1
article
pro mladon divka ns saohém skvělejst. Prosby a
slzy zamilované dívky byly marny. Bosporus, na
jehož vodách již mnohý zamilovaný párek v noci na
vratkém člunu míval tajna dostaveníčka, stal se
tentokráte prostředkovatelem šťastného konce. U večer
jubilejní slavnosti sultánovy dosáhla krásná Lejla od
svého otce dovolení, aby v průvodu otrokyně směla
se projížděti v bárce po Bosporu a dívati se na illu-
minaci. Věrná otrokyně dovedla zpraviti milence své
velitelky o tomto výletu, takže mohl následovati
bárku v nevelké vzdálenosti. Na místě, kde byla
zvláště zajímavá podívaná a kde se tlačily četné
čluny, došlo ke srážce mezi bárkou, v níž dívka s-
děla a poněkud větším člunem bejovým. Bárka s
naklonila a dříve než otrokyně mohla Lejlu zadržet,
spadla dívka do, vody. Ihned však skočil bej za ní
vynořil se opět s drahocenným břemenem. Vzal za-
chráněnou do svého člunu a dopravil ji k jejímu
otci. Když druhého dne přišel poptat se na zdraví
krásné Lejly, byl přijat s otevřenou náručí. Sňate
štastného párku bude konán v nejbližších týdnech
Lejla
Bospor
krásný Lejla
2
article
Denní zprávy.
Denní zprávy.
— Nesmírné mravní rozhořčení zmoc-
nilo se lidí stojících nad, pod a vůbec mimo
kompromiss mezi národní stranou svobodomysl-
nou a Staročechy. Hnutí hrdosti a cti u těchto
stran, stránek a stráneček je zrovna velkolepé
a zvlášť vesele dojímá pobouření cti — pravá
to bouře ve skleničce vody — v orgánu národně
sociálním. Praskání kloubů zrovna slyšeti lze z
lomení rukou národně sociálních nad »hlubo
kým úpadkem politického života a politické cti«-
jak prý nutno nazvati kompromis strany mlado
české a staročeské k zemským volbám králov
ství českého. O úpadku politické cti a politi-
ckého života mluví strana, jejíž vůdcové v tom
ohledu vlastně neustále leží na břiše a jimž se
nepodařilo z této posice ani na kolena povstati
To je už tak ten nejkompetentnější »obchodn
soud« ku prohlašování konkursů politické ct
Také přes tvář sociálně demokratickou kulí se
slzy jako hrachy, podle ujištění orgánu této
strany »prý ji jímá smutek« nad ztrátou ideálu.
3
article
Dovídámet se totiž poprvé z listu sociálně-
demokratického, že národní strana svobodo-
myslná jest a byla jeho ideálem pokrokové
svobodomyslné — huržoasie. Nyní jest orgán
socialistů ze svých »buržoasiatských« snů vylé-
čen, neboť volá: »Jak šeredně jsme se zkla-
mali!« Náhradou za toto zklamání oddáváse
však list socialistický snům novým, velice divo-
kým. Má vidění o budoucím sněmu českém
pro svědomí socialisticko-adlerovské velice skli-
čující. Vidí totiž všechny české strany v jedi-
ném táboře státoprávním, čili jak se vyjadřuje
odborně elegantně: »Chiméra státního práva je
dovede všechny spojit v jednu zpátečnickou
kaši.« Odtud tyto slzy! Také realisticko-lidové
vzdechy ozývají se v tomto nehorázném nářku
a orgán páně Massarykův vidí v kompromissu
tomto abdikaci mladočeského vedení a dodává
výslovně, že neříká »abdikaci mladočešství«,
neboť prý doufá ještě, že všichni pokrokoví
živlové ve straně mladočeské neodhodi své
zásady svobodomyslné a demokratické —
kterážto realistická naděje jest - pro národní
svobodomyslnou stranu zajisté velice lichotivou.
Massarykův
národní strana svoboda
4
article
Tento nářek upřímných přátel národní strany
svobodomyslné silně připomíná cvklus staro-
světských litografit, kterýž dosud začasté vídán
jest v našich myslivnách a představuje pohře
myslivcův, různou zvěří uspořádaný. Zajíc, liška
a vlk vedou při tom nářek nejzoufalejší. Pro
národní stranu svobodomyslnou, kteráž dožila
se vzácného požitku, že se může s okna dívali
na panychidu, nejláskavějšími příznivci jejími
uspořádanou, nejklassičtějším dojmem asi bude,
že místem, kde se přijímají projevy soustrasti,
jest redakce listu páně Massarvkova. »Orgán
české strany lidové«, o níž český lid má jen
zdání zcela vzdálené, uveřejňuje některé ukázky
z těchto soustrastných přípisů, ovšem bez
udání jmen. Některé prý došly i ze řad
dosud (toto dosud jest významné) mladoče-
ských. V listech těchto, jichž pisatelé žijív
realistické imaginaci, praví se, že se realisté do-
žili satisfakce, poněvadž prý nyní leží před
nimi na hromadě — strana mladočeská. Pak prý
nemá český humor pěstitelů ! Ostatně i jinde lze
pozorovati jeho stopy. »Politik« příkladně slaví
vzkříšení svých mrtvých lyrickou pasáží, počí-
nající »Když se mrtví probudi...« Staročeský
list jásá nad tím, že prý staročeská strana, již
tolikrát mezi mrtvé počítaná, i hr. Badenem na
hřbitov kladená, nyní ožila a že prý ti, kdo za
ní nejhlasněji žalmy pěli, musí nyní doznati
trpké zklamání a musí počítati se žívotní silou
staročeské strany. Následují ještě další variace
na toto thema, kteréž nehodláme dále sledovat
vzhlédem k útlosti sotva vzklíčené květinky
kompromisní a konečně i pro skutéčné vrelá
5
article
slova „Poliiiky«, jimiž kompromis vntá. y
slíme však, že jest dlužno pohádku zrekapitulo-
vati, aby se nezapomnělo na nejdůležitéjsí udá-
lost z jejího obsahu. Pojednává-li »Politik« o
své straně jako o mrtvých k životu vzkříšených.
nesmí zapomínati na to, kdo to byl, jenž údy
jejich zcelil a živou vodou pokropil. První oži-
vující kapky ty padly na stranu staročeskou ze
svatodušní řeči dra. Herolda. Teprve potom za-
čali se »mrtví« hýbati.
— Agrárnické nepravdy. Páni agrár-
níci ve svém provolání počínají si tak, jakoby
skutečně byli hotovi pro státní právo dát se
upáliti. Samostatnost zemí koruny české
v zemích těch dva šťastné rovnoprávné národy
— jest prý jejich heslem. Při tom počínají si
tak, jako by to byl jejich nejnovější vynález.
Za dosažení cíle toho zatím pracuje všechen
národ český od svého opětného probuzení, to
všeobecné české evangelium, a nebylo třeba,
aby je páni agrárníci znovu posvětili. K vůli
tomu nebylo také třeba vnášeti v národ náš
třídní boj, trhati rolníky od ostatní společnosti
národní a v okamžiku nejpovážlivějším otravo-
vati lid zbrklými, myšlence národní se příčícímí
nápady pana Šťastného, který v životě svám
prodělal celou škálu přesvědčení, počínaje o
nejrudějšího Jakobína, až k pokornému noh-
sledovi p. t. urozených pánů. Jaká to ostatně
odvaha pánův agrárníkův, kteří svou duševní
potencí, mravní podstatou svého chtění a hlubokým
svým důmyslem — jak sami praví — chtějí vy-
moci sami, na nikoho nespolehajíce, co nepodařilo
se nejlepším hlavám našeho národa v půlstole-
tém boji a za pomocí těch, o nichž jde legenda,
že v Rakousku zmohou všechno. O, kdybychom
Herold
Šťastný
Rakousko
všeobecný český evangelium
6
article
měli jen sebe nepatrnější garancii, že pan Kub
s panem Práškem ne státní právo — ale sluš-
nou autonomii nám vymohou, my bychom je
volili oběma rukama, ale vy, páni agrárníci, od-
povězte poctivě na otázku: věříte vy s a m
tomu, co ve svém provolání v -
kládáte? Věříte tomu, že vám se
podaří vymoci našemu národ
státní právo? Jaká to fráse, že toužíte po
samostatnosti a nezávislosti stavu selského ? Kdo
pak stav váš ohrožuje? Snad ve sborech zá-
konodárných ? Nemůže býti selštějšího sněmu,
než je český. Pozorujte, mnoho-li je v něm rol-
níkův a mnoho-li živnostníkův. A živnostnictvo
je snad také činitelem v našem organismu ná-
rodním. Kdo překáží vaší samostatnosti ? Snad
se to děje tím, ze obchodníci, řemeslníci, úřad-
níci, advokáti atd. rychleji zvedají ruce pro
návrhy vaše, než vy sami. Jestli zemský výbor
nevyjel ihned s batterií dělostřelectva a ne-
vytáhl s ní do kraje táborského, aby nad Pa-
dařovem střílela do mraků a přivodila dešt
není to ještě nechuť k rolnictvu. Nechcete být
pod vedením strany politické, nýbrž chcete
Prášek
Kuba
7
article
tvořit stranu selskou a při tom jste tak naivní,
či máte tolik odvahy, popírati, že vyvoláváte
boje třídní. Snad ostatní stavy mají také právo
býti »samostatnými, nezávislými« jako vy? Za-
chovají-li se ale dle vašeho příkladu, kde zůstane
národ a kde jeho interessy? Což neznáte svého
proroka a neslyšeli jste jeho kázání? Na něm bu-
dovati chcete národně-státoprávní selskou církev
svou? Pochodite při tom pěkně vy a ještě
hůre pochodi národ. Jste frasisté a několik
z vás chtějí býti stůj co stůj poslanci
abyste toho dosáhli, chopili jste se nejpošeti-
lejšího válečného pokřiku: sedlák jen sedláka
voliti musí. Sedmatřicet českých rolníků sedělo
na sněmu zemském a mezi nimi i několik,
kteři s vámi nejen sympatisují, nýbrž jdou. Těch
se zeptejte, zdali čeští poslanci strany svobodo-
myslné konali ku stavu selskému svou
povinnost. Jestli se jim nepodařilo všechno, oni
tím vinni nejsou. Tolik ale je jisto, že co ne-
dovedli Herold, Janda, Engel, Pacák — p. Prášek
s panem Zázvorkou sotva dovedou.
Herold
Janda
Engel
Pacák
Prášek
Zázvorka
strana svoboda
8
article
— Národ český nedá se zgermanisovat.
Na heslo, vydané Schönererem, že třeba uchvátiti
celé Čechy s Moravou a Slezskem a že teds
hříchem bylo by rozdělením země resignovat na
nynější slovanské kraje zemí českých, dokazují
dnes liberálové o překot, že co hlásá pán na
Rosenavě, je nesmysl, poněvadž poněmčit
národ český dnes je nemožností.
Toto doznání v nejrůznějších variantách a opa-
třeno nejrůznějšími doklady opakuje se ve všech
německých listech strany liberální a všickní
němečti kandidáti, kteří dnes objíždějí své vo-
lební okresy, ve svých řečech prohlašují, že
germanisace nás Čechů je dílo, k němuž by
celé Německo nestačilo, tím méně pak osm
millionů na tucet stran a straniček rozbitých
Němců rakouských. Třeba zapamatovati si to.
Kdyby liberálové byli bývali si takto toho vědomi
před třiceti ba ještě před dvaceti lety, jiný obraz
bylo by nyní poskytovalo Rakousko. Jejich snaha
ale po ničem jiném se nenesla než po germa-
nisaci národa českého. Domnívali se, že jsme
osudu svému definitivně propadli a jen bylu
nich spor, kdy poslední jedinec z národa našeho
zmizí v moři německém a kdy toto nad po-
sledním z nás se zavře. To byl podklad jejich
politiky, germanisace lidu českého byla jejich
politickou hvězdou vůdčí a k vůli germanisaci
spřátelili se i s centralisací, jež jim hospodářsky
zrovna tak je na škodu, jako nám. Teď pojednou
doznávají, že marné úsili nás národně ubit.
Čecho
Němec
Čechy
Morava
Slezsko
Německo
Rakousko
9
article
Škoda ale, že z poznání toho nevyvozují další
dedukce, nýbrž že snad ze strachu před Vše-
němci na tom, co se s poznáním tím nesrovnává,
neústupně trvají. Však také vláda měla by to-
muto nejnovějšímu doznání německému věno-
vati pozornost. Jde tu o věc velmi vážňou. Je
přece známo, že tradiční politika, vídeňská je
dnes tatáž, jaká byla již za doby Marie Terezie,
a sice politika německo-centralistická, která
jinak by rovněž nemohla ani skončiti, než
zničením národa našeho. Centralisace a němectvl
jsou zrovna tak dnes ideály páně Körbrovy,u jako
to byly ideály Metternichovy a lidí před ním.
Němci sami prohlašují dnes, že marné volání
po poněmčení národa českého — nuže, neni
již čas, aby k názoru tomu dospěla i Víden?
Tolik národně psvchologických vědomosti, snad
mají tam, co stačí ku poznání, že mari né
všechno namahání domoci se ko-
nečného smíru mezi Vídní a náro-
dem českým, dokud nebude defini-
tivně dán výhost tradicionálni
politice, téže politice, jež z ruši la
českou dvorní kancelář a jejímž
konečným cílem byla národa na-
šeho smrt.
— Německý vpád do české Litovle.
Zatím co pod popelem uměle udržuje se žár.
moravských smiřovaček, aby v daný čas úsluž-
nýma českýma rukama mohl býti vhozen na
českou střechu na Moravě — pod heslem smíru.
mezi oběma národnostmi, provozují moravští
nacionálové své germanisační a provokační ře-
meslo dále. Na programu jest nyní pořádáni
mstivých vpádů německých do měst, v nichž
nadvládný živel německé menšiny odkázán byl
do svých mezí a za takový objekt vyhlédnuta
byla ryze česká Litovel, kteráž před nedávnem
hodila německá pouta své obecní správy
Marie Terezia
Körbrův
Metternichův
Němec
Vídeň
Litovel
Morava
Škoda
10
article
Němcům a židům litovelským pod nohy. Od
té doby krní a vrčí germánská zpupnost
v koutě. Němectvu na Moravě dán takovým
způsobem, jímž české obyvatelstvo města nej-
přirozenější cestou pomohlo české povaze
města k platnosti českou representací obecní,
podnět k neustálému kňourání nad potlačeností
litovelských Němců. Litovli nemá býti přáno
klidu ke konsolidování poměrů a k tomu, aby
navyklo si tamní Němectvo nenapravitelné
zméně. Naopak nadějím a troufanlivé opovázli-
vosti jich má býti dodáno oprávnění, velikým
vpádem Němců severomoravských do. Litovle
k německo-nacionální slavnosti, k níž zvlástě
olomoučtí Němci chystají se na odemstění
pádu při posledních říšských volbách a hospo-
dářské protivy, kterouž Olomúčanům ustrojila
Haná. Slavnost, určená na zítřek, má se ko-
nati ve velkém slohu, podle bombastického pro-
hlášení »Tagesbotova« »k německým druhům
severní Moravy« a za účel její udává se » pod-
nícení a povzbuzení pracovitým mužům men-
šiny litovelské, aby s va t á, otecká práva na této
půdě hájili«. Tedy provokace v nejkrásnějším
slova smyslu. Jak »podnícení« to vypadati
bude, jest známo ze vzorů olomouckých a
brněnských. Litovelské české obyvatelstvo čeká
dle všeho dne 22. září soudný den, při tom
neobejde se bez výstupů, s nimiž pořadatelé a
osnovatelé slavnosti zřejmě dráždí. Německému
furoru, který se hodlá v Litovli vybouřit, může
se dostati ochlazení, následkem něhož už nikdy
nezatouží po »podněcování« v české Litovli.
Němec
Morava
Litovel
Haná