1
masthead
Ročník XXXXIV.
2
masthead
V Praze, v pátek dne 8. dubna 1904
Praha
4
article
Na ranní a odpol. listy
předpláoí vo:
v Praze v adnilnl
n rr . . : 8 k =
s drojí donáiko
n něse .. . 2 K o
dvojí zásil koe
Praha
5
article
Válka.
Válka.
Ze Seulu, 6. dubna. (Reuter.) Ameri-
cký missionář, vrátivší se ze se-
veru, oznamuje, že v rovné čáře
s Hajžu, 50 mil severně od Če-
mulpa, stojí dopravní loďstvo ja-
ponské, as o 40 lodích, z nichž
některé jsou velmi veliké. Soudi
se, že toto loďstvo má vysaditi na
pevninu v Jonampu čásť druhé
armády, 1. a 3. divisi.
Ze Šanchaje, 7. dubna. (Havas.) Ja-
ponci přeložili svá přístaviště víe
do severní Koreje. Dopravní lodi
opustily Čemulpo a poslány k ústi
řeky Jalu.
Z Tokia, 7. dubna. (Reuter.) Ze Seulu
telegrafují, že dopravní parníky
japonské plují bez překážky do
jalského ústí. Vojsko vystupuje na
pevninu na různých místech korej-
ského břehu řeky Jalu a jak zde
domnívají se, pod ochranou dělo-
vých lodí japonských.
(Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz
na straně 4.)
Havas
Čemulpo
Seul
Šanchaj
Korea
Jal
Tokio
Reuter
6
article
Možno-li se s nimi dohodnout?
Možno-li se s nimi dohodnout?
Politické prázdniny velikonoční chýlí se k
konci. Kde kdo je zvědav, hnou-li se po nich
staré ledy všeobecné politické strnulosti v této
polovině habsburské říše, jako se před nimi
hnuly v Uhrách
Rozhodnutí závisí na vládě a Němcích.
Tato potřebuje míti jen odvahu ku poctivému
plnění základních zákonův ústav-
ních vůči našemu národu, Němci zdejší pak
nepotřebují, než upustit od furian
ského vzdoru a schválu svého
v nějž se od dvaceti let zbůhdarma, pro nic
za nic samou lží a sebešalbou byli veštvali.
Nuž, jest nějaké vyhlídky, nějakých zna-
mení, že suchý strom cislajtanismu se letošním
jarem zazelená?
Vláda Körbrova mičí apaticky, jako zaře-
zána. Leda že shání šimlové protesty u něme-
meckých fabrikantů a měst proti naší obstrukci
Celá státnická moudrost a ctižádost její konči
v triviálním refrainu byrokratické její pohod-
nosti: »Nic nedbám, jenž když mám para-
graf čtrnáctý.« Včera si jím pomohla
k rekrutům, zejtra si pomocí jeho doufá pro-
dloužit provisorní vyrovnání s Uhrami a posa-
vadní obchodní smlouvy s cizinou; o státním
rozpečtu ani nemluvě.
A Němci? Z celého tábora jejich ozval
se pouze jediný smířlivější hlas: to německého
nacionála z Moravy poslance K. Chiaria, jenž
uznal, že se nemůžeme navzájem snísta
proto že se tedy máme hledět vedle sebe
snést; ale toto vespolné snášení se národů
ani tento slušnější Němec neumí sobě představi
na prostém základě vlasteneckého do-
brého sousedství a spolužití
rovnoprávných národů Slovanůva
Němců ve společných odvěkých a —
svobodných vlastech jejich, kteréz
by tvořily ve spolek federaci soustáti rakou-
ského, jako tvoří státy německé spolkovou říši
německou, kantony švýcarské spolkovou repu-
Němec
Körbrův
K Chiario
Uhry
Morava
7
article
[bliku švýcarskou, a státy severoamerické velikou
Unii americkou: nýbrž on by chtěl historické
ty vlasti rozbít a národy jejich autonomně o
sebe rozvést a pak teprve zřizovat federaci roz-
vedených autonomních národů, nedbaje, jaké
zmatky, nestvůrnosti a nemožnosti babylonské
by z této utopie vzešly. Ať nic jiného neuve-
deme: kam by patřila národně smíšená města
jako Brno nebo Olomouc? A jak by vypadala
správa Slezska, jež by se dle svých ná-
rodnosti musilo rozdělit na tré území s t át-
nich: německé, polské a slezské? —
Než, zde jevi se přece aspoň dobrá vůle
k snesitelnému spolužití národův a to jest dnes
u Němců věru vzácností. Proto také zanik
v žurnalistice německé ojedinělý ten hlas jako
na poušti, za to však pospíšil sobě novopečený
vůdce Němců v Čechách dr. Eppinger na-
malovati o Velikonocích do »Neue Freie Pressee
náladový obraz z německých k r ajů
Čech, dle něhož panuje té do by
u našich vezdy dobrých sú sedů
proti nám Čechům přímo zuři vá
zášť a horouci nenávist, takže na
nějaké smířlivé dohodováni se
Němců s národem naším není té
doby ani pomyšlení.
Němec
doktor
Eppinger
Čecho
Brno
Olomouc
Slezsko
Čechy
Neue Frei Pressee
8
article
»Jest na velikém omylu,« zní pamětihodné
svědectví vůdce německých pokrokářů v Če-
chách ze dne 2. dubna t. r., »kdo domnívá se,
že německý lid v Čechách provází polské
pokusy o dohodu mezi Čechy
Němci za účelem uvolnění váznoucího parla-
mentu s nějakým zvláštním zájmem, neřku
s radostnou nadějí. Panuje sice opět vzrušení
v německé oblasti Čech, hýbe se to v okre-
sích, obeích, spoleích a jiných korporacích,
dějí se projevy slovem i písmem, konají se
shromáždění a průvody: avšak to nejsou
žádné hlasy po žádoucím brzkém
dorozumění, aby konečně pominula hospo-
dářská a finanční nouze v říši i v zemi, nýbrž
to jsou mnohem spíše pokřiky válečne
a výrazy rozzuření.« »Hněv a zlí-
cenost nad zločinným počínáním si Čechů
v Praze proti Němcům tamním hledí si ulevil
napořád hlasitějším voláním po odvetě . .. Proti
české, říši záhubné a již na čtvrtý rok trvající
obstrukci nastřádala se v německém obyvatelstvu
nepodcenitelná spousta rozhorčení a
hněvu.«
A tato trvalá »u sedlina ro z trp če n
a instinktivní nedůvěry v lidu
německém«, jeví se vůdci Němců zcel
přirozenou a důvodem dostatečným, aby s
štítil každéhokoliv vyjednávání Němců s náro-
dem českým, jejž zove »odpůrcem, ktorý se
neostýchá sahati v boji ke zbra-
ním nejopovržlivějším a nejneka-
lejším«. Touto podlou urážkou by vlastně měl
celá episoda smiřovacího pokusu polského končit.
Čecho
Němec
Čechy
Praha
9
article
Avšak cnost německých »gentlemanův« je od
jakživa vůči nám — »všemi mastmi mazaná«.
V témž čísle »Bohemie«, kde vystaven
tento Eppingrův obraz nálady německého lidu
v Čechách, vysírčena zároveň tato něme c ká
tykadla z Vídně: »K česko-německému
dohodnuti! V pokusu o nové rozpravy mezi
vůdci obou národních kmenů Čech za účelem
dorozumění, bude se ihned po sejítí se rady
říšské pokračovat. Nezamýšlí se vzíti
v poradu celý soubor české otázky, nýbrž
vyloučí se z porad také prozatím ob
hlavní požadavky Čechů, totiž povo-
lení jim vnitřní úřadní češtiny a zřízení české
university na Moravě a má se jednati pou ze
a výhradně o krajském rozdělení Čech.
Proti tomuto zámyslu nebudou bohda ani ně-
Čecho
Čechy
Vídeň
Bohemia
český univerzita na Morava
10
article
mečtí ani čeští vůdcové ničeho namí
tati . . . Pomýšlí se, jak známo, na zřízení;
německých, českých a smišených
krajův tím způsobem, jak to navrhoval za
posledních smiřovacích konferencí dr. K örber.
Teprv až by bylo provedeno toto
rozdělení krajův, po němž má ná-
sledovat zřízení samosprávných krajských
zastupitelstev, potom teprv má se v z íti
v úvahu otázka o zavedení vnitřní úřadní
češtiny. Porad o tom určených hned po svolání
říšské rady účastní se němečti poslanci z Čech
a též oba němečtí členové zemského výboru
dr. Eppinger a Werunsky.« —
Hleďmež, jakého sebezapření pánově na-
vzdor všemu „teutonskému furoru v německém
lidu“ schopni jsou! Chtějí se s námi dohod-
nout o krajském rozdělení Čech dle
— plánu Körbroval To jest: chtějí okli-
kou dosíci národního roz dvo je ní
správy zemské zřízením něme-
ckých krajův, jichž veškera politi c ká
správa byla by výhradně německá,a
potom teprve, až by měli své území německé
hotové, až by místodržitelství i výbor zem-
ský byly rozděleny na sekci německou a ná-
rodně smíšenou: až by z těch německých krajův
byl vyhoštěn poslední státní úřadník
český: pak teprve chtějí vzíti milostivě
v úvahu otázku o vnitřní úřadní češtině!!
Chytrosti německá, zdvihej si palmu. —
To věříme, takové „vyrovnání“ by se pan-
stvu líbilo! Ale k tomu na štěstí nenalezne se
jediného poctivého Čecha, aby je podepsal ! —
doktor
Eppinger
Werunsky
Čecho
Čechy
11
article
Politické zprávy domáci.
Politické zprávy domáci.
V Praze, 7. dubna. (Pracov ní pro-
gram uherské sněmovny.) Pro nastá-
vající zasedání uherské sněmovny, jež po veliko-
nočních prázdninách započne v úterý dne 12.
t. m., připraven následující pracovní program.
Vláda předloží také v prvé schůzi osnovu zá-
kona, jimž se upravují příjmy želozničního úřa-
nického personálu. Prvým předmětem jednání
bude předloha investiční, načež přijdou na řadu
úprave platů stoličných úřadníků a obecních ta-
jemníků (notářů) a změna při vedení matrik.
Praha
uherský sněmovna
12
article
Ministr financi Lukacs přednese v některé r
prvých schůzí exposé k rozpočtu na rok 1904;
zatím, co finanění výbor bude se raditi o roz-
počtu, sněmovna vyřídí předlohu o platech želez-
ničních zřízenců a po případě zahájí jednání
o reformě civilního soudního řádu.
V Praze, 6. dubna. (Návrat Zal uč
ských ku pravoslaví.) Krakovský »Czase
sděluje, že z 2000 zalučských osadníků ozná-
milo jen 580 svůj přechod na pravoslaví a ž
je naděje, že i z těch značná čásť zůstane v unii,
poněvadž již nyní se podařilo basilijanským mi-
sionářům několik desitek z nich příměli, aby od-
volali svůj přechod. Dotýkaje se naší poslední
lvovské zprávy o téže věci »Czas« poznamenává.
že »haličské úřady jako před dvaceti lety, tak
i nyní nebudou užívati nijakých ostrých pro-
středků a celou věc ponechají na vyřízení řecko-
katolickým úřadům církevním, jako jedině kom-
petentním v takových otázkách,« což rádí berem
na vědomí. »Czas« dodává pak: »Co se týče
návratu »k víře oteův«, »Národní Listy« mohly
připojiti poznámku, že víra ruských předkův
musila v dobách nejdávnějších býti katoli-
cká, ježlo Rusové po příkladu Řeků teprve po-
čátkem XII. stoleti odirhli se od jednoty s církví
západní« Tuto poznámku jsme ovšem mohli
učiníti, poněvadž církev pravoslavná je i nyní
katholická, jak se může i »Czas« přesvěd-
čiti z úřadního názvu pravoslavné církve na př.
v Rusku. O to však, kdo se »odírhl«, těžkose
Lukacs
Rus
Řek
Czas
Praha
Rusko
Návrat Zala
pravoslavný církev
13
article
příti. Na Západě tvrdí, že Východ se odtrhl o
něho; na Východě tvrdí opak.
Z Vídně, 7. dubna. (Dolnorako u sk
příspěvek na vodní dráhy.) Úřadní no
viny otiskují schválený zemský zákon dolno-
rakouský, jímž se stanoví zemský příspěvek na
vodní dráhy, jež se mají dle zákona ze dne
11. června 1901 zříditi v letech 1904 až 1912.
Příspěvek dolnorakouský bude obnášeti celkem
46,233.180 K, jež se budou postupně zařaďovat
do zemského rozpočtu. V příspěvku tom za-
hrnut i náklad na přistavní stavby u Vídně. Zemi
se uděluje právo potřebné na ten příspěvek po-
níze si vypůjčiti. Misto příspěvku peněžitého
země může dáti prověsti svým nákladem jedno
tlivé části staveb aneb jej nahraditi odstoupe-
ním pozemků, vodních a jiných práv, dodávkou
různých stavebních potřeb atd.
Z Pešti, 5. dubna. (Zabavené z braně.
Ze Zemuna se sděluje, že na tamním nádraž
byla zabavena veliká zásilka zbraní a nábojů
kleré měly býti přes Srbsko podloudně dovezeny
do Makedonie. Zabavené zbraně, 1500 manli
cherovek, 2500 revolverů a 250.000 nábojů.
byly dopraveny do Zemuna jednou velkou víden-
skou dopravní firmou; dále měly býti dopraveny
firmou jinou. Zbraně dal dopraviti Boris Sara-
fov Jeho důvěrník, který měl zásilku převzíti
byl však v Zemuně policií poznán, zásilka vzbu
dila podezření, policie dala nesprávně deklaro
vané bedny otevřiti, načež je zabavila. Dopravn
firma byla odsouzena zaplatiti pokutu 30.000k
zahájila však proti rozsudku proces. Zbraně a ná-
boje nacházejí se ve skladišti zemunské celnice.
Boris Sar
Vídeň
Pešť
Srbsko
Makedonie
14
article
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 7. dubna.
Attentát na krále španělského ?
Očekávání, že pobyt krále Alfonsa XI
na revoluční půdě barcelonské nemine bez pře-
kážky, se splnilo. Dnešní depeše, jež čtenář
nalezne na jiné straně, sdélují, že při odchodu
krále z výstavy dělnické vybuchla petarda a ž
jí byly dvě osoby zraněny. Ovšem první depeše
nepraví určitě, jakého druhu petarda byla
také nikoli, šlo-li skutečně o útok, přímo n
krále namířený. Zprávy officiální jsou vůbec ve
věci té až po chvili, kdy řádky tyto píšeme,
velmi sporé a zamlklé a zprávám soukromým
rovněž nelze přilis věřiti, neboť jest dobře
známo, jak zvláště depeše, přes Francii obsta-
rávané, jsou podřízeny vlivu — různých klik
bursovních. Přímé depeše ze Španělska pak
osekává censura co nejdůkladněji. V každém
případě dlužno ale vyčkati zevrubnějších zpráv,
nežli bude lze učiniti si o celé příhodě úsudek
definítivní. Opatrnost jest tím více na místě,
když, jak známo, ve Španělsku opětně staly se
pokusy pumových atlentátů, vždy ale »náhodou«
v čas zamezené, o nichž se prokázalo pak
jasně a určitě, že účasť na nich měla policie,
jež dílem hleděla se »vyznamenati«, v jiných
pak případech poskytnouti vládě záminku k za-
vedení opatření reakcionářských a výminečných.
Alfonso
Praha
Španělsko
15
article
Jde-li ale tuto skutečně o pokus útoku n
osmnáctiletého Alfonsa XIII., byl by to od jeho
vstupu na trůn (17. května 1902) již trell
úklad proti jeho životu. První attentát udál se
10. ledna 1903. Když v den ten král vracel
se z kostela, vystřelil jistý muž proti druhému
povozu průvodu, v němž neseděl ale král,
nýbrž dvořan, vévoda Sotomayor. Však tento
zůstal nezraněn. Útočník, v němž zjištěn po-
zdějí jistý Feito, byl zatčen.
V prosinci minulého roku udál se prý po-
kus attentátu na krále při honech v Caracompu,
ale také tehdejší depeše oflicialní věc nevypsaly
Alfonso XIII
Sotomayor
16
article
v drobném prodeji:
psl... . : . a i
Ve alialkách na venkor
ranní česl.
pslednl
1nseráty
platí se hotově Mapře
placení a inánaty příjínná zéminl-
sirace v Marísnské ulici č.
Ten rschánejí ae tež redrtle
tiskárna a sapedice ,Národnich Li.te“,
Bakophiy se pevraoeji.
Marísnský ulice
17
article
zúplna. Zůstala podnos obecenstvu zábadou.
Král také tenkráte zůstal nezraněn. Rovněž také
dnes. Ovšem, byl by to býval pravý div, kdyby
se v Barceloně byl attentát nějaký zdařil. Byltě
tam vyslán bezpočet policie, tak že rozmnožena
tam na trojnásobný dosavadní počet svůj. Všichni
»podezřell« byli pak již před příjezdem královým
pozatýkáni. Vězení barcelonská jsou přeplněna
a všechny střechy Rambly, hlavní to třídy barce-
lonské, když tudy král jel, byly policil obsazeny.
Poslanec Leroux navrhoval sice, aby při příjezdu
krále byla Rambla obsazena dělniky v nejschá-
tralejších šatech, ale pochybujeme velice, že by
policie španělská, pověstná svou brutálností, byla
jakoukoliv demonstraci podobnou připustila. Vždyt
také pro představení v Liceu, největším to diva-
dle španělském, jež může pojmouti 4000 osob
a kde před lety udál se anarchistický attentát
pumový, při němž mnoho osob zahynulo, byla
i místa na gallerii pro slavnostní představení za-
dána jen »nejspolehlivějším« osobnostem. Po od-
jezdu z Barcelony míní ostatně král Alfons na-
vštíviti i jiná města barcelonská.
Pozdější zprávy dnešní z Barcelony ozna-
mují, že výbuch petardy udál se na ústřední
třídě včera v 10 hodin večer. Bezprostřední
pachatel uprchl prý, ač bylo zatčeno ihned na
místě několik osob. Censura potlačuje veškeré
podrobnosti.
Leroux
Alfons
Barcelona
Liceo
18
article
Boje Angličanů v Tibetu.
K posladní srážce Angličanův s Tibetany
sdělují se ještě některé další podrobnošti: Dne
24. prosince min. roku přibyl plukovník Youpg-
husband s výpravou do Fori, asi 140 km. od
Darjelingu, indického východiště výpravy. Zde
obehnal tábor svůj náspy. Dne 27. března
přibyl fam gen. Maedonal s létací kolonnou.
Den na to nastoupili oba pochod proti Gyonce,
důležitému to středisku cest k oběma nejdůle-
žitějším stanicím a soupeřícím residencím lamo-
vým, k Lhasse a Sigace. Anglická výprava
skládala se se 7 setnin zákopníkův, tři setnin
sikhů, 2 setnin jízdní pěchoty, 2 čet horského
dělostřeloctva a 2 čet norfolského pluku Cel-
kem asi 1000 pušek, jednoho horského déla a
dvou děl Maximových. Již 31. března srazili
se Angličané s Tibeťany u Tuny nedaleko
Muru, kdež Tibeťané ztídili si tábor. Srážka
vražedná pro Tibeťany trvala dle anglických
zpráv sotva deset minut. Z Lhassy vyslaný
tibetský generál po krátkém vyjednávání vypálil
sám první ránu, kteráž jednomu sikhovi roztří-
štila čelist. Tibeťané za ohromné vřavy vrhli
se pak na Angličany. Asi tucet Tibeta-
nův, ozbrojených však jen meči
a starými puškami, proniklo až
k místu, kdež stál generá! Macdo-
nald, obklopený důstojníky svý mi.
Angličan
Angličanův
zákopníkův
Maximův
Tibeťan
Darjeling
Mura
km
19
article
Bez chladnokrevnosti sikhů a zákopníkův byl by
generál ocitl se ve vážném nehezpečí. Zpravodaj
»Daily Mallu« Candler, jenž klidně si dělal po-
známky a nebyl ozbrojen, byl by se stal rovněž
málem obětí náhlého útoku. Bylo mu za-
sazeno neméné než dvanáct ran.
Generál Maedonald sám a poručík Davys za-
střelili tři útočníky na Candlera revolvery svými.
Na konec byli ale Tibeťané zdoláni a stálý tá-
bor jich dobyt. Boje ty svedeny byly na rovné
pláni. Angličané hned po tom nastoupili pochod
ke Gyonce, kterýž jest od Tuny 110 km. vzdá-
len. Od Lhassy samé, sídla Dalajlamy, jest
pak Gyonce vzdálen již jen 200 kilometrů.
Odstraňování krucifixův ve Francii.
V Dunkergue došlo při odstraňování kru-
cifixů ze soudních stní, jež vláda. Combesova
Candler
Maedonald
Davys
Angličan
Francie
Daily Mall
km
20
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Z naší novodobé minulosti.
Dle svých upomínek a zápisků vypravuje dr. Servác
Helle
doktor
Hell
21
article
V době absolutismu.
22
article
(lak se prováděl »zápís«. — Tehdejší příjmy učite-
lův. — Terezianská tradice. — Výroční veřejná
zkouška. — Zkouška v zámku. — Církevní dozo
nad školou.
»Zápise prováděl vždy podučitel a to tím
způsobem, že se soupisem duší z minulého
roku, dle popisných čísel domů sestaveným,
město obcházel a stav rodin, jakož i vůbec po-
čet obyvatelstva s udáním věku i zaměstnání
přehlížel a zjišťoval. S podučitelem chodil hoch.
nesa na ruce košík; do tohoto košíku dával
lidě dobrovolný poplatek za prováděný zápi
několika čerstvými vejci. Kde slepic neměli nebo
vejce za nepříslušný platební prostředek pova-
žovali, dávali podučiteli něco na penězích. Ve
zvláště pohostinných rodinách vyžadovali si, aby
přišel podučitel až ke konci obchůzky a zůsta
pak u nich na večeři. Sebraná vejce odveden
učitelce, peněžité dárky náležely podučitelovi.
Talo sčítaci funkce s přijímáním malých odměn
za ni byla zbytkem z dob, kdy učitelové žád-
ného pevného platu neměli a tedy za mimo-
řádné, ale jinak starým zvykem ustálené polo-
církevní funkce zvláštními dárky odměňováni
byli a takto chudobné příjmy své zvyšovali.
Můj olec dostával od r. 1856 z obecní po-
kladny (na základě zvýšeného školního platu
dle majetnosti rodičů) ročních 700 zl. stříbra,
v čemž obsažen byl výkup za staré důchody
sbora uvedeného způsobu; za varhannickou
službu a obstarávání chrámové hudby měl pro-
půjčeno několik korců pole. Podučitel (pomocník,
v některých krajinách »mládenec«) dostával
u nás kromě bytu, stravy, prádla a topiva pře
rokem 1856 ročně 60 zlatých od učitele, později
pak po upravení školného 120 zlatých. ÚUčitel
podučitel měli napořád jakési vedlejší přijmy z a ho-
Tala
23
article
din«, t. j. ze soukromého vyučování školním
předmětům a hudbě, jakož i ze »štoly«.
Národní čili trivialní škola a vlastně cele
nižší čili obecné školství těch dob spočívalo až
hluboko do let šedesátých v podstatě na zákla-
dech tak zvaného Tereziánského školního zří-
zení, to jest řádu, jejž za císařovny Marie T -
rezie z Pruska vyžádaný proslulý paedagog Ju
Ignác Felbinger vypracoval a kterýž jako škol-
ský zákon dne 6. prosince 1774 vydán byl pod
jménem »Všeobecný řád školní pro německé
hlavní a trivialní školy v c. k. zemích dědič-
ných.« Tento školský řád vypracován byl na
zásadách Jana Amosa Komenského (jimiž se
tehda v Prusku školství řídilo), ale tak, že se
obecné školství stávalo vždy více nástrojem
germanisace, jak už sám titul zákona vyznačoval.
Terezianský řád stanovil, že má býti při každém
farním chrámě škola trivialní o jedné nebo dvou
třídách, v každém pak kraji hlavní škola o
třídách a v sídle zemské komise normální či
vzorná škola s kursem pro kandidáty učitelství.
Felbinger
Jan
Ámos
Komenský
Prusko
24
article
Školy normální a hlavní měly ředitele, trivialní
školy řídil farář a školdozorcem byl vikář
Hlavní celkový dozor nad tímto školstvím měl
stát. Povinnost školská trvala od 6 do 12 aneb
i 13 let, dále pak byla mládež povinna navště-
vovati do 18., po případě až do 20. roku opa-
kovaci hodiny nedělní. Knihy začal vydávati v
každém zemském hlavním městě c. k. kni-
hosklad s povinností, dodávati školám 25 pro-
cent knih zdarma pro chudou mládež. Jmeno-
vaným řádem bylo dále stanoveno, jakým před-
mětům se na školách vyučovati má, že smí bý
užíváno jenom předepsaných knih a že se mají
konati ke konci roku s žáky veřejné zkoušky,
při nichž nejlepší žáci podíleni býti mají odmě-
Za císaře Josefa II. zaveden školní patro-
nát vrchnostenský a za Leopolda II. podřízeni
vikáři jakožto školdozorci c. k. krajkým úřadům.
Za císaře Františka I. zaměněn byl státní dozor
nad národními školami dozorem eírkevním, tak
že byli potom místním dozorcem všude farář,
okresním školdozorcem vikář a diécesním čili
vrchním dozorčím úřadem školským biskupská
Josef II
Leopold
25
article
nami.
konsistoř. Změna tato zavedena zákonem, který
roku 1805 pod jménem »Politické zřízení ně-
meckého školství« vydán byl a s krátkým přo-
rušením v letech »revolučních« platným zůstal
až do roku 1869.
Roku 1848 zřízeno ministerstvo pro ve-
řejné vyučování a záležitosti duchovní a vrchní
správa škol odevzdána zemským úřadům škol-
ským; když pak tyto úřady r. 1854 zrušeny
byly, přikázán vrchní dozor nad školami zem-
ským úřadům politickým, avšak r. 1855, po uza-
vření konkordátu s papežskou kurif, podřízeny školy
zase úplně biskupům a staly se opět docela konfes-
sijními, podrobenými vrchnímu dozoru a správě
bískupských konsistoří. V době tedy, o níž se
tuto pojednává, spočivalo obecné školství naše
ještě na základech terezianského řádu, ale se
změnami, že trvaly vrchnostenské patronátya
že dozor nad školami konala jenom církev.
26
article
Rozpomeneme-li se anebo čteme-li, jaký
rozmach ke zdokonalení obecného školstvír.
1848 byl učiněn a přehlednemeli pak stav na-
šich trivialních a farních hlavních škol v letech
padesátých až do roku 1864, seznáme, že poli-
tickou katastrofou, zrušením ústavnosti a opět-
ným zavedením absolutismu zaražen byl také
po této stránce náš kulturní a národní rozvoj.
Do roku 1848 trpěna česká elementární čili
počáteční škola jenom jakožto nutné zlo na
venkově; městské školy pak považovány za ně-
mecké, jak již z titulů terezianského řádu
Františkova školního zřízení vysvítá, zejmena
školy hlavní a normální. Celkem hledělo se na
obecné školství jako na průpravu k nabytí ně-
meckého vzdělání a češtině dopřáno jenom tolik
půdy a místa, co nutně potřebí bylo pro první
začátníky a úspěšný převod do vyučování ně-
meckého. Teprve rokem 1848 začala se uzná-
vati potřeba škol docela českých a téhož roku
zřízena při pražském ústavu pro vzdělávání
učitelů první česká hlavní škola, hlavně úsilím
proslulého dra. Amerlinga. Od c. 1853 zahá-
jeno rozšiřování farních hlavních škol na čtyři
třídy, ale tento rozmach byl záhy zaražen
školství žilo a působilo dále v duchu terezian-
ské tradice.
Františkův
Amerling
kulturní a národní rozvoj
27
article
Po této odbočce do historie našeho škol-
ství vracím se opět ke svým upominkám.
Jak už terezianským řádem bylo slano-
veno, konaly se na trivialních a farních hlavních
školách výroční veřejné zkoušky. Na venkově
byla taková zkouška pro mládež velkou slavno-
stí a nejenom pro mládež. Ve škole konaly se
k ní delší dobu pilné přípravy, z nichž nejná-
padnější bylo psaní tak zvaných předpisů čili
krasopisných ukázek. Na obdélné čtvrtky pěk-
ného hladkého papíru psali záci dle učitelov
na (abuli křídou provedeného vzoru několik
řádek latinkou a švabachem s datem zkoušky
a podpisem. Nejlepší písaři psali první řádku
golhickým, tak zvaným » kancelářským« písmem,
jež později (na vyšších školách) vystřídal fran-
couzský srond«, aneb také nějakou řádku velkou
zdobenou fraklurou. Jaká spousta čtvrtek tu po
kažena, než děti trému překonaly a klidnou
rukou těch trochu slov napsaly! A jakou »zkou-
šku« prodělal při tom učitel! Když konečně
všechny předpisy byly čistě provedeny, seřadi
je učitel dle úhlednosti písma, tak že nejlepší
na prvním místě paradoval a nejslabší řadu
uzavíral, a odevzdal je knihaři do vazby.
28
article
Kromě předpisů bylo třeba připraviti žáky
na rychlé, střidavé či skokové otázky a odpo-
vědi, nacvičiti bezvadně několik jednohlasných,
dvou aneb i třihlasných zpěvů, přesné vstávání
a sedání, rhytmicky ríkanou modlitbu a úsečný
sborový pozdrav. Po odbyté škole pak dopiso-
val učitel hlavní katalog s úplnou klassifikací
den před zkouškou zanesl do »zlaté knihy«
jména žáků a žaček, kteří a které nejlep lím
prospěchem a chováním vynikli. Školní světnice
se tím časem při vysazených oknech pečlivě
čistily, podlahy se drhly, okna se cídila, dvéře
se myly, všechno se oprašovalo a otíralo, aby
učebny svátečného vzezření nabyly a když tato
práce byla skončena, přikročeno k výzdobě ne-
vadnouci zelení, zimostrázem, vavřínem a pe-
strými řasami, jež dostatečnou měrou dodaly
panské zahrady a tu i tam nějakou barevnou
stuhou. Růžemi, pivoňkami a jiným čerstvým
kvítím doplněna dekorace teprve ráno, před sa-
mou zkouškou. Tim časem, co takto ve skol
slavnostní přípravy se konaly, očekávala venku
mládež s napjetím příjezdu pana vikáře. (za
mého dětství byl ve vlašimském školním okresu
vikářem čili dozorcem farář v Louňovicích pod
Blanikem, Antonín Sklenár). Na zvonici čekal
v určenou hadinu zvoník, a jakmile na silnici
ke Kondraci vedoucí vikářův kočár se objevil,
rozhoupal zvoník náš největší zvon, tak že viká
slavnoštním hlaholem vílán jakožto arcibiskupův
zástupce a tedy vzácný host do města slavnostné
vjížděl. Před děkanskou brankou čekali děkan,
oba kaplaní a učitelové, aby přichozího dle
úřadní povinnosli pozdravili.
Tim
Sklenár
Louňovice pod Blaniko
29
article
Drahého dne sloužil vikář za assistence
vlašimských kněží děkovaci mši svatou na ukon-
čení školního roku a po rychle odbyté
snídani odebral se do školy. Před tím již zasl l
tam přivežené odměny pro vzorné a pilné žáky,
ponejvíce pěkné vázané knihy různého obsahu
s jeho vlastnoručně vepsaným věnováním, jež
vikář obstaral dle návrhu učitelův a katechety
don před tím, hned po svém příjezdu. V prvnt
třidě odbyta zkouška za hodinu, ve drubé
trvala dvě hodiny. Tu i tam byli přitomni, po-
kud stačila místa, svátečně odění rodičové
stáli těsně od dveří až skoro k lavicím, ve dve-
řích a ještě za nimi na chodbě.
Na počátku zkoušky prohlédl si vikář první
listy krasopisných předpisů, podíval se letmo
také do zadních listův a odevzdal pak album
přítomným hostům, kteří si mezi zkouškou
předpisy prohlíželi a kaligrafické výkony svých
synáčků a dcerušek vyhledávali.
Zkoušení prováděli dle vikářových pokynů
učitel a katecheta; vikář sám jenom tu a tam
nějakou otázkou do examinace zasahoval. Ke
konci zkoušky vikář, prohlednuv hlavní katalog,
podepsal se na jeho poslední straně pod učite-
lův, katechetův a děkanův podpis slovy: »p.
Anton Sklenář, Schuldistriktsaufseher«. Rozumi
se, že zkouška dopadla, aspoň u nás, vždycky
dobře a že se žáci druhé třídy k poledni s ve-
selou mysli ubírali ze školy do šestinedělních
prázdnin. O polednách byla na děkanství hostina.
Ve Vlašimi konala se zkouška vždy po
20. dni měsíce červenco. Jenom jednou, roka
Vlašim