ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 c3de50f0-8d4c-11dc-85f7-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 28 celkem · entity: place 7, person 69, org 8, work 4
1 masthead
Ročník XXXXIX.
2 masthead
osvít o
3 masthead
V Praze, v pátek 8. ledna 1909
Praha
4 masthead
Číslo 8.
5 article
Ma ranní a večerní listy předplácí se V Praze v administracii na niěsle na čtoit leta . . . . 6 K —h s dvoji donáškon na měsle na čtvrt ietá : . . . 7 K ulk ve úllálkách Ba měsle.. . 2 K 30k Poštou: na násic, na čtvrt feta : . . . 3 K o0k s dvoji zásilkou na měsie na dtvrtieta : . . k
Praha
6 article Pan dr. Karel Kramář proti „Národním Listům“.
Pan dr. Karel Kramář proti „Národním Listům“. Pan dr. Karel Kramář ve dvou člán eích uveřejněných v časopise jeho politice sloužícím ve dnech 3. a 6. ledna shrnul proti našemu listu výtky, jimiž dokázati hodlá že nikoliv chybné kroky strany jíž v čele stojí, nýbrž »Národní Li stye jsou příčinou úpadku národn strany svobodomy slné. Odpověděli jsme již p. dru. Kramářovi na jeho první článek ze dne 3. t. m., jelikož však v článku dne 6. t. m. uveřejněném výtky opakuje a nové přidává, nuceni jsme znovu napínat trpělivost čtenáře a zabývat se obranou svého listu proti výtkám, nepra víme zlomyslným a nepravdivým — nýbrž pravíme pouze nesprávný m. Nepředpokládáme u politického odpůrce svého, p. dra. Kramáře, ani zlomyslnosti ani zúmyslného překrucování pravdy. Sta se obětí klamu, špatné informace a ne- správné domněnky. My, jimž bylo výtkami ukřivděno, povinni jsme se hájit a učiníme tak klidně a věcně, přidržujíce se dokladů z déjin národní strany svobodomyslné i »Na- rodních Listů«. Minulosti obou těchto činitelů dotkl s dr. Kramář, aby odůvodnil své výtky. Dou fáme, že odůvodnění našeho stanoviska jednotlivých obdobích mladočeské politiky nebude opět zlehčováno nemístnými po směšky, nýbrž s tou vážností s jakou chá peme se pera ke svojí obraně i se strany p. dra. Kramáře a jeho politických přáte- posuzována bude naše odpověď a stejně věcně, stejně vážně nám bude na naše vý vody odpověděno. Proč vznikla a šířila se roz- tržka mezi národní stranou svo- bodomyslnou a »Nár. Listye?
doktor Kramář
7 article
Proto, poněvadž ačkoliv stejný odkaz zůstavil zakladatel našeho listu dr. Julius Grégr i straně i nám, strana necítila se vá- zána v jednotlivých případech timto odka zem — zejména programem strany z lel 89. a 91 a nymburskou resolucí ze dne 23. září 1894 a opouštěla program i taktická usnesení — kdežto »Ná rodní Listy« za každé okolnosti pova žovaly za závazné pro ně i pr stranu to, co dr. Julius Grégr sta- určil ve své póslední vůli pío redakci »Národních Listů«. A nebyla pouze pieta příčinou zacho vávání odkazu vůdce mladočeské strany Z »Národních Listů« povstala myšlenka i organisace národní strany svobodomyslné Pomocí »Nár. Listů« vedl dr. Julius Greg se svými politickými přáteli stranu k roz květu a k vítězství. Po neúspěších nešťastné politiky staročeské podařilo se jemu zorga nisovat celý národ, podařilo se mu získat národní straně svobodomyslně všecky man dáty poslanecké, když před tím rozbil nej větší intriku, zosnovanou na zničení politi ckého žívota našeho národa — vídeňské punktace.
doktor Julius Grégr Julius národní strana
8 article
silné a mladé mladočeské strany — doby to slavné, jíž i p. dr. Kramář nemůže odepříti nejskvělejšího uznání. (Viz článek ze dne 3. t. m.) Ale jaká změna nastala v mladočeské straně nedlouho po smrti dra. Julia Grégra! To již v krátké době se přestala dělatta pevná, neústupná oposiční (Nepravíme ob- strukční! Pozn. redákce) politika, jakou chtěl dr. Julius Grégr aby strana provozo- vala — a počalo se ustupovat. Jest přirozeno, že ti, kdož byli spolu pracovníky dra. Julia Grégra v redakci » Nár- Listů« i při organisačních jeho pracích pro stranu, porovnávali to, co strana dělala s tím, co chtěl dr. Julius Grégr. Porovnávali a usuzovali. Není divu, že úsudek dopadl vždy na prospěch politických zásad dra. Julia Grégra. A nikdo nesmí upřít právo volného úsudku těm, kďož po dlouhá léta denně o rána do noci pracovali s drem. Juliem Gré- grem a znali všechny jeho politické názory a věděli o všech jeho politických cílech. Ne v »Nár. Listech«, kdež o každé důležité poli- tické události konaly se porady, jež za ná- sledek měly přesné zaujetí stanoviska v listu — ale ve straně panovala rozhá- ranost.*) Nebudeme se vracet k tomu; co napsáno bylo ve článcích: »Na obhájení na- šeho stanoviska!« v nichž uložen byl ma- teriál na důkaz, jak strana za různých okol- ností opouštěla program a měnila usnesení a nebudeme opakovati to, co jsme tehdy řekli a co dosud vyvráceno nebylo. Článel náš věnován jest obraně proti výtkám dra Kramáře a proto se hodláme v naší odpo vědi pouze jimi zabývat.
doktor Kramář Grégr Julius Grégr Julius Grý
9 article
Dne 3. ledna praví p. dr. Kramář ve svém článku »Národním Listům« »Národní Listy« zahrabávaly stranu už davno, dřív než jsem já vůbec měl rozhodné slovo v pol tice. To začalo v té chvílf, kdy dr. Julius Grég následkem své nemoci přestal mít na list rozho dující vliv. V lu chvíli začiná vnitřní rozklad strany.- Pan dr. Kramář nemá pravdu, nebot dr. Julius Grége onemocněl v roce 1893a v celém tomto roce i v roce následujícím za ministerstva Tanífova (do 12 listopadu 1893) i za ministerstva Windisehgraelzova, i za provisoria Kielmanseggova »Nár. Listy« bezpodmínečně hájily stranu, nalezající se oproti těmto vládám v tuhé opo luce. vmlal rvoe auy»Nürodlen Listů« (dne 23. září 189.1) Teprve od resoluce nymburské počínají spory mezi členy poslaneckého klubů a mezi zástupci »Národních Listů« a většinou vý- konného výboru národní strany svobodo myslné. Resoluce nymburská jest jedním z nej důležitějších usnesení strany i pokud se týče programu i taktíky strany. Jest velice důležitým dokumentem pro posouzení stanoviska strany v r. 1894 a jejího stanoviska dnešního a proto neváháme z n uveřejnit nejdůležitější odstavce doslovně: *) V klubu poslanců českých na radě říšské záhy nastaly rozbroje a zejména v době hlasování o Badenově volební opravě rozbárannst dostoupila té míry, že jednota klubu byla obrožena. (Viz A. Srb l. e) Nymburská resoluce zní:
doktor Kramář Julius Grég Julius Grége Badenův národní strana svoboda
10 article O programu strany
O programu strany Národní strana svobodomyslná trvá nezvralně při programu svém, vysloveném ve volebních pro- voláních z r. 1889 a 1891. Program tento pokládá pro postup strany tou dobou za úplně dostatečný a tudíž pro stranu a zejména posla ne na základě programu toho zvolen za bezvýminečné závazný. Proti návr hům, směřujícím k věcnému proponování a prohlou bení programu tohoto nechovala se strana nikdy odmltavě, pokud na programu ničeho nemění. a ukládá se klubům poslaneckým a výkonnému výboro, aby i na dále ohledně jednotlivých část programu dle daných poměrů detailní návrhy zá konů v ypracovaly. O taktickém postapu strany 1. Strana svobodomyslná shledává v programu nynější vlády zásadný odpor. proti politickému. národnímu a socišlalmu programu českému, může tudíž poměr poslanců českých k vládě být jen poměr strany o posiční. Zamílánl i nejskrovnějších poža davkův českých, utužování german sace a centralisace, výminečný stav persekuce i zkracování českého ná roda ve veškerých oborech admini strativy vyžadují, aby parlamentní zastoupen strany postupovalo v rozhodué parlamentní oposici a setrvalo v ní dotud, dokud nebudou položeny základy k uspokojení českéh ná roda.
11 article
2. Za takovělo základy poklá dal by strana upřímně kroky vlády za účelem sláto- právního vyrovnání s korunou če- skou za opravu nespravedlivých volebních řádů v zemích koruny če ské a prováděnl rovnoprávnosti za- vedením vnitřního jazyka českéh v soudníctvi a správě polilické 3. Přihližejíe ke konečnému účelu každé oposice klerý spočívá v tom, aby oposice zásadám svým zjednati mohla plalnost, má býti parlamentní opo- sice při vší rozhodnosli a houževnatosti důstoj- ná, věcná a pohybovati se vrámci sitá- toprávního programu českéh Důstojnosi a vážnost oposice vyž- duje naprostou jednotnost ve vystupování a v pro- jevech poslanců, mužnou kázeň a bezpodmínečnou solidárnost jak poslanců, jak žurnalistíky, tak veškerých přívrženců strany 4. Oposice parlamentní musí však býli pod porována důsledným. propracovaným a jednolně organisovaným oposičním hnutím národa samého Jest nezbytno, aby součinnost mezi poslanci a li- dem se rozhojňovala, vzájemná důvěra upevě - vala a každé podlaspování vzájemné důvěry té c nejrozhodněji odmilalo
Důstojnosi
12 article
5. Vzhledem na opzávněně požadavky národ v oboru kulturním a materlálním nepokládá se z porušení laktiky meninimu za9lonpei niší ponecháno p souditi, které vládní předlohy i nepolitického rázu pro jich vývnam upevnění systěmu jedině a pouze s politického blediště mají býti zamítány, neb ktoré pro patrný prospěch, který z nich by moh národu a jednollivým jeho vrstvám kynouli, jei věcně mají býti posuzovány Srovnává se i s oposiční laktikou, aby i před lohám, které zásadně se zamílají, činěny byly opravné návrhy, ať z příčin taklických, ať z pří čin zlépšení jich ve prospěch lidu. 6. Za povinnosl porlameniní oposice poklá dáme volili de výborů parlameniních a účasten- ství delegátů strany v lěchto výborech ve směre ad 5 naznačeném. Referáty lze plijmouti jen v při čině takových predloh, které zásadně se neodmí tají nebo týkají se věcí česk ých Srovnejme dnešní stanovisko národní strany svobodomyslné s touto resolucí a se- známe na první pohled zásadní rozdíl. Tato resoluce již v krátké době byla de facto opuštěna, ačkoliv v pozdějších programech naší strany vždy se jí bylo dovoláváno.
národní strana
13 article
Dovolujeme si otázku k p. dru. Kramá řovi: Jest bližším této resoluci dnešní stano visko národní strany svobodomyslné aneb »Národních Listů« A další otázka: Jaké přineslo prospěchy našemu národu a naši straně její odchýleni se od zásad nymburské resoluce? Nymburská resoluce vypracována byl celkem v tradicích dra. Julia Grégra, jenž však churav, na její znění více vlivu neměl. — Pan dr. Karel Kramář praví dále »Dr. Julius Grégr při všl své rozhodností byo praklickým, reálným politikem, a když stran neočekávaně vlüězila na celé čáře, postavil jí posi- tivní program ve volebním provolání roku 1891. který je všecko spíš, než programem radikalismu. V této větě obsažena jest zřejmá snahna. vylíčit dnešní stanoviško »Nár. Listů« jakožto »radikální« a odlišné od zásad dra. Julia Grěgra. Proti této snaze se musíme co nej rozhodněji ohradit. Dnešní stanovisko » Nár- Listů« není nijak radikálnějším, nežli bylo stanovisko, hájené zakladatelem našeho listu Jest to zřejmo i z programu, jehož se právě dovolává dr. Kramář. Program z roku 1891 obsahuje následující větu »a je tolikéž pravdou, že poslane strany naší nevstoupi do strany žád né vlady, která nechce být sprav- dlivou k oprávněným požadavkům českoslovanského národa a ostat- ních neněmeckých národů v tělo říši.e Jsme proto radikálnějšími nežli dr. Jul.
Grégr doktor Kramář Julius Grégr Jula národní strana svobodomyslný aneb » národní List
14 article
Grěgr, že zazlíváme národní straně svobodo- myslné, že jeji poslanci vstoupili do vlády. která nechtěla být spravedlivou k oprávne- ným našim požadavkům, že bez záruk a bez dohody o programu vlády přijali mini sterské portefe uily ?! Tomu měla strana ve smyslu programu z r. 1891 zabránit a ne- zabránilali, nemá nikdo z ní práva vinio »Nár. Listy«, jež i dnes hájí zásady pro gramu z r. 1891, z radikalismu — když strana tyto zásady opustila A jako v tomto případě stejně nen správné tvrzení dra. Kramáře, že »Národní Listy« vždycky hájily nejradikálnějši nejkrajnější požadavky, že neznaly nikdy kompro- misů, že nikdy nepřipravovaly a nevysvětlovaly politiku poslanců, nýbrž naopak, budily v českém lidu, ve věrném dosud voličstvu nechuť a nesp kojenost s poslanci, ktuří ováam nikje ovrrprrá sobé máme vždycky úžasnou přesilu nepřátela veřejné mínění proti nám systematicky poštvané. O obtížích vídeňské politiky poslanci dobře věděli — avšak vzdor tomu na sje zdech národní strany svobodomyslné dovo- lavali se programů strany z roku 1889 1891, dovolávali se nymburské resoluce, po- ukazojíce na závaznost téchto usnesení pro stranu i pro žurnalistiku. Bohužel, další příčina veškerých sporů spočívala vždy v tom, že žurnalistika, repre sentovaná »Národními Listy«, žádala prová dění těchto programů — kdežto strana za časté se jimi nevázala.
národní stranit svoboda
15 article
Nikoli, »Nár. Listům« se nesmí vyčítati radikalismus, nesmí se vyvolávat umělýa neexistující rozpor mezi zásadami dra. Julia Grégra a zásadami, jež »Nár. Listy« hájí! Nechť, jako my se dovoláváme programu strany, jejž nikdy jsme neopustili, pan dr- V drobném prodeji ranni člslo o sobě . . zas večerní . . . . . . . za l h Ve filišlkách na venkově ranní čislo . . . . . . . l večerni. . . . . . . 5h Inseráty plati se hotově napřed Předplsceni a inserty jimá administrace v Marianské ul., J. Tam nacházají se též redakce, tiskárna a expedice „Národních Llstů Rukopisy se novraceji
Grégr
16 article
Kramář dokáže nám, že stanovisko naše jest jiné, nezli stanovisko dra. Julia Gregral Poctivějším a pravdivějším by bylo do- znání dra. Kramáře: Za života dra. Julia Grégra nesouhlasil jsem s veškerými zása- dami jím hájenými — po jeho smrti pak jsem v mnohém se odchýlil se stranou od těchto jeho zásad. Se stranou jsem žádal, by i v těchto odchylkách »Nár. Listy« stra nu podporovaly — avšak zde narazili jsme n odpor, jenž příčinou byl roztržky. A že to, co pravíme, jest správné, dovoláváme se slov, jež pronesl dr. Julius Grégr o politice, jakou provozovat bude nár. strana svobodomyslná na radě říšské, v řeči na schůzi voličů okresu vinobradského a žižkovského dne 14. července r. 1890. »Jedním z předních úkolů strany naši bude organisovat národ kpevnému odpor proti všelikému jemu činěnému bez- právíl A až bude za silnou, sebevědomou, ne- odvislou stranou národní stát pevně organisovaný národ, pak budou páni ve Vídni zajisté jinak s ni počílat než s onou stranou, jejímuž vůdei, když se úcházel o nějakou tu mizernou subvenci pro českou školu, za všechny vládě prokázané, nad pomyštení obětivé služby ministr málem dvěře uká zal.
doktor Gregral Grégr Julius Grégr Vídeň
17 article
My nemůžeme ovšem při nynějších ústavních řádech počitat na homogenní většinu v parlamentě, neniť také pravdou, že parlamentn většina má býtjediným cílem každ politické slrany. Staročeši byli po desel le ve většině; sle nejen že sami ničeho nevymohli pro národ náš, nýbrž pustili i to, co pevně drželi aspoň po celý čas, co vůbec v parlamentě ani ne- byli, až konečně klesli na vídeňské punktace U nás nepanuji ústavní poměr jako v jiných, skulečně ústavní ch zemich; u nás leží těžiště politick situace stále ještě mimo parlame nt a tu dovede si získat platnost jen národ, který pevné a statečně hájí své právo a který svou orgauisa schopen je k mocnému odporu proti každému násili. Předním úkolem strany naší mu st tedy býli znovu zorganisovat náro celý a pracovat k uskutečnění ne- přednějšího článku českého progra mu, k uskutečnění státního práva koruny české, proti němuž Němaei zvedii tak tuhý odpor. Neboť nečiňme si nijských illusí, národ. jenž je v područí národa jinéhoc na e vvn ae dosud nebyle zrušeno žádným právním aklem. A když celý národ český bude se důsledně a svorně domábat svý ch práv, domůže se jich najisto vzdo všem nynějším jeho odpůrcům a vzdor nynějším nepříznivým poměrů m. Toto stanovisko dra. Julia Grégra háji dosud »Národní Listys, ale opustila je ke své škodě národní strana svobodomyslná Ona za pouhé vládní sliby upustila od ve- škerého odporu proti systému, přestala orga- nisovat náš lid a místo slíbeného boje proti nepřátelským nám vládám slouží těmto vlá- dám v naději, že služby její budou odmě- nény. Marné naděje — smutné konce. (Pokračování.)
Grégr národní Listys
18 article
Nadlidská námaha bojů protipunktačnícl podryla zdraví dra. Julia Grégra. Několik málo let zůčastnil se ještě oposičních zápasů
Grégr
19 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Literatura. Z literárně kritických kapitolek. Poslední dobou vyšlo u nás v poměrně krátkých intervalech hned několik původníeh knih obsahu polo belletristického, polo kritického knih, do nichž byla vždy autorem sebrána řada státi, úvah, essayí a feuilletonisticky zabarve- ných referátě, roztroušených dosud po časn- pisech revualních i politických. Vysoká kullurn i literární cena takových časových dokument dávno byla v theorii uznána, ale praxe vykazo vala v domácím písemnictví něpadnou chudobu a nedoslatek jejich. A vykazuje ho namnoze ještě. Zatím co všude za hranicemni kladou na takové memoirové i essayistické publikace stále důraznějši váhu, naše české poměry přizpůso- bují se tomuto dobovému požadavku jen po- malu. U nás pořád ještě se myslí, že jediným i nejvyšším knižním projevem literárním jest belletrie a ostalní obory i útvary že možno vedle ní lhostejně potlačovat. Pro vážnou kritickou práci poklesl dnes zájem nejen u členářstva odběratelstva, ale nutným zpělným vlivem i v sa- motných kruzích odborně lvůrčích. Krilika, sou- stavně vyplňovaná rubrika referátů, podrobné essaye o význačnějších soudobých zjevech lite- rárních a životopisně podbarvené rozbory se dos zanedbávají. Jistě neprávem, neboť v nich žije kvas doby, těžiště myšlenkových procesů sou- časných a směrodatné rozběhy k novým vývojo vým fasím zrovna tak jako na př. v románě. povidce, eposu nebo dramatě.
20 article
Spiše lze přiznat, že pro litorárního i kul- turního historika při úbrnném cenění a odhadování určité ukončené periody dobové budou životopisné monografie mít trvalejší hodnotu než dobrá čtvr tina či pětina tuctové belletrie. A přece nedo- statek publikací memoirových, literárně kritickýeh i analyticky monografiekých, jest u nás posud ještě citelný. Není přece známkou zvlášť vyvi- nutého smyslu literárně-historického, když velici básníci, románopisci a povídkáři musí teprv umřít, aby se o nich napsala detailnější sou- hrnná stať rozborová a životopisná (kferou pak mimo ještě jiné nevýhody nemohou ani korri- govat nebo doplni!). Mezery v té příčině jsou značně a víme o nich všichni. A nedaly by se při dobré vůli časem odstranit? Aspoň po čá- stech a v nejnápadnějších bodech? Snad by nebylo tak nesnadno a do neuskutečnitelně míry vyhnáno, kdybychom si chtěli posfupně pořidi řádné kritické rozbory literárního díla u nejvý- značnějších spisovatelských profilů domácích Literární dějepisec bude si jednou zle stéžovat nepostaráme-li se v čas o nápravu v tom směru .. . Z těch všech důvodů lze jen co nej- sympatičtěji vitat novou publikaci V. HIla d- kovu, v pevnou knižní formu seskupující větší část jeho přiležitostných sludil, referálů, vzpo- mínek a názorů o soudobé Francit, stejně jako poslední dobré pokusy memoirů divadelních, jako kniha K. B. Mádlova, jako chystaný dennik Kaizlův a konečně i jako drobnou referátovou knížku Kalinovu. Každý z uvedených knihovýel projevů má své místo v domácím písemnietví měl by za sebou strhnout aspoň několik při buzných obdob.
K B Mádlův Kaizlův Kalinův Spiš HIl d
21 article
Není to tak dávno, co se ve Francil i jinde volalo po překonání literšrního naturalismu další vývojový postup se navazoval ve znamení novoromantismu, mysticismu i symbolismu. Není tské naším úkolem dnes ty zjavy, tuto reakei kriticky posuzovat po stránce ideově i rozborové nás zajímá zatim jen vidět jistý reflex jejich v našem písemnictví domácím. Čím jiným jes na př. bolestný misticism zmaru, legendovosí i pohádkovost posledních belletristických praci Růž. Svobodové než přirozeným důsled- kem oné reakce (jež ostatně sama o sobě ne třebas ani jednotna a snad nemá valné ba- doucnosti), v mladé spisovatelské generaci sklon k snivému idealismu a rozmantickému pojímání, není přece také věci tak zcela mimoděkou náhodnou, mnoho pozornosti vzbudilu nás posmrtný kult Zeyerův jak ho zvedla a proklamovala kdysi moderna. z posledních pak dnů spadají sem i povídko pokusy Ottomara Sehäffra, vycházejle právě sešitově u Pavla Körbra a naplněna fanta- stičností až trochu krajní . .. To všecko netvoř sice ještě systému ani směru, ale příznaky tu jsou a, třebas jen ojedinělé i rozstřiklé, jsou to zjevy rozhodně zajímavé.
Zeyerův Ottomar Sehäffr Pavel Körbr
22 article
Značné procento naší soudobé knižní pro- dukce žije ve znamení sebraných spisů, jež na knihkupeckém trhu zabíraji dnes silný kua půdy. Po Vrchlickém, Jiráskovi, Zayerovi, Arbe sovi přicházejl se sebranými spisy Klecanda, Klosterman, Herrmann, Herites, v poslední době pak i Šimáček a F. X Svoboda. Členové sta ších generací začinají pomalu zavrcholovati své literární dílo a účtují ponenáhlu, jest všal otázka, jež se vám při takovém účtování ihined vybaví: máme generaci novou, schopnou vý voje i vážně založenou a jak i pokud se na venek jeví? Je u nás dnes taková vnitřně psychologicky nebo aspoň směrově semknutá generace mladých, která by byla s to na živolní práci generace účtující bezprostředně navázat pokračovat v ni? A studujeme-li poměry, vi- dime, že, odečteme-li drobnější skupiny, sdru- žené vždy kolem určitého pracovního programu, mladě generace v tom smyslu tady není. Našim mladým i nejmladším zdá se scházet pevný iniciativně tvůrčí duch, jenž by rozsířiklé dobr prvky i slibné náběhy silou své organisační vůle dovedl spojit a seskupit. Tak jak se nyn nejmladši domácí hteráli projevují, netvoří orga- nicky (ne názorově neb škatulkově) sestředěného celkového útvaru, jdouce volně vedle sebe pracujíce zcela ve shodé s individuálním nazí- ráním, bez jednotně ústřední ideje. Není t vadou ani zvláštní přednosti, ale uvědomitis to, nemůže nikdy škodil, zejména ne teď, kdy u generací předposledních nalézáme pořa zřetelnéjši snahu po soustavném sebrání život ního díla.
Vrchlický Jirásek Zayer Arbe Klecanda Klosterman Herrmann Herites Šimáček X Svoboda
23 article
Naše kniby-
24 article
* Jo2. K. Šlejhar: Lipe. Nákladem J. O v Praze. Touto novou knihou Jos. K. Šlejhara naše spe ciální bellelrie byla obohacena o dílo opravdu draho cenné, eminenině mistrovské, z pravé podslaty aut- rovy české krve nutně vykvetlé Je to opravdu štěddrí dar, tato soucitná a vzdorná historie lipy a svojí slo va nskostí může se rovnali zejména s mistrným pracemi našeho Jos. Ilolečka a z cizích s nejlepěl díly L. N. Tolstého Látkový vývoj Šlejharovy „Lípy“ a síla nejen podání tohoto vývoje, ale i podání psychologického jsou úplně rovnocenné s krásnými prvky uměleck tvorby obou jmenovaných slovanských mistrů. Šlejhar jako ve všech svých pracích, tak i zd- jesl do krajnosti otevřený, ano až neúprosně upřímný jak v náladách nejvyšší něhy, tak v náladách nej úpornějšího děsu. Jeho „Lipa“ každým jarem celou zvojí bytosul, osudově, odevzdaně rozkvétající a s probouzející do záhadných mystických dálav a ponu e a slavnoslně živelní bouří se kácejíci do temnot zá- niku, jest zosobněnou tradici, raději bych řekl, zosoh- něným živolem jednak bohatě vzrušeným, kouzelně hýřícim, jednak nanejvýše bolestným a tragickým nejen ryze českého Kučerova statku, nýbrž jest ze- sobněným živolem českého národa vůben Šlejharova „Lípa“ jest s tohoto stanoviska jed- ním z generálních děl české beletrie.
K Šlejhar Lipe Jos L N Tolstý Šlejharův Šlejhar Kučerův Praha Lipo
25 article
Šlejhar zde s opravdu podivuhodnou uměleckou silou vykreslil bytost českého sedláka Kučery a by- tosl lípy stalelí stející u slatku, přecházejícího s ge nerace na generaci a s vehomencí přímo živelní stvo- řil tyto dva paralelní živoly, vedle sebe vitězně hý- řící a spolu tragicky klesající. Šlejhar ukázal se zde symbolislou v pravém toho slova významu, symbo lislou každým slovem naprosto svým, který tvol nanejvýše velitelsky své dílo z nejvnilřnějších pokladů své ukázněné, mysticky úděsně vzrušené individuality. Tak vědoměho, krásného a silného uměleckého typysování jest v naší lileraluře velm pořídku. Slova symbolism bylo a jest u nás mnoho zne- užíváno Mnohem vědomější obsnhu i dosahu tohote uměleckého pojmu jou si kritikově francouzšti. Ná- sledkem podivného nedorozumění ulvořil se o umě leckém proudu symbolistním u nás poněkud mylný názor, a to již v době, kdy tenlo umělecký živel by k nám z Francie zaváděn našimi předními mo der nisly. My symbolism pojímáme mnohem úžeji jejnostranněji, než původní náš vzor — Franci Zatím se musím omeziti na tuto poznámku, ač vě ta by zásluhovala mnohem obšírnějšího výkladu. Šlejharova „Lípa“ na příklad jesl symbolisinín dílem v pravém slova toho významu. Nechci ovšem říci, že by chtěl Šlejhar napodobiti svým dílem nějaký cizí, snad francouzský symbolistní vzor, te nikoliv Šlejharův symbolism není přejalý, nýbrž jest pravý symbelislní proud úplně samostalně vytrysklý z hlubin eminentně české duše pod tajuplným vli vem moderního prostředí vůbec. Jest proto radosti Šlejharovu „Lípu“. čísti Karel Teichmann. jest povinností ji doporučili. * K. M. Čapek: Kašpar Lén mstitel. Romár „Salonní bibliotéky“ sv. 120. Nákladem J. Otty Praze. Za 3.20 K.
Šlejhar Kučera Franek Šlejharův Teichmann K M Čapek svatý . 120 J Ott Francie Praha Kašpar Léna
26 article
Čapkovo literární dílo zaujímá v současné česk bellolrii místo hodně osobité, originální a čestně. J lo ryzí naluralismus toplé, až horké noty, stavějící cíle čistě umělecké. Autor je jeden z mála těch lite- rátů českých, kteří nechrli knihu za knihou, ačkol vládne beze sporu stylovou poholovostí a ohebnosti která by jej činila schopným být literátem velmi plo ným, kdyby chlěl psáti povidky a romány pohodiné řemeslné a mělké. Ale autor právě jako spisovatel je člověk příliš umělecky myslící a psychologicky cítící než aby ke svému dílu nepřistupoval po zevrubném studiu živola a prostředí, klerého se chce literárn zmocnifi. Čapkův „Kašpar Lén“, uveřejněný původn před třemi lety ve „Zlalé Praze“, je po měm názor dosud nejlepší a psychologicky nejvypracovaněi jeho dilo, a bylo po zásluze vyznamenáno již pře knižním vydáním cenou Akademie, přes odpor těch kdož zvráceným vkusem vídí víc umění v estelickén žvaslu a bezkrevném stylisování nemužných lidí nemožných situací, než v literárním díle vřele a vá- šnivé, pravdivě a s uměleckou poctivosti zachyce ného živola.
Čapkův Kašpar Léna Zlalý Praga
27 article
Čapkův román jest takovou pravdivou historií Nejedna podebnost ukazuje zřejmě, že aulor měl n mysli určitý případ, skutečnou událost. Ale je psycho- legem přiliš všestranným a svědomilým, než aby byl pouhým reportěrem. Vypráví historii Kašpara Léna, zedníka, prostě, temné duše, který pomstí zha- nobení děvčele, k němuž od mládi přilnul, hrubě neuvědoměle, a smrt jejího talika, svéhe slaršího sou druha na stavbách. Shodí cihlu na hlavu starého zbo- hatlého kupce, kterému musila dcera zaplatit svým tělem, když přistihl jejího otce při krádeži z nouze v svém skladišti. Iistorie při vší všednosti je hodně drsná, prolože noumělkovaná a prostředí, v němž se po hybuje, poskyluje řadu scén originálních, v naší do- mácí kelletrii dosud nezužitkovaných, i tak zvaných choulestivých. Umění, s jakým Čapek kresli tyto scě- ny k suggeslivnímu, svrchovaně vážnému, ba mo- hutnému dojmu, činí z jeho knihy jeden z nejlepších realistických románů moderních, jaké má česká be! lelrie
Čapkův Léna Čapek
28 article
Poslava smulného tilulního hrdiny románu, jejž pro přesnost tendence a základní ideje celku pojme- noval autor „Kašpar Lén, mstitel (na rozdíl od prvol- ního užšího názvu v čnsopise) ukazuje nejlíp, s jak ou láskou byl tady umělec při díle. Duševní muka pro stého člověka praskrovné inteligence, dlouhána, hro- motluka měkké slovanské duše, který přes odbytou vojančinu si uchoval dětskou čistolu, prokreslenatu do nejjemnějších podrobností složitých psycholoi ckých procesů: člověk, vedený víc pudem, než úva- hou, chápající svoje přilnutí a lásku k děvčeti teprv tenkrát, když se s ním shledá ve vykřičené místnosti V jeho světě „mit čest v těle“ znamenalo nedat si nic líbit a proto musil zabít svůdce svého děvčele Čapkův sloh je živý, šťavnatý, lehce plynulý i když líčí drsně, naturalisticky, bezohledně. Oplývá originálními obrazy, Piynové plameny ve svililnách plápolaji mu „jako přišpendlený motý!“, ženy zed- níků nosí u něho o polednách za muži na slavbu „do- mácí krb v obědném košiku“, staři kuřáci plivají bryn- davě, až musí „bráti provázek od úst“, ald. Realistick ličení Čapkovo má sytý a přirozený ráz znaleckosli prostředí. Když postaví svého hrdinu Léna na jeh stanoviště na lešení novostavby Konopikovy, doved hned jedním odstavcem, několika jen větami narý. sovati celý ten rušný obraz jej obklopující v horeč- ném chvalu práce, vystihuje i šťastně volenými vý- razy tu „hudbu živlu“, jehož líčení mu zřejmě pů- sobí rozkoš. Při tom všem charakterisuje autor a úžasně přiléhavě, i kopírováním lidově mluvy, znaje dobře hranici, k níž až možno se odvážiti, aby to nebylo na úkor úlvárnosti díla, i užíváním výraz zednické hantýrky, i odborným názvoslovím, zná- mým asi pouze zasvěcencům
Kašpar Čapkův Léna Konopikův