2
masthead
V Praze, v sobotu dne 19. ledna 1901.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. list
předp láeíi sen
v Praze v adminislra i
a něsí
na čivrt pta. . . . 6 K —
s dřojí donáško
na měsíe
n etnt lets . . . . 7 K 5 9h
ve stislkách: a K oo
na měsíc .
Toštent
na mllaíe
ke
na čtvrt lela
s dvají zisilken
B etnnt lete
Praha
5
article
Vláda a krajní Němci.
Vláda a krajní Němci.
Orgán Wolfův namáhá se všemožně, aby
rozmnožení počtu poslanců »nefalšovaných«
nafoukl na jakousi světodějnou událost, a
hloučku tomu se nedostává veškerých pod-
mínek, jakéž předpokládá — konečny
úspěch věcný. Úspěchů volebních bylo
v této polovině říše za éry ústavní již velmi
mnoho a mnohem pronikavějších, ale věcné,
vlastní, programové úspěchy ani v jediném
případě nebyly zakončením úspěchů voleb-
ních. Příčiny toho jsou všeobecně známy,
parlament skrálovství a zemí na radě říšské
zastoupených« nikdy nebyl rozhodujícím či-
nitelem a také na něm se nežádalo nic, než
aby byl dělný, t. j. povolil či odhlasoval státní
nezbytnosti a ostatní požadavky té které
vlády
Skupina Schönererovců a Wolfovců by
zasluhovala fanfar, jež si sama vytrubuje a jež
jiní ochotně podle její časopisů dále rozhla-
šují, jen tenkráte, kdyby byla vyšla zjednat
nápravu málomoci rady říšské a snažilase
proměniti vídeňský parlament v opravdový
rozhodující sbor zákonodárný
Nic nebylo Schönererovců vzdálenější
než tato myšlenka a nic jich není vzdálenější
ani nyní! Oni chtějí si získati zásluh jiných
a jinde a proto tak toužebně hledí jinam
a snaži se dodati si lesku vynášením svých
zásluh na jiném poli.
Němec
Wolfův
Schönererovec
Nico
6
article
Tak právě vypravuje na př. »Ostdeutsche
Rundschau« svým čtenářům v domnělém do-
pise z Petrohradu: Napjatě se očekávalo ná-
rodní vítězství Němectva nad nejnovější my
šlenkou státní, především ovšem v německ
říši a bylo uvítáno s radostí a zadostučině
ním. Neočekávaný dar nového armádníh
sboru pro německou jihovýchodní hranici ne-
byl by opravdu také mohl poskytnouti Něme
cku lepší záruky bezpečnosti a ochrany jeho
zád, než tyto mocné projevy německého Ra-
kouska, že jest si i dnes ještě vědomo syého
poslání jako dříve
Přes dobytá vítězství skupinou Wolfovou
a Schönererovou nikdo se neubrání úsměvu,
vida, že si orgán jejich sám připisuje takové
zásluhy o velmoc sousední, zásluhy pro-
tektorské, na něž asi nikdy se nedočká
stejně naivní — kvilancel
Jsou ovšem politikové v této polovině
říše, kteří od dob zrušení jazykových na-
řízení nemají na mysli nic jiného, než ho-
věti veškerým » pokynům a přáním«, jež vy-
cházejí ze skupiny pro opatřování náhrany
»za nové armádní sbory potřebné k ochraně
Německa v týle« a nepřekvapilo by tudíž,
kdyby vzali ve vážnou úvahu i nejnovější
povel Schönererův, jenž obsahuje tato tři
přikázání: Snažiti se o spojenecko-právní
poměr německo-rakouských zemí (bývalých
částí německého buntu) k říši německé; po-
tírati každou vládu, která působí proti to-
muto cíli a očistiti němectví od židovského
vlivu a Říma.
Nout
Wolfův
Schönererová
Petrohrad
Německo
Řím
Ostdeutsche Rundschau
7
article
Tento program Schönererův pro nej
bližší dobu určený ovšem valně se rozcházi
s věčně stejným programem vídeňských vlád.
jenž dá se shrnouti v dělnost rady říšské
a vyřízení státních nezbytností, tentokráte
zvláště lakavě obložených garniturou — in
vestiční.
Pan předseda ministerstva není ovšem
tak vybíravý, jako »Ostd. Rundschau« a pan
Schönerer a zkouší své štěstí, jak se po-
dobá, u všech stran, povolávaje k sobě dle
starého, naprosto pochybenéh
zvyku jednotlivé poslance aby vyšetřil půdu
na níž nová rada říšska se ocitne
Nepočal sice pan předseda ministerstva
s panem Schönererem, ale neopomenul po
Schönerer
8
article
zvati pana Wolfa. A tu náhle roznáší se po
Vídni názor: že němečtí, právě zvolení radi-
kálové nejsou tací, jako byli dřívější, že
zkrátka to není stará strana radikálů něme-
ckých. I »demokratickému« listu vídeňskému
zdá se býti tento výklad a názor něčím ne-
obyčejným, pravíť: Ani jim nenapadlo
ještě před dobou kratinkou, že
bude se počítati i s jejich po-
mocí při budování děl nosti rady
říšské.
Pokud se týče pana Wolfa, prozatím
se rozhlašuje, že na pozvání došlé se omlu-
vil; co pak se týče dalšího postupu, od-
kázáni jsme až dosud jen na kusé zprávy
o tom, kteří poslanci již“ s předsedou mini-
sterstva se setkalí.
Není ještě ani známo, kdy se rada říš
ská sejde, ačkoliv volby byly vlastně teprve
včera ukončeny, takže zvolení poslanci sami
ještě mezi sebou se nesetkali, ve skupiny se
nesestoupili, tím méně pak byli s to nějaká
usnesení ohledně činnosti na příští radě
říšské učiniti — a proto činí tyto předběžné
poradý s jednotlivými poslanci po událostech
doby poslední dojem tím smíšenější, čím
méně jest dosud dáno důvodů, aby jednotliví
poslanci byli považováni za mluvčí a před-
stavitele dosud neustavených klubů.
Ministerstvo nynější neposlouží tím ani
sobě, ani těm kterým pánům poslancům, jež
takto před ostatními svou pozorností vyzna-
menává — vždyť všechny chorobne
zjevy minulé rady říšské prý
štily z nedostatku publicity chy
staných krokůl
I kdyby jednalo se o věci nejobyčej-
nějších počátečných formalií, nemáme za ne-
zbytno takovéto předvolávání po-
slanců, protože i ty jsou přesně dány zá-
kony a řádem sněmovním.
Wolf
Vídeň
9
article
Ale v nynějším případě jest věc tato
tím povázlivější, že nadbíhání německým
poslancům i toniny nejvyslovenější počíná
nabývati rozměrů tak povážlivých, že již
nyní to činí dojem, jakoby je někdo
doporučoval jakožto vůdčí stranu
budoucí rady říšské. Vedle hlasu,
jehož jsme se již dotkli a jenž o vyjedná-
vání s radikály německými promluvil se šta-
noviska ústavověrné šlechty — tedy s ja-
kýmsi pocitem vlastního zklamání — píšese
v témž protekčním smyslu z kruhu jejich:
Strana německých nacionálů jest jediná vedle
Poláků a Schönererovců, jež jest s výsled-
kem voleb naprosto spokojena. Svou državu
rozšířila velmi značně a vrací se jakožto
nejsilnější německá strana, způsobilejší více
než kdykoliv dříve, převzíti vedení veškeré
německé levice. Vůdce její má na skupinu
německých radikálních poslanců takový osobní
vliv, že mohou nacionálové němečtí ve všech
důležitých věcech skupinu tuto připoutati.
Polák
10
article
Činí bezpráví radikálním Němcům, pokládá-li
je někdo za lidi, již se dali voliti jedině
proto, aby obnovením obstrukce ubili parla-
ment. Takový úmysl snad mají nejbližší přá-
telé Schönererovi, ale většině radikálů, bliž-
ších Wolfovi, jest úmysl tento vzdálený. Tito
pánové chtějí býti činni pro ně-
mecký národ, a proto si přejí, aby
říšská rada byla dělná, aby ukázali světu,
jak dovedou organisovaní Němci pracovati.
Neopětuje-liž se tu tatáž taktika, jako
dosud, když opětně se počíná nadsazováním
významu půl druhého tuctu »nefalšovaných«
a když se z ochoty k nim tlačí do popředí
skupiny, jejichž poslanci dle výše vzpome-
nutého projevu Schönererova mohou býti
pokládání pouze za »hosty« — protože ještě
otevřeně nepřistoupili na tři články jeho nej-
novějšího politického vyznůní víry
V takovémto ovzduší sotva asi se po
daří nynějšímu ministerstvu najíti mezi ostat
ními poslanci dosti ochotných duší, kteréž
by chtěly býti přívěskem — hostů nejkraj
nější frakce německé!
Němec
Wolf
11
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 18. ledna. (Volby do říš ské
rady ukončeny) dnešní volbou v dolno-
rakouském velkostatku. Voleno bylo dle dvou
kandidátních listin, konservativní se třemi jmeny
(opat Dungl, bar. Geusau a Schmoll) a kom-
promisní s osmi jmeny (opat Dungl, 4 ústavo-
věrní velkostatkáři baroni Skrbenský, Doblhof
Kielmannsegg. Freudenthal, Ehrenfels a Alfre
Eltz a člen strany středu bar. Ludwigstorff).
Prošla listina komípromisní téměř jednohlasně
(155 až 152 hlasy) vyjma barony Freudenthala
a Ehrenfelsa, kteří dostali 95 a 94 hlasy. Jici
protikandidáti bar. Geusau a Schmoll obdržel
62 a 64 hlasy. Výsledek posledních dvou
voleb dolnorakouských sestaven na následujíe
tabulce.
Dungl
Skrbenský
Freudenthal
Ehrenfels
Alfre
Eltz
Ehrenfelsa
Praha
Doblhof Kielmannsegg
13
article
Volební okre
Volební okre
Dolní Rakonsy, obchodní komora, 17. ledna
Něm. pokrok
Ryt. Jul. Kink, továrník
1. Víden
Rud. Kitschelt, továrník
Něm pokrok
18. ledna.
takousy, velkostatky.
Něm. katolík
Adalb. Dungl, opat
Ústavověr.
Bar. Ant. Skrbenský
Ústavověr.
Bar. Jindř. Doblhot
Ustavověr-
Bar. Kar. Kielmannseg
Bar. Ant. Ludwigstorí
Strana středu
Alfred Eltz, velkostat.
Ústavověr.
Bar. Kar. Freudenthat
Ústavověr.
Ústavověr.
Ryt
Jula
Adalb
Dungl
Ústavověrečný
Skrbenský
Jindřichův
Eltz
Dolní Rakonsa
Německo
Kielmannseg Bara
14
article
Bar. Bern. Ehreníels
8. k
Po těchto posledních volbách
dělilo bys
všech 196 zvolených Němců dle politických
stran asi takto: klerikálů 25, novoklerikálové2
katolické centrum 5, ústavověrní velkostatká
29, antisemitě 21, pokrokoví 38, nacionálov
47, radikálové 22, agrárníci 3 a divocí á
Přesné rozdětení je na tu dobu ještě ne
možno.
Němec
Bern
15
article
V Praze, 18. ledna. (Příšti poli
tické strany. Volby jsou skončeny a časo
pisy snaží se vystihnouli, v jaké a jak silné
strany se na říšské radě rozstoupí 425 zvole
ných zástupců rakouských národů a stavů
Němcům jde přirozeně především o přišu
osud »německého souručenství«. V té věci sdě-
luje se pražskému orgánu německého kasina,
že koncem přístltío týdne sjedou se do Vídne
důvěrníci německých stran, aby se poradi
o nové organisaci a zejmena o znovuzřízení ně-
meckého souručenství. Zminěný list očekává, že
bývalá organisace opět oživne a že se dá i s ně
meckými radikály prostřednietvím nacionálů po-
říditi jakési volně sdružení. Bude-li to možno
se všemi radikály, jest velmi pochybno; al
jedna část jich snad by nebyla neochotna vy
maniti se z područí přiliš přísného p. Schöne
rera. Aspoň liberecká radikální »Volkszeitunge
projevuje dnes nevoli nad včerejším úkazen
Schönererovým a prohlašuje, že přívržene
směru radikálního znají své povinnosti, budou
jich také dbalí, ale že nemají všichni chuti
státi se nohosledy Schönerera, který svým he
slem »Pryč od Říma« jeví se nábožensky ješto
méně tolerantním, než němočtí klerikálové.
Pokud se týče Vlachů, sděluje se
z Terstu, že tyrolští vlaští poslanci jsou ochotni
vstoupiti opět do společného klubu s Vlachy
přímořskými, tak že by nový vlaský klub n
říšské radě záležel opět z 19 poslanců.
Zpráva o utvoření společného r uskéh
klubu se dnes popírá. Orgán polonofilských
Malorusů »Ruslan« sděluje jednak, že Bar-
viňský nouzavře nijakého spolku s radikálním
Němec
Schön
Schönerer
Vlach
Malorus
Ruslan
Praha
Řím
Terst
16
title
Dolní
1. Dol Rakousy
Dolní 1
Dolo Rakousy
17
article
Romančukem, jednak přichází zpráva z Vídně
že tam dlel tyto dni prof. Barviňský a vy
jednával jmenem umírněných Rusů s drem-
Šusteršičem stran obnovení bývalého křesťansko-
slovanského svazku, jehož členy v minulém
parlamentě byli Jihoslované, umírnění Rusové
P. Stojan z Moravy.
Ze Záhřeba, 16. ledna. (Důtka ob-
chodní komoře. Sčítání lidu.) Příčina
nelibosti, projevené bánem obchodní komoře
záhřebské, nebyla telegrafní kanceláři sdělena
správně. Obchodní komora si nepřála, aby ra-
kouští poddaní v Srbsku, pro něž se zřizuje
podpůrný spolek, byli zvání »rako u s ko-
chorvatskými« poddanými, nýbrž aby
v tom odstavci stanov, kde se mluví výhradně
jen o »uherských« poddaných, psáno bylo
správně »uhersko-chorvatští« poddaní,
což by spíše vyhovovalo vyrovnání královstv
ehorvatského s Uhrami, než pouhý náze
suherský«. Bánovým projevem nelibosti není
věc ostatně ještě vyřízena. Komora v příštím
zasedání bude se jí pilně obírati. — Časopisy
uveřejňují předběžné výsledky s čítání li du
v Záhřebě. Dle toho napočítáno v hlavním
městě chorvatském 57.930 obyvatelů v 2999
domech bez vojska; s vojskem bude všeho
obývatelstva nyní přes 60.000. R. 1890 mě
Záhřeb 38.742 obyv., vzrostí tedy za poslední
desetiletí skoro o 50 proc. obyvatelstva.
Strana
Romančuk
profesor
Barviňský
Rus
Jihoslovan
Vídeň
Morava
Záhřeb
Srbsko
Uhry
18
article
Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 18. ledna.
Ruský hlas o věcech rakouských
po volbách.
»HoBo« předvidají z výsledku voleb do
říšské rady, že národní boj v Rakousku nejen
se neoslabí, nýbrž se přiostří. Podobá se,že
ministerstvo Körbrovo odstoupí dříve, než se
říšská rada sejde. Němci drží v strachu vídeň
skou vládu. Všichni ti Schönererové a Wolfové
nedělají nic jiného, leč rozvinují pangermánskou
agitaci a zastrašují rakouskou vládu hrozbami.
že se spojí s Německem. Pangermanism nen
to, co panslavism; to není pouhé slovo, nýbrž
realný pojem. Wolf ve svém volebním provo-
lání výslovně pravil, nebude-li Němcům v Ra-
kousku dána vláda nad Slovany, že budou při-
nucení hledat oporu v Německu. A to není
politický terror? A vláda berlinská k tomu
mníči? Ejhle, pangermanism je ten nepřítel,
který vkroči do nového parlamentu a který
vážně začiná znepokojovat už i Maďary. Ne-
přítel dm nebezpečnější, že se vydává za přítele.
Němec
Wolf
Maďar
Praha
Rakousko
Německo
Slovan
19
article
Mlaďaři sami postarali se o zbudování trojspolku
Německu trojspolek je prostředkem rozalřiti se
od Baltického moře k Adrii. Němcům žije se
v Rakousku lépe, než v Německu, a přec
ukládají o záhubu Rakouska. O smiru národ-
nosti v Rakousku nemůže být už ani řeči
O něm mohlo se mluviti, dokud Němci necítili
za sebou podporu Německa. Němci, naplněn
vědomím, že jim vláda ve všem vyhověti musí,
nesleví ani zbla se svých nespravedlivých ná-
roků, o nichž Slované nemohou ani mluvit.
Němci vtrhnou do parlamentu vší silou tradi-
cionálné politiky terroru a obstrukce. Volby
rakouské jsou zajímavy i se stanoviska evrop-
ského mezinárodního spolku. Rakousk
vláda učiní dobře, uteče-li se v ča
k systemu federalismu jako žt
k jedinému prostředku, mohou-
címu ještě zastavit úspěchy pan-
germanské agitace v Rakousku
Nový karlistický odboj?
Madridský »Correo« uveřejňuje dopis z Na-
varry, dle něhož hrozí nový výbuch karlistické
vzpoury. Podloudnictví se zbraněmi trvá neru-
šeně dále. Celé království navarrské jest přímo
Mlaďar
Adrie
Němec
Slovan
Německo
Rakousko
Correo
21
article
zaplaveno mnichy, karlisticky smýšlejícími. Na
všech veřejných a mnohých soukromých domech
byly z podnětu jejich jako vyzývavé poznávaci
znaménko připevněny plakátky se »srdcem Ježí-
šovým«. V zasedacích siních mnohých obecních
zastupitelstev nahraženy byly již obrazy krá-
lovské rodiny krucifixy. V horách, jakož i v kra-
jích, kdež neměli téměř žádného výtěžku z vino-
braní, hlásá se bez mnohých okolků, že na-
dešla doba rozhodných činů. Také
mezi emigranty španělskými v pohraničných
okresích francouzských jeví se neobyčejný ruch.
Vláda španělská hodlá prý žádati Francii, aby
emigranty ty internovala na místech vzdálenějších.
Spor mezi Venezuelou a Spoje-
nými státy
nabyl v posledních dnech veliké příkrosti. Vláda
venezuelská zabavila totiž dva parníky společ-
nosti pro plavbu na Orinoku, kteréž náležejí
Američanům. Amerika odpověděla na to vy-
sláním další válečné lodi. Konflikt zostřen jest
nad to revolučními zmatky, jež jeví se ve Vene-
zuele. O původu rozporů mezi oběma státy
dlužno připomenouti: Podnětem bylo zakročení
vlády venozuelské proti podniku občanů Spo-
jených států »National-Asphalt-Company«, jež má
rozsáhlou téžbu v Bermudes ve Venezuele.
Společnost ta založila i obec Guanaco. Se strany
Spojených států praví se, že vláda venezuelská
pokoušela se opětně, ale marně, odvolati vý-
sady, udělené zmíněné společnosti americké.
Američan
Guanaco
Francie
Venezuela
spo
spojený stát
NationalAsphaltCompany
22
article
Ještě dne 13. prosince m. r. prohlásil prý před-
seda venezuelské republiky, Castro, americkému
vyslanci, Loomisovi, osobně, že vláda uznává
práva společnosti té, několik hodin na to ale
dal zabaviti jmění její a rozděliti mezi jiné
strany. Předseda hodlá prý také drahocennou
koncesi na téžení asťaltu uděliti novým ucha-
zečům na úkor původních majitelů její. Generál
Andrews, místopředseda zmíněné společnosti ame-
rické, obrátil se tudíž do Washingtonu se žá-
dosti o pomoc. V dopise k akcionářům pro-
hlásil, že všechny zákonné prostředky proti vene-
zuelské vládě jsou vyčerpány, vláda že zabavila
celý majetek společnosti, i život Američanů že
ohrožen, nezakročí-li vláda Spojených státůva
nevyšle-li válečné lodi do Venezuely. I vyslána
americká loď dělová do La Guayry. Předseda
Mac Kinley slibil, že bude společnost podporo-
vati a doporučil, aby vyčkáno bylo rozsudku
nejvyššího soudu venezuelského, před nějž
zatím záležitost byla přednešena.
Dodati dlužno ještě, že obě strany vytýkaji
si, že použito bylo úplatků k získáni koncesse.
Castro
Loomis
Andrews
Američan
Mac Kinley
Washington
Venezuela
Le Guayry
23
article
Generál Poreza roznítil ve státu venezuolském
Mirande povstání proti presidentu republiky
Castrovi i sebral v okrese Guarico silný voj.
načež vláda vyslala pod generálem Fondesm
2500 mužů proti vzbouřencům
Ve Washingtoně soudí však, že jsou vzbou-
řenci zrovna tak jako vláda venezuelská zaujati
proti všemu severoamerickému. Konají dle toho
opatření. Přes to vše ale dlužno pochybovati,
že by se Mac Kinley dal strhnouti naleháním
zmíněné těžařské společnosti, ač její dollary
jsou mocným činitelem, až i k válce s Vene-
zuelou. Majíť Spojené státy starostí na jiných
stranách více než dost.
lak se provádi „úřadni“ sčitání lidu.
Kronika německých násilností při úřadním
sčítání páchaných i nesčetných protestů, jež
s české strany proti nim jsou podávány, ne-
ustále roste a nabude nepochybně netušených
rozměrů — diky neurvalosti a fanatičnosti na-
šich protivníků na straně jedné a slabosti i ne-
tečnosti povolaných orgánův úřadních na straně
druhé, kterým posud nepodařilo se napraviti ani
nejhrubší křivdy, ani zabrániti množícím se no
vým nepřístojnostem
Poreza
Castro
Fondesm
Mac Kinley
Washington
Ven
spojený stát
24
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Michal Petrovič Pogodin a Čechy
Podává Jaroslav Adám ek.
Od brány XX. věku obrací se slovanský
svět za slavným jmenem velikého Rusa. Dvacát
třetí listopad a osmý prosinec, den stých naro
zenin a dvacáté páté výročí smrti Michala Pe-
troviče Pogodina západovou záři v jubilejních
vzpomínkách věku ostře osvilily smělé obrysy
jeho životného dila. 5)
V ruském zivotě XIX. století zůstavil P
godin stopy lva. O úspěchu jeho učitelské čin
nosti svědčí četná v ruské historiografli proslulá
jmena jeho žáků. Ruská literatura děkuje mu
za rozsáhlé práce v oboru domácích dějin. O
vědecké práce uchyloval se Pogodin k belletri-
stické tvorbě, kde už v mládi zkoušel své lite-
rární síly a vytvořil díla, z nichž některým an
Puškin nezdráhal se vzdáti své pochvalné uznání
Neposlední zásluhy získal si Pogodin také jako
publicista, hlavně »Moskvitjaninem«, jejž v le
tech 1841—1856 redigoval.
Jubilejní vzruch přenesl se přes hranice
Pogodinovy vlasti a vzbudil živý ohlas po celém
světě slovanském. Bylť Pogodin vřelým přítelem
slovanských národův a horlivým zápasníkem z
myšlénku slovanské vzájemnosti mezi svými kra
jany. Na cestách po Evropě důkladné se se
známil s kulturním a politickým živolem slovan
ských zemí a s předními jejich muží uzavře
přátelské svazky. O cestovních zkušenostech po
dával zprávy ministru národní osvěty zárovei
s návrhy, kterak by Rusko mělo osvědčit
účinnou pomocí zájem pro ostatní Slovanstvo
Pogodinovou zásluhou bylo urychleno zřízen
stolic pro slovanské jazyky při universitách
) Mezi blografiemi P. vyniká dílo Barsukova
U nás obšírně o P. psal Jan Havelka »Casop. mus
král. čes.« 1876.
Petrovič Pogodin
Čecho
Jaroslav Ada
Rus
Michalus
Pogodin
Puškin
Pogodinův
Barsukův
Havelka
Evropa
Rusko
25
article
Rusku. K slavistickým kathědrám v Petrohradě,
Moskvě a Charkově, které r. 1839 byly uzáko-
něny, záhy přibyly kathedry v Kazani a v Ki-
jevě. Roku 1858 na Pogodinův podnět založen
byl »Slavjanskij blagotvorifelnyj komilet«v
Moskvé, a Pogodin byl zvolen prvním jeho před-
sedou. Z jeho iniciativy provedeny byly nesčetn
podniky, zejmena ve prospěch Jihoslovanů, kte-
rými Pogodin dovršil svou rozsáhlou činnost v
službách slovanské věci. ?)
Také pro nás jest Pogodin jmenem boha-
tých vzpomínek. Na svých cestách býval častým
hostem v Praze.
V srpnu 1835 příjel do Prahy po prvé
Tehdy seznámil se s Jungmannem, Šafaříkem
Palackým, Čelskovským, Hankou, Štuleem aj
O svých českých přátelích zapsal si do cestov
ního denníku tato slova: »S velíkou úctou po
hlížel jšem na tyto poustevníky, kteři v nouzi
ba v bídě a pohrdáni zasvětili se svatému dílu
národního obrození a dali mu v obět všečhno
blaho tohoto světa. Čost vám a sláva, velcí bo
jovníci, ozdoby člověčenstva! Vaše práce ne
zahyne. Dobré sémě vydá stonásobný ploda
vaše jmena budou zářiti v dějinách vedle nej-
šlechetnějších dobrodinců lidstva.«
V únoru 1839 byl Pogodin v Praze po
druhé. Přijel přes Vratislav, kde marně pře-
mlouval prof. Purkyni, aby odebral se do Rusk
za řednele Demidovského lycea v Jaroslavi. Po
krátkém pobytu rozloučili se čeští přátelé s Po-
godinem večerem u dra. Václava Slaňka, kter
vyzněl v projev slovanské vzájemnosti. Druhéh
dne odcestoval Pogodin do Vídně.
R. 1842 jel Pogodin Prahou do Marian
ských Lázní, kde už za minulého pobytu v Če
chách se léčil. Odtud výdal se na cestu do
Francie a přes Vídeň vracel se do Ruska. Dne
29. října sjel se Pogodin ve Vídni s Havličkem
1) O P. jako pěstiteli slov. vzájemnosti zmiňuje
se také Perwolf v čl. »Slovanská myšlénka na Rust
v »Osvětě« 1879.
Pogodinův
Slavjanskij
Pogodin
Jihoslovan
Jungmann
Šafařík Palacká
Čelskovský
Hanka
Štuleus
Vratislav
profesor
Purkyně
Slaněk
Mariana ský
Perwolf
Rusko
Petrohrad
Moskva
Charkov
Kazaň
ki
Praha
Rusk
Vídeň
Francie
26
article
Borovským, kterého na doporučení P. Šafaříka
přijal za domácího učitele. Prátahy a vydáním
průvodního listu zavinily, že Havliček nemohl
jeti současně s Pogodinem na Rus a přijel do
Moskvy až v únoru příštího roku. Po krátkém
čase svolil Pogodin, aby se stal Havlíček vy-
chovatelem u jeho přítele a universitního prok.
Štěp. Petroviče Ševyreva. Aristokratické ovzduší
nového domu příčilo se přímé povaze Havlí-
čkově, který v červenci 1844 svého místase
Na čtvrté své cestě r. 1846 pobyl Pogodin
opělně v Praze a v Marianských Lázních
Z lázní odjižděl do Prešpurka, touže poznat
Ludevíta Štůra, o kterém slyšel v Praze stesky
jako o původci jazykové rozluky mezi Čechy
Slováky. Nezastihnuv Štura v Prešpurku, od-
cestoval do Pešti za Kollárem. Seznámili se
spolu r. 1835 v Praze, když Kollár jel tudy do
Německa na svou svatbu, Krátce po tom na
skytla se Pogodinovi příležitost, aby osvěděil své
přátelství k velkému básníku. Počátkem r. 1839
maďarská agitace proti Kollárovi vzrůstala a vy
hrožováním chtěla ho svésti od jeho činnost
věnované Slovensku. Tehdy právě meškal v Pešt
na studijní cestě Bodjanský, kandidát a pozděj
professor slavistiky na universitě v Moskvě
který psal Pogodinovi o Kollárových nesnázieh
a jeho úmyslu přestěhovati se do Ruska. Po
godin hned jal se vyjednávati s ministrem ná
rodní osvěty o vhodném místé pro Kollára
mezi přáteli sbíral mu na cestu. Zatím všal
Kollár, nachtěje dáti výsledky své dlouholeté
práce nepřátelům na zmar, svého záméru se
P Šafařík
Havliček
Pogodin
Štěp
Petrovič Ševyrev
Ludevít Štůr
Čecho
Slovák
Kollár
Kollárův
Moskva
Praha
Prešpurk
Pešť
Německo
Slovensko
Rusko
28
article
vzdal.
V pozdějších letech ještě několikráte po
byl Pogodin v Praze. O prázdninách r. 1875
byl tu naposled. Své návštěvy v Čechách vy
psal v cestovním denníku, který pod titulem
»God v čužich krajach« v Moskvě r. 184
vydal, pak články hlavně v »Moskvitjaninu « a
v »Zurnalu ministerstva narodnago prosvěšče
nija.« Pevnou páskou mezi ním a českým
světem bylo jeho přátelství s Pavlem Šafaříkem.
Už za prvého pobytu v Praze počítil Pogo-
din kouzlo Šafaříkovy osobnosti. »Poslouchal
jsem tohoto velikého muže«, píše Pogodin v
svém denníku, »sotva odvážil jsem se dýchati,
boje se, abych nepřerušil ani jediného jeho
slova a patřil jsem naň se zbožností. Zdálos
mi, že slyším hlas z onoho světa a že stoji
přede mnou muž apoštolských dob.«
Šafařikova velikost vzrůstala v očích Po-
godinových na pozadí jeho strastiplného rodin
ného života. Pronásledován pro své evangelické
vyznání a roztrpčen neblahými poměry veřej
nými, vzdal se Šafařik professury při gymnasiu
v Novém Sadě a v květnu r. 1833 přestčhoval
se do Prahy. Podpora 480 zl., kterou po pěl
lot kruh jeho přátel zavázal se mu spláceli,
byla jediným jeho důchodam. Pogodin, chtěje
zbaviti Šafařika klopotných starostí o denní
chléb, po návratu z první svě cesty do Ruska
vyzval hraběte Stroganova, popečitele university
Pogodin
Pavel Šafařík
Šafaříkův
Šafařik
Stroganov
Praha
Čechy
Moskva
Rusko
pogo
29
article
Moskvě, aby Safařikovi nabídl zřizovanou
stolici slavistiky při famní universitě. Šafařik
v únoru 1836 obdržel pozvání a odpověděl
k němu záporně. V listu k Pogodinovi 21.
února 1836 Šafařik píše o motivech tohot
kroku. Obává se, že by ruské podnebí škodilo
jeho zdravi. Nedoufá, že by byl s to, aby
splnil naděje a očekávání. »Moji přátelé«, píše
»přeceňují mé vlohy a vědomosti. Citím nej
lépe sám, že jsem jen prostřední člověk a moh
při sobé chváliti jen trochu dobré vůle a píli.e
A za hlavní důvod uvádí: »Jsem k Práze
k Čechám a k Rakousku připoután (olikerým
pouty vděčnosti a lásky, že jich dobrovoln
pokud tu krajanům prospěti mohu, nikdy ne
opustím. Znám prospěchy, které mi v Rusk
kynou, a vím, že v Čechách čeká mě jen chu
doba a nouze. Však to mě neleká. Mán
příliš mnoho stoické mysli, odhodlanosti, vy
trvalosti a resignace, než abych pro pozemsk
cile na duševní t. j. především na literární cile
svých krajanů zapomněl a tyto oněm oběto-
val . . . Ostatně důvěřuji v Boha, který svých
neopouští . . . Vzdejte se proto zcela každé
myšlenky, že bych se kdy přestěhoval do
Safařik
Pogodin
bůh
Moskva
Čechy
Rakousko
Rusk
30
article
Moskvy . . . Rusko má muže, a počet jejich
rok za rokem se množí, kteři mě na slovanské
katedře trojnásobně nahradí. Zůstanu v Če-
chách. To jest mé pevné a nezvratné roz-
hodnuti.«
Odmítnut se svým šlechetným záměrem,
Pogodin poskytoval Šafařikovi pomoc aspoň při
jeho védecké práci, zejmena při »Slovanských
Starožitnostech«. Ochotně odpovídal k četným
dotazům a posilal Šafaříkovi ruské knihy,o
které si psával. Dověděv se o finančních pře-
kázkách, které zdržují tísk »Slovanských Staro-
žitností«, vydalnou peněžitou podporou Šafai-
kovi přispěl. Chtěje Šafařika aspoň částečně
odměniti za jeho epochální dílo, vymohl mu
Pogodin u ruské akademie zlatou prostřední
medailli. Sotva obdržel první sešit »Slovanských
Starožitnosti«, hned psal Šafaříkovi o překla-
datelské právo. Překladu podjal se Bodjanskij.
Pogodin
Šafařík
Moskva
Rusko
31
article
Veliké výlohy a malý odbyt, který byl způsoben
nepříznivým soudem některých historiků ruských
o Šafařikové dile, zavinily, že Pogodin vydal jen
tři knihy překladu. Úplné ruské vydání vyšlo
až roku 1848.
Za přátelské služby Pogodinovy vzdal Ša-
fatík veřejný dik v předmluvě k »Slovanským
Starožitnostem«. Poděkovav všem, kdož byli mu
při nich nápomocni, a zejmena Palackému,
praví: »Budiž i Tobě díka, rozmilý Michale Pe-
troviči Pogodine, jenž, vidév v čas pobytu svého
u nás v srpnu 1835 dílo ještě necelé, ocenil s
je duší opravdového Slovana, a od té doby ne-
ustal's zakládati mne všelikou pomocí k obo-
hacení a snadnějšímu vydání jeho.«
Krásným pomníkem jejich přátelství jest
bohatá sbírka Šafařikových listů k Pogodinovi.
S ostatní korrespondencí Pogodinovou vydal je
professor Nil Popov v knize »Písma k M. p
Pogodinu iz slavjanskich zemel«. Z českých
Pogodin
Pogodinův
Palacký
Michalus
Slovan
Šafařikový
Popov
Nil