1
masthead
Ročník padesátý třetl.
2
masthead
V Praze, v úterý 21. ledna 1913.
Praha
4
article
Na ranni a večerní llety
předplácí se
V Prane v administracli
na měsle
na čtvrt leta . . . . 6 K —h
s dvojí donáškon
na měsie. . . . .
na čtvrt lsta . . . . 7 K ežh
ve fillálkách:
na měsle . . . . . 2 K 80
Poštoui
na měsis. . . . .
na čtvrt leta . . . . 9 K 60k
s dvojí zásilkou
na měsíe.
na rieta : : . :
Dnešní číslo pro Prahu jest o a
stranách, s přílohou pro venkov
o 16 stranách.
Praha
5
article
Dr. Kramář o politické sltuac
Dr. Kramář o politické sltuac
(Řeč proslovená na krajinském sjezdu strany
v Nymburce 19. ledna 1913.)
Velectěné shromážděníi
Žijeme bezesporně ve veliké době. Otáz-
ka balkánská rozvířila všechny otázky evrop-
ské, ty nejpalčivější, a nikdo z nás nedovede
a nemůže říci, jak a kde skončí plamen, který
vyšlehl na Balkáně. — Nás Slovany — o tom
nemůže býti nejmenší pochybnosti nejen pro-
to, že balkánští národové jsou naši rodní
bratři — boj ten schvátil za to, co je nám nej-
dražší a také, co je nám nejdůležitější. Ne-
boť o tom nikdo nebude pochybovati, že na
Balkáně se rozhodovalo nejen o otázce Ture-
cka, nýbrž o něčem mnohem větším a důleži-
tějším, totiž o tom, má-li býti Balkán mostem
pro vliv německý na východ, nebo má-li být
tento Balkán přehradou, která odrazí veške-
ren nával germanismu, tak nebezpečný nám
a všemu Slovanstvu. (Výborněl)
Bohudíky, díky statečným našim bratřím
jihoslovanským, otázka tato rozřešena způso-
bem, který nás může poněkud upokojovati do
budoucnosti. Kdežto Turecko bylo by vždy-
cky bývalo docela otevřeným polem pro oku-
pační činnost Německa hospodářskou i kul-
turní, můžeme docela klidně a bezpečně spo-
léhatí na Srby a Bulhary, že oni dovedou
tuto svbu slovanskou půdu obhájiti proti kaž-
dému cizímu nátlaku. (Výborněí)
Jak pravím, co bude dále, to nemůže ni-
kdo předpovídati. Nikdo nemůže dnes říci.
dožijeme-li se, čeho všichni bychom si přáli.
brzkého míru anebo rozvíří-li se zase všechny
ostatní otázky politické, tak nebezpečné pro
mír Evropy, a budeme-li strženi do víru, ve
kterém nevíme, co všechno zahyne.
doktor
Kramář
Srba
Bulhar
Výborněí
Nymburk
Balkán
Turecko
Německo
Evropa
6
article
Těžko o tom mluviti, ale na každý způ-
sob jedno je jisto, že každý, kdo trochu žije
politickým životem, i ten, který se ho vzda-
loval, cítí, že dnes žijeme jinou dobu, že vše-
chno to, co kolem nás se děje, působí na ná
hluboce, poněvadž se to dotýká také naší
budoucnosti. — A v této velké době světo-
dějných událostí máme my své proti velikým
těmto věcem malé domácí starostí. Mnohým
snad zdá se tato politika, která zabývá se
denními potřebami, malichernou. Mnozí by
chtěli větší politiku. Mnozí by chtěli, aby-
tlrevdeli před seborje 4o nejbližši
abychom ne stále a stále se pohybovali
úzkostlivě na reálné půdě, nýbrž abychom šl
v ty veliké horizonty, které se před námi
otvírají evropskou krisí.
7
article
Já se tomu konečně ani nedivím, vždyt
není nejmenší pochybnosti, že my jsme větší
než jsou Bulhaři, než Srbové a že tedy ti.
kterým zdá se býti politika reálná přílišnou
politikou terre terre, příliš všední politikou
naříkají si na přílišnou střízlivost oněch, kteř
nepřestávají nabádati, abychom tuto pevnou
půdu pod sebou neopouštěli, abychom vn
stále hledali tu pevnou oporu, abychom pevně
na ní stálí, poněvadž to jest konečně to nej-
bezpečnější, i když se kolem nás budou světy
říditi.
Odpusťte, že řeknu též několik slovo
sobě. — Neřeknu nic jiného, než co byste ne-
vědělí, co by se mi také s jiných stran již ne-
bylo vytýkalo, poněvadž přes to, že káží stále
a stále reálnou politiku, jsem stále zejména
se strany německé nazýván úžasným fanta-
stou. — Tedy zrovna já pravím, o kterém
je známo, že v politice má rád široké perspek-
tivy, že by rád vyrval naši politiku z úzkého
rámce národa, o kterém se v Rakousku vlast-
ně nemluví a jenom tenkrát se mluví, když
dělá něco nepříjemného vládě, že já, který
bych chtěl, aby náš národ a naše politika také
platila něco v životě státu, který by chtěl.
Bulhar
Srba
Rakousko
8
article
aby se náš hlas uplatnil v oné politice, kterou
dělá mocnářství a který se tak proti tomu
brání, by se nemyslilo všude jinde, že v tomto
mocnářství a v jeho zahraniční politice se
jedná jenom o Němce a Maďary a že jsme tu
také my a ostatní Slované, že zrovna já ne-
mohu jinak, nežli stále a stále nabádati ku
politice naprosto střízlivé. Není nic strašněj-
šího pro malé národy, než uvlečení meziná-
rodními fantasiemi. — Podívejte se, pánové
a dámy, na odstrašující příklad Poláků. Polác
zrovna dnes slaví 50letí své revoluce a snad
mají jisté kruhy příčinu, aby ji slavily velmi
slavnostně, ale snad by nebylo od místa, kdy-
by také vzpomenuly té opravdu vlastenecké
kritiky, která se v samém Polsku ozvala proti
tomu, aby se v revoluci viděl jediný cíl, je-
diná možnost dosažení pro polský národ toho.
co národně a státně potřebuje. Já myslím, že
my, kteří dojista opravdu sympatisujeme s Po-
láky, kteří přejeme Polákům z plna srdce, aby
došli oněch národních práv, která má miti
každý slovanský národ, nemůžeme se na-
dchnouti tím, když vidíme účinky, nešťastné
účinky oněch dvou revolucí z roku 1830
1863.
Kde by byli Poláci dnes, kdyby těchto
dvou revolucí nebylo! A přece si musíme říci
že všichni ti, kteří Polsku milovali, kteří byl
opravdu vlastenci a kteří šli obětovati svů
život za svobodu Polsky, myslili, že skutečně
pomohou Polsce. A zdá se mi, dovolte mi to
říci, že kdyby se snad Poláci dali uvléci tímto
příkladem po třetí, že by to možná dopadlo
ještě hůře. Já jistě nevzal za příklad Poláky
proto, abych tim řekl něco bolestného. Do-
jista ne! Každý zná a ví, s jakou neohrože-
nosti všude vystupuji i v kruzích těch, kter
jsou Polákům nejnepřátelštější, za jejich práva
a národní oprávněné požadavky. Ale já ne-
chtěl bych. abychom brali si příklad z toho,
Němec
Maďar
Slovan
Polák
Polsko
9
article
kam vede počítání s mezinárodními zápletka-
mi, se kterými zejména Poláci r. 1863 tak
marně počítali. Spoléhali na pomoc Francie,
spoléhali na pomoc Anglie, spoléhali na po-
moc Rakouska, a jak to skončilo, každý ví.
Tedy, jak pravím, nám, jichž geografické
položení a jichž celá struktura není tak vzdá-
lena od Poláků, nám, kteří snad vlastně jsme
ještě v horší posíci geograficko-politické než
Poláci, poněvadž jsme přímo vklíněni do ně-
meckého světa, nám, myslím, nepřísluší, aby-
chom se dávali uvléci fantasiemi mezinárod-
ními, poněvadž bychom se nedožili ničeho ji-
ného, než trpkého zklamání a pro náš národ
těžkých škod. (Výborně, hlučný souhlas.)
My máme jen jednu politiku, politiku je-
diné linie pro všechny možné meziná-
rodní zápletky. Ať děje se co děje, ať náš
národ je tam nebo onde, jedno jenom chci-
aby byl národně tak pevný a soelený, aby kaž-
dý náš jednotlivec v tomto národě věděl, že
jest jeho nejsvětější povinností hájiti tuto svou
národnost do krve a pak, velectění pánové,
nemusíme se báti ničeho. (Výborně! Hlučná
pochvala.) Pak ať převalí se přes nás velké
světodějné události! A pak i kdybychom se.
velectění pánové, musili brániti i proti daleko
silnějším, než jsou ti, kteří dnes vedou politiku
rakouskou proti nám, pak nebojím se rovněž
budoucnosti. My udržíme se všude, poněvadž
národ, který chce žíti a v němž každý jednotli-
vec ví, že chce a musí žíti, nikdy nezahyne.
Polák
Francie
Anglie
Rakousko
10
article
(Výborně!) Ale ovšem nejen tímto problémem
máme se co zabývati, musíme se zabývati také
problémy, jak žíti bez zahraničních zápletek.
jak žíti bez katastrof, kterých si nepřejemev
zájmu svém i v zájmu tohoto mocnářství, kde
naše postavení může býti ještě relativně nej-
lepší. Jsme povinni mysliti na to, jak bychom
zde na této půdě a v této struktuře státní c
možná největší zjednalí platnost našemu ná-
rodu, aby nebyl v této říši jen národem pasiv-
ním, národem, který je odsouzen nésti všechny
oběti státní, ale který jinak nemá práva, aby
mluvil do veliké politiky naší říše. To jest naší
povinnostíl
Když mluvím o této věci, varuji předji-
stou upřílišněností, varuji před radikální poli-
tikou, která sama sobě je cílem. Vytýká se m
obyčejně politická slabost. Musím se přiznati
že všechno dobře dovedu, ale být slabým, bát
se něčeho, ze strachu něco dělat, to dobře
nedovedu! A kdybych to dovedl, kdy-
bych dovedl konstruovat si celou poli-
tiku jenom ze strachu, kdybych neviděl
y tom, co hlásáme my národní strana
svobodomyslná svou politikou, cestu k něčemu
většímu, k tomu, co skutečně náš národ zaslu-
huje, věřte mi, že bych se opravdu neodvážil
hájiti veřejně svou politiku proto, poněvadž
bych nebyl schopen takové oběti.
11
article
Řeknu jen jedno: mně se zdá, že se u nás
v Čechách velmi často mísí pojmy o tom, co
jest slabost a že se velmi falešně hledá síla
tam, kde není, a slabost tam, kde je síla! (Vý-
borně!) Rád bych si dovolil říci vám všem —
a jsem rád, že jsou tady zastoupeny všechny
politické strany a prosím vás, abyste o tom
přemýšleli — abyste si jednou rozvážili, kdeje
potřebí větší síly: zda v tom, když se obme-
zuji, béřu na sebe jisté oběti, odium, když ne-
strachuji se o svou populárnost, když dělám
jenom to, co myslím, že je ve prospěch ná-
roda, třeba by to škodilo mně a mé straně. —
je v tom slabost? A je v tom síla, když ne-
myslím na nic, než na svou popularitu, když
především a v první řadě myslím na to, abych
nepoškodil zájmy své strany, abych nepoško-
dil její vzrůst? — Jest to síla, prospívající ná-
rodu, nebo síla ve prospěch strany? Každý
ať dělá, co chce, podle svého svědomí — neche
nikomu lézt do svědomí — ale jedno bych
prosil, aby si u nás odvykli ono paušální oce-
ňování síly a slabosti. — Myslím, že pro po-
vahy samostatné a neodvislé, které v životě
naprosto nikomu nedovedou se skloniti je po-
třebí mnohem větší síly, sebezapření a odříkán
nejíti tou nejrovnější cestou, kterou by chtěly.
když vidím, že by to škodilo národu, než dáti
se docela volně na proudy té nejradikálnější
politiky, když vím, že jsou tu ti druzí, kteř
to zachrání, aby se nestalo to nejhorší.
Čechy
12
article
Konečně já dojista nejsem žádný principi-
elní odpůrce radikalismu, dokonce ne. Radí-
kalismus je nutná složka v každé taktice ce-
lého národa. Radikalismus musí zde býti, po-
něvadž není jinak možno, aby všechny ele-
menty národa šly jenom po jedné cestě umír-
něné politiky. To já docela přiznám! Ale, vele-
ctění pánové, trochu jinak to má vypadati mez
radikalismem a mezi těmi umírněnými. Máse
věděti, že i radikalismus i umírněná politik
mají býti jenom složkami jedné politiky celo-
národní (Výborně! Hlučný potlesk.), ale že ne-
mají to býti dvě politiky, které se na krev po-
tírají, kde si myslí jedna, že by prospěla ná-
rodu, kdyby druhou úplně zničila anebo druhá
kdyby jedině a jedině zachvátila vedení v ná-
rodě, poněvadž, velectění pánové, kdyby za-
chvátila umírněná politika vedení celého ná-
roda, jest přirozeno, že se v nejkratší době
vytvoří zase strana radikální. Kdyby však n
druhé straně zachvátila radikální strana úplné
vedení národa a dostala se na místo naprosto
zodpovědné, nemusíme býti dlouho v pochybě
o tom, co by se stalo. Za malou chvíli stal
by se a musila by se státi také umirněnou
jediné to by se stalo, že by zrodila zase novou
stranu ještě radikálnější. Jinak to nemůže býti.
Velectění pánové, jak pravím, pokud se jedná
o radikály z přesvědčení, bůh ví, že mám před
nimi zrovna takový respekt, jako před každým
druhým! Ale co nemohu snésti, co se protiví
mému nejvnitřnějšímu, to jest, když vidím, že
vyložení šosáci dělají radikály jenom proto,
Mása
13
article
aby byli populární. (Výborně! Hlučný souhlas.)
Dovolte mi tedy, abych trošku analysoval otáz-
ku naší ústupčivosti, neb naší slabosti. Činít
to tím spíše, poněvadž slyšel jsem veřejně
soukromě, že by bylo dobře, abychom dělal
politiku méně ústupčivou a že positivní poli-
tika si škodí tím, když není dosti silná a ener-
gická. Já bych nerad mluvil o těch věceck
jenom theoreticky. Také bych nerad tuto otá-
ku obcházel, poněvadž nejsem tomu zvyklýa
vždycky posud snažil jsem se odbýti ty nej-
palčivější otázky a ne okolo nich obcházeti
nebo se jim vyhýbatil
Tedy ptám se, kde pak je naše politick
slabost? V čem se ukázala? Snad mohlo by
se říci, že ve všech fěch otázkách vojenských.
které byly na říšské radě. Jak víte, měli jsme
tam jednak nový branný zákon a na druhé
straně nedávno onen známý zákou o vojen-
ských povinnostech. Tu řeknu, že ještě dnes
jsem hluboce přesvědčen, že bylo naší největší
povinností, v těžké situaci, ve které se nachází
český národ, zejména následkem zahraniční
situace, hlasovati pro obě tyto předlohy. V
tom nebyla pražádná slabost, naopak v tom
bylo jisté odhodlání bez ohledu na všechny
proudy v Čechách hlasovati tak, jak nám to
kázala naše povinnost k národu. (Výborně!)
Čechy
14
article
Nebudu již dlouho otázku tuto rozebírati, po-
něvadž je to docela zbytečné! Ptám se vás
jenom: Byly by naše hlasy zmařily přijetí téte
reformy? Každý, kdo si vezme knížku do ruky
a spočítá si hlasy, řekne, že ne. Mohli jsme
ji zabrániti pouhou oposicí? Kdo poměry
zná, řekne rovněž, že nikoliv. Mohli jsme
jí zabrániti obstrukcí? A jestli jsme mohli to
my, proč tí, kteří jsou takovými zuřivými na-
šimi odpůrci, kteří nás tolik viní, že jsme hla-
sovali pro vojenské předlohy, proč oni, když
to měli v rukou, nezabránili odhlasování této
předlohy? (Hlučný souhlas.) To mohli udělati
velmi lehko, beze všech obtíží. Situace byla
takové, že na to stačilo skutečně jenom chtění
a nic jiného. Ale oni to neudělali! A já jim za
to nečiním žádnou výtku. Naopak, oni, když
to neudělali, ukazovali jenom, že mají skuteč-
ně politický rozum. Bylo to od nich rozumné,
vážné jednání. Ale když tam byli rozumní
vážní, pak prosím, af neštvou po Čechách, že
my jsme se dopustili nějakého hříchu na ná-
rodu, když jsme hlasovali pro tuto reformu
Čechy
15
article
(Výborněí)
Zde jedná se o veliký a vážný problém
který cítí také radikální strany a proto říkám.
že to u nich byl skutečně výron politické roz-
vahy a politického rozuou Sociální demokraté
docela právem nechtěli ohrožovati trvání li.
dového parlamentu. (Hlas: Kdyby měl skuteč-
ně ráz lidového parlamentu, pak by to byle
pravda.) Račte odpustiti, lidovějšího parla-
mentu, než ze všeobecného hlasovacího práva
neznám (blučná veselost), ale musím konsta-
tovati tolik, že, je-li jeden národ spravedlivě
zastoupen, nebo ne, o charakteru jako o lido-
vém parlamentu přirozeně nerozhoduje! Soci-
ální demokraté nechtějí právem učiniti nic, co
by ohrozilo trvání lidového parlamentu a n
druhých stranách radikálních, myslím — a ne-
může to také jinak býti — byl patrně na očích
všem těm, kteří nezabránili přijetí a vyřízení
vojenské předlohy, veliký problém český, to
jest náš poměr k mocnářství a dynastil.
Hlas
16
article
Pánové, tento problém musíme si koneč-
ně rozřešiti. Jest to otázka velmi palčivá, velmi
nepříjemná, ale my se jí nesmíme vyhýbati, ne-
smíme choditi okolo ní. Že jsme se stále a stále
této otázce pokud možno vyhýbali, mělo vždy-
cky veliké následky a ne právě příznivé pro
veškeru naši politiku. Musím zde říci jedno
zde nemůže hráti žádnou úlohu ani sympatie
ani láska, ani neláska, ani vzpomínání na hi-
storii, které je u celého českého národa jenom
jedno a nemůže jiné býti, nýbrž zde jedná s
o nejživější prospěch českého národa, o celou
budoucnost jeho politického rozvoje a uplat-
nění jeho jako národa, který zasluhuje, aby
této říší nebyl pastorkem, nýbrž aby měl místo
spoluvedoucí. (Výborně! Hlučný potlesk.)
S toho stanoviska jedině dovedu se dívati
na tento problém. Že my Čechové nikdy a ni-
kdy nedáme si zabrániti, abychom docela ote-
vřeně a bezohledně kritisovali každou politi-
ku, ať je to třeba zahraniční politika, když zdá
se býti nejen našemu národu, ale i celé říši ne-
prospěšnou a škodlivou, to rozumí se sam
sebou. Velectění pánové, nikdo si nemůže na-
říkati na to, že bychom si byli nedovolili tako-
vou kritiku, nebo že bychom kdy skrývali to,
co si o zahraniční politice myslíme. (Výborně!)
Čecho
17
article
A i tenkráte, velectění pánové, když na pří-
klad zejména Poláci báli se říci jediné slovo
proti zahraniční politice, ačkoliv jim byla tak
proti duši, a když Němci, kteří se zahraniční
politikou nemohli souhlasiti, přece tuto poli-
tiku veřejně schvalovali, byli jsme to vždycky
my, kteři jsme po svém dobrém svědomí beze
strachu a bázně nahoru řekli to, co si myslíme,
poněvadž jsme bylí přesvědčeni, že to poctivě
myslíme nejen se svým národem, nýbrž is
mocnářstvím. (Výborně!) Když my bojujeme
proti zbytečnému vojenskému němectví, ne-
choeme tím, velectění pánové, oslabovati ai
říší, ani brannou moc. Zrovna naopak. Já my-
slim, že poslední zkušenosti dokázaly těm, kte-
ří odpovídají za to, co se děje ve vojsku, že
je potřebí, aby ve vojsku vládl jiný duch, duch
naprosté spravedlnosti ke všem národům, duch
takový, který srdce národů dovede připoutati.
ale ne který je odpuzuje docela zbytečným.
okatým němčením. (Výborně! Hlučný smích.)
Ale přes tuto politiku, docela ostroua
bezohlednou, která se nebojí říci na žádnou
stranu pravdu, máme vždy za svou povinnost
říci, že podle mého skromného mínění jest po-
vinností zástupců českého národa, pokuds
Polák
Němec
18
article
nehlásí ke stranám absolutně radikálním, aby
hlasovali pro všechny velmocenské potřeby
říše. Zrovna proto, poněvadž chceme dokázati
že politika, která se vede, není vůbec prospěš-
ná Rakousku, zrovna proto, že chceme pře-
vésti rakouskou politiku na jiné cesty a ne-
nechati ji na cestách výhradně německých
maďarských, že chceme přivésti k platnosti
také element slovanský v politice rakouské.
zrovna proto musíme dokázati, že nejsme ne-
přáteli této říše. A my jimi nejsme, poněvadž
nemůžeme ztratiti naději, že tato říše konečně
silou poměrů a také naším přičiněním najde
onen rozvoj, který jest nutný, má-lí se na věky
zachovati, totiž rozvoj ke spravedlnosti. Víme
velmi dobře, že tato říše má tytéž životní ele-
menty, které měla, když byla založena, že má
totéž veliké poslání a že všechny ty bědy, kte-
ré na říši přišly, pocházejí jenom z toho, že se
s této cesty uchýlila. My neztratili naději, ja-
ko ji neztratili ti, kdo před námi vedlí politiku
českou, že se přece jen podaři, abychom tuto
říší přivedli zase na onu cestu, která je jedině
spasná, totiž na cestu práva a spravedlnosti
ke všem národům a ne jen k národům vyvole-
ným. (Výborně!)
Ale, velectění pánové, aby se nám to vě-
řilo, jest nutno po mém soudu, aby vždycky
českém národě byly strany, které mohou a jsou
také odhodlány vzíti na sebe všechna břemena
hlasování pro potřeby velmocenského postave-
ní této říše. To jest naprosto nutno, poněvadž
jinak naše oprávněná kritika bude vždycky
považována jenom za výron nepřátelství proti
říši a nikdo ji nebude poslouchati. Jenom ten-
krát, když dokážeme svým hlasováním, jak
jsem již řekl, že nejsme nepřáteli říše, že
přes to, že nedošli jsme v této říši plného
Rakousko
19
article
práva, my, kteří máme historické postavení
takové, jako Němci a Maďaři, přes to, že ne-
můžeme dosíci toho, co nám po právu a spra-
vedlnosti náleží, že přes to všechno podporu-
jeme loyálně říši všude tam, kde myslíme, že
jest to potřebno pro její moc a sílu, pak jsem
přesvědčen, že nikdo nám nemůže vyčítati, že
provádíme-li kritiku a snažíme-li se o znovu-
zřízení Rakouska, děláme to proto, že by-
chom Rakousku byli nepřátelští, nýbrž každý
musí uznati, že přirozená cesta, kterou na-
vrhuje naše politika, může snad odpírati politi-
ckým interesům jednotlivých stran, ba i ná-
rodů, ale sotva bude moci popříti, že by od-
pírala životním interesům samé říše.
Já nemiluji název státních stran a klasifi-
kaci státní strany. U nás se to již zavedlo, ale
je to dosti divné. Jak známo, Němci tou státn
stranou jsou, dokud se dělá politika, která jest
jim příjemná. Když se přestane dělati jejich
politika, dovedou se okamžitě vyzouti z povin-
ností státní strany. A kromě toho Němci po-
stavili se v poslední době na stanovisko, že oni
jsou především obhájci zahraničné politiky
pokud ona se ztělesňuje naprosto v úzkém spo-
jenství mezí říší a mezi Německem, že on
jsou nositeli této myšlenky. Vůdcové jejich.
kteří bývali nejradikálnější, hlásají, že Němci
nesmějí přestati podporovati každou politiku
této říše, dokud ona stojí na nerozlučném spo-
jenství mezi Německem a Rakouskem. Tedy
odpusťte, jsou-li oni státní stranou, musím pal
opravdu říci, že to není zadarmo, že to není
bez velmi egoistického cíle a následkem toho
také zásluha nemůže býti tak ohromná. — O
Polácích, kteří obyčejně platí za státní stra-
nu, můžeme přece jen říci, že mají zvláštní
příčinu v Rakousku býti vděční mocnáři za to.
co pro ně učinil.
Němec
Maďar
Polák
Rakousko
Německo
20
article
Já vždycky a vždycky opakoval, aby tam,
kde se bojuje proti Polákům, nezapomínalo
se na to, jak jsou Poláci vděčni, když je k nim
někdo spravedlivý. Tedy, že Poláci jsou tal
zvanou vládní stranou, všichní velmi dobře
víme, ale ovšem můžeme si sami mezi sebou
říci, že konečně na neprospěch jim to neni.
a že toho také docela dobře dovedou využíti,
což jim nemůžeme bráti ve zlé. Myslím tedy.
velectění pánové, že jest docela zbytečno, aby
se klasifikovaly tyto státní strany, ale musím
říci, že když již klasifikace ta jest zavedena,
nevím, proč by mezi těmito státními stranami
neměl býti také český národ. Proč my máme
býti vylučováni z toho, co jest faktem, který
nikdo přece nemůže popříti. My pro ten stát
děláme tolik, jako každý druhý. Bez nás by
tohoto státu nebylo, nebyl by se ani utvořil
bez nás a naší poplatní síly, bez těch obětí
na krvi, které jsme pro něj přinesli, nebyl by
tím, čím je dnes. Tedy vylučovati nás, kteři
dojista pro mocnářství jsme učinili alespoř
Polák
21
article
tolik, jako Maďaři, vylučovati nás z pojmu
státních stran, je velmi nepřírozené a na-
prosto neuvěřitelné. Konečně tak, jako Něm-
ci, milujeme my Rakousko také. Mně se tedy
zdá, že v této věci musí mezi námi konečno
nastati jasné myšlení o této nejpalčivějši
otázce české politiky. My nesmíme zapomí-
nati, nechceme-li býti politickými dětmi, že
v Rakousku, jako státu tak historicky mon-
archickém, jakým Rakousko jest, v Rakou-
sku, které v celém složení svém rozporem
interesů různých části zrovna dynastii dává
tak význačné místo, mnohem silnější a vliv-
nější, než v každém druhém státě, že my, vele-
ctění pánové, musíme a musíme s touto dyna-
stií počítati a že jsme prostě povinni, nechce-
me-li ohrožovati celý budoucí rozvoj své po-
litiky, v těch věcech, které dynastie má za
nezbýtny pro velmocenské postavení říše
pro tyto věci hlasovati a ukázati, že my do-
konce nechceme se ve věcech mocenských
postaviti proti tomu, co dynastie žádá.
Maďar
Německo
Rakousko
22
article
Pánové, to snad na první pohled se ne-
libí, to snad odporuje všemu tomu skladu
myšlenek, který jsme měli, ale, velectění pá-
nové, v tom vidíte, že nemiluji slabost. Já se
to nebojím říci, třeba by český národ ne svou
V drobném prodejie
ranní čislo o sobě . . za sh
večerni
. . . . za 4h
Ve filišikách na venkově
ranní čislo . . . . . . . 10 h
voderní . . . . . . . . 5 h
lnseráty
plati se hotově napřed
Předplnceni a ingerty přiilma
sdministrnce v Marianské ul.,3.
Tam nacházeil se táž
redakco, tiskárna a expedien
„Národních Listů“
Rukopisy ne nevracei
23
article
vinou tak určitě si dávno a dávno ne-
chtěl již tuto otázku zodpověděti. Ne svou
vinou! Pánové, český národ — a to můžeme
říci beze všeho sebepřeceňování — dokázal
tolikrát svou naprostou věrnost k říši, že to
není opravdu jeho vinou, jestliže tento poměr
mezi národem a dynastií tak se vyvinul, jak
se vyvinul. Ne naší vinou to jest a my také
nikdy a nikde nebudeme zapírati a všude to
veřejně říkám. Ale zde, jak pravím, přestává
každá sentimentalita, zde jedná se o budouc-
nost našeho národa, o budoucnost dynastie.
o budoucnost této říše — a v té přičině my
musíme konečně zaujmouti jasné a určité sta-
novisko. Nesmíme jako celek stavěti se proti
velmocenským potřebám mocnářství, poně-
vadž, učiníme-li tak, vyloučíme se sami ze
všeho vlivu na politiku státu a upevníme tam
všechny druhé. Potom se nedivme, že půjde
politika proti nám, na naše útraty a za naše
oběti. (Výborněl)
Velectění pánové, jak pravím, ne senti-
mentalita, která v politice vůbec nic neplatí
a k ničemu není, nýbrž jedině reální interesy
mohou nás véstil Ale na druhé straně ovšem
také musíme docela otevřeně a bez bázně ří-
ci, že je to proti životním zájmům dynastie,
nečiní-li se všechno, aby získána byla srdce
českého národa pro dynastii. (Výborně!)
24
article
Tedy, jak pravím, já nebojím se říci, že
jest povinností české politiky, aby ve všech
těchto samostátních otázkách nestavěla se
proti státu, poněvadž myslím, že by to bylo
naprostou škodou pro celý budoucí rozvoj na-
ši české politiky a pro všechno to, co musí
býti v rámci této monarchie cílem veškerého
českého snažení! Ještě jednou říkám, my ni-
kdy nedovolíme, aby se nám vzalo právo kri-
tiky, naopak my vždycky a všude budeme
hlásati to, co jest naším přesvědčením, třeba
se to někde líbilo nebo ne, ale budeme to
moci dělati tím důrazněji a tím větším úspě-
chem, že budeme moci říci, že celým svým
jednáním ukazujeme, že nejsme nepřáteli říše.
že jsme jen nepřáteli onoho systému, který
říši hubí a ničí. (Výborně! Hlučný souhlas.)
25
article
Ve vnitřní politice ovšem nejbme pro
bezpodmínečnou podporu vlády, zejména již
ne pro jakoukoli bojácnost. Ale ovšem ne-
mohu již jinak, než říci, že jsem vždycky pro
to, aby se jen tak uhodilo, kde to bolí a ne
tam, kde to bolí nejvíce mne samotného.A
zase dovolte mi, abych se díval na věci zcela
realisticky. Račte odpustiti, realisticky, ne
„pokrokově“, poněvadž já jsem kdysi byl
realistou a ještě jsem nezapomněl, jak se rea-
listicky myslí. Ale „pokrokově“ mysliti jsem
se nenaučil. Tedy docela realisticky řečeno:
Lidová sněmovna chce žíti, to jest zákon, se
kterým musí každý, kdo u nás chce dělati po-
litiku, prostě počítati. Kdo nahlédl hlouběji do
událostí posledních let, kdo viděl, jak křečo-
vitě se drží tato sněmovna života —rať již
z pohnutek ideálních nebo méně , ideálních,
to je docela lhostejno — musí podle toho své
celé jednání politické zaříditi, poněvadž by
jinak šlapal v oblacích a ne po zemi. Jest
jasno, že vláda věci, které chce od této sně-
movny, vždycky dostane, ať to jsou rekrutí,
ať je to rozpočet řádný nebo prozatímní. Po-
něvadž sněmovna chce všechno jiné na světě,
než aby byla zavřena, a byl — paragraf 14.
lidový sněmovna
26
article
A řekněme si docela upřímně, i kdyby se
přece někomu podařilo přivésti tuto sněmov-
nu k nečinnosti, pak jest to paragraf 14., kte-
rý nastoupí na místo sněmovny a vláda má
přece všechno, co si přeje. To jsou předpo-
klady politiky, se kterými musíme počítatia
proto se mi zdá, že pro naší politiku jest
z toho následující důsledek. Nerad bych pro-
nášel veliké theorie a proto říkám prostě, jak
se věci mají a jak se na ně každý musí dívati.
Myslím, že ve všech takových věcech je po-
třebí vésti politiku volné ruky. Není potřebí,
abychom měli nějaké fráse, nějaká schemata:
to jest strana vládní, to jest oposiční, to je
obstrukční, poněvadž je to zbytečné. Naopak.
myslím, že za takového stavu věci, jakou má-
me na říšské radě, jedinou moderní politikou
jest politika od případu ku případu, na žádné
strany se nezavazovati, ani na stranu vládní,
ani na stranu oposiční, nýbrž vždycky dělati
jenom to, co v daném případě věci nejlépe
prospěje. Když by prospělo hlasovati pro věcí
vládní, anebo když by nám škodilo, kdyby-
chom hlasovali proti, pak, myslím, není žádné
příčiny, abychom se dávali vésti nějakými
theoretickými závazky o principielní oposici
a nehlasovali prostě pro.
27
article
Kdyby, velectění pánové, byla bez nás
beztoho většina, pak ovšem musíme se rozhod-
nouti podle potřeby, jak myslíme, že v daném
případě by nám to lépe prospělo, ale při tom
přece jenom musíme se říditi tou zásadou, že
jest docela zbytečno bez potřeby a bez vnější-
ho účinku vylučovati se z většiny a odsuzova-
ti se k menšině. Úloha menšíny je sice osobně
velmi příjemná pro všechny poslance, ale vel-
mi nepříjemná pro zájmy těch, které tito po-
slanci zastupují. Když ovšem mohu dáti svou
sílu znát, když se oměry tak utváří, že to zá-
leží na mých hlasech, pak ovšem beze vší bá-
zně a ostychu byl jsem, jsem a budu vždy pro
to, abychom této síly bezohledně využitkovali
tím, že docelá bezohledně se postavíme proti.
anebo za jisté kompensace pro český národ
pro. Myslím, že tak jedině jest možna prakti-
cká politika na říšské radě, když neváže se
theoreticky na nějaké fantomy naprosté zá-
sadní oposičnosti českého národa, které, od-
pusťte mi — jest to zkušenost politiky snad
50leté — posud škodily vždy jen českému ná-
rodu, ale bohužel nikdy Němcům. Ale nikdy.
velectění pánové, a to jest jeden z hlavních
principů politiky, nesmíme posuzovati svou
vlastní politikou svého odpůrce, to jest myslím
iiž to nejnešíkovnější, nejlépe bude znázorniti
Němec