1
masthead
Ročník XXXXIV.
2
masthead
V Praze, v sobotu dne 30. ledna 1904.
Praha
4
article
Na ranní a odjtol. liví,
přeš, l4eí ne:
v Praze v adm řnisinae
nk pěsíe
na čvrt leta. . . . 6
s dvojí ženifken
so
njs . . . . 7 1 001
ve iei eK 9on
ni ně ke
Peštew:
na ršse
. . . . 8k o
s drejí zisilkou
:. . kr
Podivné dozvuky volby
papežské.
Jest ještě ve svěží paměti, jaký obrat se
udál v lůně konklave, než účastníci jeho dne
4. srpna soustředili své hlasy na osobě pa
triarchy benátského, nynějšího papeže Pia X
Všecek svět lehdy napjatě očekával, zda kar
dinál státní tajemník Rampolla, či kardinál
Vanutelli bude povolán na uprázdněný stole
papežský, když v nejnapínavějším stadiu voleb-
ním, v okamžiku, kdy počet hlasů, pro Ram
pollu odevzdaných, značně předstihl počet hlasů.
jež se soustředily na Vanutella, takže volb
prvého již se zdála býti nepochybnou, násled
kem námitek ze středu kardinálů rakousko
uherských podaných, Rampolla vzdal se kandi
dstury a protože tím důvěry kardinálů ve Va-
nutella nepřibylo, zvolen byl Josef Sarto, jenž
přijal jako papež jméno Pius X.
Tehdy pravilo se, že Rampolla jest kandi
dátem milým Francii, Vanutelli pak Německu
a tak politický svět bezděčně za tyto dva kan-
didáty dle mezinárodního stanoviska zmíněných
států stavěl i skupiny velmocí evropských, dvoj
spolek a trojspolek. Ohražení proti domnělému
kandidátu skupiny jedné nebylo ovšem ni
platno kandidátu druhému, ale uvolnilo cestu
směrem tenkráte zcela neočekávaným. »Agence
Havase přinesla tehdy první přesnou zprávuo
podaném ohražení ve znění následujícím: V jedné
z prvých sehůzí prohlásil jeden z kardinálů
rakouských officiosně, že vláda jeho panovníka,
užívajíc svého starého práva, podává své ohra-
žení proti volbě kardinála Rampolly za papeže.
Pius
Rampoll
Sarto
Havas
Praha
Virginie
Francie
Německo
001
5
article
Na to prý povstal okamžitě kardinál Rampolla
a slavnostně za všeobecného souhlasu prohlásil
že protestuje proti tomu, aby se některá ze
světských mocí míchala do volby papeže — že
si však oddechl, maje takto záminku, pro kte
rou se může vyhnouti těžkému úřadu papež
skému.
Z počátku se jmenovala jména všech zdejších
kardinálů, jakožlo domnělých vykonavatelů »veta
později se však ustálilo přesvědčení, že ohražení
to přednesl krakovský kníže biskup kardinál
Puzyna, a protože přičiněním státního tajemník
Rampolly dospělo se k jakémusi klidnějšímu
»modu vivendi« mezi Ruskem a papežským
Řimem, a že dále obražení to se stalo za mi
nistra zahraničných záležitostí Goluchowského
mělo se za to, že trojspolek pomocí polskou o
stranil kandidáta, od něhož jako papeže se moh
nadíti dalšího uklidnění katoliků v Rusku
sblízení Ruska a Řiíma
Konečně dostalo se těmto událostem při-
mého osvětlení ve výkladu ministra zahraničných
záležitostí, hir. Goluchowského, předneseného
v delegaci dne 16. prosince m. r. Trval totiž
od volby papežovy nepřetržitý zájem pro otázku
»veta«. Jak známo osobují si »po starodávné
zvyklosti« katolické státy Rakousko - Uhersko.
Francie a Spaněly právo »veta« či ohraženi
proti volbě některého kardinála, jenž by mohl
býti zvolen, když dosáhl týž již tolik hlasů, že
mu jen málo hlasů se nedostává k zákonnému
počtu. Kurie papežská však platnost práva vel
nikdy formálně neuznávala. Z trojspolkových
států nemohlo dle posavadní praxe ani Německo
ani Italie na tulo »starodávnou zvyklost« se od-
volávati. Zbylo tudíž Rakousko-Uhersko a plné
moci vykonati »výluku« (votum exelusivum) do
stalo se kardinálu polskému.
Rampoll
Puzyna
Goluchowský
Rusko
RakouskoUhersko
Francie
Německo
Italia
Rampolla
6
article
Ministr zahraničných záležitostí hr. Golu
chowski dne 16. prosince m. r. na konci svého
výkladu »s povděkem vzpomněl šťastného vý
sledku konklave, opřel se různým sporůma
kritikám rakouského veta a konstatoval jeho
správnost«. Dle úřadní zprávy delegační dále
také pronesl tento výrok: »Nynější veto má
spíše ráž přání nebo varování a ne-
může míti vlivu na platnost vy
konané volby.« Rovněž odmitl ministr
tvrzení, že říše rakousko-uherská, použivajíe
svého veta, vystoupila jako zástupce politické
konstellace.
Nechceme tuto dále stopovati průběh roz
pravy o »vetu« v delegacích a v ostatních kru-
zích rakouských, a přejdeme do Říma, do kruhů
vatikánských. Jak tam pohližejí na tuto zále
žitost?
Již z uvedeného výroku ministra zahra
ničných záležitosti jest zřejmo, že »veto« může
míti vliv i na platnost volby papežské,
proto »velu«, o němž v tomto případě jest řeč
odnímá všecko ostří, vydávaje je za poubé
»přání« neb nanejvýše »varování«. Toto obme-
zení samo o sobě vede na myšlenku, žese
mínění o povaze použitého »veta« mohou roz-
cházeti, což ostalně zřejmo i z prohlášení Ram-
pollova, výše uvedeného dle zprávy »Agence
Havase.
V Římě samotném dle všeho této záleži
tosti věnují větší pozornost, než se
nás tuší.
Známky toho jsou dvojí. Jedny tvoři ob-
čas se opětující zprávy o tom, že papež touž
po svých Benátkách, že necití se volným
ovzduší Vatikánu, že i tělesně strádá, druhé
vypravují o tom, jaké opatření chystají v kurii
aby svoboda volby papeže byla naprosto nepo
chybnou.
Gola
Havas
Řím
Rama
Benátky
Vatikán
7
article
Zvláště francouzské časopisy přinášejí v po
slední době již i pověsti, že se pokládá od-
stoupení papežovo za možné. Pokud po-
věsti tyto jsou opodstatněny, nemíníme tuto dále
vyšetřovati, ale zaznamenáváme ličení situace
v Římě, jak dle věrohodných zpráv se utváří.
Výklad ministra zabraničných záležitost
neušel pozornosti kurie, a kardinálové odte
doby úsilovně konali porady, jak předejíti kaž
děmu způsobu »veta« a dospěli již k návrhům,
jež podali papeži, aby je schválil. Návrhy tyto
úplně odstraňují právo »veta«, a není známo.
slanou-li se kdy součástí pravidel o volbě pa-
pežské, ale podepíše-li je papež Pius X., stanou
se průpravou dalších odhodlání, protože obsa-
huji odmítnutí postupu, jenž ho uvedl na pa-
pežský stolee.
Takovéto opatření nezdá prý se býti an
papeži proti mysli. Netoužil po stolci papož-
ském, moc tato mu byla břemenem a s tímto
přesvědčením ani nyní se netají. V Římé samém
se již všeobecně vypravuje, že zdraví papežovo
tomuto břemeni — podlehne. Rovněž s
tam pokládá za pravdivě, že již v době volby
prohlásil ke kardinálu Ferrarovi: »Nechci být
zvolen, nerozumím vládnímu umění, neznám
žádné řeči; miluji volný vzduch a nesnesu uza-
vřený pobyt.« Télesně prý papež očividně schází.
a v jeho okoli se obávají, že jest smrt jeho
blízká. Rovněž nese papež téžce dvorní forma
lity, jimž nemůže přivyknouti.
Pius
Ferrara
Řím
8
article
Neklid vzniká v okolí papežově i proto,ž
některá svá opatření, jež učinil, již opět od-
volal; tak zejmena se stalo ohledně boloňského
sjezdu křesťanských sociálů a reformy církevn
hudby.
Do této situace zapadla záležitost sporného
veta, v níž návrhy sborem kardinálů učiněné
přijaty byly jednohlasně; jsou prý i kardinálové
již se domáhají exkomunikace kardinála, kter
se propůjčí k ohlášení »veta«.
Na místo »vela« v době trvání konklave
má poskytnuta býti budoucně státům příležitost
aby do deseti dnů po smrti papežově a než
se sestoupí konklave podaly své námitky
o nichž se stane usnesení, než se volba zaháji
Tohoto práva se má dostati všem státům, kteréž
mají diplomatické zastoupení při papežské stolici.
Za nynějších mezinárodních poměrů zaslu-
hují tyto zprávy přiměřeného povšímnutí.
Politické zprávy domáci.
V Praze, 29. ledna. (K situaciv
Uhrách.) Výsledky poslední Tiszovy cesty do
Vídně a spojené s ní utváření situace v Uhrách
sbrnuje »N. P. Journ.« v následující slova :
»Slyšení u krále přesvědčilo ministerského před-
sedu, že koruna zná do podrobna oblíže situace
v níž se nachází kabinet, ale zároveň také jes
přesvědčena, že vláda užívá pravé taktiky, aby
na konec odstranila překážky, jež nedopouštěj
rozuzlení krise. Hr. Tisza má úplně velnou ruku
aby provedl svůj akční program a jest už delši
dobu opatřen plnou mocí, kterou pokládal z
nutné si vymoci, aby mohl napraviti parlamentní
situaci. Postavení ministerského předsedy jest
přes všechny pokusy, směřující k jeho povalení,
skalopevné (?), kterážto okolnost dodá potřebné
energie kabinetu, až započne svou bojovnou
kampaň. V ministerstvě vojenství« — dodává
Journ
Tisza
Praha
Uhry
Vídeň
Hradec
Tiszův cesta
9
article
»N. P. J.« — »hr. Tisza se přesvědčil, že s
tam s urychlením pracuje o těch opravách, jež
byly pojaty v program devítičlenného výboru
liberální strany. Největší obtíž působí stanovení
pravidel, jež nutno míti na zřeleli při oprave
vojenského trestního řádu, neboť se tu vyskytují
nejen jazykové, nýbrž i právnické obuíže, jichž
odstranění zaujme ještě delší dobu «
O tom, jakých prostředků hr. Tisza
hodlá užiti za účelem ozdravení situace, nepraví
ničeho vládní list, a také hr. Tisza se o tom
nevyslovil ve své včerejší řeči. Vzpírá se pouze
tvrzení, že hodlá proti obstrukci užiti prostředků
násilných. Orgán hr. Apponye soudí, že
»energická vládní politika« bude záležeti z ná-
vrhu na změnu jednacího řádu sně-
movního. »Zdá se« — píše »Budap. Tagbl.«
— »že nové volby prozatím nehrozi: vysvitá to
již z té okolnosti, že se v různých minister-
stvech připravují nové osnovy zákonů, které
budou sněmovně předloženy ihned, jakmile se
sejde po delegacích. Bude navrženo zříditi nové
nadace pro vychovaeí ústavy společného vojska,
jiné návrhy budou se týkati stále odkládaných
investicí a jiné úpravy platů správních úřadníků
a obecních notářů (tajemníků). Mimo to vláda
bude žádati ještě za vyřízení zatímního rozpočtu
a branecké předlohy na r. 1904.«
V Praze, 29. ledna. (Pokus o smír
česko-polský na Těšínsku.) Zmínil
jsme se již, že redakce polských listů, vychá
zejících ve Slezsku, nehodlají se účastniti česko
polské porady, na kterou je pozval do Mor
Ostravy spolek českžch novinářů moravsko-
slezských. Haličské histy otiskují nyní přípia
redaktorů »Przegladu politiezného«, »Gwiazdky
Tisza
Praha
Těšínsko
Slezsko
Ostrava
liberální strana
moravskýslezský
10
article
Cieszyňské« a »Glosu ludu szlaského«, v němž
se snaží ospravedlniti svůj odpor proti ostravské
poradě. V úvodě potvrzují, že slovanskému
živlu na Těšinsku hrozí značné nebezpečí se
strany německé, nebezpečí tím větší, že Poláe
a Češi, místo aby se v zápase s germanismem
podporovali, ještě se seslabují vzájemnými zá
pasy na území pohraničném. Zápasy ty vznikly
z nedostatečné znalosti politické situace a proto
jest v zájmu obou národnosti, aby se dohodly
o společném odporu proti germanisaci. »Doroz-
umění takové — píše se dále v listě — jest
možno pouze na společné konferenci ředitelů
veřejného mínění t. j. na konferenci novinářů
polských a českých, jakož i poslanců obou ná-
rodností, svolané úmyslně za tím účelem a
s programem předem stanoveným«. Valnou
schůzi novinářů moravsko-slezských nepokládaji
však za vhodnou pro takové porady, ježto no
vináři polští byli by tam jen hosty a nemohl
by názorů svých dostatečně hájiti, poněvadá
neměli času na potřebné přípravy. Proto ne
mohou se prý porad zúčastniti.
Krakovský »Glos Narodu«, otisknuv tente
list, poznamenává k němu: »Naši slezští sou-
druhové měli asi vážné důvody, když odřekli
své účastenství v poradách, přiznáváme se však,
že z jejich dopisu nemohli jsme vyčísti důvody.
jež by nás přesvědčily, že jich abstinence jes
oprávněna.« Přes to, jak se dovídáme, odřekl
své účastenství v poradách ostravských také
novináři haličtí. Nezbude tedy, než aby se při-
pravila nová porada pro dobu pozdější, aby
i slezšti novináři polští měli dosti času, by
se připravili na hájení svých názorů. Věc jest
tak důležitá, že okamžitý neúspěch nesmí mo-
ravsko-slezské novináře zraditi od kroku, který
může míti účinky jen blahě.
Polá
Čech
Glos Naroda
11
article
V Praze,29. ledna. (K procesu po-
slance Veselovského.) Telegr. zpráva,
že nitranský sborový soud slovenského národ-
ního poslance Frant. Veselovského osvobodil,
překvapila. Ne proto, že by mohl býti někdo
přesvědčen o jeho vině, nýbrž proto, že po
dlouhé době maďaronský soud neodsoudil po-
slance národnostního. Ovšem obžaloba spočívala
na tak chatrných nohou, že obhájce Veselov-
ského, dr. Fajnor nemusil mluviti osm hodin.
aby vyvrátil nicotnost obžaloby. Vizme, co
státní zástupce Gejza Chudovszky přičítal Vese-
lovskému za vinu. Veselovský prý od svého
mládí stojí ve službách panslavistických snah
v letech šedesátých byl kortešem Slotovým
v Trnavě založil spolek sv. Vojtěcha (katolieký)
odsouzené Slováky nazýval mučedníky; by
akcionářem a členem ředitelstva trnavské lidové
banky; chtěl založiti v Trnavě » Besedu«
na své cestě po okrese nazýval krále důsledně
eísařem; před voliči v Osuském a Cerově stě-
žoval si, že slovenská řeč jest utlačována; sli
boval svým voličům slovenské školy, slovensko
vyřizování u soudů a úřadů; sliboval, že národ-
nostní zákon bude uveden v život; na sněmě
jako poslanec žaloval na utlačování slovenského
národa; nechce uznati, že uherský »národ« má
jediný jazyk; na svém domě nevyvěsil praporu,
když hr. Albert Apponyi byl v Trnavě, a když
mu umřela žena, vydal o tom ohlášení jen slo-
vensky. Státní zástupce neomezil se však jen
událostmi ze živola Veselovského; aby vinu
jeho postavil do světla ještě příkřejšího, zmíni
se též o ovzduší, v jakém Veselovský působí.
Veselovský
František
doktor
Fajnor
Chudovszky
Slovák
Osuský
Apponyi
Praha
Veselov
Trnava
Vesa
spolek svatý . Vojtěch
trnavský lidový banka
12
article
A tu se dostalo i nám Čechům, Slovenští »agi
tátoři« spřátelili se prý v poslední době s Čechy.
podporují činnost pražské »Česko-slovenské jed-
noty«, pomocí tohoto spolku vychovávají sloven-
ské děti v českých školách, aby v nich uhasili
poslední jiskru uherského vlastenectví. Češti
agenti chodí po Slovensku a propaguji myšlenku
česko-slovenské vzájemnosti. Národní horlivci
pořádají zábavy, výlety, výstavy a jiné slavnosti
aby měli příležitost k politisováaí. I jejich pe-
něžné ústavy politisují. Vydávají různé politické
brožurky, aby dobrý, vlastenecky smýšlející lid
svedli. Při volbách pojmenovali se »slovenskou
lidovou stranou«, aby voličové hlasovali pro ně
v domnění, že hlasují pro »lidovce« (klerikály
atd. Zdá se, že ty a takové důvody byly i ni-
transkému soudu příliš »maďarské« a proto
obžalovaného sprostil žaloby a státu uložil na
hraditi soudní útraty. Státní zástupce všaks
přece odvolal z rozsudku. Pře Veselovského
bude se tedy líčiti ještě jednou.
Čecho
Veselovský
Čechy
Slovensko
13
article
Ze Zadru, 25. ledna. (Krise v z em-
ském výboru dalmatském.) Pověst, že
z výboru zemského vystoupili neb vystoupí dr
Smodlaka, dr. Ruževič a Radič, z velké část
se již potvrdila. Prvý vzdal se členství v zem-
ském výboru člen chorvatské strany práva dr
Smodlaka, jenž složil zároveň také svůj posla-
necký mandát. V listě ke svým voličům ospra
vedlnil svůj krok tím, že mezi staršími členy
zemského výboru nenašel očekávané ochoty pro
zavedení nových směrů v zemské politice a zem
ském hospodářství. Po Smodlakovi vzdal se člen
ství ve výboru a spolu také poslaneckého man-
V drobném prodejír
ranní číslo o sobě . .
edpolední
.. n s
Ve slialkách na venkověn
ranní číslo. . . . . . .
odpolední . . . . . . . . 3h
Inseráty
platí se hotově zapřel.
Předplacení a inšerty přijímá zdminš-
strace v Mnrianské ulici č. a
Tam nacházají se též redakne,
tiskárna n ezpedice „Národnich Listů“.
Rukopisy so novracejl.
Smodlak
doktor
Ruževič
Radič
Zadr
Mnrianský ulice
doktor Smodlak
14
article
dátu za Starigrad dr. Ruževič, patrně z týchž dů-
vodů. Poněvadž pak ani Radič nenavštěvuje
schůzí zemského výboru, stal se tento neschop-
ným usnášeti se, následkem čehož zemský vý-
bor octnul se v krisi.
doktor
Ruževič
Radič
15
article
Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 29. ledna.
Rusko a italsko-slovanské zblížení.
„Petrohradské Vědomosti“ uznávají italsko-
slovanské zblížení, o němž zahovořily jihoslo-
vanské i italské noviny, za jediný možný způsob
obrany proti pangermanisaci s k otázce, jak se
k takovému spolku národů zachová Rusko,
praví: V každém boji s pangermanismem Slo-
vané vždycky najdou přízeň i pomoc Ruska již
proto, že je to v jeho vlastních zájmech.
K povstání v africké osadě německé.
Anglické listy sdělují, že štvaní v osadě
damarské proti Němcům jevilo se již po delší
dobu. Povstalci opatřili si potají zatím zásoby
zbraní i střeliva, odkud, neví prý se ale. Část
náčelníků vzpírala se již od počátku panství
německému a byla by prý dala přednost britské
nadvládě. Ostatně Němci musí prý se míti na
pozoru i před náčelníky, kteří dosud zůstali
jim věrní. Z druhé strany ovšem nepřestávaji
německé listy a to některé i blízké officiosům
podezřívati Angličany, že oni to byli, kteří po-
tají prý domorodce proti Němcům podnítili, aby
tak razili půdu nynější okupaci britské.
Dnes německé listy nezapírají si již veliké
potíže, jež bude dlužno překonati při potření
odboje hererského. Domorodci přiblížení se
vělších vojů sledují obyčejně taktikou, že ukryji
se v nepřístupných místech pustých, odkudž vy-
padají na nepřítele opět, když se tento poněkud
rozptýlil. Ostatně řídké velice v osadě prameny
vodní i pastviny znají z pravidla jen domo-
rodci. Nadto skýtá i doprava nesmírné potíže,
jelikož musí se ku přípřežím používati četných
volů, jichž jest ale nedostatek. Nynější pak
doba dešťů a za ní řádíci malarie hrozí zdeci-
movati posily, z Evropy přicházející.
Němec
Angličan
Praha
Rusko
Evropa
16
article
Boj o jmenování Nozaledy ve sněmovně
španělské.
Boj o jmenování reakcionářského Nozaledy
arcibiskupem valencijským veden jest ve sně-
movně španělské dost nešťastně. Tak předčítal
ministr spravedlnosti dokument na obranu pre-
láta toho, ale v něm se vlastně doznávalo, že
Nozaleda vyjednával své doby a americkou lod
»Olympil«, aby Manilu Američanům vydal. Re-
publikánský poslanec Sariono pravil o ministru
vojenství Linaresovi, že týž choval se v San-
tiagu na Kubě vůči Američanům jako Nozaleda
vůči nim v Manile. Linares poslal na to po-
slanci svědky a chce prý dokonce zříci se mi-
nisterskéhu úřadu, aby souboj mohl podstoupiti.
Leopold II. v Berlíně.
Tajemník německého vyslanectva brussel-
ského Bülow prohlásil v přípitku na jednom
banketu, že schůzka krále belgického s eísařem
německým není bez politického významu a že
jest důležitou zvláště pro projednání otázek
podrobných. Zároveň projevil přání, by Vilém II.
návštěvu oplatil.
Spor mezi Francií a Vatikánem.
Jak »Osservatore Romano« prohlašuje, jest
spor mezi vládou franeouzskou a stolicí papež-
skou pro slova »Nobis nominavit« (»Nám jme-
noval . . .«) v bullách o jmenování biskupův
ukončeno tím, že vláda francouzská přijala pro
jmenování biskupů formulku, kteráž, aniž by
Nozaleda
Manila Američan
Sariono
Linares
Američan
Leopold II
Bülow
Vilém II
Osservatore
Re
San
Kuba
Linares
Berlín
Francie
Vatikán
17
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Podává J. V. Že líz ko.
Dnešní vzpoura domorodých kmenů v ně-
mecké jihozápadní Afriee není svého druhu udá
lost první, že by však jednou, a to po řadě let
zdánlivě klidných, mohlo dojíti na hnutí takovéh
dosahu, o tom se v Německu ovšem nikomu ne
zdálo.
Německá država v Africe v jihozápadním
cipu pevniny ještě do nedávna „temnou“ zvaná
vklíněna jest na jihu a východu mezi rozsáhlou
državu anglickou a na severu mezi portugalskou
Angolu. Na jihu tvoří hranici řeka Oraň, na se-
veru zasáhá od řeky Kunene až v končiny, kde
se v úzkém pruhu spojuje řeka Čobe se Zam-
besi, nedaleko známých vodopádů Viktoriiných
Kolonie, jejíž hlavní město sluje Windhoek (čt
Windhuk), zaujímá na 830.960 čtv. km. v roz-
loze; jest tudíž o 205.442 čtv. km. větší, nežli
říše rakousko-uherská, šestnáctkrát tak velka
jako království české. Dle posledního sčítán
cbývá ji asi 200.000 duši, mezi nimiž na 3643
bělochů, a to 2222 Němců a 826 Boerů.
Uprostřed země na pobřeží tak zv. Velryb
záloka náleží Angličanům. Jest to nejlepší pří-
staviště německého pobřeží.
Nedávno zemřelý cestovatel dr. Emil Holu
dotkl se jako znalec poměrů afrických i poměrů
télo državy.“)
Od chvíle, co země zabrána Němci, praví.
bývají zde občas pozdvižky kmenů hotentot-
ských. Ty potíže, Němcům způsobované, přičítá
Holub na vrub povahy kmenů hotentotských,
třebas úřadníci, sem posílaní, do jisté míry jist
také mají svoji spoluvinu na neshodách.
Holub doznává, že Hotentoti jsou netečn
plémě, vymírající ještě rychleji než Papuové n
pobřeží Tichého oceánu. Bývavše druhdy pány
jižní Afriky, musili již před 600 léty ze svých
) Sborník české společnosti zeměvědné, 1899.
Oraň
Němec
Angličan
doktor
Hol
Němec způsobovaný
Holub
Německo
Afrika
Angola
Kunene
Zama
Windhoek
jižní Afrika
Viktoriin kolonie
km
Boer
18
article
bydlišť, u moře úrodných a vodou oplývajících.
ustupovati na chudovodé vysočiny vnitrozemské.
Později, za stěhování národů plemene ban
tuského byli zapuzení do nejchladnější Afriky
Tak Iotentoti zmizeli úplně z jihovýchodn
Afriky, a jenom v nitru země a na jihu, při po
mezi s národy bantuskými dovedli se po sta-
letí udržeti kmeny Křováků, ponejvíce jako love
kočující a těkaví.
Německá Afrika jihozápadní kromě Damar
ska je dle Holuba území nejchudší a vzhleden
k většině svých domorodců i nejméně cenné
Jinak dávno byla by se již stala republikou
boerskou nebo snad i příslušenstvím anglickým
nebo dokonce francouzským.
U Hotentotů nelze mluviti o cnostech. Le
ností a zbabělostí vyznačovali se již před sta
letími a vyznačují se podnes. Tyto hříchy hoten-
totské usnadnily Bantuům vytlačiti Hotentoty
kmeny pastevců a potulných lovců, z nejlepšíe
bydlišť. Od bělochů převzali rychle a jedině nej-
horší neřesti civilisace, nakažlivé nemoci, zvláště
příjici a „cape-smoke“ nebo-li pálenku, který m
vymírají.
Iotentot
Křovák
Bantu
Afrika
19
article
Odbojný kmen Hererů (Ovaherero = lidé se
veselicí), rovněž hotentotský, přistěhoval se do
dnešní německé Afriky asi před sto léty. Původ-
ním jich sídlem byla země Mašonův, daleko na
východě. Rozpadají se v řadu menších kmenů.
pod vlastními náčelníky, již mají nad sebou
hlavního pohlavára. Hererové obývají dnes kraj
od územi Ovambů až k Velrybí zátoce, vyjma
pohoří Damarů. Čítá se jich na 70.000 duši.
Jsou mohutné postavy, vyšky dle Francoisa
1 m. 75 cm. až 1 m. 90 em. a namnoze i tuto
míru převyšující. I ženy jsou velké a zřídka kdy
menší než 1 m. 70 cm. Barva pleti Hererů jest
černá, místy do hnědočervena přecházející. Obli-
čej kostnatý, líené kosti zvláště vyčnívaji, nos
jest široce vyvinut; jednotlivě i nos orličí se vy-
skytuje. Oči jsou většinou tmavohnědé, až do
černa přecházející. Vlas hustý, ponechán vzrůsti,
plstnati. Pohaněti Hererové jej často důkladne
Herero
Mašonův
Ovambo
Afrika
Damar
Ovaherero
Francoisa 1
centimetr
20
article
jižní.
tukem a okrem natírají. Údy jsou kostnaté, po-
hyby klátivé. Zvláště zajímavy jsou oděva
ozdoby domorodců. Oděv mužů pozůstává z kůže
a řemení, což vlastně má býti oděvem i ozdobou
zároveň. Na prst tlusté řemeny z kozí kůže, zdo-
bené vyšívkami ze zvířecích šlachů, obepinají
dvacet- nebo pětadvacetkrát trup. U bohatých
Hererů dosahuje délka řemení dle Francoisa až
100 i více stop. V předu i v zadu jest řemen
k sobě tak svázáno, že kol beder se všech stran
těsně přilehá.
Mnohý z těchto svislých kožených pruhů
hraje často úlohu i domácí kroniky. Každý ro
dinný přírostek znači se zatáhnutým uzlem,
který v případu smrti člena rodiny se zase roz
vazuje. Řemením kolem beder protahuje se často
v předu i v zadu buď ovčí kůže, anebo kus kůže
jiné. Hořejší část těla zůstává nahá. Muži ovinují
si kolem lýtek a kotníků železné pruhy, na něž
zhusta kosti, skleněné korále a jiné věci jako
ozdoby navěšují. Nohy odívají sandály, jež v
předu i v zadu jsou zobákovitě zdviženy, a k cho-
didlu řeminky upevněny. Kolem krku nosí ně-
kteří řetězy, železné perly, nebo skleněné ko-
rále. Mnohým též visí na krku zvláštní druh
fetiše, ve způsobu malé kožené krabičky. Krom
toho ovinují kolem těla ještě kožený pás, za něja
různé předměty zastrkávají, zejmena nerozlučný
„kiri“, zvláštní zbraň, asi půl druhé stop
dlouhý násadec, opatřený na jednom konci koulí
jímž Hererové podobně jako jiní Jihoafričané
mistrně dovedou metati.
Noha
Herero
21
article
Složitější jest oděv vdaných žen. Od kotník
až po lýtka ověšeny jsou těžkými železnými
ozdobami, na mnoha kožených šňůrách navle-
čenými, v podobě perel a prsténků, 11/2 cm
v průměru. Dle bohatství osobního řídí se počet
šnůr s ozdobami, na nohou otočených, a to o
čtyř až do dvaceti. Za zástěru slouží jim dva
dolů splývající kusy kůže, v předu i v zadu těla
visící. Spodní zástěru zovou „omkubu“, přední
„oruhira“. Asi 50 cm. široký kožený pás „omu-
tombe“, upomínající na šněrovačku, jest umě-
lými našitými perlami ozdoben. Hřbet i prsa
centimetr
22
article
oděny jsou velkým kusem kůže, rovněž želez
nými porlami zdobené, „otuheke“. Kolem krku
pokud poměry majetkové dovolují, ověšují ženy
dlouhé řetězy ze železných perel, anebo z ko-
řínků zvláštní vonné rostliny, „bukhu“ zvané
Řetězy splývají mnohdy až na prsa; kolem pažt
ovinují si 20 em. dlouhé manžety, ze silného
železného drátu zhotovené.
Směšný jest ústroj hlavy žen Hererů.
„ekori“. Jako veliký netopýr s roztaženými křídly
vypadá. Podkladem jeho je zvláštní, těsně k
hlavě přilehající čapka z volské kůže. Z čapky
vyčnívají z prava, z leva a ze zadu vyšívané, i ji-
nak zdobené uši, podoby listů, taktéž z volské
kůže, na slunci sušené, urobené. Záhlaví vy
krášleno věncovitě malými železnými perlemi
Odtud splývá po hrbetě široká garnitura dvanácti
řadová železných prsténků, na volské řemínky
navlečených. Na předu čapky příšita měkce vy-
dělaná volská kůže, na způsob závoje, ponejvíce
stočená a po stranách splývající. Železné perle
u Hererů tak oblíbené, kupují se od sousedníe
Ovambů. Úplný šperk bohaté ženy váží často
40—50 liber.
Herero
23
article
Hochům dostává se po třech létech male
zástěrky kolem ohanbí. Později odívají se jako
muži.
Dívky nosí hladee oholenou hlavu, jenon
v zadu nechává se jim něco vlasů, na něž se
srsť z volského chvostu, v délce 10 cm., upev
ňuje. Konce bývají železnými perlami velikosti
hrachu opatřeny.
Krk i ruce zdobí si řetězy z perlí aneb
z kořínků urobených. Tělo zahalují volskou koží.
upevněnou přes levé rameno na způsob togy a na
prsou zapínanou. Kolem těla ovinují si takté
zástěry z řemínků, až k nohoum splývající. Here-
rové natírají si tělo tukem a okrem, jako většina
afrických domorodců.
Ženy se rády voňavkami napouští, zejmena
kořínky vonné rostliny „bukhu“. Voňavku nosí
z pravidla na krku v krabičce ze želvího krunýře.
Křesťanští Hererové odívají se dle vzor
evropských, více méně vkusně. Barev křiklavých
nemilují, spíše dbají trvanlivostl látky, než
jiného.
Hererové jsou nomady. Jenom, kde dostatek
vody a pastvin se vyskytuje, usídleni jsou stále.
Chaty jsou podoby kuželovité, dvéře nahrazuje
obyčejný nízký otvor. Zařízení domácnosti není
nejbohatší. Hlavní úlohu hrají baňaté nádoby
„kalabasy“, zhotovené z jistého druhu tykve.
Stolů Hererové neznají. Jakési židle sobě zhoto-
vují, jež volskou koží potahují. Rozumí se, v do-
mácnostech vedle předmětů domácí primitivné
výroby, nalezáme už i věci, od Evropanů zí-
skané.
Voňavka
Herero
Evropan
centimetr
24
article
Přes to, že chovají dosti dobytka, málo jedí
maso. Jenom za slavnostních okolností, při
svatbě, pohřbu a j. požívá se masa, jinak pije
se leda mléko.
Co do mravního stavu Hererů, badatelé srov-
návají se, že nedostatek sebezapření, mrzký
egoism a absolutní zvířecké požitkářství jsou jich
hlavními známkami života.
Jako zbraní používali Hererové dříve oštěpu,
luku, šípu a kyje, nyní vedle kyjů známy jsou
jim i střelné zbraně Evropanů. Mistrně dovedou
vládnouti metací zbraní „kiri“.
Jako vysokého vyznamenání udílí se hrdi-
nům, jež se v boji zvláště udatenstvím proslavili,
jakýsi druh řádu, podoby půlměsícovité, který
zhotoven jest z velkého kusu mědi.
Před nemnoha léty způsobil Hererům, jakož
i jiným kmenům hotentotským nemalých potiží
domorodý pohlavár Henrik Witboy.
Od roku 1882 byl nemalým postrachem
jihozápadní Afriky. Záminkou náboženského
vnuknuti páchal napořád loupežné vraždy a vý-
pady, až smrt jeho v lednu r. 1899 bylo pro
všecko území, jak domorodcům, tak i Němcům
jen dobrodiním.
Dnešní věci na jihozápadu africkém skonč
dle přirozeného zákona. Slabší podlehne dříve
či později. Pohádka známá, stále se opakující.
Ať již tomu dnes v německé državě tak či onsk,
co v posledních dobách se událo, již odčiniti se
nedá.
Herero
Evropan
Witboy
Němec
Afrika