2
masthead
„Nový Jihočeský Dělník."
4
article
vedlnost — ve skutečnosti je arrogantním, ano i
nebezpečným — osobní bezpečnosti lidí v jeho
okolí! — Čtenáři naši ještě pamatují se na
zprávu, kterou přinesli jsme nedávno o soudním
sekretáři p. Zahálkovi v Táboře. Tehdy stloukl
dělníka Sladkýho a dnes již opět jsme nuceni
zaznamenat surový čin téhož soudce Zahálky.
Jedná se tu o vlastní jeho hospodyni. Ve čtvrtek
dne 14. srpna, byl odpoledne zaměstnán hodinářský
pomocník spravováním elektr. zvonku.
Hospodyně nalila pomocníku sklénku piva, aniž
by se byla nadála, že bude pro ni dar ten ve
líce osudným. Pan Z. jda domů, uviděl sklénku
s pivem na skříni na chodbě, chopil se jí a za
velikého rámusu a nadávek udeřil s ní hospodyni
do pravého ramen vší sílou polil ji celou
a za hrozného láteření vyháněl ji okamžitě
z domu. Hospodyně znajíc povahu svého pána
už ze styku se Sladkým, prchla před ním k
jeho sousedům. Leč na tom nebylo ještě dost.
Druhý den ráno přišel strážník, aby se Verner-
ová (tak se totiž hospodině jmenuje) dostavila
na radnici. Když tam přišla dával ji policejní
revisor 4 zl. od Zahálky a nařízoval, aby se
z bytu tohoto rychle vyklidila. Vernerová však
řekla, že nemůže odejít dříve, dokud nedostane
svoji služební knížku a vrátila se domů, žádat
o ni svého pána. Pan sekretář však jsa zvyklým
roztahovat hubu na každého, jak Činí na strany
u soudu, spustil na hospodyni na novo. Když
mu tato při pamatovala, že se nedá týrat jako
Sladký, přišel »milý náš Zahálka« úplně z rovnováhy
— poslal pro strážníky — a krátce, když
se nechtěla bez knížky hnout, zmocnili se jí
strážníci, až jí modřiny a odřeniny na rukou
způsobili a odnesli ji v košíku?do šatlavy —
na rozkaz tohoto soudního sekretáře.
Zahálka
Sladký
Sladká
Verner
Vernerová
Tábor
5
article
Jakým právem policie tak surově proti bez-
brané služce a násilně zakročila, nedovedeme si
vysvětliti. Či si může v Táboře v domě policejního
rady bydlící Zahálka dovolit, co chce?
Vše zasluhuje přísného vyšetření a potrestání
vinníků! Pan Zahálka jako každý — ba jako
soudce mnohem dříve — má znát zákon, dle
nějž při propuštění musí být odevzdána také
knížka a na policii, kde má být knížka předložena,
místo aby učinili oznámení pro přestupek
na soudce Zahálku, prostě pošlou na služku —
po právu volající — policii s košíkem!! Něco
podobného nestrpíme a postaráme se sami, aby
celá věc byla po právu vyřízena. Pan Zahálka
knížku služebné své snad ještě od Fuchsové
Amálky z Kuklen, (která mu hospodyně doha-
zuje), neobdržel a proto ji asi nemohl vrátit. Tu
jej ovšem nijak neomlouvá! Ostatně jeho »otevřená«
povaha jako soudce jest dobře známa i
v presidiu a přece neučiněny dosud žádné kroky
k nápravě. Pan Zahálka mohl by sice velni
dobře zastávat šenkýře v nějakém zájezdním
hostinci na venkově, ale k vážnému úřadu soudce
budícího respekt a důvěru stran se naprosto
nehodí. Dokázal to nesčetněkrát urážením stran
a mimo toho pro násilí na Sladkéma Vernerové
spáchané patří na lavici obžalovaných. — Kdyby
dělník provedl jen desetinu toho, co soudce Zahálka,
seděl by již dávno za mřížemi. Vernerova
po svém zatčení povážlivě onemocněla a musela
býti dopravena ze šatlavy do nemocnice.
Zahálka
Fuchs
Sladkéma Verner
Vernerův
Tábor
Kukleny
dům policejní rada
6
article
— Hrubý popoháněč. Píše se nám z Jindř. Hradce:
Pan Beno Bochrach, pachtýř pivovaru záloženského má
najatého šafáře, který může býti vzorem všem lidumilům
pod sluncem. Počíná si jako nějaký paša. Aby viděli,
že má taky nějakou moc a právo poroučet, dává cítit
ženám, že pro něj žádný zákon v rakouské ústavě nestává.
Nadává dělnicím od rána do večera a popohání
lid surovými nadávkami: »Mrchy chvátejte!« »K—y zatraceny,
já vás vyhodím, která nebudete chvátat!« »Takovou
pakáž jsem tu ještě neměl, potvory ucourany!«
atd. Když se některá dělnice ozve, tu hned prý může
jít, není-li jí to vhod anebo jí řekne: »Co se vy ozýváte,
já vás nejmenuji, co je vám do toho?« Někdy si počíná
s lidmi jako litý čert, a ten lid si nechá vše líbit
za těch pár krejcarů. Ženy hubují doma, jedna více než
druhá, ale mocně ozvat se boji. Tak daleko sahá nevědomost
ženy takové, že snese veškeré urážky a šafaře
neumí žádná ukrotit. Šafářovi se při tom dobře
daří, když každá trpí a dře dál. Což, šafáři, nemáte
jako dobrý křesťan jiné nauky než nadávky? Nebojíte
se hříchů? Tak se chováte ku svým biížním ? A když
již mravních naučení nedbáte, není vám ani to povědo-
mo, že můžete být trestán dle trestních paragrafů? Víte,
že stává trestní zákonník, dle nějž každa urážka cti jest
jest trestu hodna? A Vy, ženy, proč si necháte líbit
takové hrubosti? Doma žalovati Vám nepomůže, ale
řádně se musíte ozvat, šafáři přímo do oči a dokázati,
že dovedete jej nechat potrestat za sebemenší urážku.
Záleží, milé dělnice, jen na Vás, byste hájili svou čest
a dokázali že jest místo u okresního soudu také pro
Vašeho popoháněče. Zkuste to a šafař skrotne pojednou.
Bochrach
Šafář
Jindřichův
Hradec
7
article
-|- Výdělkář. V Týně n. Vit. konalo se
dned 11. srpna před okr. soudem přelíčení, při
němž ukázalo se, jak daleko sáhá, ziskulačnost
některých lidí. Obžalováni byli Alexandr Plešner
a jeho dělník Dušek. Prvému kladlo se za
vinu, že nedohlížel na dělníka, když naplňoval
benzinem láhev, a druhému, že trochu rozlil, a
tato pak, když hodila do ní manželka řídícího
učitele Kuny (ve výslužbě) bořící sirku, vybuchla,
což způsobilo několik poranění. Při přelíčení
stavěl se v popředí řídící učitel Kuna a všemožným
způsobem chtěl uplatnit soukromo-
právné nároky a těžiti z nahodilého neštěstí a
bohatnouti z něj. Žádalť on: za bolestné pí.
Kunové 1600 K, Lad. Kunovi 600 K, služce
600 K a 426 K za nábytek; dále žádal náhradu
za lékaře, léky, ztrátu času, ušlý zisk,
posluhu a přiznání práva k náhradě za všechny
možné následky ještě v budoucnosti. Soudce
však se k názorům jeho nepřidal, zprostil pana
Plešnera obžaloby, ale dělníka odsoudil.
Týž se z rozsudku odvolal, neboť více jsou neštěstím
vinni lidi Kunovi než on sám. Když
obhájce služce řídícího (pobožného to pána) položil
otázku, proč nevypovídá jako původně, a je-li
pravdou, že plísnila ji její »milostpaní«, proč
přiznala při prvém výslechu, že ve sklepě roz
žhavaly sirky a hořící odhodily, dala se do
pláče a odpověděla kladně. — Tak vypadají
tedy ve skutečnosti ti »zbožní« lidé. Kdo se
chtěl dělit, pane Kuno?
Plešner
Dušek
Kun
Kuno
8
article
Z Trh. Svinů. (Bezdůvodná insul-
tace. — Nebezpečné chodníky. — Nezdravá
voda. — Dvojí loket pošt-
mistrovský. — Dlouhá doba pracovní.)
Že Trh. Sviny jsou 50 roků pozadu za každým
jiným městem v Čechách, bude mnohému neuvěřitelné
a přece je to pravda. Dne 10. srpna
konala se zde slavnost »Matice školské«, ale
tato neobešla se bez dokladů, že v Trh. Svinech
ani při vážné slavnosti národní nedovedou národovci
zachovati se důstojně. Zavítal mezi ně
také jeden Němec, který české řeči mocen není,
oni vzali od něj vstupné, pustili jej dovnitř a
tam jej potom sprostě insultovali. Soudíme, že
úkolem Matice jest zachovati národu české dítky
a ne žádat, aby Němec stal se obratem ruky
Čechem, mocným plyně české řeči. To není
úkolem tohoto spolku a přišel-li Němec na jeho
zábavu, mohli pořadatelé činit si z toho jen čest
a ne mu splácet sprosťáctvím. — Také příchod
do města překvapí již cizince, neboť nesmí se
opovážit jít po chodníku, aby si nepolámal
nohy, ale jde raději silnicí, kudy dobytek chodí,
tam je bezpečnější. Naše městská rada stará se
vůbec více o dobytek než o obyvatele města.
Němec
Čecho
Sviny
Čechy
Matica
9
article
— Dokazuje to i pitná voda. Ta je zelená
jako žába a naleje-li se do sklenice, hraje znamenité
barvy. — Pan poštmistr, patrně když
vidí ten obecný pořádek, nedbá také sám, aby
byl lepší na poštovním úřadě. Za listonoše roznáší
zásilky jeho služka a to jen když má čas, ať dostane
adresát svůj dopis kdykoliv. Ba pan poštmistr
má i dvojí loket. »Nár. Političku« nechává
správně doručovat do domů, ale pro listy soc.-
demokratické má prý si přijít adresát osobně.
— Dělnictvo však chová se ku všemu lhostejně.
O zákonité pracovní době není zde ani slechu,
ale dře se od 5 hod. ráno do 9. hod. večer a
to za mzdu ubohou. Každý také dle toho dopadá.
Je nejvyšší čas, aby se i zde dělníci
probudili a spojili se v jeden šik.
11
article
+ Na správce stravovny v Trh. Svinech
dochází nás více stížností. Radíme pánovi tomuto,
aby zacházel s- cestujícími jako s lidmi, sice
podáme na něj stížnost.
Sviny
12
article
+ Starým tatikům staro-táborským pořád
se nechce od obecního praestolu. V uplynulých
dnech volána byla, k okr. hejtmanství volební
komise, aby doznala oprávněnost podaných námitek.
Ve volební komise zasedali však soudruzi
a vedli volby správně; že z volebního seznamu
byly škrtnuty 3 vdovy, není přece vinna
volební komise, ale sám starý obecní výbor,
který to učinil, a nyní podává proto námitky.
Zajímavé ale jest, že na hejtmanství báli se náhončí
starého starosty přiznati se, že oni jsou
ti stěžovatelé a strkali soudr. Volka, aby prý
on se přihlásil jako stěžovatel. Ubozí hrdinové!
A tito lidé by chtěli ještě nadále řídili obec?
Chraň nás, Bože!
Politování hodna. V Nemanicích nadává
našim soudruhům -lůzo — i nevlastníka dcerka
starosty, holka, která by nikdy nesměla ani být
přijata mezi tu lůzu. Proč, ví sama nejlépe.
Ubohá panenko! Máme s Vámi jen soustrast
a proto Vám radíme, by dala jste si pozor na
jazyk, bude to jen k Vašemu dobrému; také
odpustí Vám pak každý dříve i tu smutnou reputaci
a polituje Vás.
Bož
Nemanice
Stará tatik
13
article
+ Panu nemanickému starostovi. Nehledejte
mrvu v oku jiného, abyste nepadl přes
trám. Myslíte-li urážeti organisované baráčniky
tím, že budete s četníkom hledat u nich kradené
obilí, pak si na Vás posvítíme. Chcete-li chytit
zloděje, obraťte se k těm velkým ane v příbytky
pořádných lidí, kteří se živí poctivě. Zakazujeme
si od Vás i to, by podezříval jste čelnější
soudruhy za jejich zády a vyzvídal na nájemnicích,
co o nich vědí, sice poženeme Vás před
soud.
14
article
+ Zhostil se jeho — kavalírsky. V minulém
čísle psali jsme, jak bezcitně odbývá zmrzačeného
dělníka správce knížecího velkostatku, pan
Osvald v Hluboké, ale on patrně nesmí jednati
jinak, když vidí tutéž bezcitnost u »Jeho Jasnosti«.
Než ještě vyšlo číslo s dotýčnou zprávou,
obdržel týž dělník odpověď na prosebnou svou
žádost ku knížeti Schwarzenbergovi. »Milost-
pán« mu dal napsati: »Na vaši podanou žádost
ku knížeti Pánu nařídil týž, by vám sděleno
bylo, že pro vás žádné práce zde není, a máte
sobě tuto kdekoliv jinde hledati. Řiditelství kníže
Schwarzenbergského velkostatku Hluboká, dne
14. srpna 1902.« Tedy nejdřív jej zmrzačili a
nyní má jít jinam, aby snad nějaký chalupník
vzal jej na milost. Toť věru — kavalírská odměna
... Ať žije— »milostpán« . . . !
Osvald
Schwarzenberg
15
article
+ Nevlidý lékař. Píše se nám z Č. Budějovic:
Nedosti na tom, že zákon o nemocenském
pojišťování je špatný, shledáváme, že nemocenské
pojištění kazí si lid sám, a sice ti, kteří
v prvé řadě povinni jsou volati po reformě. U
p. Staberňáka zaměstnaná dělnice onemocněla a
když domácí lečení po 4 dny nepomáhalo, obrátila
se o radu k p. dr. Školovi. Je členkou okr.
nem. pokladny, ale že zná ty její lékaře, chtěla
se dát léčit na vlastní útraty u p. dr. Školy.
doktor
Škol
Č . Budějovice
Nevlidý lékař
16
article
Tento ji náležitě prohlédnul, uznal, že je těžce
nemocná a odporučil ji na pokladničního lékaře,
aby alespoň lék dostala na účet pokladny. Obrátila
se k p. dr. Tůmovi, ale tento, sotva že
shlédnul lístek od okr. nem. pokladny, na nemocnou
se ani nepodíval a sedě u stolu, přes
celou světnici od nemocné vzdálen, kladl jí
otázky a předepsal jí nějakou bilinovou vodu,
asi za 2 kr. půllitru, a druhý týden chtěl, aby
již pracovala. Když bránilasenemocná, žek práci
způsobilou není, osopil se na ni, myslí-li, že
bude brát podporu po celých 20 týdnů? Tato
v rozčílení mu řekla, že na podporu kašle, ale
žádá ošetření, aby se uzdravila. Tůma sedl a
napsal: »Jelikož se nemocná na moji podporu
vykašle, propouštím.« S tím si pák šla nemocná
pro podporu za druhý týden. Ale páni úředníci
v okr. nem. pokladně nevyplatili jí nic a na
její stížnost, že dr. Tůmu nebyl oprávněn napsat,
je-li zdráva nebo nemocná, vždyť to neví,
když za celých 14 dnů ji ani jednou neprohlédnul,
odpověděli jí (ten prý s těmi černými
vousy): »Snad nemyslíte, že vám bude dělat
nádeníka? Zač tedy dostává 1000 zl?« tázala
se nemocná dále a k čemu jste vy zde, když
ani se nechcete přesvědčit, je-li nemocný v právu
a šikanujete jej tak jak sám lékař, na nějž si
mnoho členstva stěžuje? Ale úředníci málo asi
této oprávněné výtky dbají, jen když oni dostanou
své a členstvo ať nestůně, nebudou mít alespoň
žádnou práci ani vydání a povede se pak
lépe »národní pekárně«. Pan dr. Tůma se ostatně
dočká, že i na něj někdo dozraje.
doktor
Tůma
17
article
— Největší hanbou dnes je - býti chudým.
Alespoň mezi »vybranou společností« jest zásada
tato platnou. A ostatní lid nesmýšlí lépe. Lotru,
který zasluhuje kriminál, líbají ruce, nabyl-li
jmění, anebo nějakého vlivu, na poctivého člověka
však, nemá-li bohatství anebo schudne —
ohrnují nos. Tak stalo se i nešťastnému A. M.
Po rodičích sdědil několik tisíc, koupil si na
Pražské silnici dům a byl váženým domácím
pánem. Pak pronásledovalo jej neštěstí, dům
mu byl v exekuční dražbě prodán, a na něj nezbylo
nic a konečně dal jej vyklidili nový domácí
pán s nábytkem a třema dětmi na půdu.
Ani to dobrodiní mu neprokázal, aby jej vyklidil
na dvůr a obec donucena byla dáti mu
příbytek, ale na půdě, maje každý kousek ná-