ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 c56f8750-7108-11dc-904e-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 24 celkem · entity: place 50, person 68, work 9, org 9
1 masthead
Ročník XXXXIV.
2 masthead
V Praze, v sobotu dne 30. ledna 1904.
Praha
3 masthead
Číslo 30.
4 article
Na ranní a odjtol. liví, přeš, l4eí ne: v Praze v adm řnisinae nk pěsíe na čvrt leta. . . . 6 s dvojí ženifken so njs . . . . 7 1 001 ve iei eK 9on ni ně ke Peštew: na ršse . . . . 8k o s drejí zisilkou :. . kr Podivné dozvuky volby papežské. Jest ještě ve svěží paměti, jaký obrat se udál v lůně konklave, než účastníci jeho dne 4. srpna soustředili své hlasy na osobě pa triarchy benátského, nynějšího papeže Pia X Všecek svět lehdy napjatě očekával, zda kar dinál státní tajemník Rampolla, či kardinál Vanutelli bude povolán na uprázdněný stole papežský, když v nejnapínavějším stadiu voleb- ním, v okamžiku, kdy počet hlasů, pro Ram pollu odevzdaných, značně předstihl počet hlasů. jež se soustředily na Vanutella, takže volb prvého již se zdála býti nepochybnou, násled kem námitek ze středu kardinálů rakousko uherských podaných, Rampolla vzdal se kandi dstury a protože tím důvěry kardinálů ve Va- nutella nepřibylo, zvolen byl Josef Sarto, jenž přijal jako papež jméno Pius X. Tehdy pravilo se, že Rampolla jest kandi dátem milým Francii, Vanutelli pak Německu a tak politický svět bezděčně za tyto dva kan- didáty dle mezinárodního stanoviska zmíněných států stavěl i skupiny velmocí evropských, dvoj spolek a trojspolek. Ohražení proti domnělému kandidátu skupiny jedné nebylo ovšem ni platno kandidátu druhému, ale uvolnilo cestu směrem tenkráte zcela neočekávaným. »Agence Havase přinesla tehdy první přesnou zprávuo podaném ohražení ve znění následujícím: V jedné z prvých sehůzí prohlásil jeden z kardinálů rakouských officiosně, že vláda jeho panovníka, užívajíc svého starého práva, podává své ohra- žení proti volbě kardinála Rampolly za papeže.
Pius Rampoll Sarto Havas Praha Virginie Francie Německo 001
5 article
Na to prý povstal okamžitě kardinál Rampolla a slavnostně za všeobecného souhlasu prohlásil že protestuje proti tomu, aby se některá ze světských mocí míchala do volby papeže — že si však oddechl, maje takto záminku, pro kte rou se může vyhnouti těžkému úřadu papež skému. Z počátku se jmenovala jména všech zdejších kardinálů, jakožlo domnělých vykonavatelů »veta později se však ustálilo přesvědčení, že ohražení to přednesl krakovský kníže biskup kardinál Puzyna, a protože přičiněním státního tajemník Rampolly dospělo se k jakémusi klidnějšímu »modu vivendi« mezi Ruskem a papežským Řimem, a že dále obražení to se stalo za mi nistra zahraničných záležitostí Goluchowského mělo se za to, že trojspolek pomocí polskou o stranil kandidáta, od něhož jako papeže se moh nadíti dalšího uklidnění katoliků v Rusku sblízení Ruska a Řiíma Konečně dostalo se těmto událostem při- mého osvětlení ve výkladu ministra zahraničných záležitostí, hir. Goluchowského, předneseného v delegaci dne 16. prosince m. r. Trval totiž od volby papežovy nepřetržitý zájem pro otázku »veta«. Jak známo osobují si »po starodávné zvyklosti« katolické státy Rakousko - Uhersko. Francie a Spaněly právo »veta« či ohraženi proti volbě některého kardinála, jenž by mohl býti zvolen, když dosáhl týž již tolik hlasů, že mu jen málo hlasů se nedostává k zákonnému počtu. Kurie papežská však platnost práva vel nikdy formálně neuznávala. Z trojspolkových států nemohlo dle posavadní praxe ani Německo ani Italie na tulo »starodávnou zvyklost« se od- volávati. Zbylo tudíž Rakousko-Uhersko a plné moci vykonati »výluku« (votum exelusivum) do stalo se kardinálu polskému.
Rampoll Puzyna Goluchowský Rusko RakouskoUhersko Francie Německo Italia Rampolla
6 article
Ministr zahraničných záležitostí hr. Golu chowski dne 16. prosince m. r. na konci svého výkladu »s povděkem vzpomněl šťastného vý sledku konklave, opřel se různým sporůma kritikám rakouského veta a konstatoval jeho správnost«. Dle úřadní zprávy delegační dále také pronesl tento výrok: »Nynější veto má spíše ráž přání nebo varování a ne- může míti vlivu na platnost vy konané volby.« Rovněž odmitl ministr tvrzení, že říše rakousko-uherská, použivajíe svého veta, vystoupila jako zástupce politické konstellace. Nechceme tuto dále stopovati průběh roz pravy o »vetu« v delegacích a v ostatních kru- zích rakouských, a přejdeme do Říma, do kruhů vatikánských. Jak tam pohližejí na tuto zále žitost? Již z uvedeného výroku ministra zahra ničných záležitosti jest zřejmo, že »veto« může míti vliv i na platnost volby papežské, proto »velu«, o němž v tomto případě jest řeč odnímá všecko ostří, vydávaje je za poubé »přání« neb nanejvýše »varování«. Toto obme- zení samo o sobě vede na myšlenku, žese mínění o povaze použitého »veta« mohou roz- cházeti, což ostalně zřejmo i z prohlášení Ram- pollova, výše uvedeného dle zprávy »Agence Havase. V Římě samotném dle všeho této záleži tosti věnují větší pozornost, než se nás tuší. Známky toho jsou dvojí. Jedny tvoři ob- čas se opětující zprávy o tom, že papež touž po svých Benátkách, že necití se volným ovzduší Vatikánu, že i tělesně strádá, druhé vypravují o tom, jaké opatření chystají v kurii aby svoboda volby papeže byla naprosto nepo chybnou.
Gola Havas Řím Rama Benátky Vatikán
7 article
Zvláště francouzské časopisy přinášejí v po slední době již i pověsti, že se pokládá od- stoupení papežovo za možné. Pokud po- věsti tyto jsou opodstatněny, nemíníme tuto dále vyšetřovati, ale zaznamenáváme ličení situace v Římě, jak dle věrohodných zpráv se utváří. Výklad ministra zabraničných záležitost neušel pozornosti kurie, a kardinálové odte doby úsilovně konali porady, jak předejíti kaž děmu způsobu »veta« a dospěli již k návrhům, jež podali papeži, aby je schválil. Návrhy tyto úplně odstraňují právo »veta«, a není známo. slanou-li se kdy součástí pravidel o volbě pa- pežské, ale podepíše-li je papež Pius X., stanou se průpravou dalších odhodlání, protože obsa- huji odmítnutí postupu, jenž ho uvedl na pa- pežský stolee. Takovéto opatření nezdá prý se býti an papeži proti mysli. Netoužil po stolci papož- ském, moc tato mu byla břemenem a s tímto přesvědčením ani nyní se netají. V Římé samém se již všeobecně vypravuje, že zdraví papežovo tomuto břemeni — podlehne. Rovněž s tam pokládá za pravdivě, že již v době volby prohlásil ke kardinálu Ferrarovi: »Nechci být zvolen, nerozumím vládnímu umění, neznám žádné řeči; miluji volný vzduch a nesnesu uza- vřený pobyt.« Télesně prý papež očividně schází. a v jeho okoli se obávají, že jest smrt jeho blízká. Rovněž nese papež téžce dvorní forma lity, jimž nemůže přivyknouti.
Pius Ferrara Řím
8 article
Neklid vzniká v okolí papežově i proto,ž některá svá opatření, jež učinil, již opět od- volal; tak zejmena se stalo ohledně boloňského sjezdu křesťanských sociálů a reformy církevn hudby. Do této situace zapadla záležitost sporného veta, v níž návrhy sborem kardinálů učiněné přijaty byly jednohlasně; jsou prý i kardinálové již se domáhají exkomunikace kardinála, kter se propůjčí k ohlášení »veta«. Na místo »vela« v době trvání konklave má poskytnuta býti budoucně státům příležitost aby do deseti dnů po smrti papežově a než se sestoupí konklave podaly své námitky o nichž se stane usnesení, než se volba zaháji Tohoto práva se má dostati všem státům, kteréž mají diplomatické zastoupení při papežské stolici. Za nynějších mezinárodních poměrů zaslu- hují tyto zprávy přiměřeného povšímnutí. Politické zprávy domáci. V Praze, 29. ledna. (K situaciv Uhrách.) Výsledky poslední Tiszovy cesty do Vídně a spojené s ní utváření situace v Uhrách sbrnuje »N. P. Journ.« v následující slova : »Slyšení u krále přesvědčilo ministerského před- sedu, že koruna zná do podrobna oblíže situace v níž se nachází kabinet, ale zároveň také jes přesvědčena, že vláda užívá pravé taktiky, aby na konec odstranila překážky, jež nedopouštěj rozuzlení krise. Hr. Tisza má úplně velnou ruku aby provedl svůj akční program a jest už delši dobu opatřen plnou mocí, kterou pokládal z nutné si vymoci, aby mohl napraviti parlamentní situaci. Postavení ministerského předsedy jest přes všechny pokusy, směřující k jeho povalení, skalopevné (?), kterážto okolnost dodá potřebné energie kabinetu, až započne svou bojovnou kampaň. V ministerstvě vojenství« — dodává
Journ Tisza Praha Uhry Vídeň Hradec Tiszův cesta
9 article
»N. P. J.« — »hr. Tisza se přesvědčil, že s tam s urychlením pracuje o těch opravách, jež byly pojaty v program devítičlenného výboru liberální strany. Největší obtíž působí stanovení pravidel, jež nutno míti na zřeleli při oprave vojenského trestního řádu, neboť se tu vyskytují nejen jazykové, nýbrž i právnické obuíže, jichž odstranění zaujme ještě delší dobu « O tom, jakých prostředků hr. Tisza hodlá užiti za účelem ozdravení situace, nepraví ničeho vládní list, a také hr. Tisza se o tom nevyslovil ve své včerejší řeči. Vzpírá se pouze tvrzení, že hodlá proti obstrukci užiti prostředků násilných. Orgán hr. Apponye soudí, že »energická vládní politika« bude záležeti z ná- vrhu na změnu jednacího řádu sně- movního. »Zdá se« — píše »Budap. Tagbl.« — »že nové volby prozatím nehrozi: vysvitá to již z té okolnosti, že se v různých minister- stvech připravují nové osnovy zákonů, které budou sněmovně předloženy ihned, jakmile se sejde po delegacích. Bude navrženo zříditi nové nadace pro vychovaeí ústavy společného vojska, jiné návrhy budou se týkati stále odkládaných investicí a jiné úpravy platů správních úřadníků a obecních notářů (tajemníků). Mimo to vláda bude žádati ještě za vyřízení zatímního rozpočtu a branecké předlohy na r. 1904.« V Praze, 29. ledna. (Pokus o smír česko-polský na Těšínsku.) Zmínil jsme se již, že redakce polských listů, vychá zejících ve Slezsku, nehodlají se účastniti česko polské porady, na kterou je pozval do Mor Ostravy spolek českžch novinářů moravsko- slezských. Haličské histy otiskují nyní přípia redaktorů »Przegladu politiezného«, »Gwiazdky
Tisza Praha Těšínsko Slezsko Ostrava liberální strana moravskýslezský
10 article
Cieszyňské« a »Glosu ludu szlaského«, v němž se snaží ospravedlniti svůj odpor proti ostravské poradě. V úvodě potvrzují, že slovanskému živlu na Těšinsku hrozí značné nebezpečí se strany německé, nebezpečí tím větší, že Poláe a Češi, místo aby se v zápase s germanismem podporovali, ještě se seslabují vzájemnými zá pasy na území pohraničném. Zápasy ty vznikly z nedostatečné znalosti politické situace a proto jest v zájmu obou národnosti, aby se dohodly o společném odporu proti germanisaci. »Doroz- umění takové — píše se dále v listě — jest možno pouze na společné konferenci ředitelů veřejného mínění t. j. na konferenci novinářů polských a českých, jakož i poslanců obou ná- rodností, svolané úmyslně za tím účelem a s programem předem stanoveným«. Valnou schůzi novinářů moravsko-slezských nepokládaji však za vhodnou pro takové porady, ježto no vináři polští byli by tam jen hosty a nemohl by názorů svých dostatečně hájiti, poněvadá neměli času na potřebné přípravy. Proto ne mohou se prý porad zúčastniti. Krakovský »Glos Narodu«, otisknuv tente list, poznamenává k němu: »Naši slezští sou- druhové měli asi vážné důvody, když odřekli své účastenství v poradách, přiznáváme se však, že z jejich dopisu nemohli jsme vyčísti důvody. jež by nás přesvědčily, že jich abstinence jes oprávněna.« Přes to, jak se dovídáme, odřekl své účastenství v poradách ostravských také novináři haličtí. Nezbude tedy, než aby se při- pravila nová porada pro dobu pozdější, aby i slezšti novináři polští měli dosti času, by se připravili na hájení svých názorů. Věc jest tak důležitá, že okamžitý neúspěch nesmí mo- ravsko-slezské novináře zraditi od kroku, který může míti účinky jen blahě.
Polá Čech Glos Naroda
11 article
V Praze,29. ledna. (K procesu po- slance Veselovského.) Telegr. zpráva, že nitranský sborový soud slovenského národ- ního poslance Frant. Veselovského osvobodil, překvapila. Ne proto, že by mohl býti někdo přesvědčen o jeho vině, nýbrž proto, že po dlouhé době maďaronský soud neodsoudil po- slance národnostního. Ovšem obžaloba spočívala na tak chatrných nohou, že obhájce Veselov- ského, dr. Fajnor nemusil mluviti osm hodin. aby vyvrátil nicotnost obžaloby. Vizme, co státní zástupce Gejza Chudovszky přičítal Vese- lovskému za vinu. Veselovský prý od svého mládí stojí ve službách panslavistických snah v letech šedesátých byl kortešem Slotovým v Trnavě založil spolek sv. Vojtěcha (katolieký) odsouzené Slováky nazýval mučedníky; by akcionářem a členem ředitelstva trnavské lidové banky; chtěl založiti v Trnavě » Besedu« na své cestě po okrese nazýval krále důsledně eísařem; před voliči v Osuském a Cerově stě- žoval si, že slovenská řeč jest utlačována; sli boval svým voličům slovenské školy, slovensko vyřizování u soudů a úřadů; sliboval, že národ- nostní zákon bude uveden v život; na sněmě jako poslanec žaloval na utlačování slovenského národa; nechce uznati, že uherský »národ« má jediný jazyk; na svém domě nevyvěsil praporu, když hr. Albert Apponyi byl v Trnavě, a když mu umřela žena, vydal o tom ohlášení jen slo- vensky. Státní zástupce neomezil se však jen událostmi ze živola Veselovského; aby vinu jeho postavil do světla ještě příkřejšího, zmíni se též o ovzduší, v jakém Veselovský působí.
Veselovský František doktor Fajnor Chudovszky Slovák Osuský Apponyi Praha Veselov Trnava Vesa spolek svatý . Vojtěch trnavský lidový banka
12 article
A tu se dostalo i nám Čechům, Slovenští »agi tátoři« spřátelili se prý v poslední době s Čechy. podporují činnost pražské »Česko-slovenské jed- noty«, pomocí tohoto spolku vychovávají sloven- ské děti v českých školách, aby v nich uhasili poslední jiskru uherského vlastenectví. Češti agenti chodí po Slovensku a propaguji myšlenku česko-slovenské vzájemnosti. Národní horlivci pořádají zábavy, výlety, výstavy a jiné slavnosti aby měli příležitost k politisováaí. I jejich pe- něžné ústavy politisují. Vydávají různé politické brožurky, aby dobrý, vlastenecky smýšlející lid svedli. Při volbách pojmenovali se »slovenskou lidovou stranou«, aby voličové hlasovali pro ně v domnění, že hlasují pro »lidovce« (klerikály atd. Zdá se, že ty a takové důvody byly i ni- transkému soudu příliš »maďarské« a proto obžalovaného sprostil žaloby a státu uložil na hraditi soudní útraty. Státní zástupce všaks přece odvolal z rozsudku. Pře Veselovského bude se tedy líčiti ještě jednou.
Čecho Veselovský Čechy Slovensko
13 article
Ze Zadru, 25. ledna. (Krise v z em- ském výboru dalmatském.) Pověst, že z výboru zemského vystoupili neb vystoupí dr Smodlaka, dr. Ruževič a Radič, z velké část se již potvrdila. Prvý vzdal se členství v zem- ském výboru člen chorvatské strany práva dr Smodlaka, jenž složil zároveň také svůj posla- necký mandát. V listě ke svým voličům ospra vedlnil svůj krok tím, že mezi staršími členy zemského výboru nenašel očekávané ochoty pro zavedení nových směrů v zemské politice a zem ském hospodářství. Po Smodlakovi vzdal se člen ství ve výboru a spolu také poslaneckého man- V drobném prodejír ranní číslo o sobě . . edpolední .. n s Ve slialkách na venkověn ranní číslo. . . . . . . odpolední . . . . . . . . 3h Inseráty platí se hotově zapřel. Předplacení a inšerty přijímá zdminš- strace v Mnrianské ulici č. a Tam nacházají se též redakne, tiskárna n ezpedice „Národnich Listů“. Rukopisy so novracejl.
Smodlak doktor Ruževič Radič Zadr Mnrianský ulice doktor Smodlak
14 article
dátu za Starigrad dr. Ruževič, patrně z týchž dů- vodů. Poněvadž pak ani Radič nenavštěvuje schůzí zemského výboru, stal se tento neschop- ným usnášeti se, následkem čehož zemský vý- bor octnul se v krisi.
doktor Ruževič Radič
15 article Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné. V Praze, 29. ledna. Rusko a italsko-slovanské zblížení. „Petrohradské Vědomosti“ uznávají italsko- slovanské zblížení, o němž zahovořily jihoslo- vanské i italské noviny, za jediný možný způsob obrany proti pangermanisaci s k otázce, jak se k takovému spolku národů zachová Rusko, praví: V každém boji s pangermanismem Slo- vané vždycky najdou přízeň i pomoc Ruska již proto, že je to v jeho vlastních zájmech. K povstání v africké osadě německé. Anglické listy sdělují, že štvaní v osadě damarské proti Němcům jevilo se již po delší dobu. Povstalci opatřili si potají zatím zásoby zbraní i střeliva, odkud, neví prý se ale. Část náčelníků vzpírala se již od počátku panství německému a byla by prý dala přednost britské nadvládě. Ostatně Němci musí prý se míti na pozoru i před náčelníky, kteří dosud zůstali jim věrní. Z druhé strany ovšem nepřestávaji německé listy a to některé i blízké officiosům podezřívati Angličany, že oni to byli, kteří po- tají prý domorodce proti Němcům podnítili, aby tak razili půdu nynější okupaci britské. Dnes německé listy nezapírají si již veliké potíže, jež bude dlužno překonati při potření odboje hererského. Domorodci přiblížení se vělších vojů sledují obyčejně taktikou, že ukryji se v nepřístupných místech pustých, odkudž vy- padají na nepřítele opět, když se tento poněkud rozptýlil. Ostatně řídké velice v osadě prameny vodní i pastviny znají z pravidla jen domo- rodci. Nadto skýtá i doprava nesmírné potíže, jelikož musí se ku přípřežím používati četných volů, jichž jest ale nedostatek. Nynější pak doba dešťů a za ní řádíci malarie hrozí zdeci- movati posily, z Evropy přicházející.
Němec Angličan Praha Rusko Evropa
16 article
Boj o jmenování Nozaledy ve sněmovně španělské. Boj o jmenování reakcionářského Nozaledy arcibiskupem valencijským veden jest ve sně- movně španělské dost nešťastně. Tak předčítal ministr spravedlnosti dokument na obranu pre- láta toho, ale v něm se vlastně doznávalo, že Nozaleda vyjednával své doby a americkou lod »Olympil«, aby Manilu Američanům vydal. Re- publikánský poslanec Sariono pravil o ministru vojenství Linaresovi, že týž choval se v San- tiagu na Kubě vůči Američanům jako Nozaleda vůči nim v Manile. Linares poslal na to po- slanci svědky a chce prý dokonce zříci se mi- nisterskéhu úřadu, aby souboj mohl podstoupiti. Leopold II. v Berlíně. Tajemník německého vyslanectva brussel- ského Bülow prohlásil v přípitku na jednom banketu, že schůzka krále belgického s eísařem německým není bez politického významu a že jest důležitou zvláště pro projednání otázek podrobných. Zároveň projevil přání, by Vilém II. návštěvu oplatil. Spor mezi Francií a Vatikánem. Jak »Osservatore Romano« prohlašuje, jest spor mezi vládou franeouzskou a stolicí papež- skou pro slova »Nobis nominavit« (»Nám jme- noval . . .«) v bullách o jmenování biskupův ukončeno tím, že vláda francouzská přijala pro jmenování biskupů formulku, kteráž, aniž by
Nozaleda Manila Američan Sariono Linares Američan Leopold II Bülow Vilém II Osservatore Re San Kuba Linares Berlín Francie Vatikán
17 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Podává J. V. Že líz ko. Dnešní vzpoura domorodých kmenů v ně- mecké jihozápadní Afriee není svého druhu udá lost první, že by však jednou, a to po řadě let zdánlivě klidných, mohlo dojíti na hnutí takovéh dosahu, o tom se v Německu ovšem nikomu ne zdálo. Německá država v Africe v jihozápadním cipu pevniny ještě do nedávna „temnou“ zvaná vklíněna jest na jihu a východu mezi rozsáhlou državu anglickou a na severu mezi portugalskou Angolu. Na jihu tvoří hranici řeka Oraň, na se- veru zasáhá od řeky Kunene až v končiny, kde se v úzkém pruhu spojuje řeka Čobe se Zam- besi, nedaleko známých vodopádů Viktoriiných Kolonie, jejíž hlavní město sluje Windhoek (čt Windhuk), zaujímá na 830.960 čtv. km. v roz- loze; jest tudíž o 205.442 čtv. km. větší, nežli říše rakousko-uherská, šestnáctkrát tak velka jako království české. Dle posledního sčítán cbývá ji asi 200.000 duši, mezi nimiž na 3643 bělochů, a to 2222 Němců a 826 Boerů. Uprostřed země na pobřeží tak zv. Velryb záloka náleží Angličanům. Jest to nejlepší pří- staviště německého pobřeží. Nedávno zemřelý cestovatel dr. Emil Holu dotkl se jako znalec poměrů afrických i poměrů télo državy.“) Od chvíle, co země zabrána Němci, praví. bývají zde občas pozdvižky kmenů hotentot- ských. Ty potíže, Němcům způsobované, přičítá Holub na vrub povahy kmenů hotentotských, třebas úřadníci, sem posílaní, do jisté míry jist také mají svoji spoluvinu na neshodách. Holub doznává, že Hotentoti jsou netečn plémě, vymírající ještě rychleji než Papuové n pobřeží Tichého oceánu. Bývavše druhdy pány jižní Afriky, musili již před 600 léty ze svých ) Sborník české společnosti zeměvědné, 1899.
Oraň Němec Angličan doktor Hol Němec způsobovaný Holub Německo Afrika Angola Kunene Zama Windhoek jižní Afrika Viktoriin kolonie km Boer
18 article
bydlišť, u moře úrodných a vodou oplývajících. ustupovati na chudovodé vysočiny vnitrozemské. Později, za stěhování národů plemene ban tuského byli zapuzení do nejchladnější Afriky Tak Iotentoti zmizeli úplně z jihovýchodn Afriky, a jenom v nitru země a na jihu, při po mezi s národy bantuskými dovedli se po sta- letí udržeti kmeny Křováků, ponejvíce jako love kočující a těkaví. Německá Afrika jihozápadní kromě Damar ska je dle Holuba území nejchudší a vzhleden k většině svých domorodců i nejméně cenné Jinak dávno byla by se již stala republikou boerskou nebo snad i příslušenstvím anglickým nebo dokonce francouzským. U Hotentotů nelze mluviti o cnostech. Le ností a zbabělostí vyznačovali se již před sta letími a vyznačují se podnes. Tyto hříchy hoten- totské usnadnily Bantuům vytlačiti Hotentoty kmeny pastevců a potulných lovců, z nejlepšíe bydlišť. Od bělochů převzali rychle a jedině nej- horší neřesti civilisace, nakažlivé nemoci, zvláště příjici a „cape-smoke“ nebo-li pálenku, který m vymírají.
Iotentot Křovák Bantu Afrika
19 article
Odbojný kmen Hererů (Ovaherero = lidé se veselicí), rovněž hotentotský, přistěhoval se do dnešní německé Afriky asi před sto léty. Původ- ním jich sídlem byla země Mašonův, daleko na východě. Rozpadají se v řadu menších kmenů. pod vlastními náčelníky, již mají nad sebou hlavního pohlavára. Hererové obývají dnes kraj od územi Ovambů až k Velrybí zátoce, vyjma pohoří Damarů. Čítá se jich na 70.000 duši. Jsou mohutné postavy, vyšky dle Francoisa 1 m. 75 cm. až 1 m. 90 em. a namnoze i tuto míru převyšující. I ženy jsou velké a zřídka kdy menší než 1 m. 70 cm. Barva pleti Hererů jest černá, místy do hnědočervena přecházející. Obli- čej kostnatý, líené kosti zvláště vyčnívaji, nos jest široce vyvinut; jednotlivě i nos orličí se vy- skytuje. Oči jsou většinou tmavohnědé, až do černa přecházející. Vlas hustý, ponechán vzrůsti, plstnati. Pohaněti Hererové jej často důkladne
Herero Mašonův Ovambo Afrika Damar Ovaherero Francoisa 1 centimetr
20 article
jižní. tukem a okrem natírají. Údy jsou kostnaté, po- hyby klátivé. Zvláště zajímavy jsou oděva ozdoby domorodců. Oděv mužů pozůstává z kůže a řemení, což vlastně má býti oděvem i ozdobou zároveň. Na prst tlusté řemeny z kozí kůže, zdo- bené vyšívkami ze zvířecích šlachů, obepinají dvacet- nebo pětadvacetkrát trup. U bohatých Hererů dosahuje délka řemení dle Francoisa až 100 i více stop. V předu i v zadu jest řemen k sobě tak svázáno, že kol beder se všech stran těsně přilehá. Mnohý z těchto svislých kožených pruhů hraje často úlohu i domácí kroniky. Každý ro dinný přírostek znači se zatáhnutým uzlem, který v případu smrti člena rodiny se zase roz vazuje. Řemením kolem beder protahuje se často v předu i v zadu buď ovčí kůže, anebo kus kůže jiné. Hořejší část těla zůstává nahá. Muži ovinují si kolem lýtek a kotníků železné pruhy, na něž zhusta kosti, skleněné korále a jiné věci jako ozdoby navěšují. Nohy odívají sandály, jež v předu i v zadu jsou zobákovitě zdviženy, a k cho- didlu řeminky upevněny. Kolem krku nosí ně- kteří řetězy, železné perly, nebo skleněné ko- rále. Mnohým též visí na krku zvláštní druh fetiše, ve způsobu malé kožené krabičky. Krom toho ovinují kolem těla ještě kožený pás, za něja různé předměty zastrkávají, zejmena nerozlučný „kiri“, zvláštní zbraň, asi půl druhé stop dlouhý násadec, opatřený na jednom konci koulí jímž Hererové podobně jako jiní Jihoafričané mistrně dovedou metati.
Noha Herero
21 article
Složitější jest oděv vdaných žen. Od kotník až po lýtka ověšeny jsou těžkými železnými ozdobami, na mnoha kožených šňůrách navle- čenými, v podobě perel a prsténků, 11/2 cm v průměru. Dle bohatství osobního řídí se počet šnůr s ozdobami, na nohou otočených, a to o čtyř až do dvaceti. Za zástěru slouží jim dva dolů splývající kusy kůže, v předu i v zadu těla visící. Spodní zástěru zovou „omkubu“, přední „oruhira“. Asi 50 cm. široký kožený pás „omu- tombe“, upomínající na šněrovačku, jest umě- lými našitými perlami ozdoben. Hřbet i prsa
centimetr
22 article
oděny jsou velkým kusem kůže, rovněž želez nými porlami zdobené, „otuheke“. Kolem krku pokud poměry majetkové dovolují, ověšují ženy dlouhé řetězy ze železných perel, anebo z ko- řínků zvláštní vonné rostliny, „bukhu“ zvané Řetězy splývají mnohdy až na prsa; kolem pažt ovinují si 20 em. dlouhé manžety, ze silného železného drátu zhotovené. Směšný jest ústroj hlavy žen Hererů. „ekori“. Jako veliký netopýr s roztaženými křídly vypadá. Podkladem jeho je zvláštní, těsně k hlavě přilehající čapka z volské kůže. Z čapky vyčnívají z prava, z leva a ze zadu vyšívané, i ji- nak zdobené uši, podoby listů, taktéž z volské kůže, na slunci sušené, urobené. Záhlaví vy krášleno věncovitě malými železnými perlemi Odtud splývá po hrbetě široká garnitura dvanácti řadová železných prsténků, na volské řemínky navlečených. Na předu čapky příšita měkce vy- dělaná volská kůže, na způsob závoje, ponejvíce stočená a po stranách splývající. Železné perle u Hererů tak oblíbené, kupují se od sousedníe Ovambů. Úplný šperk bohaté ženy váží často 40—50 liber.
Herero
23 article
Hochům dostává se po třech létech male zástěrky kolem ohanbí. Později odívají se jako muži. Dívky nosí hladee oholenou hlavu, jenon v zadu nechává se jim něco vlasů, na něž se srsť z volského chvostu, v délce 10 cm., upev ňuje. Konce bývají železnými perlami velikosti hrachu opatřeny. Krk i ruce zdobí si řetězy z perlí aneb z kořínků urobených. Tělo zahalují volskou koží. upevněnou přes levé rameno na způsob togy a na prsou zapínanou. Kolem těla ovinují si takté zástěry z řemínků, až k nohoum splývající. Here- rové natírají si tělo tukem a okrem, jako většina afrických domorodců. Ženy se rády voňavkami napouští, zejmena kořínky vonné rostliny „bukhu“. Voňavku nosí z pravidla na krku v krabičce ze želvího krunýře. Křesťanští Hererové odívají se dle vzor evropských, více méně vkusně. Barev křiklavých nemilují, spíše dbají trvanlivostl látky, než jiného. Hererové jsou nomady. Jenom, kde dostatek vody a pastvin se vyskytuje, usídleni jsou stále. Chaty jsou podoby kuželovité, dvéře nahrazuje obyčejný nízký otvor. Zařízení domácnosti není nejbohatší. Hlavní úlohu hrají baňaté nádoby „kalabasy“, zhotovené z jistého druhu tykve. Stolů Hererové neznají. Jakési židle sobě zhoto- vují, jež volskou koží potahují. Rozumí se, v do- mácnostech vedle předmětů domácí primitivné výroby, nalezáme už i věci, od Evropanů zí- skané.
Voňavka Herero Evropan centimetr
24 article
Přes to, že chovají dosti dobytka, málo jedí maso. Jenom za slavnostních okolností, při svatbě, pohřbu a j. požívá se masa, jinak pije se leda mléko. Co do mravního stavu Hererů, badatelé srov- návají se, že nedostatek sebezapření, mrzký egoism a absolutní zvířecké požitkářství jsou jich hlavními známkami života. Jako zbraní používali Hererové dříve oštěpu, luku, šípu a kyje, nyní vedle kyjů známy jsou jim i střelné zbraně Evropanů. Mistrně dovedou vládnouti metací zbraní „kiri“. Jako vysokého vyznamenání udílí se hrdi- nům, jež se v boji zvláště udatenstvím proslavili, jakýsi druh řádu, podoby půlměsícovité, který zhotoven jest z velkého kusu mědi. Před nemnoha léty způsobil Hererům, jakož i jiným kmenům hotentotským nemalých potiží domorodý pohlavár Henrik Witboy. Od roku 1882 byl nemalým postrachem jihozápadní Afriky. Záminkou náboženského vnuknuti páchal napořád loupežné vraždy a vý- pady, až smrt jeho v lednu r. 1899 bylo pro všecko území, jak domorodcům, tak i Němcům jen dobrodiním. Dnešní věci na jihozápadu africkém skonč dle přirozeného zákona. Slabší podlehne dříve či později. Pohádka známá, stále se opakující. Ať již tomu dnes v německé državě tak či onsk, co v posledních dobách se událo, již odčiniti se nedá.
Herero Evropan Witboy Němec Afrika