ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 c6dd11b0-8f08-11dd-afa8-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 27 celkem · entity: place 21, person 22, org 1
1 masthead
Ročník padesátý třetl.
2 masthead
V Praze, v úterý 21. ledna 1913.
Praha
3 masthead
Číslo 20.
4 article
Na ranni a večerní llety předplácí se V Prane v administracli na měsle na čtvrt leta . . . . 6 K —h s dvojí donáškon na měsie. . . . . na čtvrt lsta . . . . 7 K ežh ve fillálkách: na měsle . . . . . 2 K 80 Poštoui na měsis. . . . . na čtvrt leta . . . . 9 K 60k s dvojí zásilkou na měsíe. na rieta : : . : Dnešní číslo pro Prahu jest o a stranách, s přílohou pro venkov o 16 stranách.
Praha
5 article Dr. Kramář o politické sltuac
Dr. Kramář o politické sltuac (Řeč proslovená na krajinském sjezdu strany v Nymburce 19. ledna 1913.) Velectěné shromážděníi Žijeme bezesporně ve veliké době. Otáz- ka balkánská rozvířila všechny otázky evrop- ské, ty nejpalčivější, a nikdo z nás nedovede a nemůže říci, jak a kde skončí plamen, který vyšlehl na Balkáně. — Nás Slovany — o tom nemůže býti nejmenší pochybnosti nejen pro- to, že balkánští národové jsou naši rodní bratři — boj ten schvátil za to, co je nám nej- dražší a také, co je nám nejdůležitější. Ne- boť o tom nikdo nebude pochybovati, že na Balkáně se rozhodovalo nejen o otázce Ture- cka, nýbrž o něčem mnohem větším a důleži- tějším, totiž o tom, má-li býti Balkán mostem pro vliv německý na východ, nebo má-li být tento Balkán přehradou, která odrazí veške- ren nával germanismu, tak nebezpečný nám a všemu Slovanstvu. (Výborněl) Bohudíky, díky statečným našim bratřím jihoslovanským, otázka tato rozřešena způso- bem, který nás může poněkud upokojovati do budoucnosti. Kdežto Turecko bylo by vždy- cky bývalo docela otevřeným polem pro oku- pační činnost Německa hospodářskou i kul- turní, můžeme docela klidně a bezpečně spo- léhatí na Srby a Bulhary, že oni dovedou tuto svbu slovanskou půdu obhájiti proti kaž- dému cizímu nátlaku. (Výborněí) Jak pravím, co bude dále, to nemůže ni- kdo předpovídati. Nikdo nemůže dnes říci. dožijeme-li se, čeho všichni bychom si přáli. brzkého míru anebo rozvíří-li se zase všechny ostatní otázky politické, tak nebezpečné pro mír Evropy, a budeme-li strženi do víru, ve kterém nevíme, co všechno zahyne.
doktor Kramář Srba Bulhar Výborněí Nymburk Balkán Turecko Německo Evropa
6 article
Těžko o tom mluviti, ale na každý způ- sob jedno je jisto, že každý, kdo trochu žije politickým životem, i ten, který se ho vzda- loval, cítí, že dnes žijeme jinou dobu, že vše- chno to, co kolem nás se děje, působí na ná hluboce, poněvadž se to dotýká také naší budoucnosti. — A v této velké době světo- dějných událostí máme my své proti velikým těmto věcem malé domácí starostí. Mnohým snad zdá se tato politika, která zabývá se denními potřebami, malichernou. Mnozí by chtěli větší politiku. Mnozí by chtěli, aby- tlrevdeli před seborje 4o nejbližši abychom ne stále a stále se pohybovali úzkostlivě na reálné půdě, nýbrž abychom šl v ty veliké horizonty, které se před námi otvírají evropskou krisí.
7 article
Já se tomu konečně ani nedivím, vždyt není nejmenší pochybnosti, že my jsme větší než jsou Bulhaři, než Srbové a že tedy ti. kterým zdá se býti politika reálná přílišnou politikou terre terre, příliš všední politikou naříkají si na přílišnou střízlivost oněch, kteř nepřestávají nabádati, abychom tuto pevnou půdu pod sebou neopouštěli, abychom vn stále hledali tu pevnou oporu, abychom pevně na ní stálí, poněvadž to jest konečně to nej- bezpečnější, i když se kolem nás budou světy říditi. Odpusťte, že řeknu též několik slovo sobě. — Neřeknu nic jiného, než co byste ne- vědělí, co by se mi také s jiných stran již ne- bylo vytýkalo, poněvadž přes to, že káží stále a stále reálnou politiku, jsem stále zejména se strany německé nazýván úžasným fanta- stou. — Tedy zrovna já pravím, o kterém je známo, že v politice má rád široké perspek- tivy, že by rád vyrval naši politiku z úzkého rámce národa, o kterém se v Rakousku vlast- ně nemluví a jenom tenkrát se mluví, když dělá něco nepříjemného vládě, že já, který bych chtěl, aby náš národ a naše politika také platila něco v životě státu, který by chtěl.
Bulhar Srba Rakousko
8 article
aby se náš hlas uplatnil v oné politice, kterou dělá mocnářství a který se tak proti tomu brání, by se nemyslilo všude jinde, že v tomto mocnářství a v jeho zahraniční politice se jedná jenom o Němce a Maďary a že jsme tu také my a ostatní Slované, že zrovna já ne- mohu jinak, nežli stále a stále nabádati ku politice naprosto střízlivé. Není nic strašněj- šího pro malé národy, než uvlečení meziná- rodními fantasiemi. — Podívejte se, pánové a dámy, na odstrašující příklad Poláků. Polác zrovna dnes slaví 50letí své revoluce a snad mají jisté kruhy příčinu, aby ji slavily velmi slavnostně, ale snad by nebylo od místa, kdy- by také vzpomenuly té opravdu vlastenecké kritiky, která se v samém Polsku ozvala proti tomu, aby se v revoluci viděl jediný cíl, je- diná možnost dosažení pro polský národ toho. co národně a státně potřebuje. Já myslím, že my, kteří dojista opravdu sympatisujeme s Po- láky, kteří přejeme Polákům z plna srdce, aby došli oněch národních práv, která má miti každý slovanský národ, nemůžeme se na- dchnouti tím, když vidíme účinky, nešťastné účinky oněch dvou revolucí z roku 1830 1863. Kde by byli Poláci dnes, kdyby těchto dvou revolucí nebylo! A přece si musíme říci že všichni ti, kteří Polsku milovali, kteří byl opravdu vlastenci a kteří šli obětovati svů život za svobodu Polsky, myslili, že skutečně pomohou Polsce. A zdá se mi, dovolte mi to říci, že kdyby se snad Poláci dali uvléci tímto příkladem po třetí, že by to možná dopadlo ještě hůře. Já jistě nevzal za příklad Poláky proto, abych tim řekl něco bolestného. Do- jista ne! Každý zná a ví, s jakou neohrože- nosti všude vystupuji i v kruzích těch, kter jsou Polákům nejnepřátelštější, za jejich práva a národní oprávněné požadavky. Ale já ne- chtěl bych. abychom brali si příklad z toho,
Němec Maďar Slovan Polák Polsko
9 article
kam vede počítání s mezinárodními zápletka- mi, se kterými zejména Poláci r. 1863 tak marně počítali. Spoléhali na pomoc Francie, spoléhali na pomoc Anglie, spoléhali na po- moc Rakouska, a jak to skončilo, každý ví. Tedy, jak pravím, nám, jichž geografické položení a jichž celá struktura není tak vzdá- lena od Poláků, nám, kteří snad vlastně jsme ještě v horší posíci geograficko-politické než Poláci, poněvadž jsme přímo vklíněni do ně- meckého světa, nám, myslím, nepřísluší, aby- chom se dávali uvléci fantasiemi mezinárod- ními, poněvadž bychom se nedožili ničeho ji- ného, než trpkého zklamání a pro náš národ těžkých škod. (Výborně, hlučný souhlas.) My máme jen jednu politiku, politiku je- diné linie pro všechny možné meziná- rodní zápletky. Ať děje se co děje, ať náš národ je tam nebo onde, jedno jenom chci- aby byl národně tak pevný a soelený, aby kaž- dý náš jednotlivec v tomto národě věděl, že jest jeho nejsvětější povinností hájiti tuto svou národnost do krve a pak, velectění pánové, nemusíme se báti ničeho. (Výborně! Hlučná pochvala.) Pak ať převalí se přes nás velké světodějné události! A pak i kdybychom se. velectění pánové, musili brániti i proti daleko silnějším, než jsou ti, kteří dnes vedou politiku rakouskou proti nám, pak nebojím se rovněž budoucnosti. My udržíme se všude, poněvadž národ, který chce žíti a v němž každý jednotli- vec ví, že chce a musí žíti, nikdy nezahyne.
Polák Francie Anglie Rakousko
10 article
(Výborně!) Ale ovšem nejen tímto problémem máme se co zabývati, musíme se zabývati také problémy, jak žíti bez zahraničních zápletek. jak žíti bez katastrof, kterých si nepřejemev zájmu svém i v zájmu tohoto mocnářství, kde naše postavení může býti ještě relativně nej- lepší. Jsme povinni mysliti na to, jak bychom zde na této půdě a v této struktuře státní c možná největší zjednalí platnost našemu ná- rodu, aby nebyl v této říši jen národem pasiv- ním, národem, který je odsouzen nésti všechny oběti státní, ale který jinak nemá práva, aby mluvil do veliké politiky naší říše. To jest naší povinnostíl Když mluvím o této věci, varuji předji- stou upřílišněností, varuji před radikální poli- tikou, která sama sobě je cílem. Vytýká se m obyčejně politická slabost. Musím se přiznati že všechno dobře dovedu, ale být slabým, bát se něčeho, ze strachu něco dělat, to dobře nedovedu! A kdybych to dovedl, kdy- bych dovedl konstruovat si celou poli- tiku jenom ze strachu, kdybych neviděl y tom, co hlásáme my národní strana svobodomyslná svou politikou, cestu k něčemu většímu, k tomu, co skutečně náš národ zaslu- huje, věřte mi, že bych se opravdu neodvážil hájiti veřejně svou politiku proto, poněvadž bych nebyl schopen takové oběti.
11 article
Řeknu jen jedno: mně se zdá, že se u nás v Čechách velmi často mísí pojmy o tom, co jest slabost a že se velmi falešně hledá síla tam, kde není, a slabost tam, kde je síla! (Vý- borně!) Rád bych si dovolil říci vám všem — a jsem rád, že jsou tady zastoupeny všechny politické strany a prosím vás, abyste o tom přemýšleli — abyste si jednou rozvážili, kdeje potřebí větší síly: zda v tom, když se obme- zuji, béřu na sebe jisté oběti, odium, když ne- strachuji se o svou populárnost, když dělám jenom to, co myslím, že je ve prospěch ná- roda, třeba by to škodilo mně a mé straně. — je v tom slabost? A je v tom síla, když ne- myslím na nic, než na svou popularitu, když především a v první řadě myslím na to, abych nepoškodil zájmy své strany, abych nepoško- dil její vzrůst? — Jest to síla, prospívající ná- rodu, nebo síla ve prospěch strany? Každý ať dělá, co chce, podle svého svědomí — neche nikomu lézt do svědomí — ale jedno bych prosil, aby si u nás odvykli ono paušální oce- ňování síly a slabosti. — Myslím, že pro po- vahy samostatné a neodvislé, které v životě naprosto nikomu nedovedou se skloniti je po- třebí mnohem větší síly, sebezapření a odříkán nejíti tou nejrovnější cestou, kterou by chtěly. když vidím, že by to škodilo národu, než dáti se docela volně na proudy té nejradikálnější politiky, když vím, že jsou tu ti druzí, kteř to zachrání, aby se nestalo to nejhorší.
Čechy
12 article
Konečně já dojista nejsem žádný principi- elní odpůrce radikalismu, dokonce ne. Radí- kalismus je nutná složka v každé taktice ce- lého národa. Radikalismus musí zde býti, po- něvadž není jinak možno, aby všechny ele- menty národa šly jenom po jedné cestě umír- něné politiky. To já docela přiznám! Ale, vele- ctění pánové, trochu jinak to má vypadati mez radikalismem a mezi těmi umírněnými. Máse věděti, že i radikalismus i umírněná politik mají býti jenom složkami jedné politiky celo- národní (Výborně! Hlučný potlesk.), ale že ne- mají to býti dvě politiky, které se na krev po- tírají, kde si myslí jedna, že by prospěla ná- rodu, kdyby druhou úplně zničila anebo druhá kdyby jedině a jedině zachvátila vedení v ná- rodě, poněvadž, velectění pánové, kdyby za- chvátila umírněná politika vedení celého ná- roda, jest přirozeno, že se v nejkratší době vytvoří zase strana radikální. Kdyby však n druhé straně zachvátila radikální strana úplné vedení národa a dostala se na místo naprosto zodpovědné, nemusíme býti dlouho v pochybě o tom, co by se stalo. Za malou chvíli stal by se a musila by se státi také umirněnou jediné to by se stalo, že by zrodila zase novou stranu ještě radikálnější. Jinak to nemůže býti. Velectění pánové, jak pravím, pokud se jedná o radikály z přesvědčení, bůh ví, že mám před nimi zrovna takový respekt, jako před každým druhým! Ale co nemohu snésti, co se protiví mému nejvnitřnějšímu, to jest, když vidím, že vyložení šosáci dělají radikály jenom proto,
Mása
13 article
aby byli populární. (Výborně! Hlučný souhlas.) Dovolte mi tedy, abych trošku analysoval otáz- ku naší ústupčivosti, neb naší slabosti. Činít to tím spíše, poněvadž slyšel jsem veřejně soukromě, že by bylo dobře, abychom dělal politiku méně ústupčivou a že positivní poli- tika si škodí tím, když není dosti silná a ener- gická. Já bych nerad mluvil o těch věceck jenom theoreticky. Také bych nerad tuto otá- ku obcházel, poněvadž nejsem tomu zvyklýa vždycky posud snažil jsem se odbýti ty nej- palčivější otázky a ne okolo nich obcházeti nebo se jim vyhýbatil Tedy ptám se, kde pak je naše politick slabost? V čem se ukázala? Snad mohlo by se říci, že ve všech fěch otázkách vojenských. které byly na říšské radě. Jak víte, měli jsme tam jednak nový branný zákon a na druhé straně nedávno onen známý zákou o vojen- ských povinnostech. Tu řeknu, že ještě dnes jsem hluboce přesvědčen, že bylo naší největší povinností, v těžké situaci, ve které se nachází český národ, zejména následkem zahraniční situace, hlasovati pro obě tyto předlohy. V tom nebyla pražádná slabost, naopak v tom bylo jisté odhodlání bez ohledu na všechny proudy v Čechách hlasovati tak, jak nám to kázala naše povinnost k národu. (Výborně!)
Čechy
14 article
Nebudu již dlouho otázku tuto rozebírati, po- něvadž je to docela zbytečné! Ptám se vás jenom: Byly by naše hlasy zmařily přijetí téte reformy? Každý, kdo si vezme knížku do ruky a spočítá si hlasy, řekne, že ne. Mohli jsme ji zabrániti pouhou oposicí? Kdo poměry zná, řekne rovněž, že nikoliv. Mohli jsme jí zabrániti obstrukcí? A jestli jsme mohli to my, proč tí, kteří jsou takovými zuřivými na- šimi odpůrci, kteří nás tolik viní, že jsme hla- sovali pro vojenské předlohy, proč oni, když to měli v rukou, nezabránili odhlasování této předlohy? (Hlučný souhlas.) To mohli udělati velmi lehko, beze všech obtíží. Situace byla takové, že na to stačilo skutečně jenom chtění a nic jiného. Ale oni to neudělali! A já jim za to nečiním žádnou výtku. Naopak, oni, když to neudělali, ukazovali jenom, že mají skuteč- ně politický rozum. Bylo to od nich rozumné, vážné jednání. Ale když tam byli rozumní vážní, pak prosím, af neštvou po Čechách, že my jsme se dopustili nějakého hříchu na ná- rodu, když jsme hlasovali pro tuto reformu
Čechy
15 article
(Výborněí) Zde jedná se o veliký a vážný problém který cítí také radikální strany a proto říkám. že to u nich byl skutečně výron politické roz- vahy a politického rozuou Sociální demokraté docela právem nechtěli ohrožovati trvání li. dového parlamentu. (Hlas: Kdyby měl skuteč- ně ráz lidového parlamentu, pak by to byle pravda.) Račte odpustiti, lidovějšího parla- mentu, než ze všeobecného hlasovacího práva neznám (blučná veselost), ale musím konsta- tovati tolik, že, je-li jeden národ spravedlivě zastoupen, nebo ne, o charakteru jako o lido- vém parlamentu přirozeně nerozhoduje! Soci- ální demokraté nechtějí právem učiniti nic, co by ohrozilo trvání lidového parlamentu a n druhých stranách radikálních, myslím — a ne- může to také jinak býti — byl patrně na očích všem těm, kteří nezabránili přijetí a vyřízení vojenské předlohy, veliký problém český, to jest náš poměr k mocnářství a dynastil.
Hlas
16 article
Pánové, tento problém musíme si koneč- ně rozřešiti. Jest to otázka velmi palčivá, velmi nepříjemná, ale my se jí nesmíme vyhýbati, ne- smíme choditi okolo ní. Že jsme se stále a stále této otázce pokud možno vyhýbali, mělo vždy- cky veliké následky a ne právě příznivé pro veškeru naši politiku. Musím zde říci jedno zde nemůže hráti žádnou úlohu ani sympatie ani láska, ani neláska, ani vzpomínání na hi- storii, které je u celého českého národa jenom jedno a nemůže jiné býti, nýbrž zde jedná s o nejživější prospěch českého národa, o celou budoucnost jeho politického rozvoje a uplat- nění jeho jako národa, který zasluhuje, aby této říší nebyl pastorkem, nýbrž aby měl místo spoluvedoucí. (Výborně! Hlučný potlesk.) S toho stanoviska jedině dovedu se dívati na tento problém. Že my Čechové nikdy a ni- kdy nedáme si zabrániti, abychom docela ote- vřeně a bezohledně kritisovali každou politi- ku, ať je to třeba zahraniční politika, když zdá se býti nejen našemu národu, ale i celé říši ne- prospěšnou a škodlivou, to rozumí se sam sebou. Velectění pánové, nikdo si nemůže na- říkati na to, že bychom si byli nedovolili tako- vou kritiku, nebo že bychom kdy skrývali to, co si o zahraniční politice myslíme. (Výborně!)
Čecho
17 article
A i tenkráte, velectění pánové, když na pří- klad zejména Poláci báli se říci jediné slovo proti zahraniční politice, ačkoliv jim byla tak proti duši, a když Němci, kteří se zahraniční politikou nemohli souhlasiti, přece tuto poli- tiku veřejně schvalovali, byli jsme to vždycky my, kteři jsme po svém dobrém svědomí beze strachu a bázně nahoru řekli to, co si myslíme, poněvadž jsme bylí přesvědčeni, že to poctivě myslíme nejen se svým národem, nýbrž is mocnářstvím. (Výborně!) Když my bojujeme proti zbytečnému vojenskému němectví, ne- choeme tím, velectění pánové, oslabovati ai říší, ani brannou moc. Zrovna naopak. Já my- slim, že poslední zkušenosti dokázaly těm, kte- ří odpovídají za to, co se děje ve vojsku, že je potřebí, aby ve vojsku vládl jiný duch, duch naprosté spravedlnosti ke všem národům, duch takový, který srdce národů dovede připoutati. ale ne který je odpuzuje docela zbytečným. okatým němčením. (Výborně! Hlučný smích.) Ale přes tuto politiku, docela ostroua bezohlednou, která se nebojí říci na žádnou stranu pravdu, máme vždy za svou povinnost říci, že podle mého skromného mínění jest po- vinností zástupců českého národa, pokuds
Polák Němec
18 article
nehlásí ke stranám absolutně radikálním, aby hlasovali pro všechny velmocenské potřeby říše. Zrovna proto, poněvadž chceme dokázati že politika, která se vede, není vůbec prospěš- ná Rakousku, zrovna proto, že chceme pře- vésti rakouskou politiku na jiné cesty a ne- nechati ji na cestách výhradně německých maďarských, že chceme přivésti k platnosti také element slovanský v politice rakouské. zrovna proto musíme dokázati, že nejsme ne- přáteli této říše. A my jimi nejsme, poněvadž nemůžeme ztratiti naději, že tato říše konečně silou poměrů a také naším přičiněním najde onen rozvoj, který jest nutný, má-lí se na věky zachovati, totiž rozvoj ke spravedlnosti. Víme velmi dobře, že tato říše má tytéž životní ele- menty, které měla, když byla založena, že má totéž veliké poslání a že všechny ty bědy, kte- ré na říši přišly, pocházejí jenom z toho, že se s této cesty uchýlila. My neztratili naději, ja- ko ji neztratili ti, kdo před námi vedlí politiku českou, že se přece jen podaři, abychom tuto říší přivedli zase na onu cestu, která je jedině spasná, totiž na cestu práva a spravedlnosti ke všem národům a ne jen k národům vyvole- ným. (Výborně!) Ale, velectění pánové, aby se nám to vě- řilo, jest nutno po mém soudu, aby vždycky českém národě byly strany, které mohou a jsou také odhodlány vzíti na sebe všechna břemena hlasování pro potřeby velmocenského postave- ní této říše. To jest naprosto nutno, poněvadž jinak naše oprávněná kritika bude vždycky považována jenom za výron nepřátelství proti říši a nikdo ji nebude poslouchati. Jenom ten- krát, když dokážeme svým hlasováním, jak jsem již řekl, že nejsme nepřáteli říše, že přes to, že nedošli jsme v této říši plného
Rakousko
19 article
práva, my, kteří máme historické postavení takové, jako Němci a Maďaři, přes to, že ne- můžeme dosíci toho, co nám po právu a spra- vedlnosti náleží, že přes to všechno podporu- jeme loyálně říši všude tam, kde myslíme, že jest to potřebno pro její moc a sílu, pak jsem přesvědčen, že nikdo nám nemůže vyčítati, že provádíme-li kritiku a snažíme-li se o znovu- zřízení Rakouska, děláme to proto, že by- chom Rakousku byli nepřátelští, nýbrž každý musí uznati, že přirozená cesta, kterou na- vrhuje naše politika, může snad odpírati politi- ckým interesům jednotlivých stran, ba i ná- rodů, ale sotva bude moci popříti, že by od- pírala životním interesům samé říše. Já nemiluji název státních stran a klasifi- kaci státní strany. U nás se to již zavedlo, ale je to dosti divné. Jak známo, Němci tou státn stranou jsou, dokud se dělá politika, která jest jim příjemná. Když se přestane dělati jejich politika, dovedou se okamžitě vyzouti z povin- ností státní strany. A kromě toho Němci po- stavili se v poslední době na stanovisko, že oni jsou především obhájci zahraničné politiky pokud ona se ztělesňuje naprosto v úzkém spo- jenství mezí říší a mezi Německem, že on jsou nositeli této myšlenky. Vůdcové jejich. kteří bývali nejradikálnější, hlásají, že Němci nesmějí přestati podporovati každou politiku této říše, dokud ona stojí na nerozlučném spo- jenství mezi Německem a Rakouskem. Tedy odpusťte, jsou-li oni státní stranou, musím pal opravdu říci, že to není zadarmo, že to není bez velmi egoistického cíle a následkem toho také zásluha nemůže býti tak ohromná. — O Polácích, kteří obyčejně platí za státní stra- nu, můžeme přece jen říci, že mají zvláštní příčinu v Rakousku býti vděční mocnáři za to. co pro ně učinil.
Němec Maďar Polák Rakousko Německo
20 article
Já vždycky a vždycky opakoval, aby tam, kde se bojuje proti Polákům, nezapomínalo se na to, jak jsou Poláci vděčni, když je k nim někdo spravedlivý. Tedy, že Poláci jsou tal zvanou vládní stranou, všichní velmi dobře víme, ale ovšem můžeme si sami mezi sebou říci, že konečně na neprospěch jim to neni. a že toho také docela dobře dovedou využíti, což jim nemůžeme bráti ve zlé. Myslím tedy. velectění pánové, že jest docela zbytečno, aby se klasifikovaly tyto státní strany, ale musím říci, že když již klasifikace ta jest zavedena, nevím, proč by mezi těmito státními stranami neměl býti také český národ. Proč my máme býti vylučováni z toho, co jest faktem, který nikdo přece nemůže popříti. My pro ten stát děláme tolik, jako každý druhý. Bez nás by tohoto státu nebylo, nebyl by se ani utvořil bez nás a naší poplatní síly, bez těch obětí na krvi, které jsme pro něj přinesli, nebyl by tím, čím je dnes. Tedy vylučovati nás, kteři dojista pro mocnářství jsme učinili alespoř
Polák
21 article
tolik, jako Maďaři, vylučovati nás z pojmu státních stran, je velmi nepřírozené a na- prosto neuvěřitelné. Konečně tak, jako Něm- ci, milujeme my Rakousko také. Mně se tedy zdá, že v této věci musí mezi námi konečno nastati jasné myšlení o této nejpalčivějši otázce české politiky. My nesmíme zapomí- nati, nechceme-li býti politickými dětmi, že v Rakousku, jako státu tak historicky mon- archickém, jakým Rakousko jest, v Rakou- sku, které v celém složení svém rozporem interesů různých části zrovna dynastii dává tak význačné místo, mnohem silnější a vliv- nější, než v každém druhém státě, že my, vele- ctění pánové, musíme a musíme s touto dyna- stií počítati a že jsme prostě povinni, nechce- me-li ohrožovati celý budoucí rozvoj své po- litiky, v těch věcech, které dynastie má za nezbýtny pro velmocenské postavení říše pro tyto věci hlasovati a ukázati, že my do- konce nechceme se ve věcech mocenských postaviti proti tomu, co dynastie žádá.
Maďar Německo Rakousko
22 article
Pánové, to snad na první pohled se ne- libí, to snad odporuje všemu tomu skladu myšlenek, který jsme měli, ale, velectění pá- nové, v tom vidíte, že nemiluji slabost. Já se to nebojím říci, třeba by český národ ne svou V drobném prodejie ranní čislo o sobě . . za sh večerni . . . . za 4h Ve filišikách na venkově ranní čislo . . . . . . . 10 h voderní . . . . . . . . 5 h lnseráty plati se hotově napřed Předplnceni a ingerty přiilma sdministrnce v Marianské ul.,3. Tam nacházeil se táž redakco, tiskárna a expedien „Národních Listů“ Rukopisy ne nevracei
23 article
vinou tak určitě si dávno a dávno ne- chtěl již tuto otázku zodpověděti. Ne svou vinou! Pánové, český národ — a to můžeme říci beze všeho sebepřeceňování — dokázal tolikrát svou naprostou věrnost k říši, že to není opravdu jeho vinou, jestliže tento poměr mezi národem a dynastií tak se vyvinul, jak se vyvinul. Ne naší vinou to jest a my také nikdy a nikde nebudeme zapírati a všude to veřejně říkám. Ale zde, jak pravím, přestává každá sentimentalita, zde jedná se o budouc- nost našeho národa, o budoucnost dynastie. o budoucnost této říše — a v té přičině my musíme konečně zaujmouti jasné a určité sta- novisko. Nesmíme jako celek stavěti se proti velmocenským potřebám mocnářství, poně- vadž, učiníme-li tak, vyloučíme se sami ze všeho vlivu na politiku státu a upevníme tam všechny druhé. Potom se nedivme, že půjde politika proti nám, na naše útraty a za naše oběti. (Výborněl) Velectění pánové, jak pravím, ne senti- mentalita, která v politice vůbec nic neplatí a k ničemu není, nýbrž jedině reální interesy mohou nás véstil Ale na druhé straně ovšem také musíme docela otevřeně a bez bázně ří- ci, že je to proti životním zájmům dynastie, nečiní-li se všechno, aby získána byla srdce českého národa pro dynastii. (Výborně!)
24 article
Tedy, jak pravím, já nebojím se říci, že jest povinností české politiky, aby ve všech těchto samostátních otázkách nestavěla se proti státu, poněvadž myslím, že by to bylo naprostou škodou pro celý budoucí rozvoj na- ši české politiky a pro všechno to, co musí býti v rámci této monarchie cílem veškerého českého snažení! Ještě jednou říkám, my ni- kdy nedovolíme, aby se nám vzalo právo kri- tiky, naopak my vždycky a všude budeme hlásati to, co jest naším přesvědčením, třeba se to někde líbilo nebo ne, ale budeme to moci dělati tím důrazněji a tím větším úspě- chem, že budeme moci říci, že celým svým jednáním ukazujeme, že nejsme nepřáteli říše. že jsme jen nepřáteli onoho systému, který říši hubí a ničí. (Výborně! Hlučný souhlas.)
25 article
Ve vnitřní politice ovšem nejbme pro bezpodmínečnou podporu vlády, zejména již ne pro jakoukoli bojácnost. Ale ovšem ne- mohu již jinak, než říci, že jsem vždycky pro to, aby se jen tak uhodilo, kde to bolí a ne tam, kde to bolí nejvíce mne samotného.A zase dovolte mi, abych se díval na věci zcela realisticky. Račte odpustiti, realisticky, ne „pokrokově“, poněvadž já jsem kdysi byl realistou a ještě jsem nezapomněl, jak se rea- listicky myslí. Ale „pokrokově“ mysliti jsem se nenaučil. Tedy docela realisticky řečeno: Lidová sněmovna chce žíti, to jest zákon, se kterým musí každý, kdo u nás chce dělati po- litiku, prostě počítati. Kdo nahlédl hlouběji do událostí posledních let, kdo viděl, jak křečo- vitě se drží tato sněmovna života —rať již z pohnutek ideálních nebo méně , ideálních, to je docela lhostejno — musí podle toho své celé jednání politické zaříditi, poněvadž by jinak šlapal v oblacích a ne po zemi. Jest jasno, že vláda věci, které chce od této sně- movny, vždycky dostane, ať to jsou rekrutí, ať je to rozpočet řádný nebo prozatímní. Po- něvadž sněmovna chce všechno jiné na světě, než aby byla zavřena, a byl — paragraf 14.
lidový sněmovna
26 article
A řekněme si docela upřímně, i kdyby se přece někomu podařilo přivésti tuto sněmov- nu k nečinnosti, pak jest to paragraf 14., kte- rý nastoupí na místo sněmovny a vláda má přece všechno, co si přeje. To jsou předpo- klady politiky, se kterými musíme počítatia proto se mi zdá, že pro naší politiku jest z toho následující důsledek. Nerad bych pro- nášel veliké theorie a proto říkám prostě, jak se věci mají a jak se na ně každý musí dívati. Myslím, že ve všech takových věcech je po- třebí vésti politiku volné ruky. Není potřebí, abychom měli nějaké fráse, nějaká schemata: to jest strana vládní, to jest oposiční, to je obstrukční, poněvadž je to zbytečné. Naopak. myslím, že za takového stavu věci, jakou má- me na říšské radě, jedinou moderní politikou jest politika od případu ku případu, na žádné strany se nezavazovati, ani na stranu vládní, ani na stranu oposiční, nýbrž vždycky dělati jenom to, co v daném případě věci nejlépe prospěje. Když by prospělo hlasovati pro věcí vládní, anebo když by nám škodilo, kdyby- chom hlasovali proti, pak, myslím, není žádné příčiny, abychom se dávali vésti nějakými theoretickými závazky o principielní oposici a nehlasovali prostě pro.
27 article
Kdyby, velectění pánové, byla bez nás beztoho většina, pak ovšem musíme se rozhod- nouti podle potřeby, jak myslíme, že v daném případě by nám to lépe prospělo, ale při tom přece jenom musíme se říditi tou zásadou, že jest docela zbytečno bez potřeby a bez vnější- ho účinku vylučovati se z většiny a odsuzova- ti se k menšině. Úloha menšíny je sice osobně velmi příjemná pro všechny poslance, ale vel- mi nepříjemná pro zájmy těch, které tito po- slanci zastupují. Když ovšem mohu dáti svou sílu znát, když se oměry tak utváří, že to zá- leží na mých hlasech, pak ovšem beze vší bá- zně a ostychu byl jsem, jsem a budu vždy pro to, abychom této síly bezohledně využitkovali tím, že docelá bezohledně se postavíme proti. anebo za jisté kompensace pro český národ pro. Myslím, že tak jedině jest možna prakti- cká politika na říšské radě, když neváže se theoreticky na nějaké fantomy naprosté zá- sadní oposičnosti českého národa, které, od- pusťte mi — jest to zkušenost politiky snad 50leté — posud škodily vždy jen českému ná- rodu, ale bohužel nikdy Němcům. Ale nikdy. velectění pánové, a to jest jeden z hlavních principů politiky, nesmíme posuzovati svou vlastní politikou svého odpůrce, to jest myslím iiž to nejnešíkovnější, nejlépe bude znázorniti
Němec