Románová přiloha

„Národních Listů“ k číslu 60. ze dne I. března 1905

— Z lásky k Ženevě... Ženevská policie zatkla těchto dnů 52letou ženu, zjev po městě všeobecně známý. Místní list »Journal de Geněve« pozname- nává: »Je to vzácné stvoření! Před více než 20 lety byla z kantonu ženevského úřadně vyhnána a návra jí zakázán. Ale tulačka zahořela k městu prudkou láskou a předsevzala si, že je nikdy neopustí ... Zatkli ji nesčetněkráte pro přestupek nedovoleného návratu v zakázaný obvod a policejní soud vynesl nad ní povždy nejvyšší trest — 30denního vězení. A pokaždé, když si trest odbyla, odvedli ji ke hrani- cím, ale byla druhého dne v Ženevě zas... Většinu života ztrávila za mřížemi, ale ve vězení chovala se vždy velmi správně. A když se jí u soudu ptali, proč dosud nezatoužila po lepším životě a proč nezůstala za obvodem, prostě odvětila: »Dělejte si se mnou, co chcete. Zamilovala jsem se do Ženevy a neupustím od ní. Jsem ráda, že tu jsem a přijdu zas a zas... A taková láska, bohužel, nemá odvety. = Vrah, dopadený po sedmi letech. Cikán Roc- zer, jenž 17. června 1898 společně s jiným cikánem Povou v lačském lese u Ruzinic v pruském Slezsku zavraždil dvě děvčata Maroudelovu a Píškovu, byl právě v Rusku zatčen. František Pova, alias Burian- ský, odsouzen byl 13. ledna 1900 porotou v Glivicích do těžkého žaláře pro vzdálenější spoluvinu vraždy na 15 roků. O dvojnásobné vraždě, před sedmi lety spáchané, buďtež uvedeny tyto podrobnosti: Dne 16. června 1898 staly se dvě dívky, z nichž starší byla nevlastní, mladší pak vlastní dcerou ruzinického domkáře Maroudela, obětí bestiálního zločinu. Tři- advacetiletá Johanka Píškova měla té doby před svatbou i meškala proto doma u rodičů. Aby si opa- třila listiny ke svatbě potřebné, vydala se s 19letou nevlastní sestrou Annou Maroudelovou na úřad do Rachovic, načež mínily si dívky zajíti do

Malých Šerakovic k babičce na návštěvu. O půl 8. hodině večerní nastoupila děvčata, provázena vlastním bratrem Johanky Píškovy, zpáteční cestu a aby si nadešly, daly se dívky stezičkou, hu- stým lesem vedoucí. Dorazivše až k mostu, po- jícímu vysoké břehy divokého potoka v lesní sa- motě, rozloučily se s doprovázejícím je mladým mu- žem, připomenuvše mu, že jistě za malou hodinku dorazí domů. Avšak od té chvíle nebylo o nich po- tuchy. Rodičové marně je doma čekali, domnívajíce se, že snad jsou — protože byla neděle — u ba- bičky. Avšak když ani druhého i třetího dne se ne- vracely, vyšel netrpělivý a zlou předtuchou jatý otec se společností několika sousedů dcerám vstříc. A ve vzdálenosti asi 3 kilometrů za lesním mostem nale- zeny obě dívky mrtvy. Krví zbrocená těla ležela ve tmavém houští obnažena a poseta deštěm smrtel- ných ran. Zjistilo se lékařským dobrozdáním, že dívky byly znásilněny a po dlouhém těžkém zápase připraveny o život. Podezření z bestiálního činu padlo na dvojicí cikánů, kteří se v poslední době lačskými lesy potloukali bez určitého cíle. Protože však vražda odhalena byla až za 48 hodin po spáchání, zbylo vra- hům s dostatek času k útěku přes hranice. Cikán Pova vydán byl 9. července 1899 soudem opavským, kdež si odpykal delší trest pro krádež policii pruské. Nyní pak, kdy od doby ohavné vraždy uplynulo sedm roků, neujde ani druhý z vrahů spravedlivému trestu za čin tak bestiálný. = Ochránce 49 lidských životů. Ve hrabství

Různé zprávy. Lincolnshiru žije 82letý stařec, jenž za dobu svého žití zachránil již 49 lidí od smrti a záhuby. Jest bý- valým námořníkem, jenž s mořem srostl, jenž se však pro pokročilý věk více mozolnou prací uživiti nemůže. Stařeček pomýšlí na to, aby se svou rov- něž vetchou chotí přijat byl za chovance některého chudobince. Ze svého života vypravuje, že mu bylo 12 roků, kdy se poprvé stal ochrancem člověka. Ten- kráte vyrval dravým vlnám přilévajícího se moře klučinu, jenž byl už na pokraji nejvyššího nebez- pečí. Podruhé skočil do řeky za dítětem, jež spadlo s visutého nábřeží a pod vodou již mizelo. Popadnuv tonoucí nebožátko vší silou, držel je tak dlouho nad vodou, až se pomocí tyče, kterou mu ze břehu po- dali, dostal se i se zachráněným děckem po dlou- hém úsilí do bezpečí. Když se v pozdějších časech stal kormidelníkem větší parolodi, zachránil život několika členům sportovního klubu, zápasícím při mořské bouři s rozpěněnými vlnami u příležitosti veslařských závodů. Při jiné příležitosti stal se ochráncem 13 osob, jež na zábavné cestě parníkem stihla zlá nehoda, že se do jich kocábky dostala voda, čímž se již všichni ociťovali v náruči smrti. = Bacilly a masky. Zajímavé pojednání uveřej- ňuje dvojíce italských badatelů dr. Tirelli a dr. Far- rari v lékařských listech milánských. Na slovo vzatí odborníci podrobili bedlivému zkoumání 42 masky různého tvaru a velikosti. Seškrábavše hořejší vrstvy každé masky ze vnitřní strany a přidavše k tomu prach na zevnějšku usazený, očkovali nabytou směsí celou řadu zvířat, jako morčat, králíků a myší. Zají- mavo, že jedna čásť očkovaných tvorů zahynula zá- nětem plic, jiná otravou krve a osm tuberkulosou.

Některé masky byly badatelské prohlídce podrobeny teprve za 4 měsíce po tom, kdy jich bylo v maškar- ních zábavách užito. Přes to však, jak vidno, se ba- cilly na nich zachovaly. K zamezení další nákazy zhoubných nemocí doporučují nyní vzpomenutí italští lékaři, aby masek jednou již upotřebených nebylo více k týmž účelům půjčováno, po případé aby se staré masky náležitým a energickým způsobem po- drobovaly desinfekci Zajímavé výsledky italských lékařů vzbuzují značnou pozornost. = Chytrý Skot. Známý učenec Ramsay vyprávěl před nedávnem v přátelském kroužku významnou, ač ne právě z brusu novou historku, ktercuž nastíniti hodlal povahu Skotů. Zemřel starý pán a ustanovil tři muže různých národností za vykonavatele poslední vůle: Angličana, Irčana a Skota, z nichž každému zůstavil legát s podmínkou, že každý z nich jest po- vinován vložiti do rakve zesnulého pět liber šler- lingů. V den pohřbu přišel Angličan a položil do rakve papírovou bankovku, znějící na pět liber. Po něm přikročil k rakvi Irčan a vyplatil svůj vklad ry- zím zlatem. Konečně přišoural se Skot, vyplnil po delším rozmýšlení chek na 15 liber, vložil papírek do pravice mrtvoly a vybrav peníze, svými předchůdci do rakve vložené, rychle opět z místnosti se vytratil.

Navrátilová Marie, dcera topiče, 14 roků, 376—VIII.

Zemřeli v Praze. Dne 23. února: Beneš František, kamnář, 74 roky, čp. 991—I. Tomek Jan, obstaravatel míst, 78 roků, čp. 171—II. Iser Karel, učitel hudby, 63 roky, 1331—II. Hellmich Frant., syn sládka, 1/2 hod., čp. 1771—II. Hlinka Frant., technik, 25 roků, 171—III.

Hlavatá Marie, manželka dělníka, 37 roků, 501—VIII. Hedvik Jan, soukromník, 71 rok, 543—VIII. —U Milosrlných bratří: Stupka Josef, zedník, 46 roků. Vondráček Josef, sluha, 69 roků. — U Mi- losrdných sester: Barták Josef, krejčí, 50 roků. — V c. k. všeobecné nemocnici: Mára Josef, dělník, 44 roky. Poláková Kateřina, dělnice, 48 roků. Voříšková Kateřina, manž. železn. hlídače, 47 roků. Hejhalová Růžena, vdova po krejčím, 41 rok. Enisch Karel, oekonom, 58 r. Zahradníková Vincencie, por. babička, 40 roků. Dne 24. února 1905: Schulzová Marie, ku- chařka, 73 roky, 464—I. Lengsfeldova Karolina, dcera obchodníka, 41/2 měs., 502—I. Veselský Oskar, pošt. úřadník, 35 roků, 1032—I. Lukesová Kateřina, chot ředitele operní školy, 70 roků, 164—II. Guthová Josefa, choť jednatele, 64 roky, 1664—II. Váchova Marie, dcera zedníka, 12 roků, 1888—II. Valenta Ludvík, syn děl- níka, 11/2 roku, 190—V. Ševcova Barbora, dcera děl- níka, 10 ned., 133—VII. Čížková Barbora, soukrom- nice, 67 roků, 558—VII. Pokorná Terezie, manželka krejčího, 45 roků, 653—VII. Urban Josef, syn pekaře, 1 rok, 655—VII. — V židovské nemocnici: Pospíšilová Barbora, žebračka, 70 roků. — Ve vše- obecné nemocnici: Picková Regina, obchod- nice, 59 roků. Vít Jan, kamenník, 26 roků

Král. české zem. divadlo v Praze.

Národní divadlo. Ve středu 1. března. O 3. hod. odpol. Flachsmann vychovatel. Veselohra o třech dějstvích. Německy napsal. Otto Ernst. Přeložil Fr. Petřík. Režisér Josef Smaha. Ve středu dne 1. března. 129. hra v předpl. (1. čtvrtka.) ŽIDOVKA. Zpěvohra o pěti dějstvích. Složil J. F. Halévy. Text od Scribea nově přeložil Otakar Smrčka. Dirigent Moric Anger. Režisér Robert Polák. Konec o 10. hod. Začátek o 7. hod.

Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Prahy. 7 zahradě I. pražského měšť. pivovaru. Ve středu 1. března. Začátek o 7. hod. Ve prospěch paní Hesové-Guthové. Po prvé: Doktor Fousek a Markytka. Parodistická burleska o 5 obrazech. Napsal J. Sixt. Hudba od J. Hoppa. Režisér B. Kovář. Dir. E. Starý.

Švandovo divadlo na Smíchově. Ve středu 1. března. Začátek o 7. hod. Cyklus Kruhu českých spisovatelů. (Večer VIII.) Stavitel Sollnes. Drama o 3 jednáních. Napsal Henrik Ibsen. Přel. Hugo Kosterka. Režisér Josef Kubík.

Truchlohra o 5 jednáních od Bedřicha Schillera.

Pištěkovo lidové divadlo vinehraceoh. na Král. Ve středu 1. března. Začátek o 7. hod. Lidové představení při malých cenách. Marie Stuartovna.

Bensington dohonil Cossara vedle otvorů. V měsíčním svitu rozdělení stínů, jež tvořily obličej Cossarův, svědčilo o klidu. »Haló!« děl Cossar, »již nazpět? Kde jsou sví- tilny? Teď jsou opět všechny krysy v děrách. Jedné roz- bil jsem hlavu, když kol mne běžela . . . Vidíte ? Tam!« Natáhl kostnatý prst svůj . ..« Bensington byl příliš udiven, než aby mohl něco říci. Svítilny nedonášeny nekonečně dlouho. Konečně se zjevily: první, jako světlé blykavé oko, před nímž kolísavý žlutý pruh se v před sunul a potom dvě další, jež chví- lemi jako by pohasínaly a zase vždy zaplály. Se svítilnami přicházely malé postavy malých hláskův a za nimi obrovské stíny. Skunina ta celá jako by tvo- řila žárnou skvrnu v nedohledném snivém kraji měsičního

»Flacku!« volaly hlasy, »Flacku !« Věta, osvětlující děj, vznořila se: »Flack se zata- rasil v podstřeší.« Cossar stával se neustále obdivuhodnějším. Vytasil se celými hrstmi vaty a ucpal si jí uši. Bensington se divil: K čemu? Potom nabyl Cossar pušku svou čtvrtkou prachu. Kdo byl by na to pomyslil? Podiv dosáhl vrchole, když dvojice Cossarových podešví mizela směram ke střední krysí díře. Cossar lezl po čtyrech a měl dvě pušky při sobě; po každé straně visela jedna na šňůře až k jeho čelisti a jeho nejspolehlivější pomocník, malý muž temného, váž- ného obličeje, měl skrčen za ním lézti a svitilnu držeti mu nad hlavou.

»Jedna z nich vrhla se na něj.« »Nestřelil jste tu ?« »Jak bych byl mohl?« »Všichni máte nabito?« tázal se Cossar, pohlednuv rameno zpět. Přikývli. »Ale Flack —« děl jeden. »Vy míníte — Flack —« hlesl druhý. »Není času nazbyt,« děl Cossar a zvolal, jda potom

v čele: »Flacku !« Celá četa postoupila proti děrám krysím; muž, kterýž byl prvé odběhl, spíše jen jako její zadní voj. Ubírali se bujným, převysokým porostem a minuli mrtvolu druhé krysy. Tvořili křivolakou čáru, majíce všichni pušky před sebe namířené a rozhlíželi se ostře v jasném svitu měsíčním kol sebe a po nějaké schoulené, nestvůrné postavě, po přikrčeném tvoru jakéms .. Pušku muže, kterýž byl odběhl, nalezli velmi záhy. »Flacku!« zvolal Cossar. »Flacku!« »Flack běžel poděl kopřiv a skácel se k zemi,« pravil muž, kterýž byl odběhl. »Kde ?« »Tamtudy kolem !« »Kde padl?« Muž, kterýž byl prvé odběhl, váhal chvíli, vedl je ale potom napřič dlouhými černými stíny, načež opětně stanul. »Zde někde, myslím !« »Dobrá, teď zde není.« Zápas s obry“.