4
masthead
V Praze, v úterý dne 12. června.
Praha
5
article
Na »Národní Listy.
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — b
ve filiálkách
Praha
6
article
NAR
NAR
na měsíc 2 K 30b
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80b
Nara
7
article
Telefonické zprávy „Nár. Listů“.
Telefonické zprávy „Nár. Listů“.
Protičeská kampaň německých
časopisů.
Z Vídně, 12. června. Německonacio-
nální tisk venkovský, patrně na daný povel,
vybízí k persekuci Čechů. V do
mněnce, že je to heslo, nás utvrzuje sl ou-
hlas, ve kterém se nalezají po té stránce
publicistické orgány německo-nacionální strany
na severu i na jihu. Netoliko liberecká
»Volkszeitung« hlásá vyhlazovací válku
proti Čechům a dosazení regimu výhradně
německého jako jedině povolaného ke spo-
řádání Rakouska, nýbrž také štyrsko-hrade-
cká »Montagszeitung«. Tento list
představuje si spořádání Rakouska takto:
»Halič budiž oddělena, neboť po-
slanci její způsobují zmatky a ohrožují jed-
notu státní správy. Tomuto králov-
ství polskému budiž uděleno
státní právo, které Čechové reklamují
pro sebe. Království polské bude spolehlivou
baštou proti Rusku a vezdy věrnou
součástí velmoci rakousko-maďarsko-polské.
Proti Čechům však nechať se
zakročí vážně. Ti buďte potla-
čeni železnou rukou. Sťátn
právo jim budiž vyhnáno ku-
lemi. Šavlemi a mannlicherov.
kami musí se jim dáti na sroz-
uměnou, že jsou zeměpisnou nemožností
a že se protiví duchu dějin světových, za-
ložiti mezi Štyrskem, Saskem, Bavory
Dolními Rakousy malý český stát. Státní
raisona rakouská žádá, aby Čechové
byli sklizeni.«
K úhradě investic.
Z Vídně, 12. června. Vláda prohla-
šuje za zcela lichou včerejší zprávu,
jakoby hodlala krýti potřeby inve-
stiční nezaloženým dluhe m.
Žádná obstrukce Vlachů tyrolských.
Z Vídně, 12. června. »Reichs-
wehr« uveřejňuje rozmluvu s vlaským
poslancem tridentským, který popře
všeliký úmysl svých soudruhů, jíti na
tyrolský sněm a tam zahájiti obstrukci.
Vyrovnání s vlaskými poslanci tyrolskými
nalezá se prý ve stavu, který vzbuzuje nej
lepší naděje. Jakmile budou povoleny
Čecho
Vlach
Vídeň
Rakousko
Halič
Rusko
Štyrsko
Sasko
Reichs
Bavory Dolní Rakousy
8
article
Vlachům národní kurie s právem
budgetním, vrátí se na sněm.
Z pešťského sněmu.
Z Pešti, 12. června. V poslanecké
sněmovně podal posl. Nemenyi zprávu
rozpočtového výboru o kvotové před-
loze; nebylo žádné debaty. Toliko někteří
členové strany neodvislosti volali: »Ko-
medie! Nepotřebujeme těch hloupostí ! Do
archivu s nimi!«
Ryt. Jaworski a hr. Stürkgh.
Z Vídně, 12. června. Hr. Stürkgh
uveřejňuje apologii ryt. Jaworského
v »Neues Wiener Tagblattu«. Nepřekvapuje
při tomto pánovi, že má rozměry nekonečné.
Pan hr. Stürkgh, který patrně nevi, co se
v polském klubu dělo, soudí z officiálního
kommuniquée, že se dostalo panu Jawor-
skému plné satisfakce a že klub jeho po-
litiku schvaloval úplně. Ze zprávy, uveřej-
něné dnes v »Národních Listech«, je vi-
ditelný opak.
Vlach
Ryt
Jaworský
Stürkgh
Jawor
Pešť
Vídeň
Hradec
Neue Wiener Tagblatt
9
article
Pana Jaworského nazývá jeho nej-
novější kompaňon zkušeným, moudrýma
vypočítavým politikem, který je prý prost
veškeré sentimentálnosti. Zastavil-li politiku
polského kola, která naddržovala jen Čechům,
tož prý dospěl k poznání, že politika, kterou
provozoval polský klub od doby hr. Bade-
na, nesvědčila zájmům polským.
Z dějin posledních dní je prý povědomo,
že myšlénka, ke které dala podnět vláda,
aby se totiž ustavila parlamentní pracovní
majorita, narazila mezi Poláky na
vážný odpor, že ji však p. Jaworski
rozhodně zastupoval a fedroval. Konečně p.
hr. Stürkgh peskuje důkladně Němce pro
jejich nedůvěru k ryt. Jaworskémua
vytýká jim, že nedovedli mlčeti.
V »Neues Wiener Tagblattue
konstatuje se kromě toho, že císalř na po-
sledních audiencích vůči politickým osobám
doporučil upravení jazykové otá-
zky postupem parlamentním co
nejdůrazněji a vyslovil se, že působnost ma-
jority pro jednací pořad je žádoucí.
Konstatují-li se již takové věci, nemůže
býti nám zabráněno zjistiti historické faktum,
že činnost p. Ja worského pro kooperaci
s levicí se datuje ode dne 12. květ n a,
t. j. ode dne, ve který p. Jaworski za
příčinou zahájení delegací na budínském
K číslu 160
Čislo v Praze za 2u
s na venkově za 3k
Předplacení
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
Jaworský
Čecho
Bade
Polák
Němec
Wiener
Praha
10
article
hradě byl s rozhodujících míst vyzván k akci
ve vzpomenutém smyslu. Bylo však — to
budiž připomenuto v zájmu pravdy — p.
Jaworskému jeho vlastními kol-
legy zazlíváno, že nenalezl ten-
krát odvahy, upozornit na ne-
možnost uskutečnění podniku
takového.
Italské volby.
Z Říma, 12. června. Při volbách do
komory právě vykonaných vzrostl počet
hlasů socialistických způsobem
ohromným. Podle zatímného odhadu
bylo celkem odevzdáno při volbách těch 14
millionu hlasů. K osudí přišlo 60 proc.
osob k volbě oprávněných. Na
vládní kandidáty připadlo 650.000, na
opposiční 590.000 hlasů. Pro konsti-
tuční opposici odevzdáno hlasů 265.000, pro
krajní levici 325.000, socialisté sami
dostali 170.000 hlasů. Příbytek socialisti-
ckých hlasů proti volbám posledním činí
70 proc.; v severní Italii samé odevzdáno
135.000 socialistických hlasů.
Jaworský
Řím
11
article
Telegraflcké zprávy.
Telegraflcké zprávy.
Z Vídně, 12. června. (C.-B.) Dle » Neue
Freie Presse« udělil císař japonskému
princi Kotohitovi velký kříž řádu
sv. Štěpána a japonskému vyslanci Maki-
novi řád železné koruny 1. třídy.
Z Vídně, 12. června. (C.-B.)»Wiener Ztg.«
uveřejňuje vyhlášku zúčastněných minister-
stev, že se záka z dovozu a průvozu zboží
z Egypta rozšiřuje také na zboží ze Smyrny
a z vilajetu aidinského.
Z Madridu, 11. června. (C.-B.) Krá-
lovna vladařka podepsala dekret o smlouvě
s Rakouskouherskem ve příčině ochrany
známek a vzorků.
Z Paříže, 12. června. (C.-B.) Dle
»Tempsu« není ministrovi války ničeho známo,
že by měl generál Jamont v úmyslu po-
dati demissi.
Osobní.
Z Vídně, 12. června. (C.-B.) Vídeňský
úřadní list oznamuje: Císař propůjčil ma-
jiteli továrny a realit Heřmanu Grabovi
v Praze řád železné koruny III. třídy s pro-
minutím tax.
Ministrpresident jako správce minister-
stva vnitra jmenoval ministerského vice-
svatý . Štěpán
Wiener Ztg
Heřman Grab
Vídeň
Egypt
Smyrna
Madrid
Paříž
Praha
Neue Frei Presse
12
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Smrt Horwenova.
Napsal K. Przerwa-Telmajer. Z polského
přeložil K. Ausobský.
Jednou z nejsmutnějších mých vzpomínek
jest smrt Horwenova. Umíral tak jak žil, sám,
opuštěn a velmi nešťasten. Sloužili jsme oba
jedné paní: umění; bůh ví, že sloužiti všemu
jinému je lépe; — důchodů z něho není.
Sláva? Nejde-li současně s ní výdělek, není nie
hloupějšího a směšnějšího než sláva.
Horwen maloval velmi pěkné krajiny a po-
kud je maloval, nějaké peníze z »kunsthand-
lerů« vymačkal; jakmile však souchotiny jej
sklátily na lůžko, krásné dny tranjuezu se skon-
čily: trpěl bídu. My jsme tu byli, ale sami
sotva jsme se protloukali. Byli jsme všichni
mladí, učni akademie, daleko od domova, od
svých, kteří ostatně mají mnoho lepších prací
na starosti, než dbáti o začátečníky malíře.
Celá Horwenova garderoba, jeho krásný
šedivý havelok, který mu působil veliké potěšení,
jeho jehlice s perličkou, porte bonhour od jakés
sestřenky — vše musilo pryč. Vím to nejlépe, nebot
sám jsem ony věci obchodníkům prodával neb
do zástavy nesl.
Jednoho odpoledne, v krásný březnový den,
šel jsem k Horwenovi. Sotva jsem dvéře otevřel
pozvedl se živě z postele a pravil:
»Víš, kdo tu byl?«
»Kdo?«— zeptal jsem se, poznávaje
ihned, že má velmi silnou horečku.
szv
»Byla tu smrt. Bylo as kol jedenácté ráno
Ležel jsem s přivřenýma očima, náhle přešel
mne chlad. Otevřel jsem oči. Vlasy vstávaly mi
na hlavě. Představ si, seděla tu na lůžku. Jest
zcela taková, jak ji malují na obrazech: kostra,
zahalená v dlouhý závoj. Všecko ve mně mřelo
děsem a hrůzou. Mráz, zcela ledový mráz, mne
přešel. .. Pak vše zmizelo . . .«
»Hallucinace« — pravil jsem, chtěje jej
upokojiti.
»Ne, je to smrt .. . Již je konec . . . «
Hlava mu klesla na podušku. Byl bled jako
plátno. »Nebylo pochybnosti, že to byla smrt«
— Horwen končil.
Horwenův
K Przerwa
Telmajer
K Ausobský
Mráz
13
article
Mlčeli jsme nějakou chvíli, pak on počal
hovořiti:
»Tam u nás, na severu, je takové velké,
velké jezero. Rostou kolem něho jedle,
lísky i houštiny. Nedaleko jezera stál náš dům.
Poslechni, chtěl bych, abyste mne tam převezli,
přivázali k prknu a pustili na vodu . . . U nás,
tam na severu, létají rackové nad ovodami . ..
chtěl bych, aby nade mnou létali . . . Cožje
to nemožno, abyste mne tam převezli, na sever,
nad naše velké jezero.. .«
Mluvil s nepopsatelnou žalostí, od té doby
uběhlo již tolik let, ale pamatuji si každé slovo.
A opět mlčeli jsme chvíli; Horwen pozved
trochu hlavu, pohledl na sebe a na postela
pravil, skoro zašeptal s velkým smutkem
vzrušením:
»Jaké to ošklivé .. .«
Vskutku, košile jeho, povlak na podušce,
prostěradlo, vše nebylo měněno již jistě od
dávné doby.
»Proč neporučíš posluhovačce, aby to pře-
měnila?« — ptal jsem se.
Pohledl na mne s úsměvem i podivením.
»Ty se ptáš? Vždyť sám jsi mi pomohl
rozprodati a zastaviti všechno, co jsem měl.
Nemám nic, jen to, co vidís . . .«
Křeč stiskla mi hrdlo, on schýlil hlavu na
podušku a mlčel. Mlčel dosti dlouho, pak zas
hovořil:
»Ne, ne všecko. Tam v kufříku mám ještě
jedno čisté prostěradlo, čistý povlak a čistou
košili. Schoval jsem to schválně pro smrt. Ne-
mohu přec ležet jako poslední žebrák. Nejsem
ještě takový ubožák, jak si někdo myslí, mám
čistou postel a čisté prádlo. Jsou tací, kteří ani
toho nemají, pravda? ...
Tak tedy, můj drahý, poslechni: až umru,
ustelete mi znovu lůžko a oblečete mne čistě, a
pak, budete-li moci, převezete mne tam k nám,
na sever, na to naše velké jezero, přivážete mne
k prknu a pustíte na vodu v čisté košili . .
Tam u nás na severu létají rackové; pustte
mne tam na rodu . . .«