V Praze, v uterý dne 28. února.

K číslu 59. čislo v Praze za 2h a na venkově za 3h

Na »Národní Listye ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K —h ve filiálkách

NAR na měsíc 2 K 30 h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80h

Události ruské. Básník internován. Ze Lvova, 28. února. Z Varšavy sdělují. že tam zatčen byl známý básník Ondřej Nie- mojewski. Dostal rozkaz, aby opustil Var- šavu a usídlil se v jiné gubernii. Rozhodl se pro gubernii lublinskou, kamž také odjel. K zatčení pubiicisty Andrejeva. Z Paříže, 27. února. »New-York He rald« oznamuje z Moskvy: Zatčení publi- cisty Leonida Andrejeva a několika jiných spisovatelů stalo se na základě anonymního udání. Po prohlídkách bytů zjištěno, že u vět- šiny nařčení bylo neodůvodněné; pokud Andre- jeva se týče, ponechán ve, vazbě, protože prý nalezeny listiny jej kompromitující. Nepokoje na vsích. Z Varšavy, 27. února. (C.-B.) Dnes ráno objevilo se pět ozbrojených mužů místnostech správy židovské obce a žádalo, aby správa svou činnost za- stavila. Koluje pověsť, že ve vesnicí ch gubernie sědlecké propukly velké nepokoje. Pomsta lidu. Ze Lvova, 28. února. »Věk Novýe oznamuje z Varšavy, že tam v sobotu v hotelu »Saská zahrada« byli dva důstojníci, kteří stří- leli za nepokojů na lid, nalezeni oběšeni. Bída mezi dělnictvem. Ze Lvova, 28. února. Ze Sosnovic sdělnjí, že stávkáři vzhledem na velkou bídu jev ochotu zahájiti opět práci. Agitá- toři jsou však proti všemu vyjed- návání. Následkem toho je mezi dělnictvem velké rozechvění a dle zprávy »Glasu Na- rodu« jsou dělníci rozhořčeni, že horníci hnáni byli do bídy, poněvadž se několika vůdcům za- chtělo zemského sněmu varšavského. Stávka služek. Z Kyjeva, 27. února. (C.-B.) Služky zahájily tu stávku. Shromáždily se na hlavní třídě, na Kreščatiku. K rozehnání davu, jenž se byl kolem nich shlukl, povoláni kozáci a setnina pěchoty. Na to byly služky, jež se uprostřed davu nalezaly, o dve- deny na policii. (Ostatní zprávy viz na 3. straně.)

álka. Nová bitva Mandžursku. Z Njučvanu, 27. února. (C.-B.) »Reuterova kancelář sděluje: Z čínského pramene ozna- muje se, že je na celé čáře rozpoután obecný boj, jenž nejprudčeji zuří na pravém japonslém křídle, kdež gen. Ku- roki po provedeném dalekém roz- machu na sever týl ruských posie na železniční trati ohrožuje. — Zvláštní sla japonského vojska postupuje jiho- východním směrem na ruské železniční spojení. Japonci bombardovali Mukden jede- náctipalcovými děly. Osoby, jež se od předního šiku vrátily, ozna- mují, že nedávno zahájená dělová palba daleko za ruskými posice mi veliké škody způsobila.

Porušená nentralita. Z Petrohradu, 27. února. (C.-B.) Petro- hradská telegrafní agentura joznamuje: Vzhle- dem k tomu, že se objevilo japonské vojsko v týlu naší armády na zá- padní straně železné dráhy, z aslala rus ká vláda velmocem notu, ve kteréž opětně poukazuje na ustavičné porušo vá ní neutrality čínského území japon- skou armádou, jež se děje tím, že ja- ponské vojsko prochází Mongol- skem. Na základě úmluvy mezi neutrálními státy a válčícími stranami bylo na počátku války stanoveno, že se má bojiště prostírati Mandžursku na západní straně železné dráhy Inkau - hlavní silnice - Sinmintin. Mongolsko je tudíž nesporně územím neutrálním. Otázka míru. Z Londýna, 27. února. Z řeči japonského ministerského předsedy (vlz ranní list. Pozn. red.), kterou nedávno proslovil ke guvernérům, sdě- lují se ještě tyto momenty: »Pokud jde o Ja- ponsko, povede druhý rok války beze všech obav a teskností. Pádem Port Arturu ruská moc na Východě byla radi- kálně podvrácena. Válka byla dosud ve- dena vítězně, Rusko ví, že není možno štěstěnu válečnou přivésti na jeho stranu, také cizina to poznává, čehož nejlepším důkazem jest, že ja- ponské fondy v cizině rostou. Přes to vš ak nebylo by Japonsko neochotnok

Předplaceni a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. a expedice.

míru a v zájmu Ruska by bylo, žádat oň již nyní.« Žádné nabídky míru. Z Washingtonu, 27. února. (C.-B.) Aby učiněna byla přítrž pověstem, že se vyjednává o ukončení války, uveřejňuje státní departement toto sdělení: »Vlády Spojených států nedošla nikdy žádost Japonska, aby předložila Rusku návrhy na uzavření míru, a vláda Spojených států nepokusila se tedy také nikdy, aby mínění ruské vlády v té příčině seznala.« Toto sdělení bylo na veřejnost dáno po rozmluvě státního se- kretáře Haye s japonským vyslancem. Doprava s překážkami. Z Londýna, 27. února. »Times« oznamují z Petrohradu: Doprava vojska na východoasij- ské bojiště následkem různých překážek a po- tíží ustavičně vázne. Čtvrtá střelecká brigáda na příklad, jež před třemi měsíci Oděssu opustila, táboří dosud v Omsku a pěší pluk, jenž před několika měsíci již Minsk opustil, nedorazil do- sud do Alberianu.

Telefonické zprávy „Nár. Listů. Z parlamentu. Z Vídně, 28. února. Není pochyby, že plenární schůze poslanecké sněmovny jsou to- liko vycpávkou schůzí rozpočto- vého výboru, který se sejde již opět dnes o 5. hodině, aby pokračoval v podrobné de- batě o rozpočtu ministra obchodu. Následkem toho schůze sněmovny bude krátká. Jeví se snaha, skoncovati co nejrychle ji ve výboru celní tarif, ba bylo slyšeti hlasy, že měla býti tato předloha schválena také plenem obou sněmoven a zjednána takto ho- tová událost ve příčině jedné části rakousko- uherského vyrovnání, která se týká kromě toho také obchodní smlouvy rakousko-německé. Ovšem ozývají se proti tomuto spěchu, který čelí k výrobě zákonů do zásoby, hlasy nejenom vážné, ale i četné a prudké.

Telegrafické zprávy. Z úřadního věstníku. Z Vídně, 28. února. (C.-B.) »Wiener Zei- tung« oznamuje. Správce ministerstva sprave- dlnosti přesadil notáře v Hoře sv. Kateřiny dra. Julia Bedřicha Kleina do Horního Litvínova.

FEUILLETON. U bran ráje.

Napsal Henryk Sienkiewicz. Z polského přel. Fero H. Čáslavský. „Tuk, ťuk, otevři, svatý Petře!“ „Kdo tam?“ „Já, Láska.“ „Jaká láska?. „Láska křesťanská.“ Svatý Petr pootevřel, ale jenom poněkud, neboť zkušenost naučila ho býti nanejvýše opatr- ným. Proto vykouknuv skulinou, znova se otázal: „A co tu chceš?“ „Ráda bych se zde ukryla. „Jak že, ukryla?“ „Ano, ukryla, protože již nevím, kam bych se měla uchýliti. „Ale vždyť ty přece máš bydliti na zemi“ „Ano, mám, ale lidé mne odtamtud vy pudili. „Probůh, jaká to řeč! Tedy jen pro několi zlých lidí zřekla jsi se svaté svojí služby, vzne šeného svého posláni?“ „Nikoli pro několik jen lidí, mne vypudili zřekli se všichni národové světa. Svatý Petr otevřel dvéře a vyšed před práh ráje, usedl zde na kámen. „Co se to stalo?“ otázal se s patrným ne- klidem. „A co vidím, ty's nepřišla sama. Kohoto s sebou přivádíš? „Jsou to moje dcery: Spravedlnost Milosrdenství a Pravda. „Tedy je také vypudili? „Ano, je také. Není již pro nás místa mez národy země.“ „Stále mluvíš o národech země, ale uvaž přec jen: lidé vždycky e proti tobě prohřešo- vali, národové vždycky vedli mezi sebou kruté boje, a přes to dosud nikdy jsi od nich ne- prchala. „Pravda, lidé hřešili a národové vedli kruté boje, ale při tom v hloubi srdcí svých chovali víru a přesvědčení, že já býti már základem všeho života. Nyní však víra tato ze světa na- dobro vymizela. Nezůstalo po ní ani památky,a proto, svatý Petře, nemám skutečně na zemi již praničeho na práci.

„A odkud vyšlo všecko toto zlo?“ otázal se svatý Petr. Láska křesťanská vztáhla ruku dolů, kde v propastech nekonečna viděti bylo kroužíe kouli zemskou a ukázavši na ní prstem temnou skvrnu, pravila „Odtamtud. Svatý Petr upřev oči na onu temnou skvrnu. dlouho na ni se díval, až konečně řekl: „Vidím... Město!... a v něm i kolem něho množství pomníků . .. „Pomníků té, jejíž jméno je: Nenávi st.“ „Pravda... Poznávám ji... a proto také jednání tvému více se již nedivím. „Pusť mne tedy již, svatý klíčníku, do brány. „Hned. Jenom mi ještě pověz, nezkusila-li jíti někam jinam?“ „Sla jsem na Západ, ale tam celý kraj roz- dělen v řadu nepřátelských táborů a bratr bratra nenávidí zde tak, že naprosto nebylo tam pro mne místa. „Mohla jsi tedy snad jíti ještě dálo — z moře. „Neměla jsem peněz.“ „Nu, a což na druhou stranu od města Ne- návisti?“ „Neměla jsem... průvodního listu.o „Tedy nikam jsi nemohla?“ „Nikam. „A což kdyby — dejme tomu — sám Spa- sitel světa chtěl znova sestoupiti na zemi? . ..“ „Oh, svatý Petře, nepustili by Ho tam rov- než, anebo by si z Něho stropili smích ! .. Nastala chvíle mlčení, načež apoštol, po- zdvihnuv hlavu, se smutným údivem zadíval se na Lásku křesťanskou a pravil: „Ale řekni mi jen, co jim nahradí Jeho učení a tebe?“ A ona pravila: „Říkají, že... tržiště přepychu a ná- dhery . ..