Opposice uherská — píše se vídeňské »Mit- tags-Zeitung« z Pešti — větří zradu a obává se, že chystají ve Vídni »attentát«, kterýmž by vliv a síla sněmovní většiny zase byly zlomeny. Aby se proti všem takovýmto úkladům vyzbro- jili, sestavilí vůdcové levice obranný plán »pro všechny případy«, kterých se arci teprve jenom domýšlejí. Vzhledem k pověsti, že bude dne 8. března říšský sněm odročeu, prohlašují vůdcové levice, že zůstano spolčené opposiční strany za všech okolností také po 8. březnu v činnosti, ať si do té doby nová vláda jmenována bude nebo nic. Opposice hodlá totiž pro případ, že by říšský sněm dne 8. března odročen byl, uspo- řádati ve všech městech uherských shromá- ždění lidu, protestní tábory, de- monstrační průvody atd. V Pešti mají putovati veliké zástupy lidu k parlamentu a královkému hradu a žádati tam de- monstrativně, aby právo a vůle většiny uher- ského národa byly šetřený. Především pak chystá opposice velkou demonstrační schůz poslanecké sněmovny. Pro tuto parlamentní demonstraci určen den 15. března, tedy den, kdy r. 1848 svoboda tisku prohlášena byla a revoluce propukla Košutova strana chce na tento den svolat slavnostní schůzi poslanecké sně movny, do kteréž by se všichni poslanci strany té a vůbec všichni parlamentní příslušníci spo jených opposičních stran dostavili v plné parádě národního kroje. V této sněmovní schůzi má býti učiněno usnešení, kterýmž by se v pamět obnovilo deset článků ze dne 15. března 1848 a se zvláštním důrazem prohlásilo, že koruna právo parlamentní většiny porušuje. Tak a po- dobně chtějí radikální živly Košutovy strany na jevo dáti, že bez jejich spolupůsobení žádné rozřešení krise možno není.

Nastalou přestávkou v přímém jednání s vůdci stran se tedy stav věcí stále zostřuje. Ze- jmena mladí členové sněmovny hlásají, že chtějí pracovat a jest pochopitelno, že jejich snaze se dostává podpory. František Košut napomíná prý jak jen může radikální členy své strany k mír- nosti, ale dosud bez výsledku. Jak malý účinek Košutovy rady dosud mají,, je vidno z okol- nosti, že skoro všechny časopisy Košutovy strany e Košutovými, mírnou tóninou sepsanými články polemisují a stále dokazují, že není dob vhodna k tomu, aby se Maďaři oproti Vídni mírnili a zejmena abys strana nezávislosti ukládala nějakou zvláštní zdrželivost. Zajímavo jest, že také Geza Polo- nyi Košutovi začíná dělat opposici, avšak jes otázkou, zda-li není Košutovi vhod a vítáno,že jeho strana v radikalismu jej předstihuje as jeho diplomatickou umírněností nespokojena jest. Snad žene to právě vodu na jeho mlýny

Denní zprávy. — České celní kvitance stále ještě otra- vují život pražské »Bohemii« snad hůř než české orientační tabulky pražských nároží. Dnes ráno sděluje s výkřikem duše národně utištěné, že jedné německé straně v Praze byla vydána česká stvrzenka na clo z berlinského zboží, aniž by o to byla žádala. Jedna jediná česká stvrzenka za celou tu dobu od vítězného pro- cesu před správním soudem za české stvrzenky pro české strany vedeného! A tato jediná stvr- zenka jest kasiňáckému orgánu dokladem či lépe důvodem k denunciaci pražské hlavní celnice, že i celní úřadníci čeští svémocně a zůmyslně obchá- zejí úřadní nařízení, jestliže mohou tím prokázati národní agitaci nějakou službu. Jakou službu lze nár. agitaci prokázati jednou českou kvitancí něme- cké straně v Praze vydanou, to je výhradným ta- jemstvím německého listu. »Pokřik« však, který strana tato v »Bohemii« provozuje, jest pozoru- hodným úkazem německé nacionální sensitivity. České obchodníky pražské nemělo boleti, když po celá desetiletí přes veškeré jich žádosti, na- lehavé rekursy a opětná odvolání pražská celnice důsledně odpírala české celní kvitance, až ko- nečně bylo uznáno, že ministerstvo svým odmí- tavým stanoviskem porušovalo rovně právo jazyka českých stran před celním úřa- dem! Co váží tato jediná česká kvitance v rukou jediné německé strany vůči veli- kému boji, jenž musil býti vybojován proti útisku, potírajícímu právo celé vrstvy, všeho ob- chodnictva českého po dlouhá léta.

— Poměry v pohořelickém cukrovaru. Ke zprávě pod titulem tímto v odpoledním vydání t. l. ze dne 21. února podle brněnských »L. N. a s vyslovným udáním praméne uveřejnčné pojednávající o poměrech v pohořelickém cukro- varu za nynějšího nájmu, zaslal nám p. dř. bar Ot. Pražák následující vysvětlení: »Prohlašuji především za nepravdu, že v té době. co brněnský továrník Kürschner ucházel se o nájen pohořelického cukrovaru hraběte Herbersteina, by zde ještě jiný uchazeč, který by byl přístoupil ne tytéž podmínky, kteréž uloženy byly panu Kürschne- rovi a že já jsem o tomto jiném uchazeči dobře věděl. Naopak bylo mně známo, že síce v te době, kdy vyjednávání s p. Kürschnerem již valně bylo pokročilo, vyskytli se někteří uchazeči kteří však vesměs báli se podmínek pachtovních. jaké byly činěny p. Kürschnerovi a zejména také tak vysokého nájemného, jaké p. Kürschner ochoten byl platití. Ba dokonce jedna česká společnost odmítl přímou nabídku Kürschnerovu na kooperaci za ta- kových podmínek. Celá moje účast při tomto jednání o pronájmu cukrovaru pohořelického záležela v právním zastou- pení p. Kürschnéra, jehož právním zástupcem jsem již po několik let jakožto advokát; právního zastou- pení v této věci bylo skutečně zapotřebí, už zté příčiny, že také druhá strana při tomto jednání za- stoupena byla advokátem. Také není pravda, že jsem J. J. prince Bedřich Schwarzenberga, který pronájem tento jménem hrab Herbersteina uzavíral, hned v první chvíli si zavázal tak, aby od smlouvy ustoupiti nemohl.

Celě jednání protáhlo se déle, poněvadž J, J princ Schwarzenberg byl zásadně proti všelikému pronájmu a do vyjednávání se mnou o pronájmu cu- krovaru pohořelického firmě Kürschnerově dal se te- prve na přímě vybídnutí a přání majitele, hraběte Herberstelna samého. Když pan Kürschner vyjedná val o změnu četných, velmi přísných podmínek, či něných od zástupců hraběte Herbersteina, tedy pro- hlásil právní zástupce hraběte Herbersteina, pan dr. Tomáš Černý v Praze, dopisem ze dne 11. července 1904, že kdyby pan Kürschner do 23. července 1904 neprohlásil svoji ochotu, přijati návrh smlouvy pach- tovní, jakož i kdyby pak smlouva dle znění této osnovy do 31. července 1904 od těto firmy podepsána nebyla, tedy by »všecko jednání o tento pronájem za zrušené muselo býti po- kládáno a setakové za zrušené poklá- dal o.« Co se týče národnostní stránky, tedy prohlašuji za nepravdu každě tvrzení, jako by pachtýř pan Kürschner podnikal něco v Pohořelicích proti české národnosti. Naopak on nejen osobně vůči mně, ale také ve smlouvě se zavázal, nikoho z úřadnictva neb dělnictva v jeho přesvědčení neobmezovati. Není také pravda, že v pohořelickém cukrovar se již tuze mnoho změnilo. Pachtýř nesnížil mzdy dělnické, ani z příčin národnostních nepropustil žád- ného úřadníka. Za zmenšení mzdy proti dřívějšku nemůže se pokládati, že nějaký čas pracováno bylo místo celého dne pouze 3/4 dne, poněvadž doba pracovn upravena byla tak již za správy hra- běcí.

Skladník, uvedený v polemice »Lid. Novin« za doklad, propuštěn byl pro porušování a za- nedbávání služebních povinností a to teprve po několikerém napomenutí, kdyžtě sám vzdáli! se o své újmě ze svého místa a se ho byl zřekl. Článek »Lid. Novin« činí narážky takové, jakoby majitel byl býval od pachtující firmy ošálen, jelikož prý »princ Šchwarzenberg, který úplně důvěřoval baronu Pražákovi, není více správcem statků hraběte Herbersteina.« — Není mně nic do soukromého po- měru obou kavalirů, ale myslím, že je nedovoleno z některých snad možných neshod mezi oběma které mohou míti příčiny velmi různé a subjek- tivní, činiti takové závěrky, jako jsou naznačeny v článku tom. Pokud mně však jest známo, hrabě Herberstein, kdykoli se vrátil ze svého pobytu na jihu, vždycky opět ujal se osobní správy svých statků, kterou J. J. prine Schwarzenberg měl svěřenu vždy jen na čas. Jestliže firma Kürschnerova pochodila letos př pachtu tomto dobře, dlužno to přičítati jen přízni vému trhu cukernímu a její obchodní spekulaci. Moje mínění jest takové, že indifferentní, byi »německo-židovská«, ale oboujazyčně protokolovaná firma Kürschnerova neznamená proti dřívější, jen pod německou fiřmou a německy vedené správě hraběcí žádného zvětšení národního nebezpečí pro nás, nehledíme-li ani k tomu, že moje účastenstv v této věci dovede spíše národnosti naší prospět nežli škoditi.

V úctě dokonalé JUDr. Otakar bar. Pražák.

V Brně, dne 27. února 1905. — Osobní změny u zemského trestního soudu Radové zemského soudu pp. Josef Kasalickýa Ludvík Kremlička byli přeložení k zemskému civilnímu soudu. K trestnímu soudu pak dosazen pp. tajemník Antonín Hartmann z Plánice a do- cent dr. Josef Prnšák z Prahy. Rada Kasalický působil u zemského trestního soudu přes 5 let. — Úmrtí. Někdejší dlouholetý člen sboru obec. starších a dvorní fotograf cís. r. p. Jindř. Ecker včera večer na Malé straně zemřel. Do sboru obec- ních starších byl zvolen r. 1874 a setrval v něm až do října 1904, kdy po pokročilé stáří opětné volby nepřijal. Dosáhl věku 72 let. Včera odpoledne zemřel zde P. Václav Honejsek, farář u sv. Haštala. — Praha svému učitelstvu. Ke zprávě pod tím názvem píše se nám z učitelstva: Sobotní číslo „N. L.“ přineslo zasloužené uznání blahovůle, kterou obecní zastupitelstvo pražské projevuje učitelstvu povolová- ním přídavků k výslužnému. Spisovatel zprávy praví, že přídavky ty dle zásluh „v některých případech činí až 1200 K, v některých 800 K, v některých měně“. Zakládaje tak výši přídavku jen množstvím zásluh, vřadil tím beze zlé vůle všecky pensisty, kteří vyšších přídavků nepožívají, mezi učitele méně zasloužilé. A přece, hledáme-li mezi pražskými pen- sisty předáky učitelské od let šedesátých, které sem

přivolal redaktor „Skoly a života“ z venkova jako čilé přispívatele tehdejších časopisův učitelských, a kteří, jsouce pohromadě, první spolky zakládali, první sjezdy svolávali, první výstavy pořádali, učitelskou knihovnu, učitelské a dětské časopisy založili a řídili; kteři potřebné spisy a spisky pro učitele, mládež i rodiče napsali, kteři za lepší byt učitelstva harco- vali — těch, hledajíce, nalezneme mezi těmi, kteří před úpravou či zvýšením služného odešli do výslužby a kterým dostalo se jen 600 K nebo méně přídavku dobrovolného od obce pražské. Požívají-li tito altruisté vedle šťastnějších kollegů svých o 500 až 800 K v příjmech svých méně, není to nijakž na újmu zásluh třeba zapomínaných. I věříme, že nebylo by třeba mnoho přímluvy, aby za nejbližší příležitosti bylo blahovolně vzpomenuto zvýšení dobrovolných pří- davků u těch, kteří zásluhami jsou mezi nejpředněj- šími a příjmy mezi posledními. Počet učitelů těch jest již tak skrovný, že finanční effekt byl by pranepatrný. — Anglický konversační cerkle založen byl ne- dávno v Praze pro české intelligenty a studentstvo. Schůzky konají se každou středu o půl osmé ho- dině večerní v hořejší místnosti Choděrova restau- rantu. Nejprve přednáší vždy intelligentní Angličan asi půl hodiny anglicky o thematě všeobecně zajíma- vém a přístupném. Pak se debatuje a kofivěrsuje společhě, byť někdy dosti primitivně — za stálého dozoru a intervence dotyčného Angličana. Každý účastník platí za večer 1 K, student 60 hal. na uhra- žení výloh (honorář Angličanu). Noví účastníci vždy vítáni bez předchozího ohlášení. Dnes večer opět schůzka.

— Pojicisté a naže obecenstve. U Národního do- mu na Král. Vinohradech zářilo dne 25. t. m. k 10. hodině večerní slavnostní obloukové světlo. Přední fronta v plném jasu skvoucích lustrů velikého sálu, kdež pořádány šibřinky „Sokola“ na Kr. Vinohradech. U vyzdobeného vchodu kupili se lidě, obdivujícía bavící se přijíždějícími a přicházejícími maskami, z nichž zvláště vtipně vítäny srdečným smíchem. Když valná čásť diváků odešla, zbyl jen malý zástup asi 50 lidí. Intervenovalo tam 4—5 polícistů. Ve chvíli, kdy nebyl přítomen žádný kočár, obrátil se pojednou strážník na levo od vchodu a spatřiv tam mladěho dělníka v modré bluze, klidně a v zámýšlení tám stojícího a před se hledícího, obořil se zhurta a uchopiv ho pravicí za rukáv, ukazoval napřaženou levicía křičel: „Marš odtud! Co ty tady chceš?“ Dělník se ulekl. Couvaje, namítal slušně, „že se snad může dívati jako jiní lidě“. Druhý strážník s protější strany rozběhl se k hochovi a cestou křičel na všechny lidi tam stojící: „Hubu držet tam, a žádný ře- činky(!)“. Když obecenstvo s úžasem kritisovalo

neslušné jednání c. k. vinohradské policie, oba stráž- nící opětně spustili: „Ani ceknout nikdo!“ a tlačili bez příčiny obecenstvo zpět. Hoch také couvi a za lidi se postavil. Pak ještě přišly nějaké masky a opět za chvíli, když právě zase nikdo nepřicházel, seskupili se náhle strážníci a o něčem se uradivše, rozehnali se pojednou protí lidem a snažili se osamotnit, patrně dle úmluvy, onoho hocha, jenž zase ustupoval s ostat- ními, na něž bylo strážníky voláno: „Pryč všichni z chodníků na dlažbu!“ Lidě, ač roztrpčeni tónem a jednáním stráže, ustupovali. Dělník šel s nimi mimo kandelábr z chodníku. Znenadání byl obstoupen všemi policisty, jedním uchopen za límec a pak vlečen celý zaleklý na strážnici. Tam jej provázeli roztrpčení lidé. Když chtěli dovnitř strážnice, byly dvéře při- raženy. Teprve za chvilku vyšel onen strážník ven, volaje ironicky: „Tak jen vstupte, kdo má chuť svědčit!“ Jeden pán tam vešel, ale sotva tak učinil, zavřeli hned za ním a ven bylo slyšeti, jak se tam zhurta na něj křiči a za chvilku již vyváděl svědka toho jiný strážník, drže ho za rukáv, frekven- tovanou Palackého tř. někam pryč celého bledého.

To když viděli druzí, nenadchli se ovšem pro to, by se podobně s nimi jednalo. Dohodli se, že na jiném foru, slušnějším, vypovídati budou o bezdůvodném zatčení a ničení existence mladého pracovníka ao neslušném chování se c. k. strážníků k obecenstvu. Vzájemně se sobě představili a od jisté dámy adressy zatčeného dělníka se dověděli. Jsou ochotni vše, co slyšeli a viděli, mu u soudu do- svědčiti. Jsou to: sl. Terezie Majerova, Kr. Vinohrady 296; pp. Ant. Barták, montér z Vršovic býtem 393; Karel Cink, studující, Kr. Vinohrady 780 a soukromý úřadník R. V. Moravec na Král. Vinohradech 1023. Rovněž žádají další pp. svědky o laskavé udání adres. Tak stalo se mladému pracovníku za to, že po práci své osmělil se dívati, jak šťastnější jeho bližní k zá- bavě se ubíraj — Drobné místní zprávy. U povozníka Václava Homolky v Libni zaměstnaný 24letý kočí Josef To- mášek jel včera odpoledne s nákladem hlíny Lupá- čovou ulicí v Žižkově. Do vozu zapřažení koně byli tak značně vysíleni, že náruční kůň klesl. Přes půl hodiny trvalo, než byl postaven na nohy a po tu dobu byla přerušena doprava na elektrické dráze. — Na nádvoří žižkovské plynárny včera upadl kůň po- vozníka Jaroslava Attla z Vyšehradu a po zvěrolékař- ském ohledání byl tahoun ihned zabit. — Na scho- dech bývalé vyšehradské radnice včera klesla 87letá Anna Miková z č. p. 29—VI. a pozbyla vědomí. Byla v truhle odvezena do všeobecné nemocnice. — V Hy- bernské ulici byla včera večer 50letá Antonie Plachá ze Žižkova č. 778 povalena jednospřežním vozem Václava Smolíka

— Nový rybník v Král. Oboře zřizuje se právě a sice nedaleko nynějšího rybníku. — Podlehl zranění. Železniční zřízenec Jaroslav Hruda, který byl včera odpoledne na nuselském ná- draží mezi nárazníky zraněn, ve všeobecné nemoc- nici zemřel a mrtvola jeho převezena do pathologi- ckého ústavu. — Oheň v bytě. Následkem neopatrného zachá- zení se svíčkou chytila dnes po 7. hodině ranní postel v bytě hostinského pana Čeňka Březnovského v čís. 5 »u dvojky« na Malém náměstí. Za přispění sousedů byl oheň uhašen dříve než způsobil větší škodu. — Krádeže. Panu Jaroslavu Starému, assistentu na chemickém ústavě, byl odcizen zimník. Podezření z krádeže uvaleno na 34letého Františka Kopernického, který v Karlíně nabízel zimník ke koupi. — Mimo to jest Kopernický v podezření, že řediteli malostran-