1
masthead
V Praze, ve středu dne 13. února.
Praha
2
masthead
K číslu 44.
Číslo v Praze za 2h
a na venkově za 4h
Praha
3
article
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K —h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80h
Praha
5
article
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
Nová sensační aféra v Pešti.
Z Pešti, 13. února. Hlavní město pobouřeno
bylo celou noe novou velkou sensačn
a férou, která souvisí se záležitostí bývalého
min. spravedlnosti Polonye s Lengyelem
a bar. Schönbergrovou. Včera večer ko-
nalo se šetření ve příčině krádeže listin
na vysokém úřadním mstě, kterážto
krádež však zpozorována byla ještě v čas. Vyšlo
na jevo, že byl úmysl učiniti fotografické
snímky ukradených dokumentů. Po
dlouhém policejním pátrání podařilo se najíti
fotografa, u kterého zabaveny byly jak li-
stiny tak plotny. Četní detektivové v by-
tech advokátů v noci konali výslechy. Mnoho
o sob bylo zatčeno. Vyšetřování trvalo ce-
lou noc. Mnoho čelných osob je
kompromitováno.
Z Pešti, 13. února. (2 hod. ráno.) V archi-
vu státní účtárny ukradeny byly
tři dokumenty, které náležeji ke korespon-
denci účtárny té s ministerstvem obchodu. Před
několika dny objevil se známý poslanec Žoltan
Lengyel u fotografa Erdelia, odevzdal mu
dokumenty, vyplňující sedm stran a uložil mu.
by je fotografoval. Detektivové, kteří vyšetřo-
vali to, vešli ve styky s fotografem a dali také
dělati snímky pro sebe. O 7. hod. večerní do
stavil se Lengyel k fotografovi pro fotografie
V noci prohlásil, když věc vyšla na jevo, k ně
kolika žurnalistům, že nikomu neuložil, abyli
stiny ukradl. Potřeboval prý jich, a politikovi
prý nemůže býti bráněno, aby si opatřil listiny
kterých potřebuje, způsobemi jakýmkoliv.
Lengyel
Žoltan Lengyel
Erdelius
Pešť
6
article
Liberecké resoluce.
Z Vídně, 13. února. Liberecká řeč něme-
ckého ministra krajana Jindřicha Prada se
uveřejňuje na několik pokračování. Dnes ozna-
muje »Frdbl.«, že na schůzi voličů ministrových
přijaty byly resoluce dvě, obě navržené
známým zemským poslancem Schückerem
Jednou vyslovují se s y mpatie německým
bratrům v říši za příčinou tamějších voleb,
druhou jednohlasně přijatou vyzývají se
soudcové němečtí, aby vzhledem na po-
slední rozhodnutí nejvyššího soudu ohledně ja-
zyků v zemi obvyklých (jednalo seo
Koruta n y) rozhodnutí to považovali za pra-
vidlo a v německých obcích na příště nedo-
pustili žádného jednání jazykem
českým. (Pan dr. Schücker vyzývá ně-
mecké soudce, aby řídili se rozhodnutím, které
stalo se pro Korutany. Dr. Schücker
jest zajisté dosti právníkem, aby věděl, že soud-
cové v království českém jsou povinni
říditi se nejen zákonem, ale také rozhod-
nutím téhož nejvyššího tribunálu
z r. 1899, které uznalo platnost obou jazyků,
českého i německého, v celé oblasti krá-
lovství českého a kterýžto tribunál kromě
toho se usnesl, aby rozhodnutí jeho sděleno
bylo všem instancím nižším za tím účelem, aby
rozhodnutí to zachovávaly. Pozn. red.)
Císař nepojede na jih.
Jindřich Prado
doktor
Schücker
Císař
Vídeň
Korutany
7
article
Z Vídně, 13. února, »Z.« učinil vzhledem
na zprávu včerejšího »Frdbl.«, že císař v polo-
vině březnové se ubytuje v hotelu v C a
Martinu, dotaz v hotelu tom samém a do-
stala tuto telegrafickou odpověď: »Zde není
zamýšlené návštěvě císaře Fran-
tiška Josefa v polovíně březnové neboo
nějakém jiném terminu povědomo pranic. Na
počátek března jsou ohlášeni toliko král vir-
temberský a vévoda meiningenský.«
Chystaný projev na posilu Poláků v Prusku.
Z Vídně, 13. února. »Polská korespon-
dence« sděluje, že na haličském sněm
stane se projev pro právo mlá-
deže každé národnosti, aby byla vy
učována náboženství jazykem mateřským. Reso-
luce bude sepsána tak, aby pro ni hlasovat
mohli také poslanci ruští.
Jmenování soudců v království českém.
Z Vídně, 13. února. Z Jablonce na
Nisoru sdělují, že ministr Prade, byv tázán,
kdy vyhlášeno budle jmenován
soudců v království čleském, odvětil
že stane se tak asi ve čtyřech nedělich.
V té době jmenováni budou okresní soud-
cové. Později a postupně budou jmenování
tajemníci, adjunkti a auskultanti.
Fran
Josef
Prade
Vídeň
Prusko
Reso
Jablonec
C a Martin
8
article
Dr. Lueger.
Dr. Lueger.
Z Vídně, 13. února. Dru. Luegrov
vede se velmi zle. Nepřijímá žádné potravy, ne
přijímá žádných návštěv a nesmí žádných při
jímati a má ustavičnou spavost. To jsou pří
znaky krajně povážlivé.
doktor
Lueger
Vídeň
9
article
SIi
SIi
Předplaceni
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
am je též redakce
a expedice.
10
article
Z Vídně, 13. února. »Z.« sděluje, žeu
dra. Luegra nastala porucha v trávení, která
způsobuje lékařům velké obavy. Tak mdlým
jako včera nebyl dr. Lueger ještě nikdy.
Tou chvílí situace není ještě přiliš hrozivou,
kdyby však nebyla umožněna vydatnější výživa,
pak byla by situace ovšem velmi vážnou. Ne-
uklidí-li se porucha v trávení, stane se nebez-
pečí každým dnem větším.
Lueger
Vídeň
11
article
Telegrafické zprávy.
Telegrafické zprávy.
Z anplického parlamentu
12
article
Z Londýna, 12. února. (K. k.) (Dolní s ně-
movna.) Pokračuje se v adresní debatě. Když byl
předseda ministerstva Campbell-Bannerman
poukázal na protivy ve stanovisku horní
sněmovny, dle toho, jsou-li při moci konservativci
nebo liberálové, pokračoval: Vláda zahajuje
otázku velmi důležitou, avšak jest si
vědoma vážnosti situace. Podstatnoua
vlastní povahou ústavy jest, že jest ústava repre-
sentativní. Lidové zastupitelstvo ve Velké Britanii
není jako v několika jiných zemích, jen asi o něco
málo více, než pojišťovacím ventilem. Representativní
sněmovna a representativní soustava jsou základem
britské ústavy. Nevím jistě, zdali bych nechtěl raději
ústavu, ve kteréž zastupitelstvo lidu velkou měrou
stojí bezprostředně pod dozorem panovníkovým,
nežli ústavu, ve které lidové zastupitelstvo stejnou
měrou stojí pod dozorem sněmovny druhé. Nevím,
zdali nebude možno otázku rozřešiti snadněji nežli
se nyní zdá, bude-li boj o ni prudší. Avšak na
všechen způsob musí otázka býti vy-
řízena. (Hlučná pochvala.) Nynější situace jest po-
tupná, nebezpečná a znemravňující. Předseda mini-
sterstva končí: Musíme dosíci takové úpra-
vy mezi oběma sněmlov nami, jež nám
umožní, prováděti přání lidu v přiměřeném souladu.
O otázce irské praví předseda i ministerstva,
Máme popírati, že národ irský má práv
spravovati své vlastní domácí zále-
žitosti, pokud nedostanou se do odporu k zále-
žitostem Anglie, a pokud se nic nestane, co by po-
rušovalo svrchovanost parlamentu, a tedy také pev-
nost pospolitosti těchto tří zemí. Nebude žádným
otřesením pevnosti říše, dostanou-li Irově, co má
každá kolonie se samosprávou. John Redmond
(Irčan) praví, že jenom povolení parlamentu
s exekutivou jemu zodpovědnou přineslo by
Irsku poměrný mír a zdar.
Bannerman
Irův
John Redmond
Irčan
Londýn
Velká Británie
Anglie
Irsko
ministerstvo Campbell
horní sněmovna
14
article
Ze života anglické královny
Ze života anglické královny
„Gaulois“ přináší zajímavá sdělení ze soukro-
mého života anglické královny, jež v těchto dnech
dlela v Paříži.
Když se královna dala Benjaminem Constansem
malovati, přicházela obyčejně pozdě, poněvadž jí ne-
pohnuté sezení působilo pravá muka. Přes to nalézá
se v galeriích královských zámků anglických mnoho
obrazů a poprsí královny. Vypravuje se, že dánská
princezna Alexandra děkuje jedné svojí podobizně, že
se stala anglickou královnou.
Když Eduard VII. byl ještě princem Walesským,
prohlížel kdysi u přítele z university album podobizen
a zastavil se náhle u obrazu mladé, nápadně krásné
dívky. Na otázků, kdo to jest, obdržel odpověď: dcera
prince Kristiana Dánského. Princ zavřel album, ostatní
podobizny už ho nezajímaly. Několik dní na to spatřil
v saloně vévodkyně z Cambridge miniaturu princezny.
„To je dánská princezna?“ tázal se. — „Ano,“ odpo-
věděli mu. „Viděl jste ji už někdy?“ — „Nikoli,“
pravil rychle, „ale doufám, že ji brzy uvidím!“ A když
se s ní za několik měsíců „náhodou“ setkal v kathe-
drále ve Vormsu, vyznal jí svou lásku.
Na zámku bernstorfském vedly dcery prince
Kristiana Alexandra, Dagmar a Thyra — „A — Da —
Thy“ jim říkali v rodině — velmi skromný život.
Alexandra a Dagmar, pozdější ruská carevna, byly
nerozlučnými družkami. Obě později stejně nená-
viděly Bismarka, v němž viděly lupiče své vlasti.
Constans
Eduard VII
Walesský
Kristian dánský
Kristian Alexandr
Dagmara
Thyr
Alexandr
Paříž
Cambridge
královský zámek
15
article
Když Prusko a Rakousko válčilo s Dánskem, učinila
prý tehdejší princezna Walesská několikráte pokus,
vzbuditi v Anglii zájem o osud malé země, ale nadar-
mo. Královna Viktorie a ministři princezně vysvěťlili,
že zájem státu nedovoluje zakročiti. Musila se podro-
biti, ale uchýlila se do samoty a po celou dobu války
dlela na zámku Sandringhamu. Zamlčovali ií zprávy
z bojiště a praví se, že teprve po válce zvěděla o po-
rážkách dánského vojska.
Od té doby nenáviděla Bismarka. Když pruský
král Vilém několik let po válce přišel do Anglie, na-
lezl na zámku windsorském královnu Viktorii v kruhu
celé její rodiny; král naklonil se k nejmladší dceři
krátovny, malé princezně Beatrici (nyní princezně
Battenberské a matce královny španělské) a pravil.
„Rád bych ti učinil malou radost, co ti mohu daro-
vati?“ — „Bismarkovu hlavu!“ našeptala princezna
Alexandra, jež stála vedle malé švakrové. — Nyní,
když se stala sama královnou, jest prý ovšem poně-
kud smířlivější. Za burské války způsobila sama mír,
nebo ho aspoň urychlila, připomínajíc kdysi při jídle
tyranskému Chamberlainovi jeho republikánskoua
skoro socialistickou minulost. Svojí duchaplnostía
humorem překonala zarputilého muže tak, že se sta
mnohem povolnějším.
Musil
Bismark
Vilém
Beatrice
Bismarkův
Alexandr
Chamberlain
Prusko
Rakousko
Dánsko
Anglie
královna Viktoria
Battenberský a matka královna
16
article
= Ženská policie. Z Gentu, „vysoké školy pro
policejní psy“, dochází nová podivná zpráva. Tamějši
chef policie van Wesemael, „objevitel“ policejních
psů, pojal novou znamenitou myšlenku, uvésti dc po-
licejních služeb ženu, „policire“1 Van Wesemae
jest rozhodně vynalézavým policejním talentem, po-
licista „upto date“. Pokud se týče policejních psů.
vyžadují si jeho rady všechna policejní ředitelství zá-
padu, ale přece musil doznati, že nejjemnější psí nos
se nevyrovná čichu ženy, jež větří něco i tam, kde
vůbec ničeho není! Tato ženská slabost, k níž druží
se ješté trochu mstivosti a klepavosti, byla by ovšem
Achillovou patou policistek. Ale van Wesemael věc
důkladně prostudoval a chce nejlepších vlastností
žen využiti pro tajnou policejní službu. Podaří-li se
mu to, není jeho myšlenka rozhodně špatnou. Chce
svůj sbor policistek sestaviti ze „vzdělaných“ vdov
a žen nejméně čtyřicetiletých, jež mu budou bez-
prostředně podřízeny a o jejichž činnosti bude věděti
jen chef policie. Budou přinášeti zprávy, ale nevy-
stoupí nikdy, ani před soudem, jako svědkyně. Do-
vedně přestrojená žena vypátrá zajisté rychleji skrýše
zločinců než policista nebo pes. Vezme na příkla
koš s pomeranči, přehodí šátek přes hlayu a vejde
statečně do špelunky. Že by se nedostávalo kandidá-
tek, o to nemá van Wesemael starosti. Sotva se jeho
úmysl následkem nediskretnosti pronesl, docházely
ihned četné nabídky budoucích policistek.
= Soud camorry. Tajnosti camorry vzrušují
opět celou Neapol. Minulého léta byl na břehů moř-
ském zavražděn řemeslný přechovavač jménem Cuo-
colo a zároveň byla doma zavražděna jeho manželka.
Wesemael
achillův
Gent
Neapol
Van
Cuocola
17
article
Policie byla hned přesvědčena, že běží o zločin ca-
morry, ale nebylo možno pachatele vypátrati. Ko-
nečně bylo pátrání svěřeno obratnému policistovi
Erminiu Capezzuttiovi z Capodichina, kterého nea-
polští zločinci neznali. Přestrojen za briganta, zjed-
nal si přístup do společnosti neapolských zločincůa
zdařená pouliční loupež, při níž oběti byli převle-
čení policisté, získala mu důvěru camorry. Pone-
náhlu vyzvědě! Capezzutti podrobnosti o vrazích
manželů Cuocolových. Mezi zločinci panovalo roz-
hořčení proti přechovavači Cuocolovi, poněvadž ca-
morristům za jejich kořist málo platil. Převlečený po-
licista přiléval oleje do ohně a konečně mu svěřilí,
že Marinio byl původcem zločinu. Manželé Cuoco-
lovi konali často policii vyzvědačské služby. Když
camorra o tom nabyla důkazů, konalo se slavnostní
zasedání soudu, v němž byla každá neapolská čtvrt
zastoupena dvěma přísedícími. Soudcové sešli se
v jeskyni na Vesuvu u San Giovanniella. Přechova-
vač Marinio, jenž se v Cuocolovi chtěl zbaviti kon-
kurenta, navrhoval trest smrti pro zrádce i jeho man-
želku. Návrh byl jednohlasně přijat. Čtyři mladí
camorristé obdrželi rozkaz vykonati rozsudek. Cuo-
colo byl vylákán k moři, zavražděn a oloupen. Zá-
roveň vnikli jiní dva camorristé do jeho bytu, usmr-
tili jeho manželku a vyloupili byt. Když měl poli-
cista Capezzutti všechny nitky zločinu v rukou, dal
minulé noci vrahy zatknouti.
= Rozsudky ve verších. Ve státě New-Jersey
působí soudce, jenž svoje rozsudky oznamuje ve
verších. Pro nezúčastněné posluchače může to býti
poetickým požitkem, jsou-li verše dobré, pro ty však,
jež rozsudek stihne, jest to rafinovanou krutostí,
Capezzutti
Capodichin
Cuocolový
Marinio
Přechův
ko
Vesuv
San Giovanniella
NewJersey