Periodikum ALTO Viewer

1

Románová přiloha „Národních Listů“ k číslu 167. ze dne 19. června 1900.

2

Různé zprávy.

3 article

= Obraz Apellův objeven. Sensační zprávu podává italský učenec Giuseppe de Lorenzo v časo pise »Flegrea«. Tvrdí, že objevil authentickou kopii slavné podobizny Alexandra Velikého, již maloval Apelles a dovozuje to následovně: Minulého října provázel jakéhos cizího učence zříceninami Pompejí. De Lorenzo často již prošel mrtvé město všemi směry, ale náhodou nepřišel nikdy do domu zvaného Casa dei Vettii. Poněvadž přítel jeho chtěl viděti i tento dům, vešli. V první síni v levo od atria zasta- vili se plni obdivu před znamenitou freskou, znázor- ňující mladého muže bez vousu, v přirozené veliko- sti. Sedí na skvostném křesle, tělo jest až k pasu obnaženo a dolejší část zahalena červenou látkous modrou obrubou. Na bosých nohou jsou řecké san- dály. Levice, spočívající na stehně, drží hrst blesků, pravice jest pozvednuta a drží kopí. Hlava jest ob- klopena krátkým plavým vlasem jako aureolou. Rysy tváře jsou apollónsky krásné. Rty jsou poněkud po- otevřeny a pohled směřuje do dálky k obloze. Celé dílo jest v každém ohledu, v kresbě, v barvě i vý- razu dokonalý výtvor umělecký. Italský učenec pátral ve vědeckých katalogách a nalezl všude obraz ten ozna- čený jako »Jupitera«, avšak toto určení navzdor bleskům, jež se zdály je potvrzovati, nikterak jej neuspokojovalo Především zdálo se mu toto dílo nade všecku po- chybnost podobiznou. Mimo to však nikde v anti- ckém umění není mladého a bezvousého Jupitera.

Apellův Giuseppe jít Lorenzo Veliký Lorenzo Jupiter Pompeje Casa dei Vettie

4 article

Nečetné příklady, jež by bylo lze proto uvést, jsou dosud velmi pochybné. Za to však zmiňuje se Pau- sanias v knize V., kapitola 24., o soše Alexandrově jakožto Jupitera, jež byla dílem Lysimachovým a na- lezala se na Olympu. Jest také známo, že Lysippus provedl podobnou sochu a před nedávnem nalezeno v Priene poprsí, o němž se souhlasně soudí, že po- vstalo pod vlivem oné sochy. De Lorenzo srovnával toto poprsí s freskou v Casa dei Vettii a shledal, že rysy naprosto spolu souhlasí. Aby nabyl ještě větší jistoty, shledal u Plutarcha a jiných spisovatelů ve- škerá místa, jež by mohla poskytnouti nějakého vy- světlení o díle Apellově a vnější podobě Alexandra Velikého. Údaje tyto souhlasí vesměs s podrobnost fresky, na níž dokonce lze pozorovat pověstné na klonění hlavy ke pravému rameni. Měli bychom tudíž konečně na nejvýš cenný příklad o způsobu kterak Apelles maloval. Sláva, jíž požíval ve staro věku, nebyla by nikterak přepjata, neboť i kopi jeho díla snese porovnání s nejlepšími výkony no- vějšího umění.

Alexandrův Jupiter Lysimachův Lysippus jít Lorenzo Plutarch Apellův Olymp Prien Casa dei Vettie

5 article

= Proces proti majiteli automobily pro jednáván těchto dnů v Paříži. Appellační soud potvrdi rozsudek, z něhož se byla firma Charron Co. od- volala. Před nedávnem povalil řídič motorového vozu této firmy na boulevardu Malesherbes operní zpě- vačku a učitelku zpěvu, paní Beugnon-Rivalovou tak těžce ji zranil, že dle úsudku lékařů po celý život zůstane stižena slabostí, jež jí bude vadit v jejím po- volání. Dáma žalovala na to firmu Charron č Co na náhradu 27.000 fr. Soud odsoudil firmu k této náhradě, poněvadž skutečně bylo zjištěno, že neštěstí nikterak nebylo způsobeno neopatrností žalobkyně. Kdyby byl motorový vůz jel předepsanou rychlostí. byla by se dáma dostala bez pohromy přes ulici. Avšak nebyla nikterak připravena na šílenou rychlost. s jakou povoz uháněl. Následkem toho bylo odvolání

Beugnon Rivalová Paříž Charron Company Charron Company

6 article

firmy zamítnuto a majitelé motorového vozu musej pykat za bezohlednost svého zřízence. = Činská spravedlnost. Evropský policejní inspektor a čínský soudce v Šanghaji byli onehdy o jakési sporné otázce různého názoru, ale konečně před smíšeným soudem uzavřeli narovnání zvlášt- ního druhu. Věc měla se následovně: Čínský lodník vzal na svůj malý sampan ne méně než 6 osoba mimo to jako náklad tři trámy v délce po 15 me- trech. Následkem toho se sampan překotil, při čemž jeden z pasažerů utonul. Inspektor Matheson pova- žoval majitele sampanu za vinníka a zatknul jej, poněvadž koncese zcela zřetelně ustanovuje, že sam- pan nesmí být přetížen, lodník však chtěl získat ne- dovolené výhody, aby dosáhl většího příjmu, než sazba dopouští. Čínský soudce nechtěl souhlasit tímto výkladem. Pasažéři vydali prý se dobrovolně v nebezpečí, a kdo se vydává v nebezpečí, zahyne v něm. Pokárání nezasluhuje prý majitel sampanu, nýbrž pasažéři, kteří na místě, aby zaplatili plnou sazbu a vzali si tři čluny, stěsnali se na jednom. Konečně docílena shoda v ten smysl, že majitel sam- panu a pět zachráněných pasažérů mají se rozděliti o náklad na pohřeb utonulého. = Černoši lynchovali černocha. Z Tutoi- ler, Miss., se oznamuje: Zdejší černí obyvatelé jsou velmi schopní lidé, neboť od bělochů naučili se soudci lynchu. Těchto dnů lynchovali černocha, poněvadž jakés černošce učinil násilí.

Matheson Černoch Šanghaj Tutoi

7 article Zemřelí v Praze.

Zemřelí v Praze. Dne 11. června 1900: String Bedřich, syn obchodníka, 7 neděl, 83—VI. Francl Gustav, maj. knihkupectví, 51 rok, 1386—II. Ševcová Barbora, po- sluhovačka, 69 roků, 427—II. Lierova Marie, dcera uzenáře, 1 měsíc, 229—III. Holub Karel, truhlář, 69 roků, 1516—II. — Ve všeobecné nemoc- nici. Hejl Josef, jirchář, 45 roků. Rambousková Ma- rie, vdova po lékaři, 42 roky. Merkspauerová Marie, nádennice, 66 roků. — U milosrdných se ster Weber František, krejší, 78 roků. Rückerova Filoména nádennice, 28 roků. Kovaříková Marie, žebračka. 65 roků. Snopková Marie, manželka sazeče, 51 rok — U Alžbětinek: Zimová Barbora, manželk obuvníka, 52 roky. Dne 12. června 1900. Getrauerová Zdeňka, dcera jednatele, 2 roky, 355—I. Wernerová Josefa, soukromnice, 75 roků, 476—II. Kupr Jan, pozlacovač, 35 roků, 117—VI. Libenský Václav, majitel hudeb- ního ústavu, 71 rok, 838—II. Theimerova Antonie, dcera krejčovského pomocníka, 3 roky, 20—V. Tro jánek Josef, sluha, 63 roky, 617—II. Řuttner Václav býv. zahradník, 85 roků, 583—II. — Ve vše- obecné nemocnici: Libánská Emilie, dcer dělníka, 41/2 roku. Stecher Josef, dělník, 50 roků Machková Marie, žebračka, 65 roků. Voděrová Marie nádennice, 70 roků. Halík Antonín, krejčí, 59 roků Beran Vojtěch, 8 roků. Jirouškova Karolina, služka 26 roků. Tuláček Štěpán, litograf, 46 roků. — U mi- losrdných bratří: Koucký František, kovářský pomocník, 58 roků. — U milosrdných sester Boučková Marie, vdova po obuvníku, 40 roků. Kör nerová Anna, nádennice, 73 roky. Rampir Jan, ná denník, 70 roků.

Bedřich Francl Ševcová Lierův Marie Holub Karel Josef Weber František Rückerův Filoména nádennice Kovaříková Barbora Zdeňka I Wernerová Kupr Václav Theimerův V Tro Voděrová Marie nádennice Halík Vojtěch Jirouškův Tuláček Boučková Anna Rampir Praha Rambousková Ma Merkspauerová Marie U Alžbětinka Antonia Libánská Emilie Machková Marie Karolina Koucká František

8 article Král. české zem. divadlo v Praze.

Král. české zem. divadlo v Praze. Národní divadlo. 251. hra v předpl. Dnes v úterý 19. června. 3. čtvrtka. Káča. čert a

Král Praha národní divadlo . 251

9 article Divadlo „Urania“ na výstavišti v Kr. Oboře.

Divadlo „Urania“ na výstavišti v Kr. Oboře. 14388 Ředitel V. Suk Začátek o 1/27. hod. V úterý 19. června. Ve prospěch režiséra p. Frant. Šípka. Nevěsta z Amsterodámu.

V Suk František Šípek

10 article Pištěkovo letní divadlo na Král. Vinohradeeh

Pištěkovo letní divadlo na Král. Vinohradeeh Začátek o 1/27. hod. V úterý 19. června. Ve prospěch pana T. Šálka. Poprvé: Vojenská krev.

Král T Šálek Pištěkův letnit divadlo

11 article Arena na Smíchově.

Arena na Smíchově. Začátek o 1/47. hod V úterý 19. června. K dobročinnému účelu. Hrubá košile.

Smíchov

12 article 0000000000

0000000000 dne 19. června.

13 title

Koncerty a záhav

14 article

e na Smíchově. Dnes zahr. koncert U RUlu kap. Čermákovy. Zač. o 7. hod. Vst. vol. Specialita: výt. občan. obědy pro „letní vdovce“, taktéž več. v hoj. výb. Znam. piva. Ka- várna v 1. p. otevř. od 6 h. r. do 2 h. v n. Tel. 2037. 14416

Čermákův Smíchov Ka

15 article Choděrova velkorestaurace.

Choděrova velkorestaurace. Dnes velký koncert oblíb. kap. p. Šustra za každého počasí při elektr. osvětl. Zač. o 7. h. 14412

Choděrův Šuster

17 title

9000000000

18 article Nabídnutí k siatku.

Nabídnutí k siatku. Sládek, nájemce dobře situovaného pivovarua hospodářství, vdovec, v středních letech, příjemného zevnějšku a bodré povahy, otec jednoho dítka, přeje si seznámiti se s dívkou neb bezdětnou vdovouz dobré rodiny ve stáří do 30 let. Vyžaduje se kromě příjemného zevnějšku i smysl pro domácnost a hospo- 1774 dárství a jmění od 10.000 zlatých. Jen opravdové nabídky s připojením podobizny přijímá administrace tohoto listu pod šifrou „Bu- doucnost 1900“. Zaručena jest přísná mlčelivost a vrá- cení podobizny. Vyloučen jest žert a dohazovači.

Sládek

19 article

»Víš, můj hochu, že při všech těchto řečech jsi mi posud neřekl, kdo je ?« Jan mu pověděl a tu slabá a vzdálená pověst z ji- ného světa jakoby se mihla jeho pamětí. »Pravíš, že je nyní herečkou?« »Abych tak řekl, ale je ochotna vzdáti se všeho pro tuto velebnou missii.« »To je velmi šlechetné, není pochyby, velmi krásné; ale co s tvými nynějšími odpovědnostmi — tvými odpo- vědnostmi v Londýně?« »O tom jsem přišel promluviti,« děl Jan a tu se jeho úchvatná tvář napjala a on se jaksi pokusil pohří- žiti se do praktického poměru záležitosti v Sohu. Jest zde jeho klub pro dívky a útulek pro děti. Budou zejtra vystěhovány z farního domu a on jim našel útočiště ve Westminstu. Avšak prostředky k jejich podpoře jsou posud nedostatečné, a kdyby měl nějaký důchod, který by postačil k tomu účelu — kdyby zbylo dosti — kdyby jeho peníze po matce nebyly všechny pryč —« Předseda ministerstva hleděl Janovi do tváře, sledo- val hru jeho rysů, avšak jedva poslouchal, co říká. »Co to vše znamená?« ptal se sám sebe, dle starého zvyku muže, jehož úkolem jest vyčísti motivy, jež nebyly odhaleny. »Tak ty přece jen hodláš opustiti Londýn, Jene?« »Proč ne, strýčku? Londýn sám o sobě není mně ničím, méně než ničím; a jestliže ona šlechetná dívka, jíž je vším —« »A přece před šesti měsíci jsem ti podával příleži- tost, abys tak mohl učiniti, a tehdy —« »Tehdy má hlava byla plna snů. Díky bohu, jsou nyní ty tam, a já jsem se konečně probudil !«

Jan Londýn Soho

20 article

»Co chce? Nu, nu! Neřekla jsem, že není nic ji- ného než některá z našich Sester nebo něco podobného? — A vy se necháte pletkou děvčete odvésti od své vlastní práce a své jediné povinnosti — a to se nazýváte mužem!« Počal ji laskati a konejšiti, a za nedlouho její za- smušilá tvář zápasila mezi úsměvem a slzami. »Hm! Půjde s vámi! Mám ale velkou chuť — ráda bych přece nějak ji viděla. Nu, kdepak bydlí v Lon- dýně?« »Proč to chcete věděti, tetinko ?« »Co je vám do toho, hošku? Což nemůže člověk jít říci ,S bohem“ děvušce a přinésti jí maličký dáréček než odejde, aniž by požádal muže o dovolení ?« »Avšak já bych to neudělal, kdybych byl vámi.« »A proč ne, prosím?« »Protože ona je jasná jako hvězda a bystrá jak diamant, a prohlédne vás ve mžiku. Kromě toho neradil bych —« »Nechte si své rady jako soli, až vás o ni požá- dají, můj milý — a kdo by si pomyslil, aby rozumný člověk se vzdával svého díla v Londýně pro to — to — »Dobří muži vydali se na missionářské pole. tetinko.« »Missionářská hudlanice! Pravé barbarské křeslo. které se hodí každému příchozímu.« »A potom toto vlastně ani není určitě missionářská stanice.« »Tím větší žel, a potom vy přece se nepoženete na smrť jako býk, než přišla vaše doba.« »Žádný z nás to nemůže učiniti, tetinko, neboť nebe jest nade všemi.« Křestan.

Lon Londýn