Zábavy.

Odložené dítě . . . (Před čtyřělenným senátem.) Z lásky počalo, ale bez lásky přišlo na svět. jako většina těch červíčků, zrozených v červeném domě na Karlově. Devět dnů byl stár chlapeček služky Marie Stafenové, když v loktech s ním opouštěla pražskou porodnici. Děvče milencem zrazené bylo v zoufalství. Blou- dilo s dítětem ulicemi, až konečně rozhodlo se, že půjde k pánu, kde naposledy sloužilo, do Velké Čírnuce a ten že snad — snad i s děckem vezmeji do služby. S tou jiskrou naděje vstoupila ubohá do vlaku v sobotu dne 26. října t. r. odpoledne. Al mezi jízdou naděje její pohasínala a zvláště dusily ji obavy, jak bude dále, jestliže jí hospodář nepřijme Strach před mlhavým budoucnem zcela ji opanoval a vyvrátil rozum z rovnováhy. Za těch devět dnů. co dívala se na drobného tvora, nikdy jí nepřípadal tak ošklivým, tak obtížným a těžkým .. Napadlo jí — ale zalekla se té myšlénky. N — zabít ne, ale položit někam a utécí daleko, pryč od něho. To se jí zdálo menším hříchem. Snad je někdo najde, snad se ho ujme! Úmysl ten také provedla! Nedojela na místo, kam chtěla, nýbrž vystoupila v Krupé a za šera dala se do polí, kde děcko, zavinuté pouze v zá- stěře, položila na odlehlém místě, na pyrami- du chmelových tyček. A pak, udělavši nad ním kříž, prchala od místa, jako zločinec bojící se vyzrazení. Za tmy již dorazila do stanice v Krupéa zde v nádražní restauraci, v teple seděla a výčitky ozývajícího se svědomí zaháněla — pitím, zatím co drobounký, opuštěný tvor rozpínal ručky do chladné, sychravé noci a hledal prs nehodné, vlčí matky.

»A tak jsem je svěřila tedy Pánu- bohu . . .« vyprávěla včera před čtyřčlenným se- nátem, kam pohnána byla, když druhého dne 27. října ubohé dítě, celou noc v zimě ležící, šťastnou náhodou ještě živé bylo nalezeno a jako zázrakem při životě zachováno. Tomu říkala »svěřiti Pánubohu«. Předseda senátu vrchní rada z. soudu dr. Maýr zcela správně objasnil jí nelidskost a neženskost jejího činu, neomluvitelného naprosto ničím. Vzhledem k přitěžující okolnosti, že dítě odlo- ženo bylo na místě odlehlém, kam jen zvláštní ná- hodou občan Bušek zašel a je nalezl, vyměřen byl Stafenové trest značný, ale spravedlivý: sedmiměsí- ního tě žkého žaláře. Védoma si své viny, trest přijala.

Věstník spolkový. Přednášky.

Dnes: Průmyslové museum v Chrudimi: před- náška inž. Frant. Stracha »O elektromotorech« o pů 8. hod. več. 12. prosince: Průmyslové museum v Chrudimi přednáška inž. Frant. Stracha: »O způsobech osvětlo- vacích a jich srovnání« o půl 8. hod. več. Schůze. 6. prosince: Valná hromada společenstva mědi- kovců v Praze koná se o 7. hod. več. v restaurae su Teissigů« ve Spálené ulici v Praze.

Dnes: Meeting cerclu česko-angli ckého v 8 hodin večer v kavárně »Lonvre«, Ferdi- nandova třída. — Restauratér akc. pivovaru na Smí- chově p. K. Vodička pořádá ve prospěch českých menšin mikulášskou zábavu za účinkování kapely c. k. pěš. pluku č. 11. a oblíbených komiků pp. Laďánka a Vanderera dnes o 6. hod. več. v veškerých místnostech dvorany akc. pivovaru na Smíchově. 7. prosince: Mikulášská zábava Spolku kance- lářských a úřadních služebníků v Praze »u Choděrů« v 8 hodin večer. 8 prosince: Koncert »Hlaholu pražského« v Ru- dolfinu o půl 4. hod. odp. Lístky členům zakláda- jícím a přispívajícím vydává firma Karel Holoubek. rukavičkář v Praze, Jungmannova tř., proti pomníku. — »Klub přátel dělnictva« (lidové osvěty) pořádá ve velkém sále Českoslovanské akademie budby a zpěvu (býv. bazar Svatováclavské zál.) v 5 hod. odpoledn skioptickou produkci bizarních obrazů »Tisíc kilo- metrů po Nilu« od p. Koska. Slovní doprovod ob- stará p. Medal. Damský kroužek tamburašský v Praze cvič dvakrát týdně (ve středu a v pátek). Nové členky přihlaste se u sl. F. Mikuličovy v Praze-l, Petrská ul. č. 24 neb u Z. Veselé v Praze-II., Puchmajerova ul. č. 50.

Král. české zem. divadlo v Praze. Ve čtvrtek 5. prosince. Komická zpěvohra o čtyřech dějstvích. Složil W. A. Mozart. Text dle Beaumarchaisovy veselohry, vlasky napsal Lorenzo de Ponte, přeložil V. J. Novotný. Dirigent František Picka. Režisér Robert Polák. Konec o 10. hod Začátek o 7. hod.

Městské divadlo Kr. Vinohradů.

Ve čtvrtek 5. prosince. Po prvé: Vějíř lady Windermerové. Hra o čtyřech jednáních. Napsal Oskar Wilde. Pře ložil Jan Havlasa. Vystavil dramaturg Jar. Kamper. Konec o půl 10. hod. Začátek o 7. hod.

Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Prahy V zahradě I. pražského měšť. pívovaru. Začátek o 7. hod. Ve čtvrtek 5. prosince. Ve prospěch pana Františka Čekanského. Poprvé. Poprvé. Malé ručky. Veselohra o třech jednáních. Napsal Labiche. Přelo- žil a ve scenu uvedl B. Lachman.

Pištěkovo lidové divadlo vnohradeon. Začátek o 7. hod. Ve čtvrtek 5. prosince. Ve prospěch uváděcího personálu. 23086 Matčina kletba. Činohra o pěti jednáních od K. Birch-Pfeifferové. Pře- ložil J. V. Lomnický. Režisěr J. Pulda.

Svandovo divadlo na Smichově. Ve čtvrtek 5. prosince. Začátek o 7. hod. 10. hra čtvrtečního předplacení. 23100 Červená karkulka. Opereta o třech dějstvích. Francouzsky napsali Blum a Toché. Přeložil J. V Novotný. Hudba od Gi. Serpetta. Režisér V. Housa.

Místní odbor Ústřední Matice škole ské na Smíchově při oslavé svého čtvrtstoletého trvání, která měla průběh tak důstojný, nalezl tolik vzácné podpory u všech vrstev občanstva smíchov- ského, tolik ochotných spolupracovníků a tolik pro Matici štědrých rukou, že pokládá za svou zvláštní povinnost vzdáti všem, kdož jakýmkoliv způsobem o odbor i o slavnost se zasloužili, dík.

veřejný V přední řadě poděkovati sluší slavné městské radě smíchovské, jež přijala protektorát slavnostia podporou všestrannon — propůjčením sadů „Na San- tošce“, darem peněžitým i mravní podporou — již na- před úspěch slavnosti zaručila, dále slavnému ředitel- ství smichovských divadel za nezišt é propůjčení di- vadla a slavnostní provedení „Exulantů“, jakož i ne- únavnému slavnostnímu výboru, jenž nelitoval ani času, ani práce, aby vznešený úkol, který mu byl svěřen, vykonal způsobem vzorným. S obzvláštními diky vzpomíná odbor všech vlaste- neckých korporaci, jednot a spolků místních, jakoži jich zástupců, kteří k lesku slavnosti přispěli buď úča- stenstvím ve slavnostním průvodu a v programu slav- nosti, tak i hmotnou podporou, jíž odboru poskytli. Obětavosti dam, jež ujaly se funkcí při slavnosti jubi- lejní, budiž s obzvlástním uznáním vzpomenuto. Dík veřejný vzdává odbor podepsaný všem, kdož jakýmkoliv příspěvkem peněžitým, či věcným, nebo propůjčením nářadí, stanů, nadobí nebo jiným způso- bem přičinili se o zdar slavnosti. Diky naše náležejí též obecenstvu, zejména smíchovskému, jež se vzácným porozuméním seřadilo se pod prapor matiční. Obzvlášt- ními diky jest zavázán odbor českému časopisectvu, jež ochotně zprávy o slavnosti uveřejňovalo a tím vele- platně k jejímu zdaru přispélo. Nemohouce jmenovitě vypočítávati těch, kdož o zdar slavnosti se zasloužili, prosíme, aby všichni naši horliví přatelé a spolupracovníci i dobrodinci pokládali za nejlepší odměnu dik drobných dítek ve školách ma- tičních, na jejichž vzdělání věnován výtěžek slavnosti 4349 K 89 h a aby s díkem naším přijali na trvalé vědomí i prosbu, aby i nadale svou osvědčenou pod-

ALOSPEZ, A nebohý otec stiskl Holmeovi prudce ramenoa podíval se mu úzkostlivě do očí. Mladý muž odtušil: »Jsem si tím více než jist! Richard Behag zemřel ve Valparaisu a nyní se pamatuji na jeho historii, kterou mně kdysi vyprávěl před vykřičeným domem. Zemřel utopen.« Jordison zvolal- jako bez sebet »Mluvíte vážně?« Holme pokrčil rameny: »Proč měl bych žertovati? Zdá se mi, že jste jeho přítelem a to není mně valně po mysli, protože ona hi- storka nebyla mu ke cti. — Ale nyní, promiňte mi ještě jednou, jsem ale skutečně nucen již vás opustiti. Uvidíme se později.« A sir Artur Holme pospíchal k lodici svojí a skočil Vilém Jordison byl by si přál klásti mladému muži další ještě otázky. Avšak sirArtur byl jednou již přerušil hovor sko- rem příkře a neměl zřejmě chuti pokračovati v něm. Bývalý trestanec zůstal po několik okamžiků na Díval se na onu krásnou hlavu energického výrazu vroubenou vousem světlým, kterýž se zdál býti jako zl- tým v odlescích západu. Potom Vilém Jordison konečně smutně se odvrátil. Vrátil se krokem volným k osamocenému domu Kráčeje tak nešťastný otec opakoval hořce sám k sobě:

»Řekl mi, že dítě mé zemřelo! . . Avšak je-li to pravda, Briggs a Warlock zvědí to záhy ve Valparalsua potom si s tebou ještě slovíčko promluvím, chlapečku Zdá se mi, že víš ještě daleko více o mém synu!« Vrátil se do domu svého a vstoupil do komnaty svojí, tváře se, jakoby nikoho neviděl. Vrhl se na stolici u okna i zakryl si tvář dlaněmi. V jediném letu myšlenky přehlédl na ráz celou minulost svoji až po ono jitro, kdy spatřil naposled synka Zdálo se mu, jakoby slyšel ještě této chvíle jasně jeho hlas: »Jak dělají slepice, tatínku ? Už se nepamatuji . . .« »Kokoda! kokoda l« Vyvrženec vztýčil se a zalomil rukama zoufale. Zasténal: »Je-li dítě mé mrtvo, co činil bych déle na světě ?« I usedl znovu a jal se psáti dlouhý telegram pro Briggse a Warlocka. Doporučoval jim, aby nešetřili žádných nákladů, by opatřili si důkazy a průkazy o smrti Richarda Behaga, zemřel-li skutečně. O půlnoci, jak bylo smluveno dříve již s Arturem Holmem, Vilém Jordison sestoupil k průplavu, aby vstou- pil na palubu lodi, kdež měl nalézti své bedny. Tři sluhové jeho jej doprovázeli. Když došli ale až k vodě, bývalý trestanec povšiml si teprve s úžasem, ač noc byla velmi temná, že loď ne- byla již na místě, kde byla k večeru zakotvena. Marně upíral Vilém Jordison zrak svůj daleko do tmy, tázaje se, kam asi loď mohla se uchýliti.