1
masthead
Románová příloha
2
masthead
„Národních Listů“ k čislu 160. ze dne 12. června 1900.
4
article
= Unesl prý madame Gyp. Z Toulonu s
oznamuje: Vojín 8. pluku námořní pěchoty, 19letý
Minerot, dostavil se na policii a udal, že zavraždil
jakous pí. Angělu Devauxovu v Paříži a že se
účastníl únosu hr. Martelovy, známé pod spisovatel-
ským jmenem Gyp. Udal, že dne 18. října m. r. byl
zatčen, poněvadž rozbil okno výkladce kinemato-
grafu Lumiereova na boulevardu Bonne Nouvelle.
Žatím, co byl ve vazbě, udala prý jej pí. Angela
Devauxova, že jest členem lupičské tlupy Milovy.
Byl však propuštěn pro nedostatek důkazů. Po té
prý vlákal Anglu Devauxovu do lesíka Boulogne-
ského, kdež ji usmrtil. Uřezal prý jí hlavu a nohy.
jež ukryl v různých končinách Paříže. Co se týče
únosu hr. Martelovy, udává Minerot, že ji v noc
dne 11. května se svými spoluvinníky dopravil do
oné tajemné villy, jež se nalezala blíže Saint Mau-
rice a vysočinou Gravelleskou. Stalo se tak na vy-
zvání jakéhos městského rady, jenž byl při posled-
ních volbách opět zvolen a proti němuž madame
Gyp agitovala. Dostal prý za to 500 fr. Minerot
tvrdí, že se udává sám, poněvadž se obává, že by
jeho spoluvinníci jej prozradili a udávaje se sám,
chce tím získati nižší výměru trestu. Minerot jest
od ledna vojákem. Dne 11. května byl na dovolené
v Paříži. Již před tím byl se vyznal, že zavraždi
manžele Poirrierovy v Neuilly sur Marne a udal
svoje spoluvinníky. Ale soudním vyšetřováním vyšlo
na jevo, že udání jeho jest nepravdivé. Zdá se, že
mladý voják jest choromyslný a stížen manií vy-
chloubat se zločiny, jež nespáchal.
Gyp
Martelův
Milův
Poirrierův
Toulon
Paříž
Bonn
Angel Devauxov
Boulogne
Saint Mau
Neuilly sur Marna
Angěl Devauxovo
5
article
= Chléb ze žaludů. Z Říma se oznamuje
Že hospodářské a zdravotní poměry italského lidu
jsou tak nepříznivé, jako v málo které zemi, jest
s dostatek známo. Že v tomto ohledu poměry na
Sardinil jsou ještě horší, než v ostatní Italii, málo
kdo by uvěřil. Nuzné poměry sardinského obyvatel-
stva však vskutku předstihují veškeré představy, jak
možno souditi z následujícího fakta, jež uvádí spolu-
pracovník odborného listu lékařského. Udává, že
chudší obyvatelstvo Sardinie — a zámožných lidí
tam skoro vůbec není — požívá chléb, jebož složení
a příprava již při pouhé myšlence na požívání po-
dobné »potraviny« vzbuzuje skutečnou hrůzu. Hlavní
součástkou tohoto chleba jsou žaludy, jimž bezpo-
chyby, aby se zmírnila trpká jejich chuť, přidává se
trochu hrnčířské hlíny. Žaludy se oloupají, namočí
do vody a v nepolévaných hlíněných hrncích vaří
celý den. Voda, v níž se žaludy vaří, obsahuje ja-
kýsi druh hlíny, jejímž působením žaludy zčernají.
Žalud
Řím
Sardinie
6
article
Když jsou žaludy uvařeny, smísí se pečlivě s hrstí
prosetého dubového popele a pak ještě na chvíli po-
staví k ohni. Z těchto vařených žaludů připravuje
se chléb tím, že těsto smíchá se dřevěnými mísidly,
až tvoří hustou kaši. Na to se přebytečná vlhkost
vypaří, těsto rozdělí se na placky, jež se pak na
korkových deskách dále suší. Na konec se placky
osm dní, v zimě také i čtrnácte dní, udí. Ovšem že
ani v Sardinii nikdo se nemůže výhradně živiti ta-
kovýmto chlebem, poněvadž jest velmi těžko ztravi-
telný. Jsou to placky černavé barvy, mají zápach
sušených švestek, jsou měkké a nasládlé chuti; roz-
dílu mezi kůrkou a střídou není. Dle chemického
rozboru sestává tento žaludový chléb z 0.3 proc. roz-
pustné bílkoviny. 1.52 proc. dusíkatých látek, 39
proc. tuků, 81—83 proc. uhlovodíků a as 19 procen
popele. Doporučovalo by se, aby italská vláda vy-
stavila tento chléb na světové výstavě.
Sardinie
7
article
= Podivínské cestování. Pařížský jeden list
oznamuje: Z nejvzdálenějších zemí docházejí zprávy
o podivínských cestujících, kteří všemožným způso-
bem hledí se dostati na světovou výstavu, jen. ne
po dráze nebo po lodi. Dříve, v době poštovních
vozů, stěžoval si kde kdo na nepohodlné cestování,
od té doby však, co zavedením železnic nalezen
praktický a příjemný prostředek, uraziti v krátké době
rychle značné vzdálenosti a cestující jest jen ob čas
vydán v šanc oloupení nebo srážce vlaků, stává se,
jak se zdá, vždy více modou, vymýšleti si obtížné,
výstřední a unavující způsoby cestování a tak zlo-
myslně poškozovati železniční společnosti. Krejčík
Knobloch cestoval z Paříže do Vídně v bedně s ná-
pisem: »Neklopit, sklo!« v níž seděl po 48 hodin
schoulen. Z Vídně příjel také poručík Zubovič do
Paříže koňmo a jakýs vídeňskc redaktor dojel na
automobile za tři neděle do Paříže. Z Vídně rovněž
přibyli roku 1889 pověstní tři cestující na trakaři,
kteří se navzájem strkali. Ruský dragounský poručík
Ašejev podnikl jízdu z Petrohradu do Paříže, projel
za šest neděl koňmo celou střední Evropu a vrátiv
se, byl carem vyznamenán. Rozumí se, že při tom
nechybí ani Amerikáni. Jakýs Percy založil se, že
pojede z Filadelfie do New Yorku a nazpět sedě na
koni pozpátku a vskutku vyhrál takto 1000 dollarů.
Krejčík Knobloch
Ašejev
Amerikán
Percy
Paříž
Vídeň
Zubovič
Petrohrad
Evropa
Filadelfie
New York
8
article
Mezi Francouzi zasluhuje zmínky pastýř Donat z
vřesovisk Landesských, jenž vykonal cestu do
Moskvy na chůdách, ale mimo tyto cestující po
suchu jsou také ještě podivní plavci. Kapitán Boy-
ton ve svém nepromokavém plaveckém oděvu pře-
ploval průplav la Manche, leže, maje na noze při-
pevněnou plachtu. Právě průplav la Manche láká
výstřední plavce. Často již byl přeplován v pouhém
člunku, ba jakýs Taunegny de Wogan přeplul do-
konce z Anglie do Francie v papírovém člunu, dost
podobném člunkům, jež si zhotovují děti jako hračky.
Ostatně jsou známi též odvážlivci, kteří vykonal
cestu kolem světa v pouhém čiunu.
= Srážka s vrakem. Z New Yorku se ozna-
muje: Rychlý parník »New York« na plavbě ze Sout-
hamptonu do New Yorku srazil se s vrakem a po-
zbyl při tom jednoho ze svých šroubů. Večer dne
22. května za prudké západní bouře pocítěn pojednou
prudký náraz, jímž se otřásla celá mohutná loďa
hned na to shledáno, že jeden ze šroubových hřídelů
je přeražen a šroub zmizel. Parník pokračoval pak
v plavbě o jednom šroubu a přibyl do New Yorku
opozděn o dva dny. Potápěči, ohledavší loď shledali.
že také druhý šroub byl vrakem poškozen, mimo to
byly na kýlu dlouhé rýhy. Vrak nalezal se patrně
velmi hluboko ve vodě, neboť ačkoliv noc byla jasná.
nebyl s lodi pozorován.
Zemřelí v Praze-
Dne 3. června 1900: Neumann Jindřich, ob-
chodník, 37 roků, 1638—II. Cucova Marie, dcera
knihaře, 31/2 měsíce. 466—III. Svobodová Anna, sou-
kromnice, 66 roků, 915—I. Musil Alois, syn kamen-
níka, 111/2 m., 986—I. — Ve všeobecné nemoc
nici: Liška František, řeznický pomocník, 32 roky.
Kinclova Marie, dělnice, 27 roků. Formanova Marie-
dcera dělníka, 6 roků. Špačková Barbora, posluho
vačka, 48 roku. Vodvářková Anna, manželka zed
Francouz
Landesský
Wogan
Cucův
Marie
Svobodová
Anna
I Musil
Alois
František
Kinclův
Formanův
Špačková
Moskva
Manche
Anglie
Francie
New York
Sout
Praha
Neumann Jindřich
Taunegna
9
article
níka, 22 roky. Kupsa Antonín, hajný, 25 roků. Alte
rova Františka, služka, 25 roků. Pletichová Ludmila.
manželka řemenáře, 57 roků, Klindera Václav, ná-
denník, 23 roky Elšlägerová Antonie, manželka le-
piče pokojů, 52 roky. Mišta Josef, obuvník, 18 roků.
štaubová Kateřina, 67 roků. — U milosrdný ch
Lester: Tábor Josef, vdovec, 59 roků. Plačková
sKateřina, pradlena, 40 roků.
Dne 4. června 1900. Dvorská Josefa, sou-
kromnice, 88 roků, 215—III. Vondrák Jan, obchodní
sluha, 27 roků, 395—III. Vosátka Prokop. pekář, 68
roků, 1360—II. Francova Marie, dcera truhlářského
pomocníka, 7 roků, 28—I. Neumann Jan, soukrom-
ník, 87 roků, 1116—II. Kinzl Matěj, býv. vodák, 64
roky, 1442—II. Havlíček Josef, hostinský, 51 rok,
586—I. Oukterová Marie, vdova, 81 rok, 427—II. Ca-
chová Marie, nakládačka, 17 roků, 20—VI. — Ve-
všeobecné nemocnici. Bednářová Kateřina,
manželka šafáře, 56 roků. Zralá Josefa, dělnice, 48
roků. Husáková Marie, manželka dělníka. Dobrohlav
František, lesník, 33 roky. Voltinger Josef, školák,
14 roků. Legart Alois, typograf, 49 roků. — U mi-
losrdných bratří: Matěj František, dělník, 50
roků. — V josefovské nemocnici: Jínová
Anna, posluhovačka, 64 roky. — U milosrdný ch
sester: Veselá Kateřina, vdova po hokynáři, 85
kůorvá Schulzo Kateřina, posluhovačka, 75 roků.
Kupsa
Antonín
Alt
František
Pletichová
Klinder
Josef
Kateřina
Plačková sKateřin
Vondrák
Jan
Vosátka Prokop
Francův
Marie
Kinzl
Havlíček
Bednářová
Husáková
Dobrohlav
Alois
Matěj František
Ca
Elšlägerová Antonia
Jínová Anno
10
article
Dne 5. června 1900: Drazský Eduard, syn
dělníka, 17 dní, 88—IV. Veselá Anna, švadlena, 25
roků, 1547—II. Kovářova Antonie, dcera hokynáře,
18 roků, 124—VI. Taussig Isák Marek, sluha, 85 roků,
35—V. Zweibrück Robert, obchodník, 35 roků,
766—VII. Čáslavský Karel, komptoirista, 25 roků,
232—III.— Ve všeobecné nemocnici: Marie
šlechtična z Joanelli, vdova po c. a k. nadporučíku.
64 roky. Mrskošová Františka, manželka obchodníka.
Apeltauer Alois, zámečník, 37 roků. Šimonek Josef,
rolník, 31 rok. Kricmanová Augusta, služka, 22 roky.
Soukup Josef, vozka, 22 roky. — U milosrdných
sester: Rod František, nádenník, 74 roky. Pánek
Leopold, nádenník, 28 roků.
Dne 6. června: Roubalová Hedvika, dcera
žehlířky, 111/2 roku, 117—I. Nováková Anna, dcera
kočího, 6 neděl, 681—II. Šafránková Otilie, vdova,
72 roky, 1016—I. Bartušek Jan, průvodčí vozu,
45 roků, 556—I. — Ve všeobecné nemoc-
nici: Tieze Josef, stavební technik, 56 roků. Burget
Karel, pekařský pomocník, 30 roků. Skutil Vítězslav,
obchodní jednatel, 29 roků. Kurka Karel, zahradník,
37 roků. Voříšková Alžběta, manželka kováře, 52 r.,
Šebkova Eliška, služka, 21 rok. Šteinicova Kateřina,
služka, 24 roky. — U milosrdných bratří:
Stredl Josef, metař, 68 roků. — U milosrd-
ných sester: Povolná Anna, manželka zedníka,
71 rok. — U Alžbětinek: Matoušková Anna,
vdova po kominíku, 87 roků.
Antonia
Taussig Isák
Marek
V Zweibrück
Robert
Karel
Marie
Apeltauer
Josef
Soukup
František
Pánek
Leopold
I Nováková
Anna
Šafránková
Otilie
I Bartušek
Jan
Burget
Skutil
Kurek
zahradník
Šebkův
Eliška
Joanelli
Drazský Eduard
Mrskošová František
Šteinicov Kateřina
Kricmanová August
Roubalová Hedvika
Voříšková Alžběta
Stredl Josef
U Alžbětinka
Matoušková Anno
12
article
Girrigateury) pro dámy nejlepší hy
giena a ochrana. 1693
Plechové compl. za zl. 1.50
Emailové compl. za zl. 2.50.
jakož i veškeré jiné druhy nabízí
Centrální droguerie Fr. Vítek a sp.
Praze, Vodičkova ul., proti Jámě.
a Václavské nám., 14, proti „Politice“
Poštou diskretně. Pozor na firnu.
— 496 —
Vítek
Praha
Vodičkův ulice
Václavský já
emailový compl
13
article
O hodinu později, kdy již bylo po obědě, vrátily se
do salonu. Rosa psala u stolu a v pokoji nebylo ani
zvuku kromě skřípání pera, padání proužků tiskových a
dutý hlas zvonu ze St. Clement's Danesu, který vyzváněl
k večerním obřadům. Glory seděla u stolku u okna,
hlavu v dlaních, a dívala se do zahrady. Z mrtvé tíže
svého srdce opakovala si stále: »Mohla bych to učiniti?
Mohla bych se vzdáti toho jediného, jejž miluji pro jeho
blaho, odstrčiti sebe stranou a mysliti pouze na něho?«
A tu jemné pokrytectví plížilo se po ní a ona si myslila:
»Ano, mohla bych, mohla bych!« a v horečném ner-
vosním rozčílení počala psáti dopis :
»Vítr fouká kde se mu zachce a tak je to s vůlí
ženy. Nemohu jíti s vámi do ciziny, můj drahý, protože
nemohu si dovoliti zlomiti váš život, neboť by to bylo,
bylo; bylo, vy víte, že by bylo! Jsou sta, tisíce mužů
dosti dobrých pro zámořské missie, ale jest pouze jediný
muž na světě pro vaše dílo v Londýně. To jest jedna
z věcí, jež jsou skryty moudrým, zjevují se dětem
a bláznům. Bylo by to bezpráví ode mne, kdybych vás
odvedla z vašeho velkého působiště. Nesmím to učiniti.
Byla by to přiliš velká zodpovědnost. Mé svědomí bylo
asi mrtvo a pohřbeno, když jsem radila k takovéto
možnosti! Díky bohu, vstalo z mrtvých a není ještě
pozdě.«
Avšak když byl dopis zalepen, zapečetěn a odeslán
na poštu, myslila si: »Jsem jistě šílená a v mém
šílenství není ani methody. Co chci — spojiti se s jeho
životem v Londýně?« A potom vzpomenula, co psala,
a připadalo jí, že musila psáti — ona smyšlená žena,
ona žeha, do níž se den ode dne vpravovala.
ni olen
Stanislav
Danes
Londýn
Clement ' s
14
article
kem, nevěda kam. Jsem ochoten jíti, kam bůh chce, na
život neb na smrt.«
»Ale vaše dílo v Londýně — vaše veliké, veliké
dílo —«
»Bůh na ně dohlédne, Glory. On se může obejíti
bez každého z nás. Nikdo z nás neobejde se bez něho.
Slunce zapadne bez cizí pomoci, jak víte,« a bledá tvář
snažila se usmáti se.
»Ale Jene, můj milý, zlatý Jene, to není to, co jste
očekával, co jste myslil a o čem jste snil a na čem jste
stavěl své naděje.«
»Ne,« děl; »ale vás je mi líto, velmi líto. Po-
mýšlel jsem na velkou karriéru pro vás, Glory. Ne dílo
osvobození pouze — to mohou učiniti jiní. Je mnoho
dobrých žen na světě — skoro všechny ženy jsou dobré,
ale málo je velkých — a pro spásu Anglie, co Anglie
potřebuje, je velká žena... Co mne se týče — bůh ví
nejlépe! On má svůj vlastní způsob, jak nás odvykati
marnivosti a osidlům dábelským. Vy jste byla pouhým
nástrojem v jeho rukou, mé dítě, ani sama nevědouc, co
činíte. Snad má dílo prostřednictví našeho někde — da-
leko odtud — v některé cizokrajné missionářské sta-
nici — kdož to může říci?«
Pocit podobný hrůze zarazil v ní dech a dívala se
na něho s uslzenýma očima.
»Konečně jsem rád, že se to stalo,« pravil. »Po-
může mi to zvítěziti nad sebou, odložiti své já navždy
za sebe, ukázati světu, tím, že opustím Londýn, žes
sebou jsem naprosto nikdy nepočítal a že nemyslím na
níc, než na své dílo.«
Klsrtrn
Londýn
Anglie