1
masthead
Ročník padesátý třetí.
2
masthead
V Praze, v úterý 2. září 1913.
Praha
4
article
lmranni a večerní nlel
předplácí se
V Prane v adrainistradii
a měslo,
na Btvrt fetě
a dvoji donáškou
a měste,
na čtvrt fata : . . . T K el
ve filišlkách
na měsio . . . . . 1 K 80
Poštoni
na měsle,
na čtvrt jet . . . . 9 K eo
s dvoji zásilkoní
na měsín.
dvrtieta: . . . ke
5
title
Dnešní číslo pro Prahu jest o 3,
s přílohou pro venkov o 16 stranách.
Praha
6
article
V neštěstí málo přatel.
V neštěstí málo přatel.
Lakonicky stručná zvěst ze Sofije
stvrzuje úřadně, že vláda bulharská se roz-
hodla zahájit přímé vyjednávání
Portou o novou hranici mezi Bulhar-
skem a Tureckem . ..
Hořem a nevolí sevrou se miliony
srdcí slovanských, postihujících celý dějin
ný význam této truchlozvěsti.
Nejdeť tu snad jen o několik čtve-
rečních mil národně smíšeného územ
thráckého, ale jde tu o neslýchaný případ
dopuštěné potupy všeho mezinárodního
práva, o nezkárané roztrhání mezinárodn
smlouvy míru pod auspiciemi všech
velmocí nedávno teprv slavně spečetě-
né a nyní vůči brigantskému záboru ture-
cké soldatesky touže slavnou velmocen-
skou Evropou zbaběle opuštěné a ve pst
danél
Dlužno opět a opět konstatovat, kte
rak po slavných vítězstvích Bulharů u Lo-
zengradu a Burgasu, po obdivuhodném do-
bytí Drinopole spojenými silami bulharských
a srbských hrdin, velmoci evropské ne-
chtěly dopustit, aby vítězové balkánšt
sami přímo vyjednali si mír s poraženým
Tureckem, ale kterak k úpěnlivé prosbě
TTurků samy se uchopily smiřovacího díla
samy se vnutily za prostředníky míru, sa-
my rýsovaly hranice budoucího Balkánska,
až po dlouhých zápasech diplomatických
konečně dne 30. května t. r. londýnský ten
mír v historickém paláci St. Jameském
oběma stranám válčícím nadiktovaly. Na
západě odňaly Černohorcům Skadera
Srbům dobyté přístavy albanské; ale na
východě nemohly Bulharům odepříti tak
skvěle dobyté Drinopole, ani pevnosti
lozengradské a proto stanovily budouc
hranici mezí Bulharskem a Tureckem
šikmou čarou od přístavu Midie na Čer-
ném moří ku zátoce Enosské na březích
moře Egejského.
Bulhar
TTurk
Černohorec
Srba
Turecko
Evropa
Burgas
Drinopol
St
Bulharsko
7
article
A hle, dnes, zrovna čtvrt roku
po prohlášení těchto stipulací lon-
dýnského míru — musí nešťast
né, bratrovražednou válkou vysílené Bul-
harsko, jsouc od celého světa o-
puštěno, vyjednávati samo znovu o mir
a o novou hranici svou s Tureckem, a vy-
dati mu Drinopol, snad i Lozen-
grad, jichž se byl Turek za úkladného
rumunského vpádu do Bulharska
znovu dobrodružně, bez výstřelu zmocnil.
jako pytlák nestřeženého úlovku. —
Ano, to a nic méně znamená zpráva
že vláda bulharská, doufavší do posledni
chvíle marně v zastání a pomoc velmocí.
garantujících londýnský mír, v tísní a bídě
nejvyšší vůči postupující armádě turecké
odhodlala se zahájit přímé vyjednávánís
Portou, aby s obětováním nejdrahocenněj-
ších trofejí zachránila, co se ještě zachrá-
niti dá.
Vždyť ani toho ohlášeného finančního
boykotu proti Turecku se velmoci evrop-
ské nepokusily do opravdy provést, nad-
tož blokády, neb zbrojného zakročení. —
Kromě několika domluv a diplomatických
not, jimiž si nepochybně na Vysoké Portě
zapalovali čibuky, veškerá, zbraněmi trčí-
cí Evropa nepodnikla vůči tomuto posled-
nímu zbujnictví tureckému ničeho, pra-
ničehol
Turek
Turecko
Drinopol
Bulharsko
Evropa
8
article
Nešlechetné a nekalé bylo zajisté roz-
trhání míru, uzavřeného vítězným Ruskem
s Turky r. 1878 ve Sv. Štěpáně před
Cařihradem. Ale toto nepomstěn
roztrhání míru londýnskéhoz
30. května 1913 jest nepoměrně větší han-
bou Evropy dvacátého století. Veta po
právní závaznosti a jistotě a svatosti smluv
mezinárodních; jsou jakoby do písku neb
do ledu psány. Vítr je odvěje, voda je od-
plaví, jako tu bylinku, jež kořenů nemá.
Bulharsko prý — dle nejnovějších
zpráv — sdělilo velmocem, že bude na Tu-
recku požadovat tuto novou hranici:
Nechť počne hraniční čára od pobřeží
moře Egejského u zátoky Xenosské.
několik kilometrů na východ od Enosu, od-
tud pak nechť jde 10 kilometrů východně
od levého břehu Marice souběžně proti
jejímu toku směrem severním ke Drino-
poli, kde do Marice ústí řeka Tundža, je-
jímž údolím půjde až několik kilometrů
severně nad Drinopol, načež zabočí téměř
v pravém úhlu k Lozengradu, jejž obejme
a pokračuje dále směrem východním, a
vybíhá u Midie ku břehu Černého moře.
Tím způsobem by větší část města Dri-
nopole připadla Turecku. Ovšem
požadují Bulhaři, aby pevnosti drinopolské
byly pobořeny. Bulharům by zůstala žele-
zniční stanice Karagač, asi 4 kilometry od
Drinopole vzdálená a tolikéž Lozen-
grad, tak heroicky bulharskými junáky
dobytý. — Desítikilometrového pruhu
pohraničního podél levého břehu Marice
potřebuje Bulharsko ku ochraně dráhy
tudy k moři Egejskému vedoucí.
Naproti tomu požaduje Turecko pro
sebe nejen celou pevnost drinopolskou
ale i Lozengrad, přiznává Bulharům tolik
pravý břeh Marice jako hranici a chce jim
popustit leda několik výhradně bulhar-
ským obyvatelstvem osídlených dědin př
Černém moři.
Marika
Bulhar
Rusko
Cařihrad
Evropa
Bulharsko
Drina
Drinopol
Černý moře
Dri
Turecko
Karagač
Xenosský
9
article
Bude tedy ubohému Bulharsku krušno
dosíci přímým vyjednáváním s Turky mí-
ru, kterým by obdrželi, nedíme, co jin
patří, ale čeho pro budoucí uhájení vlast.
své nutně potřebují. Neboť zlé svědom
Turků bojí se v budoucnosti odvety bul-
harské, pročež si hledí zajistit co možná
nejlepší a nejdéle na západ posunutou stra-
tegickou hranici s pevností drinopolskou
jako mohutným patníkem; ž jeou Mety
Němcům vůči Francii, tím má býti na dá-
le Drinopol Turkům vůči Bulharsku.
Po všem krutém zklamání doufá prý
bulharská vláda, že při tomto jejím těžkém
vyjednávání s Vysokou Portou budou ji
některé velmoci příznívě podporovat. Kéž
jen opět i tato poslední naděje neztrosko-
tá o ledovou kru velmocenské lhostejnosti
V neštěstí bývá sice dost rádců, ale málo
účinných přátel. Na kolik lze usouditiz
projevů publicistiky západoevropské, zá-
leží velmocem nyní výhradně jen na tom
aby mír bulharsko-turecký byl brzy hotov
nechť si už dopadne pro Bulhary sebe
smutněji.
Turek
Němec
Bulhar
Bulharsko
Francie
10
article
Za to jest starost evropské diplomacie
nyní soustředěna silně k vyřešení otázky
albanské, a sice k vyhledání vhodného
kandidáta na nezhotovený dosud trůn to-
ho budoucího romantického státečku.
Italie prý se silně za to přimlouvá
aby budoucí kníže Skipatarů byl co do ví-
ry — — protestantem, proti čemuž
však vídeňská „Reichspost“ zuby nehty se
brání, hledíc namluviti světu, že by Alban-
cům, a to nejen katolickému kmeni sever-
ních Malisorů, ale prý i jižním Mohame-
dánům byl nejvítanějším kníže silný
energický, katolík. — Nu, možno žes
dá konečně poťouchlá Italie říci, že při-
stoupí na vládce katolíka, ale za podmín-
kou, že bude to — — italský katolik! —
Prozatím stýská si též „Reichsposť“' zle.
že srbští plukovníci jen váhavě opouštějí
kraje Albanii přiřknuté, namítajíce, že l on-
dýnská smlouva, byvši roztrhá-
na Turky v Thrakii, pozbyla rovněž
platnosti pro Albanii. — Či nemají
pravdu? ..
Turek
Albánie
11
title
Politický přehled.
12
article
Země české.
Země české.
„Zlato dáno za železol
Do jakých churavých afektovaností vede
německý Schulverein německou mysl, o tom
psychopatický doklad podává nejnovější pod-
nik jeho, jejž uvádí na veřejnost provoláním
se záhlavím: „Pamětný dar 1912: Zlato dáno
za železo.“ Manifest připomíná bojů za svo-
bodu 1813, kdy po „bědách hanby“ vzchopil
se německý národ z nejhlubšího zotročení ke
žhavě vytoužené svobodě“ (za spousty slovan-
ské krvel). Přes všechen boj za svobodu a na
vzdor vítězství 1870—1 mají prý Němci vše-
chnu příčinu, necítiti se zabezpečenými a za-
chráněnými do budoucnosti a běda národu,
jestliže by prý ve víru moderní kultury ve
shánění peněz a statků ztratil schopnosť sebe-
obětování, kteréž jedině umožňuje nejvyšší
sázku veškeré lidové sily“. Ta prý platí hlavně
o Němcích v Rakousku, „teří osudem sto-
letí postaveni jsou na válečnou půdu, předmět
žhavých zápasů a mají zapotřebí nejlepších
bojovnických cností!“ Takovým bombastem
jde to dále na dvou sloupcích, až konečně se
dojde k návrhu. Roku 1913 bylo mezi kle-
noty, dobrovolně věnovanými na zbrojení
Německu, věnováno 160.000 snubních zlatých
prstenů a dárcům věnovány za ně železné
prstýnky s nápisem „Zlato dáno za želézo“
Tuto krásnou reminiscenci zhanobil vídeňský
Schulverein výzvou, aby se pod tím heslem
věnovaly letos dary na německý Schulverein
za železné prstýnky s nápisem „Gold gab ich
für Eisen!“ Každý Němec nechť prý se ozdobí
takovým železným prstýnkem, ale teprve až
si ho zaslouží darem za Schulverein. Rosegge-
rova sbírka obracela se hlavně na zámožné
Němce, pamětní dar 1913 má prý býti darem
celého němečkého národa.
Zlata
Němec
Rakousko
Německo
13
article
Nic není odpornějšího nad tuto idejovou
bachořici německou, a kdyby navrhovatelé
její domyslili svůj historicky symbolisující ná-
pad, musili by se zastyděti za něj hluboce
Zápas za osvobození z francouzské poroby a —
Schulverein! Napoleonovy gardy a — legie
slovanských a českých dětí, připravovaných
o svůj jazyk a národnost v Roseggerových
pevnostech německého území! Tehdaž boj za
vlastní svobodu a dnes boj za cizí nesvobodu
převáděním celých českých generací poněm
čením rodů do věčné poroby, horší než oka-
mžitá smrt! Roku 1813 dávalo se zlato na že-
lezo mečů za vlastní svobodu; dnešní po-
tomci dárců sbírají zlato na železo pro cizi
okovy, takový je rozdíl mezi německým náro-
dem 1813 a 19131
Napoleonův
Roseggerův
14
article
Z Moravy.
Dne 30. srpna 1913.
Morava
15
article
(Mandát poslance Bureše.)
Záležitost mandátu posl. Bureše dnes budí
zájem ve veřejnosti moravské a proto jí musíme
věnovati několik řádků, i z toho důvodu, že dle
Bureš
16
article
některých časopiseckých zpráv by se mohlo zdáti
že naše informace nebyly správné.
Ředitel Jaroslav Bureš byl poslancem sněmu
již po 6 let. Již tehdy mrzelo poslanectví Burešovo
některé pány a chtěli nepohodlnou osobu Bure-
šovu odstranit. Posl. Bureš patří mezi nejschopnější
poslance agrární a české vůbec, takové však mnozí
„politikové“ nemohou potřebovat, protože jim je
milejší pouhý hlasovaci matertál. Poslanec Bureš
před šesti lety nebyl odstraněn a sice proto, že
současně s ním byl zvolen jiný zemský úřadník —
Němec prof. Hirth. Hirth zachránil Bureše. Když
zasedání sněmovní minulého sněmu chýlilo se ke
konci, upozorňovali jsme na to, co se chystá proti
ředitelům a učitelům škol hospodářských, že se
jim znemožní kandidovat. Známě usnesení sněmu
moravského z roku 1868, dle něhož nemají zemšti
úřadníci přijati zemský mandát, se na ně nehodilo
Neboť zemský výbor je považoval za zemské
zřízence. Pro sněm zemský tedy nachystán
návrh, jejž podepsali za stranu velkostatkářskou
hrabě Herberstein, za lidovo-pokrokovou dr. Strán-
ský, za agrární předseda klubu agrárních poslanců
Staroštik, za klerikály Šrámek, dle něhož mělo
býti uzákoněno to, co pouhá sněmovní reso-
luce z r. 1868 pravila, resoluce, která nemá sankce
a nemůže tudíž za zákonité ustanovení považo-
vána býti, zvláště když ji ani státní základní zá-
kon nemůže býti zrušen, či práva z něho plynoue
obmezena.
Bureš
Burešův
Bure
Posl
Němec
profesor
Hirth
Strán
Šrámek
17
article
Naše tehdejší zprávy o tomto chystaném kou-
sku profi úřadnictvu docílily ve veřejnosti toho
že sice návrh nebyl projednán, ale našla se nová
postranní ulička, kterou se šlo na Bureše a ostatní
Zemský výbor v posledním sezení pře
vánoci 1912 se usnesl najednou, že učitel
škol hospodářských jsou — nikoli
zřízenci, nýbrž úřadníci zemští. Důsle-
dek je ten, že na ně se vztahuje resoluce sněmov-
ní. Na venek byli poslanci někteří hezčí — a do-
sažno toho, co chtěli. Schovali se za zemský výbor.
Jisto je, že protí vůli dra. Pluhaře. J. Vace a
Staroštíka nemohl se kousek prosincový stát.A
ti tehdy v tom sezení zemského výboru byli. Ná-
padno jim musilo býti, že tak najednou — před
volbami, a když znemožněno bylo u-
snésti návrh Herbersteinův ve sně-
mu — se provádí to, čeho marně po lěta se
domáhalo učitelstvo zemědělské. Když toto usne-
sení zemského výboru dalo se na veřejnost, zase
konejšilo se učitelstvo zemědělské v jistých orgá-
nech, že to není nic proti němu. Bylo před vol-
bamí.
Bureš
Pluhař
J Vace
Staroštík
Herbersteinův
18
article
Bureš kandidoval a Bureš byl zvolen. Byle
naň nachystáno, že na dotaz c. k. m-
stodržitelství, není-li námitek prot
vydání poslaneckého certifikátu, se
řekne: jsou, resoluce sněmovní. Ale mí-
stodržitel se neplal zemského výboru — a dal Bu-
rešovi certifikát. Bylo zasedání sněmu Bureš zvo-
len dokonce náhradníkem zemského výboru,a
zemský výbor mlčel — v době sněmu snad by to
bylo přece rozvířilo mnoho prach. Nyní, když sněm
není, najednou má žemský výbor pilno — ve věci.
kde se oklešťuje politické právo úřadníka! Šest
let to zemi moravské nevadilo, že Bureš byl po-
slancem, ba dokonce čas seděl jako náhradník v
zemském výboru — najednou je pilno proti němu
a úřadnictvu. Na úpravu platů úřadnictva, které
je daleko 10 placeno nežli zemské úřadnictvo
Čechách, tohení kdy, ale brát mu práva, která
má úřadnictvo v Čechách, to jsme chlapíci. Žemský
výbor náš řekl: Burešbuďbudeředitelem
nebo poslancem. Usnesl se na zakročení přis.
Bureš
Čechy
19
article
Sonntaga na tom, že výkon usneseného zbavení
mísla ředitelského odkládá se pouze až do roz-
hodnutí říšského soudu, k němuž posl. Bureš jde.
Prohrá-li Bureš, může se vzdát mandátu a zůstane
ředitelem. Vyhrá-li Bureš, prohrál také
protože zemský výbor moravský m
už v zásobě nový krok proti úřadni-
ctvu všemu a Burešovi také, jím
chce znemožníti kandidování úřad
nictva, i když není návrh Herberstej-
nův uzákoněn. Snad se zase najde v morav-
ském tisku někdo, kdo bude úřadníctvu pískat ko-
nejšivé písničky, to se už stalo vícekráte. Faklum
nepopíratelné je, že všechny politicke
strany české i Němci jsou jednosvor-
ní v tom, že nejdůležitější otázkou
země moravské je, zbaviti úřadník
zemské práv politických. Kdo z politiků
moravských dnes jinak vykládá, mluví snad z
sebe, svou osobu — v celku strany stojí proti
úřadnické jnteligenci zemské a události nám dají
za pravdu.
Úřadnictvo zemské mlčí — až se podaří je
zotročit, pak snal ten „pokrok“ na Moravě přijde
na učitelstvo škol obecných, placené ze zemského
V drobném prodejle
ranní čislo o sobe
za 8b
večerni
za dk
Ve flialkách na venkovš
ranní čislo
večerní.
.. . . . . . sh
Inneráty
platí se hotově napřed.
Předplacení a lnserty přijíma
administrace v Marianské ul., a.
Tam nacházejl se též
redakca, tskárna a expodice
„Národnich Listů“
Rukopiny se nevracnj.
Sonntag
Bureš
Němec
Morava
20
article
ství pokroku do rady říšské a do zemského sněmu
připozdívá ...
22
article
(Zemský sněm nemá býti na podzim
svolán? — Nové oddalování opravy
sněmovního volebního řádu a prodlu-
žování nespravedlivého německého
panství v zemi.)
C. k. korespondenční kancelář oznámila v ne-
děli, že zemský sněm slezský nebude svolán letos
k obvyklému podzimnímu zasedání v měsíci září,
ale že se sejde teprvz po Novém roce, buď v lednu
aneb až v únoru. Zpráva tato vyjadřuje sice zbož-
ná německá přání, ale na straně české i polské
budí oprávněný odpor proti nesvolání sněmu, ježto
tímto způsobem pomáhá se prodlužovati ve Slezsku
nepřirozené panství německé minority nad slovan-
skou majoritou obyvatelstva, vyplývající z nespra-
vedlivého složení zemského sněmu. Jak známo,
Češí i Poláci slezští od let vedou boj za opravu
volebního řádu na sněm, jehož německá majorita
již dvakrát usnesla se na jeho opravě, a tím ve
skutečnosti přiznala nutnost, aby nespravedlivý
volební řád byl pozměněn ve smyslu přání slo-
vanského obyvatelstva, než změny, jež nám Němci
koncedovali, uznány byly nedostatečnými, opra-
vený volební řád nebyl sankcionován a tak nut-
nost projednati věc znovu, trvá v neztenčené míře
dále.
Polák
Němec
Slezsko
23
article
Důležitý krok ku předu znamenalo usnesení.
vynucené slovanskými poslanci slezského sněmuv
posledním zasedání, aby komise pro opravu voleb-
ního řádu byla prohlášena za permanentní. Ně-
mečtí poslanci pod tlakem projevů slovanského
obyvatelstva usnesli se na příslušném zákoně,
avšak nezvolil členy zmíněné komise, takže ta
dnes jest pro nás bezvýznamnou, ježto ve skuteč-
nosti neexistuje a příslušící jí úkol tudíž neprojed-
nává. Členové komise pro opravu volebního řádu
měli býti zvoleni v posledním zasedání. Slezští
Slované se utěšovali, že do zasedání jarního bude
komise s návrhem nového volebního řádu hotova,
že bude odhlasován, nové volby, jež na se čekati
tak jako tak již dlouho nedají, pak že provedeny
budou již na základě nového volebního řádu, a že
jeho důsledkem bude sněm, jenž učiní konec lou-
poživému řádění Němců v zemských ústavecha
systematickému zkracování našich i polských ja-
zykových práv. Tyto naděje však opět ukazují se
lichými. Sněm letos na podzim svolán býti nemá,
v důsledcích toho „permanentní“ komise pro opra-
vu volebního řádu má býti ustavena až v únoru
příštího roku, takže v nejkrásnějším případě by
volební oprava mohla býti odhlasována až od
podzima za rok. Tu bude však nynější zákonodárné
období téměř již u konce a toho chtějí využíti
Němci k tomu, aby slezské Slovany přinutili ku
přijetí volební opravy, jaká by výhradně jim, Něm-
cům, byla vhod a donucovacím prostředkem k to-
mu má býti nebezpečí opětného provedení nových
voleb na základě starého volebního řádu a souvi-
sící s tím nebezpečí, že v tomto starém složení
zůstane sněm po dalších šest let.
Slovan
Němec
Německo
24
article
Za takovéhoto stavu věcí jest přirozeno, že ve
slovanských kruzích slezských zpráva e, k. ko-
respondenční kanceláře vzbudila jak nevoli, tak
protest, neboť nesvoláváním sněmu prodlužuje se
nospravedlivé panství německé minority v zemi
na úkor slovanské majority. Jest v tom jistě hodně
ironie, jestliže menšina musí volati po svolání sně-
mu, jehož každé z dosud učiněných usnesení, at
rázu národně-politického neb hospodářského, bylo
namířeno zpravidla proti ní. Leč v politickém sbor-
níku neexisluje slovo „nikdy“ a odtud výzva k
vládě, aby nátlakem na velkostatkářské a ně-
mecké kruhy v zemském sněmu učinila konec ny-
nějšímu stavu ve sněmu i v zemi. My dosud za-
chovávali jsme klid, i tenkrát, když orgán pol-
ských politických stran „Dziennik Cieszynski“ hro-
zil obstrukcí na sněmu a rozvratem zemského
hospodářství. Český klid měl býti dokumentem
toho, že vzájemné dohodě dáváme přednost před
jakýmikoliv kroky jinými. Nechtěli-li rozuměti
Němci, jistě rozuměla vláda, jejtž povinností nyní
jest učiniti jim příslušný rozklad, jestlíže i slezský
sněm nemá rozmnožiti řadu sněmů nedělných.
Řádná volební oprava, toť dnes požadavek celého
slovanského Slezska a sice oprava bezodkladná.
Nabádání k další trpělivosti nepovede již nikam,
ježto schází víra v dobrou vůli kompetentních či-
nitelů, kteří naše více než desítileté úsilí po opra-
vě volebního řádu chtějí učiniti rovnocennýms
tím, že v únoru příštího roku ustavili by perma-
nentní komisi, která námi požadovanou reformu
projednati sice může, ale také nemusí.
Dziennik Cieszynski
Němec
Slezsko
26
article
Jan Vaňhal.
Jan Vaňhal.
(K stému výročí jeho úmrtí.)
Jan Vaňhal byl z oné řady českých hudebníků,
již chtěli býti velkými, ale jež nepříznivý osud
určil pro prostřednost, dav jim sice touhu p
velikosti ale odepřel k ní potřebné síly. Narodi
se dle vlastního udání 12. května 1739 v Necha-
nicích, ale v tamní matrice není po jeho jméně
ani stopy. Jeho jméno zdálo se některým cizím
dějepiscům nečeským. Lexikograf Gustav Schilling
udělal z něho Holanďana. Byl prý synem sedláka,
přistěhovalého z Holandska do Čech. Ala Vaňhal
byl z české rodiny poddanské a svobodný Holan-
dan by se nebyl stěhoval do Čech, aby tady
robotoval a nevolničil. Je pravda, že obě slabiky
Vaňhalova jména vyskytují se v holandštině. Nic-
méně máme v češtině dosti analogie pro obě. žle
přece u nás Maňhal, Mrhal, Kaňkal, Hejhal atd.
atd., a také Vaňha, Vaňhar, Vaňka, Vaněk ald.
Kdyby Schilling byl znal poměry v Čechách, ne-
byl by mohl vysloviti ani podobné domněnky.
Víme určitě, že Vaňhal žil v poddanství a stav
svůj nesl těžce. Poměr ten vystihl dobře slavný
Fětis, napsav ve své veliké Encyklopedii budební-
ků o Vaňhalovi: „Byl již slavným jako umělec
když byl ještě přidržován vypláceti se každého
roku z toho práva ponižujícího“ t. j.: z nevolnl
ctví).
Některé zprávy novější tvrdí, že svoboda udě-
lena mu byla zadarmo v uznání velikých jeb
zásluh o hudbu.
Vaňhal
Schilling
Holanďan
Vaňhalův
Maňhal
Kaňkal
Hejhal
Vaňha
Vaňhar
Vaněk
Nech
Holandsko
Čechy
svobodný Holan
27
article
Bohumír Dlabač, nejpilnější sběratel dal o če-
ských umělcích, ač stýkal se s Vaňhalem v roce
1795 ve Vídni osobně, nezmiňuje se o cizím pů-
vodu Vaňhalově. Není pochyby, že Vaňhal by s
byl sám zmínil o svém holandském původě, kdyby
byl věděl o něm. Tehdy čeští hudebníci nabýval
tak uvědomělými Čechy, žili-li jako Vaňhal tě-
měř po celý život v cizině, aby snad z vlastene-
ctví zapírali zúmyslně svůj cizí původ. Velky
Mendelův-Reismannův slovník ohřivá po Schillin-
govi holandský Vaňhalův původ poznovu.
Jsme toho mínění, že Vaňhal sám by se byl
zmiňoval o tom a nebyl by se zjevně ve Vídni
přihlásil za Čecha Dlabačovi, který nazval ho
„pravým vlastencem“
V Nechanicích dle vlastního vypravování cho-
dil do školy k učiteli Antonínu Erbanovi, který
učil jej také zpěvu a počátkům v hudbě, hlavně
houslím, klavíru a varhanám. Jelikož prozrazoval
záhy značné nadání, poslali jej rodiče, hodlajíce
syaka dáti na studie, kdyby k tomu vrchnost svo-
lila, do Maršova učit se němčině. Tam učil ho
učitel Kozák a pokračoval s ním i v hudbě. Po ná-
vratu svém domů byl opět odevzdán Erbanovi
u něhož potom prospíval hlavně na bouslích a var-
hanách, takže, jak vypravuje Dlabač, v 18. letech
dostal se do Opočna za varhaníka a brzy potom za
učitele a ředitele kůru do Němičevsi.
Bohumír Dlabač
Vaňhal
Vaňhalův
Velek Mendelův
Reismannův
Čecho
Dlabač
Erban
Kozák
Vídeň
Čechy
Nechanice
Maršov
Opočno
28
article
Aby získal a udržel si přízeň tamního děkana
Matěje Nováka, zručného houslisty, snažil se upou
tati jeho pozornost na sebe hrou na varhanách
občasným sólem na houslích při graduale ne
offertoriu v kostele, nebo v podvečer hrou n
violu d'amour na děkanství. Jmenovaný duchovní
brzy oceň al Vaňhalovy schopnosti a poznav
častého osob ho styku, že mladý varhaník mohl
by vyspětí v dokonalého hudebníka, nabádal jej
pilnému sludiu.
Když potom k pokrokům ve výkonné hudbě
přidružily se 1 dosti četné skladby pro housle
zamiloval sí děkan Novák pilného mládence uči-
telského fou měrou, že odhodlal se upozorniti na
něho vrchnost. Hraběnka Schaffgottschová, tuším
z rodu Colloredo-Mansfeldů, vyzvala Vaňhala k
cestě do Vídně, do svého domu, kdež dle teh-
dejších obyčejů svěřen mu jistý úkol zámeckého
služebníka. Nejinak, nežli jako sluhové bývali při-
jímáni tehdejší čeští poddaní-hudebníci do slu-
žeb panských. Ovšem, poskytována jim zároven
možnost, aby své schopnosti mohli vzdělati dl
tohdojších poměrů. Vanhal učil se ve Vídni ná-
strojové hudbě i theorii nejprve u jakéhosi Schle-
gera, jehož methoda se mu brzy znechutila. Poton
učil se houslím a theoril hudební u Ditterse. Sán
vyhledával ke soukromému studiu parlitury dě
slavných mistrů, najmě italských, získav takto
značně potřebných vědomostí ke skladbě, kterou
obliboval si již dříve a jíž si přál věnovati se úpl-
V komposici dařilo se mu dosti dobře, že získal
až i zvučného jména a býval potom dožadován
do četných domů vídeňské šlechty vyučovat dítky
na planě, houslích i ve zpěvu. V tě době počal
pro své žáky psáti instruktivní skladby, jež vy-
dával i tiskem a jež rozšířily se brzy i mimo Ví-
deň, proslavivše jeho jméno, zvláště když později
jak se ještě zmíníme, v oboru tomto s úspěchem
pokračoval neúnavně.
Novák
Vaňhalův
Schaffgottschová
Colloredo
Mansfeld
Vaňhal
Poton
Ditters
Vídeň
můj viola d ' amour
29
article
Získav takovýmto zaměstnáním něco jmění
spořádav hmotné své poměry, přichystal se na ce-
stu do Italie, aby se tam vzdělal důkladněji pr
své povolání. šlo mu o to, aby vedle italštiny po-
znal z přímého názoru italských mistrů způsok
skladby, jenž tou dobou poutal a ovládal všechny
tehdejší kruhy hudební. Něco prostředků k cestě
a pobylu v Italii poskytl mu příznivec jeho baro
Riesck.
Cestou navštivil též Benátky, kde vyhleda
krajana Krištola Glucka, jenž ho příjal přátelsky
V Bologni představen císaři Josefu II., kterýž tan
prodléval pod známým svým pseudonymem hra-
běte z Falkensteina
Potom odcestoval do Ferrary, Florencie, Nea
pole a Říma. Tam setkal se s kapelníkem Gass
mannem, jemuž byl nápomocen při skladbě někte
rých oper a při rozepisování hlasů orchestrálních
Napsal prý mu i některé vložky, zvláště arie, jeh
při provozování libily se obecenstvu tolik, že byle
to Vaňhalovi pobídkou, aby sám se pokusil ve
skladbě oper. V pěti měsících napsal dvě opery
„Trionío di Chelia“ a „Demofoonte“ . Obě provo-
zovány prý se značným zevnějším úspěchem. N -
víme však o tom nic bližšího. Po dvouletém p -
bytu v Italii vrátil se do Vídně a nalezl tu po-
Krištola Gluck
Josef II
Falkenstein
Vaňhal
Chelius
Benátky
Bologna
Ferrara
Florencie
Řím
Vídeň
Nea polo
Glass mann
30
article
fondu a ještě dále. Na Moravě se silně za vítěz-
Morava
31
article
měry sobě velmi příznivé. Ujal se ho tu nyní hrabě
Erdědy. Zdálo se, že nadešla pro něho skvětá
doba. Bohužel, že poměrně dosud příznivý jemu
osud se náhle, a to značně změnil. Vaňhal se zami-
loval, ale nešťastně a z nešťastné lásky, pomát
se na duchu, upadl v šílenství a to takovou mě-
rou, že považuje všechny své dosavadní práce
světského obsahu, jmenovitě dramatická díla, z
lidskou marnost, hodil je do ohně a počal odtuo
psáti věci církevního obsahu. Z té doby datují se
jeho mše, offertoria, Salve Regina, stabat mate
a t. p.
Díla ta mohl skládati jenom ve volných inter
valech světlých okamžiků své mysli. V takových
chvílích duševního uklidnění počal zase psát
některé věci klavirní a symíonie.
Charles Burney vypravuje ve svém cestopise
po střední Evropě, že slyšel v Drážďanech za ř-
zení Bezozzího Vaňhalovou symfonii, jež se mu ne
smírně líbila, nazývá ji „nevyrovnatelnou“ a čin
při tom narážku, jež se dotýká přímo této ne
šťastné periody našeho umělce. Symfonii tu naše
jsem před lety v Drážďanech v královské biblio
téce pod jménem Simfonia C pro due Clarino, tym
pano, due corno, due vlolino, viola et basso s ji-
nými ještě pracemi.
Trapná nemoc držela Vaňhala po několik let
Konečně se zotavil, že mohl se oddati práci pravi
delně.
Erděda
Vaňhal
Burney
Vaňhalův
Simfonio
Salve Regina
Evropa
Drážďany
32
article
Když ho Burney navštívil r. 1772 ve Vídni
nepozoroval více příznaků bývalé churavosti. Sna
k úplnému uzdravení jeho přispěly také cesty, jeh
konával do Uher a Chorvatska na statky hraběte
Erdödyho. Rukopisy děl tou dobou psaných cho-
vají se v rodině hrabať Erdědyův a zároveň též
v Kis Martonu (Železně) varchivu knížete Ester-
hazyho. Roku 1780 usadil se trvale ve Vídní, o-
ženil se a žil, zabývaje se skladbou, vyučováním
zpěvu a hudbě v poměrech spořádaných až do
své smrti, jež nastala 26. srpna 1813, ve stáří 74 lek.
Vaňhal byl povahy mírné, skromné. Znenáhla jen
dopracoval se vědomí vlastní důstojností a osobní
svojí ceny. Proto stejnokroj sloužícího, který, dřív
nosil a jenž byl jiným vyznamenáním, jej tísnil a
ducha jeho dusil až k tesknosti. Přál si žiti jako
žijí jiní umělce, skromně sice, ale svobodně. Do-
sud dýchal cizí vzduch, mluvil cizím jazykem, jedl
cizí chléb a nosil cizí barvy. Když jiní, v šťastněj-
ších poměrech žijící hudebníci píší veliká díla a sní
o světové slávě, náš umělec počítá, kdy se sežene
potřebný obnos, aby zaplatil cenu výkupu z pod-
danství. Není proň většího štěstí, nežli když na-
bývá vědomí, že je volný a že může žíti sobě, své
rodině a svému umění.
Burney
Erdödy
Erdědyův
Estera
Vaňhal
Vídeň
Uhry
Chorvatsko
Kiso Marton
33
article
Postavy byl prostřední a v stáří trochu na-
hrbené. Pohled jeho plaše usměvavý. Veřejného
postavení neměl. Zůstal soukromým učitelem až
do smrti. Nicméně veřejnost zajímala se o něho
dosti. Přečetná jeho díla tiskla se ve Vídni, po
celém Německu, hlavně v Lipsku, Paříži, nejméně
v Praze. Zde vydal u Marka Berry Tema alla
Bosma s 10 variacemi pro piano, 9 variací pro
piano, 6 variací pro piano, 2 Ronda z A a C pro
piano, sonatu z Es a 6 sonatin lehkých a příjem-
ných.
Burney připočetl Vaňhala k nejlepším vídeš-
ským planistům a nejhledanějším učitelům hudby.
Jako skladstel vyvijel nejobyčejnou plodnost. Ne-
ní útvaru ve skladbě klavírní, na kterém by
Vaňhal s větším neb menším zdarem nebyl zkoušel
svých sil. Zvláště dobře uměl užíti stupnic, rozlo-
žených akordů a dobře volených pasáží k ozdo-
bám pro své klavírní skladby, jež činily dojem vir-
tuosnosti, ale byly přístupny i hráčům prostředním.
Uměl psáti obratně pro zvolený nástroj, jako
později po něm Karel Černý. Skládal pro různé ná-
stroje. Zvláště rád volil housle a tehdaž více net
nyní oblibenou flétnu. Kdo by ze starších hudební-
ků nebyl hrával jeho duetta, tria nebo některý
klavírní kvartet? Též skladeb pro některý nástro
koncertando s průvodem jiných nástrojů nebo pia-
na jesť velké množství. Jenom symfonií napsal ke
stu. Časem liboval sí ve zvláštnostech. Vymýšlel pro
své nesčetné skladby neobyklé názvy. Jindy sna-
žil se psáti budbu programní. I historických dob
využíval ke svým účelům. Roku 1780, při smrt
Berra
Bosm
Burney
Vaňhal
Černá
Vídeň
Německo
Lipsko
Paříž
Praha