Gabr. Ugron ve svém volebním okrese zprávu o činnosti uherské sně- mevny, odůvodňoval, proč se sněmovna zabý- vala v poslední době zvláště otázkami hospo- dářskými a jednaeím řádem, načež přešel k otáz- kám vojenským a pravil: Zvýšení braneckého kontingentu a zlepšení důstojnických platt mohlo by se za koakiční vlády připustiti jen tehdy, kdyby se splnila aspoň některá uherská národní přání, zejména kdyby se připustila ma- darská plukovní a služební řeč a rozřešily se dle uherského přání otázky plukovních praporů a odznaků. Prozatím jést nejdůležitějším úkolem uherského parlamentu zavésti všeobecné volební právo s tajným hlasováním dle obcí. Konečně zmínil se o samostatné cedulové bance uherské a pravil, že jejímu uskutečnění nestaví se v cestu nijaké značnější překážky. Ze Zahřeba, 25. dubna. (Dr. Balt a z a Bogišič +.) Včera zemřel náhle v Rěce pro- slulý srbský učenec, právník a slavista, dr. Bal tazar Bogiši č. Zesnulý narodil se 20. prosince 1834 v Cavtaté u Dubrovníka, v Benátkách vy- studoval Iyceum, na vysokých školách byl ve Vídni, v Berlíně, v Paříži a jinde. Studoval zvláště práva, ale zabýval se i filologií a historií.
Balt Bala Praha Zahřeba Cavtatý Dubrovník Benátky Vídeň Berlín Paříž Bogišič +
16 article
R. 1862 obdržel v Giessenu stupeň doktorský a r. 1864 i ve Vídni. V letech šedesátých byl zaměslnán při vídeňské dvorní knihovně, po- zději mu svěřena organisace národního školstní ve vojenské hranici, za kteréž příležitosti pro- cestoval celou Hranici. R. 1870 stal se profe- sorem na nově zřízené universitě v Oděsse a na žádost knížete Mikuláše pracoval od r. 1872 na kodifikaci občanského zákonníka pro Cernou Horu. Dílo toto bylo dokončeno r. 1888. Roku 1877 byl ministrem zatímné vlády v Bolharsku. načež vstoupil do výslužby a žil v Paříži. Od r. 1893—1899 byl ministrem spravedlnosti na Cetyni, načež se opět vrátil do Paříže, odkudz často si zajížděl do Dalmacie a Chorvatska. Vě- deckých prací jeho, psaných v jazyku srbsko- chorvatském, ruském, francouzském, vlašském a německém, je množství. R. 1866 vydal spis o důležitosti sbírání národních právních oby- čejů, roku 1867 „Právní obyčeje u Slovanů“, v „Radu“ záhřebské akademie vydal množst právnických a historiekých děl, týkajících se jižních Slovanů. Roku 1872 vyšly v Záhřebe jeho „Psané zákony na slovanském jihu“, roku 1877 „Sborník nynějších právních poměrů u již- ních Slovanů“. Sbíral i národní písně iihoslo- vanské a znal z vlastního názoru všechny jiho- vanské země, jež proputoval. Veliké vážnosti těšil se i v Paříži a ve Slovanstvě zanechal po sobě nehynoucí památku.
Mikuláš Giessen Vídeň Oděss Cerna Hora Bolharsko Paříž Dalmacie Chorvatsko Záhřeb organizace národní školstní Slovan
17 title
Politické zprávy zahraničné.
18 article
V Praze, 27. dubna.
Praha
19 article
Změna v osobě zemského správce Bosny a Hercegoviny. V posledních dnech vyskytla se v novinách pověsť, že baron Burian přestane býli zemským správcem Bosny a Hercegoviny a na jeho místo že bude jmenován hrabě Jan Zichy, dři vější vůdce katolické strany v uherském O změně této, stane-li se skutkem, z předu možno tvrditi, že nebude šťastna. Bar. Burian neprovedl v okupovaných zemích reforem, které by znamenaly zlepšení poměrů, ale nelze mu nepřiznati dobrou vůli. Po Kallayovi by musil přijíti za bosenského zeměsprávce zázračný muž, aby napravil jeho chyby a hřichy. Obyčejný smrtelník k lomu nestačí. Aby Burian mohl v okupovaných zemích zavésti lepší stav, musil
Burian Zich Kallay Bosna a Hercegovina
21 title
FEUILLETON
22 article Umění desíti.
Umění desíti. Anebo umění privilegované. Umění řádové Umění modré krve — — — — — — — — Ještě včera mělo klamné zdání života, práv a krásy. Ještě včera, ačkoliv duše celku, té ve- lské a zázračné bytosti, jež jako hlubiny moře před námi leží od věků po věky, chvěla se oče- káváním, přichystána vždyeky přijmout, jako je sehopna dát život ve veškeré jeho obsažnost i ve veškeré jeho kráse. Nebylo Iladovější, otřesenější a citlivějsí doby než po vydání zákona uméní desíti. My všichní byli jsme zrazeni v nejhlubším tajemství svých niter a ny všichni hleděli jsme zvednouti své duše až po samou klenbu nebes, abychom se napojili poznáním věčné pravdy a věčné krásy, které dávají sehopnost i právo celku, aby rozuměl, žil. ponořil se a jediným záchvěvem vypověděl svá tajemství lidství v nekonečném souhlase se vším úžasným a skvoucím, co táhne se od pravěku do věčnosti. Byla to doba zcela zvláštního niterného vý voje, který je dál vedle umění desíti, jakýms přirozeným zákonem nutného odškodnění, ja- kousí nutností sepezáchrany a živelnou silou podvědomt, jež vzpouzelo se svým určením prot zákenům doslti Umění dostalo cejch, odhadlo se, vtěsnal se do zlaté formy a vystavělo na podiv jako kuriosita a monstrum. Božství v podobě zlatého telete, před nímž dav měl kleknouti a věřšti, že x něm je spasení. a
modrý krev
23 article
Ještě včera byla tato církev umění deslti která nastavovala své papežství davu, aby pokor ně a bez otázek nohy líbal o Velkém pátku obávaje se pozvednout oči k slunci ve své ni eotě. Ještě včora — byli jsme zrazeni a ješte gčera ptali jsme se hvězd, pláků, oblaků a na- slouchali na srdci země. Ještě včera hledali jsme pravdu svého vlastního poznáni tak mimo- volně, jako větve v temnu hledají cestu k světlu. Byla to doba vítězného utrpení a vítězné bolesti. Umění desiti dalo volnost tisícům. Vol- nost vývoje, touhy i otázek. Snad ještě nikdy nebyl postup vývojový tal důležitý a slavný, jako tento, neboť dál se at na -dně duše ve věčném tichu prazdrojů života. kde umění přestávalo být církví a stávalo se božstvím v pravé jeho podstatě, jako vnuknut záhadného světla, jež spojuje v nás schopnost úžasného a radostného vzdání. Schopnost všech bez výjimky, neboť nikd- není privilegován a nikdo vyvolen! Zde právě až na dně svých duší eitíme veliký souzvuk lid- ství, který skutečně nemá náboženství, ani hesel ani formy.
24 article
Umění desíti dalo život lisícům. Odehrál se tentýž proces niterný, jako se odehrává proce společenský pod zákony desiti. Davy se zvedají Celek hlásí svůj neobsáhlý, pyšný a věčností po- svěcený život ve světle pravdy a krásy. Jakoby široširé vody odpovídaly na vlny které způsobila loď, vezoucí krále k slavnostem — desiti. Od východu k západu zvednou s v ohromných spoustách a spláchnou vlny slav nostní lodi, na nichž se houpaly koeábky rybářů. veslařů a milenců v rozkošném domnění hrdin- ství před zrakoma malých dětí na břehu, jež v písku hrají. Mohutné vody, vzedmuté ne proteštem, an vůlí smetnout vlny a kocábky i loď s králem. ale neznámou silou, jež mraky žene, vichr lám a květinám dává v slunci kvést. Umění desíti bylo zavoláním na poplach Kde kdo vstával, do dálek se zahleděl, aby spa- třil požár, jenž statky stravuje a kde kdo chrá- nil život svůj, tak jako svůj majelek. Ani poslání desíti nebylo tedy marné. Ne- bylo marné ani papežství, ani císařství, ani člo- věk na kříži. Vše musilo být, aby zůstávalo vědomí celku a jeho podmínky věčného vývoje. Umění desii nebylo tedy hoslem snobů, ale bylo paradoxnlm
Davy
25 article
zjevením schopnosti uměleckého eítění mass jež nastavily své duše, aby přijaly, což jejiel právem i jejich určením. Neboť: nikdo se nemýliž: v duších nej prostších je nejvíce světla. A umění je schopnost světlo rozžehnout Ne v desíti bytostech, ale v milionech, jež če kají žádostivě na chvíli krásy a pravdy, jake na chvíli splynutí s věčnem v jediném zářivén a úžasném paprsku, jenž na zemi vzniká a do prostoru se přenáší, aby v něm sesílil pramen věčného zdroje, z něhož k nám znova se vrac poznání věčných radosti, věčného živola a věč ného světla. Umění desíti bylo umění okrasné, konstruk tivní, diplomatické, vědomé, byrokratické, umění bez lásky, stůj co stůj, za cenu štěstí, za cenu svobody, za cenu splynuti, umění v hermelínu pod nímž nebylo slyšet srdce bít a z něho zvedalo žezlo nové papežství cirkve nad jiné katanské, totiž eírkve znásilněného božstní světla a poznání. Znásilněné radostné víry člo věka a jediného zdroje velikých slavností dl ševních. Umění desíti je pohibeno. První člověk který měl silu řici „cítím“, otřásl jejich chrá mem, v němž stojaté vody v nádržkách — na nimiž věříci se nakláněli, aby v nich spatril svůj obraz před oltářem neomylného, nahražo valy svěcené vody, jimiž lid se kropil, než veše do chrámu eírkve vyvolené.
uměný bez láska
26 article
Není vyvolených církví, jako není uměn desíti, neboť božství jest mimo církev a mim ončno umění. Jako dnes profanuje každá eírkev. vztahy naše k věčnosti, tak umění znásilněné desiti prefanuje naše vztahy k světlu. Slovo náboženství bylo by nutno povýši nad eírkve a nalézti pro ně pramen v největších propastných hlubínách našich niter a slovo umění by bylo nutno zpovu stvořit, aby oživlo volným prostorem, v němž se rodí vůně květů zpěv ptáků, bílá barva oblaků a ohnivé východy slunce. Jinak slova: náboženství i umiění jsou dnes pro celek ztracena. Církve je ubilyv chvílích, kdy celek si uvědomil, že se klaní zln tému teleti, co zatím sám v sobě nese velik poslání pravdy, krásy i božství. Je smutné, že musíme užívat slov, abychom se dorozuměli. Sluva, jež uvádějí tak často n soesti, protože jsou formou vždy a za každých okolností. Citíme eosi jako hlubokou a tajem- nou otázku do dálky a máme pro to jedin slove: náboženstvi. Cítíme cosi, jako schopnost křídla rozpro střili, volností se napojit, bytost svou prozářit máme proto jediné slovo: umění. A právě na těchto slovech povstávají církve jež bourají celek v základech. Na těch nešťast ných slovech, jimiž máme vyřknouti nejúžasněj- ši tajemství svých duší a ani ne duší, ale míst kam nikdy nevcházíme než za cenu těcht slov, jež mustme poznáním vykoupit.
27 article
Nedivme se umění desíti. Zastavilos u slov a zapomnělo na účel. Zkrášlilo je, d aksamitu vložilo, osvětlilo žárovkami, magne- siem, drahokamy je vyložilo, takže umění byl ve slovu a ne v podstatě, ne ve věčném a tajem- ném pronikání, ani v radostném a oplozujíeím chvění. Z umění desíti zbyla spousta slov divn upravených, labužnicky milovaných, kupeck demonstrovaných. Forma povýšená na neomyl- nost. Papežství, jež chrání dogma církve umění ačkoliv umění není ani papežstvím, ani dogm tem. Ještě včera celek stál v zápase s uměním desíli. V zápase mičelivém, čistě niterném, ne- uvědomělém, ale v zápase, v němž cítil s odmítnutí jako veliké bezpráví, spáchané n svých nejsvětějších právech i na svém poznání. Hleděl sice na umění desíti, ale zůstalo mu cizí. Nevešlo do jeho duše, neprozářilo ji a ne povzneslo, I tenkrát, když byl přinucen se p kořit, aby dokázal svou loyalnost k vyššímu. činil tak nezávazně, tiše a se zrakem sklopeným Umění dosíti stálo mimo něho, a mimo jeh eltění, Slova nedotýkala se jeho bytosti a n zněla v tichu dlouho do noci, jako tajemné stru- ny, jež po doteku se chvějí jemným, zpěvným dozníváním, které vybavuje píseň a obrozuje duši.
28 article
Slova pozbyla účelu a stala se ozdobou. Ztratila podstatu, důvěru, smys! života. Ne- vyřkla již nic, ani neskryla. Stála lesklá, tupá. ztrnulá ve svém bezvýznamném úsměvu pový- šence, jenž snaží se hovořiti tam, kde nemá co říci. Bylo to bolestné a bude bolestné vdechovati život, kde bylo tolik prázdné slávy. Pocítíme tisíckrát hůře, jak je smutné, že musíme mi slova, abychom se dorozuměli. Neboť slova jichž užíváme, nie dnes neznamenají. Řekněme kterékoliv z nich, jež vzniklo v hlubokém vzta- hu k věci samé a nepocítíme již závazku k ni. ani jeho zodpovědnestí, ani jeho určení. Za- leskne se jen ploše, do okna zasvítí bud měně. buď více, ale duše zůstane při něm tichia, ja- koby vysloveno nebylo. Tak ztratila význam slova nejlepší, nej- výmluvnější a nejsvětější. Byla by jich řada veliká, kdybychom je měli vypočítávati.. A at bychom je vypočetli, nikdo by nepochopil, že je v nich skrytá bolest marného života a mar- ného určení. To nám zbylo z umění desíti: vyprchalá forma, jež neměla obsahu. A přece tedy: bylo to včera. A první člověk který měl odvahu říci „eftím“, pochoval umění desíti. Snad se ještě udrží nějaký čas ve sklen- nikách, pod vývěvou ve vzduchoprázdnotě, ve ztemnělých salonech za spuštěnými žaluziemi. ale neudrží se rozhodně již ve volném tahu vý- chodního větru, pod zářícím sluncem v poledne, ani ne v prostoru, jenž dává život, jako veliké objetí lásky. To všichni cítíme my, kteří jsme byli zra- zeni uměním desíli a kteří jsme musili duše zvednout až ke klenbě samých nebes, abychom se napojili poznáním věčné pravdy a krásy. Neboť tato slova ještě nevyprchala a jsou zárukou nových a radostných slavností dušev- B. Viková-Kunětická. ních . ..
Viková