V Praze, v sobotu dne 14. prosince.

K číslu 345. Čislo v Praze za 2h a na venkově za 4h

Na »Národní Listy« ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K —h ve filiálkách na měsíc, 2 K 30 h. Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80h

UDNl

SIí Předplacení a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. am je též redakce a expedice.

Telefonické zprávy „Nár. Listů.

Po ňlasování. Z Vídně, 14. prosince. Co by se bylo stalo tak musíme se tázati, kdyby včera 20 če- ských agrárníků ze 27, které čítá jejich klub, bylo hlasovalo proti podrobné roz- pravě o vyrovnacích předlohách? Byla by se stala věc docela přirozená, nutnáa důsledná. Byl by podal demisi nejen zástupee českých agrárníků v kabinetě pan Prášek nýbrž také druhý český ministr dr. Fiedler protože bylo by se vládou a Němci docela dů- vodně namitalo, že čeští agrárníci jsou členy »Národního klubu« a ten že jest zastoupen v kabinetě dvěma ministry. Včera hlasovalo všeho všudy 6 členů ně mecko-nacionálního svazu, ve kterém jsou ně- mečtí agrárníci a dnes o nějaké demisi pana Derschatty není vůbec ani potuchy a de mise druhého zástupce tohoto svazu, pana Peschky, pokládá se za odbytou, protože 9členný výbor německých stran a také německo- radikální klub rozhodl, že německý ministr kra- jan má býti skálou, které se parlamentní vody nemohou dotknouti a že jest žádoneno, by ně- mecký ministr zůstal v úřadě co nejdéle. Proti takovému nerovnému nakládání s Čechy na straně jedné a Němci na straně druhé musí býti co nejrozhodněji protestováno. Takový dvojí loket nesnesou ani Čechové ani Poláci. Již po všeobecných volbách Němci, na které má vliv vláda, neustále ukazovalí k tomu, že ministři dr. Pacák a dr. Fořt nezastupuj celou českou delegaci, protože se ne- mohou zaručiti za hlasy všech českých poslanců. Tehdá hlásáno obchodní heslo: »Do ut dese (dám, abys také dal) Tážeme se nyní: má býti toto heslo co nejpřísněji prováděno jenom proti Čechům, ale proti Němcům nikoliv?

Tak prostě a snadno, jak si myslí bar Beck a německé strany, se nová krise pana Peschky asi neodbude. Tato krise měla by se vyříditi způsobem parlamentním a přesně konstitučním: když odepřeli němečtí agrárníci v nejdůležitější záležitosti, na které vládě nej- více záleží, svoje hlasy vládě a svému mini- strovi v ní, měli si býti vědomi, že jejich »nes musí míti důsledek: odchod jejich ministra. „Dvacet německých agrárníků hlasovalo proti podrobné debatě o vyrovnání — vykládá „N. W. Tgbltt.“ — německá skupina agrární čítá 33 mužů a jejím předsedou byl dosudi ny- nější ministr krajan. Čeští agrárníci hlasovali jako jeden muž pro podrobnou debatu. Teto po- rovnání stačí, aby se pochopila sensace, kterou způsobilo chování se 20 německých agrárníko v parlamentě (Budiž ještě připojeno: Ze všech členů německo-nacionálního klubu hlasovalo pro vládu 6 členů. Z Čechů v „Národ- ním klubu“ sdružených hlasovalo: 14 poslaned „Českého klubu“, 17 členů katolicko-národního klubu a 20 členů klubu agrárního, dohro- mady 58.) V nové sněmovně lidové vyhlášeno dogma, že základní myšlenkou parlamentního kabinetu jest: podle síly stran zastoupení v korunní radě. Parlamentní ministr se necení podle schopnosti a pracovitosti, nýbrž váží tolik, kolik může polo- žiti hlasů svých přátel na váhu. — Němečtí agrárníci — pokračuje list ve svých výkladech — provinili se proti tomuto základnímu principu. Včerejšek vzbudil upomínku na nepsaný, ale krajně důležitý požadavek německých stran: „Zachovejme německou državu.“ Hlasování jako včerejší, hlasování 20 německých agrár- níků, nemůže býti uznáno za účelné hájení to- hoto kardinálního požadavku.

„N. F. Presse“ k tomuto závěru podo- týká: „Německý ministr krajan musí věděti, kdo stojí za ním, koho zastupuje a jakou má moc. Jinak jeho protest proti opatřením druhého mi- nistra nezpomůže mnoho a nebude míti žádného výsledku, nebudou-li Němci silni. Proto v Ra- kousku má platnost také to, co se dovede vnu- titi a nic, co nemá síly. V nynější chvíli jedná se o věci velmi vážné, které se dotýkají národ- ních zájmů Němců.“ Kdo stane se předsedou delegaci? Z Vídně, 14. prosince. O předsed- nictvo v delegacích vznikl spo ve straně křesťanskosociální. Již jsme oznámili, že kandidován dr. Viktor šl. Fuchs, nyní však vídeňští křesťanští soci- álové chtějí poslati do delegací presidenta po- slanecké sněmovny dra. Weiskirchnera a chtějí, by tento byl také presidentem v delegacích. Pro toto jest praecedens bývalý předseda sněmovny bar. Chlumecky byl také předsedou delegací. Pruské násilí na mezinárodní konferenci. Z Vídně, 14. prosince. Slavný polský spi- sovatel Henryk Sienkiewicz dal podnět k svolání mezinárodní konference, kteréž by před- ložen byl poslední brutální čin pruské vlády zákon vyvlastňovací k veřejnému posouzení. Žádné císařovy rozmluvy. Z Vídně, 14. prosince. Delegace se- jdou se 20. t. m. Dne 21. přijaty budou cí- g řem ve dvorním hradě, který schválně k tomu přijede ze Schönbrunnu. Po trůnní řeči v ob- vyklém cerklu nebude míti císař tentokráte rozmluvy s jednotlivými členy delegace.

Telegrafické zprávy. Z úřadního věstníku. Z Vídně, 14. prosince. (K. k.) »Wiener Zeitung« uveřejňuje nařízení ministra spravedl- nosti z 9. prosince t. r. o ochraně a utor- ského práva v poměru ke Spojle- ným státům americký m. Německý velevyslanec v Cařihradě. Z Cařihradu, 13. prosince. (K. k.) Po dnešním selamliku byl dosavadní zástupce ně- meckého velvyslance vyslanec šl. Kiderlen- Wächter přijat v audienci sultánem, který mu udělil řád Iftiky v brílantech. Vyslanec šl. Kiderlen-Wächter odjede v úterý.

Císař Vilém v Amsterodamu. Z Amsterodamu, 13. prosince. (K. k.) Za dnešní slavnostní hostiny pronesla královna Vilemína francouzský přípitek na císaře Viléma; pravila: Jsem velmi šťastna, že mohu vaše veličenstvo uvítati ve svém hlavním městě. Považuji tuto návštěvu za nový a velký důkaz vašeho vzác- ného přátelství ke mně a mému národu. Vítáme ve vašem veličenstvu mocnáře, který věrně zachovává tradici a slavné dějiny, spojující oba naše národy trvalou páskou. Obdivujeme se vysokému politickému bystrozraku vašeho veličenstva, vaší mocnářské moudrosti a vašim velkodušným míru přátelským ná- zorům, jimiž směřujete k ušlechtilému cíli sobě vy- tčenému: zajistiti blaho a štěstí národům. Blahopřejíe si k tak šťastnému poměru, který trvá mezi oběma našimi rody a našími zeměmi, projevuji přesvěd- čení, že budou dnes tato pouta možno-li ještě úžeji spjata. Připíjím blahu vašeho veličenstva, jejího veli- čenstva císařovny, císařského a královského domua německého národa. Císař Vilém odpověděl německy tímto pří- pitkem: Dovoltež, vaše veličenstvo, abych složil vám k nohám nejsrdečnější dík za milostivá slova, která jste právě pronesla, a za vřelé přijetí, jaké mi uchy- staly velká obchodní metropole, krásný starý Amste- rodam a jeho obyvatelstvo. Vaše veličenstvo budiž ujištěna, že kdykoli vstoupím na nizozemskou půdu, se srdcem zvlášť vděčným hledím na zemi, v níž učili se kdysi moji předkové konati své povinnosti k vlasti. Tomuto dluhu z vděčnosti mohu dostáti je- nom tím, že život svůj tomu věnuji, aby se naše ze- mě mohly v míru rozvíjeti. Vašemu veličenstvua Nizozemsku pozvedám svou číši. Po přípitku královnině zahrála hudba něme- ckou, po řeči císařově nizozemskou národní hymnu.

FEUILLETON. Anekdoty o srálí Oskaru II Styky mezi zemřelým králem švédským a jeho národem byly volnější a nenucenější než u kterého- koli jiného z dnešních suverenů. Panovaly tu ještě jaksi patriarchální poměry, v nichž se panovník cítí věrným přítelem a rádcem svých poddaných. K velkému přijímání, jež se konalo v úterý, měl pří stup každý. Nebylo třeba žádné jiné formal:ty, než zapsati své jméno tři dni před tím do knihy. Pestrá směsice tísnila se pak řadami „trabantů“ stojících na stráži, lidé všech stavů a ze všech částí králov- ství, sedláci ve vysokých botách a hrubých kazajkách vedle elegantně oděných lidí z města, prostí námoř- níci vedle vysokých důstojníků a mezi tím postavy cestujících cizinců v turistickém kostymu. Pro všech- ny měl král slovo, každý směl mu přednésti svou záležitost. Teprve v posledních letech bylo poněkud jinak a král žil uzavřeněji. Zvláště obtížným bylo mu naléhání interviewerů, kteří při rozloučení skandi- návské unie na něm žádali politická sdělení. Také jeho spisovatelská činnost přinášela mu mnoho do- pisů od časopisů, které prosily o jeho spolupracov- nictví. Nejhouževnatější byli Američané, kteří neustá- vali činiti mu nejlákavější nabídky za článek a chtěli dáti až 20 dolarů honoráře za slovo. O vlídnosti krále Oskara vypravuje se mnoho anekdot. Francouzský botanik Gaston Bonnier konal kdysi studijní cestu po Švédsku a potkal, jednoho dne při botanisování jiného příročopisce, jenž rov- něž horlivě sbíral větiny, provázen svou paní, kter

jela na oslíku. Mezi oběma botaniky rozpředla se rychle zábava a když přišla hodina snídaně, tazal se francouzský akademik: „Neznáte zde v okolí nějaký hostinec?“ „Posnídejte přece se mnou a s mou paní,“ pozval jej druhý přívětivě. Bonnier přijal a nastoupili společně zpáteční cestu do Štokholmu. Najednou octli se před královským zámkem a neznámý vešel se svou paní, uctivě pozdravován, do otevřených vrat a pobízel váhajícího a zmateného kolegu s úsmě- vem: „Pojďte jen, jsem už jednou švédským králem nemonu za to... musíte již se mnou posnídati.

Jindy vrátil se král z lovu do svého zámku Ulriksdalu a nalezl u vchodu dva anglické turisty. kteří si chtěli stůj co stůj zámek prohlédnouti. Krá uvedl návštěvníky dovnitř a ti dali se s „průvodcem ihned do řeči. Chtějí si důkladně prohlédnouti zá- mek a mají také doporučení na Jeho Veličenstvo Král prováděl je všemi sály a vše podrobně vysvětlo- val. Konečně byla prohlídka skončena a zatím, co jeden návštěvník hledal ve své tobolce zpropitné, pravil druhý: „Dovedete poduti o zámku skutečně znamenité vysvětlení; máte zde dobré postavení?“ — „Děkuji, ne právě špatné, odvětil král skromně, jsem vlastně — majitelem.“ Na jednu událost ze svého mládí král zvláště rád vzpomínal. Bylo to r. 1867 v Nizze, kdy tehdejší korunní princ švédský odvážným činem zabránil velkému neštěstí. Za slunného dubného jitra šel uniformně námořního důstojníka po cestě, jež smě- řovsla ke skále, spadající příkře do moře. Náhle zaslechl zoufalé volání. Ohlédl sea spatřil ve mraku prachu dva splašené koně, kteří letěli přímo ke skále, kde by strhli vůz i s osobami v něm do hlubiny. Princ vpadl koním do uzdy, ně- kolik metrů byl vlečen, pak podařilo se mu je za- staviti. Vyhnul se rychle díkům, ale zaslouž enou medaili za zachránění života pak rád přijal a byla mu zvláště milou, i když později zdobily prsa jeho nejvyšší řády.

— Stoleté jubileum uhlí. Historická a zeměpisná společnost z wyomingského údolí usnesla se oslaviti ve Wilkes-Barre ve státě Pennsylvanii sté výročí prvního upotřebení antracitového čili tvrdého ublí domácího druhu a k oslavě té konají se již dnes pří- pravy. Bude sonána 11. února příštího roku a zá- roveň má jí býti naznačena důležitá úloha, jakou hrálo uhlí za dobu tu v obchodním vývinu oné části Pennsylvanie. Před experimentem, který provedl soudce Jesse Fell ve svém obydlí ve Wilkes-Barre. antracitové uhlí nemělo v očích obyvatelstva valné ceny, neboť se myslilo, že hoří pouze při obrovském tahu. Ačkoliv spočívaly ho miliony tun v ložiskách kolem, pramálo se ho používalo z tohoto důvodu. I kováři prohlašovali, že není k potřebě, poněvadž musí stále do něho měchy dýmati, chtějí-li, aby jim hořelo. Soudce Fell však tomu nevěřil a dokázav, jak dobře uhlí to hoří na otevřeném roštu, otevřel cestu industrii, jež nyní skytá zaměstnání 168.000 mužů, kteří dobývají každého roku přes sedmdesát milionů tun uhlí z útrob zemských. Ve starém domě, jejž soudce Fell obýval, nalézá se dosud ohniště s ro- štem, jehož vynálezce ke svým pokusům používal; rošt ten jest ovšem primitivní: postavené k sobě cihly a přes ně položené železné pruty. Uvnitř cihel rozdělán byl oheň pomocí několika kusů dřeva a na železné pruty bylo pak položeno uhlí, kteréž pěkně hořelo, přes to, že před tím z hromádky nechtěle se vznítit. Soudce objevem tím byl tak potěšen, že po- stavil větší a dokonalejší rošt, s kterým konány zkoušky veřejné a jenž zachoval se až do dnešníéh dnů.