1
masthead
6. února 1903.
3
masthead
NÁRODNÍ LISTY.
5
article
povozem k úřadní komisi do Předměřic, takže i tento
úkon byl neočekávanou přihodou zmařen.
— Otrávil se. Na Král. Vinohradech v č. 839 by-
dlící 64letý bývalý obuvník, ženatý, Jan Plachý, v pon-
dělí v sebevražedném úmyslu požil kostíku se tří kra-
biček sirek. Včera teprve přišel do všeobecné nemoc-
nice a žádal o lékařské přispění. Stav jeho jest ovšem
beznadějný. Zoufalý čin provedl z omrzelosti živola.
— Zatčen pro podezření z vraždy. V noci na de
10. listopadu minulého roku zavražděn byl v Košticíeh
72letý hostinský „U žáby“ J. Liebezeit. Mrtvola jeho.
nalezená na dvoře, byla poseta nesčetnými hlubokými
ranami. Pátráním zjištěno, že téhož večera, kdy byl
hostinský zabit, strhla se v místnosti výčepu rvačka.
které Liebezeit patrně chtěl zabrániti, ale odnesl tuto
svoji snahu lím, že byl ullučen. Vyšetrováním na všech
stranách vedeným nebylo však možno zjistiti ani úča-
stenství ani osobnosti rváčů. Zdálo se, že případ této
vraždy zůstane nevyšetřen, ale těchto dnů došlo k ne-
tušenému obratu. Proti nynějšímu majiteli, který jesi
zetém hostinského, našlo se tolik kompromitujících
důkazů, že byl vlastně arranžérem rvačky a zabitl
Král
Plachá
Předměřice
Vinohrady
6
article
Liebezeitova, že byl zatčen a dodán k soudu. Sluje
Grobheiser
— Poslední cesta staleny. Politování hodné ne-
štěstí stalo se v obci Popovicích na Moravě. Stařenka
Vincencie Galliová šla předevčírem do sklepa, aby
odtud přinesla brambory. Na kluzkých kamenných
schodech upadla a sletěla až na půdu sklepa, kde zů-
stala mrtva ležeti, narazivši při pádu několikráte hla-
vou o stěnu a kamenné schody. Případ ten se vyše-
třuje, protože shledáno, že schody nalézaly se ve velice
zbědovaném stavu
— Rukou mezi ozubená kola mlátičky. Rolník
Jan Kluge ve Staré Vsi na Moravě zmrzačen byl ne-
šťastnou náhodou při mlácení obilí. Do mlátičky do-
stalo se povříslo a Kluge chtěl ještě v čas je odstraniti.
aby tvrdým uzlem povřisla ozubená kola nebyla po-
škozena. Při počínání tom byl však zachycen za rukáv
zuby kola a vtažena mu mezi drtivé tyto svěrače levá
ruka, jejíž všechny prsty až na palec úplně byly roz
mačkány. Z nařízení lékaře byl těžce zraněný rolník
dopraven do brněnské nemocnice, kde nejspiše bude
mu odejmuta ruka až ku předloktí.
Galliová
Kluge
Popovice na Morava
Morava
7
article
* — Železniční zřízenee spadl s vagonu při ror
žehování lamp. Posunovač a současně lampář ve sta-
nici Veselí u Uher na Moravě, František Berka, vy
lezl těchto dnů na střechu vagonu osobního vlaku.
ve stanici stojícího, aby tu rozsvítil lampy. Náhodou
stalo se, že sklouzl na okluzké střeše, spadl dolů
přeraziv si dvě žebra, utrpěl i jiné vnitřní poranění
Byl dopraven po poskytnutí první pomoci staničnín
lékařem do nemocnice.
— Dvacet sedm let v trestníci kartouzské. V po
sledních dnech měsíce ledna zemřel v Kartouzích
u Jičína nejstarší trestanec, nikoliv co do stáři, nýbrž
dle počtu let žaláře, jsa vězněn v kartouzské trestnie
déle než 27 let. Byl to jakýsi Jan Gebhard, Němec
z Osternachu, jenž v r. 1875 odsouzen pro žhářství
k doživotnímu žaláři. K vytrpění vrchovaté míry to
holo trestu dopraven byl do Kartouz dne 20. července
r. 1875
— Sňalek na smrtelném loži v zomské nemociie
brněnské. Před několika dny přinesli jsme zprávu
o neštěstí, jež způsobeno bylo výbuchem plynu v
stoce, od plynárny vedoucí, v Brně. Jeden z dělníků.
Bučálek, byl okamžitě mrtev, druhý, Soukup. dopraven
byl do nemocnice ve stavu lakřka beznadějném. Sou-
kup. znaje asi svůj stav, vyžádal si, aby byl se svou
nevěstou oddán. Žádosti jeho bylo předevčírem od-
poledne vyhověno.
Berek
Jan Gebhard
Němec
Osternach
Soukup
Veselí u Uhry
Morava
Kartouzy
Jičín
Brno
8
article
— Služka skočila s třelího patra. V domě č. 12
na Ferdinandově nábřeží na Smichově zaměstnaná
22letá služka Marie Klimova včera o půl 10. hod.
večerní v seb vražedném úmyslu skočila se třetiho
patra tohoto domu na vydláždéné nádvoři. Pádem na
dlažbu utrpěla těžké poranění. Levou ruku si zlo-
mila, pravou úplně roztřištila, kromě toho rozdrtila
si bradu a koleno. Vzdor těžkému poranění byla
služka při vědomí a když jí lékaři záchranné stanice
pp. dr. Svoboda a dr. Brejcha v ambulančním voze
odváželi do nemocnice, mohla ještě vypravovati, c
pohnulo ji k zoufalému činu. Sdělila, že byla za-
městnavatelkou svojí podezčívána z nekalých činůa
že ze studu a neoprávněného podezřívání chtěla se
připraviti o život. Poranění její jest velice těžké.
Služka byla odvezena do nemocnice.
— Z Radlie u Kouřimi. Dne 1. února 1903 byl
vybráno při hasičském plesu panem starostou Boh
Pažoutem ve prospěch Ústřední Malice školské 6 K
20 h, kterýžto obnos odevzdán byl do pokladničky
matiční č. 260.
— Nálezy a ztrály. U městského úřadu na Král
Vinohradech uschován jest nalezený akcijní kupon
buštěhradské dráhy. Pan vlastník přihlasiž se o ně
v zákonné lhotě.
— Loufková divadla. Stálé loutkové divadlo
J. P. »U tří kulí« na Perštýně. Dnes se hraje o 5
hod. veselohra »Obležení Bělehradu«.
Klimův
doktor
Svoboda
Brejcha
Boh Pažout
Ferdinandov nábřeží
Radlie u Kouřim
Perštýn
Bělehrad
městský úřad na Královský Vinohrady
Loufková divadlo
divadlo J . P
9
article
Různě zprávy.
Různě zprávy.
= K alféře saské priucezny. Z Berlína telegra-
fují: »Rheinischer Courier«, jenž ukázal se v cel
aféře korunní princezny saské dobře zpraveným.
přináší delší článek, ve kterém se praví, že tato
značně prohloubila tajené dosud napjet
mezi císařským dvorem rakouským a
toskánským dvorem v Salcpurku. Ny-
nější velkovévoda toskánský ví, praví se v článku
tom, že po jeho smrti nemá býti titul velkovévody
toskánského obnoven, což má býti oficiálně z Vídně
prohlášeno. Velkovévoda popírá, že by císař Frant.
Josef měl právo ke kroku tomu, protože rodinu jeho
nedosadilo na trůn Rakousko, nýbrž celý vídeňský
kongres, V rodinném archivu nacházejí se doku-
menty, že hr. Beust po r. 1866 chtěl pohnouti velko
vévodu, aby se chystal vydati nový prolest prot
Italii a k pokusu zmocniti se opětně Toskánska
Císař František Josef nechtěl prý však o plánu tom
naprosto ničeho věděti a pravil: »Já vyhověl vůl
lidu ve vlašských provinciích, lid vlašský rozhodl
při tom zůstane!« Císař František Josef zakázal vý
slovně velkovévodovi Ferdinandu IV. všelikou agitaci
což listiny archivu rovněž dokazují a jest prý od
hodlán nepřevésti titul velko vé vo dy
toskánského na potomky nynějšíh
velkovévody toskánského. — Dle římské
depeše vyslal prý papež zvláštního delegáta do
Mentony, doporučit princezně Louise dobrovol ný
odehod do kláštera. Za bezpečí a svobodu
její se prý papež zaručil. — Ze Salcpurku sdělují
zase, že princezna vzhledem k onemocnění svého
syna, prince Bedřicha Kristiána, doufá ve příznivý
obrat ve smýšlení saského dvora vůči Gironov.
František
Josef
Beust
František Josef
Ferdinand
Louis
Bedřich Kristián
Berlín
Vídeň
Rakousko
Menton
Rheinischer Courier
Italia
10
article
Tím spíše, protože jí sami rodiče v posledních dnech
poskytli naději, že dojde snad odpuštění
nebude-li se protiviti návrhům, jimiž stanoven býti
má její pobyt pro budoucnost. V Ženevě vzbudilo
prý podiv, že princezna ubytovala se se svým mi-
lencem v hotelu druhého řádu. Vysvětlují to
však úmyslem milenců, pobýti v Ženevě jen na
krátko. Za to však se bouří mentonšt! Němci,
kteří prý dychtivě čekají s určitostí, že »ten kluk co
nejdřív dostane pár pohlavků«. Giron má prý strach
a cizinci se zřejmě uprchlikům vyhýbají.
= Vídeňský nuncius Taliani bude prý jmenován
kardinálem. Nastupcem jeho stane se prý nuncius
lissabonský, Ainti.
= Rodinné drama. Ve vídeňských Favoritech
předevčirem odpoledue zastřelil 74letý kovosoustruž-
ník František Ochotný svoji 70letou manželku a sebe
revolverem. Zanechali v bytě svém lístek, v němě
uvedli, že k smrti dobrovolné dohnal je nevděk vlast
ních dětí, které však prohlašují, že pro nebožtíky
rodiče své činily seč byly a že nouze starochové
nezakusili nikdy.
= Zatčený pokladník Z Bukurešti telegrafují
Pro zpronevěru při trhu titrů rentových zatčen by
požladník zdejšího bankovního závodu, Bally.
= Zolův letohrádek u Meudonu — jak se sdě-
luje z Paříže — bude bezpochyby v dobrovolné
dražbě prodán, protože vdova nemá peněz, aby ho
udržela. Clitelé Zolovi — jak francouzští, tak cizo
zemští — hodlají teď letohrádek zakoupiti a věno-
vati památky Zolovy důstojnému účelu.
= Karanténa proli Alexandrii zahájena byla —
jak se z Cařihradu telegrafuje — po usnesení zdra
votní rady jednodenním pozorováním, desinfekcí
lékařskou prohlídkou.
Němec
František
Ball
Zolův
Zola
Ženeva
Girona
Bukurešť
Meudon
Paříž
Alexandrie
Cařihrad
Ainti
11
article
Z literatury.
Z literatury.
Vláda hesel.
22— Ve francouzské současné literatuře
objevilo se nové hnutí. V řadě různých těci
—ismů, jež v minulém stolelí ovládaly fran
couzskou literaturu od klassicismu k roman-
tismu, parnassismu, realismu, naturalismu, ve-
rismu, symbolismu atd., přibyl nový člen —
humanism. Humanism přikře postavený proti
vládnoucímu symbolismu, opírající se však —
a to je u něho charakteristické — ne o po-
krok, vývoj, nové požadavky a principy, aleo
historii, o dávné i nedávné předchůdce, o za-
pomenutá hesla. Máme o novém směru dosu
tři význačná prohlážení. Mladý básník Ferdinand
Gregh, o němž češti čtenáři vědí z referátů
Theerových, zahajuje řadu článkem ve Figaru.
v němž proklamuje a žádá nový humanism.
podávaje jeho principy. Buďte muži, volá k bás-
níkům, konejte svůj úkol na zemi, zjednejte
nutný vztah mezi životem a uměním. Literárn
kritik Tempsu, Deschamps, dodává tomuto spon-
tannímu projevu reliefu odkazem na historický
vývoj humanismu, na význam jeho pro přítom
nost i budoucnost a na filiaci nového hnutí se
snahami současnými — zvláště svojí — kter
usilují pod jiným heslem již po deset let o
totéž. Tře i konočně, jehož článku vděčím za
upozornění na nový proud, Réně Doumic v Revne
des deux mondes chce popraviti nové hnutí,
směje se mu, vyčítá mu, odsuzuje je, dávaje
mu celkem svým článkem sankci skutečného lite-
rárně významného projevu.
Gregh
Theerův
Temps
Deschamps
12
article
Je těžko z dálky viděti do nového rodícíh
se duševního ruchu, je těžko posuzovati, za
vrhovati nebo schvalovati projevy i námitky
rozhodovati, je-li Gregh novým Du Bellayem
Ronsardem v jedné osobě, jenž dnes více jak
po třech stech padesáti letech křísí novou Plejadu
a na místo idealu Galloicka klade typ doko
nalého muže — či má-li pravdu Doumic, že
jde tu jen o manifest, jenž rozmnožuje
počet těch nesčetných programných prokla-
mací, jež v některých literárních periodách tak
rády nahražují skutečná dila literární. Je-li za-
ložen ohlašovaný nový směr v skutku v nových
a silných duších, bude míti dosti práce, než
prokáže skutky své právo na existencí a do-
konce vůdčl postavení proti symbolismu. Jel
jeho oporou však pouhá »laudanda volunlast.
nemusí býti přece heslo jím do světa vržené —
— a ohlasem provázené — tak bezcenné, jak
soudí žárlivý strážce theorií zarostlého Parnassu
Brunetiěrova.
Bellay Ronsard
13
article
Je opravdu podivno, jak kolísavě a nesou-
hlasně s jich absolutní hodnotou se projevuje
hodnota vládnoucích hesel. Jsou hesla, ježs
zrodila v okamžiku, z nálady, z novinářského
článku a zachytila se, vyrostla, shromáždíla
vzácnou falanx literátů a umělců, stala se vůd-
čím slovem slavných uměleckých period. A jsou
programy z mnohaleté zkušenosti vypracované.
těžkými poradami porozené, mnohými nadanými
hlavami vypilované — a vyzněly na prázdno.
zmizely bez ohlasu. Marně shledáváte v literár
ních dějinách anslogie pro takové náhlé zjevy.
i pro nezdar nejpoctivěji založených snah —
každá analogie vám selže. A co bývá nejbo
lestnější, když nejušlechtilejší hesla zachytís
více, ale stanou se útulkem nejhorších, banál
ních, právě protichůdných zjevů, jež dokumen
tují nejlépe, jak málo znamená nejkrásnějš
slovo, nemáli za sebou krásný čin, a jak nej
horší čin dovede si nalézti za štit nejkrásnějs
heslo.
Netřeba tudíž podceňovati význam nových
hesel. Dost možno, že nový humanism, v němž
jeden jeho hlasatel vidí nové obrození člověka
druhý staré heslo neoklassicismu, vypučí v novou
skvělou školu. Právé tak však není možno spo
kojiti se daným novým slovem, dokud nezna
mená nový čin.
Dosta
15
article
Jos. K. Šlejhar: Temno. Oltovy Salonn
bibl. č. 107, 1902. Za 5 k
V úvodě povidky „Neštěstí“ svěřuje autor kousel
intimního tajemství své duše. Polkal se s neštěstín
a to ponořilo duši jeho v nekonečný smutek, smutei
v hoře mystické. Nedivíme se, že je u Šlejhara záklac
všeho citový. Všecko je zjitřeno, v cilu, obraznost
i v touze. Není v tom světě jeho vzduchu lidsky smy
slového. Není barev obyčejným pochodem tvořenýcl
a okem vnímaných. Slepá stařena pronikne tu tajem
ství západu. Není tu zvuků obyčejných, ježto nen
vln vzduchových. Vše záhrobně bezbarvé, zatopen
v zažloutlý přísvit tajemně hrůzný
Strašidelná oblaka se ženou po obloze, oblaka
která citi spojitost svého hrůzného jevu s děním v lid-
ské vůli tam dole v ubohém mraveništi hmotného
života. Divoké skřeky letí všímmírem. Odestřené ta
jemství rozkladu, smrti a zmaru zeje ze všeho, co uka-
zuje autor na jevišti svých příběhů. Horoucíma očima
stihá chod světa pod zorným úhlem drtícího zmaru
K Šlejhar
Šlejhar
Oltův SF
16
article
Zde se všecko „velké“ rozpadá v nicotu. Žalostně
malicherně vypadají všeliké zájmy světa ctižádost
ného, politického i společenského, vědeckého i umě
leckého atd., kdežto vše malé zase a i nejmenší na-
bývá důležitosti v očích autora, a roste ve jménu
práva k životu a k soucitu na zájem rovný kterým-
koliv jiným zájmům „velikým“
Kde není vzduchu, padá vše stejně rychle na váze
důležitosti životní. Neboť život sám je jediná, nejvyšš
důležitost. O život jedině stojí všecko stvoření, rost
lina, zvíře i člověk. Strach o tento život, pud zacho
vati jej, jsou nejmocnější a základné síly organism
živočišného. Z nich pramení energie živola. Strach
je divoký, pud je rovněž divoký, je bezohledný, bez-
citný, úžasně tuhý. Ale zmar je rovněž bezohledný
Zdroj života pramení se z věčnosti štědře a hojně
ale jen celku. Každého jedince chytí hned na prahu
života kletba zmaru a už se ho nespouští. Přepadá
jej v různých podobách, a rdousení bránících se jedi-
nečných tvorů naplňuje ovzduší věčnosti úpěním
nekonečným.
A takový je zákon toho zmaru, že koho přepadne
od toho se ostatní tvorové poplašení děsem a sobe
ckým pudem úprkem vzdalují. A co nejža lostnějšího
tvorové proti tvorům zmaru pomáhajíl A nejvýdat-
něji lidé. Tento „názor“, autorovi soucitem vštípený
je základem jeho poesií.
17
article
Jest zlo na světě, dí Šlejhar, zlo zmaru, drcen
duší. Zlo to se zjevuje nejšeredněji u lidí, neláskou
ukrutností, surovostí. Člověk je příliš ještě besti
Polovička lidí jsou slabí, ubozí, a utištění, druhá polo-
vička jsou kati, holomci a rasi. Silný rasuje slabého
a zákeřné neštěslí, zlo slepé, surové a hluché, mu
v tom pomáhá. Půl světa klečí na prsou půli druh
a rdousíji.
„Temno“ obsahuje čtyři povídky; všude vládne
Bestiálnost, síla slepého pudu, nebo síla slepého ne-
štěstí, všude lemno osudů lidských. Nejznamenitější
je „Nehoda Mesiáše“, povídka, která bude pomníkem
slovesného umění českého, jen co čas roztěkané vlny
přítomného vývoje utiší a urovná. Nad všecky ostatn
povídky v té knize povýšena hlubokosti silné
duše slovanské a ryzí lidskostí, uměním for
málním a účinem neodolatelným, úchvatně mohut-
ného soucitu. Mistrovská forma je tím patrnější, čím
je předmět prostší, obecnější a typičtější. Poesiea
pravda se tu pronikají nerozpojitelně ve vzácný celek
Povídka „Neštěstí“ už ukazuje pravdu zvlášť a poesi
také zvlášť, čili čtenář dovede říci, toto zde je forma
poetická a toto pravda obsahu. Poráželi javor, krásný
mladý strom. Strom a hvězda na nebi se milovaly
jako přátelé družní. Hvězda truchlila pro strom, krávy
na pastvině řvaly, kozy mečely, pláci zděšeně poleto-
vali. A letní pohoda se rázem změnila, nastal záhubný
nečas podzimní, dešť a dešť, mlhy a s tím vším pad
na dobytek mor. Hrozně byl pomstěn javor. Ale pří-
činnost povídky se nechová jen tak naivně pohádkově-
Má základy hlubší. Reálná pravda děje jest: na hospo-
dářský dvorec uhodilo náhlé neštěstí všeho druhu.
zvláště živelní. Básník událost vyzdvihl z oboru
všední skulečnosti a povznesl ji do sfér příčinnosti
světové, kde vládne slepou silou přírody neodolatelný
pud zmaru a ničení.
Šlejhar
18
article
Zvláštního stanoviska si žádá nejdelší a nejvý
znamnější povídka „Jen si odpočiň!“ Stanovisko jej
udává Nerudova báseň „Před fortnou milosrdných
zcela přesně. Co Neruda jen stručně naznačil a vzdá-
leně dal tušiti, to povídka Šlejharova vylíčila s hrůzou
zevrubnou a postavila před oči čtenářovy příšerně
blízko ve vší bezohledné a brutálné skutečnosti. Ne-
má-li čienář povídce křivditi, musí si dobře všimnouti
vznášející se nad osobami i dějem osudné nutnosti.
která všemi železnou rukou vládne. Zde není člověk
pánem osudů svých, jak věří idealistická formule.
Zde je člověk, jemuž jest dán život. a nic než život
Síla pudu životného žene vše. K práci všecko žene.
ježto jiné cesty obhájiti života není. Ne práce radost-
ná, cesta k odpočinku, ale smutně trudná, jednotvárná.
oddechu neznající, vysilující, posupná a ke všemu
nevýnosná, práce otrocká, z hladu a pro hlad. Otroctví
hmoty a živola bezohledného. Člověk je tu jen stroj.
Jest vážen, pokud pracuje, zahazován, jak nemůže
pracovati. Nemocný a starý všemi opuštěn, hyne bez
pomoci. Nelidskost tého zákona představil aulor ne-
obyčejným uměním ve dvou osobách, muži a ženě.
Neruda
Šlejharův
19
article
Slabý dobráček, tkadlec Doubravský, se dostal ženit-
bou nedobrovolně v mec ženy jako drak. Spolu pod-
nikli divoký shon pro existenci. Osud se spikl proli
nim: Mor dobytčí, požár, povodeň — po třikráte je
zničily. Tkadlec by byl uprchl k lidem pro almužnu
a přístřeší. Ale jeho žena je silák, pravý nezmar, vtě-
lená vrba! Ohromná výheň energie z ní sálá, úžasný
zdroj životního pudu člověka samobytného, sobe-
ckého, zázračně svépomocného. Žena ta je démon.
konečně netvor bezcitný, odporný lidsky, úžasně jí-
mavý a veliký umělecky.
Zosobnění kletby lidské bídy. Pohled na tu osob
zdrcuje, llačí k zemi; zdá se, že zašlapává cit. Ohrom-
ná sfinx leží v této hrdince „Temna“, přitahuje očima
ironicky dábelskýma, omračuje a chce svrhnout do
propasti zoufalého pessimismu. Kdyby pracoval Šle-
har jen potud, pokud šel Zola, bylo by toto jeho umě-
ní hodno prokletí a odsouzení. Neboť rýpaje se zvě-
davě, jako surový esthet, v hrůzných ranách život
jen pro pýchu demonstrace a rozkoš analysy, rozséval
by sám zlo a zlo. Zola zradil svého sedláka a vyda
jej v šane aristokratické pýše povýšené kasty. Šlejhar
neslevil svému ubožáku poníženému ani jediného
hnutí prostě pudového, ale neodkryl ho, aby ho zradi
a zůstavil v nahotě na posměch, nýbrž stanul při něm,
objímaje ho, oba typy jeho, i zlosynného vraha i malo-
mocnou jeho oběť, a v slzách krvavých sám se duse
volá: Ejhle člověk!
Tkadlec
Zola
Šlejhar
ejhle člověk
20
article
Jakkoli formu úžasně pěstuje, nevidí přece Šl j-
har v ní nic jiného, než potřebný prostředek k cíli
Své umění popisné nehledá v knihách psychologi
ckých, přiučil se mu prakticky. K tomu má práv
zvláštní dar citové obraznosti, kterou postihuje dvoj
věc: duši pozorováných individuí a tajemný, nevidi-
telný vztah mezi ní a veškerým životem ostalním
ve všemmíru rozprostřeným. Pro zobrazení substane
a individualit má sílu popisného umění reálního a
naturalistního. Tu je sloh i slovník bohatý, ale přiro-
zený a pravidelný. Ale kde ličí svou mystickou říš
vztahů, čirých abstrakcí, slabě jen pojmových, více
jen tušených a cílěných, lvoří zvláštní svůj sloh
slovník, měně pravidelný, milující vyjádřiti ono třeli
„cosi“ v životě lidském. „Z celého vzezření matky
zelo něco jakoby příkře náhlého, dutého a těžce va-
noucího“ praví, marně slova lapaje, aby zobrazil ne-
zobrazilelné a vzbudil v čtenáři představami dojem
jakého v názoru svém byl schopen jenom sám, svou
zvláštní cillivostí a mystickou obrazností. Mezi timi
sublektivním Šlejharovým nazíráním, jenž mu je zdro-
jem tajemných, děsivých pocitů a vztahů a mezi čte-
nářovou duší je propast, kterou nelze vyplniti, než
prostředky konkretními. Šlejhar jakoby to cítil, hne
zanechává svých abstrakci a uvádí konkréta (mladý
život stromu umírá: necita chlap dře v stodole za-
jíce, krávy bučí, ptáci se plaší, mračna se vztahují.
Šlejharův
Šlejhar
21
article
Při smrti hladovicího tkalce Doubravského vichřice
lomcuje stavením, dobytek v chlévě Ive a divočí aldo
Originální prostředek je dále ličení pohledů, sáláni
duše z očí. Slovesnému umění je těžký přístup k to
muto dojmu. Zbývá jen líčení ex effeklu. Sedlák
„Nehodě Mesiášově“ pohledne jenom z hlubin svéh
trápení na bestii ženu, a hned její zběsilý štěkot umlk
hrůzou.
Ale subjektivita autorova se dává nerada zcela
potlačiti, a dopřává si zvláště v úvodech povídek míst
k projevům nenuceným, a to bohužel (akovým, jel
duši členářovu nenalaďují zcela správně. Str. 266
Nejsouť dnes doby, kdy lidě vespolek družně bys
pomáhali, ale doby, kdy pod zástitou zákona, i prol
zákonu, chce jen těžiti atd. Co s tím? Co je to?
Mrzoutský výlev subjektivní, jednostranný a nespra
vedlivý. A velmi nebezpečný osudům Šlejharova umě
ní. Neboť ono přináší strašný lék pravdy, hořký a du
sící. Tento lék pomůže jen při nejsvědomitějším jed-
nání a za stálého vědomí veliké zodpovědnosti auto
ské. Pravda je nebezpečná a ihned zrani, jak ten, kde
jí užívá, popustí sebe méně animositě a svému cilu
strannému. Soucit je krásný, bezohledná síla uměn
předmětného, když líčí zlo a nelítostnou krutost ži
vota, je zdravá, posilňující a otužující, jako ledov
lázeň, ale černý pessimismus všeobecně odsuzující
je jed a zhouba. Caveal consull
Vbk
Ive
Sedlák
Šlejharův
22
article
* Dr. R. Mar šan: Poláci pod vládou pruskon
V Praze 1903. V komisi knihkupectví Jaroslava Po
spíšila,
Spisek vyličuje poměry polského národa v říš
německé od prvotního přivtělení r. 1742 až po naš
doby. Nastíněn těžký zápas národa o existenci
hrubě násilí na jeho duchovním i mravním statku pá-
chané. Z prvu mečem snažili se Němci vyhladiti Po-
láky, avšak od r. 1848 změnili taktiku a na místo boje
krvavého začali boj hospodářský a osvětový. Líčen
prostředků, jimiž usilováno ubiti hospodářsky a osvě-
tově živel polský v říši — od zákonů liberála Falk
až do nejnovějších zákonů, jimiž milliony a milliony
se povolují a ustanovují na zakupování půdy Polákům
náležející — jest pro nás tím poučnější, čím okázalej
idea německá zachvacuje všecko naše okolí a dáví
tušiti tvary budoucnosti naší národní, kdyby se živlu
odpůrců našich podařilo, dobýti nad námi vrchu.
Jest věru na čase, aby se nejen politická veřej
nost česká, ale všechen vzdělaný svět český, najmě
literatura naše blíže seznamovala s otázkami, kter
se tak citelně dotýkají našeho bytí a nebytí
Dr. B. B.
doktor
Polák
Jaroslav
Němec
Falk
Mar
Praha
23
article
Z českých listů.
Z českých listů.
* Z Naší Doby: L. Dolanský píše o Smelanovi v lé-
tech 1840—1847. Byly mu svěřeny netištěné denníky
Smetanovy z doby od ledna 1840 do srpna 1843, kdy
bylo budoucímu mistrovi šestnáct až devatenáct le
Jsou to po většině studentské strasti, mladá láska
plány do budoucnosti, jež vyplní těch 7 tenkých se
šítků, z nichž Dolanský vybral pěkné ukázky k cha-
rakteristice mistrovy povahy.
* Z České Revue: Na sedm set českých časopist
a periodických publikací způsobuje zdání, jako bychon
byli periodickým tiskem neobyčejně, ba zbytečně opa-
třeni. Z článku „O švýcarském tisku“ vychází, ž
švýcarský tisk periodický je mnohem rozvitější a čel-
nější než náš: přes tisíc periodik vycházelo ve Švý
carsku pro obyvatelstvo počtem o polovinu menší ne
naše Švýcarský tisk je na počet první v Evropě (jede
L Dolanský
Smetanův
Dolanský
Evropa
Český revue
24
article
list na 3000 obyvatel) — ovšem třeba míti na paměti
že náklad jednotlivých listů je značně menší než na
mnoze jinde. Z dějin švýcarského tisku zajímá zápaí
o jeho svobodu, zkušenosti s přetiskováním článkč
a zpráv, z porotních soudů pro delikty tiskové (roz
sudek bývá poslední dobou méně příznivý tiskov
svobodě, než by se dalo očekávati od soudů z povo
lání!) a rychlý rozkvět časopisectva od r. 1848, národ
ního to sjednocení. Článek končí informacemi o složen
redakcí, o poměrech příslušníků švýcarského tisku
o jejich stavovské organisaci.
25
article
Ze Zvonu: Referát Zvonu o separatistickýeh
snahách dra. Czambela na Slovensku vzbudil na Slo-
vensku ohlas. V posledním čísle je otištěn dopis ze
Slovenska, v němž vyličují se Czambelovy snahy jako
marné Pisatel rozvádí podrobně, že žádný nový
slovník a nová mluvnice novou literaturu nestvoří a že
lid bude dále rád čísti česky. Kdyby zambelova snaha
měla míli úspěch, musil by Slovákům opatřiti doko
ralé a úplné školy slovenské, krátce podklad na ma-
ďarství nezávislého kulturního života. A k tomu se
Maďaři neodhodlají.
V Osvětě věnuje E. Krásnchorská nadšene
stránky k jubileu Erbenovy Kytice a J. Kalousek při
pcjuje kritické poznámky k názoru Pekařovu o nej
starší české kronice (Kristianově životě sv. Ludmily
sv. Václava), o němž jsme svým časem podrobněj
referovali
* Ilídka referuje o cenách a podporách česko
Akademií udílených. Zdá se jí zvláštní, že všechny
třídy Akademie jsou podělovány stejně. Ukazujel
tomu, že národní prospěch vyžaduje, aby se jednou
tím, podruhé oním směrem pracovalo intensivněji
čemuž mechanické rozměření podpor neodpovídá. Z
zvláště dobře vypravenou má čivrtou třídu, rozdáva-
jící ceny literatuře krásné a stěžuje si, že vědecká prá-
ce je zanedbávána proti tomu. Otázka je hodně složi
tější, než aby se dala svésti na stejně podělování všecl
čtyř tříd, zasluhovala by však podrobnějšího studia-
Čtenář.
Czambelův
Slovák
Maďar
E Krásnchorská
Erbenův
J Kalousek
Ludmila svatý
Václav
Slovensko
Pekařov
ďarství závislý kulturní život
26
article
Ze slovanských listů.
* Ruské listy přinášejí nekrology vynikajícího
belletristy ruského Ilji Alexandroviče Sa-
lova, známého u nás rovněž z několika překladů
Zesnulý spisovatel uměl znamenitě líčiti venkovský
život a zachycovati obrazy stepní přírody, jej obklo-
pující. Žil mnoho let ve stepi, na břehu řeky Ar
kadak, skryt před celým svělem ve stínu věkovilých
dubů a kučeravých bříz. Jsa v posledních létee
stížen těžkou chorobou, nemoha sebou takřka hnonti
neztrácel dobré mysli a do poslední chvile byl lite
rárně činným, diktuje své práce lajemníkovi, jené
ihned záznamenával je — psacím strojem. Nyn
útulně sídio spisovatelovo je opuštěno, sympalicky
hospodář jeho došel věčného klidu, jehož strážci jsou
staří duboví velikáni ...
Alexandrovič S lův
Ara
27
article
* »Pyecas Muca« přináší několik nových či
ke charakteristice Glěba Uspenskébo. Bylte
člověk nanejvýš nepraktický, neznající cenu peněz
Literární činnost vynášela mu ročně nejméně 30..000K
neboť dostával se Saltykovem a L. Tolstým nejvyš
honoráře. V ruských poměrech mohl žiti skvěle, al
stále se mu nedoslávalo a neustále bombardoval na
kladatelku svoji paní Někrasovou dopisy s ustáleným
obsahem: »Pošlete peníze!« Jakmile měl v kapst
groš, rozhazoval plnýma rukama. Ale ne, aby užíval
Pohrdal penězi a rozdával almužnu plnou hrstí
Často na svých cestách přicházel do nemilých situací.
Zůstal bez peněz a nemohl dále. Přátelé, znající
váhu jeho literárního jména, rádi vypomáhali, ale
hůře bylo, neznal-li ho nikdo. Stalo se, že na jedn
stanici proseděl na vlastním kufru několik hodin
nevěda, jak dále. Neměl na Iístek. Teprve jakýsi že
lezniční zřízenec, čtenář, mu pomohl a Uspenský s
mu polom ovšem královsky odměnil. Nedostatek prak
tického smyslu jeho jeví se i v tom, že tiskl u jed-
noho nakladatele a nedovedl »šroubovati« honoráře
co by ovšem při jeho popularitě bylo věcí nanejvýs
snadnou a snad i pochopiteinou.
Glěba
Saltykov
L Tolstá
Někrasová
Uspenský
Pyecas Muca
28
article
* V Krakově vyšla velmi zajímavá brožura »Ma
terjaly i myšli polityczne« od Seriptora, jeji
první část věnována jest polské intelligentní mládeži
Antor počítá studující mládeže polské (ve vyšších
ústavech) na 8300 duší; z těch připadá na Rusko
4600, na Halič 3000 a na Poznaňsko 500. Malý poče
studujících z Poznaňska vysvětluje se poměry Polák
pod vládou pruskou, která vytlačuje soustavně polský
živel ze všech veřejných úřadů. Pokud se týká du
chovního rozvoje, mládež polská nebeze účasti v cel
kovém rozvoji, ale pracuje prý jaksi na vlastní pěst
Mezi »starými« a »mladými« jest dnes propasť mno
hem větší než bývala kdykoliv jindy. Spisovate
uvádí několik výmluvných dokladů z posledních udá
lostí, kdy mládež polská projevila svoje rozhořčen
nejen kolu polskému ve Vídni, ale i haličskému sněmu
odsuzujíc »nedůstojnou, tchoří politiku« nynějšího
vol ného zastupitelstva polského. Stejného projevu
nevole a rozhořčení stali se účastní literáti polští
účastnivší se Puškinových slavností, a slovanskému
sjezdu novinářů mládež polská uspořádala, jak známe
— kočičinu. Mírnější polské listy odsuzovány jsou
pro srusofiiství«, ano i professoři universitní bývaj
předmětem nespokojenosti a útoků mládeže pouz
pro své smýšlení — jako Stanislav Tarnowški a M
Zdziechowski, známý stoupenec slovanské myšlenky
Tato náklonnost ku prolestům proti všemu a k opo
vržení se všemi zdá se spisovateli, jinak přísně ob
jektivnému, právem zjevem nezdravým a nepřiro
zeným. Poměry ty jsou tím smutnější, že mládel
polská jest nesena timto směrem v celku a ve svém
Slavjanin.
jádru.
Puškinův
Tarnowški
M Zdziechowski
Krakov
Seriptor
Rusko
Halič
Poznaňsko
Vídeň
29
article
Odborné spisy-
30
article
* Česko-ruský slovník. Sestavil Josef Rank. (Ná
kladem Höfra a Kloučka v Praze; cena 12 K.). Z
vzmáhajících se styků česko-ruských jevil se po-
drobný česko-ruský slovník již dávno cilelnou potře-
bou. Dylo ho třeba pro české obchodníky a průmysl-
níky, stojící v obchodním spojení s Ruskem, bylo ho
třeba i pro ony ruské literáty a slavisty, kteřís
všímají slovesnosti české. Bylo by vlastně povin-
nestí Rusů, aby si pořídili slovník česko-ruský, jak
si pořídili nejen důkladné slovníky pro všechny ja-
zyky západoevropské, nýbrž i pro některé měne
než čeština významné jazyky slovanské. Byl
by se fo zajisté již stalo, kdyby aspoň ruští pře-
kladatelé častěji si všímali naši české literatury;
ale těch několik ruských překladatelů, ktelí
se čas ob čas pozastaví též u díla českého, vypomáhá
si slovníkem česko-německým a tak, chtěli-li jsme
konečně míli slovník českoruský, musili jsme se
něj postarati sami. Zásluha o pořízení této z příčin
praklických velice důležité knihy náleží osvědčenému
českému slovníkáři Jos. Rankovi, jenž se již skor
před čtyřiceti lety pokusil o prvý český slovník rusko-
český, nyní dávno již rozebraný. Jeho slovník česko-
ruský předčí ovšem daleko nad slovník rusko-
český, jak svým rozsahem (máť na 900 dvousloupco-
vých stránek), tak i správností. Podařiloť se sesla-
vovateli slovníka nalézti výborného spolupracovník
v bývalém správci pražské pravoslavné církve, proto-
jereji N. P. Apraksinu, který za dlouholetého pobytu
v Praze nabyl důkladné znalosti českého jazykaa
mohl tedy platně přispěti k tomu, aby česká slova
česká Rčení správně byla ve slovníku vyjádřena slovy
a obraty ruskými. Pokládáme za zvláštní přednos
Rank
Rus
Apraksin
Praha
Rusko
31
article
Rankova slovníku, že při různých heslech uvádí i celí
česká řčení, jimiž se význam toho kterého slova osvě-
tluje se všech možných stran a že pro všechny ty
obraty nalezeny správně překlady ruské. Tím se vy
hoví všem těm, kdo jsou povinni české myslénky odí
vati v roucho ruské, tedy nejen překladatelům z české
literatury nýbrž i obchodníkům a průmyslníkům, jicha
oborů ve slovníku dbáno velmi pečhivě. Druhou před
ností nového slovníku jest správné vyznačení ruského
přízvuku, který — jak známo — jest duší ruské vý-
slevnosti. Bez správného užívání přízvuku není správ-
né ruské výslovnosti, poněvadž přízvuk v ruském ja
zyku rozhoduje nejen o zvuku hlásek, nýbrž i o vý-
znamu slova. Poněvadž pak přízvuk u ruských
jmen i sloves často je nestálý, přecházeje s jedné sla-
biky na druhou a proto jest nutno znáti i pravidla
oněch změn, učiněno v novém slovníku opalření i
tomto smyslu, tak že čtenář u hledaného slova hned se
také dozví, jak se jeho přízvul. mění při flexi. Tím
nabývá slovník praktického významu i pro Čechy
kteří se snaží ruská slova správně vyslovovali
Rankův
Čechy
32
article
Před časem, když se objevily prvé sešity Rankova
česko-ruského slovníku, měli jsme již příležitost upo
zorniti na jeho přednosti; upozornili jsme též na ně-
které vady, k nimž počítáme uvádění slov, před půl-
sloletím nově tvořených, ale hned zase zapome-
nutých, která by mohla býti ze slovníku vynechánaí
aniž by jich kdo postrádal a mohla býti nahražena
jinými slovy původu nového, v literatuře však již
zdomácnělými. Ty a takové nedostatky, jichž jest u po-
rovnání s přednostmi slovníku nepoměrně málo, dají
se pohodlně odstraniti při novém vydání, na něž za
stále vzrůstající znalosti ruštiny mezi Čechy a za
probouzejícího se zájmu k Čechům i mezi Rusy dojde
zajisté v době nedaleké. V závěrku podotýkáme, že
slovník jest tištěn (u firmy E. Grégrovy) písmem dobře
čitelným a jest uspořádán tak přehledně, že hledání
v něm jest velmi pohodlné. Přáli bychom si, aby
také Škorpilův slovník rusko-český, jenž počal právě
vycházeti u Otty, byl v brzku holov, lak abychom měl
oba slovníky, bez nichž se již nemůžeme obejíti.
J. Hlbs
Čecho
Rus
Grégrův
Škorpilův
Ott
J Hlbs
Rankův
Čechy
33
article
Z cizích ravuí.
34
article
* Revue Mercure de France všímá si naš
české literatury zásluhou horlivého H. Jelínka, jenz
bedlivě referuje o posledních zjevech našeho uměle-
ckého živola.
* Poměry v Turecku líčí E. Dohring v Preus
sische Jahrbůcher. Každoročně řada něme-
ckých úřadníků, důstojníků a inženýrů vstupuje do tu-
reckých služeb, ale málokterý z nich toho nelitoval
První služné obdrží každý správně, ale pak můžes
už počkati 4—6 měsíců na další. A ani německé vy-
slanectví v Turecku nemůže se ubožáků řádně zastali.
poněvadž by skoro denně musilo z žalob vyvozovati
nejostřejší důsledky. A pouhou interpollací v Tu-
recku se ničeho nespraví
* S Venezuelou obeznamují čtenáře blíže Glo-
bus, jenž i několik názorných fotografií přinášía
Le Tour du Monde Jediné Caracas má 80.000
obyvatel, ostatní města jsou menší a mají ráz čistě
španělský. Venezuelané pohrdají Evropany. Nazývají
je posměšně ,orungos“. „Paříž jižní Ameriky“, jak Ve-
nezuelané nazývají své hlavní město Caraca s, ko-
ketně, na odiv staví svoji nádheru. Cizinec je zaražen
množstvím pomníků. Je v tom kus vrozené chlubi-
vosti: pomníky nejsou věnovány jen opravdovým veli-
kánům (Bolivar, Washington), ale i lidem málo vyni-
kajícím. Caracas je město veselé, domy, obyčejně
jednopatrově, jsou bleděmodře, růžově nebo zeleně
ratřeny, což budí jasný veselý dojem. Monumentální
je budova opery. I na ulicích panuje v pravdě jižní
ruch.
Jelínek
E Dohring
Venezuelan
Evropan
Turecko
Preus
Venezuela
Paříž
jižní Amerika
Bolivar
Washington
Caracas
Mercure jít Franca
Le Tour
35
article
* Jahrbůcher für Nalionalökonomie
obírají se stavem židovstva v říši německé. Všech Židů
na světě je asi 734 millionu a z toho v Německu je
570.000. Z obyvatelstva německé říše připadá 111
Židů na 1000 Němců (roku 1871—1890 121/21). Nš-
padná je životná schopnost židovských dětí (na 1000
porodů židovských je 82 mrtvých dělí, na 1000 porodů
křesťanských je 36 mrtvých). Ale porodů židovských je
stále méně (r. 1866 na 1000 Židů bylo 37.20 porodů,
r. 1897 pouze 22.250) Úmrtnost je malá (14.73 /%
křesťanů 25.23%2!). Míšená manželství židů s kře-
sťany silně stoupla, čistě židovská manželství v počtu
klesla. Míšená manželství skoro vždy sesilují živel
křesťanský
Nuova Anthologla činí takovouto bilanci
literární produkce vlašské za rok 1902: V Iialii domi-
nuje lyrika. Románů je málo. Proč? Romány soudob
vlašské literatury jsou formou i obsahem spíše novei-
lami. Dle Rassegna internazionale sou-
dobé prosaisty láká tvorba dramatická! Zmocnění dra-
matické tvorby mělo za následek pokles spisby ro
mánové.
Mr. Penn.
Žid
Německo
Nš
Němec
121 / 21
37
article
* 3aer Cpóm. Roč. II. Sv. 7. Nákladem
srbské tiskárny v Záhřebě. Obsahuje podobiznya
životopisy mitropolita Djordje Nikolajeviče, básník
Jovana Iliče, paedagoga dra, Djordje Natoševiče, bás-
níka Jovana Sundečiče, dramatika Kosty Trifkoviče
junáka vojvody Marka Miljanova, mecenáše Miše
Anastasijeviče. Z podobizen nad jiné je zdařilá voj-
vody Marka Miljanova
* Charles Dickens: »Nicholas Niokleby
Přetožila Marie Charbuská. Nákladem cyrilio-
methodějské knihtiskárny a nakladatelství V. Kotrb
v Praze—I
* Ottův Slovník Naučný illustr. encyklo pnedie
obecných vědomostí. Dvousešit 447—448. Hesla
»Potomec4—»Praha«. Začiná popísem bradu krá
lovských Hradčan a Malé strany
* Vlastivěda Moravská: Dějepis měst
Brna. Napsal Ph.dr. Frant. Šujan. Vydává
Musejní spolek v Brně, 1902
*Sborník ústředního spolku učilelských jednel
na Moravě. Měsíčné rozhledy po školství, vychova-
telství a příbuzných oborech. Pořádá Josel Ú l eh la
ředitel měšť. školy v Kloboukách u Brna, za redakc
a vydávání odpovídá Václav Horák v Prostějově.
Nikolajevič
Ilič
Sundečič
Kosta Trifkovič
Miljanův
Miš Anastasijevič
Dickens
Přetožil
Charbuská
Ottův
František
Šujan
Horák
Záhřeb
Praha
Potomec
Hradčany
Brno
Morava
Klobouky u Brno
Prostějov
Djordje Natoševič
spolek v Brno
aero
Josel Ú l
38
article
Školská hlídka.
Školská hlídka.
Ministerslvem doporučená pomůcka
pro střední školy. Velkému českému dílu vě-
deckému »Ottovu zeměpisnému allasu« dostalo s
těchto dnů pozoruhodného uznání. Ministerstvo kultu
a vyučování vynesením ze dne 20. ledna t. r. čís
36730 doporučilo »Oitův zeměpisný atlas« učitelským
sborům středních škol, jakož i učitelským sborům
škol průmyslových a obchodních a učitelstvu obec-
ných a měsťanských škol k opatření pro knihovny
učitelské, po připadě pro okresní knihovny učitelské
Díio toto vychází nákladem J. Otty v Praze, v seši-
tech po 2 k.
Valná hromada učitelské jedno t
»Komenský« v Rokycanech konati se bud
v sobotu dne 14. února o 10. hodině dopolední
kreslírně dívčí měšťanské školy v Rokycanech.
Ottův
Oitův
J Ott
Komenský
Praha
Rokycany
39
article
Dramatické umění.
Dramatické umění.
+ Z kanceláře Národního divadla. Dnes hraje s
Offenbachova opera „Hofímannovy povídky
(3. čtvrtka předpl.), v níž poshostinsku vystoupíp
Otakar Mařák od c. a k. dvorní opery vídeňské a pan
Růžena Koldovská. Ostatní hlavní role zpívají slč
Kubátova, slč. Bobkova, slč. Feldenova, pí. Tabiánoví.
pp. Polák, Krössing, Šír. Viktorin, Kliment a Pollert.
Zejtra hráti se bude Shakespearova tra gedie „Rome
a Julie“ s p. Raíčem šl. Lonjskim v roli tilulní. Re-
pertoire Národního divadla je v těchto dnech značně
stěžován četnými chorobami některých členů, ktelí
jscu v mnohých repertoirních hrách zaměstnáni.
Kromě p. Mošny, jenž churaví již 4 neděle a musí
se ještě delší dobu zolavovati po své chorobě, která
se již značně polepšila, churaví teď v činohře tak
pí. Kvapilová a pí. Hübnerová, což způsobilo v tomto
týdnu několik nezbytných změn repertoirních. —
Premičra Charpentirovy opery „Loulsa“ určena
je na příšti pátek dne 13. t. m. K představení, je
bude mimo předplacení, přijímají se záznamy u denní
pokladny již od nynějška
Offenbachův
Mařák
Koldovská
Kubátův
Bobkův
Tabiánový
Polák
Krössing
Šír
Viktorin
Kliment
Pollert
Shakespearův
Rom
Julie
Mošna
Kvapilová
Hübnerová
Charpentirův
Loulsa
Re
národní divadlo
Hofímannův povídka
40
article
+ Lidové divadlo „Urania“ v sedmé čásli Prahy.
Jako osmá hra v předplacení hraje se dnes Tylova
národní báchorka se zpěvy „Strakonický dudák“. Za-
čátek o 7. hod. — Zejtra v sobotu jsou po desáté
Sienklewiczovi „Křižáci“. Tato hra těší se stále stou-
pající oblibě a pro svůj historický význam budí vždy
větší účastenství v obecenstvu. Zápas dvou kmenů.
německého a polského, jeví se tu markantními rysy.
Při nedělním představení bylo divadlo vyprodánoa
také ve všední dny vykazují „Křižáci“ největší ná-
vštěvu. V neděli odpůldne hraje se výborná, humorem
překypující Iraška zvěčnělého Klicpery „Hadrian
Rimsu“ s p. Wiesnerem v úloze titulní. — Z obecen
stva došlo ředitelství mnoho přání, aby se znovu
uvedli na scénu „Pražané v Pekině“. Správa vyho-
vujíc těmto přáním ustanovila tuto výpravnou frašku
na neděli večer a sice v nové úpravě a částečně novém
zpracování. Hra jest nyní o 4 jednáních a končí veli-
kým quodlibelem z národních písní při odjezdu pánů
Pražanů a několika Číňanů a Číňanek z Pekina do
matičky Prahy, kdež je všechny přiští měsíc obecen-
stvo „Uranie“ znovu uvidí a sice v nové původní fraš-
ce se zpěvy. Fraška tato jest na přání ředitelství zvlášt
od K. Želenského pro „Uranii“ napsána a bude v první
polovině měsíce března na scénu uvedena
+ Z kanceláře smíchovského divadla. Dne
opakuje se Toché-Blumův vaudeville „Také jedna
taková.“ Paní M. Zieglerová, která byla při svém opět-
ném vystoupení na scěně smíchovského divadla před-
mětem neobyčejných ovací, hraje jako host úlohu Ro-
silty, Tamponína p. Lier, Gerarda p. Beneš
+ Pištěkovo lidové divadlo na Král. Vlnohradech.
Dnes hraje se jako lidové představení ze poloviční
ceny za pohostinské hry slč. A. Suchánkovy „Si-
Tylův
Iraška
Klicpera
Hadrian
Rims
Wiesner
Pražan
Číňan
Číňanka
Fraško
K Želenský
Blumův
M Zieglerová
Lier
Gerard p
Beneš
Král
A Suchánkův
Praha
Tochý
lidový divadlo
Uranie
smíchovský divadlo
Pištěkův lidový divadlo
strakonický dudák