v Praze, ve čtvrtek dne 27. září.

K číslu 267. Čislo v Praze za 21 a na venkově za 3b

Na »Národní Listy ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na mněsíc 2 K — h ve filiálkách

NARUDNl na měsíc 2 K 30b Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou

Telefonické zprávy „Nár. Listů“. Albert j. Z Vídně, 27. září. Všechny listy vě- nují ve statích na místě čelném a ve feuil- letonech zesnulému prof. Albertovi vřelé a sympatické vzpomínky. Jmenují jej nej- markantnější osobou medicinské fakulty ví- deňské a její největší ozdobou. Pro jeho seriosnost a opravdovost, prostou veškeré reklamy a frázovitosti, kladou jej nad Bill- rotha. Velebí nebožtíka jako vědce a ba- datele, ale zároveň, zvláště a nejví ce jako paedagoga nedostižného, kterému co do znalosti dějin chirurgických žádný vrstevník se nevyrovnal Chválí se také jeho dobrotivost a dobro- činnost. Můžeme dnes říci, že po léta pod- poroval mladé české básníky a že bez jebo vydatné podpory nebylo by bývalo velké jazykozpytné dílo české se vydalo. »Deutsche Zeitung« píše: Alber slul právem nejrozmyslnějším a nejmoudřejším členem professorského sboru lékařského. Jeho autorita byla nesporna, jeho úsudek rozhodujícím, jeho mínění nej vážnějším. Byl dalek veškeré cliquy a měh také odvahu, bylo-li třeba, čeliti mini- sterstvu vyučování. Ve »Wiener Tagblattu« píše lé- kař: »Jako kouzlem napinila se posluchárna Albertova hned po jeho povolání do Vídně. Ale sál nesmrtelného Billrotha, jeho kollegy, zůstal prázdný. K Billrotho v se chodilo pro nadšení k chirurgickému umění, u prof. Alberta však šířil se horizont pro vědecké bádání a vybudování moderní chirurgie.« »Fremdenblatt« nazývá Alberta veli- kánem a panovníkem ve svém oboru; veli kánem, protože byl mistrem reprodukcea jedním z nejslavnějších a nej úspěšnějších učitelů chirurgie celého věku.«

V »Neues Wiener Tagblattu« se praví: »Albert byl poslední personi- fikací klassického ducha na vídeňské univer- sitě, který byv odchován starou kultu- rou, osvojil si nejobsáhlejší vědění a je sobě přetvořil do formy umělecké. Náležel k mužům, kteří svým významem naplňují národ pocitem hrdosti a uspo- kojení.« »Wiener Zeitung« píše: »Al- bert byl veleduchem universálním. Jako učitel byl mistrem nevyrov- natelným. Úřadní list sděluje tuto remi- niscenci: Nežli se dostal Albert do Inšpruku, nabídnuta mu stolice v Lutychu. V Brusselu musil se podrobiti zvláštní zkoušce z jazyka francouzského, aby provedl důkaz, že jako akademický učitel je frančiny úplně mocen. »Reichswehr« posuzuje Alberta hlavně jako politika a národovce. Byl v něm, praví, vtělen národní problém tak, jak tane na mysli všem mužům, o stát pečujícím. Nerozuměl bojům v Čechách, ačkoli je pochopoval. Nerozumělo srdce jeho, ale chápala jeho mysl. Nechtěl nahlédnouti, že německé a české cesty v království stále víc a více se rozbíhají. Přes to vše cítil stejně národně a stejně vlaste- necky jako kdokoli jiny. Na jeho hrobě oživují se naděje v lepší politické vzkříšení. Přejeme si, by měl nástupce, kteří by půso- bili jeho duchem a to je nejkrásnější chvála, kterou mu lze vzdáti. Slava, býti před- chůdcem takově generace, mu zůstane. Ba ještě více, tato sláva poroste, čím více tato generace uskuteční jeho ideály. »Neue Freie Presse« uveřejňuje úvahu Albertova žáka, který praví: Způsob, jakým v posluchárně vykládal třem, čtyrem stům žáků nějaký případ, jak působil v této tlačenici na každého jednotlivého studenta, zůstane jeho žákům nezapomenutel- ným. Jeho mistrovství ve vyučo- vání, ve vysvětlování a ve vnu- Předplacení a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

kování každého detailu zapadne s ním do hrobu. Za učitelem Albertem tru- chlí skoro každý rakouský lékař. Proti bar. Dipaulovi. Z Vídně, 27. září. Z Inšpruku sem sdělují, že v jedné části volebního okresu bar. Dipaula — byl zvolen v V. kurii — usnesli se důvěrníci na domluvu poslance Schöpfera nekandidovati bar. Dipaula, protože jeho politický postup je v odporu s přesvědčením voličstva.

Telegraflcké zprávy. Z Pešti, 19. září. (C.-B.) Šach přijel v 129. hod. večerní do královské dvorní opery a zůstal tam ve společnosti arcivévody Jo- sefa Augusta do konce představení. Pak vrátil se do hotelu. — Když si chtěl šach dnes odpoledne vyjeti na procházku, protlačil se k němu ve vestibulu hotelu jakýsi mladík se svazkem not v rukou. Byl zatčen. Legitimoval se jako skladatel Ivanyi, načež byl hned pro- puštěn. — Jak »uherská telegrafní korespon- denční kancelář« oznamuje, propůjčil šach různé řady a vyznamenání také rakouským ministrům.

Mezinárodni sjezd socialistů. V Paříži konají se schůze mezinárodního sjezdu socialistů v sále Wagramském za velkého účastenství zástupců stran socialistických z ce- lého světa. Sjezd letošní líší se poněkud od předešlých mezinárodních sjezdů tím, že z něho byly vyloučeny všechny syndikáty a skupiny děl- nické, které neuznávají potřebu činnosti parla- mentní. Velká čásť francouzských syndikátů děl- nických nemůže se následkem toho zúčastniti kongresu. Mezinárodní kongresy dělnické byly pokaždé jevištěm vášnivých bojů různých stran, a proti marxistům vystupovali vždy s větší

FEUILLETON. Z Korfu do Athén. Lístek z cest Klim. Čermáka Přítel Zenovié z Budvy měl známé n Korfu. Čekali jsme, až přijede pro nás objed- naná bárka. Mezitím Černohorci nalípali se na loďky a vesele veslovali do obšírného přístavu. Od Kotoru až po Athény (a tu jen podmínečně nemožno přejíti z lodi po můstku. Jaké to pří- stavy znamenité má naše Dalmacie a co by se tu dalo dělati pro obchod. Stanuli jsme na vypraženém břehu řeckého ostrova Korfu. Hned nás hnali na celnici, kde nic povážlivého neshledáno a hajdy tedy kolem pošty branou na trh a do našeho hostince. Je tam totiž provdána Srbka za Řekaa ten vzal nás v ošetření a stravu. A věru, bylo nám dobře l Dole pod okny na sta povozů dvoukolých ve stinu čeká, tam oslík na zádech sedlem obr- něných se válí, zde jiný žalostně na vedro na- říká po řecku: »Iá, iá!« A zas chlap jak hora ve varhánkovité sukni a těsných pantalonech sedne mezi koše merunek a broskví a zvíře do klusu pobízí. Tam chlapec řve že má »kali spi- riti« (dobré sirky). My pak usedáme na pohovky a hezky tiše čekáme na obídek právě řecký. Polévka s rajskými jablky, makarony, ryba dobře pečená, pak nějaká vařená, beranina, sýr hodně štiplavý, solený a paprikou kořeněný a naposledy broskve, třešně, tvrdé hrušky a me- runek houf. Nad tím trůní fíky jako pěsti. Kdyby to tak naše děti měly ! A tak jsme tu dobře byli opatřeni po celý den. Byl jsem příslušníkem firmy Zenovicovy tak řecká vydíravost se mě nedotkla.

Jak bylo v městě Korfu i Achilleionu, tom někdy jindy. Zas nás bárka odnesla na rychloloď »Sa turnus«, který nějak loudavě místo ve 2 hodiny přiklusal z Brindisi na opatku Itatie až k šesté hodině. Ale jinak byl to dobrý bůh pohanský,a když se pak v Athénách sešli s lloydovým par- níkem »Jupiterem«, měli mnoho co skládati se svých beder, sluníčkem až do kostí vypráhlých. Nu, tak již jedeme. Společnost se změnila najmě se mi líbilo, že ubyl kašlavý Řek no satý, který mi za hlavou na »Ledě« prováděl koncerty v umění chrehlounském. Měli by si jej pohostinsku zjednati v Luhačovicích aneb v Rož- nově! Celý den hrál si jantarovými korály a celý den krmil ryby. Za to tu máme dva fešné turecké důstoj- níky, kteří drží pohromadě jako klih a jimž vepřové v ošklivosti velké bylo, jest a bude. Se »Saturnem« z Terstu přijel čiperný Vlach, agent jakési soukennické společnosti, asi čtyřmi jazyky čiperně hovořící; člověk, jehož usměvavý obličej musil získati odběratele. Ten mě zasvěcoval do průmyslu italského. Pravil, že již neprodávají jen pomeranče, ale také, že dělá firma Tusliho pořádné stroje u Mílána, sukno jejich že jde do Ameriky, hedvábnictví že se zvelebuje a že domácí chov bourců již stačí. Národ cikánů a Čechů se mu sice z po- čátku trochu pletl, ale po malé lekci věděl, že Džibri či Čib Romi jiným jsou kmenem než Slo- vané. Pak jsem mu začal jako Miláňanu vy- kládati o hrdinských činech Odolena za Vladi- slava I. krále tam při Addě i jak si pan Ma- lovec tu kobylu z Milána na půl rozťatou do ležení přivlekl. Navzájem učil mě po taliánsku krasořečiti »Corpo di Baco! Corpo di Antichristo !« atd

Měl několik falešných mincí římských ze Solinu i přidal jsem mu ještě jednu »pravou«. Černohorci srovnali se tu noc s Turky dobře; vytlačili je dolů s přídě lodní a bublali jsme na zlost »kula Nikolova.« Pak chytili na noc starého Turka zloděje a bez dlouhých orací jej citelně napomenuli. Zatím pokryly se truhly a vaky koberci a roz- trhanými šátky, aby ani oko všetečného měsíčku nevniklo do tajin harému. Měl jsem pak častěji potěšení víděti tváře unylých Turkyň, byly vy- mačkanému citronu dosti podobny. Rackové poletují kolem lodi, tklivé jich lkání zavznívá večerním tichem, měsíční zář poskakuje od obzoru k lodi a skáče po špinavé vodě u soptícího »Saturna«. Pak je pořád tišeji, jen kohout z klecí lod- ních přerušuje šum stroje; ještě sem tam ně- který poutník sní na hromadě lan a pak se klidí do kabin aneb zapadne na podlahu, kde již mnoho heroů černohorských dřímá sen spra- vedlívý. Také jeden poutník vlezl na kutě. Chladný vítr kuželitým větrákem věje na spocená záda. Ucpává kalhotami záclonu, poduškou okénko, však nic naplat! Již noří se v důl do spodního patra, tam však obrovská láhev vína pod slam- níkem ho tlačí, vleze tedy pod Turky a sní, jak »všude dobře, nejlépe za pecí !« Konečně žhavé slunce zase líbá otevřené moře. Jen záchvěvy jitřenky třesou se na Zante, květině to Levanty; ale již metá své blesky zase na nás ubohé pozemšťany sluníčko vřelé a vysušuje číš kostí našich. O, teď kdyby tak byla číše čáslavského k snídaní. Ale tu camerieri klade před nás kávu i máslo rozbředlé a vodu jako louh. Takhle, kdybych ho oblomil, aby mě pustil do koupelny, jako na Taetis jsem se koupával