V Praze, ve čtvrtek dne 5. prosince.

K číslu 336. Číslo v Praze za 2h a na venkově za 4h

Na »Národní Listy ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K —h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou na měsíc 3 K 20 s dvojí zásilko na měsíc 3 K 80h

Telefonické zprávy „Nár. Listů.

Z parlamentu.

Z Vídně, 5. prosince. Valná část dnešn sehůze bude věnována ještě záležito stem vysokoškolským, potom dojde na pilný návrh poslance Choce a soudruhů v příčiné daně cukerní. Finanční ministr a snížení daně cukerní. Z Vídně, 5. prosince. »Národní Listy« již oznámily v nedělním vydání, že ministr finane dr. Korytowski vzpírá se zuby nehty proti většímu snížení daně cukerní nežli o 6 k pro nastávající kampaň a dodaly, že se vypra- vuje, že dr. Korytowski prohlásil, že by rozhodně odstoupil, kdyby se povolilo snížení větší. Ve dnešním ranním vydání sdělují, že po včerejší ministerské radě roznesla se v parla- mentních kruzích polských zpráva, že posta- vení ministra financí dra. Kory- to wského jest nejvážněji otře- Ve věci té sděluje »Reichspost«: V posla- necké sněmovně byly včera rozšířeny pověsti blízkém odstoupení ministra spravedlnosti dra. K leina, ve skutečnosti však jde o kris ministra financí. Dr Korytowsk vyslovil se vůči několika poslancům o pilnosti návrhu poslance Choce v ten smysl, že v té záležitosti lze určitě prohlásiti, že nemůže souhlasiti se snížením daně cu- kerní napřed o 3 K a potom dvakráte po4 kor. a musí setrvati na vládní předloze (nejdříve o 6 K a potom dvakráte po 3 K), jinak že by byl donucen opustiti svůj úřad. Dr- Korytowski při tom pohrozil, že nástup- cem jeho v tomto resortu stane se křesťan ský sociál. Při této příležitosti bylo řečeno že kdyby došlo ke změně ministra financí, došlo by také k záměně ministra spravedlnosti

JDNl Ministr Marchet do Čech. Z Vídně, 5. prosince. Ministr vyučován dr. Marchet odjede koncem tohoto týdne do Budějovic a Prachatic.

Telegrafické zprávy. Anketa o drahotě prostředků životních. Z Vídně, 5. prosince. (K. k.) Druhý den rokovací, k němuž pozváni byli zástupcové ob- chodních komor, svazu vídeňských společenstev, zemědělská společenstva a svazy, byl rovněž jako včerejší rokování zahájen minist. orby drem. Ebenhochem. Ministr uvítal pozvané experty a pravil, ze vláda s plnou vážností po- jímá otázku, jejíž národohospodářský význam úplně uznává. Příčiny drahoty prostředků život- ních nespočívají v příliš velké výši cen výrobků zemědělských, nýbrž souvisí s jinými momenty. Návrhy podané experty mohou očekávati blahovůli a svědomité posouzení se strany ministerstva orby. Posl. Zázvorka přeje si, aby drahota pro- středků životních byla odstraněna zřízením pří- mého spojení mezi výrobci a kon- sumenty. V otázce drahoty masa nepadá vina na zemědělství. Řečník doporučuje organisaci zeměděl- ského dovozu mléka, povznesení chovu dobytka a spotřeby ryb, dále spole- čenstevní pekárny, dozor nad va- hou chleba, rozmnoženíměstských tržnic, ve kterých by se měl centralisovati prodej zeleniny a potravin. Posl. Povše poukazuje na to, že ceny dobytka značně klesly, kdežto ceny masa jsou s tálé. Tím vysvětluje se pravá příčina drahoty masa. Ke zlacinění pro- středků životních může vésti jenom sblížen výrobce s konsumenty. Lepší politika železniční umožnila by dle názoru řečníkova la- cinější zásobování měst zeleninou a ovocem.

Předplacení a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. am je též redakce a expedice.

Zvláštní pozornost nechť vláda věnuje zvele bení domácího chovu vepřů. Posl. Fink očekává podstatný úspěch, po- kud jde o odstraňování drahoty masa, od nového ústavu pro odbyt dobytka. Řečník přeje si, aby se působilo též pro zvětšení výroby másla. Jest nutno podporovati pojišťování do- bytka a zemědělské školství (zimní školy). K Posl. Zuleger soudí, že hladové revolty a demonstrace proti drahotě jsou uměle osnovány. Útoky na sedláky nejsou nikterak oprávněny. Musí býti zjednána organisace výrobeů a konsumentů a zákonodárství musí býtr přeměněno ve smyslu agrárním. Řečník pouka- zuje na výši daně spotřební, kterouž eeny prostředků životních rovněž se zdražují. Předseda svazu vídeňských společenstev Starý doporučuje zrušiti potravní daně. Zástupce všeobecného svazu zemědél- ských společenstev ve Vídni svob. p. Störck prohlašuje, že je v moci obce působiti na ceny masa. Třeba doporučiti laciné tarify železniční a lepší zřízení dopravní. O nedostatku dobytka v Rakousku se nesmí mluviti. Sedlák nemá chovati dobytka více, nýbrž dobytek lepší. Zástupce obchodní komory ve Štyrském Hradci obchodník Welisch připustil, že ceny, jaké dostává zemědělství, nejsou přílišné a spatřu- je v překupnících příčinu drahoty. Zlacinění cen masa může býti zjednáno z říze- ním masných pokladen ve všecn větších městech. Pak bylo by řezníku umožněno, kupovati přímo u zeměděl- ce. Při zpeněžení mléka mají se zemědělci semknouti. Zástupce liberecké obchodní komory, komorní rada Pollak ohražuje se proti tomu, že se činí zodpovědnými překupníci. Řečník vyslovuje se proti vídeňským pokoutním bursám vaječným a žádá za jejich zrušení. Zástupce obchodní komory v Praze, Červený, prohlašuje, že komora jím zastoupená nesouhlasí se stanoviskem, s kterého jest anketa ve- dena. Obviňcvání obchodu a průmyslu

FEUILLETON. Spor o miliony.

Francouzský hrabě Oldřich de Civry, jenž vede dědický proces proti městu Ženevě, saské královně- vdově a vévodovi z Cumberlandu o více než 313 mi- licnů franků, sdělil nedávno zpravodaji jistého listu některé podrobnosti. Náš proces — pravil hrabě — trvá již několik let. Konala se líčení před soudy brunšvickými, před sekvanským tribunálem v Paříži, rozsudky byly vy- dány v Ženevě a v Londýně, přes to však jest pod- stata našich nároků veřejnosti málo známa. Mimo mne vede proces můj bratr Josef a sestra Marie Te- rezie Alžběta Eugenie de Civry. Naše nároky na dědictví — jest to pozůstalost po vévodovi prunšví ckém Karlu II. — datují se z r. 1826.

Vévoda Karel II. vzal s sebou totiž r. 1825 lady Colville z Londýna do Brunšvicka a bydlel s ní spo- lečně ra zámku Mondessenu. Dne 5. července 1826 porodila lady Colville děvčátko, jež vévoda hned uznal za svou dceru. Uznání stalo se zvláště při křtu dí- těte, jemuž byl bratr vévodův, vévoda Vilém Brunšvi- cký kmotrem a pak při konfirmaci dítěte r. 1842, kdy mu vévoda udělil titul hraběnky z Colmaru a Blan- kenburgu, jakož i r. 1847 při sňatku hraběnky Alžbě- ty Vílemíny z Colmaru s hrabětem de Civry, mým otcem Po tomto sňatku přesídlil vévoda Brunšvický do Paříže, aby mohl stále dlíti na blízku svého jediného dítěte, mé matky. Již před tím však byla vévodovi rodinným usnesením, potvrzeným nejvyšším soud- ním dvorem ve Wolfenbütelu, odňata způsobilost. čisponovati svým majetkem. Z té příčiny rozešel se se svou rodinou a později nastalo rozladění také mezi ním a mojí matkou, takže když r. 1873 za na- hodílého pobytu v Ženevě zemřel, ustanovil krátce břed smrtí toto město universálním dědicem svého velkého jmění. Připojil jen podmínku, aby město ne- učinilo žádného narovnáni s jeho příbuznými. Když však tuto závěť učinil, nalézal se již pod kurateloua proto brunšvický soud také závěť prohlásil za neplat- nou. Město Ženeva ostatně nesplnilo podmínku, po- něvadž s bratrem zemřelého uzavřelo dohodu, abysi zajistilo aspoň čásť jmění.

Moje matka hlásila se rovněž o dědictví, ale z protivné strany bylo namítáno, že není důkazu, že by hraběnka z Colmaru, provdaná hraběnka Civry, byla legitimovanou dcerou vévody Karla. Byl o tom sice dcklad, ale originál shořel při požáru vévod- ského archivu, zapáleného povstalci r. 1830. Po dlou- hém vyjednávání podali jsme já a sestra u brunšvi- ckého seudu žalobu na zjištění, že naše zatím ze- mřelá matka byla authentickou listinou uznána za dceru vévody Karla II.

Přes to, že listina shořela, můžeme provésti dů- kaz. Vévoda Karel odevzdal totiž svému strýci Au- gustu Brunšvickému, vévodovi ze Sussexu, dupliká této listiny, opatřený jeho podpisem a pečetí. P smrti vévody ze Sussexu dostal se tento duplikát. jenž byl nejvyššími úřady anglickými uznán, do brit- ského musea v Londýně, kdež se posud nalézá. Kro- mě toho máme ještě zápisky a dopisy z pozůstalosti bývalého dvorského úřadníka vévody Karla a také vévoda Vilém před soudem přísežně vypověděl, že jeho bratr vydával vždy moji zemřelou matku za svou dceru. Pravost listiny v britském museu jest prokázána a jde jen o to, aby se soudním rozhodnu- tím zjistilo, má-li se naše zemřelá matka pokládati za legitimní nebo illegitimní dceru vévody Karla. V prvním případě měla by dle code Napoleon nárok na celou pozůstalost svého otce, v druhém případě jen na polovici. Na otázku, proč proces tak dlouho trvá, odvětil hrabě: »Nejprve byl spor o kompetenci soudu a potom byly kladeny s protivné strany mnohé námitky. Nyní však se proces chýlí ke konci a byly také již učiněny kroky za účelem narovnání.«

= Od Guttenbergových dob vytisknuté knihy Na počátku devatenáctého století vypočítal francouz- ský učenec Gabriel Peignot počet knih, jež byly od Guttenbergových dob vytisknuty. Počet ten páčí se na 3.313,764.000 svazků. Z těch se však do jehn doby zachovala jen asi jedna třetina. Možno před- pokládati, že z knih těch sotva jedna pětina dnes ještě existuje, neboť většina jich pozbyla vědecké ceny a udržely se jen ve velkých knihovnách. Odté doby rostl počet knih mnohem rychleji, neboť stroje se zdokonalily a knihy se staly lacinějšími a širšímu obecenstvu přístupnějšími. Jeden americký bibliograí vypočítává počet v Americe vydaných knih násle- dovně: 420 milionů v rodinných knihovnách, 150 milionů v soukromých sbírkách, 60 milionů na skla- dě u vydavatelů a knihkupců, 50 milionů ve veřej- nýcn knihovnách, 12 milionů v knihovnách školních a v universitách, 8 milionů u studentů a soukrom- níků. V západní Evropě páči počet knih na 1800

milionů, ve východní na 800 milionů svazků a v. ji- ných dílech světa na 240 milionů. V celku tedy na 3540 milionů. Výpočty ty nezdají se však býti správ- nými, neboť v Číně a v Japonsku bylo zajisté mno- hem více knih vytisknuto než udává. Jmenovitě v Japonsku panuje skoro knižní manie a kromě pře- kladů vědeckých knih, jež jsou nezbytny pro vzdě- lamný svět, zaplavuje se Japonsko beletristickoua lascivní literaturou, která i v civilisované Evropě nalézá velké obliby. Přísně vzato, nemožno v Japon- sku mluviti o lascivní literatuře v našem slova smy- slu, neboť Japonci mají zcela jiné názory o pohlav- ním studu a knihy, jež by byly u nás přísně zapo- vězeny, prodávají se tam veřejně a nikdo se nad tím nepozastavuje. Mimo to jest známo, že národní škol- ství v Japonsku jest na vysokém stupni a mnohem více lidí umí čísti a psáti, než v některých státech evropských.

= Charakteristický význam dýmky. Pan de Vat- tevile soudí z tvaru dýmek na vlastnosti národů následovně: Z dýmky, praví, možno poznati povahu národa, kdežto cigareta jest kosmopolitická. Činnost národa jest přiměřena délce dýmkového troubele. Čím kratšího troubele používá, tím jest čilejší a čin- nější; čím delšího, tím jest národ lenivější a pohodl- nější. To vidíme u Turků a některých jiných Orien- tálů. Známy jsou jejich čibuky a narghilé, jejichž troubel jest až dva metry dlouhý. Kouření z nich vyžaduje již samo sebou jakési pohodlnosti. Jmeno- vitě narghilé vyžaduje již delšího času, by bylo při- praveno a člověk se musí v přípravě dobře vyznati. Kuřák pak musí se i učiti kouřit ho by mu neuhaslo a by se při kouření nezadusil. Proto nezkušenému nováčkovi z počátku nechutná, ačkoliv jest příjem- nější a zdravější než každá jiná dýmka, poněvadž kouř prochází vodou a ztratí čásť nikotinu. Člověk musí míti dosti zbytečného času, by vykouřil jedno narghilé, neboť to trvá i dvě hodiny a kuřák musí seděti na jednom místě. Tolik zbytečného času nemá Angličan a proto kouří z krátké dýmky, která mu v práci nevadí a kterou může každý okamžik odložiti.

Ještě menší dýmky užívá čiperný Japonec. Ta jest asi jako náprstek velká a má kratinkou trubičku. Zabafne si, jak se říká, třikrát nebo čtyřikrát a strčí ji za pás. Čílý Francouz nemá také dosti času, by ho mařil kouřením z dlouhé, nepohodlné dýmky a Ital má nejraději cigaretu. Němci používají dýmky prostřední délky. Jen ti, kteří mají dost zbytečného času, jako buršáci, kteří studují dvacet let, mají dlou- hé dýmky. Jsou také zaměstnání, jež vylučují kou- ření z dlouhé dýmky. Tak žádný námořník nekouří z takové a možno-li kouří jen doutníky nebo cigarely. Námořníci mnohdy jen tabák žvýkají, neboť by mu- sili často nedokouřený doutník nebo cigaretu odho- diti. Řekni mi, z čeho kouříš, řeknu ti co jsi, není právě nemístné přísloví.