2
masthead
NARODNI LISTY.
3
masthead
2 září 1913. číslo 24l.
4
article
Rakousko-Uhersko.
Rakousko-Uhersko.
Skromnost rakouského diplomata.
„N. W. Tagbl.“ má v nedělním čísle úva-
hu o Rakousko-Uhersku po válce balkánské
psanou patrně v literárním bureaux minister-
stva vnějších věcí. Článek tento značně se už
svou skromností liší od holedbavých bulle-
lýnů, kterými ještě nedávno pan Kánia obla
žoval sloužící mu vídeňské listy. Pisatel člán
ku přiznává, že zásada rakouské diplomacie
„Balkán balkánským národům; každému ná-
rodu samospráva!“ nemohla býti uskutečněna
ve všech podrobnostech pro odpor některých
velmocí, ale tento neúspěch může se prý ča-
sem ještě zlepšiti. Proti vůli Rakouska — píše
dále „N. W. Tagbl.“ — severní albánská města
byla odtržena od svého pozadí; proti vůli Ra-
kouska bylo Bulharsko oloupeno o své strate-
gicky politické hranice a přístup k moři; proti
vůli Rakouska Makedonie byla rozkouskována
a jádro jejího obyvatelstva, Bulhaři, bylí vy-
dání svým nejkrutějším utiskovatelům bez
mezinárodní ochrany. Tak se nostupovalo bez
ohledu na desetileté zápasy Bulharů za osvo-
bození. Tyto porážky Rakousko-Uherska na
diplomatickém poli jsou však morálním vítěz-
stvím. Budou však míti také praktický vý-
znam, jenž poroste, jak ukazují poměry sil na
N W Tagbl
Kánia
Bulhar
RakouskoUhersko
Balkán
Rakousko
Bulharsko
Makedonie
Uhersko
5
article
Balkáně. Pisatel se těší dále, že za balkánské
krise neutrpěl ani spolek rakousko-německý
přes to, že Německo bralo se leckdy jiným
cestami než Rakousko, poněvadž cíl jich byl
stejný. Ze starých přátel na Balkáně Rakousko
prý nikoho neztratilo, a nad to získalo si přá-
telství Albánců a Bulharů, Srbsko, zaklíněné
mezi Rakousko, Bulharsko a Albanii, bude nu-
ceno zaříditi svůj poměr k monarchii dle této
nové situace. Konečně ani rakouský průmysl
neutrpěl smrtelnou ránu. Důkazem toho je pi-
sateli z literárního bureaux, že někteří vele
rakouští textilníci našli si za ztracené trhy
balkánské náhradu na nových trzích ve vých
Africe, v Číně a Indii.
Nemůže býti žalostnější bilance celoroční
činnosti rakouské diplomacie nad toto při-
znání literárního bureaux, Smí se hr. Berch-
told vůbec tím vychloubati, že rakouský
průmysl, ztrativ neschopností naší diplomacie
nejbližší a nejpřirozenější své odbytiště na
Balkáně, musí hledati nuznou náhradua
kdesi na konci světa? A je to pravda, že Ra-
kousko na Balkáně ze starých přátel nikoho
neztratilo, naopak získalo dva nové, Bulhar-
sko a Albance? O Rumunsku přece neřekne
ani největší optimista v zahraničním minister-
stvě, že zůstalo v objetí Rakouska, jako bylo
před válkou. V Bulharsku nezískalo nikoho.
leda že si zachovalo staré přátelství krále
Ferdinanda a několika stambulovců; národ
bulharský proklíná rakouskou diplomacii, že
ho svými sliby vehnala do nešťastné války se
Srbskem. O přátelství Albanců nepochybu-
jeme; Rakousko bude míti v Albanii tím více
přátel, čím více milionů tam bude míti na roz-
dání. Ale nepotekou-li z Rakouska do Alba-
nie miliony, bude okamžitě po přátelství.
Albánec
Bulhar
Ferdinand
Balkán
Německo
Rakousko
Srbsko
Bulharsko
Albánie
Afrika
Čína
Indie
Berch
Rumunsko
6
article
A ještě slovíčko o zásadě rakouské di-
plomacie: „Balkán balkánským národům; kaž-
dému národu samosprávu!“ Má pisatel z li-
terárního bureau balkánské národy za tak
hloupé, že myslí, že mu uvěří, mluví-li o sa-
mosprávě balkánských národů, když v Ra-
kousko-Uhersku, jež je přece našemu zahra-
ničnímu ministerstvu mnohem bližší, než Bal-
kán, se provádí zásada zrovna opačná, že totiž
v Uhersku mají všem ostatním národům pano-
vati Maďaři a v Rakousku Němci? Uvěří po-
vídačkám o samosprávě někdo diplomatům
oné říše, v níž právě za doby balkánské války
odňata samospráva království Chorvatskému
království Českému, církevní samospráva uher
ským a chorvatským Srbům, městská samo-
správa Rěce a celé řadě měst dalmatských?
„N. W. Tagbl.“ nevydává se přece jen pro nej
hloupější čtenáře.
Maďar
Němec
Srba
N W Tagbl
Balkán
RakouskoUhersko
Uhersko
Rakousko
Bala
7
article
Za hranicemi.
Za hranicemi.
Francouzské vojenské poselstvo v Rusku.
Delší dobu v Rusku pobylo četné fran
couzské poselstvo, vedené gen. Joffrem. Účel
Joffre
Rusko
8
article
za kterým přišlo, je sám sebou patrný. šlo
o to, aby Francouzi, jako nejbližší spojenci
Ruska, hlouběji se zasvětili do organisace
ruské armády a všech vojenských věcí Ruska
jakož i, aby se oba spojenci dohovořili, jak by
se pro jisté případy sehráli.
Dokončivši v Rusku svůj úkol, francouz
ské poselstvo na rozloučenou vystrojilo ruské
generalitě hostinu, na níž vůdce jeho, gen
Joffre, poděkoval nejprve caru Mikuláši II.
za pozvání, a potom všem ruským kruhům, vo-
jenským i občanským, za srdečnost, s kterou
francouzští důstojníci všude byli přijímáni.
Dále pravil: „Otevirajíce nám všechny dvéře
chtěli jste, jakož přirozeno, v oprávněné hrdo-
sti dáti nám možnost konstatovati, jak velká
práce vykonána v ruské armádě, a tím samým
poskytnouti nám důkaz, že v ruské armádě
najdeme pevnou oporu. Ukázali jste nám vše-
cko s nejúplnější upřímností a to, co jsme vi-
děli, je nám mocnou útěchou i příkladem, nad
kterým se dlužno zamysliti. Kochali jsme se
pružností, výcvikem a vytrvalostí vaší pěcho-
ty, smělostí a obratností vaší jízdy, důmysl-
ností a odbornou znalostí vašich saperů. Vrá-
tíme se do Francie s nerozbornou věrou ve
vysokou sílu ruské armády a výtečné její ve-
lení. Z hlubiny srdce připíjím mohutné ruské
armádě, s námi spřátelené a spojené!“
Aby zjištěna byla kvalifikace těch, kdož
tu svědectví vydali, citujeme vojenský článek
„Timesů“, jenž napsal tyto dni o armádě fran-
couzské: „Francouzská armáda vyšvihla se
již nad německou jak vycvikem, tak i jakostí
různých druhů zbraní, a nyní, po vojenské
reformě, jest i početností důstojnou sokynt
armády německé, jejíž číselná převaha není
už tak velíká, aby jí zabezpečovala vítězství.
Francouz
Joffre
Mikuláš II
Rusko
Francie
Timesy
9
article
Nový ruský velevyslanec ve Vídní.
Na místo pana Giersa dochází do Vídně
za ruského velevyslance Nikolaj Nikolajevič
Šebeko, jenž byl dosud vyslancem v Buku-
rešti.V ruských listech nacházíme bližší data
o jeho osobnosti. Vychován byl v pážecím
sboru carském, sloužil v pluku jízdné gardy
odkudž přešel do zahraničného ministerstva
R. 1888 byl jmenován druhým tajemníkem př
vídeňském velevyslanectví, odkudž byl přelo-
žen do Kodaně za prvního tajemníka a z Ko-
daně v tétéž hodnosti do Paříže, kde byl tehdy
ruským velevyslancem nebožtík Nelidov. Kdy
A. P. Izvolský jmenován byl zahraničným mi
nistrem, nabídl mu při sobě hodnost mlad-
šího rady. Ale v ministerstvě dlouho nepobyl
neboť brzy obdržel místo vyslance v Buku-
rešti. Zde v trudné pro ruské diplomaty době
za války balkánských spojenců s Tureckem
jakož i za nedávných bouřlivých a smutných
událostí N. N. šebeko vyznamenal se zcela
mimořádnou energií a houževnatostí, a je mu
náleží zásluha, že Rumunsko
vstoupilo v nový balkánský spo-
lek se Srbskem, Řeckem a Černou
Horou.
Giersa
Nikolajevič Šebeko
Izvolský
N N
Vídeň
Kodaň
Paříž
Turecko
Rumunsko
Srbsko
Řecko
10
article
Po hrůzách balkánských.
„Novoje Vremja“ obdrželo z ruského kon-
sulátu ve Skoplji dopis, který dlužno pova-
žovati za nestranné svědectví o tom, že srb-
ské (i s ním spojené černohorské) gojsko se
za války ani po válce nedopouštěl žádných
ukrutností. Bulharské obyvatelstvo okresu ka-
vadarského sice utrpělo, ale vina tu byla na
samých Bulharech. Zatlačivše pravé křídlo
srbské armády ke Krivolaku, Bulhaři pustili
své komity na pravý břeh Vardaru, a oni spo-
lečně s tamějšími Bulhary počali pobijeti
mohamedánské obyvatelstvo v Kava-
daru, Negotínu a v okolních vsech. Většina
moslemů uprchla a v Skoplji jich byly celé
davy. Ale druzí neutekli, nýbrž vyndali své
zakopané zbraně, a něco si jich vyprosili o
Srbů k vůli sebeobraně. Ti mohamedánív
různých vsech pouštěli se v boj s Bulhary
tam, kde opanovali, opláceli stejným za stej-
né. Ale srbské vojsko tu nemělo žádného úča-
stenství, neboť všechna jeho síla byla pod Kri-
volakem, aby zadržela nápor levého křídla
bulharské armády. Když bulharské vojsko
ustoupilo, Srbové hned počali zavádětí pořá-
dek v tom okrese a hrůzy i násilnosti pře-
staly. Pravda, Srbové vypalovali vsi, ale jen
ty, jejichž obyvatelé stříleli po srbských vo-
jácích, a ve válce nemohli jednati jinak. Ne-
slyšel jsem ani ojediném případě
Bulhar
Srba
Novoj Vremja
11
article
že by se Srbové dopustilí násilí
na ženách, nebo že by mučili a do-
bíjeli raněné, komolili mrtvé.
drancovali a pod.
Připomínaje depeši bulharského gen. Ko-
vačeva, jenž žaloval na Srby, že střílel
na bulharskou nemocnici ve Štípu, dopisovatel
praví, že Srbové, když Bulhaři odtáhli ze šti-
pu, přenesli všecky raněné ze štip.
ské nemocnice do Skoplje, kde se
jim dostalo stejného ošetření, ja-
ko raněným vojínům srbským.
Srba
Bulhar
Štípa
Skoplje
12
article
Gen. Radko Dímítriev bulharským vyslancem
v Petrohradě.
Gen. Radko Dímítriev bulharským vyslancem
v Petrohradě.
Po odvolání S. S. Bobčeva z úřadu bul-
harského vyslance v Petrohradě poslán tam
na jeho místo generál Radko Dimitriev, známý
hrdina lozengradský. Panu Bobčevu kladou
v Soliji za vinu, že bulharskou vládu v době
poslední války nedostatečně informovalo
smýšlení na ruském dvoře a v ruských politi-
ckých i společenských kruzích. Myslíme, že
v Sofiji panu Bobčevu křivdí. On osobně byl
v Petrohradě oblíben a jako osoba důvěry
hodná zajisté znal všecko, co bylo třeba znát
i pánům v Sofiji, a když to znal, proč byo
tom svou vládu a svého krále podle své po-
vinnosti neinformoval? O tom, že S. S. Bob-
čev konal svou povinnost, nepochybujeme, ale
o tom, měli-li sofijští vládcové k jeho infor-
macím uši otevřené. Každému pozorovateli
bylo viditelno, že v Sofijí jednají bez ohledu
na Rusko, což nejzřetelněji vyjádřil král Fer-
dinand svou odpovědí caru Mikuláši. Dlužno
tedy nestranným slovanským orgánům kon-
statovati, že S. S. Bobčev mravně je trestán
za viny, kterých se nedopustil.
Dímítriev
S S Bobčev
Bobčevo
Bob
Mikuláš
Petrohrad
Rusko
Fery
13
article
Nového bulharského vyslance ruská ve-
řejnost vítá velmi sympaticky. Jeť gen. Radk
ruským vojenským vychovancem, přesvědče-
ným přítelem Ruska a mnoho pracoval o sblí-
žení Bulharska s Ruskem. V tom směru bude
nyní pokračovati.
Vystudovav ruskou vojenskou akademii
Radko Dimitriev se vrátil do vlasti a zúčastní
se toho hnutí, které mělo za následek vypu-
zení knížete Alexandra Battenberského. Za to
z vlasti vyhnán, vrátil se do Ruska, kde slou-
žil v ruském vojště na Kavkaze deset roků
Obdržev dovolení vrátiti se do vlasti, stal se
velitelem pluku, a brzy na to již prováděl, re-
formy v bulharském vojště, jmenovitě reorga-
nisoval hlavní štáb. Před válkou spojence
s Tureckem gen. Radko měl vynikající úča-
stenství v důvěrných poradách u krále,v
nichž byl důsledným stranníkem války a bal-
kánského svazu.
Slavné junácké jeho skutky z loňské vál-
ky jsou v dobré pamětí. Generálu je nyn
53 let.
Dimitriev
Battenberský
Radka
Rusko
Bulharsko
Kavkaz
Turecko
14
article
Černá Hora a papežská stolíce.
(Viz „N. L.“ č. 240, čl. „Srbské státy a římsko-
katolická církev. “)
Milánský „Corriere della Sera“ ozna-
muje, že po albanském arcibiskupu Se-
reggiovi byl papežem ve slyšení přijat bar-
ský arcibiskup Dobračič. Nemůže býti po-
chybnosti, že Sereggio, jehož sídlo je ve Ska-
dru, mluvil proti Černé Hoře, a že Dobračič
přišel svého skaderského pana bratra uvésti
na pravou míru. V klerikálně-politických kru-
zích přídávají poslání arcib. Dobračiče velkou
důležitost. Jde o upevnění dosavadních do-
brých poměrů mezi Černou Horou a Vatíká-
nem. Vatikán bude nyní trvati na tom, aby
Černá Hora splnila všecky závazky, které n
sebe vzala konkordátem s Vatikánem, čehož
je třeba zvláště nyní, když jí přibylo mnoho
poddaných katolického vyznání. Černá Hora
slibuje, že všem svým závazkům dostojí,
arcibiskup Dobračič svědčí, že katolíci i do-
sud těšili se na Černé Hoře úplné svobodě vy-
znání a nemají žádné stížnosti ani na panov-
níka, ani na vládu, ani na úřady, ani na národ
Dobračič
Sereggio
Černá
Černá Hora
Vatikán
Corriere della Ser
15
article
Protest polských vlastenců.
Protest polských vlastenců.
Skupina polských osobností, příslušníků zvláště
velkostatkářských kruhů, protestuje ve veřejných
listech proti výzdobě hotelu »Bazar« a účastenství
některých polských šlechticů na banketu v zámku
za císařských dnů poznaňských. Ujišťují, že vět-
šina polských velkostatkářů jest solidární s pol-
ským lidem. Podepsání jsou Vladislav Grabski.
Grabski
16
title
Boleslav šl. Brodnicki a Lev šl. Plučinski.
Boleslav
Lev
17
article
Sesílení námořní mocí francouzské.
U příležitosti zařazení nových obrněnců »Jenn
Bart« a »Courbet« hodlá francouzský ministr ná-
mořnictva podle vzorů jiných mocností sesíliti
eskadry dvěma velkými jedničkami, takže budou
místo dnešních šesti čítati pak osm obrněnců.
Současným přetvořením středomořské školní di-
vise, v níž jest 300 důstojníků a 10.000 mužů
získá ministerstvo množství důstojnictva i mužstva
pro službu v eskadře. Staromodní školní lodi
budou definitivně vyřazeny.
Delcasseoví nástupcí.
Před odjezdem presidenta Polnearéa do střednt
Francie bude zasedati ministerská rada, která
bude jednati o změnách v diplomatickém sboru
republiky. Na místa vyslanců jsou navržení Pa-
léologue, bývalý přednosta oddělení v minister
stvu zahraničném a vyslanec v Bukurešti Blondel
(který — jak jsme onehdy při zprávě podobné
poznamenali — působil v Praze). Prozatím není
žádné vyslanectvo uprázdněno, avšak jest patrno.
že to jest opatření pro nedaleké odstoupení Del-
casnéovo. Před jmenováním jeho nástupce bude
dotázán — jako to bylo v posledních letech
zvykem — po svém mínění o kandidátu ruský
velvyslanec v Paříži Izvolski. Jeho kandidátem
prý by byl milionář Leygués, bývalý ministr vy-
učování a nyní poslanec, který už jednou byl
navržen na místo vyslanecké. Tím však není řada
jeho domnělých nástupců ukončena. Jmenujíť se
mimo uvedené ještě generál Lacroix a dřívější
ministr Jouard.
Delcassé nechce o svém odstoupení nic sděliti.
nýbrž omezil se na poznámku k přátelům, že
nechce předbíhati událostem a že později se
pozná, že svůj čas v Petrohradě dobře zužitkoval.
Italské politické kruhy podle zpráv z Paříže
pokládají za možné, že Delcassé bude poslán jako
velvyslanec — do Říma.
Jenna Bart
Courbet
Polnearé
Blondel
Leygués
Lacroix
Jouard
Delcassé
Francie
Bukurešť
Praha
Paříž
Petrohrad
Řím
18
article
Rozlad mezí Čínou a Japonskem.
Japonsko odmítlo — podle zpráv do Londýna
došlých — vydati na žádost Číny vzbouřence.
Japonské loďstvo v čínských vodách sestává nyní
z 5 panceřníků, 12 křižáků a 21 jiných lodí. Ja-
ponské konsulátní stráže v čínském Mongolsku
byly sesíleny z 900 na 2000 mužů. Listy v Tokiu
píší s rozhořčením o Číně a vyhrožují ozbrojeným
zakročením Japonska, jakožto vedoucí velmocí
východní, potrvá-li občanská válka v Číně.
Mobilisace korejského vojska byla minulého
týdne dokončena. Vláda poukázala na ni mobili-
sační úvěr 45 milionů.
Čína
Japonsko
Londýn
Mongolsko
Tokio
19
article
Spojené státy a Mexíko.
Napjetí mezi těmito sousedy posunulo do po-
předí úvah i možnost války. Severoamerická unie
by v této válce měla znamenité čáky. Amerika s
svými 90 miliony obyvatel a nevyčerpatelnými
prostředky hmotnými jest ovšem v ohromné pře-
vaze nad Mexikem, které má necelých 14 milionů
obyvatel, jehož finance jsou rozvráceny, jehož
armáda desorganisována a jehož obyvatelstvo
nemá ani mravně vojenských předností před Ame-
ričany. Mexiko může ve válce vypraviti 4—5 dl-
visí v úhrnné síle 45.000—50.000 mužů. Avšak
v míru jest pouze nepatrný zlomek ve zbrani
reservní mužstvo pak jest nedostatečně vycvi-
čeno. I jest zřejmo, že zdatnost této urmády nelze
měřiti jejím počtem. Amerika má naproti tomu
90.000 mužů pravidelného vojska a veliké množ-
ství aspoň částečně vycvičeného mužstva milič-
ního. To jí ovšem dává už značnou přesilu. Na-
prosto však už nelze srovnávati námořní mo
obou států. Amerika má 30 řadových lodí, 15
pancéřových křižáků, 13 krytých křižáků, 36 tor-
pedoborců, 26 torpedovek, 25 ponorných člunůa
množství jiných lodi. Proti této síle jest Mexiko
hotovým pidimužíkem, majíc všeho všudy 3 ne-
chráněné křižáky a 7 dělových člunů. Amerika
má tudíž znamenité čáky, aby své válečné leto-
pisy rozšířila stránkami nové slávy, stejně lehee
dobyté jako v ostatních jejích šťastných válkách
spojený stát
Amerika
Mexiko
Mexíko
20
article
Sbor obecních starších král.
hl. města Prahy
Sbor obecních starších král.
hl. města Prahy
konal včera VII. letošní řádnou schůzi, kterou
primátor p. dr. K. Groš zahájil o 4. hod. odpolední.
Na křesle presidiálním náměstek p. cís. r. Jos.
Schrötter. Galerie a lože skoro prázdné.
Po zahájení schůze pravil p. ob. st. Boháč.
že loni v prosinci při rozpočtové debatě navrhoval
aby městské radě ve Vídni bylo posláno memoran-
dum s vylíčením, jakým přímo kavalírským způ-
sobem pečuje obec pražská o školství německé
a jak proti tomu počiná si městská rada vídeňsk
proti tamnímu českému školství. Řečník táže se
jak bylo s tímto návrhem, jenž byl přikázán radě
městské, naloženo.
Primátor p. dr. K. Groš sdělil, že záležitost
byla odkázána školnímu referátu a podá o tom
přiště zprávu.
Pan ob. st. Březnovský vytýkal, že nové roz-
dělení ulic do poplatků z výkladců opět bylo
nesprávně provedeno. K tomu odpověděl p. sta-
rosta, že v této věci bude se konati zvláštní an-
keta, která projedná veškeré projednané stížnosti
a přání.
K Groš
Březnovská
Praha
Vídeň
21
article
Vyřízení stavebních stížnoslí.
Zamítnuty byly stížností: Ed. Rechzlegla
maj. domů čp. 237-240-II. na Rlegrově nábřežía
v ulici Vojtěšské a nájemníků těchto domů do
sdělení, že nebylo shledáno příčiny k zakročení
o stížnosti na obtěžování kouřem z lázní žofíns
ských a z tiskárny Cyrillo-methodějské, zástupce
pozůstalosti Viléma ryt. z Kubinzkých do nepoa
volení lhůty ku předložení plánů kanalisačních
pro dům čp. 929-II. v ulici Marlanské, majitelů
domů čp. 244 až 253-IV. na baště sv. Ludmíly, da
výměru, kterým stavebníku p. Gustavu Dubskému
na sousedním staveništi č. XII. skup. F. rozd. fora
tifikač. pozemků u Bruské brány bylo sděleno, že
by rada městská připustila zvětšení zastavěné
plochy na 265: Emanuela Konárovského, maj.
domu čp. 501-VII. v ulici Letohradské, do výměru,
kterým bylo schváleno dodatečně zřízení přístavku
ve dvoře jako provisoria; Em. Konárovského, maj.
novostavby čp. 261-I. v ulici Betlémské, do výmě-
ru, kterým nebylo dodatečně schváleno nesesílení
zdi hraniční a zvýšení podlahy souterrainu a na-
řízeno odstranění nepovolených změn (po debatě
usneseno k návrhu p. m. r. Hodka, aby tato zá-
ležitost byla odročena. Návrh komise zněl na za-
mítnutí): stížnost dra. Zikmunda Brosche a spolu-
majitelů domu čp. 900-II. v ul. Jindřišské do upo-
mínacího listu měst. účtárny na zaplacení zálohy
za zřízení domovní kanulisační přípojky, firmy
Bratří Böhmové do předepsání stočného z domů
čp. 413 a 416-VII. ve třídě Bubenské; Karla Jir-
musa, majitele domu čp. 468-VII. v ul. Vltavské,
do předpisu stočného; Rudolfa a dra. Aloisa Mejss-
lera do nepovolení komor a alelieru v podkrovi
jich domu čp. 705-I. ve Dlouhé třídě: MUDra. Jos.
Rlegrův
Vilém
svatý . Ludmíl
Dubský
Konárovský
em
Hodek
Brosche
Böhm
Jir
Vltavský
Rudolf
Mejss
Mudra
Kubinzký
Marlanský
Jindřišská
Cyrillomethodějský
22
article
Skaličky do výměru, kterým nebyl povolen druhý
souterrainní byt v jeho novostavbě na stav. č. I
skup. F. fortifikačních pozemků u Bruské brányí
Anny Minaříkové, maj. domů čp. 58 a 59-III. na
náměstí Dražickém, do výměru, kterým společné
zřízení kanalisační přípojky těchto domů bylo
povoleno s podmínkou knihovního zajištění jako
služebnosti na čp. 59-III. (částečně vyhověno)
Maxa Roubička do nepovolení umístiti reklamní
tabule na domě čp. 743-I. na nároží Dlouhé třídy
a ulice Kozí (částečně vyhověno): Frant. Matě-
jovského do povolení úpravy arkýřů p. Jaromíru
Márovi na novostavbě č. IV., skup. D. na baště
sv. Jiří rozd. fortifikačních pozemků v Praze IV.
Frant. Schlaffra do nepovolení přeložiti prádelnu
nad mansardní patro v jeho novostavbě na stav.
č. 3. skup. C. rozd. fortifikačních pozemků u Bru-
ské brány; firmy Seligman Ellbogen, maj. domu
čp. 994-II. na náměstí Havlíčkově do nepovolení
proraziti okno z tohoto domu do dvora čp. 1254-II.,
JUDra. Josefa Tilsche, jakožto zástupce po Rich.
Fiedlerovi, do nařízení provésti úpravy při výtahu
v domě čp. 749-I. v ulici Haštalské; Jos. Hrnčíře
ve příčině výčepního stánku v ulici Jateční VII.
Minařík
Maxa Roubiček
František
Mára
rozd
Br
Havlíčkův
JUDr
Tilsch
Rich
Fiedler
Hrnčíř
Skalička
náměstí Dražický
Mata
Praha
Schlaffr
Jos
Seligman Ellbogen
994II
23
article
Vyhověno bylo stížnostem (po návrhu p. m. r.
Peterky Jos.) dra. Karla z Peversfeldu do poda
mínek, za kterých povoleny byly stavební změny
v jeho novostavbě v Tychonově ulici na Hradča-
nech: JUC. Fr. Zvěřiny ve příčině stavebních úprav
v čís. 359-I. na Perštýně (Při tom p. ob. st. Kráč-
mer opětně vytýkal, že v této stavbě bylo stavěno
proti předpisům a dovozoval, že zbořením domu
mohla být získána výhodná komunikace. Referent
p. dr. Růžička odpověděl, že adaptace domu
byla povolena po dobrozdání znalců. Dle jejich
úsudku nemá také ulice Martinská důležitosti ko-
munikační a proto bylo žádosti za přestavbu vy-
hověno. Návrh p. Kráčmery na zamítnutí stiž-
nosti nebyl schválen 24 proti 22 hlasům.). Praž-
ského obchodního gremia ve příčině parcelace
realit čp. 458-9-II. v ulici u Karlova,
Stižnost majitelů domů čp. 910 a 911-I. v Kol-
kovně do výměru, kterým p. Karlu Dörflerovi byla
povolena přístavba kanceláře na dvoře domu čp.
909-I. zamítnuta po návrhu p. ob. st. Krei-
bicha.
Částečně vyhověno stížnostem: Leop. Böhm
do výměru, kterým mu bylo nařízeno předložit de-
tailní nákresy výkladců u domu čp. 558-I. v Ce-
letné ulicí a odstranit další závady.
Peterek
Karel
František
Zvěřina
doktor
Růžička
Kráčmer
Dörfler
Böhm
Peversfeld
Tychonův ulice
Hradča
u Karlov
24
article
Různé záležitostí.
25
article
Schváleny byly následující návrhy: aby
ze zbytku pohledávky 1000 K, kterou mají Praž-
26
article
císaře Josefa, vydal velkou kantátu: smuteční zpěv
pro 1. hlas s průvodem klavíru. Bítvu u Würzbur
ga 3. srpna 1790 ličil vojensko-hudební skladbou pro
klavír. Za jiné příležitosti složil klavírní lícei
Ohrožení a osvobození Vídně z r. 1797. Podobně
slavnost míru velebil charakteristickou sonatou.
Jiná skladba jeho pro piano nese název: Ná-
mořní bitva u Trafalgaru a smrt admirála Nelsona,
a opět jiná zase pochod Trajanáv do Dacie. Po po-
rážce Napoleonově u Waterloo složil Waterloo-
valčík. Programu obětoval často formu. Charakte-
ristická sonata (l) z Es-dur má tyto oddlíly; intro-
dukce, pochod s triem, intráda při vstupu do ko-
stela, fuga pro 4 hlasy na varhany, intráda, Te
Deum, dětinné vzývání Boha, fuga varhaníkova při
odchodu lidu z kostela, intráda, pochod uspokojent
lidu. Pro přečetné své klavírní sonaty nemohl snad
najíti ani případného názvu. Pomohl si tím, že na
označení různosti děl vyčerpal všechna písmena
z abecedy. A tak se jmenují jeho skladby: Variace
A, Variace B. Variace C. Variace D. L, M atd.
3 sonaty C, 3 gratulační sonaty O, 6 sonatin P a
naposledy 3 sonatiny Z, atd.; mnohé svoje práce
vydal zároveň pro různé nástroje, na př. pro piano
a housle, ale také pro flétnu, maje v tom výteč-
něho následovatele, slavnějšího skladatele, krajana
Jana Ladislava Dusíka, který dovedl jednu sklad-
bu nejrozmanitějším způsobem upraviti a různým
číslem (opus) označiti. V tom ovšem mohli býti jim
vzorem Mozart i Hayda a mnozí pozdější skla-
datelé. Jednu dobu pěstoval Vaňhal hlavně církev-
ní hudbu, ale ducha jejího nevystihoval dobře.
Josef
Nelson
bůh
Jan
Ladislav
Dusík
Mozart
Vaňhal
Vídeň
Trafalgar
Napoleonův u Waterloo
Waterloo
T Deum
sonatina
27
article
Tehdaž ovšem měli jiné náhledy o hudbě církevní
Byl z mládí dlouho varhaníkem a zvykl příliš hud
bě kostelní. Povahou svou lnul více k hudbě lebčí
Když potom sloh klavírní počal se uvolňovati o
církevně vážnějšího a když i jiní naši krajané bu
debníci vídeňští Jos. Ant. Štěpán, Leop. Koželuh
abbé Jelinek a jiní dovedlí ke svému vlastníme
prospěchu odpoutati se od rázu hudby církevní
Vaňhal ještě utkvíval ve svých náhledech dřívěj
ších. Jeho kostelní hudba je dosti profanní a svět-
ská a komorní opět poslouchá se místy jako nějaké
Benedictus. Napsal 25 mší, řadu offertorii, requlem
Štěpán
Leop
Koželuh
Jelinek
Vaňhal
Benedictus
28
article
ku poctě svých zemřelých rodičů a m. j. Jeho ko-
stelní arie pro sólový hlas a některý nástroj „kon-
certando“ s průvodem orchestra bývaly velice
oblíbeny o větších slavnostech chrámových. Jeho
adagia plynou vážně a prozrazují zbožné jeh
srdce. Volí pro ně rád odlehlé tániny.
V koncertech veřejně nevystupoval, ačkoliv
měl zvučné jméno mezi vídeňskými pianisty. V jeh
mladší době nebylo plano dle tehdejších náhledů
ještě zcela koncertním nástrojem. Roku 1803, kdy
už řada planistů vystupovala veřejně v koncertech
vytištěno ve Vídní ve Werdenově hudební ročence
na rok 1803: „Má-li se dosíci účelu koncertní for-
my, tedy jest možnost krásného výrazu na hlavním
nástroji nevyhnutelným požadavkem. Fortepiano s
k tomu nehodi.
Že brzy na to piano stalo se opravdu koncert-
ním nástrojem, způsobil čarokrásným svým úhozem
Jan Ladislav Dusík. Pamatujeme přece, jak V. J
Tomášek byl nadšen vystoupením Dusíkovým
akademii, pořádané r. 1802 v Konviktě a jak nad-
šeně ličil, kterak po prvních taktech jeho sála
v koncertě vlastní skladby obecenstvo vypuklov
nadšené „ach“! A jak tento pověstně přísný, pe-
dantský kritik o hře Dusíkově přímo blouznil
„Bylo to něco kouzelného, když Dusík při svém
spanílém zevnějšku odluzoval nástroji divuplným
úhozem libezné a při tom jadrné zvuky. Jeho praty
podobaly se spolku desíti zpěváků, kteří při sv
veskrze rovné techníce všechno, co jenom jejicl
vládce chtěl, přesně prováděli. Nevěděl jsem ni-
kdy tak uneseného pražského publika jako při Da-
síkově leskuplné hře.
Jan
Ladislav
Dusík
Tomášek
Dusíkův
Vídeň
Konvikt
Dusíkův akademie
29
article
Vzpomeneme-li ještě, co Fétis vypravuje o Du-
síkově hře v Odéonu v Paříži r. 1806, nabudeme
přesvědčení, že je to pravda, tvrdí-li se, že teprv
Dusík v pravém smyslu slova na pianě „zpíval““
učinil je nástrojem koncertním
Odtud vysvětlíme si, proč Vaňhal veřejně ne
vysťupoval ve Vídni. Nebyl takovým umělcem jake
Dusík. Nebyl jím ani slavený píanista ve Vídní
Leopold Koželuh. Ve veřejném životě při sve
skromné povaze se vůbec mnoho neukazoval. Je
nom při vvých ceslách ke hraběti Erdödymnu d
Uher a Chorvatska. Při takové jedné příležitosti
řídil osobně svoje oraforium „Stabat mater““ v
Varaždíně
Jeho skladby po většině upadly v zapomenutí
Některé již za jeho živobytí sestárly. Obliboval
vždycky spíše lehčí, líbivý sloh, snadno chápatelný.
Líbil se pro okamžik, ale trvale se mnohé jeho
skladby nezachycovaly. Byly lehce napsány, hravě
proveditelny a snadno zapomenuty. Tehdaž říkali
takovým skladbám, zvláště klavírním, galantní.
Dusík
Koželuh
Erdödymn
Paříž
Vídeň
Uhry
Chorvatsko
30
article
Při počátku jeho působení nepsalo se jinak
V tom vězí jeho chyba, že zůstal se svými náhledy
v této starší době, vpřed nepokročiv. Vaňhal brzy
počal skládati a tvořil dlouho. Utkvěl v náhledech
druhé polovice XVIII. století. Doba zatím přinesla
Mozarta, Beethovena. Vašhalův duch se z mládí
dost neobrodil. Vůle tu později také byla, ale hlu-
boké vzdělání odborné scházelo. Fantasie byla ča-
sto vzrušena, pobouřena, ale nebylo vědeckých
zákonů, jež by ji byly řídily umělecky. Měl touhu
vynalézati, ale ne dost schopnosti vynalézavosti
Zpozorovav od dosavadního svého slohu odlišné
nové cesty ve skladbách velkých mistrů, snažil se
usilovně v pokročilých již letech nahraditi, čeho
nedokázal v mládí. Nestačil ale již novému proudu
Vaňhal
Mozart
Beethoven
Vašhalův
velký mistr
31
article
Přišel pozdě se svými vážnými snahami, protože
dokud byl čas, neměl možnost zásobiti se potřeb-
ným věděním na dlouhý život. Poznáte to na jeho
začátcích pozdějších skladeb. Začínají slibně, ale
pokračování prozrazují umdlévající již sílu. Že b
byl za příznivých okolností dovedl více, svědě
zřejmě jeho práce z doby nejposlednější. Sonata
z F, dílo poslední, u Hofmelstra v Lisku vydaná
je toho dokladem. Rovněž tak sonata ultima z E
Nové době však již nepostačil. Poznal to naposle
sám. Nesl to napřed těžce, později s resigjnací
Téměř celý život byl nucen přidržovati se míněn
jiných. Musil dbáti, aby nikde nevzbudil nespoko-
jenosf a udržel se v přízni, by získal jmění, je
ho osvobodilo z pout poddanstvi. Získav znenáhla
blahobytu, vynasnažoval se povznésti se i duševně
pokud možno nejvýše. Ale nežli se dostal k t-
kovému stupní, síly jeho ochably, sestárl a stával
se konvenčním. Když ho navštívil Bohumír Dlabaa
z Prahy, okřál, duševně se vzpružil a ožil zase ve
vzpomínkách. Zevrubně vypočetl seznam svých děl
vydaných i rukopisných. Posteskl si při tom též.
že jsa rozeným Čechem, přece nikdy nebyl v Pra-
ze, hlavním městě své milé vlasti ..
Lisek
Dlabaa
Čecho
Praha
32
article
Ke slavnostním událostem v rodinách, kde
vyučoval, komponoval (někdy příliš na rychlo) pro
své žáky příležitostné skladby jakožto přání. Jsou
mezi nimi dětské písně, snadné skladby pro hou-
sle a piano, flétnu s pianem a piano samostatné
Najdeme mezí nim i gratulační ouvertury. Mime
to napsal ku potřebě svých žáků školu pro plano
Pro zamilovaný svůj nástroj, varhany, složil mnoho
prací, jako kadence, předehry ze všech tónln.
fugy a pod.
Kladl, jak již řečeno, důraz na příjemnost, líi
vost. Odtud též si vysvětlíme veliký úspěch jeh
skladeb a ohromné jich rozšiření v dobách zvláště
od r. 1760—1810. Sotva kde je větší archiv starš
hudby, aby v něm nebylo aspoň několik čísel ze
skladeb Vaňhalových.
Velmi mne dojalo, když před lety v histori-
ckém museu na bojišti u Lipska ukazoval mně prů-
vodčí jako vzácnosí dvě skladby Vaňhalovy, jicht
doma měl jsem do set.
Za života dostalo se Vaňhalovi i četných uzná
ní. Časopisy i knihy uváděly jeho práce s pochva-
lou. Podobizna jeho vydána u nejpřednějších firem
světových. Zvláště pěkná vyšla v Lipsku u Brait
kopfa a Härtla.
Nevlídný osud nedopřál mu působlště v zemi
rodně, aby přímo byl mohl zasahovati v rozvo
hudebního umění. Utěšoval se aspoň tím, že vy-
dal v Praze několik dříve již jmenovaných skladeb
kterými chtěl upozorniti na sebe svoje krajany
Jinde vydané práce bývaly v Praze na skladě
dosti značně byly rozšířeny v kruzích hudebních
Nyní jméno jeho udržují jen větší slovníky.
Řádky tyto chtějí oživiti v myslí českého obs
censtva hudebního aspoň vzpomínku na Vaňhala
kdysi slaveného českého hudebníka
Vaňhalův
Vaňhal
Härtl
Lipsko
Praha
33
article
ské obecní plynárny za nemocenskou pokladnou
závodní, odepsána byla částka 500 K, aby bylo
schváleno překročení nákladu povoleného na úpra-
vu tržiště na Letné a na zřízení váhy a vážného
domku tamže o 3434 K 37 hi aby pp. mag. radovi
dru. A. Steinovi, přednostovi J. Sedláčkovi
vrch. účet. revidentu B. Svobodovi příznány byly
vyšší stupnice služného téže třídy hodnostní, aě
dobu v té příčíně předepsanou překročili, aby p.
arch. A. Hrubému, jenž ze služeb obecních vy-
stupuje, povolena byla za mimořádné práce od-
měna 3000 K
Pirmě FelixTempele pronajat krám v domě
č. 957-I. na dobu 6 let za roční nájemné 13.000 k
do února 1917 a od té doby za 15.000 K. — Druž-
stvu „Zádruha“ pronajat krám v Obecním domě
čp. 852-II. na Přikopě za roční nájemné 7000 K
a 8% poplatek z nájemného na 6 let.
Pachtovní smlouva obce pražské a hlubočep-
sko-zlíchovské o pachtu práva vybirati píseka
sekati led na řece Vltavě a právo užívání náplav-
ky prodloužena na 6 let.
MUDru. Boh. Klusáčkovi v býv. sirotčinci čp.
111-IV. pronajat byt na 6 let za roční nájemné
1000 K mimo poplatek z nájemného.
Ve skupině XXIX. asanačního obvodu prodá-
na staveniště: č. 1 ve výměře 117 čtver. sáhů pp.
A Stein
J Sedláček
A Hrubý
Mudra
Klusáček
Letná
Vltava
obecní dům
34
article
Stanislavu a Marii Vávrovým za 815 K sáhi č.2
ve výměře 86 čtver sáhů po 485 kor. pp. Františku
a Emilii Frýdlovým; č. 3 ve výměře 168 čtver, sá-
hů po 910 kor. pp. Karlu a Adéle Jandovými č. 7.
a 8 ve výměře 80 a 67 čtver. sáhů po 620 kor. pp.
Vendelínu a Otylii Hronovým.
Schválen návrh na prodloužení smlouvy o ná-
jmu býv. kláštera sv. Jiří čp. 33-IV. k ubytován
vojska na tříleti do 31. října 1916 se změnouo
dodávání užitkové vody.
Smlouva o prodeji stavební parcely na bloku
ku pozemku u Bruské brány uzavřena byla s pí.
Žofii Zapletalovou.
Na stavbu stoky č. LVII. pod baštou XIII.
v ulici Jelení na Hradčanech povoleno 43.000 K
— Na stavbu stokového potrubí v ulici v Hájiv
Praze VII. povoleno 4000 K
Schváleno předběžné ujednání mezi obcí
pražskou a Bubenčí ve příčině úpravy ulic a sta-
veb kanalisačních na parcelované usedlosti „Zá-
torka“ v Bubeněl.
Návrh, aby obec Břevnov s celým svým ka-
tastrálním územím spojena byla s král. hlav, mě-
stem Prahou, který byl již po třikráte na denním
pořádku sboru, nemohl být opět projednáván, po-
něvadž bylo přítomno pouze 55 členů sboru, kdež-
to ku platnému usnesení jich bylo potřebí 60. Před
konstatováním počtu přítomných někteří obecní
starší se vzdálili, aby projednání předlohy zne-
možnili. Schůze skončena po 1/46. hod. večerní.
Stanislav
Vávrův
František
Frýdlův
Karel
Jandův
Vendelín
Hronův
Jiří čp
Bruská
Zapletalův
Hradčany
Hájiv Praha
Bubeneč
Břevnov
Praha
svatý
35
article
Minoritní školství obou
národností.
Minoritní školství obou
národností.
Praha o svém školství.
Přecházím tím ke druhé části, k otázce, j ak
je postaráno o minoritní školy ná-
rodnostní většinou. Ovšem mám tu na
mysli zase pouze veřejné školy národní a péčío
ně, vyjádřenou nákladem na ně věnovaným pří-
slušnou obcí druhé národnosti. Jde tu o data, kte-
rá byla sice při šetření o nákladu na veřejné škol-
ství národní z r. 1907 také zjištěna, ale která v ú-
řadní publikaci nebyla individuálně uveřejněna,
ani samostatně zpracována. Naskytuje se tak
aspoň nyní vhodná příležitost předložiti tato vy-
soce zejímavá data šírší veřejnosti.
Nejprve dlužno podati stručnou bilanci men
šinového školství veřejného. V 21 obcích s českou
) Viz článek »N. L..« ze dne 26. srpna t.r
Karel Hůlka.
c is. 244.
Hůlka
Praha