1
article
»1 u ejpsnd
-po j u ojsndpo oso vejz yuogn vu osor-
» ns21s, oqeí
— ouu vu nsím ogeu — nysey nousouus e nouſepuu
zoq noAs nIárZ g nIuo uj9u mesí oo — upa y upinodn
Jáq uo — npnq oz nejnop ápyu mesí ejqomeu
— mosfou ví oo esa — vuupeu pusvay e vpuju
— su zem esud osí KA zápy e oue ví aq v«
»ujujuou o oso eu o«
»pusous uosí ví — v ozepyas uoq u usp
u pylu ef uo ouy 9sAouzvq ) o 3sof j vov«
»1 osog«
»— 9opas oquseJA npui
o es epejd — Ko JusujA 9As eu oznod ejsám q3l
Ápy V pedjd 5ujpzoa ojsozduu jsef ojo, ez foupIaeu
z0p d9utu 918e[ ÁA — Anop ejávad KA oJ«
»d l2navu
ouaf op out neuqeA os onoo , oaq a
ues ouaq o[ oL KA ejsí o a ve«
» Anop yuarpod seup ojsť vjeje
» oju vu
9 ooo Z qI 1Iq I«
» uun spa ozd oezg aj oo eret
odzA IAouq zsouuraod noas eu ojsť ejgumod
uz aqos nsouuaod ozd npsáus oys[ Ip-ejÁqzod“
»ujfosqoou u20uo q91L Ia zopyq V«
»Kao«
»usás u o zápy uusa
-eun nas ues jez9u vu eaglaey vuu qo«
— n IsBA JAujsuz e Izus
pod JusuA ISBA z spa ouqnÁA a0S ou[ znpy nsou
uAod puaad sua zsof o vuu vu oopis jujsuja 9A8 oppu
Anop
L I V
Kao
Isba JAujsuz e Izus
ns 21 s
Iq
ko Jusuja 9 Asa eo
e [ ÁA
2
article
qoesod9u A ugAu gAn ornmzoy 9res I uvuz
— uAo9googes souutAo“ ut naruz ef neqoou
qeu áoAz 9As nouz etsou Kuez jojínouzd čáJ ozqop
ogea vu oznod ues usá v v ezgop une«
pouut v opsozdnu
vAos vás uoApo osáqe nepyz sva usnu Ayuejsá m
qeu nu ouupoyeu ouupe uedouos 1sef jeizd (ou ez
opnos« Aovou op sAnuedza Kzojp vjgp »'osog-
» 19pejz
eu pu zlo! eouos uvsop áqe jolu pozd os ravjsuz
u eznu as jusouz jo asuszoqeu zápy oz«
»ouj uni op«
epusuz
pupeo os usog u »epíud oz o1 1s mosí ujIsár-
»'ouve
»4 12do 19s1y d uo jej«
sov vjídnojsa v
Kr9za0j0 oj9ap os zápa nsvn os vepod u 1 oJIzeare
zaus noupisndo u 1041z 5jpuureso Avopo
su nyujtodza oznod avu up s juefods oef — aolu
-es vsuossu puuzoN nuso nosel ez susan 49do
vJIz9aZ 9opas jel o ejisedyz zef u a áuoz pulf ágorní
opa 9azd os ojoora a vu etuvyna u nouguoprs
noauu s papas oo zif usav » noq noyser 8 gut
os nysví nám 1s 5aoj oznu ojouor neaopojsnu KjIs su
fop o« : ofeoa oz vu os vjuza osopo opunsjee
of uqnod v opia oy jsoupod oznod of uo
usau eona nmou uvza npouopo 3s Joui u (ejsa
zápy uAoonp sd u gujnus sud upr sizd op uu
táq uo jugay nujejdez u njr mejoy ntu unouped orgnna
If os z2do u ojva vu If udnojska ooupulva 5rden.
Aova op sAnuedza
3
article
upKA oupolodpo O9I uIS2 o9Auquz oz KupAoudo nos[ g6—P6 Cnupns
500 —
KupAoudo
O 9 I uIS 2
4
article
litujíc, skoro si přejíc, kdyby mohl býti odvolán. Avšak
šaty velmi táhly její srdce a nemohla odolati touze, aby
si je zkusila. V okamžiku, kdy tak učinila smyšlená ona
žena, jejíž úlohu měla hráti, jakoby ji ovládla a stud
a lítost byly ty tam.
Byl to velkolepý divadelní úbor, zelený jako tráva
na jaře, když na ni svítí ranní slunce. Šaty byly ze
skvostného brokátu a měly zlatem vyšívané krajky kolem
čtyrhranného výstřihu u krku a kolem výpustku uzouč-
kých rukávků. Kolem boků byla šerpa ze zlatohlavu
a splývající konce měly třepení z emeraldů. Šnůra
lazuritů ovíjela hlavu a prsty byly pokryty tyrkyso-
vými prsteny.
Odebrala se do salonu, zavřela dvéře a počala si
opakovati výstup. Bylo to, kdy smyšlená Gloria, jsouc
ješitná a sobecká, zdupala vše pod svýma nohama, aby
se zmocnila světa a věcí jeho. Glory pronášela slova
hlasitě, zapomínajíc, že to nejsou její vlastní, až
zaslechla jiný hlas, který pravil: »Mohu vejíti, dra-
houšku?«
Byl to Jan za dveřmi. Tu se styděla za svůj
kostym, avšak neměla kam utéci. »Ano, ovšem, vejděte,«
zvolala, všecka se chvějíc, polo se bojíc, že bude viděna
a přece také jsouc hrda na svou krásu a nádheru.
Když vstoupil, smála se nervosně a chtěla říci: »Hledte,
to se stalo, než —«
Avšak on nepozoroval nic neobyčejného a ona byla
zklamána a rozmrzena. Vešel bez dechu, jakoby byl
běžel, vrhl se na konec pohovky, hodil klobouk na druhý
konec a pravil: »Co jsem vám řekl, Glory? Že se cest
sama otevře, a ona se otevřela!«
»Opravdu e
XVI.
Šata
Glorie
Jan
Glor
5
article
Jan Storm odešel v pondělí z domova časně ráno.
Byl to poslední den jeho nájmu ve farním domě a bylo
mnoho práce v Sohu. K polednímu zašel do chrámu
v Bishopsgatské třídě poprvé od té doby, co opustil Bra-
trství. Byly polední služby boží, maličké místo bylo plno
obchodních lidí s bystrýma očima a dychtivými obličeji.
Superior kázal a kázání bylo o zbožném životě. My
všichni sestáváme ze dvou bytostí, jedné časné, druhé
věčné, jedné tělesné, druhé duševní. Život náš jest usta-
vičným bojem mezi těmito, příliš sobě rovnými silami, a
často vítězství jakoby kolísalo z jedné strany na druhou.
Naším nepřitelem s železnými vozy závodními jsme my
sami. V každém z nás je Jidáš ochotný zraditi nás po-
libkem, poskytne-li se mu možnost. Žádosti těla jsou nej-
smrtelnějšími hříchy, naprostá čistota bohu nejmilejší ze
všech ctností. Chceme poznati jaký může býti zbožný
život? Přemýšlejme o zprávě, jež již přišla z Jižního
moře. Jaké to bylo slovo, jež padlo dnes ráno na kře-
sťanstvo jako hromová rána, nebo spíše jako zazvučení
trub nebeských? Otec Damien jest mrtev! Vzpomínejme
na jeho osamělý život na onom vzdáleném ostrově, kde
zatracení lidé tráví své dny. Mrtev pro pozemský sňatek,
neměl nikoho, kdo by si činil nárok na jeho lásku tak
jako Kristus, mohl se volně úplně oddati bohu a sklí-
čeným dítkám božím. Byl opravdu oddán s Kristem.
Kristus zaujal jeho duši jako Pán a ženich. Velebný
život! Velebná smrt! Věčná koruna slávy čeká na něho
v slávě neskonalé!
Storm
Bro
Damien
Kristus
Krist
Soho
Bishopsgatský
jižní moře
farní dům