E Londýna, 12. února. (K. k.) Sněmovna ordů přijala adresu. V rozpravě pravil markýz oí Lánsdowne: Jestliže vláda hodlá svůj úťok proti sněmovně lordů založiti na jejím stanovisku z po- slednho zasedání, jsme úplně ochotni proti těmto útokům vlády čeliti ve sněmovně i mimo ni. Clemenceau. Z Paříže, 12. února. (K. k) Lékaři soudí, že Cle menceau před příštín. týdnem nebude moci opě zahájiti činnost. Rychlé spojení mezi Anulií a Kanadou. Z Paříže, 12. února. (K.k) Jak „Agence Havas“ sděluje z Londýna, bylo v Paříži zahájeno vyjedná- vání o zřízení rychlcparníkového spojen mezi Anglií a Kanadou, jež má umožniti, aby tato cesta byla vykonána za 3—4 dni. Vyjednávání přý pokročilo. Afganský emir v Bombayi. Z Bombaye, 12. února. (K.k.) Emir afganský sem přibyl; byl přijat úřady vojenskými, námořním a místními a srdečně uvítán obyvatelstvem. Byl vy střelen z děl královský pozdrav.

Císař Vilém a řád maltézský. Z Berlína, 12. února. (K.k.) Císař Vilém přijal dnes předsedy a deputaci čelných členů slezského rýnsko-westfálského spolku, suverenního, maltéz- ského řádu rytířského, aby přijal jmenovací bulu a odznaky velkokřižníka a čestného baila tohoto řádu. Předseda spolku slezských rytířů maltézských, čestný baili hr. Praschma odevzdal tyto císaři Vilé- movi s proslovem, v kterém mezi jiným pravil: Slib zakladatele našeho řádu, kterýž plati i dnes ještě pro všecky rytíře, zní „Vovit personam suam ad tuitionen fidei et obsequium pauperum.“ Co vykonal řád Svatého Jana Jeruzalemského zvláště v prvních dobách svého osmistyletého trvání pro hájení víry křestanské proti islamu, jest v dějinách zaznamenáno kovovým písmem. Mezi nejzáslužnějšími řádovými rytíři z Německa byl to zvláště hr. Bedřich z jasného domu Hohenzollerů, který svou statečností uvedl kře- sťanský svět v podiv, a r. 1407, stár téměř 100 let, obklopen svými truchlícími řádovými bratry, ukončil svůj slavný život jako první velkopřevor Německa.

V nynější době není to již půlměsíc, jenž b ohrožoval křesťanský svět, ovšem pak jest to ne- přítel ještě nebezpečnější — duch nevěry, podvratu, popírán. božské a všeliké lidské autority. Proti němu rytířsky bojovati na ochranu trůnu a oltáře jest nej- vznešenější povinností staroslavného řádu johanitsko- maltézského, též jeho evangelického odvětví. Vaše Veličenstvo poskytuje vznešený příklad wšem kře- sťanským panovníkům a národům, vždycky si vážilo vysoce kříže, v němž jedině jest spása a vyznávalo se přede vším světem jako věřicí křesťan. Jsou-li nyní na Vašich Nejvyšších prsou spojeny odznaky obou odvětví našeho vysokého řádu, má to nám ry- tířům maltézským, zvláště oběma společnostem v Ně- mecku, býti napomenutím a povzbuzením, abychom ruku v ruce se svými evangelickými řádovými bra- třími se zasazovali o tuitio fidei Christianoruma zároveň pak ve šlechetném závodění « nimi a také v tom dle zářivého příkladu Vašeho Veličenstva a Jejího Veličenstva císařovny-královny, vykonávali obsequium pauperum v díle křesťanské lásky v míru a zvláště pak též ve válce za osvědčeného řízení a správy císařského komisaře, abychom konali službu dobrovolného ošetřování nemocných. Dovolte, VNaše Veličenstvo, abychom s tímto slibem směli vysloviti též své přání, bychom tím přispívali k semknutí obou křesťanských vyznání, jež Vaše Veličenstve opětně prohlásilo pro blaho vlasti za nutné, a abychom k tomu připojili nejoddanější prosbu, aby našemu vysokému řádu a zvláště oběma německým společ- nostem dostalo se milostivěho zájmu a nejvyšší pod- pory v jeho činnosti v oboru ošetřování nemocných.

Císař na to cdpověděl: Přijímám z va- šich rukou odznaky velkokřižníka a hodnost čestného balla suverenního řádu maltézského se zvláštní ra- dostí a jsem velmi vděčen Jeho Eminenci knížeti velmistrovi tohoto slavného řádu za tuto přátelskou pozornost. Též vám, ctění pánové, jako zástupcům obou společností maltézského řádu nacházejících se v mých zemích, děkuji srdečně za hold, mně při této příležitosti prokázaný. Jakožto protektor obvodu bra- niborského rytířského řádu „Svatéhc Jana, nemocnice jeruzalemské“ s evangelickým odvětvím řádu co nej- těsněji spojen, jsem potěšen, že hodností mně svě- řenou nyní vstupuji v bližší styky též s katolickým rytířstvem řádu. Jestliže během času činnost a obor působnosti staroslavného řádu byly obmezeny, star rytířské cnosti zachovávají vždycky svůj význama právě za našich dnů má každý jednotlivý rytířsky smýšlející muž nesmírnou cenu pro všeobecnost. Váš slib mně za to ručí, že též všichni v bo i proti lidem, nepřátelskému duchu ne věry a podvratu se osvědčíte pravým rytíři řádovými. Příkladný křesťanský život, milosrdná láska k nemocným a strádajícím bratřím házan hoží. věrnost císaři a láska k vlasti, to jest půda, na které obě odvětví řádu mohou jednomyslně vedle sebe požehnaně působiti, to jsou zbraně, jimž dá bůh vítězství.

Pradeovská frindovština. Smiřovací národnostní program ministra Pradea, na jehož základě prý vláda hodlá na sněmu připraviti »podzimní sklizeň zralého ovoce« vyrovnání s Němci — jakž včera »P. T.« odhalil — nabývá obzvláštního významu Pradeovým citátem ze spisu svět. biskupa Frinda »Jazykové a jazykově národnostní právo v mnohojazyčných státech a zemích« a úplné ztotožnění Pradeovo s frin- dovskou nacionální politikou. Jest záhodno uvěsti příslušné místo řeči Pradeovy, v Liberci pronesené, doslovně. Mi- nistr Prade prosloviv, že jest »administrativnía národnostní rozdělení Čech možno bez porušení (!!) jednoty země«, pokračoval takto: »Zákonné upravení jazykové otázky při všech státních a samosprávných úřadech, rovněž zajištění německého postavení na zemském sněmu a v zemské správě a úplně nové zřízení státní správy v Čechách a sice ve všech oborech jejích, zřízení krajů s kraj- skými vládami a krajskými zastupitelstvy je st nutno na základě zákonité úpravy dle zásad, jež uložil světící bískup dr. Wenzel Frind ve svém díle »Das sprachliche und sprachlich nationale Recht in polyglotten Staaten und Ländern«, Hodlám z těchto zásad uvésti jenom tři 1. Rovnoprávnost znamená nárok na stejné právo, jehož se dostati má všem členům, toto ro- vné právo není však právem na rovné, nýbrž rovné právo na své, právo na to, co každému přísluší. Rovnost práva záleží v rovnosti měřítka, nikoli v rovnosti na- měře ného.

2. V případě různosti jazyka obou styčných stran náleží státní moci, vzhledem k potřebám (obou) povinný stav zjistiti a pro zevní obor práva znatelným učiníti. Při výkonu této úlohy jest státní moc vázána přirozeným pořádkem; nepřináležíť jí nikterak moc přejíti přes jasné a zřejmě znatelné z přirozeného zákona vyplývající požadavky. Že na příklad tři procenta osob jiného jazyka v určité kra- jině (Cheb) nedostačí, práva a povinnosti dvojjazyč- nosti založiti a že tudíž povinnost naučiti se (dru- hému jazyku) jest na straně tří procent a osvobození od této povinnosti na straně 97 procent, jest v řádu přírodním tak zřejmo, že žádná státní autorita ne- může si přikládati oprávnění k opačnému nařízení. Nejasným a neurčitým naopak zůstává, zdali na př. 10—20 proc. určuje povahu smíšeného obvodu. No- sitelé moci nestojí nad zákony mravnosti, nýbrž stejně jako společnost pod zákonem mravním i ztrá- cejí příslušnost jakožto funkcionáři týmž okamžikem. kterýmž by vydala nařízení proti jasným a zřejmým ustanovením mravního zákona.

3, Obyvatel obvodu s německou -obcovací řečí, má mravní právo žádati, aby žaloba podaná proti němu českým spoluobyvatelem tohoto territoria, byla v jazyce německém. To platí i obráceně. Jenom uznání zásady, že jest nejenom jazykové právo, nýbrž i jazyková povinnost a že povinnost jednoho plodí korrelatní právo jiného, je s to způsobiti pořá- dek a mír. — Tak sice národnostní boje nikdy ne- zmizí úplně, neboť kde na sebe, životně tak silná národní tělesa narážejí, musí docházeti na jazyko- vých hranicích a ve smíšených územích ke srážkám a národnostním třenicím, jak jsme jich nyní svědky každodenně, bude však aspoň dána základna, na níž zastupcové obou národních kmenů na říšské radě, na zemském sněmu, ve vládě a správě spolu by praco- vati a především společné hospodářské zájmy vůči Uhrám by hájiti mohli. Rovněž otázku úřadni- ckou možno jest řešiti toliko na základě národ- nostního ohraničení vrchních úřadů. Řešení to možno jest toliko tenkrát, budou-li němečtí vrchní úřadníci roz- hodovati o obsazování nejnižších místve službě, o kvali- fikaci a disciplinární moci. Panství jinojazyč. úřadni- ctva jest na delší dobu nemožno. Sám dr. Kramář při ro- kování o bosenské otázce stěžoval si na to, že v Bo- sně ustanovuje se málo bosenských úřadníků a žesi žádný národ nedá takové cizácké panství trvale lí- biti. Především pak musí lid sám své přičiniti a o to se postarati, aby byli do poslanecké sněmovny volen poslanci, kteří sami rozdělení chtějí. Dokud se v na- šich německých kruzích samých ozývají hlasy proti dělení, nelze na zlepšení pomysliti a také žádný mi- nistr krajan na tom nic nezjinačí.« Potud pradeovsko-frindovská změždědina, která bude na dlouho ovládati veřejnou diskusi.

Pan ministr Němců pomohl Frindově knize, na- psané před lety ve způsobě odvety proti Bade- novým jazykovým nařízením, k aktualitě jakožto velmi obratný c. k. ministr, který cizími slovy hlásá svůj zapřísáhlý program rozdělení králov- ství českého administrativně podle známého modelu krajského zřízení. Polemika s Frin- dem náleží r. 1903, byl by se tenkrát málem dostal s ní před církevní soud, před nějž po- háněl dva české kněze, P. Zahradníka a P. Ko- pala. V mimosoudním narovnání odvolal své označení národa a jazyka českého inferiorním, jež z celé jeho knihy dýše. Dnes jest proboštem sv.-vítské kapituly ... Polemika s Pradem jest pak předmětem nastávajícího volebního ruchu českého. V jistém smyslu nelze se Pradeovi ani dost odvděčiti za toto přesné označení politiky, jakou zastává v radě koruny a k jaké vyžaduje si nanovo dvojí mandát od svého národa, ministersko-krajanský a poslanecký. Vděk mu náleží za to, že se ujal thematu, který by na jisto byl i jinak jedním z nejpřednějších kusů voličských schůzi českých. Nyní je bude veskrze ovládati. Jakkoli tedy nemůže býti a není pochyby, že vedení i celý blok národní strany svobodomyslné sdíli na vlas stanovisko v listě našem včera ráno označeně, nebude ke škodě, nýbrž dvojnásobnou nyní nutností, zjed- ná-li se veskrze čistý vzduch, nejen v národě, ale i také průzračná, všech pavučin prostá atmo- sféra nad celým tímto královstvím, nejen pro přítomnost, ale i pro všechnu budoucnost v ten smysl, že žádný Čech, ať volič ať zvolený, nikdy nepřipustí, aby i na jedné jen pídi země české požíval jiného než do posledního zbytku a od- stínu zevrubně stejného jazykového, národního a vlasteneckého práva jako Němec.

Denní zprávy. — Orgán realistů pojednává v dnešním svém čísle o koncentraci stran ve článku „Co se stalo z koncentrace“, jenž zjevným je dokladem jeho neinformovanosti a — zlomyslnosti. Jedná- ní koncentrační ještě není skončenc, vyjednává se dále za stejných zásad, jako při zahájení jednání, jedná se z tohodůvodu, by na- rodní strany na příští říšské radě zastoupeny byly ve společném če- skémklubu, jedná se dále proto, by při při- štích volbách zápas volební nezvrhl se v boj všech proti všem — o tom však

„Čas“ neví, anebo nechce být informován, on ví, že „dnes se už v koncentraci nejedná o vla- stenectví ani státní právo, ale o — v zájemné pojištění mandátů.“ Aby pak tvrzení své doležil, uvádí časopis realistický seznam kandi- datur. Nevíme, kterého jednání o koncentraci stran se zúčastnil zpravodaj „Času“, jistě však ne toho, jež vede národní strana svobodomyslná s mladými národními stranami a se Staročechy, neboť při tomto jednání se nestala žádná „vzájemná“ dohoda o mandátech, žádné „vzájemné pojištění man- dátů“ nebylo ani projednáváno. Ná- rodní strana svobodomyslná během dosavadního jednání nepostavila ani jediného kandidáta, ne- vyhradila si ni jediného okresu. Pouze mladé strany a Staročeši vyslovili v této příčině své požadavky, žádajíce postavení svých předáků v určitých okresích jako kandidátů koncentra- čních, ale o požadavcích těchto dosud defini- tivně není rozhodnuto, neboť i poslední schůze koncentrační skončila bez určité dohody a výkonný výbor národní strany svobodomyslné bude teprve tyto dny jednat o nových návrzích mladých stran ve příčině osob, jež tyto chtějí kandidovat a okresů, jež pro své předáky si vy- bražují. Postrádají tudíž „informace“ orgánu realistů jakěkoliv věcné podstaty a důsledky, jez tento orgán ze svých smýšlenek vyvozuje, jsou pouhou — zlomyslností.

— Zajisté že nikoli? Dnešní »Bohemia« pod záhlavím »Vyrovnací podminky »Nár. Listů« překládá odstavec našeho včerejšího úvodního článku, v němž pojednáno bylo o řeči ministra Prada, v Liberci pronesené. Dojem svůj z na- šeho článku shrnuje »Boh.« v následující řeč- nickou otázku: »Může po těchto vývodech »Nár. Listů« ještě někdo pochybovati, že nastal pravý okamžik pro vyrovnací akci?« Otázka tato míří do redakce konkurenčního listu »Boh.« do » Pr. Tagblattu«, který masopustní úterek obdařil svým bluffem odhalení o vyrovnacích zá- měrech vlády Beckovy v Čechách, a užil při tom rčení: »Vláda a s ní dr. Pacák ví, že nyní aneb nikdy nastal okamžik, svésti dohromady nepřátelské bratry.« Jsme šťastni, že »Bohemii« rozbřesklo a doufáme, že i »P. T.« bude vyveden ze své vyrovnací autosuggesce k plnému střízlivému vědomí sku- tečných poměrů. Nyní ani nikdy nenastane oka- mžik k vyrovnání mezi národnostmi v Čechách za podmínek naznačených libereckou kandidátní řečí ministra Pradea, nikdy, opakujeme, v tom smyslu můžeme býti politickými proroky s na- prostou jistotou, bez obav, že kdy budeme vy- vráceni. Toto nikdy opakuje v tyto dny vše- chen český lid s planoucím přesvědčením, ná- zor náš o řeči Pradeově jest majetkem všeho českého národa, celé naší strany i jejího vedení i opakujeme, že nemůže spoléhati na důvěru če- ského lidu ten, kdo by zůstavil před voliči če- skými i jen stopu podezření nějaké souhry anebo spolučinnosti při domnělých plánech P. T. »odhalených«. Jeho včerejší článek jest pří- liš odvážnou provokací, a uvádí-li v něm če- ského ministra-krajana dra. Pacáka, jest jisto, že nadejde v brzku doba, že o jeho smýšlení bude »P. T.« neklamně poučen.