1
masthead
2. února 1901.
2
masthead
Přiloha „Národnich Listůi
6
article
Cena literárního díla.
22 — Přečtete-li báseň, povidku, román
jdete li se podívati na komédii nebo tragedie, co
vám napadne jako první, neodolatelný a nezni-
čítelný dojem, co jste přímo nuceni pomysliti a
především? Líbí-li se vám dílo nebo nelibi. Ne-
máte nějakých určitých důvodů pro nebo proti,
neuvažujete proč: to vše jsou rychlé třeba, ale
přece jen již druhotné duševní pochody. Prrní
je pocit libosti neb nelibosti, a chcete-li nejvýš
můžete připojiti ještě tretí eventualitu, pocil
lhostejnosti, jenž vyskylá se nejspiše u literárně
nejvybroušenějších a pak u literárně nejnevzdě-
lanějších diváků a posluchačů, nepadá však na
váhu, poněvadž předpokládá, že dílo nikterak
nevzrušilo duši. Nejmenší vzrušení nutně vzbu-
zuje libost nebo odpor. Tento dojem jistě není
u všech lidí stejný, co se líbí jednomu, nelib
se druhémur a také, i když shodnou se na zá-
libě nebo na nelibosti, nebule stupeň dojmu
snad ani u dvou lidí stejný. Odkud rozdíl?
Tkví patrně v duších lidských, ať již v základě
jsou různorodé, ať vychováním a vnějšími vlivy
rozešly se v úsudcích.
Kdyby nebylo těchto rozdílů, bylo by snadno
určiti cenu literárního díla. Co se nám libí.
bylo by cenné, a sice tou měrou, jakou se nám
to libí, a co se nelíbí, bylo by bezcenné. Ale
ta různost úsudku ukazuje, že cena díla nedá
se určiti jen zálibou jednotlivce, a třeba se
ohlédnouti po jiném měřitku. Literární historie
sestavila jich celé serie, a pokoušela se různým
způsobem najíti nějakou jasnou a pevnou for-
muli, podle které by se dala literární díla od-
hadovati tak přesně a mechanicky, jako se dá
vypočísti geometrický úhel nebo obsah koule.
7
article
Nejspíše byl na snadě úsudek, že ne to,
co se jednotlivci líbí, ale to, co mnozí uznávají
za krásné, je opravdu krásné. Tedy všeobecnost
úsudku měla rozhodovati. Homerovy básně
na přiklad prý všechny věky uznávaly za
krásné, a proto jsou také krásné. Ale kdo jsou
ti všichni? Nevím, jak by pochodil na příklad
u Číňanů — a těch je více než nás. A je
Shakespeare proto méně krásný, že při jeho
tragědiích je hlediště našeho divadla polo-
prázdné? Ten souhlas, byť jen většiny, dal by
se z těžka nalézti, vždy by bylo dosti těch,
kteří by na počet vyvážili počet obdivovateld.
Všeobecný souhlas tedy málo platí, již prolo,
že často bývá právě údělem takových spisů.
jimž bychom neradi přiřkli palmu. Vizte jen
úspěchy Rocambola, Marlittově, nebo ne-
chutných rýmovaček, jež plnily obdivem celá
stoleti.
Upuštěno tudiž od hlasování dle hlav
váženy hlasy. Ne co všem se líbí, ale co vzdě-
laným, duchaplným, jemnocitným atd. se libí.
má cenu. Ale kdo je tím pravým soudcem
Kdo má ty pravé vlastnosti k náležitému po-
souzení díla? Francouzští kritikové osmnáctého
věku považovali se za vzor vybroušeného
vkusu a přece trnuli nad barbarstvím, ne-
chutnostmi a surovostmi Miltona a Shakespeara
a jen shovivavě se vyjadřovali o Dantovi. A ne-
máme přiklady, že dva tábory duchaplných a
vzdělaných kritiků sváděly zuřivé půtky
o ceně antiky neb o významu italských no-
velistů?
V této povážlivé skepsi sáhnuto k radi-
kálnímu sice, ale povážlivému prostředku.
Diktováno prostě, že jsou krásy neměnné
trvalé, že známe jich pravidla, a že dle nich
bezpečně možno měřiti cenu toho, co spisovatel
vytvořil. Vyskytlo se hned několik takových
bezpečných, věčných měr, dokonalé vzory an-
tické, přirozený vkus, pravidla abstrahovaná
z nejvzáenějších plodů lidského ducha (a které
jsa. neujvzácnější ?) atd.
Homerův
Číňan
Shakespeare
Milton
Dante
8
article
Je však otázka, kdo má právo stanovii
tato pravidla, vzory atd.? Jsou to zas jen lidé
kteří je vyhledávají, sestavují, diktují ostatním,
rozhoduje zde zas jen moc, záliba, modaa
chceteli i náhoda, zas uniká nám pod rukama
ta absolutní hodnota, kterou bychom tak ráde
pohodlně a mechanicky dali říditi svůj vkus.
Svůj vkus! V tom to vězi! Můžeme naučiti,
přinutiti, nalákati jednotlivce i národy, aby dali
se vésti naším vkusem, každý jednotlivecje
sehopen buď podříditi svůj vkus vkusu druhého.
neb působili na bližního tou měrou, aby se
díval jeho očima a cítil jeho duší, ale co t
má co činiti s cenou literárního díla?
Moderní vědy chopily se věci z jiného
konce. Filosofie, psychologie, sociologie, esthetika,
každá svým způsobem rozbíraly plody duše
jednotlivých autorů a národů, hledaly v nich
krásu a sestrojovaly systemy na bezpečně jeho
poznávání. Ale k matematické jistotě ani při-
bližně nedospěla žádná.
A tak nezbývá, než upokojiti trpělivého
čtenáře, jež nezlekal se těchto suchých řádek
než ujištěním: pro vás je krásné a má cenu
to, co vám se libí. Pro společnost, národ,
dobu to, co jim se libí. Pro spisovately to,
co sami tvoří a co na jiných jimse
libi. A každý jednotlivec, národ, doba, může
dát vést se při svém úsudku svým vlast-
ním srdcem, vlastním vzděláním, neb srdcem
a vzděláním jiných. Lidská jsou to dila, a lidé
jsou jich soudci. Jakou hodnotu mají sama
v sobě a ve vesmíru, poví nám to kdy filosofe
morálka, náboženství, esthetika?
10
article
* G. J. Caesara zápisky o válce gallské
.. . upravil A. Breindl. Praha 1901. 8 .
Čítanka pro první třidu škol střed-
ních. Sestavil F. V. Vykoukal. Praha 1901. 8
Zdá se vám snad podivno, že v této literárni
rubrice mluvím o knihách pro gymnasisty, jež by
patřily vlastně do naší školské hlídky. Mám všal
k tomu své důvody. Pozoruji na obou svěžejšího
ducha, jenž dnes, třeba opatrně, vane do našich škol
a rozvívá starý prach, jenž se po léta usazoval na
naší učebné methodě. Dalo by se jich najíti ví
z novější literatury, a volím-ti tyto dvě nejnovější,
činím to jen pro příklad.
Jedna věc je mi podivna. Naše společnost jen
se hemží doktory různých fakult, kteří všichni byli
odkojeni krásami antiky, nabírali z originálního pra-
mene a byli po osm lel vedeni k obdivu a chutnání
nesmrtelných děl řeckých a římských. A přece
kolik těch starých autorů bylo u nás vydáno pro
tuto intelligentní vrstvu našeho národa českými
nakladateli v originálech, vyzbrojených poutavým,
illustrovaným průvodem? Bylo by možno před-
pokládati, že všichni ti juristé, přírodozpytci, filoso-
fové, lékaři, kteří po tolik let byli učení klassickým
jazykům, aby pak bez oblíží mohli kochati se
v krásách Homera, Sofokla, Vergila atd., zůstanou
G J
A Breindl
F V Vykoukal
Homer
Sofokles
Vergil
Praha
11
article
věrni těmto nádherným plodům duševním a budou
sháněti se v mužném věku po vydáních, která by
jim illustracemi, poutavými exkursemi o životěa
mravech Řeků a Římanů usnadnila a zpříjemnila
jich čtení. Zdá se mi však, že by u nás takových
nadšenců pohledal. V čem to vězí? Ale o to se tu
nejedná. Zmiňuji-li se o novém vydání Caesara.
činím to proto, že illustrace, úvody, popisy starého
válečnictví, instruktivní výklady technické, účelný
slovníček atd. ukazují, že minuly již doby, kdy po
zornost žákova soustředila se na hypotetických pe-
riodach, grammatických odchylkách a oblížných
významech, že dnes již kniha sama vede žáka, aby
všímal si života a ducha, obsaženého v knize,
probouzí v něm opravdový, životní zájem pro klas-
sická díla, jenž nám starším scházel. Pokud p
věcné stránce vyhověl vydavatel svému úkolu, nevim
— o tom nám odborníci řeknou svůj úsudek. Ale
přes to vítám pokus sám, jenž znamená, že dnes jiá
i literární stránka vedle filologické přichází na našich
školách k platnosti.
Řek
Říman
Caesar
12
article
A vliv lepšího a hlubšího porozumění literatuř
poznati i na druhé knížce, jež seznamuje mladičké
adepty humanistických věd s literaturou českoua
slovanskou. Naši literární kritikové všímali si dosud
málo ohromného vlivu, jaký škola vykonává na vkus
literární. Stací k tomu doba jednoho, dvou pokolení,
aby se v národě zakořenily do nevyhubení literární
produkty, které snižují vkus obecenstva nelušenou
měrou. Jaký vkus mežno v ba loucnosti očekávati o
žáků — ač-li sami, proti vůli školy nejdou svoji
cestou — jimž jich čítanky, které mají býti pro ne
výběrem dokonalé poesie i prosy, staví na očia
vnucují do paměti neladnou hromádku básničeka
prosaických útržků, jež později citují jen jako špatné
vlipy školské paedagogiky? J. Vykoukal počal ve
své čítance znova od kořene. Zbylo trochu Krylova
a Aesopa, ale celkem čítanka jeho skýtá primánům
docela nový a svěží materiál. Moderní čeští antoři
v pečlivém a hojném výběru, hojně českých pověstí,
historických úryvků, národopisných obrázků, popu-
lárních vědeckých článků, nejnovější česká literatura
originální i překladová prohledána, aby nahradila
slabé kusy starší periody, z níž zbylo jen, co opravdu
dobrého. Doufám, že knížky podobné budou raziti
pro příští doby cestu lepšímu vkusu, že přilákají ne-
důvěřivého žáka od té tajně doma lokané duševní
stravy, že dá se vésti, bude-li veden k tomu, a po-
skytne ukojení jeho žízni po pěkné literatuře, takže
příští pokolení budou míti více vnímavosti pro sku-
tečné krásy literární. I zde opakují: neposuzuji tuto
čítanku s paedagogické stránky, nevím, jak příznivě
bude přijata odborníky, ale i zde vítám pokus, jenž
lepšímu porozumění literatury připravuje půdu.
J Vykoukal
Krylův
Aesopus
13
article
Čtenář.
*Alfons Breska: Hlasy v bouři. (Op.2.
V Praze. 1900. Nakladatelé Grosman a Svoboda,
knihikupci.
Tragika dvou duší: milující dívky a nevěřicíh
krále úměrnou paralellou se vine úsečným veršem
jednoaktového dramatu. V neurčité době na »starém
hradě uprostřed hlubokých hvozdů« žije svým snům
sladká Blanciflora ve společnosti starého otce.
Vzdálena světa, rytířská dcerka sní o rekovi, je
muž není rovna na světě, hrdém a vzdořné n, jemuž
zasvětila čistou svoji duši. Nikdy před tím jej ne
viděla, ale pověst o jeho slávě a vítězstvích pronikla
až do tichých síní osamělého hradu. Tu přinášejí do
hradu raněného krále. Vydal se na lov do hvozdo
a žena se za bílou laní se zlatým křížem na čele
stížen byl neštěstím. U vytržení dívá se naň Blanci-
flora. Snila o rekovi a on leží tu zlomen, málomyslný
zbabělý strachem před smrtí. Ve strachu sříká se
své nevěry a líbá krucifix, podávaný mu potulným
mnichem.
V duši Blanciflory bledne obraz vysněného rek
a truchlí nad tragickým probuzením z krásného snu
»To tedy konec velkosti a slávy
otrocká bázeň, plazení se v prachu,
klečící úzkost, teskné štkání strachu
jak jinak já jsem snila bohatýra,
ten nikdy nezradí meč vítězný.
jak slavně žije, stejně slavně zmírá,
na prsou těžký krunýř železný.
Smrť samu hrdě vyzve ku souboji,
vznešeně kráčí v zápas zoufalý
a ani o píď neustoupí v boji, . .
Breska
Grosman
Blank
Smrť
Praha
tichý síň osamělý hrad
14
article
Tragédie duší moderních oděna tu formou stare
romantiky. Verše svědčí o pietě básníkově k látce
v přísném sebeupietí. Jsou lahodny, jasny, prosty
přece plny obsažné symboliky. Několikastránkov
»Hlasy v bouři« jsou důstojnou pobočkou k brstc
nevšedních slichotvorů »V zajetí trpaslíků«, kterou
mladý poeta před nějakou dobou uvedl se veřejnosti.
Orestes.
* »Zprávy ze zátiší potštýnského«. Sesta-
vil dr. Jan Urban Jarník. Nákladem vlastním.
1900. Potštýn je rok za rokem více hledán jako leln
zátiší. Zásluhu o tento rozkvět má čilý okrašlovac
spolek místní, o jehož činnosti na každé stránee
»Zpráv« lze dočísti se dokladů, jež svědčí, jak krás-
ných výsledků může se dodělati vytrvalost malého
nepatrnými prostředky vládnoucího hloučku jednot-
livců. Potštýn má i v Praze svou věrnou družinu
jak vychází ze stati o potštýnském koncertu a ve-
čírku pražském. Kniha jest ozdobena podobiznot
zvěčnělého barona Antonína Dobrženského, podporo-
vatele snah okrašlovacího spolku. »Zprávy« rozesílaj
se sice zdarma, leč spolek počítá na horlivou ochotu
svých přátel, kteří mu účinné podpory neodeprou.
Orestes
doktor
Urban Jarník
Dobrženský
Sestao
Praha
15
article
Z českých listů.
16
article
* F. X. Harlas napsal v poslední »Osvětě« zají
mavou studii »o umění pro lid«. V naší době, kdy
snaha po vzdělání lidu proniká vědu, literaturu
umění, jsou objektivní úvahy o tomto thematě zvláště
cenny. Je třeba opatrně, soustavně říditi toto hnutí,
aby nezvrhlo se v modní honbu za popularitoua
aby výsledky jeho byly opravdu- prospěšny. Na po-
hled zdá se tak snadno popularisovati vědu, litera-
turu i umění, a také do nedávné doby obstarávali
tuto popularisaci spíše řemeslníci než skuteční umělci.
Jedním z nejcennějších výsledků moderního hesla
»pracovati pro lid« je právě však účasť, kterou
vážní umělci a učenci oň projevují. Popularisace
nemá býti snižováním umění a vědy na úroveň obec-
ného vkusu a vědění, ale úkolem jejím má býti zvý
šení této úrovně. F. X. Harlas pěkně důrazní tente
požadavek a ukazuje na nebezpečí, jež právě pro
umění nejspíše hrozí, když nedokonalí umělci chtějí
vyhovovati zálibě a poplávce lidu v umění. Praví
»Umění nelze adaptovati lidu, ale zajisté lze lid vy-
chovati pro umění. Má-li pak národ již svoje umění
nachází-li se na cestě, vedoucí k takovému lidovému
umění, nechť neopouští této cesty, neodbočuje za
lákavými zjevy, bez toho prchavými, a hledí si toho
co již rázu nabylo.
Nemohu pominouti, píše druhý článek téhož
čísla »Osvěty«, v němž F. Farářová dotýká se olázky.
o níž před nedávnem měti jsme příležitost se zmi-
niti: o překladech z češtiny. V souhlase s námi vy-
žaduje organisaci těchto překladů, ukazuje na jich
důležitost, a žádá Akademii, aby ujala se této
»Naše Doba« věnovala v posledním svém sešitě
obsáhlou a důkladnou studíi literatuře pro mládež.
Harlas
Farářová
17
article
Autor snesl značné množství pěkného materiáluz
Anglie, Ameriky. Dánska, Německa, Francie, vyznačil
případně cenné stránky dětských knížek ruských
podrobil zevrubnému a přehlednému rozboru produkci
dětské literatury z posledního roku. Pro české čte-
nářstvo zvlášť zajímavy budou zprávy o pohádkové
literatuře cizí. Jaké to bohatství a jaká péče, kterou
věnují tomuto důležitému literárnímu genru cizí
umělci, spisovatelé i učenci, pěstujíce jej s opravdo-
vým porozuměním a s hlubokou vážností, které je
nevyhnutelná třeba. Neustávali jsme ve svých člán-
cích literárních důtklivě vyžadovati na naší české
veřejnosti, na našich zemích a na našich naklada-
telích, aby hleděli lépe opatřiti čtení našich dětí,
s radostí konstatujeme, že posledním časem nastává
značná náprava. Doufejme, že naši umělci a literáti
neustanou v borlivé snaze, aby dětská literatura
stala se důstojnou úkolu, jenž jí je vytčen, aby zdo-
konalovala se příštími léty pro myšlénkové i umě-
lecké stránce. Že nakladatelům při výpravě a ná-
kladu připadá z této práce značná čásť, netřeba při-
pomínati. Výzva, s níž se »Naše Doba« na českou
veřejnost, čtoucí i produkující, obrací, zní naléhavě
a upřímně. Nadějeme se, že nezanikne bez ohlasu
Čtenář.
akce.
Anglie
Amerika
Dánsko
Německo
Francie
18
article
Slovanské spisy-
* M. Boe, Pycca pvB. C.-Ilere
6ypr. II31. 1. . oyöopnona.
Praktická čítanka ruského jazyka s hojným
obrázky, o třech dílech, pro děti, neznajíe
rusky. První díl obsahuje slabikář, jenž seznamuje
žáka pozvolna s ruskými literami, psanými i tiště-
nými, s onou »hroznou« azbukou, jež se zdá mno-
hým překážkou naprosto nepřekonatelnou při učení
se ruštině, ačkoliv žák jen poněkud chápavý přiuč
se jí snadno za dvě lekce. Zároveň učí se žák jme-
novati podle obrázků různé předměty z přírody
domácnosti ve svém nejbližším okolí. Dále učí se
skládati věty a obeznamuje se na konec s výslov
ností ruštiny, zejmena též s přízvukem, zcela metho-
dicky a názorně, přecházeje od snažšího k těžšímu
Celé uspořádání slabikáře směřuje k tomu, aby žák
způsobem co nejsnadnějším poznal základní rys-
ruštiny a v našem případě by otec, jenž by se při
učil azbuce, mohl by zcela snadno vésti dítě k da
šímu učení se ruštiny
Iler
Pycca pvB
19
article
Rovněž methodicky a účelně zpracovány ob
ruské čílanky, rovněž hojně illustrované — obsahuje
celé dílo 600 vyobrazení. Kdežto ve slabikáři zna
zorněny jednotlivě předměty, zvířata, rostliny atd.
počíná čilanka zobrazováním jednotlivých výkono
přibírá slovesa a krátkými větami vykládá, co vy
obrazeno, zároveň poučuje o skloňování podstatnýci
jmen, ale neuvádí pravidel, nýbrž znázorňuje je hned
praktiekými příklady. Zároveň učí se žák věty sklá
dati a rozkládati. K tomu pojí se popisy školní svět
nice, různých předmětů a výkonů v domácnosti
nejprve v krátkých větách, pak složitějších. Mezi tím
propleteny krátké anekdotky z dětského života a prů-
povídky, báchorky atd. V dalš m postupu následojí
složitější popisy výjevů v přírodě, různých výkonů
lidských a řemeslných, se stálým zřetelem ke gra-
matickým tvarům, jež tu opět vyloženy na prakti-
ckých příkladech: žák učí se časování, jako se byl
učil skloňování, hned při čtení a provádí je sám
podle daných úkolů. Tak probírá se v tomto druhém
dile celá gramatika: žák neučí se pravidlům zvlast
nazpaměť, nýbrž učí se je poznávat a užívat jich
podle postupu čtení.
20
article
Dil třetí tvoří čítanka pro žáky pokročilejší
upravená vskutku vzorně. Vše, co spadá v obor tak
zvaného »věcného učení«, podává se tu žáku způ-
sobem poutavým a zajímavým. Články veršem
i prosou zastoupena tu nejlepší jmena ruské lite-
ratury: Tolstoj. Paulsen, Aksakov, Karemzin, Tur-
geněv. Grigorovič. Pogodin, Michajlov, Polivoj. So-
lověv. Krylov atd. Po oddilu krátkých povídek ná-
sleduje popis vesnice a prací v selské domácnosti.
v zahradě i na poli ve formě kratších polou po-
vídkových črt, k čemuž se pojí popis zvířat na poli.
v lese i života ve vodě a na vodě. Podobným způ-
sobem podáno líčení města a života ve městě. V
statích zeměpisných nenalezáte nijakých statistických
dat, ale za to podává se žáku charakteristika jedno-
tlivých částí ruské říše a jejího obyvatelstva. Dals
část tvoří články z historie říše ruské zajímavě vy-
pravované. Závěrek tvoří výběr básní z poesie ná-
rodní i umělé.
Tolstoj
Paulsen
Aksakov
Karemzin
Grigorovič
Pogodin
Michajlov
Polivoj
Krylov
Dila
21
article
Polřeba učení se ruskému jazyku uznává se p
celém vzdělaném světě a všude věnuje se mu velká
péče, největší v říší německé, kde zcela správně po-
znávají, jak velký hospodářský interess spočívá v
znalosti ruštiny. Tento hospodářský interess platí
také pro Rakousko, jež Německem zcela přátelsky
jest vytlačováno ze všech světových trhů. Budto
budeme znáti rusky jako Němci v říši, anebo po-
zbudeme v Rusku i té špetky půdy, již se Němei
dosud nezmocnili. Ale co chcete? Ve Vídni se bojí
ruštiny a proto se nesmí ruštině vyučovat u nás na
školách. Jde tedy o to, nahraditi tento nedostatek
soukromou pílí, neboť než se ve Vídni odhodlají vy-
hověti nalehavé praktické potřebě a pustit ruštinu
do škol, bude již pozdě. Proto není od místa, upo-
zorniti na praktickou pomůcku k naučení se jazyku
ruskému. Naše hospodářské interessy odkazují nás
na Východ, jest nutno, vyhověti požadavkům stejnou
měrou, jako konkurent. Učení se ruštině není dne
nijakým projevem sentimentálních sympatií, nýbr
příkazem železné nutnosti. Cena knížek Volperových
jest velmi levná: stojí v Praze 70 haléřů, 1 korunu
B. B.
a půldruhé koruny.
Němec
Rakousko
Německo
Rusko
Vídeň
Praha
Němei
Volperový
22
article
Ze slovanských listů.
* Některé listy ruské trpce si stěžují, že v po-
slední době L. N. Tolstoj bývá přímo obléhán
dotazy o různých předmětech. Jmenovitě všeleční no-
vináři a reportéři nedávají mu prý pokoje. Jest již
ustálený zvyk v Moskvě, jakmile někomu přijde do
hlavy jakýkoliv nesmysl, že zavolá izvošeíka
»Ha! !« a jede k Tolstému. Nej-
nověji redakce »Pyc. Ierka« obrátila se k němu
s několika dotazy: »Co pokládá za nejhorší a co za
nejlepší událost, historickou osobnost, umělecký výtvor
a pod. v XIX. století? Jaké přání chová ke stolet
XX. ? Jakým se nám jeví toto století?« Ale »veliký
spisovatel země ruské« nedal k všetečným otázkám
přímé odpovědi. Vyjádřil se k reportérovi, že podobné
olázky jsou příliš složilé a nemohou býti zodpověny
novinářským článkem. Mohly by se vyčerpati jedine
vědecko filosofickými traktáty, kdežto novinářská
práce nese na sobě sama sebou ráz spěchu. Ke kone
rozmluvy prohodil Tolstoj, že jest již 72 roky stár
že nemůže na sebe bráti zodpovědnost tak vážných
a ob den nových otázek.
*»Hcropuveckift Bterunkz« přináší studii V. O.
Michněviče o dějiných hry v karty na Rusi.
Má se za to, že karty dostaly se do Ruska až v XVII.
stol. prostřednicivím Polákův a ukrajinských kozáků.
Aspoň kníže Kurbskij, protivník Ivana Hrozného
jeho kazatel, vyprávi o lepší době panování hrozného
cara, že nesedí doma u karet jako panovníci západní,
ale účastní se sám válečných výprav. Z toho prý
možno souditi, že v XVI. stol. karty na Rusi nebyly
ještě známy. Domněnka ta potvrzuje též carskými
zákazy hry karetní. První takový zákaz vztahuje se
k panování cara Michajila Federoviče. V polovici
XVII. stol. byly tedy karty na Rusi již všeobecně
rozšířeny.
L N
Tolstoj
Tolstý
V O
Michněvič
Polákův
Kurbskij
Hrozný
Michajil Federovič
Moskva
Rusko
Hcropuveckift Bterunkz
23
article
* Městské divadlo lvovské nalezás
ve vážné finanční krisi. Dle tříměsíční, poměrně
nejlepší saisony, očekává se ročního deficitu 80. 00
korun. Naděje na přitažlivost nové budovy se ne-
splnily. Má se za to, že snížení cen návštěvě po-
může. Ostatně, zdá se, nové divadlo má vůbec ne-
štěstí. Ani pěkná opona Siemiradzského nenalezl
valné přízně u místního tisku, jenž přijal nové dilo
polského mistra s naprostým chladem
Z podnětu professora Oswalda Balzera
známého svojí odpovědí německému historikovi
Mommsenovi, zřizuje se ve Lvově společnost ku pod-
poře polské vědy. Účelem jejím bude zvláště opa-
třovati prostředky vědeckým badatelům z jakéhokoliv
oboru lidského vědění. Dalš m úkolem jejím bude
založili vlastní tiskárnu pro vědecké publikace a vy-
stavěli společnou budovu pro korporace vědecké.
* Přední žijící zástupce bulharské literatury
Ivan Vazov vydal dvě nová díla: komadii »Věst-
nikar-li?« a sbírku básní »God našeto nebo«. V ko
medii líčí truchlivý stav domácí žurnalistiky. Mnohá
trpká pravda, zjevená spisovatelem, přesabuje tu
tam ovšem i domácí branice. Nová sbírka básní lisu
se značně od prvotních jeho písní, kdy ohnivými
slovy povzbuzoval junácká srdce k boji za svobodu
vlasti.« Jediný tón zůstal jim však společný — totiž
hluboká, z nitra tryskající láska k této vlasti, o jejíž
budoucnost chvěje se každá žilka citlivého, velikého
srdce básníkova.
Slavjanin.
Oswald Balzer
Mommsen
Vazov
městský divadlo
God našeto
24
article
Z cizích revui.
Z cizích revui.
* Informační článek o nové italské belle
tristice přináší »Das litterarische Echo.
Není tomu ještě dávno, co v italském románě vládl
neobmezeně znamenitý trojbran: muž žena milov
ník. Poslední dobou dle vzoru Prévostových »Demi
vierges« obrací se zřetel ke kandidátkám manželství
Obraz této třídy společnosti vlaské jest přímo
ohyzdný. Sem náleží Giulie de Fenzi »Corrutore-
(baronessa slíbí matíři dostaveničko, překvapena
otcem a donucena státi se manželkou malíře, pod-
vádí jej zrovna jako za svobodna podváděla otce),
Reginy de Luanto »Agonizzanti« kde předveden hnet
trojlistek polopanen; typ velkosvětské kokety vyved
na světlo i Gerolamo Rovetta »La Signorina«, zvláště
ale Antonietta Giacomelli v románě »A raccolta«.
Její kniha bičuje zrovna zlořády soudobé vlaské
vyšší společnosti, jest to velkolepa kniha, blížící se
svým významem »Vzkříšení« Tolstého. Trilogii ro
mánovou »Le tre capitoli« (Turin, Florencie, Itim
od Dony Melegari zahajuje první část »La citta
forte«. Velkolepý, plasticky zobrazený pohled na
veškeren politický i společenský život Turina z let
1861—1864. Cavour i Garibaldi jsou stežejné po-
stavy románu. »Silným městem« nazvala autorka
Turin proto, ježto město dovedlo umlčeti veškery
osobní zájmy oproti velkému, společnému idealu:
sjednocení Italie. Rozsáhlý material poskytl autorce
její otec, bývalý itaiský ministr zahraničních záleži-
tosti. Konečně třeba ještě zmíniti se o sbirce novel
Roberta Bracca »Il Diritto dell' amore ed altre no-
velle«, mezi nimiž pravou perlou jest novella »Ú
Muro«, zed, dělící souchotinového, hladem zmírají-
cího spisovatele a švadlenu, která celé noci prosedi
u stroje, jen aby opilei muži vydělala na pití. Obrá-
zek sociální bídy vyličen Braccem s mistrností jemu
vlastní.
Prévostová
vierges
Fenzi
Corrutore
Luanto
Rovett
Antoniett Giacomelli
Tolstý
Turina
Bracca
Turin
Florencie
Ú Mura
Agonizzanti
25
article
* Rassegna internazionale přináší
studii R. Sacchetia o mezinárodním dra-
matě, t. j. o dramatě, jež vzdalo se rázu národ-
ního a přijalo ráz mezinárodní. Je to dle autora
poslední fase dramatu XIX. století, dramatu, jež
prošlo směry realismu a socialismu. Vůdcem tu zda
se autoru býti Turgeněv se svým »Na cizím chlebě«
po něm jde Ibsen (»Nepřítel lidu«), Hauptmann
(»Tkalci«) a Langmann (»Bartoš Tuřanský«). V Itali
teprve poslední dobou začiná tento směr pronikati
jest k němu počítati Giacosova hru »Jako to listí«,
Braccovu »Diritto divirere«, Noveliho »I morti« aj.
Za přednost tohoto druhu počítá Saccheti méně
pessimistický názor živolní, možnost, by celá třída
společenská vystupovala se svými požadavky a širši
podklad, nežli u dramat manželské nevěry.
Athénská revue »To Periodikon Mas
přináší poutavou studii o příčinách těžkého rozvoje
novořecké kultury a dospívá k závěru, že hlavní
příčinou, jež až dosud zdržovala novořeckou kultur
na postupu, jest ona slavná starořecká kultura, již
Řekové našich dnů po svých praotcích Hellenech
zdědili. Jeť prý každý průměrný Řek přesvědčen, že
vo Aristotelovi nemožno už jíti dále. I v jazyku prý
vyskytly se hlasy, aby se Novořeci vrátili k staro
bellenské řeči; názor ten prý po dlouhém boji ko-
nečně padl.
Révue Blanche poštěstilo se nalézti
rukopis, první práce G. Flauberta »Mömoires d' un
Jou«, napsané r. 1838, rukopis, jenž až podnes po-
važován byl za ztracený. Flaubert, když psal své
»Mémoires d'un Jou«, byl teprve 18 let stár a teprv
po 17 letech na to vystoupil s »Madame Bova
ryovou« na veřejnost. Flaubert sám cítil nedokona
lost mladické práce a proto ji nikdy neuveřejnil,
Mr. Penn.
R Sacchetius
Turgeněv
Ibsen
Hauptmann
Langmann
Bartoš
Giacosův
Braccův
Diritto
Řek
Hellen
Aristoteles
Blanche
G Flaubert
Flaubert
Bova
Mömoire d ' uno Ja
Mémoire d ' uno Ja
27
article
* »Illustrovaný Svět«, časopis opětující obra
zem i slovem současné události. Redaktor J. Mužík
Nákladem J. Otty, konkurující podobným publikacím
cizím.
* Dalibor. Hudební týdenník roč. XXIII. Re
daktor Mojmír Urbánek v Praze 1901. Přehled-
rozvoje hudebního umění, články, statě a zprávy ze
světa hudebního a divadelního,
* Slovníček Samoznaků a zkrácenin
těenopisu českého. Sestavil a vlastním nákladen
vydal Jindř. Kettner v Praze. Díl I. 5. vydání
Tiskem »Unie« v Praze. 1901.
Spisek na základě IX. vydání »Těsnopisu če
ského« znova upravený a rozšířený obsahuje samo
znaky a zkráceniny, dále odvozeniny a spojeniny
stálé zkratky těsnopisu českého, celkem přes 3000
těsnopis. znaků
Účetní Listy. Ročník II. č. 1. Vydává a redi
guje Jos. Pazourek, ředitel obchodní akademi
v Hradci Králové.
Promlouvá o podvojném účetnictví záloženském
jak se účtuje o budovách, o grafickém znázornění tř
method kontokorrentuích, o revisi knih účetních atd
Věstník. Rozhledy historické, topo
grafické, statistické, národopisné, školské po Podě
bradsku a sousedních okresích. Vychází každý měsí
v Bobnicích u Nymburka. Redaktor a vydavatel F
Hrnčíř. Ročník IV.
* Ženský svět; list paní a dívek českých
orgán ústředního spolku českých žen. Zodpovědni
redaktorka Tereza Nováková. Roč. V.
J Mužík
J Ott
Dalibor
Re
Urbánek
Jindřichův
Kettner
Pazourek
Hrnčíř
Nováková
Praha
Jos
Hradec Králové
Bobnice
Nymburk
Illustrovaný Svět
28
article
* Český klempíř, odborný list k hájení ve-
škerých zájmů klempířů českoslovanských, organ
spojeného společenstva klempířů v Praze s okolím
Redaktor J. Kamelský. Vychází měsíčně. Roč. X
* Osvěty, listů pmo rozhled v umění, vědě
polilice, redakcí Václava Vlčka. Rok 1901, druhý
svazek. Hojný obsah. Velmi zajímavá stať dra. Bráfa
»Jak vznikla Česká akademie«. K sedmdesátým na
rozeninám Josefa Hlávky.
* Stará Praha. 100 akvarelů Václ. Jan sy.
Popisuje Jan Herain. Sešit 19. Nakl. Bedřic
Kočí. Obsahuje barevné reprodukce pohledů: » Malá
strana a Hradčany od Křížovníků«, »Staroměstské
radnice«, východní strana, »Chrám sv. Jiří na Hrad-
čanech«, »Belveder, letohrádek královny Anny«
* Slovník naučný. Sešit 377.—379. Dilu XVII
sešit 10., 11. a 12. (11. a 12. dvousešit). Miocé
až Mollet. Majitel a nakladatel J. Otto v Praze
* Kaleudář českých obchodních cestuji-
cích na rok 1901. Nákladem spolkovým. V Praze.
146 str. textu. Vedle přehledného kalendaria a zaji-
mavých odborných článků hojnost zpráv, příručných
pouček a záznamů, potřebných v povolání cestu
jícíno.
* F. X. Svoboda. Příběhy a obrazy. Po
vídky 1887—1899. (Ottovy Laciné knihovny národn
č. 186.) Nákl. J. Otty.
*Autikristovy zázraky. Román Selim
Lagerlöfové. Ze švédského přeložil O. S. Vetti
Nákl. J. Otty.
* Ant. Klášterský. Nové básně. Salonn
bibliotéky č. CI. Nákl. J. Otty 1901.
* Prokopa Písaře Česká Ars Dictandi
Z rukopisu třeboňského upravil Fr. Mareš. Roz
prav České Akademie roč. VIII., tř. I., č. 2. V Praze
Nákladem Akademie 1900.
J Kamelský
Vlček
Bráf
Hlávek
Václ
Jan
Herain
Hrad
Anna
Mollet
Otta
Svoboda
Ottův
J Ott
Autikristův
Lagerlöf
O S Vetti
Antonín
Prokop Písař
Mareš
Roza
Praha
Hradčany
Belveder
Dila
Francie
Český akademie
staroměstský radnice
Český Ar Dictandi
29
title
Národní hospodář.
30
article
Důlní inspekce.
Důlní inspekce.
B. Ministerstvo orby uveřejnilo právě zprávy
důlních inspektorů za rok — 18971 Jakýto
nad jiné výmluvný důkaz sociální a hospodářské
práce rakouských vlád ! Zatím co pracovní rada
chystá se provésti důkladné šetření pracovních
poměrů hornictva rakouského (hlavně pánv
ostravské), zatím co obchodní ministerstvo po-
dává přesnou statistiku stávek, probouzí se mi
nisterstvo orby a presentuje se materiálem po
velkých stávkách důlních vlastně zastaralým.
Záleží li kde na soustavné práci, pak je to na
poli hospodářském a sociálním v prvé řadě
Ale co je do toho ministerstvu orby ! Ale nejer
opozděné vydávání zpráv ubírá jim ceny —
i obsahově čiší z publikace tolik byrokra
tismu, tolik šablony, tolik nepocho
pení vlastních úkolů inspekce,ž
vlastně sama sebou namanuje se otázka, pro
publikace pro sociální poznání doby jistě dn
ležité a závažné stlačují se na tak nízkou
úroveň?
Horní hejtmanství pražské
kterému připadal v inspekčním roce 1897 dozor
nad 312 podniky s 59.903 dělníky, podalo
zprávu na celých 19 (l) stránkách — a přee
má zpráva tato býti přehledem výrobních, pra-
covních i odbytových poměrů hornictví českého
Něco by se dalo omluviti změnou v personaliíci
horních hejtmanů, ale právě jen něco. Právem
stěžuje si zpráva na drancování dolo
se strany podnikatelů. Při bohatosti českých ži
uhelných hledí podnikatelé co nejmenším ná-
kladem nejvíce vytěžiti, spousty mouru a od
padků uhelných zůstávají nezužity, brikettování
se téměř nevyskytuje. Jinak neobsahuje zpráva
tato žádných pozoruhodnějších momentů — po-
měry dělnickě v pravém slova smyslu odbyty
31
article
to v době, kdy mezi dělnictvem jevilo se hnutí
pro všeobecnou stávku! Zprávy revír-
ních úřadů důlních konstatují po
většině nedostatek bezpečnost-
ních opatření při sjíždění a vý-
jezdu, na mnoze nedostatečná opatření bez-
pečnostní při ukládání látek výbuš-
ných (dynamitu); jakým způsobem se vede
dozor nad zjišťováním temperatur důlních, jak
se zasílá voda do dolů, zprávy nopraví.
Poměry dělnické dle zpráv změn
prý nedoznaly. Jevil se částečně i nedostatek
pracovních sil — zvláště ale jen v měsících
letních, kdy dělnictvo rádo přijímalo práci v polich.
Poměry mezdni ličí zprávy jako uspoko-
jivé. Nejnepříznivější byly v revíru plzeň-
ském (horníkova denní mzda zl. 1.18), nej-
příznivější v pánvi mostecké (zl. 2.—). Mezi
těmito krajními body pohybují se mzdy hornické
ostatních pánví. Mzdy o sob mladistvých
činily 40—80 kr., žen 60—80 kr., dělní ku
pracujících nahoře 80 kr. až zl. 1.40.
Srážky mezdní dály se namnoze dosti libo-
volně a bylo nutno zakročiti. Jak ale asi odpo-
vídalo šetření inspektorů skutečným poměrům,
toho důkazem, že po častých lokálních pro-
jevech dělnických došlo dvě léta později ke vše-
obecné téměř stávce, přivoděné zvlášťě nepřízni
vými poměry mezdními a neoprávněnými sráž-
kami. Revírní úřady nesměle ovšem existenci
této nespokojenosti připouštějí, uvádějíce, že štvaní
tisku (!) činí dělnictvo nespokojeným se mzdami
i ostatními podmínkami pracovními.
plzeň
32
article
Statistika úrazů i tentokráte jest ponurou.
V roce, jehož výkaz se týká, utrpělo celkem
548 osob úraz, z těch bylo úrazů smrtel-
ných 111. Nejvíce neštěstí stalo se v obvodu
revirního úřadu mosteckého, slanského
teplického.
Poměry bytové líčí zprávy — poku
jimi se vůbec obírají — jako příznivé;
pokud však tyto růžové zkušenosti jsou opráv-
něnými, nejlépe dokazuje jiná — rovněž ofí-
ciální — publikace (Sociale Verwaltung in Oester-
reich; úvaha prof. Phillippoviche o bytových
poměrech), kde se konstaluje, že právě bytové
poměry severočeského dělnictva
patří k nejsmutnějším v Rakousku
Stavba dělnických domků jen zvolna pokračuje
a právě v nich vyskytlo se pomérně nejvíce ne-
švarů. Moment jistě charakteristický pro posou-
zení sociálního svědomi uhelných baronů.
Práce žen a osob mladistvých
jest stále dosti husfou. V mostecké pánvi za-
městnáno bylo žen 635 a mladistvých osob 444,
v plzeňské 716 a 462, v pražském obrodu 208
a 348, ve slánském 174 a 1012, nejméně v ob-
vodu chomutovském (22 a 25). Přestupků —
úřadně zjištěných — proti zákonu o práci žen
a mladistvých osob vyskytlo se celkem 18.
Pracovní řády byly skoro veskrz
zastaralé; v přečetných případech bylo nspekci
zakročiti.
Nedělní klid zachováván celkem
správně.
profesor
Phillippovich
Rakousko
Sociale Verwaltung
33
article
Živobytních poměrů dělnictva
inspekce nešetřila. Důvodů k tomu jistě neměla;
naopak bylo její povinností dbáti i toho, j ak
dělník žije. Nejvýše děje se zmínka o kon-
sumním spolku nebo o kuchyních
důlních řízených podnikatelstvem, alei
to jen pořídku a bez jakéhokoli systému. Roz-
umi se pak samo sebou, že odborové
organisace dělnické pro inspekci ne-
existují. Poměrům školským, zdravot-
ním, mravnostním (vyjma celkem nej-
lepší zprávy úřadu mosteckého), vzdělá-
vacím atd. dělnietva nevěnováno vůbec a
slova !
Inspekce důlní jest i nstitucí sociální.
Její úkoly jsou vyšší než šablonovité a mecha-
nické vyplňování formulářů — její práce prova-
nuta má býti hlubokostí a spletitostí dnešního
života, v ni zračili se mají jeho polřeby a zní
vycházeti mají nové popudy na dráze sociálního
pokroku a spravedlnosti. Uvedené zprávy však
v tomto směru naději nebudí, alespoň zprávy
úřadů v král. českém (zpráva viďeňského hor-
ního hejtmanství jest již daleko lepši). Nám pak
podobný slav tím méně může býti lhostejným,
ježto jde hlavně o české dělnictvo vydané
v šane útiskům německým.
Bylo asi velmi málo lehkověrných, kteři
veřili ve vážnost hospodářských a sociálních
deklamací vlády Körbrovy, ale i ty by právé
tyto zprávy vyléčily zůplna. Zde nikdo ne-
obstruoval, zde měla vláda volnou dráhu —
právě zde jsou výsledky její stejně bědné jako
v jiných směrech.
Roza
34
article
Zprávy.
Zprávy.
Nový zákon akciový. Jak se oznamuje,
pomýšlí vláda podati v některé z přištích schůzí
— až dojde-li k ní — návrh nového zá-
kona akeiového. Systém koncesijní zamě-
něn býti má zásadou ohlašovací. Pro
společnosti železniční, pojišťo vac ía
pro společnosti, jež jsou oprávněny k vydávání
listů zástavních, zůstane však systém
koncesijní v platnosti. Dle německého
vzoru upravuje návrh společnosti s ru-
čením obmezeným, jimiž upravena má
býti půda menším podnikům výrob-
ním. Hlavní rozdily nové společnosti s ručením
obmezeným a akeiové jsou dle chystaného ná-
vrhu tyto: stížení převodu podíl-
ních listů oproti akciím, větší míra
autonomie ve vnitřní správé pro
ony, obmezené povinnosti k uveřejňování bil-
lanci, o nichž se hlasování můž
díti i písemně. Jistých úlev má se doslati
novým společnostem i po stránce z da ňo-
v ací.
K smlouvám obchodním. Vídeňský
spolek rakouských průmyslníků vydal právě
obšírnou publikaci, věnovanou stanovisku a po-
třebám průmyslu při nových smlouvách obchod-
ních. Spís určen pro porady rady průmyslové
a žádá v rámci autonomního tarifu celního sni-
žení sazby celní pro suroviny
mírné sazby pro polotovary, vý-
robky pomocné, stroje výrobnía
zvýšení sazeb pro výrobky ko-
nečné. Celkem ale žádá průmyslnictvo v
uvedeném spolku sdružené mírné zvýšeni
sazeb, poukazujíc správně k tomu, že nejde
jen o ochranu domácího průmyslu na domácím
trhu, ale i o zajištění a posílení vývozu, který
by přikrými sazbami mohl býti ohrožen, ježto