Strana 2. Číslo 345.

KATOLICKÉ LISTY.

Dne 17. prosince 1900.

podrobného rokování. V této přijaty byly pak bez debaty všecky odstavce až na odstavec druhý, při kterém prohlásil dřívější konservativní ministr generál Mano, že zdrží se hlasování. Na konec schválena byla adresa 72 proti 6 hlasům.

Zprávy církovní-

Církevní slavnost. Dnes koná se památka sv. Lazara, který přebýval v Bethanii u Jerusa- lema se svými sestrami Marií a Martou. Když zemřel za nepřítomnosti Pána Ježíše, jenž si ho upřímně vážil, přibyl Pán Ježíš do Bethanie a vzkřísil jej, když byl již čtyři dni v hrobě odpočíval. Dle ústního podání odebral se Lazar do Francie, kde v Marseillu stal se prvním biskupem a také na ostrově Cypru hlásal víru Kristovu. — Kromě toho oslavujeme sv. Floriana, Kalaníka a druhův umučených v Pa- lestýně za císaře Heraklia od Saracenů, sv. Fortu- nata, biskupa, a jiných. Úmrtí. Vdp. Jan Ev. Němeček, čestný konsistorní rada, bisk. vikář a děkan v Náchodě, člen okresní školní rady náchodské, bisk. komisař na obecní jubil. reálce v Náchodě, život svůj skončil klidně v 59 roce věku svého po kratičké nemoci dne 15. prosince 1900 o 9. hodině večer, raněn byv mrtvicí. Pohřeb konati se bude v úterý, dne 18. pro- since 1900 v 10 hodin dopoledne v Náchodě. Ze- snulý narodil se v Dobrušce 9. prosince 1841, na kněze byl vysvěcen 25. července 1865. — Dne 15. t. m. zemřel v Pánu zaopatřen svátostmi umíra- jících bývalý vikariátní sekretář, farář na odpočinku v Borovanech, důstojný pán Jan Šinko. Pohřeb koná se dne 17. t. m. o 10. hodině dopolední. Byl to kněz povahy šlechetné, přímý, pravý Israelita, ve kterém nebylo lsti. Narodil se 25. prosince 1836 v Besenicích, na kněze byl vysvěcen 2. srpna 1863.

R. i. p. Volba opatova. V Marian-Hillu, světoznámém to opatství Trapistů v jižní Americe, byl zvolen na místo zemřelého opata Schölziga dne 14. září opatem Gerard Valpert, dříve rektor missijní stanice Čen- stochova. Zvolený opat je rodilý z Heibronnu ve Würtembersku r. 1855. Na oslavu nového století. V lavantské diecési nařídil kníže-biskup Napotnik, že se má ze dne 31. prosince 1900 na 1. ledna 1901 o půl noci v každém farním kostele — kde to možno — před Nejsvětějším sloužiti mše svatá. V biskupském kostele bude sloužena pontifikální mše a posvěcena památní socha Spasitele.

Zprávy denní. * Osobní. V sobotu večer vrátil se z Vídně do Prahy drahou císaře Františka Josefa starosta měst pražských p. dr. Srb. * Praktiky židovského poštmistra. Z Ma- lešova u Kutné Hory se nám píše: Svěho času při- pomenuto bylo v těchto listech, jaký přehmat udál se na zdejším poštovním úřadě, jehož správcem je žid Ad. Werner. Do exemplářů »Národní Politiky« ano i do pražských úředních novin vloženy byly letáky o polenské vraždě obviňující hrubě katolického kněze ze součinnosti na vraždě Anežky Hrůzové a posmí- vající se i beatifikačnímu procesu o sv. Šimonu z Tri- denta. Zavedeno bylo c. k. státním návladnictvím

v Kutné Hoře vyšetřování s poštmistrem Wernerem pro nedovolenou kolportáž, ale pro nedostatek přímých důkazů propuštěn byl z obžaloby. Za to c. k. řidi- telství pošt v Praze ujalo se té věci a k veliké spo- kojenosti katolického občanstva, které nepřístojností tou těžce bylo uraženo, vypsalo na poštu konkurs. Pravíme k veliké spokojenosti katolického občanstva, neboť toto těšilo se, že konečné bude učiněna přítrž té nespolehlivosti, při které mohl, kdo chtěl do novin na poště vkládati cizí brožury, spolu že bude i konec tomu mnohému chikanování občanstva, kterému časem vydáváno bylo, jak četné případy svědčí. Ale jaké sklamání! Zdejší poštmistrovi souvěrci židé a on sám chlubí se, že konkurs jest vypsán jen na oko, že Werner povede poštu dále, neboť dovede prý si to v Praze prošlápnouti. Když prý jinak ne aspoň v cestě milosti dosáhne prý toho, oč stojí. Také dojíždí do

Prahy. Zdá se tedy, že hlasy ty nejsou nepravdivy, neboť tomu svědčí i to, že ač pošta má býti předána od prvého ledna příštího roku, ani se místo neobsa- zuje, ani místnosti pro poštovní úřad se nenajímají, ač jest vhodných dostatek. Ptáme se, což v pravdě vyšší úřady k tomu svolí, aby aby zasazen byl tento políček v tvář katolického občanstva? Což opravdu protěžován bude poštmistr žid, jehož nespolehlivost v případě vylíčeném tak zřejmě se ukázala, bude protěžo- ván proti starým, v službě státní se- šedivělým spolehlivým úředníkům, kteří dosud svědomitě službu svoji konali? Obracíme se tímto na kompetentní místa, aby nenechali padnouti právo a spravedlnost, připo- mínajíce, že způsobilo by to nemalé rozjitření ve všem občanstvu k malešovskému poštovnímu úřadu patří- címu. Doufáme, že hlas tento nebude oslyšán a že nebude třeba použíti toho, k čemu chystají se přední občané, totiž k interpellaci na vhodném místě spolu se sebraným materiálem jiných ještě stížností.

* Z c. k. české vysoké školy technické. Ing. Jiljí Bohuslav Jahn z Pardubic v Če- chách, praktikant c. k. hlavního puncovního úřadu ve Vídni, podrobil se druhé státní zkoušce z odboru technické chemie a byl uznán způsobilým. * Papírové 20koruny ještě se do oběhu ani plně nedostaly a v lidu nevžily, ale již je stahují zpět. Dají prý se snadno padělati a nevyhovují umě- leckým požadavkům; proto budou prý vydány jiné. * Vánoční nadílka. V obecní škole v domě č. 208—V. bylo včera podíleno za přítomnosti prv- ního náměstka p. dra. Friče 250 dívek ovocem, pe- čivem a oděvem. Spolek baráčníků »Kamenná Lhota« podělil téhož dne odpoledne v hostinci v čísle 28 na Žižkově 16 dívek a 14 cblapců. — Továrníci Joss a Löwenstein v Holešovicích-Bubnech podělili 51 dí- tek svých dělníků oděvem a obuví: slavnosti této súčastnil se p. komisař Buršík. — Svatojosefská jed- nota v Břevnově podělila 21 hochů a 18 dívek pe- nězi, obuvi, pečivem a oděvem, ku kterémuž účelu daroval opat řádu Benediktinů vdp. Bruno Čtvrtečka 1000 K. Spolek z lásky k bližnímu podělil v č. 242 na Žižkově 32 dívek a 23 nemajetné vdovy.

* Hilsner bude osvobozen. »Nov. Těš.« píšou: Piseckým rozsudkem nebylo v Hilsnerově procesu řečeno poslední slovo. Tak prohlašují se vší určitostí židovské a židům sloužící listy. Připomínají při tom haličský proces proti Davidu a Jitě Ritte- rovým, kteří před lety byli třikrát porotou odsouzeni k smrti pro vraždu těhotné služky. Po třetím odsou- zení kasační soud se souhlasem generálního proku- ratura osvobodil podle § 362. tr. ř. oba odsouzené. Poněvadž, prý, »čeští« porotci rozsudkem dvakrát chybili, čímž, prý, své osvícenosti dali špatné vy- svědčení, mají, prý, čeští poslanci (!!?) dáti návrh, aby Hilsner postaven před sbor soudců z povolání. Takovými jaternicemi vyplňují židovsko-německé listy svou politickou rubriku. Spolkl umělý chrup. Mrzutá příhoda po- tkala včera 32letého zámečníka na dráze v Malém Dubu (okr. Česká Lípa) Františka Böhma. Při pití vyklouzl mu špatně upevněný umělý chrup a sklouzl mu do žaludku. Nehodou postižený přijel véera v noci do zdejší všeobecné nemocnice. * Pod vrstvou písku. Včera již přinesli jsme zprávu o tom, kterak v sobotu zasypány byly u Stří- žkova nad Novou Libní v písečníku A. Weise hra- jící si tam děti. V jedné z prohlubenin, spočívající na slabém podepření, sřítil se strop — jeden z hochů k smrti zraněn, druhý pod vrstvou písku nalezl smrt — ostatní hoši utekli. 11letý R. Zeman udává, že v jeskyni hráli si Al. Rálek, V. Kopecký, Ant. Ko- pecký, J. Petrlík, V. Vacek, J. Vacek a Fr. Pašek. V nejlepší zábavě zavzněla s marianské hradby dě- lová rána, ohlašující poledne, a v témže okamžiku již řítila se písková vrstva na ustrašené hochy, kteří rozběhli se na všecky strany — jen A. Kopacký a Rálek nemohli spasiti se útěkem — prvý těžce zraněn, druhý usmrcen.

Na houbách. Dne 13. listapadu ukraden byl obchodníku V. Zitovi v domě »u Šturmů« na Uhelném trhu pytel sušených hub v ceně 116 kor. Služky hostinského Říhy viděly tehdy, kterak pytel ten odnáší 28letý kamenník Vojtěch Šťastný,3 který dříve u Zity sloužil. Poněvadž si myslily, že tak činí z rozkazu páně Zitova, nenapadlo je, aby o tom učinily oznámení. Teprve nyní, kdy Zita učinil trestní oznámení, vzpomněly si na to, co viděly a tak vyšlo na jevo, kdo krádež tu spáchal. Po tom byl Šťastný zatčen a soudu odevzdán do vazby vy- šetřovací. * Opilý rekonvalescent. Na Malé Straně bydlící 29letý kočí Ad. Baxa byl v poslední době ve zdejší všeobecné nemocnici v lékařském ošetřování. V sobotu byl propuštěn z léčení jako uzdravený. Než však Baxa opustil nemocnici, notně se opil,a sice rumem, jejž nepozorovaně »vypálil« jinému ne- mocnému z jarmárky. Baxa spil se tak, že stalo se z něho přímo zvíře. Obtěžoval druhé pacienty, řval zuřil a takž nezbylo, než aby inspekční lékař dal přivolati policejního strážníka. Tomu však Baxa hned postavil se na odpor, ba zuřil a křičel a na ulici lehl si na zemi, kopaje a bije kol sebe. Po delší ná- maze teprve naložen opilý rekonvalescent do obecní truhly a dopraven do policejní separace. Případ ten přivábil množství diváků, Nehoda v továrně. V továrně bratří P- rutzů ve Staré Libni zaměstnaná 62letá dělnice vdova R. Čermáková byla v sobotu odpoledne ve dvoře továrny jedním z dělníků, strkajícím čtyrkolovou káru, tak nešťastně sražena k zemi, že zlomila si pravou nohu. Přivolaný lékař ponechal zraněnou v domácím ošetřování. Nádražní scéna. Včera o 7. hod. večerní došlo k vzrušujícímu výjevu na nádraží v Satalicích.

ních sekt německého původu. Sem pojďte, vy pře- učení mudrlanti, kážící lidu, že nesluší mu pobožnost ve chrámu katolickém a nabádající ho k nábožen- skému fanatismu sektářskému. Nejste-li zvrhlí v hloubi duší svých, nejste-li beze všeho lidského citu a studu, snad ještě se pro- budí duše vaše k vědomí pravé křesťanské a lidské povinnosti. II. »Good by sir! My master wishes me to have an english talk with you. Is it possible, that a man could find the knowlegde of the english language in this lettle bohemian village?« »O! what do I hear? Do I not dream, hearin english wördshere? Wherefrom are you coming sir — Wait a lettel — I must recollect my mind — you know — I am now just reading some french books, and I am more accostumed to the french than to the english language —« Stáli jsme proti sobě zaražení velebníček z Lib- niče, pohlížející trpělivým zrakem na zjevujícího se cizince a moji maličkost, která se cítila vábenu k ne- veliké, ale statečné postavě velebníčka, jehož vlas již silně šediví, jenž ale při stáří svém jeví nejen pruž- nost těla, ale i jarost ucha, působící dojmem milým. Toť nějaký starý známý! pomyslil jsem si.- Jak pak by ne! Neměl jsem sice čest setkati se do- sud kdy v životě s velebníčkem z Libniče, ale — což pak nejsou si všichni dobří lidé ve světě po- dobni? Není jich už ve světě moc, ale jsou zde ještě — znám jich několik — a odtud ta nápadná zná- most. Neznámí známí sešli jsme se jako staří přátelé, přeskočili jsme z angličiny do italštiny, ve- lebníček se zálibou zabíhal i do frančiny a brzo byl čilý rozhovor v nejlepším proudu.

»Divím se vám, velebníčku, že se svou zálibou v cizích řečích, se svou touhou po cizí literatuře za- víráte se do malé, téměř pohorské této vesničky «,- poznamenal jsem pak později. »Vám by slušela roz- hodně fara větší, větší město, kdebyste více mohl prospěti sobě i svému okolí —« »To tak! Veliká fara, ano, měl jsem příležitost zadati a dostati velikou faru. Ale — veliká fara, ve- liké starostí. — Kde zbylo by mi tu času k zamilo- vaným studiím? A co hlavní — kdo ví, jaký bych jinde nalezl lid? Právě tato fara zde hodí se ke mně a já snad zase k ní nejlépe. — Nemám větších potřeb než jaké ukojiti mi činí možným malá fara má. Ale to jsou věci vedlejší. Víte-li, já bych vlastně odtud ani nemohl odejíti. Zde je lid tak bodrý, tak hodný, tak dobrý, miluji jej upřímně a nedovedl bych se od něho odloučiti. Mám také důkazy toho, že lid zde lne ke mně, a proto jest mezi námi obou- stranná nejlepší harmonie. — Kdo ví, jak by bylo jinde, jaký lid jinde bych našel. — Ne, ani mi ne- připadne hledati jinde štěstí a spokojenost, kterou zde plně nalézám.« Slova vřelá, žádná sentimentálnost, přes hloubku myšlénky hlas velebníčkův nejevil nějaké rozmazlenosti nebo měkkosti. — Pohlížel jsem do jeho živého oka, jasného to zreadla duše plné míru a uspokojpní. Citil jsem, že by velebníček mohl mluviti dále, mohl mlu- viti i více — ale krásněji zajisté již ne. Velebníček v Libníči nemůže se srovnávati s mis- sionáři tam někde v Číně, kteří také na svém místě setrvávají bez ohledu na nepohodlí, nebezpečí, odlou- čenost od veselého světa.

Vždyť velebníček v Libníči je uprostřed statného českého lidu, který zde na jihu svérázně bodře s nese. Žije v malebně položené osadě a vyjde-li ně- kolik set kroků od fary, octne se na kopcích, s nichž vábná je vyhlídka v úrodnou budějickou pláň. Ve- lebníček sedí tu neprávě nejměkčeji, ale čeho se ne- dostává ve hmotném užitku fary, tím přebývá mu lásky osadnictva. — A přece v tom jeho lpění k faře té patrna dojemná vytrvalost muže vědomého i nové krásné pastýřské povinnosti. Jak lahodno je ve společnosti takovéhoto muže, jehož cena se dovede aspoň tušiti. Jak příjemno je pozorovati, že jsou i takovíto lidé také ještě na světě. S chutí objal bys velebníčka a s chutí bys se s ním pobratimsky políbil — ano, políbil, a to ty — i když jsi nepřítelem kněžstva. Bohužel, že musím odtud pryč, že musím do Prahy, že nemohu se zahrabati zde do těch lesů, ve kterých člověk s citem spíše by nalezl mír duševní a uspokojení, než ve víru velkoměsta, jehož lvové prosáklí jsou špinavým snažením, mající účel vlast- ního jich prospěchu na úkor dobra lidstva, jež vlivem těchto moderních vlastenců, v pravdě ale upírů ná- roda klesá stále hloub a hloub nejen hmotně, ale i mravně.