1
masthead
Ročník XXXXVI.
2
masthead
V Praze, ve čtvrtek 28. března 1907.
Praha
4
article
Ia ranní a odpol. list,
předplácí ae
v Praze v admlnist
něsl
s drojí čonán
kei
tuaa
.: a K o
nr ni. .
droje z ism
Praha
6
article
lnešní čislo pro Prahu ie o 10 stranách.
Praha
7
title
Naše odpověď německým roz-
kolníkům!
8
article
A přece jakýs užitek přinesla letošn
A přece jakýs užitek přinesla letošn
jarní kampaň sněmu českého! Jednak tím,
že odhalila nám patrnou, hrozivou blíz.
kost německého všeobecnéh
útoku na starobylou hradbu jednotya
nedílnosti tohoto království, co
bohda stačí vyburcovati v našem branném
láboře všechnu vlasteneckou horlivost, ostr
žiíost a ráznost všeho uvědomělého lidu
mašeho — jednak že odestřen aspoň částečně
závoj z tajených dosud záměrů vlád
Deckovy v příčině zhojení neza
viněné bídy ve finančním hospodářství nj
bohatší ale také nejvyssávanější země české
a pak v příčině opravy hanebného toho
haraburdí křivdy, jež slove Schmerlingovým
volebním řádem zemský m.
Jedno i druhé »úřadní tajemství« vy-
rradili nám Němci, kteří už mají v Rakousku
na to výsadu, že se jim na rozhodujících
nístech poví, co se před námi tají, ba že
se jim dovolí říci to veřejně, kdežto zasvě-
ceným našincům se z pravidla zavážou ústa
slibem svatojanského jazyka.
Byl to německý pokrokářský poslane
dr. Urban, který minulé soboty ve sněmu
českém mohl se pochlubiti, že zná sa-
nační plán vlády vzhledem k zemským
našim financím. Plán ten záleží prý v tom,
že stát se uvolí přispěti ze svých
důchodův určitou kvotou zemím
k uhražení jejich nákladu na
obecné školství, jakmile nákla
ten dostoupí určitého značnéh
procenta veškerých výdajů zem-
ských. Když pak v té které zemi náklad
na školství vystoupí nad tuto normální mez,
příspěje jí stát nově zvýšenou dotací, při
čemž asi rozhodovati bude zřetel na po-
platnou sílu té které země, takžec by Čechý.
kleré tak neobyčejně velkou míru daní od
vádějí do pokladny státni, obdržely poměrně
větší dotaci od státu nežli země pasivní.
Schmerlingův
Němec
doktor
Urban
Rakousko
9
article
Pravda-li to, pak se vláda Beckova ko
nečně rozhodla pro způsob spravedlivého
odškodnění zemí, který skoro již ve všech
říších dávno je zaveden, i podivno věru,
proč do této chvíle, kdy sněm český domíla
z posledního, J. Exc. pan místodržítel nepo-
vstal, aby zemí české tento úmysl vlády zá-
vazně ohlásil. Byla by to aspoň krůpěj bal-
sámu na rány, jež staleté centralistické ho-
spodářství zadalo vlasti naší. Ovšem sejde
vše na tom, jak velká ta krůpěj bude. Avšak
sám ten německý centralista dr. Urban upo-
zornil, že vláda v posledním roce dostala na
daních a jiných důchodech státních o 10
milionů K více, než očekávala ve
svém rozpočtu. Nuže, království česke
přispívá na daních přímých do státní
pokladny Cislajtanie přes pětinu, totiž
68 milionů (výnos veškerých přímých daní
Cislajtanie obnáší 312 milionů K), na daních
nepřímých však bez mála plnou čtvrtinu,
totiž na 180 milionů K (výnos všech nepří-
mých daní a cel činí 793 milionů K) i mělo
by tudíž zajisté spravedlivý nárok, aby z
onoho 100milionového přebytku státních po-
kladen vrácena mu byla čtvrtina, tedy 25
milionů K. čímž by aspoň chronický s ch-
dek zemský byl zažehnán.
A přece by to nebyla než almužnicky
malá splátka na obrovský dluh Rakousk
Beckův
doktor
Urban
10
article
NARO
NARO
vůči království českému, jehož sněm dle
staré ústavy zemské až do roku 1848 ve
konával své právo povolování všech přímých
daní, o něž byl centralistickým absolutismem
a pak centralistickou lžiústavností rakouskou
bez slyšení a svolení svého prostě oloupen-
aby vídeňské vlády mohly odtud uvalovat
na tu »českou komoru Rakouska« přemíru
daní a břemen až do vyčerpání její posled-
ních zdrojů v mohutnosti hmotné. Čtyřikrát
tak velké království uherské: mnoho-li při
spívá na společné záleži tos tií
Průměrně ročně asi 60 mil. K a na staro
státní dluh tolikéž ročním příspěvkem 60 mi-
lionů K; úhrnem tedy asi 120 milionyk
ročně. Ale království české odvádí říši na
daních přímých 68 milionů a na daních
nepřímých 180 mil. K. tedy na 248 mi-
lionů K ročně, jednou tolik než ve
liké a bohaté Uhryl
To je požehnání centralismu a dualismu
pro nás. Hospodářství tomu by rázem byl
učiněna přítrž, kdyby Němci zdejší měli t
vlastenecké lásky k zemi české, co jí má
národ náš a tedy s námi pozvedli hlasu za
její samostatnost, za její dobr
právo na svéprávné rozhodo
vání sněmu království českéh
o daních obyvatelstva jeho, kdyby
s námí naléhali na revisi centralistické ústavy
říšské ve prospěch svézákonnosti a samo
správy zemí. Ale kdež jsou oni od tohoto
vlasteneckého počinu. Přímo naopak pro
udržení centralismu vídeňského horují a proti
samostatnosti království českého zuřivou zášti
se vzpírají.
Němec
Nara
Rakousko
11
article
Kdyby v Čechách byli sami pány, tu
ovšem asi jinak by si vedli. Tu by dnes
zajisté jen hořeli pro samostatnost království
českého a dokazovali by, že mají na ni
Čechy stejné právo jako Uhry. Ale že jsme
tu my Čechové většinou, že by nám přiro
zeně svoboda samostatného království šla
stejně k duhu a ke zdaru, proto v slepé,
plemenné zášti mommsenovské vůči všemu
což českého jest, raději usilují o rozde.
lení tohoto království a tudíž
o jeho oslabení a zkažení budouce
nežli o jeho zvelebení. Poněvadž by v samo-
statném království českém jazyk český při-
rozeně měl stejné právo a stejnou platnost
ve veškerém veřejném životě, ve všech
úřadech a soudech s jazykem německým —
zuříos brojí proti správní jednotě země
české, volají po rozluce, po zřízení vlastní
autonomní německé země v Čechách, po
národnostní rozluce až do posledního úřadu.
až do poslední obce.
Všechno má býti rozděleno dle náro-
nosti v Čechách: sněm, zemský výbor.
místodržitelství, finanční ředitelství, soudni-
etví, hejtmanství, zemský rozpočet, obce
řeky a potoky, nemocnice i blázince, všechno.
Ba vskutku hotový blázinec ozývá se dnes
na sněmu českém z těch řečí a výkřiků ně-
meckých poslanců, posedlých trhací manií
rozluky. »Žádné hojení zemských financí.
nesvolíme k němu leda za cenu rozluký
bez které jest trvalý mír mezi národy v Če-
chách nemožným!« Tak volali těchto dnův
němečtí výtečníci k nám na sněmu, ba je-
den z nich i deklamoval: »To se ještě nikdy
nestalo, aby zanikla myšlenka, která dotýká
se životního nervu národa a která obsahuje
v sobě vše, co národ od budoucnosti žáda.
A myšlenka rozluky, rozdělení země české
stala se srdečnou věcí německého lidu v Če
Čecho
Čechy
Uhry
12
article
chách i zůstane severní hvězdou naší poli
tiky také v budoucnosti !« —
Avšak což, výtečný německý muži, když
v téže vlasti bytuje převážnou-
dvoutřetinnou většinou druhý
domorodý historický národ, kter
od tisíciletí tuto vlasť svou krv
bránil a svou kulturní prací z ve
lebil, který se vzdělaností a zdatností svou
úplně rovná německé té menšině přistěho
valců a když tento národ opřen o své při-
rozené i historické právo, vzývá myšlenk
jinou — přímo opáčnou, myšlenku to ne
dílné jednoty a samostatno st
své vlasti, kteráž myšlenka rovněž dotý ká
se životního nervu, která pro něho
rovněž obsahuje vše, co doufá v budouc-
nosti, která stala se rovněž srdeční zá-
ležitostí 6milionového českéb
národa: co potom? Potom nezbývá
rozumně nic jiného, než jedno z dvojího
Buď uznati konstituční princip, že menši na
má se loválně podříditi větši ně.
anebo přihlédnouti ku podstatě a mr av-
ní ceně obou těch myšlenek, aby
se rozpoznalo, která z nich obou obsahuje
v sobě pravdu a která blu d.
13
article
Mohli bychom se my Čechové prostě
jako po příkladě Němců kde jsou
v majoritě, postaviti se na princi
vétšiny. Ale my toho nepotřebujeme-
My jim v těch jednotných, samo-
statných Čechách, o něž zápasíme
s nimi, nabízíme úplnou rovnost v
právu i svobodě s pámi, my pe-
chceme jim ani jediné duše německé odná-
rodnit, my nechceme ve svóbodné vlasti své
nad nimi panovat, nýbrž poctivě s ni mi
spoluvlásti, my jsme ochotni dopřáti
jim spravedlivý poměrný podíl v zákonodár-
ství i správě země: to jest obsah naší my
šlenky samostatných, svobodných, jednotnýeh
Čech. Oni však chtějí rozdvojiti nám vlast
za tím účelem, aby udávili v německo
českém území lisíce příšlušníků našeho
národa svou hakatistickou germanisaci, aby
»očistili tv kraje německé ode všeho slovan-
ského«, jak výslovně pravi: jejich myšlenk
srdečná obsahuje v sobě tedy krutost nad-
práví, pronásledování, vyhlazování přísluš
níků domorodého národa.
Čecho
Čechy
14
article
A tu se tážeme klidně všeho vzdělaného
světa, všech spravedlivých a slušných lidí
či myšlenka jest lepší a spíše hodna ví
tězství? —
My Čechové, tvoříce ve vlasti své dvou-
třelinnou většinu, požadujem e konečně
spravedlivé zastoupení národa svého n
sněmu vlasti své. Avšak tu nám ohlašuje
právě německý ministr krajan Prade, že
vláda chystá opravu volebního řádu v te
způsob, že má býti podržen dosavadní ku-
riátní systém a přidána k nynějším třem
kuriim (velkostatkářské, městské a venkovské)
toliko ještě kurie dělnická.
Z toho již zřejmě pro nás vyplý á
jistota, že nedostane se lidu če-
skému ani prosté nadpolovičn
většiny proti velkostatkářům a Němcům,
nýbrž že jako dosud máme i na dále dosíci
většiny jen tehdy, půjde-li s námi část
velkostatkářů. Nicméně i to zdá se býti ně-
meckému ministru krajanu příliš. Mluví
o české většině a ohlašuje, že Němci
v náhradu za to musí dostat svou n-
meckou unii s právem veta, jinak
že nesvolí
To je ta krásná, ethická myšlenka ně-
mecké spravedlivosti. Nemohou-li míti — ač
jsou v zemi v menšině na sněmu umělou
většinu, musí býti sněm ten paralysován
rozdělením v národní kurie s právem veta.
Čím bychom byli, kdybychom tomu se pod
volili? Chceme a požadujeme svou po-
ctivou většinu na sněmu vlast
své a nedopustíme jeho podlomení a zka-
žení německým: »Niepozwolam !« —
Čecho
Němec
15
article
Sněm království českého.
V Praze, 27. březn
Se šířením hesla o administrativním rozdě
lení království českého, kteréžto heslo dnes
alfa i omega německo-nacionálního programu.
vzmahá se stejnou měrou německá zpupnost. C
dnes si dovolují němečtí poslanci na sněmu,
přesahuje nejen meze »obvyklé« parlamentn
slušnosti, která té doby na vysokém stupni věrus
nenalezá, nýbrž surovosti mnohých a sprosťáctví
jež nejsou namířena pouze na nenáviděné osoby.
nýbrž proti institucím, jejichž význam i čest by
právě na sněmu a se strany zástupcův lidu
v první řadě měla býti šeířena i hájena, nabyly
rázu, jenž by ospravedlňoval odsouzení a tres
jiný, nez pouze parlamentní.
Co na příklad dovolil si ve včerejší schůz
při kapitole, týkající se živnosti, posl. dr. T r ost
jsou výbuchy člověka nejnižší úrovně spole-
čenské.
U nás ovšem stalo se módou, ignorovati
podobné mizernosti, však je to dle našeho do
mnění chybou, která se tím matí, že podobná
surová allotria stávají se u jistých poslaneů
se zanedbaným vychováním zvyklostí. Dobr
učinil posl. Anýž, že za tepla panu Trostov
vykrákal.
Po vyřízení kapitoly o živnostech pokračo-
váno dnes v podrobné rozpočtové debatě.
Dřive ovšem přečten protest poslance K -
liny proti způsobu, jakýmž dle rozhodnutí nej-
vyššího maršálka vyřízují se resoluce, průběhem
rozpočtové debaty navržené.
Trostov
Praha
16
article
Kapitola veřejné zdra votnil c t
byla předmětem velmi živé debaty, v níž ope
německonacionální zuřivost vysokými šlehala
plameny. Mostecký dr. Herol d dokazoval,že
český chauvinismus řádí i v zemských ústavech
humanitních na úkor lidskosti. A to proto, že
prý v »německém« ústavu pro choromyslné
v Dobřanech není ustanoven ani jediný něme-
cký lékař. A kdyby prý tamější češtl lékati
aspoň uměli slušně německy. Nemohou prýse
ale s nomocnými ani smluvit. Pan dr. Herol
zapomnel, mnoho-li se Němců na místa lékareka
v Dobřanech hlásilo? A což ubozí češti ne-
mpení v pražské všeobecné nemocnici na něme-
ckých klinikách? Jak pak s těmi mluví lékaři,
již neumějí česky slušně ani neslušně, poně-
vadž česky vůbec neumějí ? Na ty ovšem něme-
cká »humanita« nevzpomene. Nešlo vůbec pri
této kapitole o humanitu, nýbrž o německo-
nacionální vztek, jenž nyní až s podezřelou
kuráží propukává při každé přiležitosti. Ve všem
křivděno Němcům v Dobřanech i v jiných ústa-
vech pro choromyslné a šíce co do obsazován
míst lékařských, úřadníků i administrativných.
opatrovníků atd. Scházelo, jen, aby si Něme
stěžovali, že mají v ústavech pro choromyslné
málo bláznů. Snad by se jim odpomohlo, kdyby
se tam z nejužších přátel páně Heroldovýeh
někteří zvlášť nervosní páni při hlásili.
Poslanec P apoušek v řeči jasné a vřele
uznal význam, výsledky a vysokou cenu- moder-
ních nemocnie venkovských. Posl. dr. Š u b
odmiul bezdůvodné výtky dra. Herolda mosle
ckého a nízké sprosté útoky dra. Trosta, jenž
doktor
Herol
Němec
Heroldovýeh
Posl
Herold
Trost
Dobřany
všeobecný nemocnice
17
article
V drobném prodejii
dpoledni. .. . . . . a z k
Ve alialkách na veskově
ranní čnt.
vepoiední
Iuseraty
lati se hotově naploo
Piedelaeení laerty pjdpial
linjí n ter redako
rna a srpsdio ,Národnich Listun
Scbky so nsrnaese
Listun
18
article
opovážil se tvrditi, že čeští lékaři osvědčují ná-
rodní nenávist i naproti německým nemocným.
Prál tomuto pánu, aby kdesi v českém kraji
náhle onemoeněl a byl nucen povolati českého
lékaře. Přesvědčil by se, co jsou čeští lékaři.
Český lékař nečiní rozdílu mezi nemocným
Němcem a Čechem, jemuž pomoci je lékařovou
povinností.
V další řeči své podrobil posl. dr. Šubrt
veřejné zdravotnictví v této zemi velmi instruk.
tivní kritice, v níž poukázal k nezměrným vý-
hodám, jež ubohým a tím celé společnosti po-
skytují humanitní ústavy zemské, uvedl ale též
stinné stránky ústavů těch. Při této přiležitosti
připomináme, že zmíniv se o porodnici, zemské,
měl rektor university prof. Illava na mysli
starou porodnici, což, abychom předešli
nedorozuměním, výslovně konstatuje me. A jaké
poměry panují v této hrozné budově — pan
přísedící Ždárský napjstě poslouchal — někte-
rými velice charakteristickými okolnostmi ilu-
stroval posl. dr. Šubrt. Uvádíme pouze, že ve -
vaně, v jedně a téže vodě, či vlastně ve špíně,
koupá se tam až i dvacet nemoc-
ných za sebou. A zda-li jsou to poměry,
na něž pan referent Žďárský má příčinu býti
hrdým, když nemocní na druhé třídé, na
něž přibuzní platí krvavé peníze, umi s tě ni
json mezi káranci z Pankráce, po-
necháme posudku veřejnosti.
Německý velkostatkář poslanec prof. ryt.
Němec
Čecho
doktor
Šubrt
profesor
Illava
Žďárský
Pankrác
19
article
Jaksch plaidoval v zájmu lepšího himotného
postavení lékařů i dokazoval z přiznání k osobní
dani z přijmu, v jak bídných poměrech lékati
v Čechách žijí. V druhé polovině řečí své také
tento pán horoval pro administrativní rozdělení
země; ovšem činil to jiným způsobem, než
páni z německých občanských klubů. Ličil ad-
ministrativní rozdělení jako nejnevinnéjší do-
spěti k národnímu míru a zapřisahal poslance
české, aby nebáli se důsledků takového rozdé-
lení, že naprosto nejde tu o roztržení země
nebo národní poškození českého národa, jenž
od roku 1848 tak úžasně prý pokročil, nýbrž
že v ohtedu národnostním zabezpečiti se může
všemi výhradami, jakých přáti si bude. Jde tu
o to, abychom se sice formálně rozešli, ale v
velikých věcech postupovati mohli společně
Tak posl. ryt. Jaksch. Národnostní zabezpečení
s německou »Staatsspracho« a s němčinou všude
v českém kraji. Ne, na ten lep panu profesorov
nesedneme.
Jaksch
Čechy
20
article
Poslanec dr. Mašek energicky opřel se
trhacim choutkám řečníků německých, kteři
při projednávání rozpočtu ústavů c humanitních
nalezli vhodnou přiležitost k útokům na admini-
strativní jednotu této země. Na to velmi ostré,
ale spravedlivé kritice podrobil poměry v ho-
spodářství v ústavech zemských a na pravou
míru uvedl náramné »zásluhy« pana Ždárského
o zemskou humanitu. Pan Ždárský obvykiým
larmovantním tónem znovu vykládal o svých
zásluhách.
Ve věcné poznámce přibil nejkompelenlnějs
muž v českém sněmu felonii hraběte Frant.
Deyma. Byl to posl. hrabě Bedřich Dey m
jenž ujal se slova, aby opravil omyl některých
listů, jež proradné prohlášení, čelíct pro
celistvosti a jednotě tohoto království a jež pro-
nesl odrodilý člen starého historického rodu
hrabat Deymů ze Střitěže, jemu hraběti Bedřichu
připisovaly. Připojil se co nejrozhodněji ku pro-
hlášení knížete Ferdinanda Lobkovice, vysloviv
nejhlubší politování nad tím, že tak, jako mluvi
hrabě Frant. Deym, mohl mluviti člen tak sla-
rého, vynikajícího v hístorit národa našeho
ryze českého rodu. Prohlášení to přijato se-
strany poslanců českých bouřným souhlasem.
doktor
Mašek
Ždárský
František
Deym
Dey
Bedřich
Lobkovic
21
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Komenský chystal také slovník
Komenský
23
article
Vykládá ku památce, jeho narozenín
Jan V. No v ák.
Komenský žil v době encyklopaedismu, kte
rý chtěl způsobem stručným a přehledným po-
učilí o všech vědách, pojmouti tak veškeré vě-
dění myslí neobtíženou a přece s dostatek v ně
zasvěcenou. Takovým eneyklopaedístou, jent
o přehledném sestavení lidského vědění v jeds-
nou knihu neúnavně pracoval, byl také učítel
jeho Jan Jindřich Alsted, prof. filosofie n
akademii herbornské v Nassavsku, kam Komen-
ský r. 1611 na vyšší učení s jinými ještě Mora-
vany zavital. Že mladistvý vševědec přestárlému
poněkud žáku dosti imponoval, vysvětlímesi
z toho, co uměl tehdy Komensk) a co učito
jeho, jen o čtyři léta starší. (Alsted žil v letech
1588—1638 a zemřel jako professor v Sedmi-
hradsku.) Komenský sotva byl pochopil při
špatné methodě za tři léta učení nejnutnější věci
z latiny, Alsted pak již tehdy vydával tiskem roz-
sáhlé přehledy věd, jež se hodily pro všechny
školy.
Brzo však Komenský doháněl, co bylo na
něm zanedbáno. Pilně studoval filosofii a theo-
logii a od učitele svého přiučil se dobrému
zvyku, který potom zachovával po celý život: ze
všech knih totiž, které četl, dělal si výpisky po-
zoruhodných věcí a hned řadil je tam, kam dle
obsahu náležely. Také výroky znamenitých mu-
žův o všemožných věcech si poznamenával. Tim
způsobem brzo měl pod nejrozmanitějšími hosly
množství učené látky shromážděno, která mu
v pozdějších pracích konala znamenité služby.
Jakou měrou v ni důvěřoval, toho důkazem je
přehled věcí pozemských, jejž tehdy pro krajany
podnikl. Ostatně chová se v Lešně až posu
vlastní jeho rukou psaný rozsáhlý svazek pod
názvem „Clamores Eliae“ (Volání Eliá-
šovo), který má řadu výpisků takových a snad
měl býti přípravou pro šestý nebo sedmý dí
„Porady obecné o napravení věcí lid
Jan
Komenský
Jindřich
Alsted
Komen
Nassavsko
Lešno
Clamore Eliae
volání Eliá
24
article
ských“; jsou to arei pouhé aforismy, boz sou-
vislosti z různých knih nasbírané.
První sbírka knih, kterou Komenský si na-
shromáždil buď jako učitel v Přerově, nebo jak
kněz ve Fulnoku, zašla mu po útěku jeho z t
osady. Choť a dítky umřely, pozůstalost knižná
odstěhována do radnice, potom na náměsti ful-
neckém spálena, když v městě počali působii
mistonářsky kapucíni. Něco však přece zachrá-
nil, neboť první jeho práce přetrvaly tuto pohro-
mu, měl potom i Slovnik českolatinský i Thea-
trum (Divadlo veškerenstva věcl
V době bloudění po Moravě nemohl ovšem k to-
mu mnoho přičiniti, ale že rozličnou látku věde-
ckou sbíral, patrno ze Starožitností moravskeci
a z Mapy Moravy, která brzy potom i tiskem
vyšla v Německu.
V Lešně, vydávaje Bránu jazyků, činí ur-
čitý požadavok, aby žáci škol latinských se jmé-
ny věcí poznávali také věcí samy, poněvad
slovo jest pouze slupkou bez jádra. Mimot
celá osnova Brány tak byla od něho založena.
že z ní mládež poznávati měla osnovu a uspořá-
dání všeho světa. Tak teprve mohlo se u ne
ustáliti důvodné vědění a poznání, neboť ve ske-
lách dřívějších mládež poznávala jen spoust
slov, ale co znamenají, bohužel, nevěděla.
Komenský
Theo
Přerov
Morava
Německo
Lešno
divadlo veškerenstvo
res
25
article
Kniha tato vzbudila u tehdejších učencův
a učitelů živý zájem, všude otiskována, překlá-
dána, doplňována, že se tomu i Komenský sán
podivil. Když pak hojně souhlasu ho docházel
také se stran úplně neznámých, rozhodl se, ž
sestaví knihu, která by mládež podobně zaváděla
v poznání všech věeí, jako „Brána jazyků“ za-
váděla v poznání jazyko vé. Slouti měla „B rá-
na věcí“ a založena byla na myšlence, že
celý svět je spořádán dle několika hlavních za-
konův a zásad; kdyby se tedy nalezly, dán by
tim byl klíč do celého chrámu věd.
Ovšem, poznati bude lze zákony ty teprv
tehdy, až věci všechny v podstatě své náležit?
budou seznány a určeny, až pouhou indukei
bude lze vyvoditi z poznání toho hlavní ty zá-
sady. Proto Komenský jal se sbírati učenou
látku, jíž měl z dob dřívějších dosti, poněkud
soustavněji, a rozděliti ji chtěl ve tři hlavní
obory: 1. rozvoj věcí pozemských dle základ-
ních ideí, jakož i výklad, pokud se předměts
s těmito ideami shodují, neb od nich odchyluií
(Panhistoria): 2. rozvoj názorův a míněn
lidových o věcech, at jsou pravdivé, nebo ne-
pravdivé, aby se ukázalo, jak také vědění sam
se tříbilo a zdokonalovalo (P and o g ma t i a).
3. rozvoj světa i jevů jeho dle několika základ-
ních pravidel (Pansophi a).
Brzo arci Komenský znamenal, že na prác
tak rozsáhlou sám nestačí, a ohlížel se po pro
středeích hmotných a po spolupracovnicích
Komenský
Panhistoria
26
article
O podporu jednalo se nejprve v Lešně s Bohu
slavem Leščiňsk, m, pánem toho města, poton
v Anglii, kde celý sbor učenců k tomuto účel
ve zvláštní „kollej vševědnou“ se měl spojiti
ale dosaženo jí teprve ze Švédska, ovšem ne-
přímo. Zavázal se fotiž Komenský, že pro Švády
upraví knihy školní (Bránu jazyků s příslušnými
doplnky pro nižší a vyšší stupeň školy), zato
pak že se mu dostana podpory také pro jin
práce zamýšlené. Pomocníci v Elbinku, kde
o knihách těch pracoval, najati sice především
pro jazykové spisy, ale jeden také pomáhati měl
při předběžných pracích vševědných (mladý lé-
kař Cyprián Kinner). Jakým způsobem se sb
rati měl potřebný materiál, Komenský ukazuje
v Pláně vševědy, tehdy tiskem vydaném
(r. 1643). V něm dle své methody vypracoval
i tři příklady: 1. článek o slune i jako výjevu
přírodním; 2. o hodinách jako výrobku ře-
moslném: 3. o vrchnosti jako pojmu mrav-
ním. Všechny ty přiklady ve svém zpracování
ukazují dosti zřejmě, že si Komenský dobře byl
toho povědom, jak poučiti kohokoli o věci ně-
které do té míry, aby ji znal, rozeznal od jine
i poněkud věděl historii takovéto věci. A tak po-
stupuje obyčejně i slovník naučný.
Zavázal
Komenský
Cyprián Kinner
Lešno
Anglie
Švédsko
Elbinka
27
article
Za šest let pobytu v Elbinku látky pro za-
mýšlené práce zajisté hojně přibylo, třebas pří-
mých zpráv o tom se nedostává. Také knihy
k latině zpracované tu znovu přímo nám svědčí.
že Komenský zná již nejrozmanitější věci na
světě, ještě více o tom svědčí „Orbi
pictus“ v Uhřích sestavený a divadl
školská, která v posledním roce pobytu Poto-
ckého (1654) vznikla dle osnovy Brány. Tu toti
k výkladu věci všude přistupoval i názor, každa
osoba na jeviště vystupující, o čem vykládala,
teké měla obecenstvu znázorňovati. Tím se do-
plňoval „Orbis pictus“, podávajíci názcr touiko
obrázkem.
Zdali Komenský všechen sebraný materiá
pro zamýšlenou vševědu měl s sebou v Uhřích
z jeho listů není zjevno, neboť rodina jeho zů-
stala v Lešně, kde bylo sídlo jeho jakožto bi-
skupa Jednoty bratrské..
Tyto materiály však podlehly zkáze při po-
žáru Lešna r. 1656, patrně jsouce příliš roz-
sáhlé, aby je Komensk, byl mohl ukrýt
v podzemní skrýši v pracovně, jako učinil s nt-
kterými spisy jinými. Zahrnuje tehdy tuto látku
k slovníku obecných vědomo s
(naučnému) názvem „Sylva pansophi ne
(Les vševědy) a želí jeho ztráty spolu s jinými
přípravami k vydávání vševědy, k jejímuž prove-
dení potom již nedošlo, aspoň nemohlo dojít
v tom rozsahu, v jakém bylo původně chystáno.
Toho úmyslu jeho blíže se dovídáme z listu
k Montanovi (Petrovi van den Berge) z r. 1661.
ve kterém Komenský pedal přehled své činnosti
literární (vyd. v Korespond. Komenského od Ad.
Komenský
Montanus
Petro Berge
Uhry
Lešno
Les
Sylva
Ada
28
article
Patery r. 1892, str. 233—245). Vykládá t
totiž, jak dospěl k myšlence potřeby obecnéhe
takového poučení. Když dožadoval se při učení
jazykovém poznání věeného, znamenal, že lide
nerozumějí tomu, co mluví, a to nejen snad lid
prestí a polovzdělaní, ale také většina učenců.
protože význam všech slov není přesně stanoven,
zároveň však není vyměřena podstata všech
jmenovaných věcí. Tato výtka však dle mínění
jeho netýká se toliko jazyků nevzdělaných, ale
i vzdělaných, ba dokonce i latiny, ač jest jazy-
kem lidí učených.
Nedostatku takového pochopení měly by po-
máhati slovníky, že by nejen podávaly překlady
slov, nýbrž i výklad věcí; ale ty o věci známější
vůbec se nestarají, o neznámějších pak podávají
mínění tak nesouhlasná a různá, že spíše pe-
znání pravé zatemňují, než aby je podporovaly.
Poučení pak opravdové a vážné o věcech
a jejich podstaté je tak rozptýleno po knihách
nejrůznějších, ba po celých sbírkách knih, z
jen málokomu popřáno jest odtud se ho dobrati
vlastní pílí. Bylo by proto s velikou výhodou, st-
staviti obecnou knihu, v níž by se podávalo vše
co člověku nevěděti bylc by se škodou, a to v nále-
žitém řádě tak spolehlivě, že by tu postačilo
vše jak theorii, tak i praxi a užívání samému.
Patera
29
article
Kniha taková mohla by miti spořádání bud
věené (dle souvislosti věcí), nebo slov ní-
kové, a vykládala by, ne snad co to neb ono
slovo . tom neb onom jazyce znamená, co ten
neb onen člcvěk o té neb oné věci soudí (jak ss
chyčejně do té doby zaznamenává), nýbrž co ta
věc skutečně a opravdu jest, ke kterému druhu
věcí náleží, čím se od jiných liší, k čemu se j
a jakým způsobem užívá. Tím by s jazykem zá-
roveň poznal se i předmět, že by se ho mohlo
také náležitě užívati, a tak by se upravilo při-
padně i jednání lidské. Proto by v takove knize
k výměru pojilo se rozdělení pojmu, vyložily by
se jeho druhy a jevy, ovšem pro všechny lidi
srozumitelně.
Takováto kniha pak slula by knihou knih,
přenosnou knihovnou, vševědnou eneyklopaedi.
klíčem ko vzdělání, klíčem ke vševědění lid-
skému, nebo nějak podobně.
Co tu Komenský hlásá, zajisté je totéž, če-
mu chtějí vyhověti slovníky naučné, to jest slov-
níky všeobecných vědomostí, kde komu poenopi-
telné, jichž cíl uvědomuje si slavný krajan náš
dosti určitě. Knihy takové arci doba jeho ještě
neměla; francouzská Eneyklopédie (Dietionnaire
raisonné des sciences ctc., vyd. v Paříži 1751
až 1765) pojednávala sice o všech jednotlivých
oborech věd, umění, průmyslu, obchodu atd
ale byla spekulativní a filosofická, vedena v du-
chu filosofie frencouzské, v níž úplnou nadvládu
měla míti nebbmezená moc a vláda rozumu. Te-
prve konec stol. XVIII. přinesl takovéto knihy.
ale rozvoj jejich významný náleží teprve sto-
letí XIX.
Také v této příčině tedy slavný náš kra-
jen o mnoho let předhonil svou dobu, jak to
shledáváme v jiných oborech.
Komenský
Paříž