Periodikum ALTO Viewer

1

26. října 1900.

2

Číslo 296.

3

NÁRODNÍ LISTY

4

Strana3.

5 article Výslech obžalovaného Hilsnera.

Výslech obžalovaného Hilsnera. Za všeobecného napjetí zahájil odpolední líčen 9 3. hodině předseda president pan Winter. Hilsner, byv předveden, ohledl se plaše po po sluchačstvu a usedl vedle soudního sluhy na lavic obžalovaných, zády k obecenstvu. Předseda president pan Winter sděluje přede vším obsah přípisu porotce pana Procházky Tento předložil soudu vysvědčení, vystavené panem drem. Malkovským, v němž se uvádí, že zmíněný člen poroty trpí silnou neurasthenií, kteráž mu ne- dovoluje, by líčení, které trvati bude po dobu delší než několik dnů, byl přitomen. Nedostavení své pan Procházka tímto omlouvá; předseda k tomu podo- týká, že po skončeném líčení bude ve věci té roz hodnulo. Předseda na to přikročuje k výslechu obža lovaného Hilsnera, řka: Povstaňte, obžalovaný. Slyšei jste žalobu? Rozuměl jste jejímu obsahu? Hilsner: Ano. Předseda« Kladou se vám za vinu tři činy 1. že jste 29. března m. r. večer v Březině u Polné společně s neznámými dosud pachateli Anežku Hrů- zovu úkladným způsobem zavraždil, že jste v noe ze dne 17. na 18. července v lese Mršníku u Polné činně spolupůsobil při vraždě Marie Klímovy a ko- nečně, že jste obvinil Josuu Erbmana a Šalomouna Wassermanna z vymyšleného attentátu a že jsteje také pro lento vymyšlený zločin vrchností udala sice tak, že obvinční mohlo věsti k vyšelřován proti nim a které proti nim také, jak vám známo. zavedeno bylo. Táží se vás: jste vinen činy, které na vás se žalují?

Hilsner Winter Procházka Malkovský Hr Klímův Erbman Šalomoun Wassermann Březina Polná Mršník

6 article

Hilsner: Jsem nevinen. Předseda: Ohledně všech zločinův uvede ných problašujete, že jste nevinen? Hilsner: Všemi činy ne. Předseda: K čemu se tedy přiznáváte? Hilsner: K oné urážce. Tou jsem vinen. Předseda: Přiznáváte se tedy, že jste se do pustil zločinu utrhání na cti. A co se druhých obou zločinů týče? Hilsner: V té věci jsem docela nevinen. Předseda: Máte jako obžalovaný právo, by ste přednesl, co máte k uvedení především proti ob- žalobě pro závraždění Anežky Hrůzové? Slyšel jste důvody, které uvádí obžaloba. Povězte nám, co jste dělal dne 29. března m. r. po celý den? Hilsner: Dno 29. března jsem o 7. hodině ráno vstal, oblékl se, posnídal a bral jsem se k horní bráně. Předseda: Kam vede horní brána? Hilsner: Na náměstí. Předseda: Co jste u této brány dělal? Hilsner: K horní bráně chodíval jsem často kráte Předseda: Neptám se vás, co jste dělal často krát, nýbrž co jste dělal 29. března? Iijsner: Setkal jsem se tam s kamarády chodili jsme spolu po chodníku. Když bylo k 9. neb 10. hodině, řekli mně, že se půjdeme podívat ke Ka- teřinskému kopci, kde se stavěl zemřelému panu Volancovi pomník. Šel jsem se tam také podívat. Předseda: Kudy jste šli?- Hilsner: Kolem kostela po chodníku, poton panským pivovarem a zámkem na Kateřinský vrch. — Předseda: Vozovou cestou nebo pěšinou ?

Hilsner Hrůza Volanc Na náměstí Ka

7 article

Hilsner: Skrze zámek. Potom jsme přišli na Kateřinský vrch. U stavby jsme se zastavili a díval jsme se, jak se stáví. Bylo tam také několik zná mých dělníků. Asi kolem 10. nebo 11. hod. dopo lední pravil jsem Zellingrovi, že půjdu domů, načel jsem šel pěšinou kolem božích muk skrze Pátek do židovského města a pak domů. Předseda: Zůstal jste už dopoledne doma Hilsner: Obědval jsem s (bratrem) Moricem — nemohu se již pamatovati, co jsme tenkrát k obědu měli. Po obědě, asi o 1. hod. odpol., šel jsem zase k horní bráně, kde stálo několik obuvníků. Postál jsem s nimi, šel jsem pak na náměstí a ko- lem okresního soudu a kostela jsem se bral dolu k panskému pivovaru a na Kateřinský vrch, kam jsem vůbec chodíval obyčejně dopoledne. U stavby pomníku Volancova bylo několik dělníků — jak ae jmenují, nevím. Díval jsem se, jak se staví. Nedaleko viděl jsem několik mladíků hráti karty. Nemohl jsem je hned poznat, až později poznal jsem jed- noho z nich, Laixnera, se kterým jsem býval často pospolu na Kateřinském kopci, kde on revolverem střílel veverky a pláky. Potom jsem z mladíků těch poznal Václava Sobotku a Zellingra. Seděl jsem u nich až do 3. hodiny, načež jsem se zvedl a pro- hlásiv, že půjdu do města, řekl jsem jim, by šl také. Oni však hráli karty dál. Řikal jsem sice Laixnerovi, který byl mým nejvěrnějším kamarádem by mně doprovázel, avšak ani on nešel a tak odešel jsem sám cestou k Březině. Do Březiny jsem však nešel. Také jsem nešel ani Žabokrtami ani okolo Božích muk, nýbrž obešel jsem to a bral jsemse tam druhou cestou, až jsem se dostal nahoru na Kateřinský kopec, okolo polností. Na kopci jsem nie neviděl.

Hilsner Moric Sobotka Zellingr Pátek kateřinský vrch Březina Volancův

8 article

Předseda: Proč jste se tam vrátil? Hilsner: Já se tam tedy vrátil. Na to jsem se sebral, šel jsem skrz panský pivovar na náměstí, kamž jsem došel asi ve čtyři hodiny. Za nějakou chvíli příšel Zellinger i chodili jsme spolu po chod- níku kolem trafiky. O 6. hodině sebral jsem se a šel jsem k horní bráně. Naproti kupci Vladykoví mn potkalo několik známých, mezi nimi také Bretisch, ti mně říkali, že chystaná pobožnost asi sotva s bude konati, poněvadž se ani obvyklý počet účast- níků — deset — nesejde. Odebral jsem se pak k ži- dovskému kostelu. U synagógy stálo několik židů. mezi nimi Steiner, obchodník Lustig a náš kostelní Alexander a měli vzájemný rozhovor. Za chvíli přišel rabín, všichini odebrali se do kostela a ja s nimi. Bylo nás přes deset a proto pobožnostse konala. Z kostela odebral jsem se domů do našeho byfu. Doma byla matka a teta Bodanská. Měl jsem hiad, i dala mně matka kávu a pekáček. Po večeři vyšel jsem ven a postál jsem chvili v předsíni vrátil jsem se opět do bytu. Za krátko jsem dvéře domovní zavřel. O 9. hod. večerní bušil na dvěř domovní můj bratr Moric, který je obuvníkem vrátil se z dílny. Když i on povečeřel, šli jsme oba spat. Dne 29. března jsem nikde nebyl vůbec.

Hilsner Steiner Lustig Alexander Bodanská Moric na náměstí

9 article

Předseda: Poslyšte, všecko co povídáte, není však pravda, jak sám uvidíte. Předně není pravda že byste byl šel na kateřinský kopec s polečně se Zel lingrem, každý jste šel zvlášt. Hilsner: Ne, my šli společně. Předseda: On ale tvrdí, že jste šli zvlášt Hilsner: To nevím jak by to bylo možno. Předseda: Uslyšíte, jak dále není pravda že jste chlapce, kteří byli nahoře, byl vybízel, ab šli s vámi do města, nýbrž vy jste je vybízel, ab šli s vámi do Březiny. Hilsner: Ne, prosím, pane presidente, já je vyb ízel, by šli do města. Předsoda: Ale poslyšte, vy jste byl vyslý chán snad naposled ve věci Hrůzovy 20. listopadu. a doznal jste sám, že jste vybízel Laixnera, by s vámi šel do Březiny a to prý proto, že máte oby čej choditi tam s Laixnerem, který tam střílel ve verky. Udal jste výslovně, že jste 29. března odpol jej vybízel, aby šel do Březiny. Hilsner: Co jsem tehdá udal, už se nepa matují. Ja byl tehdá bez rozumu. Předseda: To byl ale poslední váš výslech Dříve jste si to všecko dobře rozmyslil a docelaji nak vypravovati, co jate dělal tenkrát. Hilsner: Já se pamatuji, že jsem tehdá vy- bízel své kamarády, by šli se mnou do města Předseda: Vy jste výslovně řekl, že jste Laixnera výbízel do Březiny.

Hilsner Hrůzův Březina Březina

10 article

Hilsner: My chodili na kateřinský kopec. Předseda: Mně jde o to, zvěděti, vybízel-l jste Laixnera, by s vámi do Březiny šel. Hilsner: Prosím, já ho nevybízel. mPředseda Sám jste to však doznal. Hilsner: Když jsem to udal, nebyl jsem při rozumnu Předseda: O které hodině to bylo, když jste, jak udáváte, přišel z Kateřinského kopce do města na náměstí Hilsner: Prosím, pane presidente, určitě to udati nemohu, neb se na to nemohu již pamatovati ale ke čtvrté hodině to bylo, když jsem příšel n náměstí. Předseda A to jate chodil do 1/26. hod. več se Zelliogrem Hilsner: My chodili až k šesté hodině. Před seda: Ale Zellinger zase tvrdí, že to není pravda. Hilsner: Mohu se dobře upamatovati, že jsme k 6. hodině tam chodili. Předseda: Chodil s vámi Zellinger? Hilsnor: Ano, Vincene Zellinger se mno chodil. Předseda: Ten ale výslovně tvrdí, že ne chodil. Hilsner: To by se musil mýlit datem. J s ním jinak chodil velmi často, ale já se dobře pa matuji, že jsem s nim tehda šel. Předseda: Hugo Fried a Bretisch rovněž vy povídají, že s vámi nechodili. Hilsner: To nebylo pravda, chodili. Pře dseda: Mluvil jste s nimi? Hilsner: Já se jich ptal, půjdou-li takédo kostela a oni řekli, že půjdou. Víc nic jsem s nim nemluvil. Předseda: Mluvil jste též o kanforu Steine rovi, obchodníku Lustigovi a kostelníku Alexandrovi Hilsner: Ti stáli před kostelem, když jsen s nimi stál. Předseda: Ti však také nevědí o ničem. Hilsner: Na Alexandra mohu se určitě pama tovat, poněvadž s ním jsem stál. Předseda: Když se ale ani on nepamatuje Tvrdil jste, že jste byl toho dne v Březině. Hilsner: Já toho dne byl na Kateřinskén vrchu, ale v Březině nikoli. Předseda: Uslyšíte pak, že vás lidé viděl na blízku. Hilsner: Na Kateřinském vrchu mohli mne viděli, ne však v Březině a to proto, že jsem tam nebyl.

Hilsner Březina Hugo Fried Stein Lustig Alexandrov Hilsner náměstí Hilsner Březina Kateřinskény vrch Vincen Zellinger Na kateřinský vrch

11 article

Předseda: To se ukáže, až se vám předve dou jednotliví svědci. Řekněte mně, znal jste Anežku Hrůzovu? Hils ner: Prosím, pane presidente, abych znal osobně, nebo měl s ní nějakou známost,to nikoli. Předseda: Netážu se vás po žádné zná- mosti, jen jestli jste vůbec věděl, že jistá ženština z Malé Věžnice dochází do domu »u Prchalů«, kte byla švadlenou. Hilsner: Já slyšel v Kulné. Hoře, že se měla jmenovati Anežka Hrůzova. Že šíje blizko nás, jsem věděl, ale jmeno její jsem nevěděl.. Také nevěděl jsem, že je z Věžnice, pan okresní soudce mně to teprve řekl. Předseda: Ale vychází na jevo, že jstej znal, že jste se o ni zajímal a že jste hledal příčinu k ní se přitočiti. Hilsner: Já měl holku, já měl Benešovu . Předseda: Teprve na to přijdeme, měl-i jste ji v onen čas. Znal jste ji (Hrůzovu) či- ne znal ? Hilsner: Že se jmenuje Anežka Hrůzova nevěděl jsem. Předseda: Později jste se přece dověděl kdo byl zavražděn. Tážu se vás, znal-li jste přee tím tuto osobu. Hilsner: Já jí neznal. Je možná, ze jsems jí všiml, ale že se jmenuje Anežka Hrůzova, jsem nevěděl. Předseda: Ale věděl jste, odkud je? Hilsner: To jsem také nevěděl. Předseda: Ale vychází na jevo, že jste mu sil přece jen něco vědět, že jste také znal blíže jej poměry, věděl, že je z Malé Věžnice a věděl, kudi chodí. Hilsner: To mi řekli teprve při vyšetř ován v Kutné Hoře. Předseda: Vy tedy zapíráte, Ale je tu vý pověď jejího poručníka Josefa Nováka, který tvrdi že si mu stěžovala, asi tři neděle před tím, než byla zavražděna, že ji nějaký žid pronásleduje, a sice jme novala vás, že to Hilsner, že stále za ní chodí až si ji moc prohlíží. Patrně jste se musil blíže . o ni zajímati, když měla příčinu dovolávati se svého po- ručníka.

Hrůzův Prchal Hilsner Novák Benešov Kutná hoře

12 article

Hilsner: Možná, že jsem ji mohl potka. ale že jsem ji šel vyprovázet, není pravda. Předseda: O to tu nejde, nýbrž o to, že jste za ní chodil a hleděl se k ní přitočit. Hilsner: Není to pravda. Já si jí moh všimnouti, když jsem ji potkal ve městě nebo ve bráně. Ale že jsem ji pronásledoval, není pravda. Předseda: Ona to tvrdila. Myslím, že kdyý má děvče příčinu u svého poručníka, musí mit pro to své důvody. Ale ona si i své matce stě- žovala. Arci matka neví, koho jmenovala a matk její domlouvala mu také, proč ničeho proti tomu nedělá. Poručník řekl, že vás ani nezná a tu matka Hrůzovy se tomu divila, že je (Novák) z Polné a že neví, kdo její dceru pronásleduje. Hilsner: Já o tom nevím Předseda: Jest ještě jeden svědek, Tadeái Večera, který se objevil během vyšetřování. Víle kde bydlela Prchalová ? Je to daleko? Hilsner: Není to daleko. Předseda: Kde měl krám Heřman Aufrecht To právě tvrdí Večera, že vás viděl po dvakráte státi s Aufrechtem, že jste něco na ni volali. Večeř se nad tím pozastavil, že takovému děvčeti nedáváte pokoje. Hilsner: Ze by mě mohl viděti, při pouštím, ale že jsem na ni pokřikoval, nen pravda. Přeld seda: Ale on to tvrdí. Hilsner: To není pravda. Pravda je jen,že jsem tam stál. Předseda: Ale váš kamarád, František Ve selý, sám praví, že se mu zdá, že jste mu o t kovém děvčeti z Věžnice vypravoval. Ovšem on tvr jen, že se mu to zdá.

Hilsner Hrůzův Novák Prchalová Heřman Aufrecht František Polná

13 article Hilsner: Já mluvil jen o Benešovéz

Hilsner: Já mluvil jen o Benešovéz Ždáru. Předseda: Kdy to bylo? Hilsner: To bylo také o těch svátcích. Předseda: Tedy v březnu ? jov Hilsner: To šlo o Benešovou

Hilsner Benešův Ždár

14 article Předseda: Kde jste chodil před 28. březnen

Předseda: Kde jste chodil před 28. březnen večer ? Hilsner: Chodil jsem po náměstí. Předseda: Setkal jste se s někým? Hilsner: To jsem právě chodil s Františken Veselým. Předseda: Ale potkal jste ještě někohoji ného. Ještě jinou společnost. Hilsner: Nemohu se pamatovat. Dvě žen štiny: Vytlačilovou a Reismanovou. Předseda: K těm jste přikročil a měl jst s nimi rozmluvu. Jedna se vás tázala, ce dělá vaše milenka. Hilsner Ano, ptala se mě, a sice nemyslil Benešovou, nýbrž Hatikovou z Kateřinského kopce. Předseda: Co jste jí na to řekl? Hilsner: Ptala se, co dělá dřívější má mi lenka. Já pravil, že milenky žádné nemám, že mám ve Zďáru Anežku Benešovu. Předsda: Ona tvrdí, že jste řekl něco jiného a to tvrdi obě. Řekl prý jste: »Mám nyní holku v Věžničce!« Hilsner: Já jí neříkal, že mám holku ve Věžničce, nýbrž že ji mám ve Žďáru. Předseda: Ale ona tvrdí výslovně, že jste o Věžničce mluvil a z toho se právě soudí, že s vaše řeč patrně vztahovala na Hrůzovu. Hilsner: Já jí odpověděl: »Teď mám lepš holku Benešovu ze Žďáru. Předseda: Vy jste byl odsouzen v Polní v měsíci březnu r. 1889 okresním soudem na 2 hodiny. Co tomu předehá zelo? Hilsner: Bylo to falešné hlášení. Předseda: Ale to falešné hlášení souviselo s jinou okolnostl. Hilsner: Já byl ve vyšetřování skrze Anežku Hrůzovu. Předseda: A proč? Hilsner: Že jsem jí měl psát . . . Přdseda: — že jsem jí psal Hilsner: Že jsem jí psal falešné psaní. Ale já to psaní nepsal. To psal František Skála?

Hilsner Františken Veselá Vytlačilův Reismanův Benešův Hatiková Hrůzův Skála Věžnička Žďár Benešov Zďár Anežka Benešov

15 article

Předseda: Kdy to bylo? Hilsner: Na to se nepamatují. Předseda: Proč jste vyhrožoval Benešové Hilsner: Poněvadž jsem s ní měl důvěrnou známost a zvěděl jsem, že má jiného. Předseda: Vy jste jí vyhrožoval, protože jste se s ní rozkmořil a sice z té příčiny, že s vámi ni čeho nechtěla míti a proto pochybuji o tom, že byste byl mohl mluviti tenkrát o Benešové, poněvadž jste s Benešovou tenkráte vůbec žádného poměru neměl. Hilsner: To jsem ještě poměr měl. Předseda: Byl byste se zajisté nechlubil, že je to Benešova, když s vámi ničeho nechtěla míti. Hilsner Když se mě ptala Reismanova, tu jsem s Benešovou ještě mluvil. Předseda: Vy jste pravil: Anežku Hrůzovu Hilsner: Ne, já říkal: Benešovu. Předseda: Uvidime, co řekne Reismanova Tážu se vás ještě jednou. Byl jste 29. března Březině? Hiksner: Já tam 29. března nebyl, já byl na Kateřinském vrchu. Předseda: Do Březiny jste nepřišel? Hilsner: Ja 29. března v žádné Březíně nebyl. Předseda: Kateřina Dvořáková tvrdí, že vás dopoledne 29. března viděla jiti směrem od Březiny resp. od Božích muk a z toho soudí, že jste byl do poledne v Březině. Hilsner: Dopoledne mohla mne viděti, poně vadž jsem šel do města. Předseda: Kde jste byl? Hilsner: Šel jsem kolem Božích muk at mne mohla potkat. Předsedas Vy jste byl ale toho dne odpol dne viděn a sice za okolností, které vás velice kom promitují. Jak jste byl oblečen tenkrát?

Hilsner Beneš Hilsner Beneš Benešův Reismanův Hrůzův Hilsner Dvořáková Březina Benešov Březina

16 article

Hilsner: 29. března měl jsem modré šaty. Předseda: Ale Dvořáková tvrdí, že jste by oblečen v zelený šat. Hilsner: Před tím dnem měl jsem zelený šak ale druhý den jsem měl šat modrý. Předseda! Jaký to? Hilsner: Ten, co mám teď na sobě. Předseda: Odpoledne viděl vás jakýsi Adol Muzikář, malíř pomníků. Znáte ho? Ten vás vidě odpoledne mezi 1/25. a 5. hodinou jíti horní bra- nou po náměstí, kolem obchodu Vladykova a bylo mu nápadno, že jste již nebyl v modrých šatech. nýbrž že jste měli šaty šedivě. Hilsner: 29. března měl jsem šaty modré. Jiných jsem nenosil. Zelené šaty měl jsem den před tím. Předseda: Svědek povozník Fr. Cink, který skládal krátce po 5. hod. u jisté Pojmanové slámu. viděl vás ještě se dvěma společníky. Měli jste všichni doutníky v ústech. Běželi jste prý nápadně rychle uličkou dolů. Kam se může přijíti touto uličkou ? Hilsner: Do Březiny. Předseda: Kam ještě? ilsner: Také na Vápeník 5 Předseda: Cink tvrdí, že jste tam byl ještě se dvěma cizími výrostky, kterých ještě v Polné ne- viděl. Hilsner: Prosím, pane president, 29. března žádný cizí žid v Polné nebyl. Jestli mě kdo viděo tou uličkou chodit, mohlo to býti nane jvýše se Zel- lingrem nebo Fr. Skálon, když jsme šli na Kateřinský kopec. To mě mohli viděti, ale 29. března to nebylo Předseda: Cink ale tvrdí, že s vámi cizí ži přišel a určitě ho popsal Hilsner: To není pravda. Předseda: Měl prý nohy do x a by pajdávý. be

Hilsner Dvořáková Adol Muzikář Vladykův Cink Vápeník Skálon Francie Březina Polná

17 article

Hilsner: O takovém nic nevím. Předseda: Berthold Fried. Měl prý šed šaty a do vnítřní kapsy svrchníku něco strkal. Hilsner? Fried to nebyl. O velkonočníc svátcích mimo Berana tam žádný žid nebyl. Předseda: Ten žid měl prý šaty z červenavé látky a vykukovala prý mu podvlékačka u jedné noby. Hilsner: Prosím, pane presidente, já o tou nic nevím. Předseda: Cink také tvrdí, že toho pajda vého žida viděl dva dni před lím v Polné. Hilsner: Já s ním nebyl. Předseda: Ale toho člověka neviděl jen Cink, nýbrž také jiní lidé. Jistý obuvník Škareda viděl vás ještě se dvěma jinými osobami. Hílsner: Cink tvrdil laké, že mě viděl s Ber- tholdem Friedem. Předseda: To nebyl Cink, to byl Škareda. Hilsner: Jindy mě mohl viděti, když jsem chodil s Beranem, ale 29. března to nemohlo být. Předseda: Jistá Marie Hubrova, která tan bydlí, viděla vás a ještě jiné dva výrostky právě toho dne, kdy Cink skládal Pojmanové slámu a jistá paní, která viděla, že kouříle blízko vozu se slamou. řekla vám ještě několik nelichotivých slov. Ještě z vámi volala. Hilsner: Byla-li to tak důležitá osoba neb svědek neho svědkyně, byla by to udala hned, kdy jsem přišel do vyšettování, ale ne až za rok. Předseda: Ale vždyť to řekla přece před pře líčením, které jste měl v Kutné Hoře. Ještě jedna svědkyně, Marie Bricknerová, vás viděla v 5 hodin odpoledne. Hilsner: O tomhle nic nevím. Já tou uličkou v 5 hodin nechodil Předseda, Ale že jste tam tudy musil někdy chodit ? Hilsner: 29. března to nebylo, jak plyn z udání krejčího Josefa Strnada, který mne vídě toho dne odpoledne na náměsti. Předseda: On vás viděl, jak jste z »Kandie- zahýbal ke Kateřinskému kopci.

Hilsner Fried Beran Cink Jindo Hubrův Pojman Bricknerová Strnad Polná Kutná hoře Kandia

18 article

Hilsner« Ano, byl jsem také na »Kandii«, al šel jsem odtud na náměsti. Předseda: Další svědkyně, Anna Sobotková tvrdí, že vás toho dne odpoledne asi k 6 hodině víděla jiti směrem od »Březiny« ke »Kandii«, přes louku k lávce vedoucí, směrem kterým se přicház od »Březiny«. Hilsner: Jo, dopoledne mně mohla vidět. Předseda: Ale ona říká: Odpoledne o6. hodině. Hilsner: O 6. hodině byl jsem u kostela židovském městě. To nemohlo býti 29. března. Předseda: Svědkové, jichž se dovoláváte ne- dosvědčili vám ničeho v tom ohledu. Také Zellinge nechce o tom vědět, že by byl s vámi tenkráte chodil. Vy jste se ostatně při výslechu 20. listopadu o Zellingrovi ani nezmtnil. Kdyžl jste byl naposle vyslýchán v té věci, mluvil jste sice o těch dělnících. pak jste mluvil o Hugonu Friedovi a Maxu Bre- tischovi, dále něco o Aufrechtovi a Reismanové, Steinerovi. Kantorovi a Vohryzkovi, ale o Zellingrovi jste se nezmínil. Hilsner: Vím zcela určitě, že Zellinger tam byl. Ostatně jsem nebyl tenkráte při rozumu, když jsem byl vyslýchán Předseda: Proč jste tehda tvrdil, že vám tenkráte Dvořáček ukazoval nějakou knižku Hilsner: Já se mýlil v dalu. Zapomněl jsem že byl tenkrát před tím velký pátek, zmýlil jsem se a řekl jsem, že to bylo 29. března a ono to bylo o velký pátek.

Hilsner Sobotková Březina Fried Maxa Reisman Steiner Kantor Vohryzek Zellinger Dvořáček Kandia

19 article

Předseda: Tvrdíte, že jste nebyl v Březině ale vyskytl se svědek, který tvrdí, že vás skutečně toho dne aspoň na pokraji Březiny viděl. Toje právě Petr Pešák. Znáte ho Hilsner: Prosím, pane presidente, já ho takto neznám. Znal jsem ho, když jsem byl malý hoch, ale po 14 nebo po 15 letech jsem ho ji neznal. Předseda: Pešák vyšel o 4. hodině odpolední z domova. Zastavil se u Večeře a viděl, ubíraje se cestou k Dobroutovu, člověka šedě oblečeného. s bílou holí v ruce, za nímž stály ještě 2 osoby Pešák tvrdí, že muž s bílou holí udělal vojenský pohyb, obrátil se ke svým soudruhům a tu tvrdí, že dle některých pohybů a dle mávání holí vas určítě poznal. Hilsner: Prosím, pane presidente, kdyby mě určitě znal a věděl, že jsem v Březině, nebyl by to udával až za čtvrt léta, nýbrž hned. Na 900 kroků to není k rozeznání. Ja bych to sám nerozeznal. Předseda: Devět set kroků to není. On t původně odhadl na 600 kroků, a pak se ukázalo, ž je to asi 790 kroků. Hilsner: Na 900 kroků bych nemohl člověk rozeznat. Mohl vidět nějaké lidi, ale jací to lide jsou, poznati nemohl. Poněvadž jsem byl tak vykři- čeným, udal to na mne. e Předseda: Proč by si to ten člověk bral na svědomi? Hilsner: To nemohu vědět. Předseda: On také tyrdí a vysvětlil, pro vás později neudal. Měl právě práci od vašich sou věrců a bál se o ní, kdyby vás udal.

Březina Pešák Hilsner Dobroutov

20 article

Hilsner: Jeho udání je nesprávné. Na tako vých 900 kroků nelze člověka rozeznat. Předseda: To se ještě ukáže, může-li s či ne. Předseda: Johanna Vomelová 29. březn odpoledne vyšla ve 3/4 na 5 z města, šla pomalu přešla místo, kde byla nalezena mrtvola Anežky Hrůzovy, a když byla 800 kroků od toho místa vzdá lena, slyšela cupat. V tom vyskočil z lesa člověk který přeskočil z břehu do úvozu a zase nazpět, po díval se jí ostře do obličeje, pak jako by se zarazil něco zamumlal. Ona mu dala dobré jitro a ptalase ho, kam jde. Hilsner: Já jsem tam nebyl a nemohl mn tam vůbec nikdo vidět. Když mne měl p. závodět Klenove c zatknouti, vedl mne do Malé Věžničky k pí. Vomelové a ona řekla: »To není ten člověk a proto mne také hned pustil. Předseda: Ten člověk měl bílou hůl, a také ten člověk, v němž poznal Pešák vás, měl bílou hůl Hilsnere Mne tam nemohl nikdo viděti, j při tom nebyl Předseda: Pešák tvrdí, že jste holí mával a také se strany četných svědků se tvrdí, že jste měl ve zvyku holí mávat. Když jste byl vyšetřován, byl jste tázán, zdal jste nosil šedivý oblek a kalhoty šedivé a vy jste zapíral. Hilsner: Byl jsem tázán, zda jsem nosil bíle kalhoty a já řekl, že nikoliv. Předseda: Beran tvrdí, že vás viděl v šedivých kalhotách. Hils ner: Nebyl jsem tázán o šedivých kalhotách. Po té konstatuje se ze soudních spisů, že Hilsne popřel, že nosil šedivé kalhoty Obhájce dr. Auředníček: Beran popírá tvrdí, že v ten den neměl Hilsner šedívé kalhoty. Hilsner: Byl jsem tázán jen po bílých k l hotách, ty jsem neměl.

Hilsner Vomelová Hrůzův Vomela Pešák Beran Hilsne doktor Auředníček Malá Věžnička

21 article

Předseda: Je nápadno, že při domovní pro hlídce byly kalhoty, zejmena kolem poklopce, vlhk a že byly zaprany. Hilsner: Já jsem je neprali a matka také n Jestii u Hyčmanů, nevím. Předseda: Jak dlouho jste je měl? Hilsner: Nevím se pamatovat Předseda: Asi tři roky a to by nezůstaly vlhké. Hilsner: Já jsem je nikdy nepral. Předseda: Pak byla na nich jakási zelená plíseň a pak byly na nich jakési zelené skvrny. Hilsner: Když jsem byl při stavbě, moh jsem spadnouti a když jsem spadl, mohlo se to stát Předseda: Skála tvrdí, že jste ty kalhoty nenosil. O skvrnách těch podle posudku lékařské fakulty nedá se zjistiti s úplnou jistotou, je li to krev, ale není vyloučena mežnost, že jest. Hilsner: Jak bych na tu krev přišel, nevím možná, jestli jsem se neporanil. Já nevím, co u Hyč manů s těmi kalhotami dělali. Předseda: Dále se vypravuje, že jste byl v držení silného nože. Předseda: Dále vypráví se, že jste byl držení velkého silného nože. Celá řada svědků podobný nůž u vás viděla. Nejprvé František Veselý, váš dobrý kamarád, ten tvrdí, že to bylo ku konci r. 1898 nebo na počátku r. 1899, že nějaký Nesládek vás měl uhoditi do obličeje a druhého dne jste ukazoval Veselému velký dlouhý nůž a řekl jste. že podruhé nedáte se uhodit, že byste mu jeji vrazi do prsou. Byl to asi 40 cm dlouhý nůž a měl ko stěnou rukojet. Hilsner: Takový nůž jsem nikdy u sebe n měl. Měl jsem nůž zavírací a obuvnický knejp. Předseda: Kdy jste jej nosil? Hilsner: Když dělal jsem ševcovinu.

Hilsner Jestie Hyčman Skála Veselá Veselý centimetr

22 article Předseda: A když jste ni nedělal? jaleí

Předseda: A když jste ni nedělal? jaleí Hilsner: Nosil jej bratr Moric. Předseda: V poslední době jste knejp ne nosil? Hilsner: Ne Předseda: František Pařík viděl u vás tak- nůž asi v roce 1899 Hilsner: Takový nůž jsem neměl. Předseda: Ještě jedné svědkyni jste 28! březn ukazoval podobný nůž. Hilsner: To jsem nemohl udělati, prolo z jsem takový neměl Předseda: Vytlačilové jste blíže hostince u Sulků«, kde jest svítilna, ukázal nějaký dlouhý nůž a řekl jstě jí, že se nebojíte, proto že máte svéh ochránce v kapse a Vytlačilová také tvrdí, že to by dlouhý nůž s kostěnou rukojelí v nějaké pochvě. Hilsner: Ta se mýli s klíčem. Dlouhý nu jsem nemněl. Předseda: Přece víle, že se nůž hodně li od klíče. 1o

Hilsner Moric Pařík Vytlačil Sulek Vytlačilová

23 article

Hilsner: Klíč jsem nosil každý večer. Předseda: Ukázal jste Vytlačilové klíč? Hilsner: Na to se nepamatuji Předseda: Znáte rodinu Rapovu ?oe Hilsner: Znám. Jest to koželuh Předseda: Chodila k vám Hilsner: K nám chodila Rapová často k tetc- se šitím. Předseda: Rap vás nenavštěvoval? Hilsner: Jen když šel pro kůže, šel jsen s ním. Předseda: Svědek Hanek praví, že viděl 29 března seděti u stolu vás, vaši matku, vaší tetu Bodanskou, Rapovou a Rapa a že slyšel, jak Ra pová pravila: »Viděl je někdo? Slyšel je někdo Nic se mu nemůže státi. Tam je žádný nechytil byly to jen samé domněnkyu Hilsnen: Matka říkala jen, že celé město jes vzhůru a že jest na mne podezření, poněvadž jsem byl veden k pí. Vomelově do Malé Věžniče. Předseda: Holičský učeň Procházka tvrdí, že slyšel rozmluvu mezi vámí a vaší matkou, která vám řekla, že se nemáte přiznati. Hilsner: Matka říkala, že se na mne uvaluje podezření, že na nás nikdy nic nebylo slyšeti a nyn že se stala taková věc. Předseda: Jak můžete vysvětliti celou řadu svědků, kleří vás podezřívají a z jejichž výpovědl s soudí, že jste byl jedním z těch, kteří při zavraždění Hrůzovy spolupůsobili?

Hilsner Klíč Vytlačil Rapův Bodanská Matek Vomelův Procházka Hrůzův

24 article

Hilsner: Já o tom spáchaném činu nevím nevím, kdo jej provedl. Předseda: Vy jšte udal, vlastně se přizna že o té věci přece něco víle Hilsner: Když jsem byl neprávně odsouzen nemohl jsem si pomocí. Měl jsem litost a úzkost z nichž mohl jsem se zblázniti. Předseda: Spokojil jste se s tím rozsudkem Hilsner: Nespokojil. Podal jsem zmatečn stížnost. Předseda: Jak to přišlo, že jste 20. zář- byl vyslýchán zase v té věci panem vyšetřujícím soudeem ? a Hilsner: Když jsem byl odsouzen k smrti tak p. Mifek řekl a já jsem také myslel, že snad budu oběšen nebo na dosmrti zavřen, jestli nějak židy neprozradím. Spoluvězňové mi říkali, abych ně- jaké židy vyzradil. Měl jsem z toho úzkost a proto jsem udal Erbmanna, kterého znám, že je chromý pajdavý. Pan Mifek mne strašil a tak jsem to udělal Předseda: Když jste byl u vyšetřujícího soudce, nedal vám napomenutí, abyste mluvil pravdu Hilsner: Kdybychbyl býval při rozumu, nebyl bych dělal takové hlouposti.

Hilsner Mifek Erbmann Kdybychbyl

25 article

Předseda: Když jste byl však vícekráte vyslýchán, vždycky jste udal okolnosti, kterými jst Erbmanna a Wassermanna křivě obviňoval a při- pouštěl, jste, že jste byl tam na pokraji lesa »Březiny«. Hilsner: To jsem si vymyslil. Předseda: Ponejprv jste byl vyslýchán a tu jste udal, že přišli před velkonočními svátky dva židé, Erlmann z Třebíče a s ním Wassermann z Větrného Jeníkova, také jste je popsal, že Wasser- mann má dlouhý kabát, že nosí šedé kalhoty deštník. Hilsner: Já jsem ho znal a tak jsem je mohl popsat; v zimě u nás také byli a spali. Předseda: Vy jste řekl, že jste Wasser- manna na jeho otázku, nevíte-li o nějaké holce. upozornil na nějakou šičku. Hilsner: Když jsem byl odsouzen k smrti tak jsem to udal podle výpovědi svědků. Tehdá jsem neměl rozum. Předseda: Udal jste, že 28. března večen jste mluvil zase o té holce, a že jste jim nadhodil

Březina Hilsner Wassermann Třebíč Jeníkov

26 article

Anežku Hrůzovu. 29. března pak jste jim ukázal Anežku Hrůzovu a oni řekli, že je to fešná holka. Hilsner: To jme všichni udali, ale nen to pravda. Předseda: Dále jste udal, večer že jste šel s nimi na začátek lesa Březiny a tam jste je nechal. Řekl jste, že tamtudy Hrů zova chodí. Na otázku, co s ní chtějí udělati, jste řekl, že ne- víte, že snad chtějí spáchat smilstv o. Vy prý jste odešel. Hilsner: To jsem udal, ale byla to vymy. šlená věc. Kdybych měl rozum, byl bych to ne- udělal. Předseda: Vy jste byl vyslechnut poprvé 20. září, po druhé 23. září, a zase jste při svých dřívějších udajích. trval. Hilsner: Kdybych byl měl rozum, nebyl bych ty hlouposti tvrdil. Předseda: Dne 25. září jste zase totéž udal. Teprve když 29. září byl vám postaven Wassermann před oči, tak jste fo zapřel. Nevzal jste však celou věc nazpět, nýbrž řekl jste: »To není ten Wasser- mann, kterého jsem ja myslil.« Ještě jste si jaksi držel pravého Wassermanna v reservě. Hilsner: Neměl jsem žádný rozum. Předseda: Dne 30. září byl vám předveden Erbmann; ten se vám díval klidně do očí, a vy jste řekl původně, že by to mohl býti on, ale pak jste si věc rozmyslil a řekl jste krátce: to nemohu jistě říci, je-li to on. Konečně jste řekl, že sice u vás spal, ale že musíte říci, že to není ten člověk, kte- rému jste Hrůzovou ukázal. Toho dne jste konečně odvolal, že jste byl v Březině. Co jste vypovídal 7. října Novákovi a Mojžíšovi? Hilsner: Vymyslil jsem si zase polského žida místo toho Wassermanna. i : n Předseda: Odkud?áal Hilsner: Z Osvěčimi zn Doa dolal- Předseda: Jak jste připadl na Osvěčím?

Hrůzův Hilsner Březina Erbmann Novák Mojžíš Do Březina

27 article

Hilsner: Protože nejvíce polských. židůje v Osvěčimi. Předseda: Zase jste tenkráte řekl, že jste jim ukázal Hrůzovu, zavedl je na to místo, ale řekl jste tehdy, že jste tam stál v lese, že ten polský žid, když šla Hrůzova kolem, vyskočil a udeřil ji, vy že jste utekl, a tvrdil jste zase, že tato hůl rukezuje ji), poznamenaná písmenou H je ta, kterou byla Hrůzova udeřena. Hilsner: Když mně pan vyšetřující soudc ukázal tu hůl, tak jsem přisvědčil. Kdyby mně byl ukázal jiňou hrůl, byl bych mu také přisvěděil. Předseda: Nikoli. Také bílou hůl vám pan vyšetřující soudce ukázal a vy jste řekl, že tu jste tam neměl. Hilsner: V líčení se tvrdilo, že to byla bul s hákem, tak jsem ukázal na tuc bůl s bákemo- Předseda: Pan vyšetřující soudce řekl, že jste již jednou udal, že je to hůl bílá, a vy jste o- pověděl: »To musím já věděl«. Hilsner: V ten čas, co jsem byl odsouzen jsem byl bez rozumu, co řekli, to jsem udal. Předseda: Váš spoluvězeň řekl sám, že vá nikdo k ničemu nenutil. Hilsner: Pan Miffek mne nutil a hrozil, že, neřeknu-li ty židy, budu do smrti zavřen. Předseda: Vy jste přece věděl, že věc není ukončena, že jste podal proti rozsudku právní pro- středky, zmateční stižnost, a tu jste mohl věděti, že jaksi právoplatně odsouzen nejste. Hilsner: Když jsem byl odsouzen k smrti, mýslel jsem si, že jak je rozsudek vynesen, je těžko věc předělati. Na to se předěltají listiny spoluvězňů Hilsne- rových, šl. z Aratorů a Nováka, v nichž je popi Erbmánna, Wassermanna a Freulera a v nichž se tvrdí, že první dva spali u Hilsnerů 27., 28. a 29. března a Freuler že spal v těch dnech u Schul- hofové.

Hilsner Hrůzův Miffek Novák Erbmánn Wassermann Freuler Arator

28 article

Předseda: Co je v těch listech obaaženo, sboduje se s výpovědí Aratora, Nováka a Miffka, ale ti výslovně dodávají, že vás nikdo k ničemu ne- nutil, nýbrž že vám jen domlouvali, abyste vyzradil své spoluvinníky. Znáte trestníka Hrůzu? Hilsner: Ano Předseda: Ten vám jednoho dne, když byl Erbmann odveden ke krajskému soudu v Kutné Hoře na váš dolaz odpověděl, že tam ten chromý žid již jest- Vy jste na to řekl, když vám podal jeho podrobný popis, že to je on a také později, když Erbman jit odešel, tvrdil jste, že on to byl. Později jste vpleti do toho polského žida, 4ě Hilsner: Wasšermanna jsem již nemohl da toho vzili, když dokázal, že tam nebyl. Kdybých byl měl rozum, nebyl bych takovou hloupost dělal Předseda: Tím je případ Hrůzovy vyčerpán. Má snad státní zástupce nebo některý z pánů soudců nějakou olázkur Votant rada Danzer (k Hilsnerovi): By Berchtold Fried doma 29. března? Hilsner: Ten tam byl u odvodu v březnu. ale nevím již kterého dne. Chodili jsme spolu p náměstí. Votant rada Danzer: Vychází na jevo, že jst právě 29. března byl s ním. Přespal také u vás? Hilsner: Ano, ale 29. března u nás nebyl Votant rada Danzer: Řekl jste o Hrůzové, že jste ji neznal. Hilsner: Prosím, pane rado, já Hrůzovou ne- znal, to mi řekli teprve v Kutné Hoře- Votant rada Danzer: Byl jste vyslýchán o t Hrůzové v Kutné Hoře 14. srpna a řeki jste: »Anežku Hrůzovu jsem znal dříve od vidění«. Hilsner: Ano, ale nikdy jsem s ní nemluvil Volant rada Danzer: Věděl jste, že je z Věž- ničky ? Hilsner: To jsem nevěděl. Votant rada Danzer: Nešel jste okolo, když Cink skládal slámu? Hilsne r: Nešel. Votant rada Danzer: Měl jste tenkrát doutník v ústech? Hilsner: To nevím, ale tou uličkou jsem nešel. Votant rada Danzer: Koupil jste si doutník?

Aratora Novák Miffek Hrůza Hilsner Erbmann Erbman Hrůzův Berchtold Fried rada Cink Danzer Kutná hoře Wasšermann rada Danzer Danzer

29 article

Hilsner: Možná, že jsem na náměstí kouřil. Votant rada Danzer: Vy jste výslovně ve vyšetřování udal, že jste si koupil za 5 kr. dramek. Hilsneř: Na to se již nemohu pamatovati. Votant rada Danzer: Mél jste tenkrát toho dne vůbec hůl: Hilsoer: Dne 29. března jsem žádné hole neměl. Votant rada Danzer: Svědeko Filipenskýn vás viděl však a holí. Vy jste to při vyšetřování přiznal a ukázal jste, jak jste s ní házel. Hilner: Doma jsem měl hůl. Votant rada Danzer: Filipenský však vás viděl s holí. Hilsner: Toho dne není možná. Votant rada Danzer: Měl jste také toho dne ten knejp u sebe t0 ene Hilsner: Toho dne ne. Votant rada Danzer: Ty šedivé kalhoty jste nosil ve Žďáře? mýdešem Hilsner: Ano- Votant rada Danzer: Vy jste si kalhoty vůbe nepral? Hilsner: Ne- Votánt rada Danzer: Vy jste však jednou udal. že jste je pral a sice ve Žďáfe. Hilsner: Ale od toho času již ne Votant rada Danzer: S tím Friedem jste mě nějakou řeč na Kateřinském kopci a on se prý vy- jádřil ve vaší přítomnosti, že někoho musí zabíti Hilsner: Možná, že to řekl, ale kdy to bylo nevím; také nevím neřeklsli to jen ze žertu. Votant rada Danzer: Chodil jste často do Březiny ? Hilsner: Ano, často. Votant rada Danzer: Co jste tam měl? Hilsner: Chodil jsem tam s Rudolfem Laix nerem, který tam střílel veverky. Votant rada Danzer: Vy jste tam často cho- divali. Hilsner: Ano. V neděli jsem tam chodil s ka- marády Dvořáčkem, Zellingrem a jinými. Chodívají tam v néděli všichni, tak jsme tam chodili také my. Votant sekretář Šonka: Kdy jste tam chodil Hilsner: Někdy dříve, někdy později. Votant sekretář Sonka: Také někdy před osmou hodinou večer ? Hilsner: To nemohu již říci. Volant sekr. Šonka: Kdy jste chodili zpát? Hilsner: Ke 3. nebo 4. liodině.

Hilsner Danzer Filipenský Fried Laix Dvořáček Zellingr Šonka Sonek Žďár Březina Hilsneř rada Danzer Danzer