1
masthead
Románová příloha „Národních Listů“ k číslu 259. ze
2
masthead
dne 19. září 1900.
4
article
= Ze zápisků kapitána Slocuma podáváme
ještě následující zajímavé podrobnosti: Kapitán Slo-
cum chtěl vlastně plouti Středozemním mořema
Suezským průplavem, avšak zkušení námořní důstoj-
níci zrazovali jej z toho a varovalí jej před námoř-
ními lupiči na Rudém moři. Také na Atlantickém
oceanu měl srážku s marockým piraty, avšak unik
jim. Cesta do Brazilie trvala 40 dnů. Avšak loď ne
byla zcela bež průvodu. »Jakýs delfin následoval
Spray« — vypravuje Slocum — »a spokojoval se
s odpadky, jež jsem vyhazoval z lodi. Byloť zvíře
raněné a nemohlo vydávati se na lup. Poznával
jsem delfina podle jeho jizev. Zvykl jsem mu a po-
strádal ho, konal-li delší výlety. Jednoho dne vrátil
se s třemi soudruhy a malá společnost držela se po-
hromadě. Život delfinů byl často ohrožován hlado-
vými žraloky. Tu se rozprchli, každý jiným směrem
takže žralok, pronásledoval-li jednoho z nich, byl
druhými odlákán. Po nějaké době pak se opět vrátili
a dali si dostaveníčko u mého člunu. Po dvakráte
oklamal jsem žraloky plechovou pánví, již žraloci
považovali za skvoucí rybu a když se přiblížili, roz-
střelil jsem jim kulí lebku«. U mysu Hornova setkal
se kapitán Slocum opět s námořními lupiči. »Poně-
vadž jsem nechtěl prozradit, že jsem na člunu
samoten, odebral jsem se do kabiny a převlékl se,
takže se zdálo, že jsou na lodí dva lidé. Opakoval
jsem to ještě jednou a člun měl posádku tří mužů.
Slocum
Hornův
rudý moře
Brazílie
Kapitán St
5
article
Když se přiblížili na 80 vardů, střelil jsem a když
se přes to ještě blížili, vystřelil jsem podruhé, načež
odpluli. Když se setmělo, posypal jsem palubu drob-
nými hřebíky. Když člun minul Žlodějskou zátoku,
následovaly mne dva čluny domorodců. V noci, když
jsem spal ve své kabině, přišli divoši na palubu, ale
počali řvát jako posedlí, když šlápli na hřebíky,
takže jsem nepotřeboval použít ani pušky. Vrhli se
o překot do svých člunů a někteří také spadli do
moře.« — Ve všech australských přístavech byl Slo-
cum přivítán s velkými poctami, jen na ostrově
Mauritius považovali jej domorodci za vtěleného
ďábla.
St
Mauritius
6
article
= Nalezli poklad. Z Madridu se oznamuje
Dobrodružná historka vzbuzuje zde všeobecnou sen-
saci. Jest to historie dosti tajemná a zněla by jako
pohádka, kdyby samy soudy se touto záležitostí ne-
zabývaly, aby záhadné tajemství, jímž jest obklo-
pena, vysvětlily. Na Calle de Ambajadores stál dům
čís. 24 a 26 — nyní nazývá jej lid toliko dům bo-
hatství, la casa de las dichas — jenž v posledních
30 letech pro každého, jenž tu měl co činit, byl ho-
tovým domem neštěstí, casa de la desdicha. V domě
obývali toliko nejchudší lidě a zdálo se, že neštěstí
stíhá každého, kdo se tam přistěhoval. V poslední
době koupil »dům neštěstí« jakýs don Luis dela
Mata, spekulant a lichvář. Odhodlal se zříditi dům,
jenž byl chatrný a na spadnutí a dát jej obnovit.
Svěřil práci zednickému mistru Maxímovi Gonzale-
zovi, chudákovi s četnou rodinou; Gonzalez najal
půl tuctu dělníků a dal se do práce. Práce netrvaly
ještě dlouho; zedníci právě bourali některé stěny.
aby světnice rozšířili, když pojednou stalo se cos
neslýchaného. Hodný, pracovitý Gonzalez, jenž se
dosud živil co nejnuzněji, stal se pojednou lenochem
a marnotratníkem a celá jeho rodina každodenně
desdich
Luis
Mato
Maxím Gonzale
Gonzalez
Hodná
Madrid
Calle jít Aires
7
article
hodovala. Záhy vznikla mezi žasnoucími sousedy
pověsť: »Gonzalez vyhrál velký los a zároveň s ním
někteří jeho dělníci, s nimiž pospolu hrál v loterii.«
Vskutku zdálo se, že na tom cos pravdy. Na stave-
ništi na Calle de Ambajadores měli všichni peněz
jako želez, zrovna jakoby zedníci kopali zlato. Bylo
tu neustálé častování a hýření a nejlepší španělská
vína tekla proudem. Podivné bylo jen, že dělníci,
majíce tolik peněz, ještě pracují. Nový majitel dověděl se
o podivných kouscích dělníků na staveništi. Slyšeo
tak značném a nenadálém bohatství chtěl věci při-
jít na kloub, pátral a vyptával se a záhy objevil
zdroj zlata: poklad nalezený ve vlastním jeho domě.
Gönzalez a jeho lidé nevyhráli v loterii, nýbrž při
bourání stěn objevíli ve starém zdivu prastarý po-
klad a nikoli jeden, nýbrž hned několik po sobě. Na
konec vykopali velkou zinkovou truhlu, jež obsaho-
vala mimo drahocenné šaty a náčiní 40.000 duros
ve zlatě. Tento nález ovšem zabrali a užili ho pro
sebe. Vždyť to byl statek bez pána, jeden z oněch
báječných, tajných pokladů, o nichž jšpanělské le-
gendy tolik vypravují. Don Luis de la Mata se roz-
zuřil. Rozběhí se ke Gonzalezovi a jeho lidem : ti
však zapřeli vše a vysmáli se mu, tázajíce se ho,
zdali se mu něco nezdálo, aneb není-li opilý. Na to
spěcha! Don Luis k soudci, jenž objevitele pokladu
obeslal. Zavedeno vyšetřování a zjištěno, že ve sta-
rém domě skutečně objeven poklad. Celý Madrid
nyní netrpělivě očekává, co se stane dále, zdali
šťastní zedníci budou moci podržeti jcelý poklad, či
budou-li musít polovici jeho odevzdati majiteli domu,
jak toho žádá španělský zákon.
Gonzalez
Mato
Luis
Calle jít Aires
Madrid
8
article
= V pustině. Z El Paso, Tex., se oznamuje
Professor U. Cook a jeho dva průvodčí byli by bývali
na cestě z Mexika do Texasu bezmála žízní zahy-
nuli. Chtěli tuto cestu vykonati na kolech, při tom
však musili projeti písečnou pouští v šířce 70 angl.
mil. Když pak se uprostřed pustiny nalezali, jejich
kola v žhavém písku porouchala se tou měrou, že
nebyla k další jízdě k potřebě i nezbylo jim tudíž
nic jiného nežli putovati dále pěšky. Byl to hrozný
pochod. Konečně dovlekl se jeden z mužů ke dvorci
Josefa Colea, byl však tak vysílen, že jen s velkým
namáháním mohl dáti na srozuměnou, že se na
poušti nalezají ještě dva lidé beze vší pomoci. Ihned
byli odesláni na místo jezdci se zásobou vody a
15 anglických mil ode dvorce nalezli jednoho z mužů,
který ležel ve stavu bezvědomí. Pět angl. mil dále
nalezli v podobném stavu prof. Cooka, a není po-
chybnosti, že oba muži by byli žízní zahynuli,
kdýby se nebyla pomoc v čas dostavila.
Cook
Cole
profesor
Mexiko
Texas
El Paso
9
article
Zemřelí v Praze.
Zemřelí v Praze.
Dne 12. září: Stromeyer Ludvík, syn truhláře.
15 roků. 712—VII. Rubriciusová Marie, soukromnice
83 roky. 157—II. Oliva Augustín, soukromník, 66 roků
1627—II. Jakubcova Marie, dcera truhláře, 13 dní
281—V. — V chudobinci: Novoselská Marie
vdova, 87 roků. — Ve všeobecné nemocnici
Křivka František, pilnikář, 27 roků.
Dne 13. září 1900: Jiroušková Marie, dcera
dělníka, 5 roků, 1132—II. Bayer Karel, rytmistr v. v.,
74 roky, 44—III. Pašek Antonín, sedlář, 62 roky.
1334—II. Kombercova Marie, dcera tesař. pomocníka,
4 týdny, 172—V. Sochůrek Josef, hostinský, 60 roků
60—III. Kodiček Ignác, syn obchodníka, 6 měsíců,
1053—fI. Beneš Michael, býv. tesař, 80 roků, 995—
Oliva
Jakubcův
Marie
Křivka
Bayer
Karel
Pašek
Antonín
Kombercův
V Sochůrek
Josef
Kodiček
Beneš Michael
Praha
Rubriciusová Marie
Stromeyer Ludvík
Novoselská Marie
Jiroušková Marie
10
article
Jarolimová Marie, švadlena, 19 roků, 324—I. — Ve
všeobecné nemocnici: Kolenatý Jos., dělník,
40 roků. Tichá Františka, manželka dělníka, 48 roků.
Trávníčková Antonie, služka, 27 roků. — U Alžbě-
tinek: Honcová Kateřina, trafikantka, 47 roků. —
U milosrdných bratří: Vopička Matěj, po-
mocník krejčovský, 33 roky.
Trávníčková
Jarolimová Marie
Tichá František
U Alžba
Honcová Kateřina
Vopička Matěj
11
article
Král. české zem. divadlo v Praze,
Král. české zem. divadlo v Praze,
Národní divadlo.
Odpol. o 3/43. hod.
Ve středu 19. záři.
Jak se vám líbí.
Hra o pěti dějstvích. Napsal William Shakespeare.
Překladem J. V. Sládka.
8. hra v předplacení.
(4. čtvrtka.)
LOHENGRI N.
Romantická zpěvohra o 3 dějstvích od Richarda
Wagnera. Text přeložil V. J. Novotný.
Po druhém dějství delší přestávka.
Začátek o 7. hod.
Konec po 10. hod.
Král
Shakespeare
Sládek
Wagner
V J Novotná
Praha
národní divadlo
LOHENGRI N
12
article
Ve středu 19. září.
13
article
Pištěkovo letní divadlo na Král. Vinohradech.
Pištěkovo letní divadlo na Král. Vinohradech.
Začátek o 1/27. hod.
Ve středu 19. září.
Dvacáté lidové představení za polovičních cen.
Pohostinské vystoupení manželů Spurných.
Zvoník u Matky boží.
Romantická činohra v 6 jedn. s předehrou: Loupež
toulavých cikánů v 1 jedn. od V. Huga. Dle K. Birch-
Pfeiferové volně vzdělal F. N.
Arena na Smíchově.
Ve středu 19. září.
Začátek o 1/27. hod.
— Cyklus frašky XIX. —
Paní doktorka.
Divadlo ,Urania“ na výstavišti v Kr. Gboře.
Ředitel V. Suk.
Začátek o 1/27. hod.
Ve středu 19. září.
Po druhé
21758
Milín—Bilín
Král
Spurná
Cikán
Hug
K Birch
Pfeifer
F N
doktorka
V Suk
Smíchov
Milín
Pištěkův letnit divadlo
zvoník u Matek boží
14
article
nejlevnějších cenách
15
title
J. NOVÁK v Praze,
Vodičkova ulice, „U Štajgrá“.
J Novák
Praha
Vodičkův ulice
U Štajgrat
17
article
Trikstové košile,
trikotové žvůtky,
Trikstové košile,
trikotové žvůtky,
trikotové spodky,
trikotové punčo-
chy, ponožky, ná-
tepničky a veške-
re zboží pletené
doporučuje v nej-
větším výběrua
2576
— 119——
18
article
Veliteli, odvětil nezhámý se smíchem, je na -
čase učiniti konec žertu; chceš-li, půjdu s tebou na úřad.
— Půjde s tebou i neviditelný tvůj muzikant
Márche--Terre?
— Kdo? Marche-a-Terre? tázal se námořníkse
všemi známkami nejneličenějšího překvapení.
ál — Nehoukal nyní právě?
— Nuže, odvětil cizinec, v jakém spojení jsem já
s tímto houkáním, tážu se tebe. Myslil jsem, že vojáci,
které jsi sem komandoval, aby mě zatkli, tě takto zpra-
vili o svém příchodě.
— Opravdu jsi se tak domníval?
— Můj bože, zajisté! Ale napij se přece bordeaux-
ského, je znamenité ! .
b Překvapený nelíčeným úžasem mladého námořníka,
neuvěřitelnou nenuceností jeho chování, mladistvým vý-
razem jeho tváře, kteréž kučery jeho plavého, pečlivě
zkadeřeného vlasu dodávaly vzhledu téměř dětského, ko-
lísah velitel mezi nesčetnými pochybnostmi. Tu zpozoroval
paní de Gua, jež se snažila uhodnouti tajemství pohledů,
kterýmiž syn její stíhal slečnu de Verneuil, a otázal se
jí zhurta :
— Kolik je vám let, občanko?
— Běda, pane důstojníku, zákony naší republiky
stávají se příliš krutými. Je mi osm a třicet.
— A kdyby mě zastřelili, přece bych tomu ne-
věřil. Marche--Terre je tu, on to houkal, vy jste zaku-
klení chonani. U sta hromů! Dám celý hostinec obklíčit
a prohledat !
V tom okamžiku přerušil řeč velitelovu nesrtikulo
vaný hvizd, kterýž se dosti podobal dřívějšímu houkání
a vycházel, jak se zdálo, ze dvora; Hulot vyřítil se na
Márch
Guo
jít Verneuil
Hulot
Marche
19
article
— Ach, pak se mi povede zle; byli jsem polapen
se zbraní v rukou. Při tom podával veliteli sklenici
bordeauxského.
— Nemám žízně, odpověděl velitel. Nuže, sem
s průvodním listeml
V tom okamžiku zazněl, z ulice řinkot zbraní
ozvaly se kroky několika vojínů; Hulot přistoupil k oknu
a v tváři jeho se zračil výraz spokojenosti, nad čímž se
slečna de Verneuil mimovolně zachvěla. Tato známka
účastenství přivedla mladého muže, jehož tvář nabyla
chladného a hrdého výrazu, opět k novému životu. Pro-
hledav kapsu svého kabátu, vyňal elegantní tobolku a
podal veliteli průkaz, kterýž tento počal zvolna pročítati,
srovnávaje popis v průvodním listě s tváří podezřelého
cestujícího. Při tomto vyšetřování ozvalo se opět houknuti
sovy, ale tentokráte nebylo nesnadno v něm rozeznati
přízvuk a modulaci hlasu lidského. Velitel vrátil potom
mladému muži jeho průkaz s posměšnou tváří a pravil:
— To vše je hezké a dobré, ale půjdeš se mnou
na úřad. Já této hudby nemám rád!
— Proč jej vedete na úřad? tázala se slečna de
Verneuil chvějícím se hlasem.
— Slečinko, odvětil Hulot, ušklíbaje se obvyklým
způsobem svým, po tom vám nic není.
Roztrpčená tímto tonem a výrazem starého vojína
a ještě více tímto ponížením, jakého zakusila před mužem,
jemuž se líbila, povstala slečna de Verneuil a upustila
ihned od dosavadního svého prostomyslného a skromného
chování. Jeji tvář se rozohnila a oči jiskřily.
— Rcete, učinil tento mladík zadost všem před-
pisům zákona? pravila mírně, ale hlasem poněkud s
chvějícím.
ován
Chouaní.
— 109 —
Hulot
jít Verneuil