Periodikum ALTO Viewer

1

Ročník XXXX.

2

V Praze, ve čtvrtek dne 9. srpna 1900

Praha

3

Číslo 218.

4 article

Na rannt a odpol. listy předplácí se v Praze v administraai as něsíe . . . . . . 2 na čtvst lets . . . . 6 KI —l s dvojí donéškou na měsl na čtvrt leta . . . . 7 K 50 ve tlIalkichr na měsío . . . . . 2 K 80h Toštout na maěafe :ei na čtvrt leta s drejí zisilke na měst :: . nka na čtrss lela

Praha KI

5 article Národnost a hospodářství.

Národnost a hospodářství. V Praze, 8. srpna. Od několika let jsou chéfové cislajtán ských vlád jakoby posedlí, učiniti obyvatel stvo této bezejmenné říše zámožným a šťast ným. Mělo by se to u těch, jimž do rukou vložena je správa státní, rozuměti samo sebou, a lidé, kterým napadla vůbec my- šlenka seskupiti se ve stát, nic jiného o tohoto zařízení neočekávali. Však průběhem doby vlastní pojem státu vybledl do té míry. že stal se pouhou silhouettou, kterouž ti, jimž osudy státní byly svěřeny, vyplňují ne tím, co káže jim povinnost, nýbrž na čem usnese se zvůle mocných a co na povrch vynese vlna událostí Již za Taaffa sotva se národové ubrá- nili horečné snaze zasypatí je plným rohem Abundance, od té doby kázala dosud každá vláda, že v první řadě o to chce se zasaditi, aby obšťastněno bylo obyvatelstvo cislajtán- ské hospodářským blahem, tak aby i v tomto státě nadešel čas, kdy by každý, chalupník i domkář, v neděli mohl si uvařiti k obědu tučnou slepici. Hospodářské povzne- sení státu nalezalo se dosud na pro- gramu všech vlád, jež se byly vystřídaly, v každém jejich projevu byla reforma hospodářských poměrů dvakráte podškrtnuta, tak že člověk slabšía naivnější, nezvyklý rozlišovat ode skutků slova, viděl před sebou na silnici zlato pravém slova toho smyslu se teteliti.

Taaff Praha

6 article

Však lidé zkušenější, a ti nalezali se v obrovské většině, nedůvěřovali opravdo- vosti těchto slibů. Trpká zkušenost naučila je znáti rakouské opravy hospodářské. Vě- děli, co znamená »ruch« v kancelářích ví- deňského lorda pokladův a věděli, že berní úřad, co tento stát trvá, dosud nikdy jim z nařízení finančního ministra nevěštil úlevu, ale pokaždé, kdykoli se na p. t. poplatnictvo obrátiti ráčil, jim hlásal, buď zvýšení sta- rých neb zavedení nových daní a dávek. Z příčiny té obyvatelstvo příliš svižné a podnikavě finanční ministry nikdy rádo nemělo. Rakousko je vůbec vlastí pessimismua nedůvěry a proto by zde potiž měl i sku- tečný spasitel, na něhož ovšem marně dosud tato říše čeká. Však nedivme se: všechny ty velké plány, nesoucí se k hospodářskému obrození tohoto státu, byly příliš průzračné než aby bystřejší oko nebylo je prokouklo a nevypátralo skryté v nich ďáblovo ko- pýtko.

Rakousko

7 article

Bylo na příklad až příliš jasno, že hrabě Taaffe rozvinutím otázky národo- hospodářské a rozruchem sociálním, kterýž k řešení této otázky měl býti při- poután, ubíti chtěl nenáviděnou otázku ná- rodnostní. A když se svým smělým plánem ztroskotal a nucen byl po sedmnáctiletém vuřtlování postoupiti veslo vládní lodi chech tajícím se dědicům z koalice, bylo to první. co tato pestrá společnost učinila, že odstavila národní otázky do neproniknutelné budou- cnosti, za to ale proklamovala intensivnou snahu povznésti hospodářsky tuto říši. A když ji byla neblahou reformou berní povznesla tak vysoko, že k další blahodějné práci již nestačil jí dech, odkázala všechny hříchy své se vším inventářem hraběti Ba- denovi. I ten domníval se, že nejlíp učiní když položí důraz na tradicionáln zdravý hospodářský vývoj státu. A právě okolnost, že bagatelisoval otázku národnosti a že domníval se ve svém, jinak příjemném sankvinismu rozřešiti ji jen tak mimochodem, stal se strůjcem svého pádu. Hrabě Thun už méně »hospodářsky povznášel« a hrabě Clary při nejlepší vůli neměl na to času. Nastoupil dr. Körber, o němž by se zdálo, že vynašel novou theorii, jež opakem zákona gravitace, a sice že ne pouze vzá- jemnou přítažlivostí, nýbrž obecným odpuzo- váním dá se udržeti rovnovaha. A pan Körber, jenž z počátku cítil v sobě způso- bilost a sílu provésti, na čem již tolik poli- tických Heraklů v této říši vylámalo si zuby. dnes také již sahá po typickém arkánu ví

Taaff Thun Claro Körber

8 article

deňských státníků: odvrátit interes národův od otázek, jimiž dosud eminentně byli za- městnáni a získati je pro — hospodář- ské povznášení. Nemůže býti pochyb nosti o tom, že to, co zbývá panu dru. Körbrovi provésti, má býti již jen pouhým dovršením důkazů, že dle jeho přesvědčení rozřešiti otázku národnostní u nás je vůbec nemožností a že mnohem záslužnější nez vysilovati se věčně touto prací Sysifovou, bude, obrátiti se ku konání úspěšnějšímu — ku práci hospodářské. Dr. Körber spekuluje tim na dvě věci Jednak na obrovský hospodářský rozmach v jiných státech a na úžasně zmáhající se tam blahobyt a potom na děsný kontrast všeho toho, na neskonalou hospodářskou bídu u nás. A nespekuloval by za jiných okolnost špatně.

Sysifův doktor Körber

9 article

Je to více než povážlivý úkaz, že v těch oborech práce, v nichž domnívali jsme se býti na vrcholu dokonalosti, Německo dnes už hotové fabrikáty v lepší ještě kvalitě k nám dováží, a při tom mnohem levněji. Je to obraz nade vše pomýšlení truchlivý, když vidíme, jak úžasně zvedají se v poslední době aktiva v obchodních billancích všech států a jak naproti tomu u nás klesají. Je to zjev. že slabé duchy v zoufalství by vrhl, uvážíme-li. jak marnými byly dosud všechny naše pokusy čelící k upravení valuty aspoň do té míry, abychom v internacionálním obchodě nezů- stávali věčně balonem, jejž každý vánek větru jinam zanáší. A co říci tomu, že při tom všem naše domovní daň s přirážkami je bez- mála pětkráte vyšší než v našem bezpro- středním sousedstvu a rolník náš třikrát tolik platiti musí, než za stejných poměrů plat rolník v sousedním pruském Slezsku a jinde Kdežto všude jinde do krajnosti napjata podnikavost, tak že nahromaděné kapitály bez mála celého světa ztrávil průmysl a zdraži tím hotové peníze měrou neslýchanou, u nás na poli obchodním a průmyslovém všude klid hřbitova.

Německo Slezsko

10 article

O, stálo by za to zlatým proutkem vy kouzliti u nás jiný život, než to naše povlovné ekonomické zmírání a dobře chápeme, že dosud všichni, jimž svěřeny byly osudy tétc říše v okamžiku kritickém, hledali záchranu v — povznesení hospodářství. Chá- peme i dra Körbra, ale žel, že marným take tento pokus jeho a že dříve tak nadějeplná, nyní národnostními boji až na kořen spa- lená hospodářská setba u nás více se neza- zelená. A sice proto, že také tento státník, jako celá řada jeho předchůdců postupuje v lé- čení té naší bídy pořadem zvráce- ným. Plán jeho je děravým pro to, že pro- středek zaměňuje s účinkem a že domnívá se spory národnostní odkliditi řešením problémů hospodářských, kdežto dle přiroze- nosti věci, dle logického postup a s ohledem na vlastnosti duše lidové měl by počínati si práv naopak, a sice směrem národ- nostním či vlastně usmířením ve svých právech odstrkovaných a šlapaných národů, klestit dráhu blahu hmotnému a lido- vému štěstí. Jen touto cestou možno dospěti k cíli Jen lid národními privilegiemi přesy- cený, přistoupiti může na jeho návrh. Jen lid mrzký a nehodný jmena národu, obětuje za slib, že lépe se mu povede, práva jazyka svého a podmínky volné národní existence. Tak ale neučiní nikdy národ český. My trvati musíme a trvati budeme na tom, aby dříve určitým a de- finitivním způsobem upraveny byly poměry vohledu národním a aby po právu a spravedlnost vyřízen byl souhrn problémů. jejž nazýváme otázkou národ- nosti. Až tak se stane, podáme ochotně ruce k velikému dílu hospodářského obrození říše této, teprve potom bude nám možno praco- vati s úsilím v zájmu obecného blaha štěstí Na vějičku klamných slibů nesedneme

Körbr

11 article

a mámivým pohledem do kouzelné říše bu doucnosti se také mýliti nedáme. My ale zároveň odmítáme co nejrozhod něji zodpovědnost za bídu, již trpíme všichni které pojí tato říše v neblahý svazek, nebo my hrozných hospodářských poměrů nyněj ších vinni nejsme.

12 article Politické zprávy domácí.

Politické zprávy domácí. V Praze, 8. srpna. (Po schůzi v Rá- tótu.) »Budap. Tagbl.« opakuje s důrazem. že Kolom. Szell je dalek všelikého působení na vnitřní politiku rakouskou. »Kdyby to nebyl sám nejednou výslovně prohlásil,« praví »B. T.« musil by každý, kdo má sebe povrchnější po- nětí o tradicích deakovských, věděti, že žádný uherský předseda ministerský, ba ani žádný význačný uherský politik nesmí se státi a ne- bude přímluvčím strannických zájmů v Ra kousku. Politikové, kteří to činili — nebo v minulých dobách vyskytovali se i takov pláčkové v Uhrách — těžce odpykali své chyby; obezřetnost, takt a minulost Szellova nám však ručí, že se nebude oxponovati ani pro Němce, ani proti nim, tak jako se nebude exponovati pro Čechy, ani proti nim, nýbrž bude dbáti je- dině toho, aby rakouský stát plnil vyrovnáním převzaté závazky taktéž přisně a svědomitě. jako Uhry.« Pokud se týče nynějších zmatko v Rakousku, píše »Tagbl.«, že nejsou pro žád- ného státníka neočekávaností. »Vždyť — prý — nikdo přec neočekával, že si Němci a Čechové padnou z nenadání kolem krku. Nynější situnce v Rakousku byla od vůdčích státníků, mluvě po kupecku, již před mnoha měsící eskontována a bude asi dlouho ještě třeba spokojovati se výpomocnými prostředky, dávno již ustanove- nými . . . Proto — končí »B. T. « — všeliké obavy, pronášené za příčinou schůzky rátótské byly marny, neboť v Rátólu nevyjednávalo se o nějakých státoprávních exparimentech a ne došlo tedy také k nijakým důležitým aneb do konce sensačním usnesením.« V listech německé levice jeví se značné zklamání po návštěvě rátótské. Nejenom že jsou nuceny věřiti, že se v Rátótu nedělo nic světo borného, aspoň nic na jejich prospěch, nýbrž

Budap Szellův Němec Čecho Praha Rá Uhry Čechy Rakousko

13 article

»Pester Lloyd« přišel dokonce se statí neoby čejně podrážděnou, která se nikterak nehodí do krámu německé levice. Chtit jen věčně se »dále protloukati«, není žádný politický program Uhry jsou prý takové politiky v Rakousku již syty. Nezmění-li se v brzku tyto poměry, ne- zbude Uhrám, než postaviti rakouské státníky před rozhodné buď — anebo! Bud pořádek. svobodu, vyřízení nerozřešených otázek, jako i zabezpečení společných věcí pomoci ra- kouské ústavy, aneb — rakouská ústava nesm viseti dále jako žernov na šíji Uher. Po takovém zakřiknuti z Pešti vídeňské listy omezují se ve svých úvahách o rátó ske schůzi několika suchými větami. Jen »N. W Tagbl.« má delší článek, v němž věří zprávě že se v Rakousku do podzima vskutku nebude nic díti a že všechny nynější přípravné práce týkají se jen svolání říšské rady, kteréž se stane koncem září. Ale přes to nedovedl an »N. W. Tagbl.« potlačiti svou nelibost nad tím že obnovení staré většiny pravice dosud není znemožněno, a varuje stát před následky, jež by obnovení staré většiny musilo míti, poněvada by se nestalo bez nebezpečných důsledků jak pro stát, tak i pro vládu. První by prý v tom případě byli dotčeni Němci a proto také by měli právo podati »prvou žalobu«.

Lloyd Uher N W Tagbl Němec Rakousko Uhry Pešť Buda pořádek . svoboda

14 article

V Praze, 8. srpna. (Z rozhran česko-polského ve Slezsku.) D Vlad. Levický dokončil v »Glosu Nar.« svou stať o místních národnostních sporech v česko- polských obeích v Těšínsku a podává positivn návrh na jich uklizení. Dr. Levický je dobře obeznámen s místními poměry na Těšinsku s politováním potvrzuje dávno známou pravdu, že ze sporů těch těží jen Němci, kteří se chápou každé příležitosti, aby zohyzdili Poláky i Čechy nejen sobě navzájem, nýbrž i celému světua aby při každém takovém sporu urvali Slovanům kus půdy pod nohama a upevniti ji na vždy jako »državu« německou, posunutou opět o kus dále na východ. V zájmu obou národností jes tedy ukliditi tyto spory co nejrychleji a po dobrém. Počešťování Poláků neb polštění Čechů nepomáhá nijak tomu či onomu národu, ne- pomáhá ani celému Slovanstvu, naopak škod a škodí zejmena myšlence slovanské, poněvadž ji nepodporuje, nýbrž jen oslabuje, ježto nás o

Vlad Němec Polák Čecho Praha Slezsko Nara Těšínsko

15 article

sebe odpuzuje. Na Těšínsku musí býti společným hoslem jak Poláků, tak i Čechů svorný zápan s německým nepřítelem, jenž je zde nebezpeč nější, než kdekoli jinde, poněvadž slovanský živel ve Slezsku se značně opozdil za sousedy německými. Pisatel soudí dále, že iniciativa ke smíru by měla vyjíti se strany české. Jeť poli- ticky lépe zorganisována, vyškolena a může tedy působiti účinněji. Čechové na rozhraní upo- slechnou zajisté rady českého časopisectva politických vůdců a podají první svým polským bratřím ruku ke smíru. Taktéž appelluje na intelligentní Poláky, aby působili na nižší vrstvy polského obyvatelstva na rozhraní. Bude li se takto s obou stran působiti na sporné strany, zbude ještě postarati se o soudce, jenž by v sporech rozhodl. Za tou příčinou navrhuje, a by se na vyřizování národnostních sporů mezi Poláky a Čechy usta- vily smírčí soudy na rozhraní. A si příslušníci obou národností v každé obci.

Polák Čecho Těšínsko Slezsko

16 article

v každém okrese zvolí osoby, k nimž chovají důvěru, a na jich soud ať přinášejí své národ- nostní spory. Netřeba se báti, že by rozhodnuie smírčího soudu bylo strannické. Podlehaloť by úsudku celé veřejnosti české i polské. Prvou podmínkou smíru jest však uznání »status quo« pro obě národnosti. »Víme, končí dr. Levický. že uklizení místních sporů přejí si jak Poláci, tak i Čechové, a konečného smíru lekají se jer Němci, přející si za každou cenu rozbíti naše síly a zabrati naše práva.« Návrh dra. Levického je nade všechnu po chybnost praktický a přimlouváme se vřele aby si ho povšimli Čechové těšínští. Zemšt poslanci čeští ve Slezsku mohli by snad ve věe té promluviti prvé slovo.

Polák Čecho Němec Slezsko

17 article

Z Pešti, 8. srpna. (Josef Szlavyj. Bývalý uherský ministr financí a místopředseda komory magnátů Josef Szlavy zemřel dne 8 t. m. J. Szlavy narodil se v Rábu r. 1818 jako sy rakouského majora. Studoval na vídeňském Tereziánu, načež se věnoval státní službě při uherskě dvorní komoře, kdež r. 1846 postoupil za sekretáře a při obnovení uherského minister- stva stal se sekretářem ministerstva financi. Z revoluce uherské držel se stranou národní r. 1849 byl v Temešváru postaven před vojenský soud a odsouzen k pětiletému žaláři na pevnosti a skutečně si dvě leta odseděl v Olomouci Obdržev milost, žil až do r. 1860 v ústran na svém statku v biharské stolici. R. 1867 byí zvolen do uherského sněmu a v ministerstvě Andrássově obdržel zprvu úřad sekretáře v mi nisterstvu flnancí, později převzal portefeuille ministerstva obchodu. Když se Andrássy sta zahraničným ministrem, byl navržen za předsedu ministerstva. Szlavy tehda odřekl. Teprve po pádu ministerstva Lonyayova r. 1872 postavil se v čelo vlády. Za jeho vlády provedeno vy rovnání s Chorvatskem. Když se vládní strana rozštěpila ve frakci deákovců a tiszovců, Szlavy podal demissi (r. 1875). R. 1880 stal se spo lečným ministrem financí a zároveň vrchním správcem Bosny a Hercegoviny. Když však za bosenského povstání r. 1881—82 vina tohot se přičítala jeho správě, podal demissi a ustoupi Kallayovi. Koncem r. 1882 ohdržel titu »strážce koruny« a žil opět v ústraní.

Szlavyj Szlava J Szlava Andrássy Kallay Pešť Rába Temešvár Olomouc Chorvatsko Bosna a Hercegovina

18 title

Politické zprávy zahraničně.

19 article

V Praze, 8. srpna.

Praha

20 article

Rusové v Handžurii. Na Amuru. Dne 27. července počaly při bývati do Blagověčenska první posily, vyslané tam z oblasti zabajkalské. Až do té doby místn velitel gen. Gribský měl po ruce pouze jeden řadový prapor vojska, dvě batterie dělostřele- ctva a dvě sotně kozáků. S timto nepatrným počtem vojska nemohl čeliti nepříteli, čítajícímu do 18.000 dobře ozbrojených mužů a 45 děl. z nichž od 15. až do 31. července každodenné bombardoval město. Gribský omezoval se tím, že odpovídal na střelbu čínskou a podařilo se mu zapáliti Sachalin, ležici přímo naproti Blago- věščensku, jakož i Ajgun, ležící 30 verst dále po řece. Dne 28. července přítáhl do Blago věščenska gen. Subbotin s dvěma prapory voj ska, 4 sotněmi kozákův a 10 děly; k nims

Rus Gribský Blaga Subbotin Amur Sachalin Blaga Ajgun

21 article

V drobném prodejii rsaní číslo o sobě . . . za B Pdpolliedni .. . . . za 2h Ve Hlialkácho na vankově ranní číalo. . . . . . . . 10 odpolední. Inseráty plati se hstové rapše Třsdplsoeni a insarty piljimsás zdrviín- steate v Marisníke ulici č. a Ta- nacbázají ze těz rožale tiskárae zetpsdice , Nsrodnich Lssta- kukoginy se novnacej

Marisníke ulice Nsrodnich Lssta

22 article

přidružilo přes 1000 domobranců; dne 29. přibyly na pomoc čety plukovníka Šverina a pluk. Servianova s 5l3 praporem vojska, 14 děly a sotní kozáků. Tím soustředěno v Blagověscen- sku tolik vojenské sily, že bylo možno pomý- šleti na přechod přes Amur, aby se obsazenín hlavních středisek nepřátelských učinily nemož- nými další útoky na Blagověščensk. Časně ráno ve 3 hodiny dne 2. srpna ruské vojsko se pře- pravilo přes Amur a téhož dne obsadilo ves Sachalin. Druhého dne Rusové nastoupili pod velením plukov. Pečenkina pochod proti Ajgnnu po pravém břehu řeky, dobývali jedno činské pobřežní opevnění za druhým, přenocovali v Kolušaně, odkudž z rána vytrhli již přímo proti Ajgunu. Ajgan po zatvrzelém boji vzat dne4. srpna. Čínské vojsko i s místním obyvatelstvem dalo se na útěk směrem k Cicikaru. Tím je zjednán klid na celém pravém břehu Amuru, tak že ruským parníkům nebude již nikdo pře- káželi v plavbě. Při útoku na Kolušan, kde Rusové ukořistíli dvě ocelová děla, množstvi zbraně a praporů, z nichž dva měly nápisy: »Národ silné pěsti« a »Pomáháme Čínu ničiti Evropany«, padl setník kozácký Volkov, 4 ko- záci, raněn jeden esaul, 10 kozáků a 14 řado- vých. Čiňanů nasčítáno na bojišti více než 200. Ztráty ruské a čínské za boje u Ajgunu nejsou dosud známy.

Šverin Rus Evropan Volkov Čiňan Amur Sachalin Kolušana Ajgun Cicikar Čína

23 article

Na pomoc Charbinu. O postupu tří ru- ských oddělení, jichž účelem jest chrániti stavbu železniční trati a vyprostiti posádku Charbina. obléhanou asi 20.000 Číňany, došly následující zprávy: Gen. Sacharov, jenž se před ně- kolika dny zmocnil čínského města Saň- Sině na řece Sungari, postoupil od té doby bez boje o 120 verst dále na jih, tak že se dne 31. če - vence nacházel ještě asi 120 verst od Charbina Lze tedy předpokládati, že se již spojil s po sádkou charbinskou. Západní oddělení, operující pod velením gen- Orlova, srazilo se dne 30. července nedaleko Chajlaru s 5000 Číňanů, kteří měli dvě děla I zde byl boj velmi tuhý, neboť Číňané pod ve- lením chajlarského místního velitele výborně manévrovali a dobře vládli moderní zbraní, kte rou byli vyzbrojeni. Konečně Rusové prorazil činský voj, z něhož zůstalo přes 200 mrtvol na bojišti, ostatní pak se dali na útěk směrem k Cicikaru. Město Chajlar vydáno Rusům bez odporu. Gen. Orlov vyslal do Chajlaru tři kozá- cké sotně jako posádku a sám nastoupil další pochod k horám chinganským. Dne 2. srpna byl v Undungi. Východní oddělení pod velením generála Čičagova obsadilo dne 2. srpna pevnůstku Echo po tuhé srážce, v níž padlo osm dragounů tolikéž zraněno. I zde čínské obyvatelstvo prchlo směrem k městu Ningutě. Nejvýchodnější trat železnice je zde zabezpečena od ruských hranie až za řeku Mureň. Západně od této řeky kladou se již opět koleje. Také na nejzápadnější trat dráhy na hranicích zabajkalského kraje vrátili se železniční dělníci, aby opravili, co tam Čiňané na dráze zničili.

Číňan Sacharov Rus Orlov Čičagův Charbin Sina Sungari Orlov Cicikar Chajlar Ninguta

24 article

K úmrtí Liebknechtově sdělují berlinské listy některé ještě podrobnosti Odpoledne před smrti zúčastnil se Liebknecht sezení výkonného výboru socialistické strany. potom pracoval do večera v redakci » Vor- wärtsu«. Odcházeje, ukládal redakci listu, v je- hož čele stál, aby se nedávala zatla- čovati nikdy do dofensivy, nýbrž aby sama vždy ofensivy se uji- mala. Doma ulehl, necítě se nijak churavým. Ke 4. hod. byla však choť jeho probuzena sil- ným chrapotem manželovým. Tento byl se v zápase se smrtí vztýčil zpola na loži. Rychle povolán lékař, ale konstatoval již jen smrt, nastalou zá- chvatem mrtvice. Svobodomyslný »Voss. Ztg.« píše o Lieb knechtovi: »Bezohlednosti svou na sněmovní tribuně až nápadný muž byl pro poctivost a důslednost svou vážen takě u svých o- půreů.« Rovněž svobodomyslný »Berl. Tageblatt ličí zemřelého jako tvrdošijného dogmatika, jenž s fanatismem náboženského vyznávače snažil se myšlenkám svým zjednati rozšíření. Ale i jeho odpůrci, praví »B. T.«, jenž k odpůrcům tém náleží, přiznávají jemu, že byl »neoblomný. tvrdošijný, nezištný, poctivý člověk a politik.

Liebknechtův Liebknecht Voss Berl

25 article FEUILLETON

FEUILLETON Mladá Belgic.

26 article

V Drážďanech. Je vám snad trochu podivno, psát z Dráždan o belgických umělcích, ale »Mahomed šel k hoře«. Belgičtí »mladí« jsou, zdá se, dobře organisováni, přes to, že jich země víc tihne k Francii, že kultura jich je víe latinská, než germánská, nebojí se učiniti uměleckou invasido Německa, nutiti přímo anoncemi a sloupci re- ferátů bodré Sasíky, aby sli se podívat na výběr jejich domácí produkce, který vystavují ve vý stavě saského uměleckého spolku na Brühlerově torasse v budově umělecké akademie. Nevzdo- rují cizině, nenaříkají nad špatným uznáním. nad nevšímavostí cizích větších národů, ne hlásají světu, jak málo se jim přichází vstříe soukromé prádlo vypírají doma, a vůči cizině presentují se ve svorné exposici, kterou pan Alfred Ruhemann z Bruxelles provází informační knižkou, jíž, třeba byste nesouhlasili s dithy ramby a superlativy, kterými oplývá, přece ne- upřete poctivou snahu, uplatnit mladé belgické umění a získat mu v Německu sympatil. Je ostatně i jinak, úpravou i textem za- jímava ta malá knížka »Jung Belgien«, ozdo- bená červeným, plakátovým titulem od mladé

Ruhemann Jung Drážďany Francie Německo Brusel

27 article

belgické karrikaturistky Léo Jo. Seznam as de- vadesáti vystavených děl dvaceti čtyř umělců stlačen na přiložený růžový papírek, knížka však věnována dobrým portraitům vystavovatelů, fotografovaných v atelierech po většině před svými vystavenými díly, a provázených stručným náčrtky jich dosavadní činnosti, směrů, kterými se berou, vlivů, jimž podléhají, a — bona fide — nadějí, které slibují do budoucnosti. Tomuto poslednímu bodu věnována až příliš pečlivá pozornost: »počínající nesmrtel- nost«, »evropský věhlase, »první místo ve svém oboru« jsou epitheta, jimiž pan Ruhemann ni- kterak nespoři, ovšem stále vzhledem k budoue- nosti. O současné činnosti mladých mistrů, kteří podnikli uměleckou pouť Německem, mluví střízlivěji, ačkoliv i tu uplatňuje každý, sebe drobnější detail, a opatrně se vyhýbá nebez pečným komparacim se starými mistry neb s opravdovými vůdci moderních směrů. Tato přílišná starost, přesvědčiti Němce o opravdov ceně umělecké mladé Belgie vadí návštěvníku. informoval-li se napřed. Půjdete do pěti, šesti rozsáhlých, chude vypravených sálů s pěkným světlem, kde bel- gická kollekce visí promíseně s různými ji- nými díly, a na počátek máte tísnivý dojem — tak málo nalezáte toho opravdu originálního, svérázného, a při tom technikou i myšlenkou svérázného, jak byste dle popisu očekávali.

Léo Ruhemann Němec Německo Belgie

28 article Ani remeslnou routinu officiálních výstav ani

Ani remeslnou routinu officiálních výstav ani rázné, až vyzývavé, přemrštěné, ale při tom přece svěží přehánění secessionistických výstav tu ne najdete. Je to vše dosti klidné, krotké, jal v barvě, tak v linii, tak konečně i v téch vý střelcích, když na př. uřízne malíř stromy ro stoucí nad rybníkem a nechá jen vodu, v ktere se zreadli, neb když ze šťávnaté polní zeleně — v tiché krajince nechá vzlětati průhlednéh andělička s housličkami. Veskrz vidíte ozvuky téch moderních směrů, ať konservativnícha výbojných, jež kypí dnes Evropou. Věrnost k starým mistrům krajinářům pro- jevuje Géo Berniez ve vzdušných, dobře svl- tících krajinách, oživených stády pěkně malo vanými. Léo Jo, mladá umělkyné, jež bez vší školy a tradice na ráz svými karrikaturami, trochu přehnanými, prorazila a dnes věnujese plakátovému uméní posledního stylu, širokýeh kontur a kříčících plošných skyrn, podává pěkné ukázky poslední tvorby, připomínajie živě výstřední výzdobu pařižských cabaretů artistických. Tiché, rozkošné koutky z »Pavs- Bas«, ty mlčící kanály, rudé svitici střechy na- chýlených domků, lomené a klikaté linie, jež pestří se barevnými skvrnami v belgických hollandských městečkách, milují Rodolphe Juliette Wytrmanovy. Třeba byste nepodepsal výkřiky obdivu, jež podává katalog, třeba také jste viděli výrazněji zachycené kouty z Brugge na př. na virtuosních skizzách našeho Schwai gera, přece neupřete oběma teplé, zivé odušev- nění sujetů a poctivost i věrnost v podání. K an lickým praerafaelistům lne G. M. Stevens, jenž kromě několika menších děl vystavuje nejroz měrnější dílo výstavy »dcery královské«. Řadu dívek úmyslně tvrdých pohybů, v nádherných barvitých a bohatě vzorkovaných brokátech, s drahokamy a perlami v hlavách, s drobnými rekvisitami, skřinkou, zreadlem, atd. v rukou.

Léo Rodolph Juliette Wytrmanův G M Stevens Evropa Brugge PavBasa

29 article

Hlavy i ruce výrazně se odrážejí od toho bo- hatstvím přetíženého pozadí, a třeba silně upo zorňovaly na své anglické vzory, přece svědč o dobré technice i vnímavé duši svého tvůrce. S několika portraity a dobrými plakáty fran- couzské manýry vystupuje Henry Meunier, sy slavného kresliře a synovee ješté slavnějšího Konstantina Meuniera. Nedosahuje obou, ale prozrazuje dobrou školu jich vlivem. Z portraitních studií dobře je malován »despota«, malý hošik v bohatém kostýmu o J. Gouveloosa. Celkově jedna věc zaráží: jak hyne stu dium lidského těla v maliřství. Jediný akt žen- ský Frant. Smeersa, ostatně všude krajina, inte- rieur, zátiši převládá, studium linie, povrchních dojmů, světelných a barvitých effektů převládá dokonale. Z dosti hojných sochařských praci vzpomínám většího skupení L. Maseréa »la ré- volte« (belgičti umělci i v německém katalogu podrželi tituly francouzské), žena třímající prapor. muž napřahující kámen a křišící hoch, všichni

Meunier Konstantinos Meunier J Gouvelooso František L Maseré

30 article

v poprsí, se zlobnými zraky, dobře vystiženým vzrušením tváře a výraznými pohyby Dali by se ostatně vyčísti všichni ti mlad i ti, kteří se pohybují v konvenčním krajinář ství, a u každého dal by se najíti zajímavý ně- který detail. V celku dá se podepsati, co praví o nich A. Ruhemann v předmluvě: »Jako Hol- lanďané a Skandinávci stojí Belgičané oběma nohama na zdravé mateřské půdě, jež u nich zvláště je vydatná šťastným smísením germán- ství s latinskými zbytky. Belgické umění, aniž by se uzavíralo na technickém poli výtěžkům jiných národů, a aniž by se vzpíralo impres- sionistickému hnuti, vrací se přece vždy ke svým vrozeným sklonnostem. Jest to tudíž po- ctivé, zdravé, konservativní umění . . .« Na konec ještě několik řádek. Nemyslíte, že by naše mladé umění nemohlo podniknout podobný umělecký výboj do cizíny. Máme ta- kovou legii mladých, dobrých talentů, máme tolik děl vzácné krásy od nich, — vybraná výstava, dobrý průvodce v několika řečech, jenž by vylíčil stručně naše umělecké poměry, podal portraity a charakteristiky našich mladých umělců, reprodukce děl, jež nemohla být vy- stavena — a tak putovat po čelnějších městeci Evropy na vlastní pěsť, hez vídeňských impres- sariů. Dočkáme se toho

Ruhemann Skandinávec Belgičan Evropa