ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 3 c1f382c0-70c2-11dc-8695-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 3
Chunky — 40 celkem · entity: person 139, place 64, org 18, work 9
1 masthead
6. února 1903.
2 masthead
Číslo 38
3 masthead
NÁRODNÍ LISTY.
4 masthead
Strana 3.
5 article
povozem k úřadní komisi do Předměřic, takže i tento úkon byl neočekávanou přihodou zmařen. — Otrávil se. Na Král. Vinohradech v č. 839 by- dlící 64letý bývalý obuvník, ženatý, Jan Plachý, v pon- dělí v sebevražedném úmyslu požil kostíku se tří kra- biček sirek. Včera teprve přišel do všeobecné nemoc- nice a žádal o lékařské přispění. Stav jeho jest ovšem beznadějný. Zoufalý čin provedl z omrzelosti živola. — Zatčen pro podezření z vraždy. V noci na de 10. listopadu minulého roku zavražděn byl v Košticíeh 72letý hostinský „U žáby“ J. Liebezeit. Mrtvola jeho. nalezená na dvoře, byla poseta nesčetnými hlubokými ranami. Pátráním zjištěno, že téhož večera, kdy byl hostinský zabit, strhla se v místnosti výčepu rvačka. které Liebezeit patrně chtěl zabrániti, ale odnesl tuto svoji snahu lím, že byl ullučen. Vyšetrováním na všech stranách vedeným nebylo však možno zjistiti ani úča- stenství ani osobnosti rváčů. Zdálo se, že případ této vraždy zůstane nevyšetřen, ale těchto dnů došlo k ne- tušenému obratu. Proti nynějšímu majiteli, který jesi zetém hostinského, našlo se tolik kompromitujících důkazů, že byl vlastně arranžérem rvačky a zabitl
Král Plachá Předměřice Vinohrady
6 article
Liebezeitova, že byl zatčen a dodán k soudu. Sluje Grobheiser — Poslední cesta staleny. Politování hodné ne- štěstí stalo se v obci Popovicích na Moravě. Stařenka Vincencie Galliová šla předevčírem do sklepa, aby odtud přinesla brambory. Na kluzkých kamenných schodech upadla a sletěla až na půdu sklepa, kde zů- stala mrtva ležeti, narazivši při pádu několikráte hla- vou o stěnu a kamenné schody. Případ ten se vyše- třuje, protože shledáno, že schody nalézaly se ve velice zbědovaném stavu — Rukou mezi ozubená kola mlátičky. Rolník Jan Kluge ve Staré Vsi na Moravě zmrzačen byl ne- šťastnou náhodou při mlácení obilí. Do mlátičky do- stalo se povříslo a Kluge chtěl ještě v čas je odstraniti. aby tvrdým uzlem povřisla ozubená kola nebyla po- škozena. Při počínání tom byl však zachycen za rukáv zuby kola a vtažena mu mezi drtivé tyto svěrače levá ruka, jejíž všechny prsty až na palec úplně byly roz mačkány. Z nařízení lékaře byl těžce zraněný rolník dopraven do brněnské nemocnice, kde nejspiše bude mu odejmuta ruka až ku předloktí.
Galliová Kluge Popovice na Morava Morava
7 article
* — Železniční zřízenee spadl s vagonu při ror žehování lamp. Posunovač a současně lampář ve sta- nici Veselí u Uher na Moravě, František Berka, vy lezl těchto dnů na střechu vagonu osobního vlaku. ve stanici stojícího, aby tu rozsvítil lampy. Náhodou stalo se, že sklouzl na okluzké střeše, spadl dolů přeraziv si dvě žebra, utrpěl i jiné vnitřní poranění Byl dopraven po poskytnutí první pomoci staničnín lékařem do nemocnice. — Dvacet sedm let v trestníci kartouzské. V po sledních dnech měsíce ledna zemřel v Kartouzích u Jičína nejstarší trestanec, nikoliv co do stáři, nýbrž dle počtu let žaláře, jsa vězněn v kartouzské trestnie déle než 27 let. Byl to jakýsi Jan Gebhard, Němec z Osternachu, jenž v r. 1875 odsouzen pro žhářství k doživotnímu žaláři. K vytrpění vrchovaté míry to holo trestu dopraven byl do Kartouz dne 20. července r. 1875 — Sňalek na smrtelném loži v zomské nemociie brněnské. Před několika dny přinesli jsme zprávu o neštěstí, jež způsobeno bylo výbuchem plynu v stoce, od plynárny vedoucí, v Brně. Jeden z dělníků. Bučálek, byl okamžitě mrtev, druhý, Soukup. dopraven byl do nemocnice ve stavu lakřka beznadějném. Sou- kup. znaje asi svůj stav, vyžádal si, aby byl se svou nevěstou oddán. Žádosti jeho bylo předevčírem od- poledne vyhověno.
Berek Jan Gebhard Němec Osternach Soukup Veselí u Uhry Morava Kartouzy Jičín Brno
8 article
— Služka skočila s třelího patra. V domě č. 12 na Ferdinandově nábřeží na Smichově zaměstnaná 22letá služka Marie Klimova včera o půl 10. hod. večerní v seb vražedném úmyslu skočila se třetiho patra tohoto domu na vydláždéné nádvoři. Pádem na dlažbu utrpěla těžké poranění. Levou ruku si zlo- mila, pravou úplně roztřištila, kromě toho rozdrtila si bradu a koleno. Vzdor těžkému poranění byla služka při vědomí a když jí lékaři záchranné stanice pp. dr. Svoboda a dr. Brejcha v ambulančním voze odváželi do nemocnice, mohla ještě vypravovati, c pohnulo ji k zoufalému činu. Sdělila, že byla za- městnavatelkou svojí podezčívána z nekalých činůa že ze studu a neoprávněného podezřívání chtěla se připraviti o život. Poranění její jest velice těžké. Služka byla odvezena do nemocnice. — Z Radlie u Kouřimi. Dne 1. února 1903 byl vybráno při hasičském plesu panem starostou Boh Pažoutem ve prospěch Ústřední Malice školské 6 K 20 h, kterýžto obnos odevzdán byl do pokladničky matiční č. 260. — Nálezy a ztrály. U městského úřadu na Král Vinohradech uschován jest nalezený akcijní kupon buštěhradské dráhy. Pan vlastník přihlasiž se o ně v zákonné lhotě. — Loufková divadla. Stálé loutkové divadlo J. P. »U tří kulí« na Perštýně. Dnes se hraje o 5 hod. veselohra »Obležení Bělehradu«.
Klimův doktor Svoboda Brejcha Boh Pažout Ferdinandov nábřeží Radlie u Kouřim Perštýn Bělehrad městský úřad na Královský Vinohrady Loufková divadlo divadlo J . P
9 article Různě zprávy.
Různě zprávy. = K alféře saské priucezny. Z Berlína telegra- fují: »Rheinischer Courier«, jenž ukázal se v cel aféře korunní princezny saské dobře zpraveným. přináší delší článek, ve kterém se praví, že tato značně prohloubila tajené dosud napjet mezi císařským dvorem rakouským a toskánským dvorem v Salcpurku. Ny- nější velkovévoda toskánský ví, praví se v článku tom, že po jeho smrti nemá býti titul velkovévody toskánského obnoven, což má býti oficiálně z Vídně prohlášeno. Velkovévoda popírá, že by císař Frant. Josef měl právo ke kroku tomu, protože rodinu jeho nedosadilo na trůn Rakousko, nýbrž celý vídeňský kongres, V rodinném archivu nacházejí se doku- menty, že hr. Beust po r. 1866 chtěl pohnouti velko vévodu, aby se chystal vydati nový prolest prot Italii a k pokusu zmocniti se opětně Toskánska Císař František Josef nechtěl prý však o plánu tom naprosto ničeho věděti a pravil: »Já vyhověl vůl lidu ve vlašských provinciích, lid vlašský rozhodl při tom zůstane!« Císař František Josef zakázal vý slovně velkovévodovi Ferdinandu IV. všelikou agitaci což listiny archivu rovněž dokazují a jest prý od hodlán nepřevésti titul velko vé vo dy toskánského na potomky nynějšíh velkovévody toskánského. — Dle římské depeše vyslal prý papež zvláštního delegáta do Mentony, doporučit princezně Louise dobrovol ný odehod do kláštera. Za bezpečí a svobodu její se prý papež zaručil. — Ze Salcpurku sdělují zase, že princezna vzhledem k onemocnění svého syna, prince Bedřicha Kristiána, doufá ve příznivý obrat ve smýšlení saského dvora vůči Gironov.
František Josef Beust František Josef Ferdinand Louis Bedřich Kristián Berlín Vídeň Rakousko Menton Rheinischer Courier Italia
10 article
Tím spíše, protože jí sami rodiče v posledních dnech poskytli naději, že dojde snad odpuštění nebude-li se protiviti návrhům, jimiž stanoven býti má její pobyt pro budoucnost. V Ženevě vzbudilo prý podiv, že princezna ubytovala se se svým mi- lencem v hotelu druhého řádu. Vysvětlují to však úmyslem milenců, pobýti v Ženevě jen na krátko. Za to však se bouří mentonšt! Němci, kteří prý dychtivě čekají s určitostí, že »ten kluk co nejdřív dostane pár pohlavků«. Giron má prý strach a cizinci se zřejmě uprchlikům vyhýbají. = Vídeňský nuncius Taliani bude prý jmenován kardinálem. Nastupcem jeho stane se prý nuncius lissabonský, Ainti. = Rodinné drama. Ve vídeňských Favoritech předevčirem odpoledue zastřelil 74letý kovosoustruž- ník František Ochotný svoji 70letou manželku a sebe revolverem. Zanechali v bytě svém lístek, v němě uvedli, že k smrti dobrovolné dohnal je nevděk vlast ních dětí, které však prohlašují, že pro nebožtíky rodiče své činily seč byly a že nouze starochové nezakusili nikdy. = Zatčený pokladník Z Bukurešti telegrafují Pro zpronevěru při trhu titrů rentových zatčen by požladník zdejšího bankovního závodu, Bally. = Zolův letohrádek u Meudonu — jak se sdě- luje z Paříže — bude bezpochyby v dobrovolné dražbě prodán, protože vdova nemá peněz, aby ho udržela. Clitelé Zolovi — jak francouzští, tak cizo zemští — hodlají teď letohrádek zakoupiti a věno- vati památky Zolovy důstojnému účelu. = Karanténa proli Alexandrii zahájena byla — jak se z Cařihradu telegrafuje — po usnesení zdra votní rady jednodenním pozorováním, desinfekcí lékařskou prohlídkou.
Němec František Ball Zolův Zola Ženeva Girona Bukurešť Meudon Paříž Alexandrie Cařihrad Ainti
11 article Z literatury.
Z literatury. Vláda hesel. 22— Ve francouzské současné literatuře objevilo se nové hnutí. V řadě různých těci —ismů, jež v minulém stolelí ovládaly fran couzskou literaturu od klassicismu k roman- tismu, parnassismu, realismu, naturalismu, ve- rismu, symbolismu atd., přibyl nový člen — humanism. Humanism přikře postavený proti vládnoucímu symbolismu, opírající se však — a to je u něho charakteristické — ne o po- krok, vývoj, nové požadavky a principy, aleo historii, o dávné i nedávné předchůdce, o za- pomenutá hesla. Máme o novém směru dosu tři význačná prohlážení. Mladý básník Ferdinand Gregh, o němž češti čtenáři vědí z referátů Theerových, zahajuje řadu článkem ve Figaru. v němž proklamuje a žádá nový humanism. podávaje jeho principy. Buďte muži, volá k bás- níkům, konejte svůj úkol na zemi, zjednejte nutný vztah mezi životem a uměním. Literárn kritik Tempsu, Deschamps, dodává tomuto spon- tannímu projevu reliefu odkazem na historický vývoj humanismu, na význam jeho pro přítom nost i budoucnost a na filiaci nového hnutí se snahami současnými — zvláště svojí — kter usilují pod jiným heslem již po deset let o totéž. Tře i konočně, jehož článku vděčím za upozornění na nový proud, Réně Doumic v Revne des deux mondes chce popraviti nové hnutí, směje se mu, vyčítá mu, odsuzuje je, dávaje mu celkem svým článkem sankci skutečného lite- rárně významného projevu.
Gregh Theerův Temps Deschamps
12 article
Je těžko z dálky viděti do nového rodícíh se duševního ruchu, je těžko posuzovati, za vrhovati nebo schvalovati projevy i námitky rozhodovati, je-li Gregh novým Du Bellayem Ronsardem v jedné osobě, jenž dnes více jak po třech stech padesáti letech křísí novou Plejadu a na místo idealu Galloicka klade typ doko nalého muže — či má-li pravdu Doumic, že jde tu jen o manifest, jenž rozmnožuje počet těch nesčetných programných prokla- mací, jež v některých literárních periodách tak rády nahražují skutečná dila literární. Je-li za- ložen ohlašovaný nový směr v skutku v nových a silných duších, bude míti dosti práce, než prokáže skutky své právo na existencí a do- konce vůdčl postavení proti symbolismu. Jel jeho oporou však pouhá »laudanda volunlast. nemusí býti přece heslo jím do světa vržené — — a ohlasem provázené — tak bezcenné, jak soudí žárlivý strážce theorií zarostlého Parnassu Brunetiěrova.
Bellay Ronsard
13 article
Je opravdu podivno, jak kolísavě a nesou- hlasně s jich absolutní hodnotou se projevuje hodnota vládnoucích hesel. Jsou hesla, ježs zrodila v okamžiku, z nálady, z novinářského článku a zachytila se, vyrostla, shromáždíla vzácnou falanx literátů a umělců, stala se vůd- čím slovem slavných uměleckých period. A jsou programy z mnohaleté zkušenosti vypracované. těžkými poradami porozené, mnohými nadanými hlavami vypilované — a vyzněly na prázdno. zmizely bez ohlasu. Marně shledáváte v literár ních dějinách anslogie pro takové náhlé zjevy. i pro nezdar nejpoctivěji založených snah — každá analogie vám selže. A co bývá nejbo lestnější, když nejušlechtilejší hesla zachytís více, ale stanou se útulkem nejhorších, banál ních, právě protichůdných zjevů, jež dokumen tují nejlépe, jak málo znamená nejkrásnějš slovo, nemáli za sebou krásný čin, a jak nej horší čin dovede si nalézti za štit nejkrásnějs heslo. Netřeba tudíž podceňovati význam nových hesel. Dost možno, že nový humanism, v němž jeden jeho hlasatel vidí nové obrození člověka druhý staré heslo neoklassicismu, vypučí v novou skvělou školu. Právé tak však není možno spo kojiti se daným novým slovem, dokud nezna mená nový čin.
Dosta
14 article
České spisy-
15 article
Jos. K. Šlejhar: Temno. Oltovy Salonn bibl. č. 107, 1902. Za 5 k V úvodě povidky „Neštěstí“ svěřuje autor kousel intimního tajemství své duše. Polkal se s neštěstín a to ponořilo duši jeho v nekonečný smutek, smutei v hoře mystické. Nedivíme se, že je u Šlejhara záklac všeho citový. Všecko je zjitřeno, v cilu, obraznost i v touze. Není v tom světě jeho vzduchu lidsky smy slového. Není barev obyčejným pochodem tvořenýcl a okem vnímaných. Slepá stařena pronikne tu tajem ství západu. Není tu zvuků obyčejných, ježto nen vln vzduchových. Vše záhrobně bezbarvé, zatopen v zažloutlý přísvit tajemně hrůzný Strašidelná oblaka se ženou po obloze, oblaka která citi spojitost svého hrůzného jevu s děním v lid- ské vůli tam dole v ubohém mraveništi hmotného života. Divoké skřeky letí všímmírem. Odestřené ta jemství rozkladu, smrti a zmaru zeje ze všeho, co uka- zuje autor na jevišti svých příběhů. Horoucíma očima stihá chod světa pod zorným úhlem drtícího zmaru
K Šlejhar Šlejhar Oltův SF
16 article
Zde se všecko „velké“ rozpadá v nicotu. Žalostně malicherně vypadají všeliké zájmy světa ctižádost ného, politického i společenského, vědeckého i umě leckého atd., kdežto vše malé zase a i nejmenší na- bývá důležitosti v očích autora, a roste ve jménu práva k životu a k soucitu na zájem rovný kterým- koliv jiným zájmům „velikým“ Kde není vzduchu, padá vše stejně rychle na váze důležitosti životní. Neboť život sám je jediná, nejvyšš důležitost. O život jedině stojí všecko stvoření, rost lina, zvíře i člověk. Strach o tento život, pud zacho vati jej, jsou nejmocnější a základné síly organism živočišného. Z nich pramení energie živola. Strach je divoký, pud je rovněž divoký, je bezohledný, bez- citný, úžasně tuhý. Ale zmar je rovněž bezohledný Zdroj života pramení se z věčnosti štědře a hojně ale jen celku. Každého jedince chytí hned na prahu života kletba zmaru a už se ho nespouští. Přepadá jej v různých podobách, a rdousení bránících se jedi- nečných tvorů naplňuje ovzduší věčnosti úpěním nekonečným. A takový je zákon toho zmaru, že koho přepadne od toho se ostatní tvorové poplašení děsem a sobe ckým pudem úprkem vzdalují. A co nejža lostnějšího tvorové proti tvorům zmaru pomáhajíl A nejvýdat- něji lidé. Tento „názor“, autorovi soucitem vštípený je základem jeho poesií.
17 article
Jest zlo na světě, dí Šlejhar, zlo zmaru, drcen duší. Zlo to se zjevuje nejšeredněji u lidí, neláskou ukrutností, surovostí. Člověk je příliš ještě besti Polovička lidí jsou slabí, ubozí, a utištění, druhá polo- vička jsou kati, holomci a rasi. Silný rasuje slabého a zákeřné neštěslí, zlo slepé, surové a hluché, mu v tom pomáhá. Půl světa klečí na prsou půli druh a rdousíji. „Temno“ obsahuje čtyři povídky; všude vládne Bestiálnost, síla slepého pudu, nebo síla slepého ne- štěstí, všude lemno osudů lidských. Nejznamenitější je „Nehoda Mesiáše“, povídka, která bude pomníkem slovesného umění českého, jen co čas roztěkané vlny přítomného vývoje utiší a urovná. Nad všecky ostatn povídky v té knize povýšena hlubokosti silné duše slovanské a ryzí lidskostí, uměním for málním a účinem neodolatelným, úchvatně mohut- ného soucitu. Mistrovská forma je tím patrnější, čím je předmět prostší, obecnější a typičtější. Poesiea pravda se tu pronikají nerozpojitelně ve vzácný celek Povídka „Neštěstí“ už ukazuje pravdu zvlášť a poesi také zvlášť, čili čtenář dovede říci, toto zde je forma poetická a toto pravda obsahu. Poráželi javor, krásný mladý strom. Strom a hvězda na nebi se milovaly jako přátelé družní. Hvězda truchlila pro strom, krávy na pastvině řvaly, kozy mečely, pláci zděšeně poleto- vali. A letní pohoda se rázem změnila, nastal záhubný nečas podzimní, dešť a dešť, mlhy a s tím vším pad na dobytek mor. Hrozně byl pomstěn javor. Ale pří- činnost povídky se nechová jen tak naivně pohádkově- Má základy hlubší. Reálná pravda děje jest: na hospo- dářský dvorec uhodilo náhlé neštěstí všeho druhu. zvláště živelní. Básník událost vyzdvihl z oboru všední skulečnosti a povznesl ji do sfér příčinnosti světové, kde vládne slepou silou přírody neodolatelný pud zmaru a ničení.
Šlejhar
18 article
Zvláštního stanoviska si žádá nejdelší a nejvý znamnější povídka „Jen si odpočiň!“ Stanovisko jej udává Nerudova báseň „Před fortnou milosrdných zcela přesně. Co Neruda jen stručně naznačil a vzdá- leně dal tušiti, to povídka Šlejharova vylíčila s hrůzou zevrubnou a postavila před oči čtenářovy příšerně blízko ve vší bezohledné a brutálné skutečnosti. Ne- má-li čienář povídce křivditi, musí si dobře všimnouti vznášející se nad osobami i dějem osudné nutnosti. která všemi železnou rukou vládne. Zde není člověk pánem osudů svých, jak věří idealistická formule. Zde je člověk, jemuž jest dán život. a nic než život Síla pudu životného žene vše. K práci všecko žene. ježto jiné cesty obhájiti života není. Ne práce radost- ná, cesta k odpočinku, ale smutně trudná, jednotvárná. oddechu neznající, vysilující, posupná a ke všemu nevýnosná, práce otrocká, z hladu a pro hlad. Otroctví hmoty a živola bezohledného. Člověk je tu jen stroj. Jest vážen, pokud pracuje, zahazován, jak nemůže pracovati. Nemocný a starý všemi opuštěn, hyne bez pomoci. Nelidskost tého zákona představil aulor ne- obyčejným uměním ve dvou osobách, muži a ženě.
Neruda Šlejharův
19 article
Slabý dobráček, tkadlec Doubravský, se dostal ženit- bou nedobrovolně v mec ženy jako drak. Spolu pod- nikli divoký shon pro existenci. Osud se spikl proli nim: Mor dobytčí, požár, povodeň — po třikráte je zničily. Tkadlec by byl uprchl k lidem pro almužnu a přístřeší. Ale jeho žena je silák, pravý nezmar, vtě- lená vrba! Ohromná výheň energie z ní sálá, úžasný zdroj životního pudu člověka samobytného, sobe- ckého, zázračně svépomocného. Žena ta je démon. konečně netvor bezcitný, odporný lidsky, úžasně jí- mavý a veliký umělecky. Zosobnění kletby lidské bídy. Pohled na tu osob zdrcuje, llačí k zemi; zdá se, že zašlapává cit. Ohrom- ná sfinx leží v této hrdince „Temna“, přitahuje očima ironicky dábelskýma, omračuje a chce svrhnout do propasti zoufalého pessimismu. Kdyby pracoval Šle- har jen potud, pokud šel Zola, bylo by toto jeho umě- ní hodno prokletí a odsouzení. Neboť rýpaje se zvě- davě, jako surový esthet, v hrůzných ranách život jen pro pýchu demonstrace a rozkoš analysy, rozséval by sám zlo a zlo. Zola zradil svého sedláka a vyda jej v šane aristokratické pýše povýšené kasty. Šlejhar neslevil svému ubožáku poníženému ani jediného hnutí prostě pudového, ale neodkryl ho, aby ho zradi a zůstavil v nahotě na posměch, nýbrž stanul při něm, objímaje ho, oba typy jeho, i zlosynného vraha i malo- mocnou jeho oběť, a v slzách krvavých sám se duse volá: Ejhle člověk!
Tkadlec Zola Šlejhar ejhle člověk
20 article
Jakkoli formu úžasně pěstuje, nevidí přece Šl j- har v ní nic jiného, než potřebný prostředek k cíli Své umění popisné nehledá v knihách psychologi ckých, přiučil se mu prakticky. K tomu má práv zvláštní dar citové obraznosti, kterou postihuje dvoj věc: duši pozorováných individuí a tajemný, nevidi- telný vztah mezi ní a veškerým životem ostalním ve všemmíru rozprostřeným. Pro zobrazení substane a individualit má sílu popisného umění reálního a naturalistního. Tu je sloh i slovník bohatý, ale přiro- zený a pravidelný. Ale kde ličí svou mystickou říš vztahů, čirých abstrakcí, slabě jen pojmových, více jen tušených a cílěných, lvoří zvláštní svůj sloh slovník, měně pravidelný, milující vyjádřiti ono třeli „cosi“ v životě lidském. „Z celého vzezření matky zelo něco jakoby příkře náhlého, dutého a těžce va- noucího“ praví, marně slova lapaje, aby zobrazil ne- zobrazilelné a vzbudil v čtenáři představami dojem jakého v názoru svém byl schopen jenom sám, svou zvláštní cillivostí a mystickou obrazností. Mezi timi sublektivním Šlejharovým nazíráním, jenž mu je zdro- jem tajemných, děsivých pocitů a vztahů a mezi čte- nářovou duší je propast, kterou nelze vyplniti, než prostředky konkretními. Šlejhar jakoby to cítil, hne zanechává svých abstrakci a uvádí konkréta (mladý život stromu umírá: necita chlap dře v stodole za- jíce, krávy bučí, ptáci se plaší, mračna se vztahují.
Šlejharův Šlejhar
21 article
Při smrti hladovicího tkalce Doubravského vichřice lomcuje stavením, dobytek v chlévě Ive a divočí aldo Originální prostředek je dále ličení pohledů, sáláni duše z očí. Slovesnému umění je těžký přístup k to muto dojmu. Zbývá jen líčení ex effeklu. Sedlák „Nehodě Mesiášově“ pohledne jenom z hlubin svéh trápení na bestii ženu, a hned její zběsilý štěkot umlk hrůzou. Ale subjektivita autorova se dává nerada zcela potlačiti, a dopřává si zvláště v úvodech povídek míst k projevům nenuceným, a to bohužel (akovým, jel duši členářovu nenalaďují zcela správně. Str. 266 Nejsouť dnes doby, kdy lidě vespolek družně bys pomáhali, ale doby, kdy pod zástitou zákona, i prol zákonu, chce jen těžiti atd. Co s tím? Co je to? Mrzoutský výlev subjektivní, jednostranný a nespra vedlivý. A velmi nebezpečný osudům Šlejharova umě ní. Neboť ono přináší strašný lék pravdy, hořký a du sící. Tento lék pomůže jen při nejsvědomitějším jed- nání a za stálého vědomí veliké zodpovědnosti auto ské. Pravda je nebezpečná a ihned zrani, jak ten, kde jí užívá, popustí sebe méně animositě a svému cilu strannému. Soucit je krásný, bezohledná síla uměn předmětného, když líčí zlo a nelítostnou krutost ži vota, je zdravá, posilňující a otužující, jako ledov lázeň, ale černý pessimismus všeobecně odsuzující je jed a zhouba. Caveal consull Vbk
Ive Sedlák Šlejharův
22 article
* Dr. R. Mar šan: Poláci pod vládou pruskon V Praze 1903. V komisi knihkupectví Jaroslava Po spíšila, Spisek vyličuje poměry polského národa v říš německé od prvotního přivtělení r. 1742 až po naš doby. Nastíněn těžký zápas národa o existenci hrubě násilí na jeho duchovním i mravním statku pá- chané. Z prvu mečem snažili se Němci vyhladiti Po- láky, avšak od r. 1848 změnili taktiku a na místo boje krvavého začali boj hospodářský a osvětový. Líčen prostředků, jimiž usilováno ubiti hospodářsky a osvě- tově živel polský v říši — od zákonů liberála Falk až do nejnovějších zákonů, jimiž milliony a milliony se povolují a ustanovují na zakupování půdy Polákům náležející — jest pro nás tím poučnější, čím okázalej idea německá zachvacuje všecko naše okolí a dáví tušiti tvary budoucnosti naší národní, kdyby se živlu odpůrců našich podařilo, dobýti nad námi vrchu. Jest věru na čase, aby se nejen politická veřej nost česká, ale všechen vzdělaný svět český, najmě literatura naše blíže seznamovala s otázkami, kter se tak citelně dotýkají našeho bytí a nebytí Dr. B. B.
doktor Polák Jaroslav Němec Falk Mar Praha
23 article Z českých listů.
Z českých listů. * Z Naší Doby: L. Dolanský píše o Smelanovi v lé- tech 1840—1847. Byly mu svěřeny netištěné denníky Smetanovy z doby od ledna 1840 do srpna 1843, kdy bylo budoucímu mistrovi šestnáct až devatenáct le Jsou to po většině studentské strasti, mladá láska plány do budoucnosti, jež vyplní těch 7 tenkých se šítků, z nichž Dolanský vybral pěkné ukázky k cha- rakteristice mistrovy povahy. * Z České Revue: Na sedm set českých časopist a periodických publikací způsobuje zdání, jako bychon byli periodickým tiskem neobyčejně, ba zbytečně opa- třeni. Z článku „O švýcarském tisku“ vychází, ž švýcarský tisk periodický je mnohem rozvitější a čel- nější než náš: přes tisíc periodik vycházelo ve Švý carsku pro obyvatelstvo počtem o polovinu menší ne naše Švýcarský tisk je na počet první v Evropě (jede
L Dolanský Smetanův Dolanský Evropa Český revue
24 article
list na 3000 obyvatel) — ovšem třeba míti na paměti že náklad jednotlivých listů je značně menší než na mnoze jinde. Z dějin švýcarského tisku zajímá zápaí o jeho svobodu, zkušenosti s přetiskováním článkč a zpráv, z porotních soudů pro delikty tiskové (roz sudek bývá poslední dobou méně příznivý tiskov svobodě, než by se dalo očekávati od soudů z povo lání!) a rychlý rozkvět časopisectva od r. 1848, národ ního to sjednocení. Článek končí informacemi o složen redakcí, o poměrech příslušníků švýcarského tisku o jejich stavovské organisaci.
25 article
Ze Zvonu: Referát Zvonu o separatistickýeh snahách dra. Czambela na Slovensku vzbudil na Slo- vensku ohlas. V posledním čísle je otištěn dopis ze Slovenska, v němž vyličují se Czambelovy snahy jako marné Pisatel rozvádí podrobně, že žádný nový slovník a nová mluvnice novou literaturu nestvoří a že lid bude dále rád čísti česky. Kdyby zambelova snaha měla míli úspěch, musil by Slovákům opatřiti doko ralé a úplné školy slovenské, krátce podklad na ma- ďarství nezávislého kulturního života. A k tomu se Maďaři neodhodlají. V Osvětě věnuje E. Krásnchorská nadšene stránky k jubileu Erbenovy Kytice a J. Kalousek při pcjuje kritické poznámky k názoru Pekařovu o nej starší české kronice (Kristianově životě sv. Ludmily sv. Václava), o němž jsme svým časem podrobněj referovali * Ilídka referuje o cenách a podporách česko Akademií udílených. Zdá se jí zvláštní, že všechny třídy Akademie jsou podělovány stejně. Ukazujel tomu, že národní prospěch vyžaduje, aby se jednou tím, podruhé oním směrem pracovalo intensivněji čemuž mechanické rozměření podpor neodpovídá. Z zvláště dobře vypravenou má čivrtou třídu, rozdáva- jící ceny literatuře krásné a stěžuje si, že vědecká prá- ce je zanedbávána proti tomu. Otázka je hodně složi tější, než aby se dala svésti na stejně podělování všecl čtyř tříd, zasluhovala by však podrobnějšího studia- Čtenář.
Czambelův Slovák Maďar E Krásnchorská Erbenův J Kalousek Ludmila svatý Václav Slovensko Pekařov ďarství závislý kulturní život
26 article
Ze slovanských listů. * Ruské listy přinášejí nekrology vynikajícího belletristy ruského Ilji Alexandroviče Sa- lova, známého u nás rovněž z několika překladů Zesnulý spisovatel uměl znamenitě líčiti venkovský život a zachycovati obrazy stepní přírody, jej obklo- pující. Žil mnoho let ve stepi, na břehu řeky Ar kadak, skryt před celým svělem ve stínu věkovilých dubů a kučeravých bříz. Jsa v posledních létee stížen těžkou chorobou, nemoha sebou takřka hnonti neztrácel dobré mysli a do poslední chvile byl lite rárně činným, diktuje své práce lajemníkovi, jené ihned záznamenával je — psacím strojem. Nyn útulně sídio spisovatelovo je opuštěno, sympalicky hospodář jeho došel věčného klidu, jehož strážci jsou staří duboví velikáni ...
Alexandrovič S lův Ara
27 article
* »Pyecas Muca« přináší několik nových či ke charakteristice Glěba Uspenskébo. Bylte člověk nanejvýš nepraktický, neznající cenu peněz Literární činnost vynášela mu ročně nejméně 30..000K neboť dostával se Saltykovem a L. Tolstým nejvyš honoráře. V ruských poměrech mohl žiti skvěle, al stále se mu nedoslávalo a neustále bombardoval na kladatelku svoji paní Někrasovou dopisy s ustáleným obsahem: »Pošlete peníze!« Jakmile měl v kapst groš, rozhazoval plnýma rukama. Ale ne, aby užíval Pohrdal penězi a rozdával almužnu plnou hrstí Často na svých cestách přicházel do nemilých situací. Zůstal bez peněz a nemohl dále. Přátelé, znající váhu jeho literárního jména, rádi vypomáhali, ale hůře bylo, neznal-li ho nikdo. Stalo se, že na jedn stanici proseděl na vlastním kufru několik hodin nevěda, jak dále. Neměl na Iístek. Teprve jakýsi že lezniční zřízenec, čtenář, mu pomohl a Uspenský s mu polom ovšem královsky odměnil. Nedostatek prak tického smyslu jeho jeví se i v tom, že tiskl u jed- noho nakladatele a nedovedl »šroubovati« honoráře co by ovšem při jeho popularitě bylo věcí nanejvýs snadnou a snad i pochopiteinou.
Glěba Saltykov L Tolstá Někrasová Uspenský Pyecas Muca
28 article
* V Krakově vyšla velmi zajímavá brožura »Ma terjaly i myšli polityczne« od Seriptora, jeji první část věnována jest polské intelligentní mládeži Antor počítá studující mládeže polské (ve vyšších ústavech) na 8300 duší; z těch připadá na Rusko 4600, na Halič 3000 a na Poznaňsko 500. Malý poče studujících z Poznaňska vysvětluje se poměry Polák pod vládou pruskou, která vytlačuje soustavně polský živel ze všech veřejných úřadů. Pokud se týká du chovního rozvoje, mládež polská nebeze účasti v cel kovém rozvoji, ale pracuje prý jaksi na vlastní pěst Mezi »starými« a »mladými« jest dnes propasť mno hem větší než bývala kdykoliv jindy. Spisovate uvádí několik výmluvných dokladů z posledních udá lostí, kdy mládež polská projevila svoje rozhořčen nejen kolu polskému ve Vídni, ale i haličskému sněmu odsuzujíc »nedůstojnou, tchoří politiku« nynějšího vol ného zastupitelstva polského. Stejného projevu nevole a rozhořčení stali se účastní literáti polští účastnivší se Puškinových slavností, a slovanskému sjezdu novinářů mládež polská uspořádala, jak známe — kočičinu. Mírnější polské listy odsuzovány jsou pro srusofiiství«, ano i professoři universitní bývaj předmětem nespokojenosti a útoků mládeže pouz pro své smýšlení — jako Stanislav Tarnowški a M Zdziechowski, známý stoupenec slovanské myšlenky Tato náklonnost ku prolestům proti všemu a k opo vržení se všemi zdá se spisovateli, jinak přísně ob jektivnému, právem zjevem nezdravým a nepřiro zeným. Poměry ty jsou tím smutnější, že mládel polská jest nesena timto směrem v celku a ve svém Slavjanin. jádru.
Puškinův Tarnowški M Zdziechowski Krakov Seriptor Rusko Halič Poznaňsko Vídeň
29 article
Odborné spisy-
30 article
* Česko-ruský slovník. Sestavil Josef Rank. (Ná kladem Höfra a Kloučka v Praze; cena 12 K.). Z vzmáhajících se styků česko-ruských jevil se po- drobný česko-ruský slovník již dávno cilelnou potře- bou. Dylo ho třeba pro české obchodníky a průmysl- níky, stojící v obchodním spojení s Ruskem, bylo ho třeba i pro ony ruské literáty a slavisty, kteřís všímají slovesnosti české. Bylo by vlastně povin- nestí Rusů, aby si pořídili slovník česko-ruský, jak si pořídili nejen důkladné slovníky pro všechny ja- zyky západoevropské, nýbrž i pro některé měne než čeština významné jazyky slovanské. Byl by se fo zajisté již stalo, kdyby aspoň ruští pře- kladatelé častěji si všímali naši české literatury; ale těch několik ruských překladatelů, ktelí se čas ob čas pozastaví též u díla českého, vypomáhá si slovníkem česko-německým a tak, chtěli-li jsme konečně míli slovník českoruský, musili jsme se něj postarati sami. Zásluha o pořízení této z příčin praklických velice důležité knihy náleží osvědčenému českému slovníkáři Jos. Rankovi, jenž se již skor před čtyřiceti lety pokusil o prvý český slovník rusko- český, nyní dávno již rozebraný. Jeho slovník česko- ruský předčí ovšem daleko nad slovník rusko- český, jak svým rozsahem (máť na 900 dvousloupco- vých stránek), tak i správností. Podařiloť se sesla- vovateli slovníka nalézti výborného spolupracovník v bývalém správci pražské pravoslavné církve, proto- jereji N. P. Apraksinu, který za dlouholetého pobytu v Praze nabyl důkladné znalosti českého jazykaa mohl tedy platně přispěti k tomu, aby česká slova česká Rčení správně byla ve slovníku vyjádřena slovy a obraty ruskými. Pokládáme za zvláštní přednos
Rank Rus Apraksin Praha Rusko
31 article
Rankova slovníku, že při různých heslech uvádí i celí česká řčení, jimiž se význam toho kterého slova osvě- tluje se všech možných stran a že pro všechny ty obraty nalezeny správně překlady ruské. Tím se vy hoví všem těm, kdo jsou povinni české myslénky odí vati v roucho ruské, tedy nejen překladatelům z české literatury nýbrž i obchodníkům a průmyslníkům, jicha oborů ve slovníku dbáno velmi pečhivě. Druhou před ností nového slovníku jest správné vyznačení ruského přízvuku, který — jak známo — jest duší ruské vý- slevnosti. Bez správného užívání přízvuku není správ- né ruské výslovnosti, poněvadž přízvuk v ruském ja zyku rozhoduje nejen o zvuku hlásek, nýbrž i o vý- znamu slova. Poněvadž pak přízvuk u ruských jmen i sloves často je nestálý, přecházeje s jedné sla- biky na druhou a proto jest nutno znáti i pravidla oněch změn, učiněno v novém slovníku opalření i tomto smyslu, tak že čtenář u hledaného slova hned se také dozví, jak se jeho přízvul. mění při flexi. Tím nabývá slovník praktického významu i pro Čechy kteří se snaží ruská slova správně vyslovovali
Rankův Čechy
32 article
Před časem, když se objevily prvé sešity Rankova česko-ruského slovníku, měli jsme již příležitost upo zorniti na jeho přednosti; upozornili jsme též na ně- které vady, k nimž počítáme uvádění slov, před půl- sloletím nově tvořených, ale hned zase zapome- nutých, která by mohla býti ze slovníku vynechánaí aniž by jich kdo postrádal a mohla býti nahražena jinými slovy původu nového, v literatuře však již zdomácnělými. Ty a takové nedostatky, jichž jest u po- rovnání s přednostmi slovníku nepoměrně málo, dají se pohodlně odstraniti při novém vydání, na něž za stále vzrůstající znalosti ruštiny mezi Čechy a za probouzejícího se zájmu k Čechům i mezi Rusy dojde zajisté v době nedaleké. V závěrku podotýkáme, že slovník jest tištěn (u firmy E. Grégrovy) písmem dobře čitelným a jest uspořádán tak přehledně, že hledání v něm jest velmi pohodlné. Přáli bychom si, aby také Škorpilův slovník rusko-český, jenž počal právě vycházeti u Otty, byl v brzku holov, lak abychom měl oba slovníky, bez nichž se již nemůžeme obejíti. J. Hlbs
Čecho Rus Grégrův Škorpilův Ott J Hlbs Rankův Čechy
33 article
Z cizích ravuí.
34 article
* Revue Mercure de France všímá si naš české literatury zásluhou horlivého H. Jelínka, jenz bedlivě referuje o posledních zjevech našeho uměle- ckého živola. * Poměry v Turecku líčí E. Dohring v Preus sische Jahrbůcher. Každoročně řada něme- ckých úřadníků, důstojníků a inženýrů vstupuje do tu- reckých služeb, ale málokterý z nich toho nelitoval První služné obdrží každý správně, ale pak můžes už počkati 4—6 měsíců na další. A ani německé vy- slanectví v Turecku nemůže se ubožáků řádně zastali. poněvadž by skoro denně musilo z žalob vyvozovati nejostřejší důsledky. A pouhou interpollací v Tu- recku se ničeho nespraví * S Venezuelou obeznamují čtenáře blíže Glo- bus, jenž i několik názorných fotografií přinášía Le Tour du Monde Jediné Caracas má 80.000 obyvatel, ostatní města jsou menší a mají ráz čistě španělský. Venezuelané pohrdají Evropany. Nazývají je posměšně ,orungos“. „Paříž jižní Ameriky“, jak Ve- nezuelané nazývají své hlavní město Caraca s, ko- ketně, na odiv staví svoji nádheru. Cizinec je zaražen množstvím pomníků. Je v tom kus vrozené chlubi- vosti: pomníky nejsou věnovány jen opravdovým veli- kánům (Bolivar, Washington), ale i lidem málo vyni- kajícím. Caracas je město veselé, domy, obyčejně jednopatrově, jsou bleděmodře, růžově nebo zeleně ratřeny, což budí jasný veselý dojem. Monumentální je budova opery. I na ulicích panuje v pravdě jižní ruch.
Jelínek E Dohring Venezuelan Evropan Turecko Preus Venezuela Paříž jižní Amerika Bolivar Washington Caracas Mercure jít Franca Le Tour
35 article
* Jahrbůcher für Nalionalökonomie obírají se stavem židovstva v říši německé. Všech Židů na světě je asi 734 millionu a z toho v Německu je 570.000. Z obyvatelstva německé říše připadá 111 Židů na 1000 Němců (roku 1871—1890 121/21). Nš- padná je životná schopnost židovských dětí (na 1000 porodů židovských je 82 mrtvých dělí, na 1000 porodů křesťanských je 36 mrtvých). Ale porodů židovských je stále méně (r. 1866 na 1000 Židů bylo 37.20 porodů, r. 1897 pouze 22.250) Úmrtnost je malá (14.73 /% křesťanů 25.23%2!). Míšená manželství židů s kře- sťany silně stoupla, čistě židovská manželství v počtu klesla. Míšená manželství skoro vždy sesilují živel křesťanský Nuova Anthologla činí takovouto bilanci literární produkce vlašské za rok 1902: V Iialii domi- nuje lyrika. Románů je málo. Proč? Romány soudob vlašské literatury jsou formou i obsahem spíše novei- lami. Dle Rassegna internazionale sou- dobé prosaisty láká tvorba dramatická! Zmocnění dra- matické tvorby mělo za následek pokles spisby ro mánové. Mr. Penn.
Žid Německo Nš Němec 121 / 21
37 article
* 3aer Cpóm. Roč. II. Sv. 7. Nákladem srbské tiskárny v Záhřebě. Obsahuje podobiznya životopisy mitropolita Djordje Nikolajeviče, básník Jovana Iliče, paedagoga dra, Djordje Natoševiče, bás- níka Jovana Sundečiče, dramatika Kosty Trifkoviče junáka vojvody Marka Miljanova, mecenáše Miše Anastasijeviče. Z podobizen nad jiné je zdařilá voj- vody Marka Miljanova * Charles Dickens: »Nicholas Niokleby Přetožila Marie Charbuská. Nákladem cyrilio- methodějské knihtiskárny a nakladatelství V. Kotrb v Praze—I * Ottův Slovník Naučný illustr. encyklo pnedie obecných vědomostí. Dvousešit 447—448. Hesla »Potomec4—»Praha«. Začiná popísem bradu krá lovských Hradčan a Malé strany * Vlastivěda Moravská: Dějepis měst Brna. Napsal Ph.dr. Frant. Šujan. Vydává Musejní spolek v Brně, 1902 *Sborník ústředního spolku učilelských jednel na Moravě. Měsíčné rozhledy po školství, vychova- telství a příbuzných oborech. Pořádá Josel Ú l eh la ředitel měšť. školy v Kloboukách u Brna, za redakc a vydávání odpovídá Václav Horák v Prostějově.
Nikolajevič Ilič Sundečič Kosta Trifkovič Miljanův Miš Anastasijevič Dickens Přetožil Charbuská Ottův František Šujan Horák Záhřeb Praha Potomec Hradčany Brno Morava Klobouky u Brno Prostějov Djordje Natoševič spolek v Brno aero Josel Ú l
38 article Školská hlídka.
Školská hlídka. Ministerslvem doporučená pomůcka pro střední školy. Velkému českému dílu vě- deckému »Ottovu zeměpisnému allasu« dostalo s těchto dnů pozoruhodného uznání. Ministerstvo kultu a vyučování vynesením ze dne 20. ledna t. r. čís 36730 doporučilo »Oitův zeměpisný atlas« učitelským sborům středních škol, jakož i učitelským sborům škol průmyslových a obchodních a učitelstvu obec- ných a měsťanských škol k opatření pro knihovny učitelské, po připadě pro okresní knihovny učitelské Díio toto vychází nákladem J. Otty v Praze, v seši- tech po 2 k. Valná hromada učitelské jedno t »Komenský« v Rokycanech konati se bud v sobotu dne 14. února o 10. hodině dopolední kreslírně dívčí měšťanské školy v Rokycanech.
Ottův Oitův J Ott Komenský Praha Rokycany
39 article Dramatické umění.
Dramatické umění. + Z kanceláře Národního divadla. Dnes hraje s Offenbachova opera „Hofímannovy povídky (3. čtvrtka předpl.), v níž poshostinsku vystoupíp Otakar Mařák od c. a k. dvorní opery vídeňské a pan Růžena Koldovská. Ostatní hlavní role zpívají slč Kubátova, slč. Bobkova, slč. Feldenova, pí. Tabiánoví. pp. Polák, Krössing, Šír. Viktorin, Kliment a Pollert. Zejtra hráti se bude Shakespearova tra gedie „Rome a Julie“ s p. Raíčem šl. Lonjskim v roli tilulní. Re- pertoire Národního divadla je v těchto dnech značně stěžován četnými chorobami některých členů, ktelí jscu v mnohých repertoirních hrách zaměstnáni. Kromě p. Mošny, jenž churaví již 4 neděle a musí se ještě delší dobu zolavovati po své chorobě, která se již značně polepšila, churaví teď v činohře tak pí. Kvapilová a pí. Hübnerová, což způsobilo v tomto týdnu několik nezbytných změn repertoirních. — Premičra Charpentirovy opery „Loulsa“ určena je na příšti pátek dne 13. t. m. K představení, je bude mimo předplacení, přijímají se záznamy u denní pokladny již od nynějška
Offenbachův Mařák Koldovská Kubátův Bobkův Tabiánový Polák Krössing Šír Viktorin Kliment Pollert Shakespearův Rom Julie Mošna Kvapilová Hübnerová Charpentirův Loulsa Re národní divadlo Hofímannův povídka
40 article
+ Lidové divadlo „Urania“ v sedmé čásli Prahy. Jako osmá hra v předplacení hraje se dnes Tylova národní báchorka se zpěvy „Strakonický dudák“. Za- čátek o 7. hod. — Zejtra v sobotu jsou po desáté Sienklewiczovi „Křižáci“. Tato hra těší se stále stou- pající oblibě a pro svůj historický význam budí vždy větší účastenství v obecenstvu. Zápas dvou kmenů. německého a polského, jeví se tu markantními rysy. Při nedělním představení bylo divadlo vyprodánoa také ve všední dny vykazují „Křižáci“ největší ná- vštěvu. V neděli odpůldne hraje se výborná, humorem překypující Iraška zvěčnělého Klicpery „Hadrian Rimsu“ s p. Wiesnerem v úloze titulní. — Z obecen stva došlo ředitelství mnoho přání, aby se znovu uvedli na scénu „Pražané v Pekině“. Správa vyho- vujíc těmto přáním ustanovila tuto výpravnou frašku na neděli večer a sice v nové úpravě a částečně novém zpracování. Hra jest nyní o 4 jednáních a končí veli- kým quodlibelem z národních písní při odjezdu pánů Pražanů a několika Číňanů a Číňanek z Pekina do matičky Prahy, kdež je všechny přiští měsíc obecen- stvo „Uranie“ znovu uvidí a sice v nové původní fraš- ce se zpěvy. Fraška tato jest na přání ředitelství zvlášt od K. Želenského pro „Uranii“ napsána a bude v první polovině měsíce března na scénu uvedena + Z kanceláře smíchovského divadla. Dne opakuje se Toché-Blumův vaudeville „Také jedna taková.“ Paní M. Zieglerová, která byla při svém opět- ném vystoupení na scěně smíchovského divadla před- mětem neobyčejných ovací, hraje jako host úlohu Ro- silty, Tamponína p. Lier, Gerarda p. Beneš + Pištěkovo lidové divadlo na Král. Vlnohradech. Dnes hraje se jako lidové představení ze poloviční ceny za pohostinské hry slč. A. Suchánkovy „Si-
Tylův Iraška Klicpera Hadrian Rims Wiesner Pražan Číňan Číňanka Fraško K Želenský Blumův M Zieglerová Lier Gerard p Beneš Král A Suchánkův Praha Tochý lidový divadlo Uranie smíchovský divadlo Pištěkův lidový divadlo strakonický dudák