ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 c75b8820-8f16-11dd-8057-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 33 celkem · entity: place 61, person 87, work 2, org 3
1 masthead
Ročník padesátý třetí.
2 masthead
V Praze, v úterý 2. září 1913.
Praha
3 masthead
Číslo 241.
4 article
lmranni a večerní nlel předplácí se V Prane v adrainistradii a měslo, na Btvrt fetě a dvoji donáškou a měste, na čtvrt fata : . . . T K el ve filišlkách na měsio . . . . . 1 K 80 Poštoni na měsle, na čtvrt jet . . . . 9 K eo s dvoji zásilkoní na měsín. dvrtieta: . . . ke
5 title
Dnešní číslo pro Prahu jest o 3, s přílohou pro venkov o 16 stranách.
Praha
6 article V neštěstí málo přatel.
V neštěstí málo přatel. Lakonicky stručná zvěst ze Sofije stvrzuje úřadně, že vláda bulharská se roz- hodla zahájit přímé vyjednávání Portou o novou hranici mezi Bulhar- skem a Tureckem . .. Hořem a nevolí sevrou se miliony srdcí slovanských, postihujících celý dějin ný význam této truchlozvěsti. Nejdeť tu snad jen o několik čtve- rečních mil národně smíšeného územ thráckého, ale jde tu o neslýchaný případ dopuštěné potupy všeho mezinárodního práva, o nezkárané roztrhání mezinárodn smlouvy míru pod auspiciemi všech velmocí nedávno teprv slavně spečetě- né a nyní vůči brigantskému záboru ture- cké soldatesky touže slavnou velmocen- skou Evropou zbaběle opuštěné a ve pst danél Dlužno opět a opět konstatovat, kte rak po slavných vítězstvích Bulharů u Lo- zengradu a Burgasu, po obdivuhodném do- bytí Drinopole spojenými silami bulharských a srbských hrdin, velmoci evropské ne- chtěly dopustit, aby vítězové balkánšt sami přímo vyjednali si mír s poraženým Tureckem, ale kterak k úpěnlivé prosbě TTurků samy se uchopily smiřovacího díla samy se vnutily za prostředníky míru, sa- my rýsovaly hranice budoucího Balkánska, až po dlouhých zápasech diplomatických konečně dne 30. května t. r. londýnský ten mír v historickém paláci St. Jameském oběma stranám válčícím nadiktovaly. Na západě odňaly Černohorcům Skadera Srbům dobyté přístavy albanské; ale na východě nemohly Bulharům odepříti tak skvěle dobyté Drinopole, ani pevnosti lozengradské a proto stanovily budouc hranici mezí Bulharskem a Tureckem šikmou čarou od přístavu Midie na Čer- ném moří ku zátoce Enosské na březích moře Egejského.
Bulhar TTurk Černohorec Srba Turecko Evropa Burgas Drinopol St Bulharsko
7 article
A hle, dnes, zrovna čtvrt roku po prohlášení těchto stipulací lon- dýnského míru — musí nešťast né, bratrovražednou válkou vysílené Bul- harsko, jsouc od celého světa o- puštěno, vyjednávati samo znovu o mir a o novou hranici svou s Tureckem, a vy- dati mu Drinopol, snad i Lozen- grad, jichž se byl Turek za úkladného rumunského vpádu do Bulharska znovu dobrodružně, bez výstřelu zmocnil. jako pytlák nestřeženého úlovku. — Ano, to a nic méně znamená zpráva že vláda bulharská, doufavší do posledni chvíle marně v zastání a pomoc velmocí. garantujících londýnský mír, v tísní a bídě nejvyšší vůči postupující armádě turecké odhodlala se zahájit přímé vyjednávánís Portou, aby s obětováním nejdrahocenněj- ších trofejí zachránila, co se ještě zachrá- niti dá. Vždyť ani toho ohlášeného finančního boykotu proti Turecku se velmoci evrop- ské nepokusily do opravdy provést, nad- tož blokády, neb zbrojného zakročení. — Kromě několika domluv a diplomatických not, jimiž si nepochybně na Vysoké Portě zapalovali čibuky, veškerá, zbraněmi trčí- cí Evropa nepodnikla vůči tomuto posled- nímu zbujnictví tureckému ničeho, pra- ničehol
Turek Turecko Drinopol Bulharsko Evropa
8 article
Nešlechetné a nekalé bylo zajisté roz- trhání míru, uzavřeného vítězným Ruskem s Turky r. 1878 ve Sv. Štěpáně před Cařihradem. Ale toto nepomstěn roztrhání míru londýnskéhoz 30. května 1913 jest nepoměrně větší han- bou Evropy dvacátého století. Veta po právní závaznosti a jistotě a svatosti smluv mezinárodních; jsou jakoby do písku neb do ledu psány. Vítr je odvěje, voda je od- plaví, jako tu bylinku, jež kořenů nemá. Bulharsko prý — dle nejnovějších zpráv — sdělilo velmocem, že bude na Tu- recku požadovat tuto novou hranici: Nechť počne hraniční čára od pobřeží moře Egejského u zátoky Xenosské. několik kilometrů na východ od Enosu, od- tud pak nechť jde 10 kilometrů východně od levého břehu Marice souběžně proti jejímu toku směrem severním ke Drino- poli, kde do Marice ústí řeka Tundža, je- jímž údolím půjde až několik kilometrů severně nad Drinopol, načež zabočí téměř v pravém úhlu k Lozengradu, jejž obejme a pokračuje dále směrem východním, a vybíhá u Midie ku břehu Černého moře. Tím způsobem by větší část města Dri- nopole připadla Turecku. Ovšem požadují Bulhaři, aby pevnosti drinopolské byly pobořeny. Bulharům by zůstala žele- zniční stanice Karagač, asi 4 kilometry od Drinopole vzdálená a tolikéž Lozen- grad, tak heroicky bulharskými junáky dobytý. — Desítikilometrového pruhu pohraničního podél levého břehu Marice potřebuje Bulharsko ku ochraně dráhy tudy k moři Egejskému vedoucí. Naproti tomu požaduje Turecko pro sebe nejen celou pevnost drinopolskou ale i Lozengrad, přiznává Bulharům tolik pravý břeh Marice jako hranici a chce jim popustit leda několik výhradně bulhar- ským obyvatelstvem osídlených dědin př Černém moři.
Marika Bulhar Rusko Cařihrad Evropa Bulharsko Drina Drinopol Černý moře Dri Turecko Karagač Xenosský
9 article
Bude tedy ubohému Bulharsku krušno dosíci přímým vyjednáváním s Turky mí- ru, kterým by obdrželi, nedíme, co jin patří, ale čeho pro budoucí uhájení vlast. své nutně potřebují. Neboť zlé svědom Turků bojí se v budoucnosti odvety bul- harské, pročež si hledí zajistit co možná nejlepší a nejdéle na západ posunutou stra- tegickou hranici s pevností drinopolskou jako mohutným patníkem; ž jeou Mety Němcům vůči Francii, tím má býti na dá- le Drinopol Turkům vůči Bulharsku. Po všem krutém zklamání doufá prý bulharská vláda, že při tomto jejím těžkém vyjednávání s Vysokou Portou budou ji některé velmoci příznívě podporovat. Kéž jen opět i tato poslední naděje neztrosko- tá o ledovou kru velmocenské lhostejnosti V neštěstí bývá sice dost rádců, ale málo účinných přátel. Na kolik lze usouditiz projevů publicistiky západoevropské, zá- leží velmocem nyní výhradně jen na tom aby mír bulharsko-turecký byl brzy hotov nechť si už dopadne pro Bulhary sebe smutněji.
Turek Němec Bulhar Bulharsko Francie
10 article
Za to jest starost evropské diplomacie nyní soustředěna silně k vyřešení otázky albanské, a sice k vyhledání vhodného kandidáta na nezhotovený dosud trůn to- ho budoucího romantického státečku. Italie prý se silně za to přimlouvá aby budoucí kníže Skipatarů byl co do ví- ry — — protestantem, proti čemuž však vídeňská „Reichspost“ zuby nehty se brání, hledíc namluviti světu, že by Alban- cům, a to nejen katolickému kmeni sever- ních Malisorů, ale prý i jižním Mohame- dánům byl nejvítanějším kníže silný energický, katolík. — Nu, možno žes dá konečně poťouchlá Italie říci, že při- stoupí na vládce katolíka, ale za podmín- kou, že bude to — — italský katolik! — Prozatím stýská si též „Reichsposť“' zle. že srbští plukovníci jen váhavě opouštějí kraje Albanii přiřknuté, namítajíce, že l on- dýnská smlouva, byvši roztrhá- na Turky v Thrakii, pozbyla rovněž platnosti pro Albanii. — Či nemají pravdu? ..
Turek Albánie
11 title
Politický přehled.
12 article Země české.
Země české. „Zlato dáno za železol Do jakých churavých afektovaností vede německý Schulverein německou mysl, o tom psychopatický doklad podává nejnovější pod- nik jeho, jejž uvádí na veřejnost provoláním se záhlavím: „Pamětný dar 1912: Zlato dáno za železo.“ Manifest připomíná bojů za svo- bodu 1813, kdy po „bědách hanby“ vzchopil se německý národ z nejhlubšího zotročení ke žhavě vytoužené svobodě“ (za spousty slovan- ské krvel). Přes všechen boj za svobodu a na vzdor vítězství 1870—1 mají prý Němci vše- chnu příčinu, necítiti se zabezpečenými a za- chráněnými do budoucnosti a běda národu, jestliže by prý ve víru moderní kultury ve shánění peněz a statků ztratil schopnosť sebe- obětování, kteréž jedině umožňuje nejvyšší sázku veškeré lidové sily“. Ta prý platí hlavně o Němcích v Rakousku, „teří osudem sto- letí postaveni jsou na válečnou půdu, předmět žhavých zápasů a mají zapotřebí nejlepších bojovnických cností!“ Takovým bombastem jde to dále na dvou sloupcích, až konečně se dojde k návrhu. Roku 1913 bylo mezi kle- noty, dobrovolně věnovanými na zbrojení Německu, věnováno 160.000 snubních zlatých prstenů a dárcům věnovány za ně železné prstýnky s nápisem „Zlato dáno za želézo“ Tuto krásnou reminiscenci zhanobil vídeňský Schulverein výzvou, aby se pod tím heslem věnovaly letos dary na německý Schulverein za železné prstýnky s nápisem „Gold gab ich für Eisen!“ Každý Němec nechť prý se ozdobí takovým železným prstýnkem, ale teprve až si ho zaslouží darem za Schulverein. Rosegge- rova sbírka obracela se hlavně na zámožné Němce, pamětní dar 1913 má prý býti darem celého němečkého národa.
Zlata Němec Rakousko Německo
13 article
Nic není odpornějšího nad tuto idejovou bachořici německou, a kdyby navrhovatelé její domyslili svůj historicky symbolisující ná- pad, musili by se zastyděti za něj hluboce Zápas za osvobození z francouzské poroby a — Schulverein! Napoleonovy gardy a — legie slovanských a českých dětí, připravovaných o svůj jazyk a národnost v Roseggerových pevnostech německého území! Tehdaž boj za vlastní svobodu a dnes boj za cizí nesvobodu převáděním celých českých generací poněm čením rodů do věčné poroby, horší než oka- mžitá smrt! Roku 1813 dávalo se zlato na že- lezo mečů za vlastní svobodu; dnešní po- tomci dárců sbírají zlato na železo pro cizi okovy, takový je rozdíl mezi německým náro- dem 1813 a 19131
Napoleonův Roseggerův
14 article
Z Moravy. Dne 30. srpna 1913.
Morava
15 article
(Mandát poslance Bureše.) Záležitost mandátu posl. Bureše dnes budí zájem ve veřejnosti moravské a proto jí musíme věnovati několik řádků, i z toho důvodu, že dle
Bureš
16 article
některých časopiseckých zpráv by se mohlo zdáti že naše informace nebyly správné. Ředitel Jaroslav Bureš byl poslancem sněmu již po 6 let. Již tehdy mrzelo poslanectví Burešovo některé pány a chtěli nepohodlnou osobu Bure- šovu odstranit. Posl. Bureš patří mezi nejschopnější poslance agrární a české vůbec, takové však mnozí „politikové“ nemohou potřebovat, protože jim je milejší pouhý hlasovaci matertál. Poslanec Bureš před šesti lety nebyl odstraněn a sice proto, že současně s ním byl zvolen jiný zemský úřadník — Němec prof. Hirth. Hirth zachránil Bureše. Když zasedání sněmovní minulého sněmu chýlilo se ke konci, upozorňovali jsme na to, co se chystá proti ředitelům a učitelům škol hospodářských, že se jim znemožní kandidovat. Známě usnesení sněmu moravského z roku 1868, dle něhož nemají zemšti úřadníci přijati zemský mandát, se na ně nehodilo Neboť zemský výbor je považoval za zemské zřízence. Pro sněm zemský tedy nachystán návrh, jejž podepsali za stranu velkostatkářskou hrabě Herberstein, za lidovo-pokrokovou dr. Strán- ský, za agrární předseda klubu agrárních poslanců Staroštik, za klerikály Šrámek, dle něhož mělo býti uzákoněno to, co pouhá sněmovní reso- luce z r. 1868 pravila, resoluce, která nemá sankce a nemůže tudíž za zákonité ustanovení považo- vána býti, zvláště když ji ani státní základní zá- kon nemůže býti zrušen, či práva z něho plynoue obmezena.
Bureš Burešův Bure Posl Němec profesor Hirth Strán Šrámek
17 article
Naše tehdejší zprávy o tomto chystaném kou- sku profi úřadnictvu docílily ve veřejnosti toho že sice návrh nebyl projednán, ale našla se nová postranní ulička, kterou se šlo na Bureše a ostatní Zemský výbor v posledním sezení pře vánoci 1912 se usnesl najednou, že učitel škol hospodářských jsou — nikoli zřízenci, nýbrž úřadníci zemští. Důsle- dek je ten, že na ně se vztahuje resoluce sněmov- ní. Na venek byli poslanci někteří hezčí — a do- sažno toho, co chtěli. Schovali se za zemský výbor. Jisto je, že protí vůli dra. Pluhaře. J. Vace a Staroštíka nemohl se kousek prosincový stát.A ti tehdy v tom sezení zemského výboru byli. Ná- padno jim musilo býti, že tak najednou — před volbami, a když znemožněno bylo u- snésti návrh Herbersteinův ve sně- mu — se provádí to, čeho marně po lěta se domáhalo učitelstvo zemědělské. Když toto usne- sení zemského výboru dalo se na veřejnost, zase konejšilo se učitelstvo zemědělské v jistých orgá- nech, že to není nic proti němu. Bylo před vol- bamí.
Bureš Pluhař J Vace Staroštík Herbersteinův
18 article
Bureš kandidoval a Bureš byl zvolen. Byle naň nachystáno, že na dotaz c. k. m- stodržitelství, není-li námitek prot vydání poslaneckého certifikátu, se řekne: jsou, resoluce sněmovní. Ale mí- stodržitel se neplal zemského výboru — a dal Bu- rešovi certifikát. Bylo zasedání sněmu Bureš zvo- len dokonce náhradníkem zemského výboru,a zemský výbor mlčel — v době sněmu snad by to bylo přece rozvířilo mnoho prach. Nyní, když sněm není, najednou má žemský výbor pilno — ve věci. kde se oklešťuje politické právo úřadníka! Šest let to zemi moravské nevadilo, že Bureš byl po- slancem, ba dokonce čas seděl jako náhradník v zemském výboru — najednou je pilno proti němu a úřadnictvu. Na úpravu platů úřadnictva, které je daleko 10 placeno nežli zemské úřadnictvo Čechách, tohení kdy, ale brát mu práva, která má úřadnictvo v Čechách, to jsme chlapíci. Žemský výbor náš řekl: Burešbuďbudeředitelem nebo poslancem. Usnesl se na zakročení přis.
Bureš Čechy
19 article
Sonntaga na tom, že výkon usneseného zbavení mísla ředitelského odkládá se pouze až do roz- hodnutí říšského soudu, k němuž posl. Bureš jde. Prohrá-li Bureš, může se vzdát mandátu a zůstane ředitelem. Vyhrá-li Bureš, prohrál také protože zemský výbor moravský m už v zásobě nový krok proti úřadni- ctvu všemu a Burešovi také, jím chce znemožníti kandidování úřad nictva, i když není návrh Herberstej- nův uzákoněn. Snad se zase najde v morav- ském tisku někdo, kdo bude úřadníctvu pískat ko- nejšivé písničky, to se už stalo vícekráte. Faklum nepopíratelné je, že všechny politicke strany české i Němci jsou jednosvor- ní v tom, že nejdůležitější otázkou země moravské je, zbaviti úřadník zemské práv politických. Kdo z politiků moravských dnes jinak vykládá, mluví snad z sebe, svou osobu — v celku strany stojí proti úřadnické jnteligenci zemské a události nám dají za pravdu. Úřadnictvo zemské mlčí — až se podaří je zotročit, pak snal ten „pokrok“ na Moravě přijde na učitelstvo škol obecných, placené ze zemského V drobném prodejle ranní čislo o sobe za 8b večerni za dk Ve flialkách na venkovš ranní čislo večerní. .. . . . . . sh Inneráty platí se hotově napřed. Předplacení a lnserty přijíma administrace v Marianské ul., a. Tam nacházejl se též redakca, tskárna a expodice „Národnich Listů“ Rukopiny se nevracnj.
Sonntag Bureš Němec Morava
20 article
ství pokroku do rady říšské a do zemského sněmu připozdívá ...
21 article
Ze SLEZSKÁ
22 article
(Zemský sněm nemá býti na podzim svolán? — Nové oddalování opravy sněmovního volebního řádu a prodlu- žování nespravedlivého německého panství v zemi.) C. k. korespondenční kancelář oznámila v ne- děli, že zemský sněm slezský nebude svolán letos k obvyklému podzimnímu zasedání v měsíci září, ale že se sejde teprvz po Novém roce, buď v lednu aneb až v únoru. Zpráva tato vyjadřuje sice zbož- ná německá přání, ale na straně české i polské budí oprávněný odpor proti nesvolání sněmu, ježto tímto způsobem pomáhá se prodlužovati ve Slezsku nepřirozené panství německé minority nad slovan- skou majoritou obyvatelstva, vyplývající z nespra- vedlivého složení zemského sněmu. Jak známo, Češí i Poláci slezští od let vedou boj za opravu volebního řádu na sněm, jehož německá majorita již dvakrát usnesla se na jeho opravě, a tím ve skutečnosti přiznala nutnost, aby nespravedlivý volební řád byl pozměněn ve smyslu přání slo- vanského obyvatelstva, než změny, jež nám Němci koncedovali, uznány byly nedostatečnými, opra- vený volební řád nebyl sankcionován a tak nut- nost projednati věc znovu, trvá v neztenčené míře dále.
Polák Němec Slezsko
23 article
Důležitý krok ku předu znamenalo usnesení. vynucené slovanskými poslanci slezského sněmuv posledním zasedání, aby komise pro opravu voleb- ního řádu byla prohlášena za permanentní. Ně- mečtí poslanci pod tlakem projevů slovanského obyvatelstva usnesli se na příslušném zákoně, avšak nezvolil členy zmíněné komise, takže ta dnes jest pro nás bezvýznamnou, ježto ve skuteč- nosti neexistuje a příslušící jí úkol tudíž neprojed- nává. Členové komise pro opravu volebního řádu měli býti zvoleni v posledním zasedání. Slezští Slované se utěšovali, že do zasedání jarního bude komise s návrhem nového volebního řádu hotova, že bude odhlasován, nové volby, jež na se čekati tak jako tak již dlouho nedají, pak že provedeny budou již na základě nového volebního řádu, a že jeho důsledkem bude sněm, jenž učiní konec lou- poživému řádění Němců v zemských ústavecha systematickému zkracování našich i polských ja- zykových práv. Tyto naděje však opět ukazují se lichými. Sněm letos na podzim svolán býti nemá, v důsledcích toho „permanentní“ komise pro opra- vu volebního řádu má býti ustavena až v únoru příštího roku, takže v nejkrásnějším případě by volební oprava mohla býti odhlasována až od podzima za rok. Tu bude však nynější zákonodárné období téměř již u konce a toho chtějí využíti Němci k tomu, aby slezské Slovany přinutili ku přijetí volební opravy, jaká by výhradně jim, Něm- cům, byla vhod a donucovacím prostředkem k to- mu má býti nebezpečí opětného provedení nových voleb na základě starého volebního řádu a souvi- sící s tím nebezpečí, že v tomto starém složení zůstane sněm po dalších šest let.
Slovan Němec Německo
24 article
Za takovéhoto stavu věcí jest přirozeno, že ve slovanských kruzích slezských zpráva e, k. ko- respondenční kanceláře vzbudila jak nevoli, tak protest, neboť nesvoláváním sněmu prodlužuje se nospravedlivé panství německé minority v zemi na úkor slovanské majority. Jest v tom jistě hodně ironie, jestliže menšina musí volati po svolání sně- mu, jehož každé z dosud učiněných usnesení, at rázu národně-politického neb hospodářského, bylo namířeno zpravidla proti ní. Leč v politickém sbor- níku neexisluje slovo „nikdy“ a odtud výzva k vládě, aby nátlakem na velkostatkářské a ně- mecké kruhy v zemském sněmu učinila konec ny- nějšímu stavu ve sněmu i v zemi. My dosud za- chovávali jsme klid, i tenkrát, když orgán pol- ských politických stran „Dziennik Cieszynski“ hro- zil obstrukcí na sněmu a rozvratem zemského hospodářství. Český klid měl býti dokumentem toho, že vzájemné dohodě dáváme přednost před jakýmikoliv kroky jinými. Nechtěli-li rozuměti Němci, jistě rozuměla vláda, jejtž povinností nyní jest učiniti jim příslušný rozklad, jestlíže i slezský sněm nemá rozmnožiti řadu sněmů nedělných. Řádná volební oprava, toť dnes požadavek celého slovanského Slezska a sice oprava bezodkladná. Nabádání k další trpělivosti nepovede již nikam, ježto schází víra v dobrou vůli kompetentních či- nitelů, kteří naše více než desítileté úsilí po opra- vě volebního řádu chtějí učiniti rovnocennýms tím, že v únoru příštího roku ustavili by perma- nentní komisi, která námi požadovanou reformu projednati sice může, ale také nemusí.
Dziennik Cieszynski Němec Slezsko
25 title
FEUILLETON.
26 article Jan Vaňhal.
Jan Vaňhal. (K stému výročí jeho úmrtí.) Jan Vaňhal byl z oné řady českých hudebníků, již chtěli býti velkými, ale jež nepříznivý osud určil pro prostřednost, dav jim sice touhu p velikosti ale odepřel k ní potřebné síly. Narodi se dle vlastního udání 12. května 1739 v Necha- nicích, ale v tamní matrice není po jeho jméně ani stopy. Jeho jméno zdálo se některým cizím dějepiscům nečeským. Lexikograf Gustav Schilling udělal z něho Holanďana. Byl prý synem sedláka, přistěhovalého z Holandska do Čech. Ala Vaňhal byl z české rodiny poddanské a svobodný Holan- dan by se nebyl stěhoval do Čech, aby tady robotoval a nevolničil. Je pravda, že obě slabiky Vaňhalova jména vyskytují se v holandštině. Nic- méně máme v češtině dosti analogie pro obě. žle přece u nás Maňhal, Mrhal, Kaňkal, Hejhal atd. atd., a také Vaňha, Vaňhar, Vaňka, Vaněk ald. Kdyby Schilling byl znal poměry v Čechách, ne- byl by mohl vysloviti ani podobné domněnky. Víme určitě, že Vaňhal žil v poddanství a stav svůj nesl těžce. Poměr ten vystihl dobře slavný Fětis, napsav ve své veliké Encyklopedii budební- ků o Vaňhalovi: „Byl již slavným jako umělec když byl ještě přidržován vypláceti se každého roku z toho práva ponižujícího“ t. j.: z nevolnl ctví). Některé zprávy novější tvrdí, že svoboda udě- lena mu byla zadarmo v uznání velikých jeb zásluh o hudbu.
Vaňhal Schilling Holanďan Vaňhalův Maňhal Kaňkal Hejhal Vaňha Vaňhar Vaněk Nech Holandsko Čechy svobodný Holan
27 article
Bohumír Dlabač, nejpilnější sběratel dal o če- ských umělcích, ač stýkal se s Vaňhalem v roce 1795 ve Vídni osobně, nezmiňuje se o cizím pů- vodu Vaňhalově. Není pochyby, že Vaňhal by s byl sám zmínil o svém holandském původě, kdyby byl věděl o něm. Tehdy čeští hudebníci nabýval tak uvědomělými Čechy, žili-li jako Vaňhal tě- měř po celý život v cizině, aby snad z vlastene- ctví zapírali zúmyslně svůj cizí původ. Velky Mendelův-Reismannův slovník ohřivá po Schillin- govi holandský Vaňhalův původ poznovu. Jsme toho mínění, že Vaňhal sám by se byl zmiňoval o tom a nebyl by se zjevně ve Vídni přihlásil za Čecha Dlabačovi, který nazval ho „pravým vlastencem“ V Nechanicích dle vlastního vypravování cho- dil do školy k učiteli Antonínu Erbanovi, který učil jej také zpěvu a počátkům v hudbě, hlavně houslím, klavíru a varhanám. Jelikož prozrazoval záhy značné nadání, poslali jej rodiče, hodlajíce syaka dáti na studie, kdyby k tomu vrchnost svo- lila, do Maršova učit se němčině. Tam učil ho učitel Kozák a pokračoval s ním i v hudbě. Po ná- vratu svém domů byl opět odevzdán Erbanovi u něhož potom prospíval hlavně na bouslích a var- hanách, takže, jak vypravuje Dlabač, v 18. letech dostal se do Opočna za varhaníka a brzy potom za učitele a ředitele kůru do Němičevsi.
Bohumír Dlabač Vaňhal Vaňhalův Velek Mendelův Reismannův Čecho Dlabač Erban Kozák Vídeň Čechy Nechanice Maršov Opočno
28 article
Aby získal a udržel si přízeň tamního děkana Matěje Nováka, zručného houslisty, snažil se upou tati jeho pozornost na sebe hrou na varhanách občasným sólem na houslích při graduale ne offertoriu v kostele, nebo v podvečer hrou n violu d'amour na děkanství. Jmenovaný duchovní brzy oceň al Vaňhalovy schopnosti a poznav častého osob ho styku, že mladý varhaník mohl by vyspětí v dokonalého hudebníka, nabádal jej pilnému sludiu. Když potom k pokrokům ve výkonné hudbě přidružily se 1 dosti četné skladby pro housle zamiloval sí děkan Novák pilného mládence uči- telského fou měrou, že odhodlal se upozorniti na něho vrchnost. Hraběnka Schaffgottschová, tuším z rodu Colloredo-Mansfeldů, vyzvala Vaňhala k cestě do Vídně, do svého domu, kdež dle teh- dejších obyčejů svěřen mu jistý úkol zámeckého služebníka. Nejinak, nežli jako sluhové bývali při- jímáni tehdejší čeští poddaní-hudebníci do slu- žeb panských. Ovšem, poskytována jim zároven možnost, aby své schopnosti mohli vzdělati dl tohdojších poměrů. Vanhal učil se ve Vídni ná- strojové hudbě i theorii nejprve u jakéhosi Schle- gera, jehož methoda se mu brzy znechutila. Poton učil se houslím a theoril hudební u Ditterse. Sán vyhledával ke soukromému studiu parlitury dě slavných mistrů, najmě italských, získav takto značně potřebných vědomostí ke skladbě, kterou obliboval si již dříve a jíž si přál věnovati se úpl- V komposici dařilo se mu dosti dobře, že získal až i zvučného jména a býval potom dožadován do četných domů vídeňské šlechty vyučovat dítky na planě, houslích i ve zpěvu. V tě době počal pro své žáky psáti instruktivní skladby, jež vy- dával i tiskem a jež rozšířily se brzy i mimo Ví- deň, proslavivše jeho jméno, zvláště když později jak se ještě zmíníme, v oboru tomto s úspěchem pokračoval neúnavně.
Novák Vaňhalův Schaffgottschová Colloredo Mansfeld Vaňhal Poton Ditters Vídeň můj viola d ' amour
29 article
Získav takovýmto zaměstnáním něco jmění spořádav hmotné své poměry, přichystal se na ce- stu do Italie, aby se tam vzdělal důkladněji pr své povolání. šlo mu o to, aby vedle italštiny po- znal z přímého názoru italských mistrů způsok skladby, jenž tou dobou poutal a ovládal všechny tehdejší kruhy hudební. Něco prostředků k cestě a pobylu v Italii poskytl mu příznivec jeho baro Riesck. Cestou navštivil též Benátky, kde vyhleda krajana Krištola Glucka, jenž ho příjal přátelsky V Bologni představen císaři Josefu II., kterýž tan prodléval pod známým svým pseudonymem hra- běte z Falkensteina Potom odcestoval do Ferrary, Florencie, Nea pole a Říma. Tam setkal se s kapelníkem Gass mannem, jemuž byl nápomocen při skladbě někte rých oper a při rozepisování hlasů orchestrálních Napsal prý mu i některé vložky, zvláště arie, jeh při provozování libily se obecenstvu tolik, že byle to Vaňhalovi pobídkou, aby sám se pokusil ve skladbě oper. V pěti měsících napsal dvě opery „Trionío di Chelia“ a „Demofoonte“ . Obě provo- zovány prý se značným zevnějším úspěchem. N - víme však o tom nic bližšího. Po dvouletém p - bytu v Italii vrátil se do Vídně a nalezl tu po-
Krištola Gluck Josef II Falkenstein Vaňhal Chelius Benátky Bologna Ferrara Florencie Řím Vídeň Nea polo Glass mann
30 article
fondu a ještě dále. Na Moravě se silně za vítěz-
Morava
31 article
měry sobě velmi příznivé. Ujal se ho tu nyní hrabě Erdědy. Zdálo se, že nadešla pro něho skvětá doba. Bohužel, že poměrně dosud příznivý jemu osud se náhle, a to značně změnil. Vaňhal se zami- loval, ale nešťastně a z nešťastné lásky, pomát se na duchu, upadl v šílenství a to takovou mě- rou, že považuje všechny své dosavadní práce světského obsahu, jmenovitě dramatická díla, z lidskou marnost, hodil je do ohně a počal odtuo psáti věci církevního obsahu. Z té doby datují se jeho mše, offertoria, Salve Regina, stabat mate a t. p. Díla ta mohl skládati jenom ve volných inter valech světlých okamžiků své mysli. V takových chvílích duševního uklidnění počal zase psát některé věci klavirní a symíonie. Charles Burney vypravuje ve svém cestopise po střední Evropě, že slyšel v Drážďanech za ř- zení Bezozzího Vaňhalovou symfonii, jež se mu ne smírně líbila, nazývá ji „nevyrovnatelnou“ a čin při tom narážku, jež se dotýká přímo této ne šťastné periody našeho umělce. Symfonii tu naše jsem před lety v Drážďanech v královské biblio téce pod jménem Simfonia C pro due Clarino, tym pano, due corno, due vlolino, viola et basso s ji- nými ještě pracemi. Trapná nemoc držela Vaňhala po několik let Konečně se zotavil, že mohl se oddati práci pravi delně.
Erděda Vaňhal Burney Vaňhalův Simfonio Salve Regina Evropa Drážďany
32 article
Když ho Burney navštívil r. 1772 ve Vídni nepozoroval více příznaků bývalé churavosti. Sna k úplnému uzdravení jeho přispěly také cesty, jeh konával do Uher a Chorvatska na statky hraběte Erdödyho. Rukopisy děl tou dobou psaných cho- vají se v rodině hrabať Erdědyův a zároveň též v Kis Martonu (Železně) varchivu knížete Ester- hazyho. Roku 1780 usadil se trvale ve Vídní, o- ženil se a žil, zabývaje se skladbou, vyučováním zpěvu a hudbě v poměrech spořádaných až do své smrti, jež nastala 26. srpna 1813, ve stáří 74 lek. Vaňhal byl povahy mírné, skromné. Znenáhla jen dopracoval se vědomí vlastní důstojností a osobní svojí ceny. Proto stejnokroj sloužícího, který, dřív nosil a jenž byl jiným vyznamenáním, jej tísnil a ducha jeho dusil až k tesknosti. Přál si žiti jako žijí jiní umělce, skromně sice, ale svobodně. Do- sud dýchal cizí vzduch, mluvil cizím jazykem, jedl cizí chléb a nosil cizí barvy. Když jiní, v šťastněj- ších poměrech žijící hudebníci píší veliká díla a sní o světové slávě, náš umělec počítá, kdy se sežene potřebný obnos, aby zaplatil cenu výkupu z pod- danství. Není proň většího štěstí, nežli když na- bývá vědomí, že je volný a že může žíti sobě, své rodině a svému umění.
Burney Erdödy Erdědyův Estera Vaňhal Vídeň Uhry Chorvatsko Kiso Marton
33 article
Postavy byl prostřední a v stáří trochu na- hrbené. Pohled jeho plaše usměvavý. Veřejného postavení neměl. Zůstal soukromým učitelem až do smrti. Nicméně veřejnost zajímala se o něho dosti. Přečetná jeho díla tiskla se ve Vídni, po celém Německu, hlavně v Lipsku, Paříži, nejméně v Praze. Zde vydal u Marka Berry Tema alla Bosma s 10 variacemi pro piano, 9 variací pro piano, 6 variací pro piano, 2 Ronda z A a C pro piano, sonatu z Es a 6 sonatin lehkých a příjem- ných. Burney připočetl Vaňhala k nejlepším vídeš- ským planistům a nejhledanějším učitelům hudby. Jako skladstel vyvijel nejobyčejnou plodnost. Ne- ní útvaru ve skladbě klavírní, na kterém by Vaňhal s větším neb menším zdarem nebyl zkoušel svých sil. Zvláště dobře uměl užíti stupnic, rozlo- žených akordů a dobře volených pasáží k ozdo- bám pro své klavírní skladby, jež činily dojem vir- tuosnosti, ale byly přístupny i hráčům prostředním. Uměl psáti obratně pro zvolený nástroj, jako později po něm Karel Černý. Skládal pro různé ná- stroje. Zvláště rád volil housle a tehdaž více net nyní oblibenou flétnu. Kdo by ze starších hudební- ků nebyl hrával jeho duetta, tria nebo některý klavírní kvartet? Též skladeb pro některý nástro koncertando s průvodem jiných nástrojů nebo pia- na jesť velké množství. Jenom symfonií napsal ke stu. Časem liboval sí ve zvláštnostech. Vymýšlel pro své nesčetné skladby neobyklé názvy. Jindy sna- žil se psáti budbu programní. I historických dob využíval ke svým účelům. Roku 1780, při smrt
Berra Bosm Burney Vaňhal Černá Vídeň Německo Lipsko Paříž Praha