2
masthead
V Praze, v pátek dne 1. února 1901.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. listy
přodplácí set
v Praze v administraci
a měsle
Betrrt lta! ! . : s R =
s drají čonáškou
nank ta. .. 7 k 50
ve flialkách: 2 K 90
na niěske ,
Teštou
::. k o
s drojí ziailkou
za měe
čtvrt icle
Praha
5
article
„Poslední pokus“ počíná
zajímavě.
„Poslední pokus“ počíná
zajímavě.
Včera, posledního dne měsíce ledna
r. 1901 zahájen tedy »posledni ústavn
pokus« s novým a doufejmež: posled-
ním parlamentem cislajtánským v nynějším
jeho nám Slovanům tak krutě křivdícím slo-
žení a s tou jeho nerozumně centralisticky
přemrštěnou zákonodárnou mocí na úkou
patřičné svézákonnosti značných královstvía
zemí, o něž byly dříve absolutismem nepo-
krytým, pak lžiůstavní německou politikou
nemilosrdně a bezprávně obrány.
Kterak dopadne poslední ten pokus?
Zdaří se či selže? Tato otázka, tkvící všem
na mysli a na rtech, jediná budí interess
pro osudy té pestré a podivné korporace
shromáždivší se včera ku první, pouze for-
mální schůzi, v níž ministr dr. Körber uvedl
její zatímného předsedu staršinského, aby
mohli poslanci do rukou jeho skládati pře-
depsaný slib »věrnosti a poslušnosti k záko
nům a úcty k ústavě« — s níž činí se tímto
právě »poslední pokus« ..
S pocitem, že visí meč Damoklů
nad tímto parlamentem, vstupovali v něj
včera veškeří poslanci a doprovázeli jev
duchu jich voliči, národové. Nikde nejmenší
stopy radostné důvěry a naděje v blahou
působnost a činnost tohoto zákonodárného
sboru ani u Němcův centralistův, třeba
v něm mají nespravedlivou většinu nad námi
Slovany. Neboť ta jejich parlamentní vět
šina je přec jen ukrutně slaba a ne-
dostatečna u porovnání k veli-
kosti zločinu, jaký hodlají na
Slovanstyu této říše spáchati.
Slovan
Körber
Němcův
6
article
Pouze velice lišáckou, opatrnou a zchy-
tralou taktikou, kdyby se totiž tvářili mír-
nými jako holubice, jsouce při tom zavilými
jako hadové, mohli by snad zmámiti a ob-
louditi něco polských a vlaských poslancův.
aby jim byli pošetilými pomocníky a sle-
pými nástroji jejich germánských plánů a
obmyslů. Než v tom jim vadí vehementn
netrpělivost a zpupnost jejich vlastních ra-
dikalů německých, kteří zpiti vítězoslávou
volební a posedlí všeněmeckou manii, ne
chtějí žádnému diplomatisování rozumět
nýbrž prozpěvují, jak jim zobák narostl
»Chceme míti buď německé Rakousk
nebo nechceme žádného!« Staří pokryte
německo-ústaváčtí od časů Kurandových
Giskrových a Plenerových je této písni po-
taji učívali, ba i ta »Neue Freie Presse
jim jí nejednou ve volné chvili zahvízdala
a dětičky byly chápavé a čiperně.
Podobna kvočně vyseděvší káčata, kter
jí vyplula na rybník, pobihá dnes »Neue Freie
Presse« po břehu nového parlamentu cislaj
tánského, kdákajíc úzkostně svým ztřeštěným
Wolfiánům a Schönererovcům, aby měli roz
um a nezkazili zbrklosti svou Němcům celou
honbu. »Zase nabízí osud Němcům v Rakou-
sku příležitost,« volá důtklivě, »aby si dobyli
zde vůdčího místa, aby se stali o pě
vládnoucím živlem v Rakousku!.
Atoho prý si mohou dobyti jedině politikou
udrosti a rozumu« (t. j. chytrou
přetvářkou, budou-li se tvářit loyálními, černo-
žlutými, vládě ochotnými pomocníky v její
potřebách); každá výstřednost byla prý by
»těžkým hříchem, zničila by německou po-
výšenost sotva upevněnou a zvrátila by posici
Némectva zdejšího do žalostné beznadějnosti«
Avšak nepodobá se dle vzteklé mluvý
Wolfovy »Ostdeutsche Rundschau« proti ne
mecko-ústavácké šlechtě a po včerejší bourn
Kurandův
Giskrový
Plenerův
Neue Frei
Němec
Wolfův
Rakousko
Neue Frei Presse
Ostdeutsche Rundschau
7
article
intrádě německo-radikálních poslanců v par-
lamentě cislajťánském, že by si Wolfiáni
a Schönererovci vzali tyto moudré rady se-
stárlé ústavácké frýny hrubě k srdci.
Spíše lze uvěřiti vyhrůžkám Schönere-
rova tisku, že radikálové němečtí v tomto
zasedání vrhnou do sněmovny petardu svého
návrhu na prohlášení němčiny za jediný
státní jazyk officiálního Rakouska, aby do-
nutili vládu Körhrovu ku přiznání barvy.
A vyjde-li jim, ať ze straehu nebo z politiky
vláda Körbrova v tránní řeči vstříe, vložíli
do ní onen osudný passus o žádoucím po-
výšení němčiny na zprostředkovací jazyk
mezi zeměmi a Vidní, pak novým tím
úspěchem osmělení Schönererovci vypálí
svou petardu na jisto. Stane-li se to
však, nuž, pak poletí prostě celý ten starý
parlament do povětří. To je tak jasné, jako
že dvakrát dvě jsou čtyři.
Neboť toho sobě ve dvacátěm stolet
věru 15 millionů Slovanů nedá líbiti, aby
se s nimi v tom Rakousku, kde maji tako-
vou většinu, nakládalo jako s Poláky v Po-
znani nebo se Slováky v Uhrách. Jediné
dotknutí naší hrudi ostřím této pan-
germánské dýky stačí, abychom silou
obří pobořili sloupy tohoto parlamentu v ssu-
tiny. To vědí němečtí hegemoni dobře a
proto přes všechno furiantské pohvizdování
si o své praepotenci vstupují do nového par
lamentu s nejistotou a neklidem podloudníků
neb pytláků, vstupujících za noci v les. Ne-
vědí, jak výprava jim dopadne, zda jediny
neopatrný krok je neprozradí a nezkazí jim
všecko.
Wolfiat
Schönererovec
Schöner
Polák
Slovák
Rakousko
Uhry
Slovan
8
article
Jak zcela jinak vstupuje v jtento ponurý
hvozd nejistoty poselstvo národa če-
ského! Nebažíc po majetku ci-
zím, nejdouc za dobrodružstvím
ani za kořistí, nýbrž dychtíc
jen dobýti svému národu jeho
právního dědictví a vlastnictví,
delegace národa českého vstupuje v tento
parlament zmužile, z příma a s otevřeným
hledím, opovídajíc boj na život a na smrt
národomorné centralisaci a germanisaci.
Postupuje s ostře nabitou ručnicí nej
rozhodnější opposice proti panujícímu sy-
stému vládnímu, pevně, odhodlaně a důstojně,
neohlížejíc se ani na právo ani na levo.
Těšili se a doufali officiosové vídeňští po
výsledku voleb v páté a čtvrté kurii, že
vrátí se opposice naše do Vídně oslabena,
že agrárnici a národní sociálové, stavíce
své třidní zájmy nad zájmy národa,
rozruší, zmatou a paralysují naše bojovné
šiky svým odštěpenstvím, slovem, že bůdou
vítanou brzdou proti případně naší obstrukci.
Nuže dnes, trváme, jsou vládní a ně-
mečtí spekulanti poněkud rozčarování ze
svého optimismu a nabývají snad již ponětí
o elementární síle všeobecného, sebeobran-
ného toho hnutí a zoufalého odporu šesti-
millionového národa, když viděli, jak iti
zástupci jeho hmotných a třídních zájmů
společenských jsou jím uchváceni a puzeni.
Vše marno! Hned první schůze parla-
mentu cislajtánského dokázala, že to na této
dráze německo-centralistického zkracování,
urážení a týrání většiny národův slovanských
dále nejde a nepůjde, nýbrž má li Rakousko
vůbec obstáti, musí dojíti ke změně jeho
ústavy stůj co stůj a to k takové
kterou by se dostalo konečně
poctivé svobody všem jeho ná-
rodům, Slovanům jako Němcům,
a bylo vyloučeno každé nad-
práví jednoho národa nad druhým.
Vídeň
Rakousko
Slovan
9
article
Říšská rada.
Říšská rada.
Schůze zahajovací-
sněmovně poslanecke
Z Vídně, 31. ledna.
(Pův. a tel. zpráva »Nár. Listů«.)
Premiera nového parlamentu. Za normál
ních poměrů byla by teprve v dubnu r. 1903
až by vypršel mandát poslanců, zvolených roku
1897, docela. Dvojí obstrukci, dvou- a půllelou
německou a půlletou českou, přervána však ni
života minulé říšské rady. Vzala před časen
za své. Tak dostali jsme nynější.
Premiera jako všechny předchozl.
Plná zasedaci síň, plné lože, plné galeri
A venku ještě tolik lidí, kteří nebyli vpuštěni
Mnoho neztratili. Všecko jest obřadně, tiché
nudné — samá formalita, předurčená jako vo-
jenské pohřby, stanovené reglementem, úplný
mechanism bez duše a života.
Před čtyřmi skoro lety, 27. března, měla
sněmovna premieru poslední. Byla to premier
pálé kurie a premiera sociální demokracie. T
po čtyřech letech ztratila ze čtrnácti osob pět
Ale za těch necelých čtyř roků bylo ně
kolik premier vlád: Thunovy, Clarovy a Kör
brovy. A tu se ještě ministerstvu Gautschove
nedopřálo radosti, objeviti se na křeslech vlád
ních, a splnila se předpověď dra. Körbra, kter
v prosinci r. 1897 řekl jednomu poslanci
»Uvidíte, že nás ve sněmovné — neuvidítes
Pět kabinetů za 46 měsíců — to je nadbytek
jímž Cislajtanii nevyrovná se ani republikánská
Francie, proslulá častýmgsřřidáním portefeuillů
Včera pozdě večer za světla všech žárovek
vykonán v zasedací síni zvláštní akt. Na pul
tech uklizena jmena dosavadních poslancův
nahrazena novými. Přes půl druha sta členů se
nevrátilo. Jedni nechtěli, druzí — těch je vět
šina — nemohli.
Thunův
Clarův
Kör
Vídeň
Francie
10
article
Hledíme dolů na veliký polokruh, kde je
stěsnáno 425 míst a vidime mnohé, kteří tu
nejsou. Počneme z prava. V poslední lavie
úseku polského zmizel professor Vachň anin.
vezdy uhlazený, vezdy usměvavý. Zpěváci o něm
říkali, že je lepším politikem, a politikové, žeje
lepším barytonem. Také jeho soudruh Ochry
movič nepřišel. Byl intimem Smolky u každý
večer byl mu společníkem při whistu. Na pol
ských lavicích není dvojčat Rutowského
Lewického. Byli poraženi, protože tlačil.
Kolo na levo. Jejich povaleni nemělo by smyslu
a rozumu, kdyby klub celý provozoval politiku.
kterouž odsuzovál u nich. Nemiic pohřešujeme
sympatických postav prof. Milewského
Sokolowského a dra. Duleby. V pustém
tlumu polských poslanců pozorujeme několik
interessantních nových hlav. Bez odporu nej-
zajímavější je dr. Grek, polský Chamberlain.
trochu divadelně vystupující a koketně co chvil
snímající monocle. Nejsličnějším Polákem je nyní
snad nejhezčím mužem v celé sněmovně, hr
Pininski, bratr místodržitelův. Na lorda
Churchilla připomíná Breiter, demokrat
P. Swiežy též zůstal doma. Misto něho vy
slán Michejda, za statečného zastance Poláko
slezských stejně statečný.
Vachň
Ochry
Smolek
Rutowský Lewický
profesor
Milewský Sokolowský
Grek
Chamberlain
Polák
místodržitelův
Churchill
Breiter
11
article
Českou delegaci opustili její vůdce dr
Engel, KarelAdámek, jenž byl poslancem
od r. 1879, prof. Čelakovský po krátkém
druhém pobytu ve Vídni, dr. Blažek, abys
věnoval záležitostem domácím, dr. Naxera,
jehož mandát i sedadlo přejal Ryba, a Karlik,
kterému nesvědčil dusný vzduch vídeňský.
Seichertovi těžká choroba dceřina
bránila přijati zase mandát na Uherskobrodsku
kterého by byl on proti klerikálům uhájil. N
volebním bojišti zůstali Dolež a l, D o s tá-
Dvořák, Krumbholz, Janda, Lebl oeh
a Teklý.
V sousedství Čechů jsou němečtí radiká-
lové. Dříve byli roztroušeni, teď sesedlise
všickni pod Schönererem ve smyslu místnín
i morálním. Ale On se vůbec neobjevil dnes.
Engel
KarelAdámek
profesor
Čelakovský
doktor
Blažek
Naxera
Ryba
Karlik
Dvořák
Krumbholz
Janda
Lebl
Teklý
Čecho
Vídeň
Uherskobrodsko
12
article
Komando zaú měl K. H. Wolf. Druzina jeho
má nyní jmeno všeněmecký svaz a schůze sv
koná v restaurantu zvaném »Reichshalle«.
Tůrk a Fochler padli, ale náhrada zan
je hojná. Iro cvičil nováčky vojáčky hned na
počňtku v křiku. První jejich debut dopad
dosti slabě.
Pod německými radikály umístěni oppo
siční Poláci, kteří v minulých letech byli na
krajní levici.
Radikální Rusové hodlají sestoupiti sev
společný klub. Professor Romančuk je opět
ve sněmovně, Starý hareovník východohalický
jako by byl omládl.
Škoda zajímavé figury P. Greg or ee
Byl to prototyp švarného kněze, u kterého kle
rikalismus nepotlačil nacionalismu.
Ze slovinských řad odešel také dr. Krek
jehož tvář byla povždy zasmušilá. Mu si
ustoupiti dru. Šustoršičovi. Místo Kusara,
dobrého zástupce svého lidu, bílá Lublaň vy
slala mladého Tavčara, protichůdce dra. Šu-
steršice. Jsou nesmířitelnými soky. Druh s dru-
hem ani nechce býti v jednem sdružení.
Valně prořidlý je voj katolické strany li-
dové. Ztráty P. Karlona, bar. Dipaula
a dra. Ebenhocha jsou pro ni citelny a neod-
činitelny. Získala bar. Morseye, který ve
3 letech, co trávil doma ve Štyrsku, všecek
sešedivěl.
Rumunský kvintet nezdobí již imposaptní
postava P. Zurkana. Církevní velkostatky
bukovinské representuje dr. Basil Vladimín
Repta, světící biskup a universitní professor
v Černoveích. Úelyhodný je jeho zevnějšek.
Nevysokou, tmavofialovou mitru má na dlouhých
šedivých vlasech. Pod bílým vousem viděti ši-
rokou, světlozelenou stuhu, na níž má zavěšen
velký stříbrný kříž. P. Zurkan nalezl důstoj
ného remplaganta.
Wolf
Tůrk
Fochler
Polák
Rus
Romančuk
Krek
Tavčar
Šu
P Karlon
Morsey
P Zurkan
doktor
Vladimín Repta
Lublaň
Štyrsko
13
article
Německo-pokroková strana želi dra. R us sa.
legitimního otce německé obstrukce, professora
Přersche a prof. Fourniera, kteří se jí
účastnili co nejvýdatněji, ale přece nebyli
uznáni pravověrnými Němci. Mezi novými členy
této strany poutá pozornost poslanec za ob
chodní komoru brněnskou dr. Licht. V jubi
lejním divadle zdejším hrají právě drama »Dítě«
jehož hlavní mužskou rolí je polský deklamator
s ohromnou hřívou. Tomu je kollega páně Au
spitzův podoben na vlas.
Rychle, rychle v levo. Zasedací síň se na-
plnila skoro na ráz. Raflje na hodinách sně-
movních ukazuje již na 11. Docela vzadu ne-
leskne se již běloskvoucí košile Gregori-
gova pod vestou hodně vykrojenou, ani rudý
obličej Augusta Bielohlawka. Za to zář
dnes p. Engelbert Pernerstorfer. Z obli-
čeje jeho lze vyčísti radost, že je zase po-
slancem. Za předešlé periody, od r. 1897, byi
mezi žurnalisty v loži. Vábilo jej něco do sně-
movny. Nemohl bez ni býti. Tak je nyní a
též P. Stojalow skému. Bledý, ještě vy
hublejší nežli byl dříve v askelické své tváři
přijel sem a prohlížel toužebným zrakem dolů.
Ve dvou okresech kandidoval — v žádném ne-
prošel.
Hlouček sociálních demokratů se sevrkl
Není tu Schrammla, pravzoru předměst-
ského Vídeňana, malého Zelherl a, jehož eu-
nušský hlas zarážel, neni Kiese wlettra
jako vejce vejci podobného německému pro
fessoru, není Verkaufa, nejrychlejšího mluv-
čího, kterému sotva stačil nejhibitější stenograí
V drobném prodejis
ranní číslo o sobě . . . za s
odpolední
. . . na tk
Ve filinlkách na vonkově
ranní čelo. . . . . . . . 10h
odpolodní . . . . . . . . 3h
Inserat
plati se ketové zapřel
placeni a inurty přijimsá zdmii
strace v Marianské uliri č.s.
Tam nachávají nel též redlakee.
Hskárna n egpedice „Nátodnich Lištů“.
Rakopisy se nerzaen
Přersch
profesor
Fournier
Němec
doktor
Licht
Dítě
Augusta Bielohlawek
Engelbert Pernerstorfer
Nátodnich Lišt
14
article
spustilli na celé kolo, není zde Resla, který
si zahrával na internacionalistu, ale nosil se po
štyrsku, není Arnošta Bernera, útočníka na
Davida Abrahamowicze, a není tu zvláště
Kozakiewícze, který si nemálo zakládal
na své Kristově hlavé.
Možná, že jsme při tomto plachém roz-
hledu po sále, ve kterém je hlava na hlavěa
hluk a šum jako v oule, zapomněli na některou
oběť volební kampaně. Ale něco hned konsta-
tujeme po prvním dojmu. Nová sněmovna po-
slanecká je nejen radikálnější, nejen nacionál-
nější, ale má také více živlů mladých.
Ještě popatřme spěšně, kam dali poslance
české, kteři nenáležeji klubu. P. Stoj a na
dra. Hrubana posadili mezi dra. Grégra
a p. Maštálku. Národní socialisté a poslanci
agrární frakce jsou pohromadě v nejzazším po-
zadí Čechů.
Jedenáctá minula. Slyšeti elektrický zvonek
po všech prostorách parlamentní budovy. Po-
slanci povstávají. Ministři veházejí. Dr. Rezek
na okamžik přistupuje k Čechům, kteří mu
tisknou ruce. Česká excellence je nějak roz-
čilena. Nenáleží k lidem, kteří dovedou zatajiti
své rozechvění. Pan dr. Körber však tváří
se resolutně. Povolává k úřadu zatímního pre-
sidenta dra. Weigla. Po prvních jeho slovech
zněji ze středu českých sociálů české interjekce.
Napřed slyšeti několik »fuj« a hned jasněji.
Další voláni však zaniká v »bravu«, kteréž
ozývá se z levice. Nahoře, na místech
žurnalistů, jen stěží lze rozeznati, že se dole
pokřikuje proti ministerské lavici. Sněmovna je
na chvilku zaražena. Potom odpovídá se z centra
unisono: »Ticho! Ticho!« Posl. Wolf na
minutu má solo. Uživá ho a hlásá: »česká
obstrukce už začínás, ukazuje při tom pozdvi-
ženou pravici k českým sociálům, kteří povstá-
vají a postupují doprostřed zasedací síně.
Resl
Berner
Abrahamowicz
Kozakiewícz
Kristův
Hruban
Grégr
Maštálek
Čecho
doktor
Rezek
Körber
Weigl
Posl
Wolf
Nová sněmovna
úřad zatímní presidento
15
article
Stejné déje se, když dr. Weigel ujal se
slova k appellu na sněmovnu, vyzývaje ji k děl-
nosti po čtyřleté zahálce. Kým a čím byla
způsobena neplodnost minulé říšské rady, ne-
řekl. Byl by musil udatí pravé vinníky, a toho
nechtél. Více pak říci neuměl. Sněmovna nemá
štěsti se svými seniory na křesle předsednickém.
Nemají vznětu ani vzletu. Neměli vzletu takého
ni Negrelli, Smolka, Proskowetz
ani Zurkan, nemá ho dr. Weigel. Žádné
teplé slovo, které by zahřálo a které by jiskrou
letélo ze sněmovny ven do lidu a budilo v něm
ohlas. Nic leč hlučně rozestřená všednost.
Každý president dle stáři je studený a stuhlý
jako rampouch a myslí, že by spadla skleněná
krytha nad poslanci, kdyby se uchýtil od
zkamenělé tradice. Jak jinak ve francouzské
sněmovné poslanecké nebo i ve francouzském
senátě! Tam jsou starší předsedové nežli je
p. dr. Weigel a přece najdou akcenty, které
jdou od srdce k srdci. Tady však žádný vroucí
tón, tady samá plochá, prázdná fráze.
Před obvyklým osvědčením loyality vůči
koruně sociální demokraté a němečti radikálové
vyšli. Tito však se ku konci vrátili, a ze středu
jejich ozval se hlas: »Hoch Kaiser Wil-
helm!« Nyní sobě vyménili role s českými
sociály členové všeněmeckého svazu.
Dr. Weigel nedada se zastrašiti hroz-
bami »Ostdeutsche Rundseliau«, pronesl přece
posmrtnou vzpominku královně Viktorii. Po-
slanci Wolf, Lemisch a soudruzi reagovali
na ni. »Heil Burům«, »Pryč s Anglií«, » Heil
Krůgerz, »Pryč s těmi lupiči a žháři !«, »Zdan
a sláva Burům«, — takový byl pozdrav nej-
němečtějších Němců rakouských mrtvé královně
anglické. Čeští sociálové volali tu: » Výborně
Výborně!« I my voláme: »Ať žije spravedlivá
věc burskále
Víme, proč cislajtánští Velkoněmci horujn
doktor
Weigel
Smolek
Proskowetz
Zurkan
Kaiser
Wolf
Lemisch
Bur
Němec
Negrelli
Anglie
všeněmecký svaz
Ostdeutsche Rundseliau
Heil Krůgerz
královna Viktoria
16
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Potkáni se zevorem.
Kyjevská vzpomínka P. Papáčka.
Tři dni a tři noci mořil jsem se na dněprov
ském parníku pyšného sice jména — slu
»Cářice« — ale hrozně málo pohodlném a ješte
méně čistém, než z Jekatěrinoslavi dojel jsem
do mateře ruských měst, staroslavného Kyjeva.
Po druhé v životě spatřil jsem zlaté báně
Pečerské lavry, Michajlovského Zlatovrchého
kláštera a starožitného velechrámu svaté Žafie
a procházel se nádhernými ulicemi a sady,
z nichž otvírají se přerozkošné vyhlidky na
jednollivé části města, na předměsti Podol, na
široký Dněpr a nekonečnou rovinu za ním. D
zahájení sjezdu archaeologického, jehož jscm se
hodlal účastniti, seházely ještě dva dny. Dosli
bylo tedy času na opětnou prohlídku toho, co
již při první návštěvě Kyjeva r. 1896 jsem
viděl, i na prohlížení novinek. Mnohou chvil
ztrávil jsem zejmena v novém velechrámu sv-
Vladimira, skvosty ruského umění novověkého
v pravdě naplněném. Čarokrásný nástěnný obraa
Marie Panny s děťátkem, provedený štétcem
slavného V. M. Vasněcova, jest tu z největšlch
vzácnosti. Vyhlidka pak s kopule chrámové na
celé město, pod nohama diváka se rozkládající
nemá hned tak sobě rovné.
1. srpna (13. našeho kalendáře) sjezd slav
nostně zahájen. Bylo nás tam z Čech hezká
řada; někteří jako delegáti vědeckých korporací.
jiní jako soukromníci, mezi témi zesnulý práve
Julius Zeyer. Byl hostem kyjevského továrníka.
p. Otakara Červeného. V pohostinném dom
tohoto muže ještě týž večer spatřil jsem ze-
snulého mistra. Bylo nás jen několik při večeři
ale poseděli jsme do pozdní noci. Bylo o čen
povídati. I málomluvný mistr se rozhovoři
zvolňoučka, po celý večer upíjeje z jediného
kalíšku vína. Tak jej vidím, jak se usmíval, když
vyprávěl jsem mu o jedné nadšené jeho pražské
ctitelce, velmi duchaplné a roztomilé dámě
P Papáček
Michajlovský
Zlatovrchý
svatá Žafie
svatýVladimir
Marie
Vasněcov
Julius Zeyer
Červený
Kyjev
Podol
Dněpr
Čechy
17
article
podivil jsem se slyše, že setkal se s ní v Rusku.
kde ueskala tou dobou s manželem svým ná
vštěvou u příbuzných.
Pak ještě několikráte u Červených a jind
viděl jsem našeho poelu. Při jedně návštěvě
zmínil jsem se, že bych rád koupil nějaké staro-
žitnosti. Zever nabídi se, že mi pomůže kupo-
vati. Za té přiležitosti ukázal mi své poklady.
získané na cestě Ruskem, již s panem Červe-
ným nedávno před tím byli podnikli. V koute
salonu pod obrazy, připomínajícími, že majitel
domu přes dlouhý pobyt v cizině, třeba že mezi
národem bratrským, žije a cítí s lidem, z něhož
vzešel, stála kovaná ruská truhla, v ní ikony
roucha rozmanitě, drobnůstky atd. Jedno po dru-
hém ukazoval mi básník a bylo viděti, jakou
radost má z každičkého kousku. Těžko asi, pře-
téžko loučil se v smrti hodině od svých milých
sbířek. —
Jako Moskva má trh u věže Suchareva.
kde druhdy za několik kopějek můžeš koupiti
věc, již znalec na desítky i sta rublů by si cenil,
tak Kyjev podobný »tolčok« (od toho, žes
tam lidé »tolkaji«, strkají) má na předměst
Podole. Tam v sousedství známé studnice Sam
sonovy, krátce jen »Lev« zvané (podle lva,je
muž Samson tlamu rozevírá) na širokém pro-
stranství uvidíte denně tisíce prodavačů a kupu
jicích, tam ve dny sváteční vedle čelných pout
níků možno spatřiti slepé banduristy a slyšet
zpěvy národních písní. Zde rozprodá se ročně
na tisíce křižků a ikonek, řezaných z cypřišo-
vého dřeva, jichž výroba jest kyjevskou spe
cialitou.
Sucharev
Sam
Samson
Rusko
Moskva
Kyjev
Podol
18
article
Na tento »tolčok« vydali jsme se jednoh
dne odpoledne, brzy již před mým odjezdem
z Kyjeva. Z domu pana Červeného není tam
tuze daleko. Jen s vršku sejdeš. Na cestě za-
hrčel kolem nás ohromný dostavník z Žitomíru,
v němž devět koní bylo zapřaženo, »Veliká je
Rus,« prohodil Zeyer, »a všechno tu má ohromné
rozměry.« A nakupovali jsme. Nejdříve křížky
skládaci (skladně), pak náprsní kříže a j., pak
plachty, pasy tkané, košile vyšívané atd. a mistr
radil, upozorňoval a sám kupoval. Pomalu měli
jsme každý slušný ranec a jako vítězové s ko-
řistí vraceli jsme se k Červeným.
Přišed před odjezdem rozloučit se s milým
přáteli, nezastihl jsem Zevera doma a od t
doby jsem ho neviděl. Nedávno potkal jsem
sestru ctěné hostitelky kyjevské, paní Červené.
»Slyšel jste, že Zeyer fuze stůně?« ptala s
mne za rozmluvy. »Slyšel,« odpověděl jsem
za bohužel prý nebezpečně.« A chvili vzpomí
nali jsme na mistra, jenž juž tehdy v Kyjevě
činil dojem člověka chorobného. Nu
»a přišel den, kdy klesl na lůžko.
by z něho nikdy více nepovstal . ..«
a usnul,
»jak pták usíná zpěvem znavený.
když za horami slunce zapadne. « )
Pěvee odešel, však písně zůstaly a v nicl
žíti bude dál celý svůj, jak celý svůj byl v žii
svém.
Červený
Zeyer
Zever
Kyjev
Rus
Červená
19
article
Do činy.
Píše F. Hánek.
V Sin-min tinu, 24. října 1900.
Po přijezdu naší čtvrté střelecké brigád-
do Port Arthuru rozdělili nás na dvě tlupy —
první (13. a 14. pluk) táhla na Mukden, jená
po krátkém boji a malých ztrátách s naší strany
byl dobyt, druhá tlupa (15, a 16. pluk) odjele
na křižácích »Moskva«, »Černilov« a »Orel« se
třemi obrněnci a s několika minonoskami dobý-
vat pevnost Šanchaj-guan. Než přistoupím ko dal-
šímu líčení našeho pochodu, dovolím si sám
posvítit na anglický operační švindl, který dne
1. října léta Páně 1900 byl spáchán. Hlavním
velitelem kvantunské oblasti a velitelem námoř
ních sil Tichého oceanu, viceadmirálem Alexeje
vem bylo ustanoveno, aby spojená armáda dne
1. října o páté z rána společně bombardovala
Šanchaj-guan, pak měla býti provedena ataka
dvěma boky proti silně opevněným tvrzím. Hra-
biví Angličané, aby jim neušla kořisť podniku,
zvláště nejnovější ohromná Kruppova děla
obsazení železné dráhy, provedli netuze čestný
*) Z »Legendy o Donatellovie
kousek. Den před odjezdem ruské eskadry
z Port-Arthuru telegrafovali vice-admirálovi Ale-
xejevu, aby odložil útok na Šanchaj-guan o den.
Za příčinu udávali nedokonalou hotovost an-
glického voje i neprovedené dosud soustředěn
sil. Alexejev uvěřil telegramu a odložil odjez
lodí o 24 hodin. Angličané využili odkladu, vzká-
zali veliteli čínské pevnosti ullimatum (jest po-
dezření, že copáče podplatili), že má čínské
vojsko za hodinu vyklidit všechny forty a město,
jinak že v opačném případě začno ihned bom-
bardace Šanchaj-guanu. Statečný velitel neváhal
dlouho mezi oběma možnostmi a vskutku vlála
již hodinu později s tvrzí pevnosti anglická
vlajka. Nejlepší děla hradeb byla již osazen
anglickými strážemi, aby je nikdo — neunesl.
Hánek
Arthur
Alexej vzít
Angličan
Kruppův
Alexejev
Sina
Moskva
Černilov
Port
Šanchaj
20
article
Rychlým pochodem vtáhli Angličané do města
(čtýři kilometry od pevnosti), obsadili železnici,
na klerou měli zvláště spadeno. V patách za
Angličany vtrhli do pevnosti Němci, Žaponci.
Italové a Rakušané, Rusové z Port-Arturu při-
jeli o den později. Na velké zklamání al n
zlost Angličanů nezdařil se jim podvod. Všecky
jejich plány překazil generál Cerpický. Se svou
východo-sibiřskou brigádou byl na pochoduz
Pekina do Šanchajiguahu a došel do města
právě v čas; obsadil stanici a celou trať man-
džurské železnice, vedoucí na Mukden. Angli-
čané, dostavivše se za nedlouho na stanici
poznavše, že jim před nosem byla obsazena již
ruským vojskem, zahryzli se zlosti do rtů
celí zoufaií obsadili rychle aspoň jedno skla-
diště, které bylo našimi opomenuto. Když gene-
rál Cerpieký dorazil do pevnosti, byla ovšem
všechna děla již osazena příslušníky druhých
držav. Všechna česť anglické »poctivosti«.
2. října o jedenácté v noci přijela naše
eskadrona do Šanchaj-guanu. Ihned jsmese
o všem dozvěděli. Vyloďování vojska trvalo až
do rána. Na břehu a na tvrzích vlály prapory
nejvíce anglické, žaponské, méně německé, ru-
ské, rakouské a italské. Podél břehu na kilo-
metr daleko položeno v řadách několik set pod-
mořských buchavic. Dráty k nim vedoucí byly
již přesekány; mnoho buchavic podařilo se vy-
loviti z moře. Co bylo budhistických svatyní
knihoven v okolí pevnosti, vše bylo vydranco-
váno a zpustošeno. V drancování nejvíce se vy-
znamenali, bohužel, Rakušané a Žaponci. Po
šest dní našeho táboření v Šanchaj guanu po-
tkával jsem se nejvíce s námořniky, majícími
na čepici pásku s nadpisém: S. M. Kaiserin
Maria Theresia. Viděl jsem je vláčeti na lodi celé
transporty různého nářadí, zvony i dobytek ald.
Angličan
Němec
Žaponec
Italos
Rakušan
Rus
Cerpický
S M Kaiserin
Theresius
Angl
Šanchaj
21
article
Šestého řijná došel našeho pluku rozkaz, vydati
se v pochod do Sin-mintinu a cestou zmocniti se
opevněného města Nin-jun.čou. Sedmého října
vyjeli jsme po práze ze Šanehaj gnanu. Na tůto
krkolomnou jízdu — trvala tři dny — tak bra
nikdo z nás nezapomene! Po celé tři dny pršelo
bez ustání a naše mužstvo tráviti je musilov
otevřených nákladních vagonech. Ve vesnicích,
které jsme projížděli, nebylo k jídlu ničehož
k dostání — hladu jsme vytrpěli všichni dost.
Pylliček s černými jako kámen tvrdými suchary
byl brzo vyprázdnén. Sbírali jsme pak drobty
ze špinavé podlahy a pochutnávali si na nich
vděčné. Že náš vlak nebyl na cestě vyhozen do
povětří, sluší jenom děkovati mužstvu, střehou-
címu železnou dráhu. Devátého října vzdal se
Nin-jun-čan bez boje. Posádkou zůstala v něm
první setnína našeho pluku. Vlak razil 12 verst
za hodinu. Parostroj velmi často se zastavoval
a vracel. Za městém Čin-čou byla železnice
úplně r zrušena. Opustili jsme vlak a postupo-
vali dále pochodem. 10. října přeprava přes
řeku Dellin-che. Mužstvo po krk se brodilo
vodou na druhý břeh. 12. řijna napadli boxeři
naši přední stráž. Ta je po nedlouhé potyčee
zahnala. Vesnice a města jsou lidu prázdné,
domy, pobořené boxery a utíkajícím čínským
vojskem, vyhořelé, poskytují truchlivý pohled
S chat místy vlají bilé vlajky s nadpisem
»Mirumilovné obyvatelstvo.« Po 12denním po-
chodu ocitli jsme se dne 18. října v Sin-min-
tinu, kde se naše železná čtvrlá střelecká bri-
gáda znovu sjednotila. Vojna na dalekém vý-
chodé chýli se ke konei. S touhou očekáváme
den odjezdu našeho do Oděsy.
Nina
Dellin
Sina
Nina