V Praze, v sobdtu dne 7. prosince.

K číslu 338. Číslo v Praze za 2h a na venkově za 4h

Na »Národní Listy« ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K — h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80h

NARUDNÍ

Předplacení a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

Telegrafické zprávy. Cvičební doba pro reservu a zeměbrauu ve Francii. Z Paříže, 6. prosince. (K. k.) Minist vojenství podal komisi senátu pro vojenství tyto návrhy pro cvičební dobu zá- lohy a zeměbrany: První cvičení zálohy má trvati 21 dní, druhé 15 dní a cvičení ze- měbrany 7 dní. Odklad a osvobození nemá již býti dovolováno. Pro vojíny, kteří sloužili rok u praporu, jest na rok 1908 zatím stanoveno cvičení 28denní. Události v Marokku. Z Lally Marnie, 6. prosince. (K. k.) Si bu Arakia, zástupce maghzena v Udždě, byl s vo- jenským průvodem vyslán do Oranu, protože jsou důkazy, že rozvinoval čilou protifrancouz- skou činnost. Taft na cestách. Z Berlína, 6. prosince. (K. k.) Americký tajemník vojenství Taft přibyl sem večer z Pe- trohradu a posnídal na americkém velevyslane- ctví. K půlnoci odcestoval do Hamburku. Mezinárodní smlouva továren na roury. Z Londýna, 6. prosince. (K. k.) Dle te- legramu s Glasgowa byla před dvěma dny uza- vřena v Paříži mezinárodní smlouv továren na roury. Následkem toho skot- ští továrníci zvýšili dnes cenu o 30 ši- linků za tunu. Smlouva bude v několik dnech uveřejněna. Americká krise. Z Pitsburku, 6. prosince. (K. k.) »Ass. Presse sděluje: »Fort Pitt Nationa! Bank« byla z rozkazu dozorce oběhu peněz uzavřena. Zá- vazký banky odhadují se na 51/2 mil. dollarů. Z Kolína n. R., 6. prosince. (K. k.) Svaz rýn- ského hedbávnického průmyslu se usnesl ve dnešní schůzi, následkem stávky tkalců ve čtyrech továr- nách na kravaty, vyloučiti na zítřek ráno všecky tkalce, pracující v mechanickém prů- myslu hedvábnickém.

Čeština u krajského soudu v Chehu. (Odpověď profesoru německé uni ersity v Praze dru. Antonín Rintelenovi.) Posudek dra. Antonína Rintelena, profesora civilního řízení soudního na německé universitě v Praze, o užívání české řeči u kraj- ského soudu v Chebu, uveřejněný v »Neue Freie Presse« dne 3. t. m. č. 15.548 (ve ve- černíku), jest venkoncem nesprávný a to i se stránky formální i meritor ní. Úvaze této nuceni jsme podložiti věcný základ, jak uveden jest v posudku profesora Rintelena a v známé interpelaci německé a to již z té příčiny, aby nemohlo namítáno býti, že jiný předpoklad vyžaduje jiného rozhodnutí. Dle toho vydal krajský soud v Chebu o če s ké žalobě směnečné německý platební rozkaz, proti němuž podán byl rekurs z té příčiny, že vyří- zení směnečné žaloby mělo se státi řečí českou. Vrchní soud zemský pojav věc s hlediska do- hledu k soudům, přikázal prvé instanci, aby vydala platební rozkaz v řeči české a věc projednala po česku. Tento postup jest prý ne- přípustný a nález materiálně nesprávný, což prof. Rintelen dovozuje v podstatě takto: Proti vydání platebního rozkazu může se podati rekurs jen v příčině útrat; rekur o jiné důvody opřený nelze prý připustitia tudíž, aniž by se předložil druhé instanci, má se procesním soudem prvé instance a limi ne zamítnouti (§ 523 c. ř. s.). Není však dovoleno meritorně výhověti žádosti v nepřípustném re- kursu učiněné tím, že věc, vyhrazená řízení instančnímu, pojedná se se stanoviska dohledu justičního.

Rintelen dovolává se sice § 78. zákona o soudní organisaci, dle něhož stížnosti zúčast- něných stran pro odepření nebo protaho- vání správy justiční podati lze u před- sedy nadřaděného soudu, chce však z motivů vládních k tomuto § — kteréž ostatně nemají platnosti zákona — vyvozovati, že stížnost do- hlédaeí nesmí míti účinek na obsah so ud- nictví, na meritorní rozhodnutí.- Z toho dovozuje autor dále, že věc vyhra- zená řádnému postupu instančnímu, nesmí býti vyřizována v řízení dohlédacím, čímž by se od- ňala povolanému soudci. Ani kdyby senát byl rozhodoval, v tomto případě nemohlo by prý takové usnesení pokládati se za akt soudnictví. Pisatel vychází totiž zásadně se stanoviska chybného, že jest to otázkou soudni- ctví, v jaké řeči věc na soud vzne- sená se stranou se projednati má. To odůvodňuje tím, že zákon o civilním řízení soudním, jenž porušení zásad ústnosti, bezpro- střednosti a slyšení obou stran opatřil sankcí zmatečnosti, nemůže dopustiti, aby pořadem do- hlédacím rozhodovalo se o tom, v jaké řeči se má věc projednávati a slyšeti jedna i druhá strana.

Prof. Rintelen konečně poukazuje k obtíži, že kdyby se měl dodatečně vydati platební roz- kaz v řeči české, musila by se ustanoviti nová lhůta k námitkám přes to, že německý platební rozkaz již nabyl moci práva. Se stanoviska právního není prý chebský krajský soud vázán opatřením vrchního soudu, nýbrž má je jako nedovolené zasahování justiční správy do soudnictví nechati nepovšímnuté. Proti tomu budiž uváženo: Sám krajský soud chebský, jenž dojista také zná civilní soudní řád a jeho §8 523., 559., 552., uznal, že stížnost, týkající se vyří- zení soudní věci v té které zemské řeči, není pouhým snad nepřipustným rekursem, nýbrž stížnosti dohlédací a proto ji předložil vrchnímu zemskému soudu k rozhodnutí, jenž věc také takto pojal. Taková stížnost však jest odůvod- něna § 78. zákona o soudní organisaci, poně- vadž jest to skutečným odepřením práva, když nevyřizuje se podání v řeči po- davatelově, nýbrž řečí, jíž podavatel třeba ani nezná. Jest tedy odůvodněna příslušnost vrch- ního zemského soudu k opatření, jež mocí svého dohlédacího práva učinil. Vrchní zemský soud však nepopletl si svou příslušnost ve příčině svého dohlédacího práva

FEUILLETON.

Umělecké padělky v Italii V „Marzocce“ vypravuje J. M. Palmarini zají- mavé podrobnosti a anekdoty o výrobě uměleckých padělků, kterýžto průmysl se v posledních letech těšk velkému rozkvětu Cizinec, jenž za svoje bankovky propašuje z Ita lie pěkný list, jenž má v některém rohu sežloutlý nápis „Raphael me fecit“ nebo „Opus Michaelis An- geli Buonarotti“, usmívá se potměšile a má radost stejnou, jako kdyby jeho list byl — pravy... Jako při každém velkém a kvetoucím průmyslu, Rochází i zde ke specialisaci. Každé místo pěstuje zvláštní padělací umění a přivádí je k vysoké doko- nalosti. V Neapoli na př. vznikají nejkrásnější „staré“ bronzy, nejkránější pompejské terracotty, které pak plní sály zámořských musel, bývají obdivoványa působí mnohým radost. Péče neapolských antikvářů o zákazníky nezná mezí. Dle přání mohou amatéři dokonce přihlížiti, jak se „antiky“ z posvátné půdy pompejské vykopávají. Tyto dobrodružné okolnosti zvyšují pak nemálo radost z koupě. Přítel umění za- vede se opatrně do některého odlehlého zákoutí v Campagni, antikvář se starostlivě rozhlíží, zdali ně- kdo nepovolaný nepozoruje zakázané počínání a pak počne se kopati, ovšem že se zdarem.

Brzy přijde se na nejkrásnější bronzy, nejzají- mavější antické nástroje, všichni se radují z objevu a šťastný kupec ukrývá poklady do svého automo- Jednou zvěděla správa pompejských vykopávek že jistý antikvář zamýšlí s jakýmsi záhadným cizin- cem na určitém mistě v Campagna Ercolanense pro- vésti takovouto „loupež“. Zatím co přátelé umění v potu tváři kopali a hrabali, aby zemi vyrvali po- klady minulosti, objevil se náhle na místě inopektor s karabinníky. Vykopané předměty byly zabaveny antikvář zatčen a měl co dělat, než úřady přesvědčil že náleží k jeho obchodu, aby své bronzy zakopa a pak opět „objevil“ .. V Římě „objevují“ nádherná stará brnění, kopí přilby, meče, nejkrásnější torsa, hlavy, nohy a ruce bilu.

z bronzu nebo z mramoru. Bologna vyznačuje se výrobou antického nábytku, tak skvostných padělků, že pravé vedle nich se tratí. V tiché Sieně panuje dnes tajný umělecký ruch, jenž zastíní nejskvělejší doby trecenta. Zvláště dovedou tu využitkovati umě- leckého smyslu Američanů, třeba jen otevříti ústa a možno obdržeti nejkrásnějšího Duccia, Simona, Mártina, Memmia a Lorenzetta. V palazzo B., na- šeptá se amatéru, jest pečlivě ukryt nádherný Mattco di Bartolo. Ovšem by se dílo musilo z Italie pro- pašovati, ve Florencii mluvilo by se hned o olou- pení galerie.. A výsledkem manévru býtá opět ně- jaká „ztráta“ italského uměleckého pokladu, na nějž pak jsou Američané velmi pyšni. Ve Florencii kvete nová renaissance. Všechny veličiny minulosti jsou zde opět při práci, Donatello, della Robbia, Botticelli a Pollaiolo. Tomu, kdo má plnou tobolku, spadnou zde nejkrásnější dka qustro- centa přímo do klína. Ovšem staví se do služeb dobré věci také nimbus, jenž obklopuje staré palácea jména starých rodů. Zchudlý nositel proslulého mé- na nebo nový majitel starého paláce mlčky napo- máhají. Nemají ničeho proti tomu, pověsí-li jednoho krásného dne obchodník na dvoře paláce nebo do výklenku jejich staré vily svého nového della Rob- bia; pět nebo šest let uplyne, bouře, vítr a déšť spo- jí se s přáteli umění a nejkrásnější dílo quatrocenta čeká na šťastného kupce.

Také úřadů dovedou někdy obratní obchodníci rafinovaně využiti ke svým účelům. Palmarini vy- pravuje o tom charakteristickou anekdotu. Úřadu, jenž musí k vývozu uděliti dovolení, předloží se starý portrét; boloňská škola, cena 40.000 lir. Ře- ditel a inspektoři zkoumají dílo, zkoumají opětněa konečně je prohlásí za neobyčejně zdařilý padělek. Zdráhají se označiti padělek v povolení jako pravé dílo. Přijde obchodník: Buďto se obraz označí jako pravý nebo se zjistí, že jest opravdu padělkem. „V tomto případě učiním úřad zodpovědným za ško- du, která mi vznikne, neboť dokážu, že obraz je pravý.“. Příštího dne má obchodník povolení k vý- vozu v rukou; úřadní pečeť potvrzuje pravost obrazu

The rampock. Angličané jsou praktický národ. Ve svých koloniích hledí jen na své hmotné zájmy a nevnucují domorodcům evropskou civilisaci na újmu starých zvyků a obyčejů, třeba barbarských, To vidíme zvláště v Indii, kde panují dosud mnohé barbarské zvyky, jež v jiných zemích se odsuzují. K těm náleží zápasy s tygry, jež jmenují „rampock. V Durbanu konají se při každé oficiální slavnosti, v přítomnosti anglických úřadníků a důstojníků. - K účelu tomu vystaví se pro diváky okrouhlá aréna se sedadly na způsob amfiteatru. Vůkol celé arény jsou napnuty sítě ze silných provazů k ochraně di- váků. Na jedné straně jest vchod pro tygra. Ve středu arény stojí velká, ze silných bambusových tyčí zho- tovená klec na kolech, která jest tak zařízena, že člověk v ní se nacházející může s ní jezditi. Muž ten má oštěp, dýku, šavli nebo handžar a malé ne- škodné petardy a podobné ohňostroje Střelné zbraně nesmí míti. Když počne představení, vpustí hlavní dozorce tygra do arény. Šelma se udiveně ohlíží na všecky strany a obyčejně hledí zalézti do některého kouta, by se skryla. Zápasník v kleci ji vyžene, hodiv po ní prskavku, nebo píchnuv ji lehkým oštěpem.

Tím rozd.zděno zvíře, zařve hrozně a vrhne se oby- čejně na některé straně na diváky. Mezi těmi nastane poplach a křik, ale strážcové, stojící za sítí s okova- nými těžkými tyčemi, odženou šelmu. Při tom ji pro- následuje zápasník, až se vrhne na něj. Nastane zu- řivý a ukrutný boj. Šelma řve, útočí na klec, zatíná zuby do tyči a pokouší se tlapami uchvátiti borce. Tento ji bodá, seká a hází na ni prskavky. Útoky se opakují tak dlouho, až tygr buď unaven klesne, ne- bo těžco raněn zdechne. Potom ho v triumfu od- vlekou z arény, jako býka, kterého skolil matador. Borci rampocku jsou většinou Malajci, než stává se též někdy, že Angličan vystoupí jako zápasník, by doby vavřínu zmužilosti. Velkolepé rampocky se ko- naly při slavnosti korunovace krále Eduarda. Velmi oblíbeny jsou v Indii, jakož i v Číně, v Anamu a na Filipinách také zápasy kohoutů, žely a kobylek. Při těch musí býti jedno zvíře usmrceno a diváci pro- hrají v sázkách často velké obnosy. Nejnáruživěji sázejí, jako při koňských dostihách v Evropě, Číňané. Nezřídka prohraje mnohý Číňan za jeden den celé své jmění, ano i ženu a děti. Za dobrého borce ko- houta platí se velké ceny a jsou zvláštní lidé, kteří se zaměstnávají jen cvičením kohoutů k zápasům.