2
masthead
Č. Budějovice, dne 22. srpna 1902.
Č . Budějovice
6
article
Vychází každý týden v patek O Redakce, administrace a expedice 0A Předplácí se: pro Rakousko: ročné K 4-80, půlroční
Za inseráty nebéře redakce zodpovědnosti a platí se hned & Rudolfovská třída číslo 14. v Českých Budějovicích, K 240. čtvrtletně K 1-20. Pro Německo na rok K 548.
při objednáni • Jednotlivá čísla za 8 haléřů. • Pro ostatní země na rok K 6:88.
Rakousko
Český Budějovice
Německo
K 4
7
article
Do Č. Budějovic. V neděli, dne 24. srpna,
t. r., o půl 10. hod. dop. koná se v místnosti
Politického spolku »Budoucnost« u »Srdíčka«
pololetní řádná valná hromada s důležitým programem.
Účastenství všech členů jest nutné.
Č . Budějovice
8
article
První Dělnická Výstava v Praze.
První Dělnická Výstava v Praze.
Tedy již jest — zahájena! Marné byly
všechny pomluvy a zášť nepřátel — Praha hledí
na ni, přichází se na ni podívat dělnictvo i inteligence
ze vzdálených míst a všude nese se
zvěst — je zdařilá! Jak trpaslíci vyhlíží proti
ní všichni ti, kteří na ni — dosud nepoznanou
— plvali ...
Neměli jsme ještě příležitost, podívati se na
ní, věříme však, že jest krásnou, slouží ku cti
Veliké/Práci — královně všeho dobrého —
matce blahobytu. —
Byla to radost, čísti referáty o jejím zahájení,
o sympathiích, s jakými se na všech stranách
potkala. Žel, že sami nemohli jsme obco-
vati slavnostnímu tomu okamžiku a vlastní své
dojmy milým čtenářům vylíčiti. Necháme mluvit
však za sebe jiného pozorovatele, nestranného,
v otázkách uměleckých velmi přísného. Otiskujeme
zprávu »Času«, který není na věci přímo
interesován a netřeba mu tedy lichotiti chválou.
A »Čas« — nejobjektivnější to denník český —
píše: — tak je ta výstava pestrá, vidět z celku vážnou
snahu, kázeň a energii, podává mnoho vznětů a má
hojnost takových milých, srdečných koutků.
Praha
9
article
Výstava je hlavně prací strany sociálně-demo-
kratičké, a sice výhradně organisace českoslovanské.
Ruch výstav a výstavek, který za posledního desítiletí
všude v českých zemích tolik vířil a dosud víří a z
pravidla požehnání přináší — ten ruch ovšem zvábil do
svého víru a pachtění i české dělnictvo. Jest přece
dělnictvo »kost z kosti naší a krev z krve naší« —a
nemá jiných nervů a mozků nežli my ostatní. Co dobrého
v kryi celého národa proudí, čím nervy celku
se chvějí, to proudí i krví dělnictva a rozechvívá jeho
srdce i nervy. Tak tato výstava dělnická je zase jen
novým a již nadbytečným dokladem pro české cítění
a myšlení dělnictva sociálně demokratického. Třeba si
i připomenout, že dělnictvo chtělo vystavovat již roku
1895 na národopisné výstavě — vidět, že cítí a myslí
stejně živě s ostatním celkem národa a nikterak ne o
deset let pozadu — ale tehdejší proudy v národě mu
zabránili účast při národopisné výstavě a to dost drsně.
Byla i v té drsnosti skutečná »českost«, cosi takového,
jako bývá při sedlákovi proti chalupníkům. Již Havlíček
tuto »českost« velmi často kárával.
Havlíček
10
article
Než na první dělnické výstavě není ani prášku
vzpomínky na tuto drsnou chvilku: vše je tak sváteční
a srdečné. Dělnictvo, jehož prací chlubíla se zemská
výstava jubilejní, na pracovníky samy zapomínající a
jen firmám, kapitalistům chválu vzdávajíc, to dělnictvo
na své výstavě dopřává místa i těmto firmám, neodmítá
je, neumlčuje je, jen o to dbá, aby vystupovala
do zaslouženého popředí také osobnost pracovníků, jichž
vtipu, rozvahy a zručnosti umné dílem jsou právě vv-
stavené výrobky. Také skutečně celá řada firem českých,
zvlášt začátečnických, ohřívá se a posílí se teplem prvé
dělnické výstavy pražské. To jest ovšem překvapení
pro buržoasii českou, milé pro ty, kteří se nedali proti-
agitací proti výstavě zaslepit a využili rozumně této vý-
stavy na svůj prospěch. Sociální demokracie dělí se na
polovic s kapitalisty o to, co sama má a výhradně by
míti mohla jen pro sebe.
Výstava vyplňuje prostory průmyslového paláce
všechny; někde se věci i tísní. Mimo palác je jen ukázka
moderního dělnického domku, vystavěného jako zachycená
tužba příštích lepších dnů, kdežto v levém křídle
průmyslového paláce interieury dělnických bytů nynějších
(domáckých pracovníků tkadlce, obuvníka, švadleny,
potom ložnice stárků a mládků mlynářských, samota
železničního hlídače a jiné) připomínají nevlídnou, ba
drsnou skutečnost dneška. Znázorňuje ovšem výstava
11
article
Stížnosti listu se týkající zasílány buďtež na Adolfa Hejska v Č. Budějovicích, Česká ulice číslo 18.
hlavně jen život dělnictva vel k oprůmysl o vého a
živnostenského, pak domáckých pracovníků — ty
vrstvy totiž dosud jsou cellem aspoň zorganisovány ať
ve straně sociciálně-demokratické, ať v jiné ale
nemá obrazů* žádných z trudů nezorganisovaného a
hodně neuvědomělého dělnictva zeměděls kéh o. (Jeden,
dva diagramy pojišťovny na tom faktu nic nezmění.)
Na to prozatím síly pražských pracovníků nestačily a
zůstane úloha ta vyhrazena výstavě dělnické druhé,
k níž touhu tato výstava prvá všeobecně vzbudí.
Jak zajímavé podrobnosti poskytne znázornění života
dělníků zemědělských, o tom dává tušit na příklad
onen známý fakt, že na císařských velkostatcích na jižní
Moravě se dělnictvu dovážela v poledne polévka fazolová
v bečkách a škopcích a rozlévala se do koryt, odkud
brali si ji dřevěnými lžícemi, na zemi při korytě
ležíce. Ještě v loni tak obědvávali; snad to letos už
napraveno.
Adolf
Č . Budějovice
Český ulice
Morava
12
article
Mnozí představovali si, že dělnická výstava bude
- »samý papír«. Samé provolání, noviny a diagramy.
Oddělení novinářské, literární, typografické hýří sice papírem;
politické organisace vystavují úpravné a pracné
diagramy o hnutí dělnickém, v jednom koutě upraveno
celé bludiště z vyhlášek agitačních za nedělní klid; ale
přece jen na výstavě »papír« nepřevládá. Jeť výstava
ta tak pestrá a mnohotvárná, že zajímavostí svou daleko
předčí jarní každoroční výstavu hospodářskou.
V oddělení hrnčířském a sklářském podivíte
se na př. imitacím pompejánských vás, velikým
vásám řeckým, modelu pece rakovnické na umělé dlaždičky
(pracoval dělník p. Václav Pánek, hluchoněmý);
dělník-redaktor vysvětlí vám jasně výzdoby zlatem a
stříbrem na skle, uvidíte kunštátské hrnčíře z Moravy
pracovat při hrnčířském kruhu, shledáte se tam s »učenými
cihlami« z jarní hosp( dářské výstavy a potěší vás,
uslyšíte-li z úst dělníků chválu o majitelích této firmy
cihlářské z Letek (pp. Dvořák a inž. Fischer). — Zabloudíte
třebas do oddělení typografického, mezi
novináře a do písemnictví — a jste hned jako mezi
svými: uvidíte staré milé známé, památky tiskové z dob
probuzení a památky z dob persekucí. Velká plocha
stěny ověšena je samými rozsudky trestního soudu —
ty v rozvoji sociálně-demokratické strany mají velikou
svou kapitolu zrovna jako v obrození českém.
Pánek
Dvořák
Ing
Fischer
Morava
13
article
Výstava dělnická je štědrá srdečnými koutky,
k nimž rádi opět a opět se budete vracet. V těch koutcích
budou splývat duše dvou vrstev českých, dělnictva a ne-
dělnictva, v toužený souzvuk, ve splynutí duší. V těchto
intimních koutcích budete vzpomínat na obě nejmilejší
velké výstavy a teprve teď stanou se vám milými i
zemská i národopisná, když doplněny jsou letošní dělnickou.
Najednou v těchto koutcích — přesvědčíte se
— všechen ten složitý život národa našeho, puzený
jakoby několika různými a domněle i protichůdnými
silami ukáže se vám jednotným, jednou silou živeným
zrovna tak, jako přírodozpytcům moderním všechny ty
síly starých dob splývají v jedinou sílu a dušezpytcům
všechny »scholastické« mohutnosti« splynuly už dávno
v jednotnost duševních jevů.
V takové intimní chvíli srdečně přilnete k těm,
při nichž vidíte, že smělou myslí pronikli už dříve před
vámi touto záhadou. V té chvíli procítíte v duši své
smysl prostého nápisu nad vchodem do dělnické výstavy:
bud práci čest! To není žádné nové heslo, to šeptala
duše naše, když slyšela o práci spisovatelů a umělců,
o práci učenců a politiků, o práci rolníků a průmyslníků.
A šeptali jsme to s úctou, s nadšením jsme to
volali na táborech, »chaloupky naše buďte požehnány«
psali naši básníci o práci generací rolnických a jiní zase
velebili stavy jiné. Jen že jsme někdy — a také ne
vždy ~ pozapomenuli na práci dělníků, na práci
chudých. To třeba nyní napravit a jasně si v celém
národě uvědomit, že i dělnické práci patří
čest, stejná čest, všecka čest. t.
14
article
Fárek mluví — slyšte jej,
dělníci!
(Dokončení.)
Když stávkovali tkalci v Hronově, Hořicích
atd. atd., zpronevěřovali bratři peníze stáv-
kujícím sebrané na své strannické účely, a když
bylo »Právem Lidu«, »Rovností« atd. žádáno,
aby složili účty, oznámili jen sumu sebranou,
ale nikoliv, co kam se podělo. Ani příjem, ani
vydej, jak to učinily soc. dem listy z peněz jimi
sebraných, nebyl podán, a to nemohl být, poněvadž
by vyšlo na jevo, že si bratři peníze
nechali pro sebe. A proto křičeli na socialisty,
že ukradli peníze, proto je podezřívali a volali,
že zradili stávku, aby v tom křiku nebylo se
díváno na jejich dlouhé prsty, které dělaly to,
co jiuým lživě bylo vytýkáno. Ta strana žije
jen z nepoctivosti a co jí dává potravu, jsou
malé chybičky taktické, jež se tu a tam dějí;
jinak nemá podkladu ani politického, ani hospodářského,
ani kulturního.
Fárek
Hronov
Hořice
15
article
A nyní přicházím k druhému darebáctví,
které bude stát ojediněle ve své sprostotě a zá-
keřnictví v dělnickém hnutí; k tomu, co spáchali
Klofáčovci v Ostravě a co nesmí
zůstat bez odvety. Ty bouře,
které se tam strhly při ukončení
stávky, ty byly uměle a vědomě od Klofáčovců
připravovány. Já s tím nesouhlasil, co podnikal
Hejnic, a já raději ujel z Ostravy, poněvadž
jsem nechtěl mít zodpovědnost. Celé rozeštvání
lidu nevyšlo z něj, nýbrž bylo po několik dnů
uměle osnováno. Lid hornický v Ostravě je
dosud jeden z nejméně probudilých, na jednoho
vědomého dělníka připadne tam sta na nejnižší
úrovni stojících a této neuvědomělosti využili
Klofáčovci, rozeštvali ho, aby se pomstili
sociální demokracii, bez ohledu na to, že poškodí
samotnou hornickou věc. Tak vypadají
skutečně ty události v Ostravě a lží byl křik
Klofáčův o zradě soc. demokratu, darebáctví
byla všechna jejich tvrzení, vše bylo jen k za-
křidování jich ničemností a k zkažení práce
mezi dělnictvem, kterou podnikala sociální demokracie.
Hejnic
Klofáčův
Ostrava
16
article
Já nebudu líčit nic, co již je psáno v otevřeném
listě, abych se neopakoval *), a mohu
jen říci pár závěrečných slov. Dělnictvo ve
svém boji nemůže nic jiného dělat, než se orga-
nisovat a stát při sobě solidárně. Pak takoví
Klofáčovci, tito hanebníci ubíjející všechny
pojmy slušnosti, cti a dělnického vědomí nebudou
možni. Organisovat se na zásadách revolučních;
ne barikády snad a pouliční boj, ale revolucio-
novat lid přesvědčením, jasným poznáním dělnického
boje, který musí být bojem třídním.
Klofáčovci hlásají kooperaci práce s kapitálem;
ale ta již stává dnes ve fabrikách, neboť to nic
jiného není, ale my právě chceme, aby byla
tato kooperace odstraněna a ne ještě zachovávána.
Ne udržovat tuto špatnost dnešní kapitalistické
společnosti, ale chtít, aby byla zvrácena!
A jestli Klofáčovci ji hájí, pak nejsou stranou
dělnickou, ale neřádem, který znečisťuje hnutí
dělnictva a který nezasluhuje, než aby byl vší
silou odstraněn.
A nyní slovo k vám, národní dělníci,
jste-li přítomni. Vy hoši, nemáte
ponětí, co je to politika, co je to dělnické
hnutí, co je to národ a co socialismus.
Jděte a učte se, učte se,
abyste nebyli tak hloupí, naučte se
abecedě veřejného života a pak začněte
teprv politický život. Pak uvidíte,
co jste tropili, jak jste ničili
všechno dělnické hnutí, jakými jste
*) A tam je toho ještě větší hromada! Soudruzi,
ten list musí číst každý, pamatujte na to, ten list musí
být uschován jako dokument pro všecky budoucí časy,
kdy Klofáčovci někde něco podniknou!
Klofáčovec