2
masthead
V Praze, v sobotu dne 14. září.
Praha
4
article
Na »Národní Listv«
ranní a odpolední
s přil. („Nančný Obzor“
ve středu a „Literární
Hlidka“ v pátek)
předplácí se v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30 h
Poštou.
na měsíc 3 K 20
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80 h
Praha
národní Listv
6
article
President Mac Kinley mrtev.
President Mac Kinley mrtev.
Z Buffala, 13. září. (C.-B.) Zpráva o
stavu presidenta Kinleve, vydaná odpoledne
o 2. hod. 30 minutách, praví: President
cítí se od dnešního rána dobře. Stav jeho
opravňuje k naději na další zlepšení. Presi-
dentovi je lépe, než mu bylo včera v tutéž
dobu. Puls 123, teplota 99.4.
Z Buffala, 13. září. O 5. hodině ve-
čer. (C.-B.) »Reuterova kancelář« oznamuje
President Mac Kinley umírá.
Z Buffala, 14. září. Mac Kinley
v noci ve dvě hodiny zemřel.
Mac Kinley
Kinleve
Mac
Buffalo
Buffalo
Reuterův
7
article
William Mac Kinley narodil se 29. ledna 1843
Pocházel z rodiny skotsko-irské, jež v předešlém sto-
letí v Americe se usadila. Když vypukla válka ob
čanská, vstoupil Mac Kinley, který tehdy byl studují-
cím práv, do armády a dosáhl hodnosti majora. Po
válce dokončil právnická studia a stal se advokátem
v Albany. Vedle advokátní praxe zabýval se horlivě
politikou a vynikal zvláště v oboru národo-hospo-
dářském. Roku 1876 zvolen do sněmovny poslanecké
jako přívrženec strany republikánské. Roku 1888 kan
didoval za předsedu sněmovny, ale podlehl v bojis
demokratickým soupeřem. Zvolen pak předsedou fi-
nančního výboru. V této hodnosti byl r. 1890 zpra
vodajem o novém tarifu ochranného cla. Poněvadž
byl pokládán za skutečného původce vysokého
ochranného cla, vedli demokraté proti němu ostrý
boj a koncem r. 1890 podařilo se jim jej v jeho vo-
lebním okrese poraziti. Roku 1893 byl zvolen guver-
nérem v Ohiu a od té doby považován již za kan-
didáta republikánského pro příští volbu presidentskou
Když běželo o volbu guvernéra, vyvínul Mac Kinley
obdivuhodnou činnost jako řečník agitační. Některý
den mluvil na desíti místech. Dne 3. listopadu 1896
zvolen jako kandidát strany zlaté měny značnou vět
šinou presidentem proti demokratickému kandidátu
Bryanovi a dne 4. března 1897 počal úřadovati. Do
doby jeho presidentství spadá válka se Španělskem
o ostrov Kubu, jehož Američané již dávno byli žá-
dostivi; válka ta byla z velké části dílem jeho.
V prvních dnech listopadu 1900 byl za předsedu re-
publiky znovu zvolen. V pátek 6. září t. r. střelen
byl na výstavě buffalské anarchistou Čolgošem a do-
konal nyní po mnohodenním utrpení.
Mac Kinley
Bryan
Američan
Čolgoš
Amerika
Alban
Ohio
Španělsko
Kuba
8
article
Dle severoamerické ústavy má po odstou-
pení nebo úmrtí presidentově bez nové volby
na jeho místo nastoupiti vicepresident, v tomto
případě p. Theodor Roosevelt a úřadovati
až do konce úřadní periody, pro kterouž oba,
president i vicepresident, zvoleni byli, tedy v tomto
případě do konce března 1905. Senátu nastane
pak povinnost, aby zvolil nového vicepresidenta.
Za celých 112 let, co trvá nynější ame
rická spolková ústava, stalo se dosud čtyřikráte,
že president před vypršením své úřadní periody
zemřel. President Harrison zemřel již měsíc po
svém nastoupení a tolikéž zemřel před koncem
úřadní periody president Taylor. Zavražděni byli
Abraham Lincoln a Garfield. Ve všech těchto
čtyřech případech nastoupili ihned vicepresi-
denti na místo zesnulých jakožto presidenti, byli
to pořadem Tyler, Fillmore, Johnson a Arthur.
Mac Kinley je tedy pátý president, který před
uplynutím úřadní periody zemřel a třetí presi-
dent Spojených států, který byl zavražděn.
Nový president Roosevelt, mno-
honásobný millionář novoyorský a bývalý gu-
vernér státu New-York, jest jedním z hlavních
zástupců americké expansivní, rozpínavě dobý-
vačné a imperialní politiky a jest od šťastné
války se Španělskem osobností velmi oblíbenou.
Roosevelt
Harrison
Taylor
Abraham Lincoln
Garfield
Tyler
Fillmore
Johnson
Arthur
spojený stát
NewYork
Španělsko
9
article
Telefonické zprávy „Nár. Listů“.
Telefonické zprávy „Nár. Listů“.
Car nevstoupil na pevninu.
Z Berlína, 14. září. Z Gdanska ozna-
mují: Obyvatelé do poslední chvíle doufali,
že spatří cara. Nemohou pochopiti, proč car
nechtěl vstoupiti na pevninu. Jsou zklamáni
a velice rozmrzeni.
Změna v anglické vládě.
Z Londýna, 14. září. Opět se ohla
šuje, že Salisbury co nevidět odstoupí
a že jeho nástupcem stane se Balfour,
který vstoupí v čelo kabinetu a unionistické
strany. Chamberlain zůstane v dolní
sněmovně jako ministr osad a vůdce vládn
strany ve jmenované sněmovně.
Krüger o situaci v jižní Africe.
Z Brusselu, 14. září. President Krü-
ger se prý vyslovil, že věci v jižní Africe
jsou pro Angličany beznadějně. Burové prý
si nyní dokonce nepřejí, aby zakročily vel-
Balfour
Chamberlain
Krüger
Krü
Angličan
Burová
Berlín
Londýn
Salisbury
jižní Afrika
Brusel
Afrika
10
article
Číslo v Praze za 2b
a na venkově za 3h
Praha
11
article
Předplaceni
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
a expedice.
12
article
moci, jelikož bylo by to teď jen na prospěch
Anglie.
O školských věcech v Haliči,
Ze Lvova, 14. září. »Slovo Polskée
oznamuje, že na schůzi velkostatkářů utkalo
se několik poslanců v prudkém sporu ve
příčině vyučovací politiky na
sněmu haličském. Činnost tohoto po-
suzoval velice příkře posl. Vladimír Gnie-
wosz, pravě, že rovná se nulle a že jest
v protivě ke břemenům a vydáním, jež ne-
byly nikterak malé. Učitelům má se zajistiti
náležitý příjem. Musí se však navzájem od
nich žádati potřebné kvalifikace. Učitelé,
kteří chtějí vychovávati elementy radikální,
nejsou k potřebě.
Rytíř Cieleski prohlásil, že není
srozuměn s rytířem Gniewoszem. Zvý-
šení platů učitelům jest zbytečností. Dosa-
vadní politika zemského sněmu, která čelila
osvětou ke zvelebení blahobytu, se neosvěd-
čila, a třeba se dáti nyní cestou opáčnou,
to jest blahobytem k osvětě.
Zemský sněm zanedbával věci hospo-
dářské, protože se pouze zabýval záležitostmi
vyučovacími. Naučili jsme — pravil řečník
— sedláka čísti a psáti a dali jsme mu do
ruky dvojsečnou zbraň. Celá tato politika
byla vypočtena jen na ochuzení země. Také
jiní řečníci dovozovali, že pro zájmy agrární
nejevil sněm takového zájmu, jakého by
bylo třeba pro zemi převahou agrární.
Rytíř Lukasiewicz mínil, že
novella ke školským zákonům jest nezbytná.
Pokládají li se školní paláce ve vesnici za
nezbytné, pak nechť se panskému dvoru
vyhradí ingerence na obsazování míst
učitelů.
Vladimíra Gnie
Rytíř
Gniewosz
Rytíř Lukasiewicz
Anglie
Halič
Lvov
Dosa
13
article
Telegraflcké zprávy.
Telegraflcké zprávy.
Nový ruský vyslanec v Číně.
Z Pekina, 13. září. (C.-B.) Nový ru-
ský vyslanec Lesar sem přibyl.
Po manevrech u Gdanska.
Z Gdanska, 13. září. (C.-B.) Po do-
končení dnešního bitevního námořního cvi-
čení odjeli císař Vilém a císař Miku-
láš k plachetní yachtě »Vera«, aby si ji
prohlédli. Na to odebrali se na palubu lodi
Vilém
Mika
Čína
Vero
14
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Nikdy více . ..
Skizza. Napsal Pavel Romanov.
Krušina byl považován všemi, kdož ho
znali, za řádného a přičinlivého muže, ač měl
také, jako všichni, své chyby a špatnosti. S vro-
zenou vášní hrál rád v karty a vyseděl při nich
celé dlouhé noci a neodešel dříve, dokud poslední
těžce vydělaný groš neprohrál.
Když přišel potom s prázdnou kapsou domů
a spatřil bledou a ustaranou tvář své ženya
velké, temně modré oči svých dítek, jak k němu
toužebně se upírají, dal se vždy do pláče.
S očima plnýma slz přísahal, že co živ bude,
více karty do rukou nevezme a nikdy práh
krčmy Horského nepřekročí.
Sotva přišla však sobota a Krušina měl
mzdu v kapse, byl všecek vyměněn, veškeren
klid a rozvaha ho opustily. Ani pláč a prosby
jeho ženy nic nespomohly, nic jiného neslyšel.
než krátké výkřiky hráčů, nic neviděl než
karty . . . karty — — a za několik málo chvil
seděl již za stolem.
Žena jeho nemohla si k nikomu jíti stěžo-
vati, ani k jeho příbuzným. Všichni znali Kru-
šinu jako dobrého muže a dovedného mistra.
Pracoval obratně a jistě a vše, byť i byla to
práce sebe těžší, šlo mu rychle od ruky. Vše
se mu dařilo, jenom štěstí, to se mu vyhýbalo.
Když se ženil, byl prvním krejčím a v dílně
jeho zaměstnáno bylo někdy až osm dělníků.
Pavel Romanov
Krušina
Horský
15
article
To netrvalo ale dlouho. Časem, aniž by to kdo
pozoroval, dělníků ubývalo, až konečně Krušina
zůstal v dílně sám — bez práce a když přišla
nouze, musil znovu sám vstoupiti do práce jako
prostý dělník. — Oddal se pití a u piva a ko-
řalky hledal zapomenutí.
Kus po kuse z jeho domácnosti putovl
do zastavárny a co nemohl zastaviti — prohrál.
Všechna slova jeho ženy, která ho prosila, by
života takového zanechal, byla marná.
Kam poděla se všechna ta láska, kterou
ženě sliboval a přísahal? — —
Žena jeho trpěla hladem a nedostatkem
děti musily se spokojiti často suchým chlebem.
Jedné neděle, když vrátil se zase bez krejcaru
domů, posadil si děti na kolena a celoval je.
»Nikdy více,« pravil, »nikdy více, Kristo.
slyšíš? Nikdy více! V sobotu, jakmile dostanu
peníze, přijdu domů a dám ti je . . . Ano ! .
Uschováš je! .. Potom zaplatíš naše dluhy ..
A pak každé následující soboty dám ti všechny
peníze . .. na to se spolehej .. . Budu teď je-
nom pracovati, jenom pracovati.«
S těmito slovy upokojil zase ženu. Zase
mu uvěřila, mluvil tak přesvědčivě, že se ne-
ubránila a dala se do pláče. Potom ho objala
a políbila.
Do jejich malé světničky vrátil se znov
klíd a mír —-
Nadešel sobotní večer. Hluk továren utichl
a ulice oživly zástupy dělníků, vracejících sez
práce domů. Potom i ti zmizeli a ulice vzaly
Krušina
Krista
16
article
zase na sebe svůj obvyklý ráz. V oknech ob-
jevila se světla. Tma houstla a jenom bouře,
která zuřila ulicemi, dodávala městu života.
V přibytku Krušinově bylo ticho, jenom
tikot hodin přehlušoval dýchání přítomných.
Vše bylo čisté a řádně složené, takže dojem
světničky byl pro každého velice příjemný.
Uprostřed byl pokrytý stůl čistým ubrusema
opodál kamen na lavici seděly obě děti a hřály
si ruce nad obním.
Manželka Krušinova stála u okna a dívala
se na hustě padající sníh. Byla celá nepokojná.
Všichni očekávali otce.
»Bože, kde tak dlouho mešká? Kde může
jen tak dlouho býti? Či snad by zase . ..
Krista vzpomněla si na Horského krčmu a za-
chvěla se.
Hlavou její vířily divné myšlénky a Krista
chtěla je všecky od sebe odehnati, bylo jich
tolik a jsou tak těžké, ale nemůže . .
». .. O, bože, snad přece dostojí svému
slovu! Snad přece přijde! Či ne? . . . Vždyt
slíbil také ryby a nějaké pečivo . . .«
Děti již na lavici spánek přemohl, ale
matka tu stojí a dosud netrpělivě čeká.
Konečně vrzla domovní vrata a v průjezdě
ozvaly se rychlé kroky. Toť jistě on !. Dobře
rozezná jeho odměřený krok, otevřela dvéřea
šla mu naproti. Jest šťastna a v duši její ozvala
se jediná myšlénka, zdali pak přinesl peníze!
Otřepala mu s kabátu a s čepice sníh,z
vousů odstranila ledové rampouchy a za ruku
přivedla ho do světnice. S úsměvem rozhlédl se
Krušinův
Krist
bůh
Vždyt
Bož