Periodikum ALTO Viewer

1

Ročník XXXXIX.

2

s a tení

3

V Praze, v pátek 20. srpna 1909.

Praha

4

Číslo 229

5 article

Na ranní a večerní listy předpláci se V Praze v administracia na měsle na čtvrt leta . . . . 6 K — h s dvoji donáškou; na měsle. . . . . na čtvrt leta . . . . 7 K 62h vo Bllálkách na měsic. . . . . . 2 K 30 h Poštoui na měsle. pa čtvrt ieta : . . . 9 K o s dvoji zásilkou na měsie na čtvrt feta „V před! Vyhubit! Řežte je, až hadry budou lítat! C. k. panu censorovi především vý strahu! Kdyby, soudě podle tohoto nadpisu. domnival se, že má býti thematem článku. vyzývajícího k odvetným činům za Rabšach, Švechat, Hernals, Vachavu, mýlil by se Omyl jeho byl by pochopitelný, neboť vy cházel by především z přibližně správného ocenění citových a myšlenkových pochodů lidové duše české, v těchto dnech opálajíe bez přestání činy vídeňských »individní nej horšího druhu, opilců a lidí bez přístřeší jež nutno přičisti k obyčejné pouliční luze« jak zní známý raport vídeňského policejního ředitelství vídeňskými listy moudře neoti- štěný. Zkrátka náš dnešní titul jest citátem z nekonfiskovaných dvou výlevů publicisti- ckých, uveřejněných v listech, kteréž cítí se jedna ruka, jedno srdce, jedna kultura s je- dinci, karakterisovanými právě výňatkem z policejní zprávy vídeňské. »Vorwärts Ausmerzen!« »V před! Vyhubit !« Slova tato vstavil v čelo svého úvodníku vídeňský »Alldeutsches Tagblatt« a jak snadno každý nahledne, vyzýváni jsou k po vstání a vyhubení, vykořenění, vyplenění ví deňských Čechů všeněmeckým orgánem vše- němečtí a německo nacionální »bratří plat néři« a kdo by o tom pochyboval, že v tom »našem« rozkošném Rakousku možno veřej ným denním listem, v c. k. vídeňském hlav- ním městé říše, vyzývati k pogromu naproti půlmilionu jeho obyvatelstva, hromadnému potírání statisíců spoluobyvatelů, státníc občanů fysickým násilím, přesvědčil se hned z obsahu samého.

Hernals Vachav Čecho Praha Poštoui Alldeutsches Tagblatt pochod lidový duše Vorwärts Ausmerdit

6 article

Předestíráme jej čtenářům našim k do- plnění jich názoru o přemíře vídeňské zlo- činnosti německé, k posouzení, co nálezi takřka k samozřejmostem nejstaršího kultur- ního sídla německého na Dunaji, k tónu, jaký je vídeňské tiskové policii bez námitel připustným, k poznání prostředí, v němž vy chována jest vídeňská bestie davová. K po znání dalších osudů, jimž vydána jest dva náctá část našeho národa v městě říše, děkující svou existenci, své povýšení na stát a budoucí velmoc dni 23. října 1526, kdy Ferdinand Rakouský jednohlasně zvolen za krále českého. »Čest a sláva německy smýšlejícím Víde- nákům, kteří tak pevně, tak silně, tak roz- hodně ruce přiložili,« začíná hlavní orgán Všeněmců rakouských nejjadrnější odstavec své zlotřilosti. »O kéž by se tak bylo vždycky a všude stalo v německých zemích, dnes ne musili jsme oplakávati takové ztráty, jež jsme utrpěli, nemusili bychom naříkati nad Prahou a Plzní a leckterýms jiným nena- vrátitelným svým majetkem... Tentokráte se zase jednou s nejlepší stránky ukázalo. co jest důkladné vídeňáctví. To jest vídenská kuráž, Temperament, nádherná, jiskrná obni- vost. Ovšem, že se vídeňský temperament dal zapřáhnouti do vozu Lnegra a Gess manna, což jest stinná stránka nerozvážlivé. rozpínavé síly. Ale že by se ohnivý vídeňský temperament dal. použiti za tažného osla, který trpělivě táhne a táhne, to se přece nestalo. Neboť nakládá li se na něj přilia mnoho a přiliš nestydatě, dovede tento domnělý mezek náhle a do zadu vypáliti, až jiskry lItají. Dobře tak le

Ferdinand rakouský Dunaj Praha Lnegra Gess

7 article

Všeněmecký stylista, který domnělému mezku vídeňskému učinil před tím způsob- nější poklonu, srovnav jej s německým med- vědem, an prý několika silnými ranami tlap rozmáchl české nebezpečí v niveč, z něhož prý vzniklo, srovnává tisícehlavé davy pülchrů z minulé neděle s reky, kteří r. 1683 s ja ničáry hrdinně zápasili, r. 1848 Metternicha zahnali av jistého Ferdinanda k odehodu při- nutili; pouští se potom do Čechů s vervou nadšení, zpitého »jiskrným vypálením mezka na zad« i dí: Nyní však, když se tyto rány zdařily — přes to, že se smečka pana Go ruppa na zadní nohy stávěla — nyní nutno věč dokončiti, naprosto vyhu- biti a stůl vyčistiti! Češství pozbylo nároků na všechny ohledy, ba na milosr denství, když nás chtělo v našem vlastním domě a otčině trýzniti a vykořeniti. (!!) V še co české musí býti z pně i kořene vyhubeno! Nedomnívejte se pane Bie- nerthe a pane Goruppe, že můžete Víden strážemi bezpečnosti Čechům vydati. Tolik jich ani nemáte a tak dobře ani vaší dresí- rovaní kozáci jezdit nedovedou, aby tuto cenu v závodech vyhráli. České nápisy must v celé Vídni zmizeli, ani dvojiazyčné nesmějí tu trpěny býti. Prostředků proti tomu máme dosti — jenom jich pilně musíme používati.

Metternich Ferdinand Čecho Bie Goruppe Vídeň

8 article

České slavnosti nesmějí býti trpěny, dnes z změněných okolností jsou provokacemia jako s takovými musí se s nimi nakládati. ať to vhod panu Goruppovi, či ne! Vůbec radíme stráži bez- pečnosti a zvláště hrdinským jezdcům, aby si tak bujně nepočínali Čechy přes příliš horkokrevně nebránili, sic by to mohli na svém vlastním těle více ucítiti, než bloupé a pro- lhané policejní zprávy příznávají. Propůj čujeli se policie k tomu, že se staví před Čechy jako stít, musí si to dát libít, do- stane li se ji ran, které byli Čechům určeny My to policejním strážníkům nerozkazalia nemůžeme na jich postavení bráti žádného ohledu. Oni neberou obledu na naše, ne- hledě ani k tomu, že se mezi strážníky tako mnoho »böhmakluje«. České zpívánía blasité mluvení česky nesm býti dále trpěno: buď mluvit německy, anebo držet hubu! Do svých skrytých doupat musí češstvi zase zalé zt.

Gorupp Čecho

9 article

Pokoutní české školy musí býti vyhledanya v německy smýšlejících listech oznámeny právě jako hostinští, kteří jsou Češi, u nich se české schůze, zábavy a slavnosti konaji S mnohých stran se také nyní říká- Všechno nic není platno, hospodářská mo Čechů jest ve Vídni již přiliš veliká. Láry fáry! V řízných projevech musí se pokračo vati, jenom tak bude Vídeň od čechismu osvobozena vzdor několika bezkarakterním otrapům, kteří od českých bank berou peníze Tak se to musí zdařit a zdaří i kdyby pan Gorupp každého Čecba dal provázet čtyřmi pěšími strázníky a jedním jizdním a na .....! Potom však bude půso biti tento skvostný příklad Vídn skutečně povznášivě a nadšen také na Němce v zemích a bude se moci říci: Známe šablonu podle které Češi německá úze m dobývají, ale také jest forma. kterou se češství ušlapáva, a t jest vídeňská forma V před! Vy- plenit! Nechť nikdo nenamítá, že tato hnusná ostržeň, z vídeňského vředu německé kul- tury s největší ošklivosti vyňatá, pochází z pověstného »Alldeutsches Tagblattu«, o gánu onoho smýšlení, jež podle samého »Prager Tagblattu« representuje Mallik, po- slanec štyrského okresu, kretinismem nejsil něji stiženého! Neučinili jsme českému péru chvilkové násilí pokusem, vystihnouti nej nižší obraty, jichž je péro německé schopno jenom proto, abychom ukázali české veřej nosti jich propastnou zvrhlost a nezkrocenou zpustlost rozmáchlé žvavosti všeněmecké. z níž křičí strach půldruha milionu víden ských Němců před půlmilionem vídeňských

Čech Čecho Gorupp Čecba Němec Prager Mallik Vídeň Alldeutsches Tagblatt

10 article

Čechů! Pravda, věty ze všeněmeckého or gánu uvedené jsou poučnou ukázkou zášti křečovitě hledající nejsprostší výraz vzteku tisíců z velkoměstského vyvrhele vídeňského, jehož neuhašeně žízni vyrvána sta nedělních výletníků češkých, a už proto jsou samo sebou poučně. Ale to není jich pravý vý znam. Vlada Bienerthova propu stila tento výbuch všeněme ckého šílenství, ortelujícího ví- deňské češství k vyplenění, vy kořenění a vyhubení! Nemůže se říci, že to náhodné nedopatření, to je pouze vvvrcholení onoho systému strpění s jakým protežováno celé to vídeňské ber serkerství, po celé týdny dodávající si kuráže proti každému znatelnějšímu hnuti společen ského života vídeňských Čechů Není pochyby, že by kuráž tato byla vyko- nala své ůmysly, kdyby nebyla policie ví deňská zabránila už i tomu holému vraždění, k němuž bylo v neděli pohotovo dvacet více »nádherně jiskrně temperamentních Vídeňáků« na jednoho Čecha, ale tato pře- vaha bude vždycky při každé přiležitosti. jakou si chátra vedená Malliky a Wolfy za mane, a kdo ručí za to, že ústupčivost sy- stému nepůjde jednou tak daleko, aby po- skytnuta byla hlasatelům hesla »Vyhubite přiležitost k uskutečnění tohoto hesla tak jenom třebas na zkoušku! Kolikrát podobalo se tomu už ve doech právě minulé hrůzy, takže seházelo málo, a vídeňským Čechům byla by bývala dopřána lázeň ve vlastní krvi! Takovými projevy přímo se k tomu pracuje a možno-li pod kontrolujícíma očima orgánů vlády veřejným tiskem vyzývati ku vyvraždění určité a to české části populace sídelního města, jsou zajisté dovoleny jisté neklamné závěry na vlastní smýšlení této vlády!

Čecho Vlad Bienerthův Wolf

11 article

Nejdéle za čírnácte dní, v prvním týdnu příštího měsíce dojiti má z podnětu a říze- ním vlády k dohovorům mezi Čechy a Něme za účelem vyrovnání v Čechách — po ví deňské předehře, jejímž výsledkem, situne tak markantně označujícím, jest pekelná zášt německá pro pouhý fakt půlmilionu Čechů ve Vídni. Po takových approbovaných osvědče- ních, jež volají »Čechy vyhubit!« vyzývá se česká mírumilovnost, aby podala výhubci všeho českého ruku ke smíru. Zsinalá nená vist českého života jest stejná ve Vídn i v severních Čechách. Na doklad otiskl liberecký orgán něme ckých krajanů ministrů v předvčerejším svém čísle z mnichovské »Jugend« »báseň« pod titulem »Bitva ve Švechatu«, jejíž poslední dvě sloky: Pamatujte si to Rakušané něme- čtí, pokračujte s touže řízností dále, jakmile

Čecho Rakušan Čechy Vídeň

12 article

Čech drze ohrozí vás v zemi! Řežte Čechy, až z nich hadry poletí až se vnich kosti budou křiviti neboť i udatný sokolista pláchne z boje není li ve většině !« Srovnejme s touto lyrikou pominulého Michla nejnovější lyriku vládní, k níž dala se nadchnouti výsledkem Glabiňského konfe- rence. »Nechťsi národnostní tře- nice i nadále neztenčeně trvají,« čte se ve vládním communigné, » — tož přece vedle nich v poslední době objevily se opětovné výhonky touhy míru a sblížení. Tyto zárodky ošetřovati k tomu hleděti, aby tyto ojedinělé výhonky zhoustly k příznivějšímu smýšlení, bude radostně plněnou povinno st vlády ...« »Nechť si národní třenice na dále trvají!- To je pravé stanovisko Bienerthovo. »Řežte Čechy, až v nich kosti prašti !« »Vyhubte je, vypleňte je!« to jsou útky německé touhy po míru! A »Neue Freie Presse« dokládá k tomu ve své úvaze o nastávajících »do- hovorech«: »Chtějí Češi aspoň jednou v ná- plni štěstí (I!!), jímž je osud zasypal, uposlechnouti hlasu svědomí a sprave- dlnosti (!!!) a milionům Němců, kteří jako oni od mnoha set let jsou obyvatel téže země, vyjíti vstříc pravdou a poctivostí? Chtějí učiniti sami to, co by jed- noho dne proti nim uskutečněno býti musilo, až hněv a utrpen jako bystřice horská vzkypía přes všechny hráze se provalí?« Odpovídáme: Zkuste to a shledáte, co dokáže nad všechny živly vašich květnatých srovnání mohutnější sila: zoufalst v k poslednímu a rozhodnému boj vaším nacionálním sprosťáetv ím a barbarským násilím vybičova- ného národa českéhol

Čecho Michl Bienerthův A Neue Čech Němec Čechy Frei Presse

13 article Ministerská rada opravuje finanční plán Biliňského.

Ministerská rada opravuje finanční plán Biliňského. z Vídně, 19. srpna.

Vídeň Biliňský

14 title

(Zvýšení pivní daně se zamítá.)

15 article

(Zvl. telef. zpráva »Nár. L. -) V dnešní ministerské radě, která trvala s malou přestávkou celý den, jednáno téměi výhradně o finančním plánu ry t. B liňské ho. Ministr dr. Weiskirchner, dr. Žiček, ryt Hochenburger a dr. Sebreiner prohl á s il souhlasně — pokud se týče zamý šleného zvýšení daně z piva — že b předloha tato narazila na všeo becn odpor a jistě by parlamenten byla zamltnuta. Ryt. Biliňski hájil nutnost zvýšen pivní daně, poněvadž prý nikde nevidí náhrady nicméně nálada v ministerské radé je proti lze říci, že tato část finančního plánu ryt. B liňského je zmařena. Jednání v ministerské radě neskončilo de finitivním výsledkem a budou se proto konat nová úřadní šetření za účelem revise Biliňského finančního plánu. Z Vídně, 19. srpna. »N. Fr. Pr.« se do- vídá k této ministerské radě: Ve vládních kru- zich dospělo se ku přesvědčení, že zvýšení pivn daně by určitě v parlamentu propadlo.

Weiskirchner doktor Žiček Hochenburger Sebreiner Ryt Vídeň Francie

16 article

V drobném prodejií ranní čislo o sobě . . za 8h večerní . . . . . . . za 4 h Ve filišlkách na venkově ranní čislo . . . . . . . 10k večerní . . . . . . . . 5h lnseráty platí se hotově napřed- Předplacení a inserty administrace v Marlanské ul., 5. Tam nacházejí se těž redakče, tiskárna a expedice „Národnich Listů- Rukopisy se novraceji

Marlanský ulice

17 article

Nutným důsledkem toho jest změna nyněj- šího finančního plánu a začátkem záři počnou ministerské porady, ve kterých uvažováno bude o nových daních, které by zvýšení daně z piva paralysovaly. Daňoví referenti ministerstva budou zkou- mati nové návrhy, jež pak budou v záři před loženy ministerské radě. Bylo uvažováno také o myšlence, nepo- stačilo-li by zvýšení daně z piva asi o 70 hal., avšak také tato myšlenka byla za mitnuta. V ministerské radě byl živý odpor proti zvýšení daně z piva a parlamentní ministři prohlásili, že v žádném případě a v žádné míř nemohly by jejich strany daň tuto přijmouti Formální usnesení se nestalo.

18 article Česká výprava do Polsky.

Česká výprava do Polsky. (Od zvl. zpravodaje.) Ve Varšavě, 16. srpna 1909.

Polsko Varšava

20 article

Třetí den ve Varšavě. Program nedělní vyhražen byl ještě spo- lečné návštěvě krasoumné jednoty (Zacheta Sztuk Pieknych) a prohlídce jejích sbí- rek uměleckých, projižďce parníkem po Visle a návštěvě přístavu Veslařského spolku, kde če- skou výpravu přijaly a pohostily družně všecky společenské a sportovní spolky varšavské. V mě- stě, kde svoboda shromažďovací a spolková exi- stuje takřka jen na papíře, v kraji, kde polský „Sokol“ byl rozpuštěn, rozehnán, jsou sportov spolky jediným „nezávadným“ prostředkem sdružovacím. Tak třeba rozuměti významu, síle a počtu varšavských spolků sportovních, které se představily českým hostům v imponující mo- hutnosti a přijaly je tak, že — pokud možná — předstihly ještě všecko předcházející. V dlouhé řadě tramwayových vozů, ověn- čených zelení, dojeli hosté čeští ku přístavu na Visle, zahrnování opět po celé dlouhé cestě ne- přetržitými ovacemi. Na dvou parnících „Ku- rýru a „Venuší“, slavnostně dekorovaných zá- plavou českých vlajek, nastoupena jízda po mo- hutné Visle, jejíž břeh černal se deseti tisíci zá- stupů. Čestný doprovod nespočetných členů všech spolků a sdružení veslařských oživoval majestátní proud Visly, a s břehu na břeh pře- nášela se bouře jásavých pozdravů. Po hodinové projížďce zamířily obě lodi ku přístavu, kde vy- strojena rozlučná snídaně. V jejím průběhu jménem všech sportovních sdružení promluvil k hostům president veslařů varšavských p. Luc- jan Kobylecki, ujišťuje je, že pobytem svým v království tak hluboko se zapsali do všech srdcí polských, že na příště vždycky slo- vo Čech znamenati bude — druh a bratr. S přá- ním společného rozkvětu a šťastné budoucnosti vložil pak v ruce vůdců české výpravy spolk- vou vlajku sdružení veslařů varšavských.

Venuše Varšava Visla Zachet Sztuk Pieknychology Sokol hutný Visla

21 article

Po něm promluvil ještě selský poslanee kraje lubelského Nakonieczny ve svém národním kroji chlopském, obklopen družinou sedláků wilanovských, kleří se přišli s Čechy rozloučiti. Mluvil o tom, jak polský chlop cíti radost z návštěvy české v Polsce, jak chápe, že je mu potřebou srdce společenství s národem- takovým, jako jsou Čechové. Slibuje jménem selského lidu polského, že si obrání svoji vlast a zachová věrné přátelství Čechům. Následovalo pak skládání pozdravných adres a diplomů všech spolků polských ve Varšavě v ruce náměstka starostova posl. Jirouska, ne- boť starosta dr. Groš, volán nezbytnými povin- nostmi, musil se s výpravou rozloučiti hned po

Čecho Jirousek doktor Groš Varšava

22 title

FEUILLETON

23 article Literatura.

Literatura. Naše knih v. * Gustav R. Opočenský: Lubačovské dojmy Verše. Nakl. Fr. Hložek v Uh. Brode. Cene 60 hal. Luhačovice svým rychlým vzrůstem v prvořadé lázeňské místo slovanské a svojí skutečnou, zcela mimořádnou přírodní krásou vzbudily v poslední době interos tak pronikavý, že není ani divu, že se ohlasy jeho značněji jeví i v literatuře. Již tím, že celá řada českých, slovenských i polských literátů se zálibou do Luhačovic zajíždi na zolavenou, je při rozeno, že se ozvěna luhačovickýcb vzpominek o tve i v tvorbě jejich, tu víc, tu méně intensivně, tu bez- děčněji, onde s netajenou tendenci. Tak možno opravdu mluviti jmenovitě již o jakésí skoro zvláštn »luhačovické poesii«, jež ovšem zejména v kruzích současných nebo bývalých návštěvníků lázní na- lezne vždycky přijetí ochotně. Knižka pana Opočen ského je právě typickou ukázkou takové lokální luha čovické poesie.

Gustav Opočenský František Hložek Knižek Uh . Brod Luhačovice Opočno

24 article

Nemá jiných literárních aspirací, než aby kyli čkou drobných květů, svitou namátkou s rozlehlých lučních koberců a zalesněných strání luhačovických zamávala trochu barvitosti a vůně vzpomínkám všech kdož tudy také s očima i srdcem otevřeným chodil a odlud odnášeli si radosti i bolesti drobnějších, neb i blubších dojmů do všedna denního života. Po te stránce knížečka Opočenského nalezne přemnoho vděčných čtenářů, prolože ji přenesou se sami k vlast nímu snění. Nelze upříti, že některé »luhačovické« verše Vy- skočilovy a zejména náladové prósy Imlaufovy maj více vroucí bezprostřednosti a hlubšt, upřimnější ci- tové zabarvení, ale i takto jsou ve sbirce Opočen- ského čísla, jež dovedly se vymknouti nad průměr příležitostné, místní publikace a zůstanou literatuře Na přiklad třeba jen »Lesní procházka«, »Tajemství lesa«, »Dobrů noc«. Knížka vyšla ve skvostné úpravě a p ečelným lázeňským hostím luhačovickým bude milou vzpomínkou. A B. D.

Opočenský Imlaufův Dobr Opočno

25 article

* F. X. Šalda: Moderní lileratura česká. Na- kladatalství Grosman a Svoboda v Praze 1909. Na dlouho nebylo u nás slyšáno tolik řinčení nepokojných zbraní, jako právě po přednášce p. P. X. Saldy ve společenském klubu „Slavie“, klerou upravenou a docelenou autor vydal právě knižně. Ra i ti, o jejichž seriosnosti nemožno pochybovat podráždéni byli tentokráte literárním měřitkem jehož p. Salda použil při kritickém zhodnocení českého písemnicíví, zvláště novějšího, Myslím však, ze zcela zbytečně. Autor studie o české literatuře neobjevil set ani trochu jinak, nežli jaký jest na soudcovské stolie kritické uibuny v „Novině“ a jak všeobecněje znám. Místy snad ještě trochu více nabrousil pitevní své nože. přiostřil svůj posměch nad mravenčí pile našich skutečných historiků literárních (o nichžv úvodě praví, že „čím více o literární historii české píší, tím měně o ní, zdá se již, přemýslejí“, ale na něž již na str. 27. opět se odvolává), nebo uhladil n rychlo, co by mohlo rozčepýřit literární účesy jeho chráněnců — leč to vše konečně je jen věcí vkusu a kensequence.

Šalda Sald Praha Slavia

26 article

Bylo ovšem zvláště mnoho poukazováno na tuto výsostnou ochranu oněch několika vyvolených, jich, jměna i práce těsně pojí se ku programu „Noviny“ Avšak i tu demnívám se, že bylo p. Šaldovi křivděno Byť i snad všichni jeho chráněnci nezasloužili plnéh uznání Gak ho mnozí zcela právem jsou hodni), spi- sovatel dostál tu prostě pouze povinnostem zodpo vědného redaktora, jenž za kvalitu přijatých prac ručí svým přesvědčením. A konec konců při všech přednostech, jež p. Šal dova „Moderní literatura“ má, i při všech nedostat cích, jež jsou v ní zjovny, celkem ani tato kniha ne způsobí asi rozhodného obrátu ve všeobecném m nění, které o četných, p. Šaldou postižených auto- rech v čtenářstvu i seriosní kritice pevně je za kotveno.

Šalda všeobecný m nění

27 article

Nezastavuje-li se autor na př. u práce „lak ol jemně, úsilné a opravdové, která jest životním úko lem Jiráskovým“, náš Jirásek zůstane přece jen dra- hý všem českým čtenářům, v jejich generacích budot velkolepé knihy jeho žíti ještě hodně dlouho, kdyá již po p. Šaldových kritických experimentech dávne nebude ani památky. A stejně okolností, že p. Šald odbyl úžasné dílo Jar. Vrchlického několika slovy čímž v souhlase s předmluvou doznal, že nepočitá ho „k duchům zralým a mužným, kteří ctí v pocsi a v krásné próse veliké kulturní hodnoty živolní vidí v jejich dílech nejušlechtilejší projev genia nš. rodního“ atd. — světový význam našeho prvého básníka nebude zmenšen ani o píd. Zdá se, že p. Šalda vycílil již také tuto možnos a proto postavil se tak ostře proti literárním histo- likům („bildungslilistrům“), kteří prý práci ordinu si jako opium, kterým si získávají anesthesii a jím prý uniká „utrpení osobnostního myšlení a čítění“ Nu ovšem, přepychu přemýsleti může si dovoliti pou- ze p. F. X. Šalda. Bylo by si však jen přáti, aby zvláště v prvnín oddílu své práce p. Salda byl více soustředil svoje „myšlení“, neboť to, co podává o staré a středn době naší literatury, je namnoze nesprávné, jist však nepostačitesně. Nelze v úzkém rámci této recense zabíhati do detailů a bude v odborných listech šířeji znalci

Jiráskův Jirásek Šaldův Šald Vrchlický Šalda

28 article

chybách téchto promluveno, proto poukazuji pro dne- šek jen, že p. Šalda, který zdůrazňuje náboženský moment v dobách Chelčického, zcela zapomíná vý- voje myšlenek národnostních, jichž eíle záhy v Če- chách silně se propagují. (Dekrel kutnohorský.) Podobně i stať o reformačních bojích za doby Lutherovy zcela neprávem odříká se souběžných snah Husových. Celkem správně dolíčeny převraty které osvělovému myšlení XVIII. st. vtiskly alospoř zevně národní ráz, načež autor M. Č. L. přistupuje ihned k vlastnímu rozvoji nového českého písem nictvi; a tu již ovšem přirozená oddanost, s níž p Šalda líčil světové pozadí, ustupuje ostrému a zpyta- vému pozorování hyperkritickému. Vedle Kolára, jenž odbyt střízlivým úsudkem ač jeho panslavistické sny dosud živí generace, Má- cha. Čelakovský a zvláště Neruda (ve smyslu Vrchli ckého zhodnocení Nerudovy poesie) posouzeni vel- mi pozoruhodně. Poněkud tendeněně dolíčeny polemické boje le osmdesátých, načež přikročeno ihned k vývoji litera- tury nej tovější, nejchoulostivější to části přítomné essave. Smělou rukou upírá v ní p. Šalda skutečnou velikos! básnického nadání Sv. Čechovi, zcela nepři- jatelně podřaďuje Jar. Vrchlického v oddělení pocín schematických, u nichž „akí tvůrčí intuice nahrazer je aktem mnohem mechaničtějším“, aniž by při tom poukázal na obrovskou práci, kterou J. Vrchlický ne- známou dosud a malou českou poesii spojil s vele- proudem světového uměleckého žilobití a se stejnou odvahou ponižuje J. Zeyera lehkomyslnou poznám- kou o jeho epigonství.

Šalda Chelčický Husův Kolár Čelakovský Neruda Čecho Vrchlický J Vrchlický J Zeyer

29 article

Slavné kdysi toto trojhvězdí zmenšuje se po tímto zorným úhlem na světla nepatrně velikosti a malicherného významu. Ale nejen tito slavní předáci moderního našeho Parnassu, i celá fada uznaných našich literárních pracovníků skalpována je tu stej- ně popravním způsobem: Herrmann, Šimáček, v Mrštík. Merhaut. Dyk, Holý i Sládek — takticky proto, aby ještě výše na temném pozadi vynikli ti kteří již vlastní svojí hodnotou stojí dosti vysoko ale p. Šaldovi nezdají se dosud dosti božsky ozářeni, Machar. Bezruč, Sova, Březina, Svoboda. IIlaváček a j., jimiž dosavadní vývoj české literatury zatím končí. P. F. X. Šalda uzavírá svoji knihu perspektivním výhledem do budoucna. Nezdá se mu sice zoufalá není však také prý zcela potěšitelná. Pan Šalda kon- statuje, že moderní česká literatura je chudá na či- ny vnitřní odvahy, víry a statečnosti. Doporučuje proto pečlivou organisaci práce a uzákonění tvůrčích sil jako jedinou záchranu. To ostatní, co autor M. L. Č. dodává o harmonickém spojení a tajemném svazku vášnivé lásky mezi národem a jeho uměleckým projevy, jsou věci podstatně alespoň známé. Essaye p. Saldova psána je krásným, souladnýn stylem i připravena značnou znalostí světové lite ratury a je vskutku škoda, že ani v této knize, jež mohla splniti také mnohé nároky moderní kritiky české, srdce bystrého posuzovatele nedovedlo se více radchnouti pro českou knihu a vytěžiti z ní poznatky pro nás potěšitelnější a spravedlivějšíl

Herrmann Šimáček Mrštík Merhaut Dyk Sládek Šalda Machar Bezruč Sova Březina Svoboda M L Saldův

30 article

* Jan Neruda: Nová žeň (Ba lletrie 1.) Po vídky a humoresky. Topičův sborník 2. V Praze, na kladatel F. Topič, knihkupec. 225 str. za 80 hal. Jako samostatný, vítaný doplněk sebraných spist J. Nerudy, obratné pořadatelstvo Toprčova Sborníku počiná zařazovati v program knihovny, souborn dosud nezařazené práce Nerudovy, jichž prvý sva zeček s instruktivní předmluvou L. Olisa leží jia před námi. Kniha po nejedné stránce i pro literá ního historika zajímavá, zvláště vývojo vě, přídává nové rysy k tvůrčimu profilu básníka »Hibitovního kvilí«. Jediná historická povídka Nerudova »Dnov na K jučevě« tak trochu sentimentálně romantická uvozuje tento svazeček, poprvé zde sebrané origi nální »Pražské pověsti« ho pak uzavírají. Je přiro zeno, že tyto práce z počátků Nerudova tvoření ne- jsou vesměs bodnoty stejně vysuko umělecké, al mnohé z nich možno přece jen přitaditi k nejlepšímu co darovalo domácímu písemnictví autorovo pero Poukazuji jen na rozkošnou »malostranskou« po vídku »Předvečer třikrálový«, či ironickou »Al blnu« nebo svěže kreslené »Historky ze železnice.« Nepopíratelně zajímavé jsou tu i spisovatelovy názory náboženské, základy sociálního přesvědčení a pevné složky budoucího leptavého humoru. Celkem možno jen vítal toto druhé číslo sympatické knihovny, jejíž redaktor p. K. Rožek zřetelně snaží se přiblížiti ji domácí literární poklady veřejnosti nejširší. Topi- čův »Sbornik« je vnějškem slušně upraven a bylo by si jen přáti, aby také vnitřku dostalo se pevněj. šího papíru, jenž by zvlaště v obecních knihovnách spíše odolal sterým stykům s čtenářstvem, jež po pěkných těch svazečcích vždy sáhne dychtivě, rádo a s oblibou. — Vkl.

Neruda Topičův J Neruda Toprčův Nerudův L Oliso Al bln K Rožek Praha Nová hnát

31 article

* Kare! Rožek: Drž povídky o práci Osení« sv. 14. Nakladatel F. Topié v Praze. Cen 90 hal. Novou knížečkou p. K. Rožka obohacena byla domácí naše literatura pro mládež svazečkem vzšené hodnoty umělecké a vážného ideového nazírání na život našich maličkých. Dvě povídky v knize zařa- zené zvlášť srdečně líčí ušlechtilý vztah dětského srdce k duší vychovatelově, jemuž namnoze dána tu správná a svědomitá dírektiva, jak usnadniti nezku- tenému dítěti prvé spolehlivé kroky do života. P této výchovné stránce zvlášť druhá povídka »Va vříkův Toník« je plna něžného soucitu autorova s chudým hochem, jenž obětavě pracuje za celou ro dinu, při čemž šťastně dochází i svého cíle a pev ného existenčního postavení. Naši malí čtenáři jistě často a rádi vrátí se k ušlechlilé této knize, jež psána čistým a ryzím jazykem stane se věrným jejich druhem nejen o prázdninách, ale i v nastávajícím školním roce. Její spisovatel prokázal pak v drobných těchto po- vídkách poznovu vřelé své pochopení pro všední život i pro cesty, na nichž možno chudému tohoto světa najíti také svoji radost, úsměv a cíl. Doporu- čujeme vřele! * Sophus Michaělis: Revoinění svalba. Hra o třech dějstvích. Přeložil K. Dušek. Nákladem F. Šimáčka v Praze. Cena 90 h. Vzrušující dramatická práce duchaplného dán- ského autora je zasazena v rámec revoluce fran- couzské a hraje se na zámku Triouvillu roku 1793. Děj kusu sp čívá na tomto podkladě: Při sňatku, konaném po tichu na jmenovaném zámku mezi markýzou Alaine de T'Estoile s marký- zem Ernestem des Tréssailles, je zámek náhle ob- klíčen vojskem republikánů, novomanželé jsou zajat a mladý, markýz des Tréssailies odsouzen k smrti, »poněvadž byl dopaden na francouzské půdě se zbraní v ruce“.

Kare svatý . 14 F Topié K Rožek K Dušek F Šimáček Tréssailles Tréssailies Praha Virginie Sophus Michaělis

32 article

Bouřlivá revoluční doba dává ovšem autorovi k disposíci příkré dramatické obraty, ale klade zá- roveň nemalé požadavky na jeho umělecký a du- ševní fond. Autor vyhrocuje děj k nejzazším hranicím dra- matickým, kdy jediné slovo může vzbuditi dojem ko- mičnosti, avšak autor balancuje hravě na tomto »ostří nože« a rozuzlí hru neočekávaně. Hra se přípravuje, dle doslechu, na přední naší scéně a doufáme, že nebude bez úspěchu. Bibliografie. * Ottův Malý zeměpisný atlas. Sešit 8. Obsah: Francie (Korsika), Porýní. Střední Rusko, Pařiž (plán). Za 80 hal. * Lev N. Tolstoj: Sonata Krentze- rova Ottova Světová knihovna. Č. 738 — 739. Za 40 hal, * A. Kuprin: Sketa a jiné povídky. K 3.—. Nákladem J. R. Vilimka v Praze. * Guy de Maupassant: Yvetta a jiné po- vídky. Přeložil Jarosl. Vrchlický. I lustroval Curtazzo. * Maliny, libovonné ovoce našich zahrad a lesů. Pod tímto titulem vydal právě známý a v nejširších kruzích velice oblíbený spiso- vatel Václav Soukup, býv. vrchní kuchař a cukrák v Londýně, Paříží a Vídní, novou svoji práci, která zajisté setká se s touže pozorností jako všechny jeho publikace předchozí. Obsahuje jenom z prakse zí- skané a veskrze vyzkoušené návody a předpisy, jal možno toto u nás tak oblíbené ovoce nejlépe v do mácnosti, restauranlech i cukrárnách všemožnými způsoby zužitkovati. Také nezapomenuto v ní na pěstování malin v zahadách pěkným odborným člán-

Ottův N Tolstoj Krentz A Kuprin Vilimek Yvetta Jarosl Vrchlický Curtazzo Malin Soukup Francie Korsika Porýní Rusko Č . 738 Praha Gua jít Maupassant Londýn Paříž Vídeň