ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 c4432430-7127-11dc-8d0a-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 29 celkem · entity: place 36, person 47, org 8, work 4
1 masthead
Ročník XXXXIV.
2 masthead
V Praze, v pátek dne 8. dubna 1904
Praha
3 masthead
Číslo 98.
4 article
Na ranní a odpol. listy předpláoí vo: v Praze v adnilnl n rr . . : 8 k = s drojí donáiko n něse .. . 2 K o dvojí zásil koe
Praha
5 article Válka.
Válka. Ze Seulu, 6. dubna. (Reuter.) Ameri- cký missionář, vrátivší se ze se- veru, oznamuje, že v rovné čáře s Hajžu, 50 mil severně od Če- mulpa, stojí dopravní loďstvo ja- ponské, as o 40 lodích, z nichž některé jsou velmi veliké. Soudi se, že toto loďstvo má vysaditi na pevninu v Jonampu čásť druhé armády, 1. a 3. divisi. Ze Šanchaje, 7. dubna. (Havas.) Ja- ponci přeložili svá přístaviště víe do severní Koreje. Dopravní lodi opustily Čemulpo a poslány k ústi řeky Jalu. Z Tokia, 7. dubna. (Reuter.) Ze Seulu telegrafují, že dopravní parníky japonské plují bez překážky do jalského ústí. Vojsko vystupuje na pevninu na různých místech korej- ského břehu řeky Jalu a jak zde domnívají se, pod ochranou dělo- vých lodí japonských. (Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz na straně 4.)
Havas Čemulpo Seul Šanchaj Korea Jal Tokio Reuter
6 article Možno-li se s nimi dohodnout?
Možno-li se s nimi dohodnout? Politické prázdniny velikonoční chýlí se k konci. Kde kdo je zvědav, hnou-li se po nich staré ledy všeobecné politické strnulosti v této polovině habsburské říše, jako se před nimi hnuly v Uhrách Rozhodnutí závisí na vládě a Němcích. Tato potřebuje míti jen odvahu ku poctivému plnění základních zákonův ústav- ních vůči našemu národu, Němci zdejší pak nepotřebují, než upustit od furian ského vzdoru a schválu svého v nějž se od dvaceti let zbůhdarma, pro nic za nic samou lží a sebešalbou byli veštvali. Nuž, jest nějaké vyhlídky, nějakých zna- mení, že suchý strom cislajtanismu se letošním jarem zazelená? Vláda Körbrova mičí apaticky, jako zaře- zána. Leda že shání šimlové protesty u něme- meckých fabrikantů a měst proti naší obstrukci Celá státnická moudrost a ctižádost její konči v triviálním refrainu byrokratické její pohod- nosti: »Nic nedbám, jenž když mám para- graf čtrnáctý.« Včera si jím pomohla k rekrutům, zejtra si pomocí jeho doufá pro- dloužit provisorní vyrovnání s Uhrami a posa- vadní obchodní smlouvy s cizinou; o státním rozpečtu ani nemluvě. A Němci? Z celého tábora jejich ozval se pouze jediný smířlivější hlas: to německého nacionála z Moravy poslance K. Chiaria, jenž uznal, že se nemůžeme navzájem snísta proto že se tedy máme hledět vedle sebe snést; ale toto vespolné snášení se národů ani tento slušnější Němec neumí sobě představi na prostém základě vlasteneckého do- brého sousedství a spolužití rovnoprávných národů Slovanůva Němců ve společných odvěkých a — svobodných vlastech jejich, kteréz by tvořily ve spolek federaci soustáti rakou- ského, jako tvoří státy německé spolkovou říši německou, kantony švýcarské spolkovou repu-
Němec Körbrův K Chiario Uhry Morava
7 article
[bliku švýcarskou, a státy severoamerické velikou Unii americkou: nýbrž on by chtěl historické ty vlasti rozbít a národy jejich autonomně o sebe rozvést a pak teprve zřizovat federaci roz- vedených autonomních národů, nedbaje, jaké zmatky, nestvůrnosti a nemožnosti babylonské by z této utopie vzešly. Ať nic jiného neuve- deme: kam by patřila národně smíšená města jako Brno nebo Olomouc? A jak by vypadala správa Slezska, jež by se dle svých ná- rodnosti musilo rozdělit na tré území s t át- nich: německé, polské a slezské? — Než, zde jevi se přece aspoň dobrá vůle k snesitelnému spolužití národův a to jest dnes u Němců věru vzácností. Proto také zanik v žurnalistice německé ojedinělý ten hlas jako na poušti, za to však pospíšil sobě novopečený vůdce Němců v Čechách dr. Eppinger na- malovati o Velikonocích do »Neue Freie Pressee náladový obraz z německých k r ajů Čech, dle něhož panuje té do by u našich vezdy dobrých sú sedů proti nám Čechům přímo zuři vá zášť a horouci nenávist, takže na nějaké smířlivé dohodováni se Němců s národem naším není té doby ani pomyšlení.
Němec doktor Eppinger Čecho Brno Olomouc Slezsko Čechy Neue Frei Pressee
8 article
»Jest na velikém omylu,« zní pamětihodné svědectví vůdce německých pokrokářů v Če- chách ze dne 2. dubna t. r., »kdo domnívá se, že německý lid v Čechách provází polské pokusy o dohodu mezi Čechy Němci za účelem uvolnění váznoucího parla- mentu s nějakým zvláštním zájmem, neřku s radostnou nadějí. Panuje sice opět vzrušení v německé oblasti Čech, hýbe se to v okre- sích, obeích, spoleích a jiných korporacích, dějí se projevy slovem i písmem, konají se shromáždění a průvody: avšak to nejsou žádné hlasy po žádoucím brzkém dorozumění, aby konečně pominula hospo- dářská a finanční nouze v říši i v zemi, nýbrž to jsou mnohem spíše pokřiky válečne a výrazy rozzuření.« »Hněv a zlí- cenost nad zločinným počínáním si Čechů v Praze proti Němcům tamním hledí si ulevil napořád hlasitějším voláním po odvetě . .. Proti české, říši záhubné a již na čtvrtý rok trvající obstrukci nastřádala se v německém obyvatelstvu nepodcenitelná spousta rozhorčení a hněvu.« A tato trvalá »u sedlina ro z trp če n a instinktivní nedůvěry v lidu německém«, jeví se vůdci Němců zcel přirozenou a důvodem dostatečným, aby s štítil každéhokoliv vyjednávání Němců s náro- dem českým, jejž zove »odpůrcem, ktorý se neostýchá sahati v boji ke zbra- ním nejopovržlivějším a nejneka- lejším«. Touto podlou urážkou by vlastně měl celá episoda smiřovacího pokusu polského končit.
Čecho Němec Čechy Praha
9 article
Avšak cnost německých »gentlemanův« je od jakživa vůči nám — »všemi mastmi mazaná«. V témž čísle »Bohemie«, kde vystaven tento Eppingrův obraz nálady německého lidu v Čechách, vysírčena zároveň tato něme c ká tykadla z Vídně: »K česko-německému dohodnuti! V pokusu o nové rozpravy mezi vůdci obou národních kmenů Čech za účelem dorozumění, bude se ihned po sejítí se rady říšské pokračovat. Nezamýšlí se vzíti v poradu celý soubor české otázky, nýbrž vyloučí se z porad také prozatím ob hlavní požadavky Čechů, totiž povo- lení jim vnitřní úřadní češtiny a zřízení české university na Moravě a má se jednati pou ze a výhradně o krajském rozdělení Čech. Proti tomuto zámyslu nebudou bohda ani ně-
Čecho Čechy Vídeň Bohemia český univerzita na Morava
10 article
mečtí ani čeští vůdcové ničeho namí tati . . . Pomýšlí se, jak známo, na zřízení; německých, českých a smišených krajův tím způsobem, jak to navrhoval za posledních smiřovacích konferencí dr. K örber. Teprv až by bylo provedeno toto rozdělení krajův, po němž má ná- sledovat zřízení samosprávných krajských zastupitelstev, potom teprv má se v z íti v úvahu otázka o zavedení vnitřní úřadní češtiny. Porad o tom určených hned po svolání říšské rady účastní se němečti poslanci z Čech a též oba němečtí členové zemského výboru dr. Eppinger a Werunsky.« — Hleďmež, jakého sebezapření pánově na- vzdor všemu „teutonskému furoru v německém lidu“ schopni jsou! Chtějí se s námi dohod- nout o krajském rozdělení Čech dle — plánu Körbroval To jest: chtějí okli- kou dosíci národního roz dvo je ní správy zemské zřízením něme- ckých krajův, jichž veškera politi c ká správa byla by výhradně německá,a potom teprve, až by měli své území německé hotové, až by místodržitelství i výbor zem- ský byly rozděleny na sekci německou a ná- rodně smíšenou: až by z těch německých krajův byl vyhoštěn poslední státní úřadník český: pak teprve chtějí vzíti milostivě v úvahu otázku o vnitřní úřadní češtině!! Chytrosti německá, zdvihej si palmu. — To věříme, takové „vyrovnání“ by se pan- stvu líbilo! Ale k tomu na štěstí nenalezne se jediného poctivého Čecha, aby je podepsal ! —
doktor Eppinger Werunsky Čecho Čechy
11 article Politické zprávy domáci.
Politické zprávy domáci. V Praze, 7. dubna. (Pracov ní pro- gram uherské sněmovny.) Pro nastá- vající zasedání uherské sněmovny, jež po veliko- nočních prázdninách započne v úterý dne 12. t. m., připraven následující pracovní program. Vláda předloží také v prvé schůzi osnovu zá- kona, jimž se upravují příjmy želozničního úřa- nického personálu. Prvým předmětem jednání bude předloha investiční, načež přijdou na řadu úprave platů stoličných úřadníků a obecních ta- jemníků (notářů) a změna při vedení matrik.
Praha uherský sněmovna
12 article
Ministr financi Lukacs přednese v některé r prvých schůzí exposé k rozpočtu na rok 1904; zatím, co finanění výbor bude se raditi o roz- počtu, sněmovna vyřídí předlohu o platech želez- ničních zřízenců a po případě zahájí jednání o reformě civilního soudního řádu. V Praze, 6. dubna. (Návrat Zal uč ských ku pravoslaví.) Krakovský »Czase sděluje, že z 2000 zalučských osadníků ozná- milo jen 580 svůj přechod na pravoslaví a ž je naděje, že i z těch značná čásť zůstane v unii, poněvadž již nyní se podařilo basilijanským mi- sionářům několik desitek z nich příměli, aby od- volali svůj přechod. Dotýkaje se naší poslední lvovské zprávy o téže věci »Czas« poznamenává. že »haličské úřady jako před dvaceti lety, tak i nyní nebudou užívati nijakých ostrých pro- středků a celou věc ponechají na vyřízení řecko- katolickým úřadům církevním, jako jedině kom- petentním v takových otázkách,« což rádí berem na vědomí. »Czas« dodává pak: »Co se týče návratu »k víře oteův«, »Národní Listy« mohly připojiti poznámku, že víra ruských předkův musila v dobách nejdávnějších býti katoli- cká, ježlo Rusové po příkladu Řeků teprve po- čátkem XII. stoleti odirhli se od jednoty s církví západní« Tuto poznámku jsme ovšem mohli učiníti, poněvadž církev pravoslavná je i nyní katholická, jak se může i »Czas« přesvěd- čiti z úřadního názvu pravoslavné církve na př. v Rusku. O to však, kdo se »odírhl«, těžkose
Lukacs Rus Řek Czas Praha Rusko Návrat Zala pravoslavný církev
13 article
příti. Na Západě tvrdí, že Východ se odtrhl o něho; na Východě tvrdí opak. Z Vídně, 7. dubna. (Dolnorako u sk příspěvek na vodní dráhy.) Úřadní no viny otiskují schválený zemský zákon dolno- rakouský, jímž se stanoví zemský příspěvek na vodní dráhy, jež se mají dle zákona ze dne 11. června 1901 zříditi v letech 1904 až 1912. Příspěvek dolnorakouský bude obnášeti celkem 46,233.180 K, jež se budou postupně zařaďovat do zemského rozpočtu. V příspěvku tom za- hrnut i náklad na přistavní stavby u Vídně. Zemi se uděluje právo potřebné na ten příspěvek po- níze si vypůjčiti. Misto příspěvku peněžitého země může dáti prověsti svým nákladem jedno tlivé části staveb aneb jej nahraditi odstoupe- ním pozemků, vodních a jiných práv, dodávkou různých stavebních potřeb atd. Z Pešti, 5. dubna. (Zabavené z braně. Ze Zemuna se sděluje, že na tamním nádraž byla zabavena veliká zásilka zbraní a nábojů kleré měly býti přes Srbsko podloudně dovezeny do Makedonie. Zabavené zbraně, 1500 manli cherovek, 2500 revolverů a 250.000 nábojů. byly dopraveny do Zemuna jednou velkou víden- skou dopravní firmou; dále měly býti dopraveny firmou jinou. Zbraně dal dopraviti Boris Sara- fov Jeho důvěrník, který měl zásilku převzíti byl však v Zemuně policií poznán, zásilka vzbu dila podezření, policie dala nesprávně deklaro vané bedny otevřiti, načež je zabavila. Dopravn firma byla odsouzena zaplatiti pokutu 30.000k zahájila však proti rozsudku proces. Zbraně a ná- boje nacházejí se ve skladišti zemunské celnice.
Boris Sar Vídeň Pešť Srbsko Makedonie
14 article
Politické zprávy zahraničné. V Praze, 7. dubna. Attentát na krále španělského ? Očekávání, že pobyt krále Alfonsa XI na revoluční půdě barcelonské nemine bez pře- kážky, se splnilo. Dnešní depeše, jež čtenář nalezne na jiné straně, sdélují, že při odchodu krále z výstavy dělnické vybuchla petarda a ž jí byly dvě osoby zraněny. Ovšem první depeše nepraví určitě, jakého druhu petarda byla také nikoli, šlo-li skutečně o útok, přímo n krále namířený. Zprávy officiální jsou vůbec ve věci té až po chvili, kdy řádky tyto píšeme, velmi sporé a zamlklé a zprávám soukromým rovněž nelze přilis věřiti, neboť jest dobře známo, jak zvláště depeše, přes Francii obsta- rávané, jsou podřízeny vlivu — různých klik bursovních. Přímé depeše ze Španělska pak osekává censura co nejdůkladněji. V každém případě dlužno ale vyčkati zevrubnějších zpráv, nežli bude lze učiniti si o celé příhodě úsudek definítivní. Opatrnost jest tím více na místě, když, jak známo, ve Španělsku opětně staly se pokusy pumových atlentátů, vždy ale »náhodou« v čas zamezené, o nichž se prokázalo pak jasně a určitě, že účasť na nich měla policie, jež dílem hleděla se »vyznamenati«, v jiných pak případech poskytnouti vládě záminku k za- vedení opatření reakcionářských a výminečných.
Alfonso Praha Španělsko
15 article
Jde-li ale tuto skutečně o pokus útoku n osmnáctiletého Alfonsa XIII., byl by to od jeho vstupu na trůn (17. května 1902) již trell úklad proti jeho životu. První attentát udál se 10. ledna 1903. Když v den ten král vracel se z kostela, vystřelil jistý muž proti druhému povozu průvodu, v němž neseděl ale král, nýbrž dvořan, vévoda Sotomayor. Však tento zůstal nezraněn. Útočník, v němž zjištěn po- zdějí jistý Feito, byl zatčen. V prosinci minulého roku udál se prý po- kus attentátu na krále při honech v Caracompu, ale také tehdejší depeše oflicialní věc nevypsaly
Alfonso XIII Sotomayor
16 article
v drobném prodeji: psl... . : . a i Ve alialkách na venkor ranní česl. pslednl 1nseráty platí se hotově Mapře placení a inánaty příjínná zéminl- sirace v Marísnské ulici č. Ten rschánejí ae tež redrtle tiskárna a sapedice ,Národnich Li.te“, Bakophiy se pevraoeji.
Marísnský ulice
17 article
zúplna. Zůstala podnos obecenstvu zábadou. Král také tenkráte zůstal nezraněn. Rovněž také dnes. Ovšem, byl by to býval pravý div, kdyby se v Barceloně byl attentát nějaký zdařil. Byltě tam vyslán bezpočet policie, tak že rozmnožena tam na trojnásobný dosavadní počet svůj. Všichni »podezřell« byli pak již před příjezdem královým pozatýkáni. Vězení barcelonská jsou přeplněna a všechny střechy Rambly, hlavní to třídy barce- lonské, když tudy král jel, byly policil obsazeny. Poslanec Leroux navrhoval sice, aby při příjezdu krále byla Rambla obsazena dělniky v nejschá- tralejších šatech, ale pochybujeme velice, že by policie španělská, pověstná svou brutálností, byla jakoukoliv demonstraci podobnou připustila. Vždyt také pro představení v Liceu, největším to diva- dle španělském, jež může pojmouti 4000 osob a kde před lety udál se anarchistický attentát pumový, při němž mnoho osob zahynulo, byla i místa na gallerii pro slavnostní představení za- dána jen »nejspolehlivějším« osobnostem. Po od- jezdu z Barcelony míní ostatně král Alfons na- vštíviti i jiná města barcelonská. Pozdější zprávy dnešní z Barcelony ozna- mují, že výbuch petardy udál se na ústřední třídě včera v 10 hodin večer. Bezprostřední pachatel uprchl prý, ač bylo zatčeno ihned na místě několik osob. Censura potlačuje veškeré podrobnosti.
Leroux Alfons Barcelona Liceo
18 article
Boje Angličanů v Tibetu. K posladní srážce Angličanův s Tibetany sdělují se ještě některé další podrobnošti: Dne 24. prosince min. roku přibyl plukovník Youpg- husband s výpravou do Fori, asi 140 km. od Darjelingu, indického východiště výpravy. Zde obehnal tábor svůj náspy. Dne 27. března přibyl fam gen. Maedonal s létací kolonnou. Den na to nastoupili oba pochod proti Gyonce, důležitému to středisku cest k oběma nejdůle- žitějším stanicím a soupeřícím residencím lamo- vým, k Lhasse a Sigace. Anglická výprava skládala se se 7 setnin zákopníkův, tři setnin sikhů, 2 setnin jízdní pěchoty, 2 čet horského dělostřeloctva a 2 čet norfolského pluku Cel- kem asi 1000 pušek, jednoho horského déla a dvou děl Maximových. Již 31. března srazili se Angličané s Tibeťany u Tuny nedaleko Muru, kdež Tibeťané ztídili si tábor. Srážka vražedná pro Tibeťany trvala dle anglických zpráv sotva deset minut. Z Lhassy vyslaný tibetský generál po krátkém vyjednávání vypálil sám první ránu, kteráž jednomu sikhovi roztří- štila čelist. Tibeťané za ohromné vřavy vrhli se pak na Angličany. Asi tucet Tibeta- nův, ozbrojených však jen meči a starými puškami, proniklo až k místu, kdež stál generá! Macdo- nald, obklopený důstojníky svý mi.
Angličan Angličanův zákopníkův Maximův Tibeťan Darjeling Mura km
19 article
Bez chladnokrevnosti sikhů a zákopníkův byl by generál ocitl se ve vážném nehezpečí. Zpravodaj »Daily Mallu« Candler, jenž klidně si dělal po- známky a nebyl ozbrojen, byl by se stal rovněž málem obětí náhlého útoku. Bylo mu za- sazeno neméné než dvanáct ran. Generál Maedonald sám a poručík Davys za- střelili tři útočníky na Candlera revolvery svými. Na konec byli ale Tibeťané zdoláni a stálý tá- bor jich dobyt. Boje ty svedeny byly na rovné pláni. Angličané hned po tom nastoupili pochod ke Gyonce, kterýž jest od Tuny 110 km. vzdá- len. Od Lhassy samé, sídla Dalajlamy, jest pak Gyonce vzdálen již jen 200 kilometrů. Odstraňování krucifixův ve Francii. V Dunkergue došlo při odstraňování kru- cifixů ze soudních stní, jež vláda. Combesova
Candler Maedonald Davys Angličan Francie Daily Mall km
20 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Z naší novodobé minulosti. Dle svých upomínek a zápisků vypravuje dr. Servác Helle
doktor Hell
21 article
V době absolutismu.
22 article
(lak se prováděl »zápís«. — Tehdejší příjmy učite- lův. — Terezianská tradice. — Výroční veřejná zkouška. — Zkouška v zámku. — Církevní dozo nad školou. »Zápise prováděl vždy podučitel a to tím způsobem, že se soupisem duší z minulého roku, dle popisných čísel domů sestaveným, město obcházel a stav rodin, jakož i vůbec po- čet obyvatelstva s udáním věku i zaměstnání přehlížel a zjišťoval. S podučitelem chodil hoch. nesa na ruce košík; do tohoto košíku dával lidě dobrovolný poplatek za prováděný zápi několika čerstvými vejci. Kde slepic neměli nebo vejce za nepříslušný platební prostředek pova- žovali, dávali podučiteli něco na penězích. Ve zvláště pohostinných rodinách vyžadovali si, aby přišel podučitel až ke konci obchůzky a zůsta pak u nich na večeři. Sebraná vejce odveden učitelce, peněžité dárky náležely podučitelovi. Talo sčítaci funkce s přijímáním malých odměn za ni byla zbytkem z dob, kdy učitelové žád- ného pevného platu neměli a tedy za mimo- řádné, ale jinak starým zvykem ustálené polo- církevní funkce zvláštními dárky odměňováni byli a takto chudobné příjmy své zvyšovali. Můj olec dostával od r. 1856 z obecní po- kladny (na základě zvýšeného školního platu dle majetnosti rodičů) ročních 700 zl. stříbra, v čemž obsažen byl výkup za staré důchody sbora uvedeného způsobu; za varhannickou službu a obstarávání chrámové hudby měl pro- půjčeno několik korců pole. Podučitel (pomocník, v některých krajinách »mládenec«) dostával u nás kromě bytu, stravy, prádla a topiva pře rokem 1856 ročně 60 zlatých od učitele, později pak po upravení školného 120 zlatých. ÚUčitel podučitel měli napořád jakési vedlejší přijmy z a ho-
Tala
23 article
din«, t. j. ze soukromého vyučování školním předmětům a hudbě, jakož i ze »štoly«. Národní čili trivialní škola a vlastně cele nižší čili obecné školství těch dob spočívalo až hluboko do let šedesátých v podstatě na zákla- dech tak zvaného Tereziánského školního zří- zení, to jest řádu, jejž za císařovny Marie T - rezie z Pruska vyžádaný proslulý paedagog Ju Ignác Felbinger vypracoval a kterýž jako škol- ský zákon dne 6. prosince 1774 vydán byl pod jménem »Všeobecný řád školní pro německé hlavní a trivialní školy v c. k. zemích dědič- ných.« Tento školský řád vypracován byl na zásadách Jana Amosa Komenského (jimiž se tehda v Prusku školství řídilo), ale tak, že se obecné školství stávalo vždy více nástrojem germanisace, jak už sám titul zákona vyznačoval. Terezianský řád stanovil, že má býti při každém farním chrámě škola trivialní o jedné nebo dvou třídách, v každém pak kraji hlavní škola o třídách a v sídle zemské komise normální či vzorná škola s kursem pro kandidáty učitelství.
Felbinger Jan Ámos Komenský Prusko
24 article
Školy normální a hlavní měly ředitele, trivialní školy řídil farář a školdozorcem byl vikář Hlavní celkový dozor nad tímto školstvím měl stát. Povinnost školská trvala od 6 do 12 aneb i 13 let, dále pak byla mládež povinna navště- vovati do 18., po případě až do 20. roku opa- kovaci hodiny nedělní. Knihy začal vydávati v každém zemském hlavním městě c. k. kni- hosklad s povinností, dodávati školám 25 pro- cent knih zdarma pro chudou mládež. Jmeno- vaným řádem bylo dále stanoveno, jakým před- mětům se na školách vyučovati má, že smí bý užíváno jenom předepsaných knih a že se mají konati ke konci roku s žáky veřejné zkoušky, při nichž nejlepší žáci podíleni býti mají odmě- Za císaře Josefa II. zaveden školní patro- nát vrchnostenský a za Leopolda II. podřízeni vikáři jakožto školdozorci c. k. krajkým úřadům. Za císaře Františka I. zaměněn byl státní dozor nad národními školami dozorem eírkevním, tak že byli potom místním dozorcem všude farář, okresním školdozorcem vikář a diécesním čili vrchním dozorčím úřadem školským biskupská
Josef II Leopold
25 article
nami. konsistoř. Změna tato zavedena zákonem, který roku 1805 pod jménem »Politické zřízení ně- meckého školství« vydán byl a s krátkým přo- rušením v letech »revolučních« platným zůstal až do roku 1869. Roku 1848 zřízeno ministerstvo pro ve- řejné vyučování a záležitosti duchovní a vrchní správa škol odevzdána zemským úřadům škol- ským; když pak tyto úřady r. 1854 zrušeny byly, přikázán vrchní dozor nad školami zem- ským úřadům politickým, avšak r. 1855, po uza- vření konkordátu s papežskou kurif, podřízeny školy zase úplně biskupům a staly se opět docela konfes- sijními, podrobenými vrchnímu dozoru a správě bískupských konsistoří. V době tedy, o níž se tuto pojednává, spočivalo obecné školství naše ještě na základech terezianského řádu, ale se změnami, že trvaly vrchnostenské patronátya že dozor nad školami konala jenom církev.
26 article
Rozpomeneme-li se anebo čteme-li, jaký rozmach ke zdokonalení obecného školstvír. 1848 byl učiněn a přehlednemeli pak stav na- šich trivialních a farních hlavních škol v letech padesátých až do roku 1864, seznáme, že poli- tickou katastrofou, zrušením ústavnosti a opět- ným zavedením absolutismu zaražen byl také po této stránce náš kulturní a národní rozvoj. Do roku 1848 trpěna česká elementární čili počáteční škola jenom jakožto nutné zlo na venkově; městské školy pak považovány za ně- mecké, jak již z titulů terezianského řádu Františkova školního zřízení vysvítá, zejmena školy hlavní a normální. Celkem hledělo se na obecné školství jako na průpravu k nabytí ně- meckého vzdělání a češtině dopřáno jenom tolik půdy a místa, co nutně potřebí bylo pro první začátníky a úspěšný převod do vyučování ně- meckého. Teprve rokem 1848 začala se uzná- vati potřeba škol docela českých a téhož roku zřízena při pražském ústavu pro vzdělávání učitelů první česká hlavní škola, hlavně úsilím proslulého dra. Amerlinga. Od c. 1853 zahá- jeno rozšiřování farních hlavních škol na čtyři třídy, ale tento rozmach byl záhy zaražen školství žilo a působilo dále v duchu terezian- ské tradice.
Františkův Amerling kulturní a národní rozvoj
27 article
Po této odbočce do historie našeho škol- ství vracím se opět ke svým upominkám. Jak už terezianským řádem bylo slano- veno, konaly se na trivialních a farních hlavních školách výroční veřejné zkoušky. Na venkově byla taková zkouška pro mládež velkou slavno- stí a nejenom pro mládež. Ve škole konaly se k ní delší dobu pilné přípravy, z nichž nejná- padnější bylo psaní tak zvaných předpisů čili krasopisných ukázek. Na obdélné čtvrtky pěk- ného hladkého papíru psali záci dle učitelov na (abuli křídou provedeného vzoru několik řádek latinkou a švabachem s datem zkoušky a podpisem. Nejlepší písaři psali první řádku golhickým, tak zvaným » kancelářským« písmem, jež později (na vyšších školách) vystřídal fran- couzský srond«, aneb také nějakou řádku velkou zdobenou fraklurou. Jaká spousta čtvrtek tu po kažena, než děti trému překonaly a klidnou rukou těch trochu slov napsaly! A jakou »zkou- šku« prodělal při tom učitel! Když konečně všechny předpisy byly čistě provedeny, seřadi je učitel dle úhlednosti písma, tak že nejlepší na prvním místě paradoval a nejslabší řadu uzavíral, a odevzdal je knihaři do vazby.
28 article
Kromě předpisů bylo třeba připraviti žáky na rychlé, střidavé či skokové otázky a odpo- vědi, nacvičiti bezvadně několik jednohlasných, dvou aneb i třihlasných zpěvů, přesné vstávání a sedání, rhytmicky ríkanou modlitbu a úsečný sborový pozdrav. Po odbyté škole pak dopiso- val učitel hlavní katalog s úplnou klassifikací den před zkouškou zanesl do »zlaté knihy« jména žáků a žaček, kteří a které nejlep lím prospěchem a chováním vynikli. Školní světnice se tím časem při vysazených oknech pečlivě čistily, podlahy se drhly, okna se cídila, dvéře se myly, všechno se oprašovalo a otíralo, aby učebny svátečného vzezření nabyly a když tato práce byla skončena, přikročeno k výzdobě ne- vadnouci zelení, zimostrázem, vavřínem a pe- strými řasami, jež dostatečnou měrou dodaly panské zahrady a tu i tam nějakou barevnou stuhou. Růžemi, pivoňkami a jiným čerstvým kvítím doplněna dekorace teprve ráno, před sa- mou zkouškou. Tim časem, co takto ve skol slavnostní přípravy se konaly, očekávala venku mládež s napjetím příjezdu pana vikáře. (za mého dětství byl ve vlašimském školním okresu vikářem čili dozorcem farář v Louňovicích pod Blanikem, Antonín Sklenár). Na zvonici čekal v určenou hadinu zvoník, a jakmile na silnici ke Kondraci vedoucí vikářův kočár se objevil, rozhoupal zvoník náš největší zvon, tak že viká slavnoštním hlaholem vílán jakožto arcibiskupův zástupce a tedy vzácný host do města slavnostné vjížděl. Před děkanskou brankou čekali děkan, oba kaplaní a učitelové, aby přichozího dle úřadní povinnosli pozdravili.
Tim Sklenár Louňovice pod Blaniko
29 article
Drahého dne sloužil vikář za assistence vlašimských kněží děkovaci mši svatou na ukon- čení školního roku a po rychle odbyté snídani odebral se do školy. Před tím již zasl l tam přivežené odměny pro vzorné a pilné žáky, ponejvíce pěkné vázané knihy různého obsahu s jeho vlastnoručně vepsaným věnováním, jež vikář obstaral dle návrhu učitelův a katechety don před tím, hned po svém příjezdu. V prvnt třidě odbyta zkouška za hodinu, ve drubé trvala dvě hodiny. Tu i tam byli přitomni, po- kud stačila místa, svátečně odění rodičové stáli těsně od dveří až skoro k lavicím, ve dve- řích a ještě za nimi na chodbě. Na počátku zkoušky prohlédl si vikář první listy krasopisných předpisů, podíval se letmo také do zadních listův a odevzdal pak album přítomným hostům, kteří si mezi zkouškou předpisy prohlíželi a kaligrafické výkony svých synáčků a dcerušek vyhledávali. Zkoušení prováděli dle vikářových pokynů učitel a katecheta; vikář sám jenom tu a tam nějakou otázkou do examinace zasahoval. Ke konci zkoušky vikář, prohlednuv hlavní katalog, podepsal se na jeho poslední straně pod učite- lův, katechetův a děkanův podpis slovy: »p. Anton Sklenář, Schuldistriktsaufseher«. Rozumi se, že zkouška dopadla, aspoň u nás, vždycky dobře a že se žáci druhé třídy k poledni s ve- selou mysli ubírali ze školy do šestinedělních prázdnin. O polednách byla na děkanství hostina. Ve Vlašimi konala se zkouška vždy po 20. dni měsíce červenco. Jenom jednou, roka
Vlašim