1
masthead
Ročník padesátý třetí.
2
masthead
V Praze, v úterý 14. ledna 1913.
Praha
4
article
V drobném prodejii
ranní čislo o sobě . . za 8 h
vačerni
. . . . za s
Ve flišlkách na venkově
ranní clslo . . . . . . . 10
večerní . . . . . . . . b
Ineeráty
platí se hotově napřed-
Předplnceni a inserty přijíma
administrace v Marianské ul. , a
Tam nacházojí se též
redakce, tiskárna a szpedie
„Národnich Listů-
Rukopisy ze navracejí.
Dnešní číslo pro Prahu jest oa
stranách, s přílohou pro venkov
o 16 stranách.
Praha
5
article
Rumunsko-bulharský spor.
Rumunsko-bulharský spor.
Jakoby nebylo ještě dosti přestálých
těch strastí, obav a škod nesmírných, jež
způsobily koncem minulého roku chmůry
zdánlivého nebezpečí válečného, vyvstá-
vající nad Dunajem, dělícím Rakouskoa
Srbsko, jakož i nad Víslou, dělící Rakou-
sko a Rusko, — prorokují pověstní mrač-
nověstci v Pešti a ve Vídnni opět možné
nové nebezpečí války světové, jež
prý snadno může se vznítiti od jisker zná-
mého sporu rumunsko-bulhar-
ského o pruh bulharské oblasti na dol-
ním toku Dunaje, kterýžto spor ovšem pro
způsob a pro okolnosti, za jakých byl Řu-
munskem vyvolán, nemálo roztrpčuje
národ bulharský, ale sám o sobě, bohudík
posud nedosáhl té příkrosti a toho rázu
katastrofálního, aby šla z něho hrůza po-
žáru světového.
Že od počátků války balkánské Ru-
munsko bylo důležitou figurkou na diplo-
matické šachovnici, že si je „pro všechny
případy“ — navzájem předcházely a nad-
cházely tu Rakousko, tu opět Ru-
sko, jest obecně známo a nikým netajeno.
Obestřeno touto všestrannou přízní Ru-
munsko číhalo netrpělivě a ozbrojeno, jak
válka slovansko-turecká dopadne, abyi
za nového řešení východní otázky bylo tím
šťastným muzikantem, který děj se co děj
vždy něco si vyhraje. Jedva postřehlo, že
Vísla
Rumunsko
Dunaj
Srbsko
Rusko
Pešť
Rakousko
6
article
Turecko se hrouti, přihlásilo se u vítěz-
ného souseda Bulhara o podíl kořistiz
velkého honu, ač se ho nezúčastnílo ani je-
diným střelcem. Pro dobrou vůli se sou-
sedem, který před 35 lety byl přítelema
pomocníkem u Plevna, Bulharsko potla-
čilo v sobě z počátku hořký úžas nad tím-
to náhlým, hamižným vystoupením Ru-
munska z reservy, i jalo se s ním o nárok
jeho na starou bulharskou pevnost Sili-
strii a na pruh pohraničného bulharské-
ho území odtud ku pobřeží Černého moře
zcela přátelsky vyjednávat. Umírněný
státník bulharský Stojan Danev sám vedl
toto sousedské vyjednávání, neodmitaje
nároků Rumunska z předu a naprosto, ný-
brž požaduje toliko, aby vláda Rumunska
poshověla, až budou Bulhaři u Čataldže
Turky řádně hotovi, pak že nadejde vhod-
ný okamžik pro klidné a šťastné vyřízení
tak choulostivé otázky, nikoliv ale nyní,
za horečky válečné, kde přirozeně cita
vášeň nad rozumem přestává. Leč diplo-
macie rumunská zrovna naopak dychtila
po úlovku ještě předskončením ho-
nu, aby nepřišla pozdě. Měla asi za to,
že se Bulharsko uvítězilo téměř do
mdloby a tak počalo od příměří z 3. pro-
since, důtklivěji a důrazněji naléhat na
Bulhary, aby povolili, jinak že si půjde
Rumunsko pro Silistrii a žádané pohranič-
ní území se zbraní v ruce!
Bulhar
Danev
Turek
Turecko
Bulharsko
Rumunsko
Silistrie
7
article
Lze si pomyslit, jak libě zněly tyto
zvěsti Turkům za sruby čataldžskými a jak
se znovu počal týčit pokořený Cařihrad
Válka rumunsko-bulharská v nynější chví-
li, toť by byla pro Turky více než vyhraná
velká bitva, toť by mohla býti jejich jediná
spása. Však právě proto opět rozhořčila
tato netrpělivá a příkrá politika bukurešt-
ská mysl národa bulharského i srbského
tak, že tisk jeho odpovídal do Bukurešti
tónem velice hněvivým, poznamenávaje
tuto rumunskou proceduru jako čirou ne-
mravnost, jako závistné vyděračstvía
úkladné přepadení, jinak těžkým životním
zápasem zaměstnaného souseda.
Turek
Válek
Cařihrad
Bukurešť
8
article
Nicméně zůstalo posud jen na této
polemice časopisecké a nedošlo k žádné-
mu skutku nepřátelskému ani z té, aniz
oné strany. Rumunsko nenařídilo dosud
všeobecnou mobilisaci a Bulharsko nepře-
rušilo s ním vyjednávání přátelského ani
v Londýně, ani v Sofiji a v Bukurešti, na-
opak bulharský vynikající diplomat a před-
seda sobrání Stojan Danev do dnes pevně
doufá v klidné urovnání a šťastné skon-
cování neblahého sporu obapolnou doho-
dou samých vlád, i národních zastupitel-
stev obou tak na sebe odkázaných zemí.
Leč, pohříchu, jsou opět při práci jist
tajní, záškodní kazimírové, jimž by tako-
véto domácí sousedské uklizení sporu
rumunsko-bulharského nebylo po chuti.
jimž záleží mnohem více na pokořen
Bulharska a s ním celého Slovanstva
diktátem většiny velmocí, jemuž by se mu-
seli Bulhaři podobně podrobit jako Srbsko.
Proto malují již opět nebezpečí možné vál-
ky světové k vůli Silistrii na stěnu, vykři-
kujíce v svět, že Rakousko jest vo-
jenskou smlouvou zavázáno
přiskočit Rumunsku ku pomo-
ci, jakmile by toto utkalo se s Bulhary.
bvajícími na stráži hranic svých, jak je
byl vyměřil a stanovil kongres berlínský
dne 7. července 1878.
Než, včerejší berlínská „Vossisch
Zeitung“ rozhodně popírá exi-
stenci podobné vojenské smlou-
vy rakousko-rumunské i odsu-
zuje vůbec to přehánění a dmýchání vídeň-
ského a peštského tisku.
Nedělní „Neue Freie Presse“ bědova-
la, „že velmoci dotírají na ubohého, zdr-
ceného Turka společnou notou, aby vydal
Danev
Bulhar
Turek
Rumunsko
Bulharsko
Londýn
Bukurešť
Srbsko
Silistrie
Rakousko
Vossisch Zeitung
Neue Frei Presse
9
article
Drinopol, ale nedotírají stejně na
Bulhary, aby vydali Rumunům Sili-
strii — ačkoliv z hrozící války rumun-
sko-bulharské o Silistrii by najisto
vzplanul požár světový . .
K tomu odpovídá vídeňský dopisova-
tel „Vossische Zeitung“: Tento poplašný
článek „Neue Freie Presse“ vzbudil ve
všech politických a finančních kruzích ve-
liké a všeobecné podivení. Přes známé
a důvěrné styky Rakouska s Rumunskem
popíráno až do poslední doby
jak ve Vídni, tak i v Bukurešti, že by
existovala nějaká podobná alianční smlou-
va mezi nimi. Článek „Neue Freie Presse“
by mohl budit domněnku, že je psán na
základě úřadních návodů. Než, jak mi
bylo na povolaném místě určitě ujištěno,
neni tomu tak. Mezi Rumunskem
a Bulharskem nastala formální obleva
tím, že Bulharsko znovu pokračuje ve vy-
jednávání o náhradě Rumunům. Není žád-
né příčiny pochybovat, že vyjednávání to
povede k výsledku uspokojivému. Tento
náhled panuje zvlášť ve zdejších zprave-
ných kruzích. Nerozumí se proto,
proč spouští řada vídeňských listů s „Neue
Freie Presse“ v čele, pojednou takovou
hrozivou štvanici proti Bulharsk u,
proč dokonce už mluví, že by nadešel ca-
sus foederis mezi Rakouskem a Rumun-
skem v případě, že by Bulharsko nechtělo
postoupit pevnosti Silistrii a Rumunsko
proto tasilo meč. Takovou smlouvou se
špatně prospívá všem mocnostem, zúčast-
něným při klidném vyrovnání sporné otáz-
ky rumunsko-bulharské.
Bulhar
Rumun
Bulharsk
Drinopol
Silistrie
Rakousko
Rumunsko
Vídeň
Bukurešť
Bulharsko
Vossische Zeitung
Neue Frei Presse
10
article
Několik poznámek
Několik poznámek
ku poslednímu jmenování soudců
11
article
v Čechách.
Čechy
12
article
Poslední jmenování soudcovské, pokud se
týče jmenování auskultantů soudci, jest snad
nejhorším jmenováním za posledních let v Če-
chách provedeným. To osvětli několik násle-
dujících čísel. V úřadním statusu na rok 1912
vydaném uvedeno jest 180 auskutantů, z nichž
během roku 1912 jeden auskultant zemřel (č.
11), 1 vzdal se úřadu (č. 153) a dva v říjnu
1912 jmenováni byli soudci (č. 2 a 58). Zbylo
tudíž celkem 176 auskultantů a to dle národ-
nosti 123 Češi a 53 Němci. V řadě zbylých
auskultantů první Němec byl 56., další Němci
58., 59., 63., 76., 82., 87., 89, 91, 94, 96. a 99..
ostatní pak němečtí auskultanti měli v se-
znamu zadnější čisla nežli 100.
Při prosincovém jmenování auskultanto
soudci jmenováni byli auskultanti, mající ná-
sledující čísla v seznamu (tučně vytištěná čísla
značí Němce): 1.—19., 21.—38., 57, 58., 59..
61., 64., 69., 76., 82., 87., 89., 91., 92., 93., 94..
95., 96., 98., 99., 101., 103., 104., 106., 107., 109.
111., 115.—117., 120., 121., 123., 127., 129.—
131., 133., 135., 136., 138., 140.—144., 146.—
149., 152., 153., 165.—167., celkem 90 auskul-
tantů, z nichž 52 národnosti české a 38 národ-
nosti německé. Přeskočeno bylo celkem 77
auskultantů a to 71 národnosti české a 6 ná-
rodnosti německé, z nichž však toliko jeden
měl vykonanou zkoušku soudcovskou, kdežto
z přeskočených 71 českých auskultantů vyko-
nali téměř všichni zkoušku soudcovskou.
Čech
Němec
13
article
Nejstarší český auskultant soudcem jme-
novaný měl vpočítatelnou služební dobu8
let, 9 měsíců a 1 den, druhý následující 8 let
a 7 dnů, následujících 28 přes 7 roků, násle-
dujících 7 přes 6 roků služby, tudíž všech 37
českých nejstarších auskultantů mělo přes
služebních let. Těchto 37 českých auskultantů
jmenováno bylo po řadě, kdežto dalších 15
českých auskultantů soudci jmenovaných pře-
skakovalo spolu s Němci starší české kolegy.
Nejmladší český auskultant, který přeskako-
val, měl 4 leta a 14 dní služby.
Nejstarší německý auskultant soudcem
jmenovaný měl 5 let, 11 měsíců a 2 dny vpo-
čítatelné služby (89.), druhý nejstarší 5 let
(59.). Žádný z německých auskultantů jme-
novaných neměl přes 6 let, neřku-li přes 7
nebo 8 let jako zároveň jmenovaní auskul-
tanti čeští, neboť všichní auskultanti se stej-
nou nebo i kratší služební dobou jmenován
byli v červenci 1911 nebo i dříve již soudci.
Z ostatních německých jmenovaných auskul-
tantů nemělo 17 ani 5 let, dalších 19 ani4
leta služby, nejmladší z nich měl 3 leta, 2 mě-
síce a několik dní, 2 před ním 3 leta, 3 měsíce
a několik dní služby.
Němec
14
article
Naproti tomu z 71 českých přeskočených
auskultantů, nehledíme-li k auskutantu čís
20., kterýž jako prozatímní úřadník Zemské
banky vzal si jednoroční dovolenou, má 1í
nuskultantů službu více než šestiletou a 2
službu více než pětiletou a má tudíž těchto
35 přeskočených českých auskultantů vesměs
delší službu než jmenovaný německý auskul-
tant co do dělky služby druhý. Jest tedy ze
38 jmenovaných Němců 37 služebně mladšich
než nejmladší z oněch 35 přeskočených če-
ských auskultantů a ovšem i před jednotlivý
mi německými auskultanty soudci jmenovaný-
mi byli další čeští auskultantí služebně starší
Vůbec měl i poslední český auskultant, jenž
byl přeskočen (71.) delší služební dobu než
poslední povýšení němečtí auskultanti.
Při jmenování tomto průměrná délka slu-
žební povýšených českých auskultantů činil
6 roků, kdežto povýšených německých aus-
kultantů toliko 4 leta 10 dní, takže němečti
auskultanti průměrně dosahují 9. třídy hod-
nostní o 2 leta dříve nežli spolu s nimi jme-
novaní auskultanti čeští. Vůbec vyjmenován
byli při tomto jmenování všichni němečtí aus-
kultanti, kteří měli zkoušku s jedinou výjim-
kou, a to i tí, kteří teprv v prosinci 1912
zkoušku složili. Naproti tomu preterována by-
la řada českých auskultantů, kteří zkoušku
soudcovskou mají přes 2, ba někteří již skoro
3 leta a vzdor velmi dobré kvalifikaci na po-
výšení marně čekají.
Následkem jmenování tohoto jest, že v
úřadním statusu na rok 1913 objeví se po řadě
soudců se služební dobou 3 leta 2 měsíce řada
auskultantů se služební dobou 6 let 5 měsíců.
6 let 3 měsíce atd., jak nahoře podrobněji
uvedeno.
Němec
15
article
Při posledním jmenování jmenováno bylo
toliko 12 Čechů soudci na určitá místa, kdežto
40 českých auskultantů jmenováno bylo soud-
ci pro obvod vrchního zemského soudu. Na-
proti tomu však všech 38 jmenovaných Něm-
ců obdrželo stálá místa soudcovská. Správa
justiční často poukazuje k tomu, že špatný
postup českých auskultantů zaviněn jest ne-
dostatkem uprázdněných míst v českém úze-
mi, kdežto v území německém uprázdněno je
míst mnohem více. K tomu směru jest však
uvésti, že čeští auskultanti trpí nejvíce sy-
stémem justiční správou již dříve zavedeným
a stále stupňovaným, že totiž ministerstvo
spravedlnosti místa uprázdněná v českém
území obsazuje soudci české národnosti, kte-
ré v cestě povýšení nebo přeložení z něme-
ckého území v Čechách odstraňuje a tal
„uzavřené územi“ od českého úřadnictva oči-
šťuje. Naproti tomu však ani jediného české-
ho úřadníka, třeba nejlépe kvalifikovaného
pro uzavřené území nejmenuje. V právě zmi-
něném směru zejména uvésti jest, že již při
řijnovém jmenování 1912 přesazeni byli rada
z. s. Fr. Menšík z Nové Bystřice do Strakonie
okr. soudci Josef Hudec z Postoloprt do Pra-
hy a dr. Boh. Pšenička z Rumburka do Ko-
lina. Při prosincovém jmenování odstranění
byli z německého území jmenováním rady
okr. soudcové dr. Jan Procházka ze Štětí do
Holic, dr. Fr. špička z Lanškrouna do Skuče,
dr. Jan Knobloch z Hanšpachu, do Prahy
dr. Fr. Rous z Plané do Jičína, a dále pře-
ložen okr. soudce Cyril Klener z Hor Kašper-
ských na Žižkov. Místa tato po českých úřad-
nících byla buď již při posledních jmenová-
ních obsazena Němci, anebo pro nedostatek
kvalifikovaných německých kandidátů zůstala
Čecho
Menšík
Hudec
doktor
Boh
Pšenička
Procházka
Knobloch
František
Rous
Klener
Kašper
Němec
Německo
Čechy
Nová Bystřice
Postoloprty
Rumburk
kolino
Štětí
Holice
Francie
Lanškroun
Hanšpach
Praha
Planá
Jičín
Žižkov
16
article
uprázdněná, až se nějaký německý uchazeč
vyskytne. Jen v těchto případech ztraceno
pro český soudcovský dorost 8 míst po če-
ských předchůdcích v českém území a 8 míst
po českých předchůdcích v německém území.
Není tudíž divu, že za takových poměrů není
dostatek míst stálých pro české auskultanty.
ale za to jest povinností správy justiční, která
poměry ty pod nátlakem německé národní
rady zavinila, aby české auskultanty, kteří
slouží dvakrát tak dlouho, jako jmenovaní
soudcové němečtí a v mnohých případech jsou
mnohem kvalifikovanější, odškodnila jmeno-
váním soudci ad personam, aby tak ušetřen
byli netoliko velikých ztrát materiálních, ný-
brž i duševních strádání následkem nezaslou-
ženého preterování, které působí jen postiže-
ným naprostou duševní depresi a nechut ku
práci, již si vyvolili za své povolání životní.
Zároveň nutno ozvati se proti odsouzení hod-
nému nešvaru, zaváděnému při posledních
jmenováních justiční správou, že totiž k za-
slepení veřejnosti a veřejného tisku spolu
s kandidáty německými přeskakuje přednější
kolegy i několik auskultantů českých, dle
tvrzení správy justiční prý lépe jazykově kva-
lifikovaných.
17
article
Tento systém justiční správy otvírá úplně
dvéře jmenování na kvalifikaci nezávislému.
protekcionářskému, neboť pojem „lepší jazy-
kové kvalifikace“ jest tak neurčitý, že se
může vykládat, jak právě jest justiční správě
milo. Že úřadníci s lepší jazykovou kvalifikací
vždy jmenováni nejsou, prokázalo se již při
posledním jmenování soudců okresními soud-
ci, kdy mnozí jazykově úplně kvalifikovaní
soudcové byli preterováni. Tak byli soud-
cové pro obvod příděleni krajskému soudu
v Litoměřicích roku 1907 jmenovaní vesměs
povýšeni do 8. hodnostní třídy, kdežto soud-
cové téhož roku jmenovaní přidělení krajské-
mu soudu v Mostě byli preterováni. Proč se
tak stalo, jest záhodno. Že však důvod lepší
jazykové kvalifikace tu neplatil, jest nade
vši pochybnost jisto. Ale i při posledním jme-
nování auskultantů mnozí auskultanti jazy-
kově kvalifikovaní jmenováni nebyli, za to
však svezl se i auskultant jazykově méně
kvalifikovaný z toho důvodu, že zadní Němei
musili býti jmenováni, a v partii Čechů meri
poslední a předposlední skupinou Němců do-
konale kvalilikovaný nalezen býti nemohl
Čecho
Němec
Litoměřice
Most
okresní soudce
18
article
Toto přeskakování starších kolegů mladším
má na úřadnictvo vliv skutečně demoralisu-
jící.
Zajímavé však jest, že pokud jdeo
uprázdněná místa po soudcích německýchv
českém území, tu Němcům taková místa se
zachovávají. Tak místa po vrchních radech
z. s. dru. Baukalovi a Hallerovi u zemského
soudu v Praze obsazena opětně rady německé
národnosti z Mostu přeloženými. Také na
místo vrchního státního zástupce dra. Berga.
který stal se dvorním radou nejvyššího soudu
ve Vídni, přišel opět Němec dr. Blaschto-
witschka, takže ze tří systemisovaných míst
konceptních úřadníků u vrchního státního za-
stupitelství v Praze náleží dvě Němcům a to-
liko jedno Čechům. Ale i na místo po dru.
Blaschtowitschkovi ku pražskému státnímu
zastupitelství přišel opět Němec náměstek
státního zástupce dr. Kneissl z Liberce. Tak
i v Budějovicích místo po zemřelém radovi
z. s. Urbanovi, jenž byl národnosti německé.
obdržel opět Němec Messner z Litoměřic,
dva čeští obecní soudcové u téhož krajského
soudu činní, tudíž jazykově úplně kvalifiko-
vaní, systemisovaného místa tam neobdržel
a spokojiti se musili pouze jmenováním rady
ad personam. Z těchto několika příkladů jest
vidno, jak ministr spravedlnosti usilovně háji
t. zv. německý „Besitzstand“ i v místech, kde
naň Němci po právu nároku nemají.
Němec
Baukal
Haller
Berg
doktor
Blaschto
Čecho
Kneissl
Urban
Messner
Praha
Most
Vídeň
Liberec
Budějovice
Litoměřice
vysoký soud
19
article
Na rannt avečerní listy
předpláci se
V Prase v administracln
na měsle.
na čtvrt leta . . . . 8 K —
s dvojí donáškou:
na městc. . . . .
nk čtvrt ieta : . . . kE
ve dlišlkách
na měsic . . . . . 2 K 80h
Poštoui
na měsic.
na čtvrtieta . . . . 8 k eoh
s dvoji zásllkou
měsie
rietk : .
20
title
Politický přehled.
21
article
Země české.
Země české.
Jednání českých poslanců s ministrem Hochen-
burgrem ohledně jmenování soudcovského.
„České Slovo“ má naprosto falešnou zprá-
vu, že o posledním jmenování čeští poslancí
a speciálně p. dr. Koerner jednali s drem. Ho-
chenburgrem. Při poměru českých poslanců
k ministru Hochenburgrovi je samozřejmo, že
s drem. Hochenburgrem nejednají, a veškeren
styk děje se prostřednictvím ministerskéh.
předsedy. K tomu se také Český klub musí
obraceti ohledně úžasné nespravedlivosti při
posledním jmenování do IX. třídy — a že tak
učinil, není potřebí připomínati, třeba by se
o tom nepsalo. Ale jednou pro vždy: Jsou
mladočeští poslanci jediní, kteří zodpovidaji
za všecko, co je špatné, kdežto ti druzí, ze-
jména páni národní sociálové, mají jen právo,
velmi ochotně si přisvojovati i zásluhy, kte-
rých nemají, když se stane něco dobrého (na
př. regulování Labe v Kolíně atd. atd.?) Za to
bychom se velmi rozhodně poděkovali. Pánů
poslanců národně-sociálních je 14, jsou strašně
kurážní a bojovní, pokud se nejedná o jich
existenci, která je svázána s trváním říšské
rady — tedy proč oni nevymohou spravedlivé
jmenování? Jen čekat, jak to dopadne, když
dobře, přitočit se k tomu, a když špatně, na-
dávat Mladočechům, to je sice velmi pohodlné
a příjemné — ale snad přece páni voličovév
Čechách mají tolik soudnosti, že tuto ušlechti-
lou hru prohlédnou. Anebo snad chtějí při-
znati, že vliv může míti jen politika posi-
tivní, a že možno ji tudíž kárati, když nemá
dost vlivu — kdežto radikální politika vů-
bec nemůže nic poříditi, takže žádným způ-
sobem nemůže býti činěna zodpovědnou za
všecko zlé a nepříjemné, co se stane? Pání
jsou sice někdy až naivně upřímní v odhalová-
ní svých srdcí, jako pan Lisý ohledně drah.
doktor
Koerner
Hochenburgr
Lisá
Kolín
Čechy
22
article
Ale tak daleko přece jíti nechtějí, aby veřejně
doznali, že jsou se svým radikalismem pro če-
ský národ vůbec — zbytečni. Také radikální
politika musí míti nějaké výsledky — když
nedovede změniti systém, a to nedovede —
aspoň zabrániti zlému. A to by se přece mohl
i dobrácký čtenář „Českého Slova“ naposled
ptáti, jestli snad nedostatek vlivu českých po-
slanců nepochází od toho — že nanejvýš 60 če-
ských poslanců nemůže mít tolik vlivu jako
100 německých — a jestli by tedy nebylo pro-
spěšnější národu, kdyby proti 100 německým
bylo přes 80 českých poslanců ochotných pod-
porovati vládu, která by měla dobrou vůli po-
čítati s českým národem. Také pak by nedo-
sáhli všeho — ale přece by jinak byli respekto-
váni. To by ovšem bylo méně pohodlné pro
psaní v „č. Slovu“, ale daleko prospěšnější če-
skému národu, než prohrávat na říšské radě
obstrukci, dělat nikomu neimponující oposicia
— vysmívat se Mladočechům, že nedovedli
zabránit, aby vláda vyhověla Němcům, kteří
jí v každém případě dávají v šecky své hlasy
k disposici.
Jednotné technické museum v Praze.
Dne 8. ledna konala se důvěrná porada
v Brně, na niž pojednáno o otázce, zda se má
pracovati na Moravě ke zřízení technického
muse samostatného čili zda se má Morava při-
pojiti k pražskému technickému museu jako
společnému museu technickému v zemích ko-
runy svatováclavské. Porada, v níž zastou-
peny byly korporace a úřady: zemský výbor,
místodržitelství, technika, zemědělská rada.
Česká hospodář. společnost, živnostenská rada
a j. po referátu prof. inž. Lista a taj. inž.
Veselého z Prahy vyzněla pro jednotné
museum v Praze.
Ples u brněnského místodržitele.
Z Brna se nám sděluje: Moravský místodržitel
dával 7. ledna ples. Několik poznámek se k němu
vaucuje, jež sdělujeme, ač rubrika naše není pro
Němec
profesor
Ing
List
Veselý
Brno
Morava
Praha
technický muzeum v Praga
23
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Svobodomyslný český kněz.
(Ke stým narozeninám Boleslava Jablonského.)
V ňadrech posvátného Vyšehradu v nej-
bližším sousedství svobodomyslného kněze-
paedagoga P. škody a národního povídkáře P
Beneše-Třebízského slaví dnes své sté naro-
zeniny Boleslav Jablonský, pěvec Moudrost
otcovské a lásky k vlasti a národu, někdy
chlouba mladičkého českého Parnassu a nej-
populárnější pěvec z dob našeho probuzení
On byl prvním slavikem, jehož tlukot oživil
zamlklé nivy v nejodlehlejších českých kra-
jích a jemu náleží veliká část zásluhy o ná-
rodní probuzení českého lidu v zapadlých mě-
stečkách i vesnicích, dalekých Prahy, kterou
ze staletého sna probudily sily a talenty, da-
leko předčící nad skromnou, ale lidu přístup-
nou a srozumitelnou Musu Boleslava Jablon-
ského. Kam nenašly cesty učené buditelské
práce Jungmannova, Šafařikova a Palackého,
kde nebylo ještě porozumění pro znělky Kol-
lárovy a Růži stolistou, tam lehko pronikaly
prosté, zpěvné verše Jablonského, a jako jeho
Tři doby země české byly po celá desetiletí
programovým číslem všech národních českých
besed po celém našem venkově, tak jeho
Písně milosti byly denní četbou k vlastenectví
se probouzejících českých žen. V dobách, kdy
nebylo ještě politických listů českých, vlaste-
necké verše Jablonského, vybízející k lásce
mateřského jazyka, k lásce národa a obraně
jeho práv, byly náhradou za politické články
a měly veliký úspěch, protože se svou uhla-
zenou, zpěvnou formou lehko vštěpovaly v
pamět čtenářovu.
Boleslav
Beneš
Jablonski
Jungmannův
Šafařikův
Palacký
zenina Boleslav
Praha
Musa Boleslav Jablon
24
article
Ale Jablonskému nebylo souzeno, aby se
ve vlasti dočkal prvého rozmachu probuzené
národní síly české. Rok 1848, v němž probu-
zený národ mohl již s úspěchem naslouchati
plamenné mluvě Havlíčkově, Jablonský dlel
již daleko od vlasti, jeho tichý zpěv umlkal.
až zanikl úplně v hlučném tlukotu nových sla-
víků, kteří se svobodně rozpěli po celé vla-
sti. Nucený pobyt v klášteře zvěřineckému
Krakova zadrhl mu hrdlo v mladých ještě le-
tech a odloučenost od vlasti, s níž srosti vše-
mi kořeny svého bytí, od každodenní besedy
s přáteli, jež se mu stala nezbytnou potřebou,
ladila jeho lyru leda k hořkým steskům a bo-
lestným touhám po ztraceném ráji.
„Zpívej, zpívejl tak voláte
stále, moji přátelé! ..
Jablonski
Havlíčkův
Krakov
25
article
odpovídal tehda z Krakova svým pražským
přátelům, dychtivým nových jeho zpěvů. Ale
jemu do zpěvu nebylo.
„Vrafte mi otcovské nivy.
vraťte mi rodinnou zem .
a mé srdce hned své tísně
jako kouzlem pozbude,
a já budu zpívat písně,
jimžto rovných nebude . ..
Až mě zas, o vlasti moje
ve své přijmeš náručí.
až ty písně, žalmy tvoje
vůkol mne se rozzvučí:
o v té rajské, slastné chvíli,
v nadzemské té útěše
vyzpívám vše svoje síly
a pak umru z rozkošel“
Jablonský žil v Krakově v ústředí pol
ském, tak blízko příbuzném, osobně se zpřá-
Krakov
26
article
telil s polskou společností, těšil se neomezené
úctě a vážnosti, ale nikdy s touto přibuznou
společností nesrostl, po celý svůj život cíti
se v ní cizincem. V jedné ze svých posled-
ních písní, z r. 1879, prosí oblaky, letící na
západ:
„O lefte oblaky na západ k horám těm,
pozdravte národ můj, pozdravte rodnou zem
O. všude, všude tam je moře vzpomínek.
tam znal mne každý strom i každý pramínek
O. teskno, teskno mi, mé srdce svírá strast.
já v cizich svatyních modlím se za svou
vlast.
O jestli cizí kraj mé kosti pochová.
to aspoň srdce mé tam přijmi, vlasti mál
škoda bylo Jablonského, že rozhodující
vůle řeholního opata mu vykázala působišté
v cizím kraji. Pravda, on i v Krakově stal se
platnou silou a zanedbané polské školství
našlo v něm horlivého pracovníka. Ale spo-
lečnosti polské, která byla tehda národně i li-
terárně vyspělejší, než naše česká, nového
nemohl dáti nic, kdežto u nás v Čechách mohl
býti dlouho vítaným pracovnikem. Tím víta-
nějším, že Jablonský, ač katolický kněz, byl
prost všelikého klerikalismu a zůstal až do
smrti věren zásadám svobodomyslným, v nichž
vyrostl v Praze v letech třicátých a čtyřicá-
tých. On byl liberál a rozhodný odpůrce ja-
kéhokoli otroctví. Ve 26. písni své Moudrosti
otcovské píše: ...jestli člověk člověka
otroctví jal, lehko můž jej k tomu míti, by
mu úctu zjevoval: by se strachy před ním
třásl, by bič jeho celoval — všeho může do-
cíliti, jen ne, by jej miloval.“
Zájmy národa byly mu nade vše: v první
řadě znal právo národa a po něm šla teprve
Jablonski
Krakov
Čechy
Praha
27
article
práva jiná. Na námitku Koniášovu v epigra-
mu, „kdo má pravdu?“, že je síce rodem Čech,
ale především katolík, odpovídá: „Já jsem ta-
ké rodem Čech a také katolík, však dří ve
jsem se narodil a pak mne teprv
křtili.
Jablonský nikdy nezapřel své úcty k ve-
likému hnutí husitskému a jeho původci, mi-
stru Janu Husi. Rok před svou smrtí (1880)
zaslal na rakev Karla Sladkovského snad vů-
bec poslední své české verše:
Ty, jenž spiš v té kostnici
i znáš trýzně v trestnici.
jenž's byl hotov za svou vlast
v každé chvíli život klást —
kdo tak pravdu miloval?
Kdo tak za ni bojoval?
Kdo tak hořel, jako Ty.
kdo tak trpěl, jako Ty
pro čest svého národu
i tu zlatou svobodu?
Kdo tak v slzách pochován?
Ach, snad jenom — mistr J anl
Koniášův
Jablonski
Jan Hus
Sladkovský
Čechy
zlatý svoboda
28
article
Není ovšem divu, že Jablonský, katolický
kněz, byl až do své smrti ve styku jen se svo-
bodomyslnými živly v Čechách, že za svých
řídkých návštěv v Praze býval hostem Vojty
Náprstka a až do posledních dnů svého života
byl odběratelem a pilným čtenářem „Národ-
ních Listů“
Pro veliké zásluhy, jichž si Jablonský zí-
skal o národní probuzení našeho venkova, pro
jeho liberální smýšlení, jež nezatajil ani pod
hávem kněžským, náleží mu dnes právem
vděčná vzpomínka.
Jaromír Hrubý.
Vojta Náprstek
Hrubá
Čechy
Praha