1
article
»Hohenzollern«, kde byli shromážděni princ
Jindřich, velkokníže Alexej, družiny
a admirálové. Polední hostina byla asi v
2 hodiny. Císař Vilém seděl mezi císařem
Mikulášem a velkoknížetem Alexejem, po
druhé straně císaře ruského seděl prino
Jindřich, naproti císařům říšský kancléř
Bülow mezi ruským ministrem záležitostí
zahraničních hr. Lamsdorffem a mi-
nistrem císařského dvora Frederickem.
Po hostině bavili se mocnáři ještě
dlouhou dobu a oslovili četné přítomné. Na
to se oba císařové od velkoknížete Alexeje
a prince Jindřicha odporučili co nejsrdečněji
Velkokníže Alexej odebral se do
Gdanska, princ Jindřich vrátil se k
svému loďstvu.
Dříve než opustili ruští hosté palubu,
vyslovil císař Vilém ruskému ministru za-
hraničních záležitostí svou radost nad tím,
že jej mohl zde pozdraviti.
Císař Mikuláš podal na rozloučenou
říšskému kancléři hr. Bülowovi, členům
družiny německého císaře a admirálům ruku
a dal vřelými slovy výraz svému uspokojení
nad způsobem, jakým strávil s císařem V-
lémem poslední dny.
Oba mocnářové vstoupili pak na do-
pravní člun »Huldu«, kterýž je dopravil na
»Standard«. Na palubě ruské carské vachty
rozloučil se císař Vilém co nejsrdečněji se
svým hostem. Když pak se vrátil císař Vi-
lém na loď »Hohenzollern«, byly kotvy
obou císařských vacht vyzdviženy a »Stan-
dárd« odplul, následován »Hohenzollernem«.
středem kotvícího loďstva.
Hohenzollern
Jindřich
Alexej
Vilém
Mikuláš
Frederick
Bülow
Gdansko
Hulda
2
article
Titul.
Titul.
Z Vídně, 14. září. (C.-B.) »Wiene
Zeitung« oznamuje: Čísař udělil znalci
v oboru zemědělství a bývalému hospodář-
skému řediteli Josefu Krestanovi v Praze
titul císařského rady s prominutím tax
Náš košikářský průmysl.
Píše Pavel Kredba v Žižkově.
Nedá se upřiti, ze leželo u nás košikářství
až do nedávna téměr ladem; mimo košatiny
hrubé zboží přiváželo se k nám všechno zboží
jemnější a cennější z ciziny, zejména z Francie,
kde jest průmysl košikářský tou měrou vyvinut.
že dosahuje do millionů hodnota vývozu zboží
toho, jež vyniká vkusem a zvláště jemnou praci.
Než nejen hotový výrobek, i loupané a tříděné
proutí vyváží se z Francie do světa a přivádí
tak slušné obnosy do země.
Vynikli pak Francouzi v průmyslu tom
jednak působením odborného školství — o něž
bylo v čas dobře postaráno — jednak tím, že
měli následkem vrozeného pudu tamního rol-
nictva — čelícího k tomu, aby veškerá půda
vhodným způsobem byla zužitkována — vždy
dostatek materiálu. O holých, neplodných pastvi-
nách tam není ani zdání a každá píď půdy do-
chází tam přiměřeného využitkování. Břehy po-
toků i řek, pastviny v přihodných polohách po-
sázeny tu vrbovím, z něhož se dělají i vhodné
ploty u polí a luk.
Krestan
Pavel Kredba
Francouz
Vídeň
Praha
Žižkov
Francie
Wien Zeitung
3
article
Za všeobecné hospodářské tísně vzpomenuto
konečně i u nás průmyslu košikářského a počí-
nají se zakládati odborné školy. Bylo by žá-
doucno, aby se rozšířením pěstování vrby i pak
hojným zakládáním škol košikářských rozvo
zanedbaného toho u nás průmyslu podporovaí
a aby se cestou touto mnohé končiny naši mil
vlasti oživily.
Jeví pak se důležitým průmysl ten zejmen
tím, že by se jím mohl zaměstnávati lid přede-
vším v době zimní. Aby ale průmysl ten nabyl
potřebného zdokonalení, třeba sázeti různé o-
růdy vrby, čímž by se docílil dostatek potřeb-
ného materiálu, aby pak nově zřízené závody
nebyly nuceny potřebný materiál draze z ci-
ziny kupovati. Dodavatelem materiálu nebyl by
nikdo jiný, leč rolník, jenž by musil vrbě vě-
novati tutéž péči jako jiným, dnes obvyklým
plodinám.
4
article
Doporučujíce rolnictvu pěstování vrby jako
podnik výnosný, musíme si z předu zodpovídati
otázku: »Je-li pak u nás dosti pro vrbiny pří-
hodné půdy a vyplácí-li se skutečně pěstování
vrby?« A tu nelze jinak odpověděti, jak roz-
hodným: ano. Půdy příhodné jest nadbytek
výnosnost pěstování vrby jest nade vši pochyb-
nost zjištěna i pro ten případ, že by se v brzku
zkolikanásobilo. Podmínkou jest ovšem racio-
nální pěstování. O dostatku vhodných pozemků
přesvědčí nás pohled do kraje. Co tu holých
pustých břehů, neosázených pastvin a občin,
co tu pozemků, které dnes na místě obilí vrbou
osázeny mnohem větších výnosů by poskyto-
valy! Má-li býti řeč o výnosnosti, třeba míti
na zřeteli sázení vhodných druhů; v lepších
půdách třeba sázeti ušlechtilejší druhy, jež dá-
vají proutí na jemné práce; v chatrnějších pů-
dách a na březích potoků a řek nechť se sá-
zejí druhy hrubší, dávajíce zboží trhové. Rozdíl
ten třeba míti na zřeteli, neb jen tak rozkvete
dotyčný průmysl, který jest s to chudinu slušně
obživiti.
5
article
U nás již začíná se průmysl košikářský
rozšiřovati, nuž, jen pokračujme a hleďme, aby
ty statisíce, kteréž dosud za košikářské zboží
do ciziny putují, v zemi zůstaly. — Podmínky
výroby jsou tu: máme dostatek příhodných půd
a pracovitý lid, který se skrovným výdělkem
spokojí.
Ke krajinám, které dosud v oboru hospo-
dářského průmyslu byly jaksi po zadu a kterým
by zavedení košikářského průmyslu bylo takřk
velikým dobrodiním, náleží v první řadě j i ž n
Čechy. — Proto s vřelými díky sluší uznat
snahy předsednictva českého odboru zemědělské
rady pro zvelebení českého jihu a přejisi
upřímně, aby i tomuto odvětví sl. český odbor
zeměděl. rady ráčil svou pozornost věnovati,
aby až dosud zanodbaný průmysl košikářský
v krajině jihočeské k všeobecnému prospěchu
rozkvetl. Aby ale úspěch byl trvalý, třeba roz-
hodně, by rozsáhlejší měrou zakládány byly
nové »prutnice«, které by dávaly dostatek způ-
sobilého materiálu. Toto odvětví hospodářské
zasluhuje většího povšimnutí, než se mu dosud
dostalo-
Čechy
český odbor zemědělský rada pro zvelebený český jih
6
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
= Mrtvola v truhle. Z Palíže se oznamuje :
Ve vsi Malakov blíže Paříže nalezena v truhle, již
dne 23. m. m. dala tam dopraviti žena, jež si najala
skladiště, mrtvola muže as 30letého, oděná toliko
šedou košilí a v tak pokročilém stavu hniloby, že
se z počátku zdálo, že od smrti uplynuly aspoň tři
měsíce. Žena, jež kolnu najala a dala tam dopraviti
truhlu, udala, že se jmenuje A. Marinova a že bydlí
v ulici Saint Sauveur, kdež však jest úplně neznáma.
Později dopravila do kolny ještě několik beden
s klobouky a umělými květinami. Policii podařilo s
vypátrati vozku, jenž dovezl paní Marinovou s tru-
hlou do Malakova. Vozka mohl podati dokonalý po-
pis její osoby a mimo to nalezen na poště originá
depeše, v níž Marinova oznamovala majitelce kolny,
že dne 4. t. m. místnost tu vyklidí. Na základě takto
zjištěných okolností podařilo se vypátrati vražednici.
Jest to jakás paní Clementova, jež žila ve spo-
lečné domacnosti s jakýmsi Larmettem, jenž byl
stižen prsní chorobou a velmi slabý. Přestěhovala se
minulého měsíce ze svého malého bytu v ulici St.
A Marinův
Marinův
Vozka
Clementův
Paříž
Saint Sauveur
St
7
article
Placide do většího a světlejšího v ulici Croix Niverte,
kdež zločin spáchán. Clementova vzala k sebě do
tohoto bytu též svého šesti neb sedmiletého syna
Raymonda, jehož doposud měla na opatrování v jed-
nom pařížském předměstí. Všichni, kdož ji znají,
líčí ji jako ženu prostopášnou, oddanou pití, které
chorobný, nevrlý a vysílený Larmette nebyl již vhod,
ačkoli jsa 29letý byl mnohem mladší než jeho mi-
lenka. Předpokládá se, že Clementova Larmetta
otrávila, poněvadž ve společném jejich bytě nebylo
možno nalézti nějaké stopy krve a mrtvola tak
rychle přešla v hnilobu, že se z počátku zdálo, že zlo-
čin spáchán již před několika měsíci. Z celého způ-
sobu dopravy mrtvoly a chování se vražednice, jež
patrně po skutku spáchaném v opilství aneb v hy-
sterickém záchvatu pozbyla rozvahy, soudí policie,
že spáchala zločin sama. Avšak dříve než Clemen-
tova mohla býti zatčena, postřelila smrtelně svého
synka, jenž několik dní potom zemřel v nemocnici,
načež se sama zastřelila. Zanechala písemné vy-
znání, že Larmetta usmrtila ze žárlivosti.
Clementův
Raymond
Larmett
Croix Niverte
Clemen
8
article
= Lupičství v Turecku. Reuterova kancelář
oznamuje ze Soluně: Na silnici mezi Janinou a Mo-
nastirem přepaden byl poštovní vůz dvaceti lupiči.
Pět četníků, kteří poštu provázeli, zahájilo střelbu
na útočníky; byli však ihned postříleni. Ve zmatku
podařilo se poštovnímu vozu uniknout. Avšak druhý
vůz, jenž se k vůli bezpečnosti byl připojil k poštov-
nímu vozu, byl zastaven, neboť koně jeho postřílení.
Ze dvou křesťanů, kteří se nalezali v tomto voze,
zemřel jeden leknutím; drahý oloupen byl o všechen
svůj majetek až na jednu tureckou libru, již mu lu-
piči velkomyslně ponechali na cestu a dostal se do
Monastiru pěšky. Vojsko prohledává celou krajinu,
pátrajíc po lupičích, avšak doposud bez úspěchu.
= Čtyři horníci zahynuli. Z Bloomingtonu,
III., se oznamuje: Přetržením se drátěného provazu
v dole Chenoa, byli čtyři horníci zabiti. Chtěli právě
nastoupiti svou šichtu a usadili se do koše, aby se
spustili do dolu, když se náhle provaz přetrhl a ne-
božáci sřítili se do hlubiny 247 stop. Jeden muž a
jeden chlapec, kteří rovněž měli se spustiti do dolu,
zaslechli podezřelý praskot a ještě v posledním oka-
mžiku z koše vyskočili. Tři ze zabitých byli Italové
a jeden z nich zanechává v Italii manželku a devět
Reuterův
Italos
Turecko
Soluň
Monastir
Bloomington
9
article
Krušina po světnici, s úsměvem štěstí — a usedl
ke stolu.
S nedočkavostí otevřel brašnu.
Ryby a sýr
V tom probudily se děti. Rychle povstaly
a když každé dostalo krajíc chleba a rybu.
usedlo do kouta.
»Tu máš tedy, Kristo,« pravil Krušina.
»zde vezmi, deset zlatých, celých deset, ví
jsem nedostal. Vezmi je a schovej. Nechci je
už vidět . .. už je nechci vidět, ani neříkej
kam je uschováš.«
Krista byla šťastnou. Vzala kapesní šátek
rozestřela jej a peníze do něho zabalila.
Krušina ji pozoroval — nemohl se s p
nězi rozloučit.
Krista otevřela potom skříň a peníze ulo
žila rychle do kapsy svého kožichu
Krušinovi krev se v těle vzepjala a duch
jeho mohutněl.
Potom Krista odklidila zbytky večeře a děti
uložila ke spánku. Také Krušina brzo ulehl.
Chtěl hned usnouti, zcela tvrdě usnouti, zcela
tvrdě
Unavena prací a častým bděním ulehla
také konečně Krista a brzo usnula
Jen Krušina nemohl najíti žádného spánku.
Převaloval se se strany na stranu, tlačil víčk
oční, pokrývkou zakrvl si i hlavu, ale nic na-
plat, spánek se nedostavoval. Ustavičně něco ho
vyrušovalo. Viděl Horského krčmu, slyšel a vi-
děl, jak tam hrají: Eso! — Král! — už také
hraje — někdo dal mu karty: Král! — Dáma
— Trumf! — Desítka! — Krušina počítá
čtyřicet, padesát, šedesát, sedmdesát — osm —
Krušina
Krista
Krist
Král
10
article
desát — dost ! Hraje znovu — znovu čtyřicet,
padesát a dál, zase má výhru. Teď hádá se se
svými přáteli o peníze, až má před sebou hro-
madu peněz, samé stříbro. Potom hraje dála
má — štěstí. Právě dnes ! Vzal peníze a jd
domů. No, teď bude zas dobřel
Krušinovi vyvstával na čele pot a krev vbí-
hala mu do spánku.
»Dnes mohl jsem tolik vyhrát? . . Dnes ?
Ano, dnes, vždyť viděl. to zcela jasně před
očima.
Pozdvihl se na posteli a rozhlédl kolem
V kamnech doutnal ještě oheň. Tedy není ješte
tak pozdě. Potom podíval se na spící ženu
děti a srdcem projela mu bolest. Znovu ulehl
Nemohl však zase spáti. Co má tedy dělat ?
spát chce — musí spát, ale nemůže.
Eso! Desítka ! Kluk! Král
Jako dábelský tanec vířilo mu vše před
očima a on v tomío dobře rozpoznával jedno-
tlivé známé z krčmy od Horského. Slyšel jejich
zpěv, tanec i řinkot sklenic
Jedna karta za druhou dopadala na stůl.
Teď přišel starý Šimek. Krušina počítal —
nech ho počítat, vezmi si sám karty, mám sedm-
desát a ještě eso — hlásím dvacet a hra jest
mou!
Peníze — hra — výhra . . . Smích a ra-
dost! Krušina chce usnout, ale nemůže, nemá
klidu. Všecky údy se mu chivějí.
Rychle seskočil s postele. Hbitě se oblékl
kalhoty, kabát, kožich, beranici ! Ještě peníze
Porazil prkno a v tom probudila se Krista.
Krušina
Ted
Král
Horský
Šimek
Krist
11
article
Seskočila s postele a vidouc muže oblečeného,
rychle pochopila, postavila se u dveří, chtíc mu
zastoupiti cestu.
»Ty chceš jistě odejíti — a peníze mi zase
vzíti — proč jsi mi je tedy dával? — — Z-
staň, Franc, zůstaň . . «
Bylo již pozdě. Krušina rychle otevřel
skříň, sáhl do kožichu, vzal peníze, potom
prudce odstrčil ženu a vyhěhl ze dveří
ven. — — — —
Horského krčma byla hodný kus cesty od-
domu Krušinova. Již z daleka rozeznával hlasy
hostů a proto urychlil krok. Vstoupil dovnitř.
»Hleďme, Krušina!« volal naň jeden polo-
zpitý voják, »co tak pozdě? . . . Jest přece
sobota ? 1«.
»Tedy začnem! — Já hraji s sebou !-
zvolal Krušina.
S radostí uchopil se karet a hra započala.
Následujícího dne, v neděli, seděl Krušina
smuten u stolu a vedle něho obě děti.
Hlavu měl svěšenou k zemi.
Žena jeho jedla kus suchého chleba a
uschlou jeho kůru smáčela teplými slzami.
»Proč už nenecháš toho hraní,« přerušila-
dlouhé mlčení, »když aspoň už necitíš se mnou,
proč to neučiníš k vůli dětem . . .«
»Ne, ne, ne! Již nikdy více!« odpovídal
nešťastný muž. »Přísahám ti, Kristo ! . . či snad-
mi už více nevěříš? ... Příští sobotu dámi
všecky peníze a potom budeš je dostávati vždy-
cký a ...«
»Nikdy už více . . .«
Franc
Krušina
Krušinův
Ted
Krista