1
masthead
Ročník XXXXVIII.
2
masthead
V. Praze, v úterý 28. dubna 1908.
Praha
3
masthead
Číslo II7.
II 7
4
article
Na rannt a ady álo liaty
předrlacii soi
v Praza v ašelalslaz
. . . 9K —
mea
ne čtvrt lts . . . . 6 K — k
s dFojt lonoi v to
n nt1as . . . . 7 k 1o k
ve Gllalk éch
2 K. Po n
na nělté
P'ošton :
a n
B. . . . ke
sárojíi zisilkená
:Koi
5
article
Nepovolaní mravokárci.
Nepovolaní mravokárci.
Ke sjezdu staročeských důvěrníků, jenz
se konal této neděle v Mešťanské besedě
pražské a k němuž dle »Hlasu Národa
»přišly hloučky věrných stoupenců ze všech
končin království« počtem, jak se udává.
150 osob — intonovala nedělní staročeská
»Union« früher »Politik« fanfáru, jakoby šlo
přímo o dějství epochální, jakoby z té po-
rady měla »v této době zlých příkoří«
»všeobecné bezradnosti« konečně vzejíti bla-
nická spása našemu národu.
Nadutým hlasem sebevědomé pýchy spu
stil staročeský orgán v druhém zemském ja
zýku toto nedělní kázání:
»Nuž ano, bylo mnoho pochybeno
mnoho hřešeno obzvláště těmi, kdož bývali
druhdy tak přísnými soudci, kdy ještě ná-
rodní strana (staročeská) řídívala osudy ná-
roda. Než jakkoliv by bylo svůdně podnik-
nouti dnes zpětnou přehlídku po tom, co
druhdy nebetvčně bylo slibováno, a pak po
tom, čeho v němé resignaci oželeno, chceme
nicméně dráždidlu tomu odolat a pouze
tolik na jišto postavit, že právě nyněj ší
doba protivenství, v něž upadl
národ v první řadě vinou mladočeské po-
litiky, znamenati by mohla zadostuči-
nění pro stranu národní (staročeskou), pakli
by ona vůbec ho zapotřebí měla. Srov-
náme-li vymoženosti doby, v níž Rieger,
Rieger
6
article
Mattuš a Zeithammer byli vůdci národa, se
sumou zklamání doby následující, pak se ne-
snadno pozná, kde je sklizeň plodův a kde
pouhého suchého lupení. Ani v letech, kdy
národní strana (staročeská) vzdalovala se po-
litiky aktivní, neopomíjeli vůdcové její napo-
mínati, varovati a poučovati, i bylo by
mnohé jinak a lépe dopadlo, kdyby hlasu
jejich se bylo dbalo. Nyní však, kdy strana
národní (staročeská) znovu domáhá se svého
podílu na povinnostech a právech povolaných
zástupců národa, nyní bude zkušenost
její dvojnásob užitečna. Z té příčiny též jejl
sjezd nabývá významu vyššího: Rozhod-
nutí, jakáž učiní, ukážou dráhu, promyšlené
řeči poskytnou světla. Bude li jim poroz-
uměno a bude-li jich dbáno, pak zahájena
bude též ona svorná obrana, kteráž je ne-
zbytna, má-li národ český překonati nynější
dobu protivenství beze škody a pohromy. « —
Nuže takto hlučně vytroubený a vysoko
výzvednutý sjezd staročeských důvěrníků se
odbyl, avšak marně pátráme ve zprávách
všech staročeských denníků o něm po tě
spásonosně nové myšlence politické, po té
věhlasné radě, jež by skytala světlo v temno
tách a ukazovala novou cestu k cíli.
Mattuš
Zeithammer
národní strana
7
article
Předseda sjezdu dr. Mattuš pochváliv
Beckovo rakousko-uherské vyrovnání jako
»světlejší bod«, končil přáním, aby pominuly
strannické nevraživosti a všechny síly spo-
jily se ke svorné práci; dr. L. Jeřábek
akcentoval nutnost sešikování českého po
selstva v otázce státoprávní, jejíž rozvinutí
doporoučel také p. O. Zachar.
Učitel p Čery mluvil o změně taktiky.
p. dr. Šole zdůvodnil potřebu dohody všech
českých poslanců o programu všenárodním
i doložil, že na špatný smír s Němci ne-
máme nikdy zmeškáno. Dr. Radimsky
mluvil o úkolech národohospodářských, po-
bádaje, aby národ měřil své síly s nepříte-
lem i na poli národohospodářském; p. dr
Baštýř kritisoval volební opravu říšskou
a radil, aby při opravě sněmovního řádu
volebního bylo zajištěno zastoupení poměrné.
Dr. Srb pojednal šíře o způsobech obrany
doktor
Mattuš
Beckův
L Jeřábek
Zachar
Šole
Němec
Baštýř
Srb
8
article
našich národních práv, klada důraz na to
že není nám potřebí smíru, ale plnění plat
ných zákonů úřady. Když byl pak ještěp
Slavík se zmínil o revoltě německých po-
štovních úřadníků a prof. C. Horáček.
jakož i pp. Hofman a Lederer byli se
zevrubně vyslovili pro rozšíření invalidního
a starobního pojišťování na malé živnostníky
a rolníky — odkázány podněty řečníků
mnohočlennému výkonnému výboru, jeho
volbou sjezd ukončen. —
To vše věru nikterak neodpovídá na
dutým reklamním fanfárám německého staro-
českého listu. Jediná potěšitelná proměna
jevící se při epigonech strany Riegrovy, Mattu-
šovy a Zeithammrovy záleží v tom, že jsou
již snad vyléčeni z té bývalé, až chorobn
touhy staročeských matadorů po smír
s Němci za každou cenu, která je z-
vedla právě do oněch hrozných osidel ví-
deňských punktac, za kterých klesl dr-
Rieger až na generálního řečníka — Němeů
a dr. Mattuš tržil pochvalu — Plenerovu
»Kdyby všickni Češi byli takoví jako d .
Mattuš, snadno bychom se my Němci s nimi
srovnali: V té příčině snad byla by jiz
dnes strana staročeská poněkud zdrželivější.
Zdali však též dnešní oposiční nálada
sjezdu je hloub založena, o tom nedávná ře
staročeského vůdce dra. Žáčka dovoluje
pochybovati. Zbývá tedy vyznění akkordu do-
hody a svornosti pospolité všech českých
stran. Ale tomu po čertech špatně přede-
hrála staročeská »Union dříve Politik« svým
pilníkem přiostřeným na brusu strannické
křivdy a lži. My dokázali zajisté že nejsme
žádnými zakrývači chyb a omylův, jichž po
našem přesvědčení dopouští se poslední
dobou vedení strany naší.
Slavík
profesor
Horáček
Hofman
Lederer
Riegrův
Němec
Rieger
doktor
Mattuš
Plenerův
Čech
Žáček
Matt
9
article
Avšak tvrdit, jako učinila v den sjezdu
staročeského »Union«, že vším tím příkořím
a protivenstvím, jemuž té doby jest vydán
národ náš, »v první řadě vinna je st
politika mladočeská« — toť hrubá
lez a křivda, zvýšená ještě tím, když se
zároveň proti vší historické pravdě vynáší
a velebí bývalá politika staročeská, jakoby
byla věc národa našeho bůh ví k jakým
úspěchům, zdarům a vítězstvím slavným vo-
dívala. —
Což domnívají se pánové v »Union«, že
vymřelo již do posledního pamětníka ono
pokolení české, jež bylo svědkem a trpitelem
nesčetných politických opomenutí, bludua
chyb politiky staročeské, která pohříchu
propásla a promeškala nejvzác-
nější a nenavratitelné dějinn
příležitosti, kdy se mohla vlasti naší.
národu našemu vydobýti ne-li samostatnos
podobná uherské, aspoň postavení podobné.
jakého se domohli Poláci a Chorvaté.
Pouhý výpočet těch příležitostí prome
škaných, jakož i těžkých politických chyb o
prvního vstoupení českých poslanců do v-
deňské rady říšské — přesahoval by daleko
rámec novinového článku. Nechť pánové
jen projdou »Dějiny našeho znovuzrozenío
vydané vlastní stranou, nebo Politické Dě-
jiny Srbovy, v samých těchto staročeských
dílech naleznou dosti poučení, jak ou
měrou zavinila třicetiletá poli-
tika staročeská nynější neblahy
stav našeho národa.
Neštěstím mladočeské strany právě jest.
že její vedení v době novější odchýlilo s
od původní mladočeské dráhy
rozhodné a neodvislé politi ky
oproti Vídni a dalo se po stopách
staročeské politiky nerozhod-
nosti, opportunismu, odvislost
a nadějí ve vládu, že ona za dobré
služby naše odmění se nám záštitou našeho
dobrého práva a naší spravedlivé věci.
Polák
Chorvat
Srbův
Vídeň
10
article
Dne 17. dubna 1887, kdy byla v národě
našem právě taková všeobecná a hluboká
nespokojenost jako dnes, odpovídal dr-
Rieger v Českém klubu: »Svrhnouti mi-
nisterstvo (Taaffovo) nebylo by snad tak ne-
snadné ... Dostavila by se ovšem persekuce
a tu třeba uvážiti: co bude líp, jíti jako
dosud ku předu kus po kuse, nebo věc zlo-
miti a vydati se na moře bez vesla. Ne-
chci nic riskovati, leč by toho vyža-
dovala nejnutnější obrana naši ná-
rodností, národního jmění a práva. Proto
volím raději podporovati ny-
nější vládu v naději, že bud
ochranitelkou našeho právaa
že se nám od ni dostane toho
čeho ke svému národnímu rozvoji nutně
potřebujeme. « —
A zatím bylo čím dál pořád s námi
hůř a hůř. Vláda pořád k nám neuznalejší
a skoupější. Ale dr. Rieger opět 8. května
1887 konejšil nespokojence v klubu: »Což
naplat: když se nám nepodařilo pasivním
odporem vydobýti si svých práv jedním
rázem, musíme je nyní sbírati po drobtech
a kdybychom ty drobty měli sbírati třeb
pod stolem.« (Srbovy Politické dějiny.
str. 704.)
To byla ona důstojná a slavná politik
staročeská, po níž blouzní dnes »Union« jako
ta vdova ve veselohře po svém zlatém ne-
božtíku... Dávno-li tomu, co poch v alo-
valy staročeské listy politiku dra.
Kramáře, že napodobuje zcela poli
tiku staročeskou?
A dnes chtějí pojednou zrovna tut
politiku oportunity kaceřovat
sčítat na ní všechna utrpení našeho ná-
roda?! Nejnepovolanější mravo-
kárci neměli by pokoušet nebe
a neprobouzet paměť svých
vlastních dávných vin a hříchů
jichž následky podnes odsto
nává národ náš svým neutěšeným po
stavením v této říši.
Rieger
Taaffův
Srbův
11
article
Politické zprávy domáci.
Politické zprávy domáci.
V Praze, 26. dubna. (Drobení chor-
vatské čisté strany práva.) Ještě pře
letošními sněmovními volbami projevil se ne-
lad v čisté straně práva, která se od koaličnýeh
stran liší zvláště lím, že neuznává dualismu, ne
uznává v důsledku toho ani vyrovnání uhersko
chorvatského, směřuje k samoslatnému chorvat
skému státu pod žezlem habsburským a po pří
kladě Madarů neuznává v Chorvatsku jiného
národa, než chorvatský, pročež neuznává an
národního jména „Srb“. Ačkoli tedy čistá stra-
na práva stojí na stanovisku k Madarům mnohen
nepřátelštějším, než chorvatsko-srbská koalice
bar. Rauch z důvodů na pohled nepochopitel-
ných sblížil se před volbami s vůdcem téte
strany, drem. Frankem a jeho kandidáty nápad-
ně podporoval. To rozmrzelo věrné stoupene
ideí starého Ante Starčeviče a už při volbách
starčevičovci se rozdělili ve dvě skupiny, fren-
kovce a pravé starčevičovce. Obě skupiny ob
držely skoro stejný počet mandátů. Dr. Frank
vida takový výsledek voleb, a boje se zjevného
rozkolu ve straně, vzdal se předsednictva, ktere
odevzdáno pak posl. Lukáši Starčeviči. Mluvčím
strany byl však jeho bratr Mile Starčevič, který
se nedávno pokusil o spojeni s chorvatskou stra-
nou práva, náležejíeí ke koalici. Starčevič učini
Madar
Srb
Rauch
Starčevič
doktor
Frank
Mil Starčevič
Praha
Chorvatsko
12
article
podmínkou společného postupu obou oposičných
skupin vystoupení samostabných Srbů z koalice,
ale současný jejich slib, že budou oposiční sna-
hy katolických Chorvatů i nadále podporovati.
Samostatní Srbové i Chorvaté koaličné strany
tuto Starčevičovu nabídku odmítli, trvajíce na
tom, že Chorvaté i Srbové jsou jeden národa
není tedy příčiny, aby Srbové vystupovali z chor
vatské koalice. Ale Frankovci v čisté straně prá-
va vzali si nabídku Starčevičovu za záminku,
aby dra. Franka dosadili opět do přodsednictva
a odovzdali v jeho ruce vedení strany. Protove
schůzi dne 23. t. m. přijali většinou hlasů re-
soluci, v níž se potírají snahy Starčevičovy
splynutí s koalicí a prohlašuje se nepřátelstv
každé politické straně, která uznává uhersko-
chervatské vyrovnání, jakož i existenci jiného
národa v Chorvatsku, než chorvatského. Násle-
dek toho byl, že se od Frankovců odštěpili tr
bratří Starčevičové a poslanci Pavelič a Peršič.
kdežto jiných pět poslanců prohlásílo, že utvoř
prozatím zvláštní neutrální skupinu a nepřistoup
ani k frankovcům, jichž zbylo 13, ani k starče-
vičovcům. Čistá strana rozdělila se tedy ve tř
skupiny, ač všechny stojí dosud na témž pro
gramu. Není však vyloučeno, že se časem sku
piny ty odloučí od sebe úplně.
V Praze, 27. dubna. (Zemské sněmy.
Srba
Chorvat
Starčevičův
Franco
Starčevič
Pavelič
Peršič
Chorvatsko
Praha
13
article
Dnes se v Inšpruku sešel nově zvolený tyr ol-
ský sněm, aby se ustavil. Zemským hejtma-
nem tyrolským jmenován opět dr. Kathrein, jeho
náměstkem Vlach dr. Conci, takže sněmu zbývá
zvoliti nový zemský výbor. Nejpozději ve středu
sněm bude odročen, poněvadž ve čtvrtek se se-
jde opět říšská rada.
Naděje Chorvatův, že dalmatský sněn
bude po Velikonocích svolán také na několik
dní, aby odhlasoval zemskou volební reformu
se nesplnila. Dlo zpráv, došlých ze Zádru, vláda
prý vůbec nepomýšlí svolati nynější sněm a pro-
vedení volební opravy má se vyhraditi novému
sněmu, kterj bude zvolen ještě na základě sta-
rého volebního řádu.
Volební výbor sněmu terstského opěí
se chopil práce. Vlašská většina výboru přeje si
některé změny ve vládní předloze a v sobotu
byla u místodržitela porada o těchto věcech.
Podle „Edinosti“ došlo v posledních dnech na
sblížení mezi většinou a slovinskou menšinou
co do počtu mandátů, jež se mají přiděliti ven
kovským obeím, k nimž se mají připojiti též ně
které osady, které dle vládní předlohy měly
voliti s městem Terstem. „Edin.“ soudí, že ná
sledkem toho v brzku nastane úplná dohod-
obou národních skupin.
Kathrein
Vlach
doktor
Conec
Chorvatův
Edina
Inšpruk
Terst
14
article
V Praze, 27. dubna. (Slovinei o ja zy
kovém zákoně.) Liberálný „Slov. Narod
zaznamenává, že dnes už jen Poláci hájí zá-
sadu, že jazykový zákon náleží výhradně před
forum zemských sněmů a nikoli do říšské rady
Většina českých poslanců už se smířila s my-
šlenkou, že jazykový zákon pro království české
a Moravu bude sdělán na říšské radě. Ze kom-
potenci říšské rady pro otázky jazykové Slovini
z důvodů místních přimlouvají se už dávno,
proto „Sl. Nar.“ vílá změnu, nastalou v názo-
rech české delegace ve Vídni. „Jsme — praví —
zásadní odpůrci požadavku, aby říšská rada se
usnášela o jazykových zákonech pro každou ko
runní zemi zvlášť, a stojně musíme odporovati
aby se řešení jazykových otázek ponechalo vý
hradně zemským sněmům, poněvadž jedno
druhé by znamonalo naši národní záhupu v
Štyrsku a v Korutanech. Slovinští politikové mu
sejí se tedy domáhati, aby říšská rada přijal
pro celý stát platný jazykový rámcový zákon
kterým by se zabezpečila práva národních men
šin. Nebudeme se pak vzpírati, aby se pone
chalo zemským snémům, by dle mísiních po
měrů rámec ten vyplnily.)
V drobném prodejíi
ranní číslo o sobě .
. . . . na zh
odpolední
Ve slialkách na rankorši
ranní čtslo. . . . . . .
sdpolední . . . . . . . . tl
Inseráty
plati se hotově zapřel.
Předplanení a inserty přijímá sdnini-
struce v Marianské ulici č. s.
Tam nachánejí se tél redakge
Uskárna s ezpedice „ Národnich Listš“
Bukoplsy se novracsjí.
Polák
Národnich Listš
Bukoplsa
Praha
Nara
Vídeň
Štyrsko
Korutany
zákon pro království český a Morava
15
article
V Praze, 27. dubna. (Gabr. Ugron
vojenskych otázkách.) Za velkonočních
prázdnin podával posl. Gabr. Ugron ve svém
volebním okrese zprávu o činnosti uherské sně-
mevny, odůvodňoval, proč se sněmovna zabý-
vala v poslední době zvláště otázkami hospo-
dářskými a jednaeím řádem, načež přešel k otáz-
kám vojenským a pravil: Zvýšení braneckého
kontingentu a zlepšení důstojnických platt
mohlo by se za koakiční vlády připustiti jen
tehdy, kdyby se splnila aspoň některá uherská
národní přání, zejména kdyby se připustila ma-
darská plukovní a služební řeč a rozřešily se
dle uherského přání otázky plukovních praporů
a odznaků. Prozatím jést nejdůležitějším úkolem
uherského parlamentu zavésti všeobecné volební
právo s tajným hlasováním dle obcí. Konečně
zmínil se o samostatné cedulové bance uherské
a pravil, že jejímu uskutečnění nestaví se v cestu
nijaké značnější překážky.
Ze Zahřeba, 25. dubna. (Dr. Balt a z a
Bogišič +.) Včera zemřel náhle v Rěce pro-
slulý srbský učenec, právník a slavista, dr. Bal
tazar Bogiši č. Zesnulý narodil se 20. prosince
1834 v Cavtaté u Dubrovníka, v Benátkách vy-
studoval Iyceum, na vysokých školách byl ve
Vídni, v Berlíně, v Paříži a jinde. Studoval
zvláště práva, ale zabýval se i filologií a historií.
Balt
Bala
Praha
Zahřeba
Cavtatý
Dubrovník
Benátky
Vídeň
Berlín
Paříž
Bogišič +
16
article
R. 1862 obdržel v Giessenu stupeň doktorský
a r. 1864 i ve Vídni. V letech šedesátých byl
zaměslnán při vídeňské dvorní knihovně, po-
zději mu svěřena organisace národního školstní
ve vojenské hranici, za kteréž příležitosti pro-
cestoval celou Hranici. R. 1870 stal se profe-
sorem na nově zřízené universitě v Oděsse a na
žádost knížete Mikuláše pracoval od r. 1872 na
kodifikaci občanského zákonníka pro Cernou
Horu. Dílo toto bylo dokončeno r. 1888. Roku
1877 byl ministrem zatímné vlády v Bolharsku.
načež vstoupil do výslužby a žil v Paříži. Od
r. 1893—1899 byl ministrem spravedlnosti na
Cetyni, načež se opět vrátil do Paříže, odkudz
často si zajížděl do Dalmacie a Chorvatska. Vě-
deckých prací jeho, psaných v jazyku srbsko-
chorvatském, ruském, francouzském, vlašském
a německém, je množství. R. 1866 vydal spis
o důležitosti sbírání národních právních oby-
čejů, roku 1867 „Právní obyčeje u Slovanů“,
v „Radu“ záhřebské akademie vydal množst
právnických a historiekých děl, týkajících se
jižních Slovanů. Roku 1872 vyšly v Záhřebe
jeho „Psané zákony na slovanském jihu“, roku
1877 „Sborník nynějších právních poměrů u již-
ních Slovanů“. Sbíral i národní písně iihoslo-
vanské a znal z vlastního názoru všechny jiho-
vanské země, jež proputoval. Veliké vážnosti
těšil se i v Paříži a ve Slovanstvě zanechal po
sobě nehynoucí památku.
Mikuláš
Giessen
Vídeň
Oděss
Cerna Hora
Bolharsko
Paříž
Dalmacie
Chorvatsko
Záhřeb
organizace národní školstní
Slovan
17
title
Politické zprávy zahraničné.
18
article
V Praze, 27. dubna.
Praha
19
article
Změna v osobě zemského správce Bosny
a Hercegoviny.
V posledních dnech vyskytla se v novinách
pověsť, že baron Burian přestane býli zemským
správcem Bosny a Hercegoviny a na jeho místo
že bude jmenován hrabě Jan Zichy, dři
vější vůdce katolické strany v uherském
O změně této, stane-li se skutkem, z předu
možno tvrditi, že nebude šťastna. Bar. Burian
neprovedl v okupovaných zemích reforem, které
by znamenaly zlepšení poměrů, ale nelze mu
nepřiznati dobrou vůli. Po Kallayovi by musil
přijíti za bosenského zeměsprávce zázračný muž,
aby napravil jeho chyby a hřichy. Obyčejný
smrtelník k lomu nestačí. Aby Burian mohl
v okupovaných zemích zavésti lepší stav, musil
Burian
Zich
Kallay
Bosna a Hercegovina
22
article
Umění desíti.
Umění desíti.
Anebo umění privilegované. Umění řádové
Umění modré krve — — — — — — — —
Ještě včera mělo klamné zdání života, práv
a krásy. Ještě včera, ačkoliv duše celku, té ve-
lské a zázračné bytosti, jež jako hlubiny moře
před námi leží od věků po věky, chvěla se oče-
káváním, přichystána vždyeky přijmout, jako
je sehopna dát život ve veškeré jeho obsažnost
i ve veškeré jeho kráse.
Nebylo Iladovější, otřesenější a citlivějsí
doby než po vydání zákona uméní desíti. My
všichní byli jsme zrazeni v nejhlubším tajemství
svých niter a ny všichni hleděli jsme zvednouti
své duše až po samou klenbu nebes, abychom
se napojili poznáním věčné pravdy a věčné
krásy, které dávají sehopnost i právo celku, aby
rozuměl, žil. ponořil se a jediným záchvěvem
vypověděl svá tajemství lidství v nekonečném
souhlase se vším úžasným a skvoucím, co táhne
se od pravěku do věčnosti.
Byla to doba zcela zvláštního niterného vý
voje, který je dál vedle umění desíti, jakýms
přirozeným zákonem nutného odškodnění, ja-
kousí nutností sepezáchrany a živelnou silou
podvědomt, jež vzpouzelo se svým určením prot
zákenům doslti
Umění dostalo cejch, odhadlo se, vtěsnal
se do zlaté formy a vystavělo na podiv jako
kuriosita a monstrum. Božství v podobě zlatého
telete, před nímž dav měl kleknouti a věřšti, že
x něm je spasení. a
modrý krev
23
article
Ještě včera byla tato církev umění deslti
která nastavovala své papežství davu, aby pokor
ně a bez otázek nohy líbal o Velkém pátku
obávaje se pozvednout oči k slunci ve své ni
eotě.
Ještě včora — byli jsme zrazeni a ješte
gčera ptali jsme se hvězd, pláků, oblaků a na-
slouchali na srdci země. Ještě včera hledali
jsme pravdu svého vlastního poznáni tak mimo-
volně, jako větve v temnu hledají cestu k světlu.
Byla to doba vítězného utrpení a vítězné
bolesti. Umění desiti dalo volnost tisícům. Vol-
nost vývoje, touhy i otázek.
Snad ještě nikdy nebyl postup vývojový tal
důležitý a slavný, jako tento, neboť dál se at
na -dně duše ve věčném tichu prazdrojů života.
kde umění přestávalo být církví a stávalo se
božstvím v pravé jeho podstatě, jako vnuknut
záhadného světla, jež spojuje v nás schopnost
úžasného a radostného vzdání.
Schopnost všech bez výjimky, neboť nikd-
není privilegován a nikdo vyvolen! Zde právě
až na dně svých duší eitíme veliký souzvuk lid-
ství, který skutečně nemá náboženství, ani hesel
ani formy.
24
article
Umění desíti dalo život lisícům. Odehrál se
tentýž proces niterný, jako se odehrává proce
společenský pod zákony desiti. Davy se zvedají
Celek hlásí svůj neobsáhlý, pyšný a věčností po-
svěcený život ve světle pravdy a krásy.
Jakoby široširé vody odpovídaly na vlny
které způsobila loď, vezoucí krále k slavnostem
— desiti. Od východu k západu zvednou s
v ohromných spoustách a spláchnou vlny slav
nostní lodi, na nichž se houpaly koeábky rybářů.
veslařů a milenců v rozkošném domnění hrdin-
ství před zrakoma malých dětí na břehu, jež
v písku hrají.
Mohutné vody, vzedmuté ne proteštem, an
vůlí smetnout vlny a kocábky i loď s králem.
ale neznámou silou, jež mraky žene, vichr lám
a květinám dává v slunci kvést.
Umění desíti bylo zavoláním na poplach
Kde kdo vstával, do dálek se zahleděl, aby spa-
třil požár, jenž statky stravuje a kde kdo chrá-
nil život svůj, tak jako svůj majelek.
Ani poslání desíti nebylo tedy marné. Ne-
bylo marné ani papežství, ani císařství, ani člo-
věk na kříži.
Vše musilo být, aby zůstávalo vědomí celku
a jeho podmínky věčného vývoje. Umění desii
nebylo tedy hoslem snobů, ale bylo paradoxnlm
Davy
25
article
zjevením schopnosti uměleckého eítění mass
jež nastavily své duše, aby přijaly, což jejiel
právem i jejich určením.
Neboť: nikdo se nemýliž: v duších nej
prostších je nejvíce světla.
A umění je schopnost světlo rozžehnout
Ne v desíti bytostech, ale v milionech, jež če
kají žádostivě na chvíli krásy a pravdy, jake
na chvíli splynutí s věčnem v jediném zářivén
a úžasném paprsku, jenž na zemi vzniká a do
prostoru se přenáší, aby v něm sesílil pramen
věčného zdroje, z něhož k nám znova se vrac
poznání věčných radosti, věčného živola a věč
ného světla.
Umění desíti bylo umění okrasné, konstruk
tivní, diplomatické, vědomé, byrokratické, umění
bez lásky, stůj co stůj, za cenu štěstí, za cenu
svobody, za cenu splynuti, umění v hermelínu
pod nímž nebylo slyšet srdce bít a z něho
zvedalo žezlo nové papežství cirkve nad jiné
katanské, totiž eírkve znásilněného božstní
světla a poznání. Znásilněné radostné víry člo
věka a jediného zdroje velikých slavností dl
ševních.
Umění desíti je pohibeno. První člověk
který měl silu řici „cítím“, otřásl jejich chrá
mem, v němž stojaté vody v nádržkách — na
nimiž věříci se nakláněli, aby v nich spatril
svůj obraz před oltářem neomylného, nahražo
valy svěcené vody, jimiž lid se kropil, než veše
do chrámu eírkve vyvolené.
uměný bez láska
26
article
Není vyvolených církví, jako není uměn
desíti, neboť božství jest mimo církev a mim
ončno
umění.
Jako dnes profanuje každá eírkev. vztahy
naše k věčnosti, tak umění znásilněné desiti
prefanuje naše vztahy k světlu.
Slovo náboženství bylo by nutno povýši
nad eírkve a nalézti pro ně pramen v největších
propastných hlubínách našich niter a slovo
umění by bylo nutno zpovu stvořit, aby oživlo
volným prostorem, v němž se rodí vůně květů
zpěv ptáků, bílá barva oblaků a ohnivé východy
slunce. Jinak slova: náboženství i umiění jsou
dnes pro celek ztracena. Církve je ubilyv
chvílích, kdy celek si uvědomil, že se klaní zln
tému teleti, co zatím sám v sobě nese velik
poslání pravdy, krásy i božství.
Je smutné, že musíme užívat slov, abychom
se dorozuměli. Sluva, jež uvádějí tak často n
soesti, protože jsou formou vždy a za každých
okolností. Citíme eosi jako hlubokou a tajem-
nou otázku do dálky a máme pro to jedin
slove: náboženstvi.
Cítíme cosi, jako schopnost křídla rozpro
střili, volností se napojit, bytost svou prozářit
máme proto jediné slovo: umění.
A právě na těchto slovech povstávají církve
jež bourají celek v základech. Na těch nešťast
ných slovech, jimiž máme vyřknouti nejúžasněj-
ši tajemství svých duší a ani ne duší, ale míst
kam nikdy nevcházíme než za cenu těcht
slov, jež mustme poznáním vykoupit.
27
article
Nedivme se umění desíti. Zastavilos
u slov a zapomnělo na účel. Zkrášlilo je, d
aksamitu vložilo, osvětlilo žárovkami, magne-
siem, drahokamy je vyložilo, takže umění byl
ve slovu a ne v podstatě, ne ve věčném a tajem-
ném pronikání, ani v radostném a oplozujíeím
chvění.
Z umění desíti zbyla spousta slov divn
upravených, labužnicky milovaných, kupeck
demonstrovaných. Forma povýšená na neomyl-
nost. Papežství, jež chrání dogma církve umění
ačkoliv umění není ani papežstvím, ani dogm
tem.
Ještě včera celek stál v zápase s uměním
desíli. V zápase mičelivém, čistě niterném, ne-
uvědomělém, ale v zápase, v němž cítil s
odmítnutí jako veliké bezpráví, spáchané n
svých nejsvětějších právech i na svém poznání.
Hleděl sice na umění desíti, ale zůstalo mu
cizí. Nevešlo do jeho duše, neprozářilo ji a ne
povzneslo, I tenkrát, když byl přinucen se p
kořit, aby dokázal svou loyalnost k vyššímu.
činil tak nezávazně, tiše a se zrakem sklopeným
Umění dosíti stálo mimo něho, a mimo jeh
eltění, Slova nedotýkala se jeho bytosti a n
zněla v tichu dlouho do noci, jako tajemné stru-
ny, jež po doteku se chvějí jemným, zpěvným
dozníváním, které vybavuje píseň a obrozuje
duši.
28
article
Slova pozbyla účelu a stala se ozdobou.
Ztratila podstatu, důvěru, smys! života. Ne-
vyřkla již nic, ani neskryla. Stála lesklá, tupá.
ztrnulá ve svém bezvýznamném úsměvu pový-
šence, jenž snaží se hovořiti tam, kde nemá
co říci.
Bylo to bolestné a bude bolestné vdechovati
život, kde bylo tolik prázdné slávy. Pocítíme
tisíckrát hůře, jak je smutné, že musíme mi
slova, abychom se dorozuměli. Neboť slova
jichž užíváme, nie dnes neznamenají. Řekněme
kterékoliv z nich, jež vzniklo v hlubokém vzta-
hu k věci samé a nepocítíme již závazku k ni.
ani jeho zodpovědnestí, ani jeho určení. Za-
leskne se jen ploše, do okna zasvítí bud měně.
buď více, ale duše zůstane při něm tichia, ja-
koby vysloveno nebylo.
Tak ztratila význam slova nejlepší, nej-
výmluvnější a nejsvětější. Byla by jich řada
veliká, kdybychom je měli vypočítávati.. A at
bychom je vypočetli, nikdo by nepochopil, že
je v nich skrytá bolest marného života a mar-
ného určení. To nám zbylo z umění desíti:
vyprchalá forma, jež neměla obsahu.
A přece tedy: bylo to včera. A první člověk
který měl odvahu říci „eftím“, pochoval umění
desíti. Snad se ještě udrží nějaký čas ve sklen-
nikách, pod vývěvou ve vzduchoprázdnotě, ve
ztemnělých salonech za spuštěnými žaluziemi.
ale neudrží se rozhodně již ve volném tahu vý-
chodního větru, pod zářícím sluncem v poledne,
ani ne v prostoru, jenž dává život, jako veliké
objetí lásky.
To všichni cítíme my, kteří jsme byli zra-
zeni uměním desíli a kteří jsme musili duše
zvednout až ke klenbě samých nebes, abychom
se napojili poznáním věčné pravdy a krásy.
Neboť tato slova ještě nevyprchala a jsou
zárukou nových a radostných slavností dušev-
B. Viková-Kunětická.
ních . ..
Viková