ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 bf6a12f0-7129-11dc-98ec-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 31 celkem · entity: place 46, person 36, org 17, work 4
1 masthead
Ročník XXXXIV.
2 masthead
V Praze, v úterý dne 14. června 1904.
Praha
3 masthead
Číslo 163.
4 article
Ka ranní a odpol. list přodp liácí ne- Praze v ažmini RErrt i tojta s dvojí čonáško ntiat. . . . vo slisiko nzáe roštoat
Praha
5 title
2Ko
7 article
nt kais : szenl k vee
8 article Válka.
Válka. L. Z Petrohradu, 13. června. (Pov ulr. »Nár. Listů«.) Zaznamenáno bylo několik případův ukrutno sti sbrutálnostíjaponských. Kor- respondent »Rusi« podává dnes právu o vojáku ruském, jenž byl zalezen po bitvě u Saimadze. Mrtvoln jeho byla zohavena a jazyk mu vyříznut. U Turenčenu dobit byl jistý zraněný důstojník ruský. Za- mamenávají se však další ukrut- nosti japonské. Ačkoliv Japonei připisují olupování mrtvol a do- bíjení raněných u Turenčenn na účet ehunchuzův, není pochyby, že na ukrutnostech těch měli podíl také Japonci. Z Kodaně, 13. června. (»Neue F . Presse.«) Velké ruské loďstvo, které záleží ze 40 velkých a malých vá- lečných lodí a které jest nejspíše novým loďstvem východomořským, plulo dnes kolem ostrova Born- holmu směrem západním. Z Petrohradu, 13. června. Jeden torpedový člun japonský, vyslaný k útoku na pobřežní dělostřelectvo, byl potopen. Z Petrohradu, 13. června. (C. - B.) Úfadní.) Gen.-major Karkevič tele- grafoval včera hlavnímu štábu: Po- slední tři dni nestala se žádná změna v postavení vojska v okolí stanice Vafanďanu. Nepatrné šar- vátky mezi předními strážemi svá- dějí se každý den. Postup kozáků zmařil japonské pokusy o zatlačení našich stráží jižně od stanice Va- fanďanu. Na západním pobřeží ljaodun- ského poloostrova je vše klidno. Nepřátelské lodi se čas po čase ob- jeví, ale nepřiblíží se k pobřeží, Japonci nepostoupili ze Sjujanu. nýbrž okopávají se — jak došle zprávy oznamují — v okolí tohoto místa. (Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz na straně 4.
Rus Japonec Neue Born Petrohrad Kodaň Vafanďan Virginie
9 title
Mladoboleslavský sjezd a jeho
11 article
Jako po dnech chmurných první úsměv slunce roztrhavšího mraky, rázem rozjasní zveselí obraz šírých krajův, tak i zdatný projev lidové poctivosti a uvědomělé síly, kře pkosti nysli a ducha, zdravého rozumu a vůleve službě pravdy a práva radostným jasem rozra doje, prozáří a zolaví duši národa, zmořonou
12 article
dlouhým příkořím a trudy všeho druhu. Bylo to naše rozkošné Pojizeří, které před šestnácti lety svou památnou volbou našeho nepod- dajného Vaclava Jandy (25. srpna 1888) rázně ponaučilo kruhy vládnoucí o pra- věm smýšlení národa českého: — a jest to opět naše Mladoboleslavsko, které včera prokázalo národu našemu a svaté věci jeho novou, podobně vlasteneckou službu v pravý čas: to svým velkolepým manife- stačním sjezdem na obranu ná- rodní strany svobodomyslné proti její přočetným hancům, škůdcům a vrahům vše- likým, usilujícím o vyrvání jí praporu národ- ního z ruky, o rozražení její řad, o její zkázu a udolání v hodině nejtěžšího a snad pro celou budoucnost rozhodného boje. — Neboť oč vlastně běží dnes politice vládní a všem jejím némeckým halapartníkům ve Vídni jako v Praze? O nic jiného, než a by hradby, jimiž mladočeská strana se obehnala, byly ztečeny, aby v- dobyta byla česká obstrukční pev- nost a na troskách české opposic aby mohli v říjnu zaplesati Němci v »dělném parlamentu« se svým vítězným »Kurokiem« Kör brem a triumfálné vztýčiti prapor svého neob mezeného »veta«, svého znovudobytého něme- ckého panství nad námi a veškerým Slovan- stvem rakouským.
Vaclava Janda Němec Vídeň Praha Slovan
13 article
Toť dnes jediným a spolačným cílem všech zapřisáhlých nepřátel národa našeho. »K tomu naverbovány«, jak brněnské »Lidové Noviny« trefně poznamenávají, »kde které pomocné síly, kde který žurnalistický žoldnéř, k tomu pracují německé hospodářské korporace, spole- čenstva a cechy, pak různí vládou více méně dekorovaní a vydržovaní političti čini te lé, poslanci a agenti, úřadníci, vo- jáci, kněží a lid obojího pohlaví. Kdo má jaké bolesti ať v hlavě nebo v knofll- kové dirce, tomu se pomoc buď poskytne aneb aspoň — slíbí. Skleslé naděje na kra- janská křesla ministerská se opět oživují a vzpří- mují. Hospodářské snílky a projektanty vodi agenti Körbrovi na vysoké rozhledny odkudž jim kyne čarokrásná vyhlídka na četné a tučné subvence, veřejné práce, kanály, želez- nice, velkostavby a jiné výnosné podniky. Z l ate doly se otevrou přestane-li ob- strukce. V říjnu jistě bude Rakousko oplý- vati strdím a mlékem. Kanaan byl hadr prot tomuto Eldorádu. Vídeňská bursa, tento starý pelech všech vídeňských darebů, darmošlapů vydřiduchů, rozširuje již vílně s voje nozdry a svolává celý průmyslový, peněžní. živnostenský a obchodní svět do boje p roti obstrukci české, jako by již stál před branou nový hospodářský rozkvět z počátku sedmdesátých let. Kdo nedá se otráviti těmito rohlíky, tomu se hrozí. Úšklebkem na tíseň českého sněmu štve se rolnictvo i živnos tničtvo české, z finančních nesnází zem- ských, hádá se na blízkou kata- strofu, jen aby si vláda z této hus kůže vypéci mohila svoje škvarky. Zastřený absolutismus vyhlašuje se za nejjistější a nej- pohodlnější fundament vlády, jen aby se zošklivil české delegaci a ona střemhlav vrhla se ve vír parla- mentních prací
Kanaan Rakousko
14 title
ODNíi
15 article
Dokud trvá a zápasí nezdolána mlado- česká obstrukce na hradbách, dotud nemohou němečtí levičáci opanovati parlament, nemohou v něm uzákonit ani státní němčinu, ani národní rozdělení »české provincie«, aniž prosadit ostatní svá »zbožná« desideria, složená ve svatodušním programu německých obstrukčníků blabé paměti. Proto má býti mladočeská strana všemi možnými raffinovanými prostředky rozmělňována, v očích voličův očerňována, jako nepřítelk lidu osočována, ježto prý jej svou marnou, bezvýslednou a beznadějnou obstrukcí jen v jeho hmotných zájmech poškozuje, v pokroku a vývoji kulturním zdržuje, o dobrodiní parla- mentu připravuje atd. A nejsou to jen časopisy německé, nejsou to jen agenti německo-centra- lističtí, kdož proti obstrukci naší brojí a vše- možně ji lidu českému zoškliviti a jako holý, záškodný nerozum vylíčiti hledí. Z vrozené nenávisti proti straně svobodo- myslné pracují tu po boku německých listů »pro krále Körbra« i české orgány konser- vativní, realistické i agrárníckél A vede toho, jaká to organisovaná štvanice po nesčetných schůzích sociálně demokratických, národně socialistických, radikálních a pokrokár- ských proti existenci národní strany svobodo- myslné a proti jejím poslancům. Kdo by zmařil tu spoustu vražedných pomluv, metaných po léta demagogickými štváči, vyzývajících, jako nedávno ctný hr. V. Šternberg v Opočně již přímo k — lynchování mladočeskýeh vůdcův ! —
V Šternberg Opočeň národní strana svoboda
16 article
Nuž a proti všemu tomuto spiklému vra- žednému úsilí naše strana pohříchu neuměla s dosti rázně bít a bránit. Vůdcové a poslanci její v dobrém vědomí, že poctivě hájí věc svého národa, že v ničem se nezpronevěřují programu strany, na nějž byli zvoleni, pohrdali těmi agitátory a štváči i jejich pomluvami, nechvátal ihned z arény sněmovní mezi lid, aby mu zje- vili pravdu a odrazili klevetníky. A to byla chyba, která zle se mohla mstíti na budouc- nosti strany, připravujíc poslance o důvěru méně probudilých nebo méně rozvážných voličů. My dávno na tento nedostatek ostražitosti, na tuto fatalistickou nedbu vůči patrným po- ruchám a škodám v organismu strany naší že- hrali a důtklivě poukazovali. »Agitujte ! Agi- tujte !« volával proslulý vůdce Irů Daniel O 'Con- nell ke své straně zápasící a měl pravdu! V ná- rodě tak ohroženém nebezpečenstvími a nástra- hami tajných i zjevných nepřátel — nutn ustavičně a gi tova t pro poznanou pravdu, dlužno neustále apoštolovat, budit a rozhojňovařřady vyznavačů utvrzovat probuzených a tužit bo- jovníků. Jinak přijde za noci nepřítel a na- seje koukol v pšenici.
Ir O Con
17 article
Nuže, včerejší mladoboleslavský sjezd, svolaný za účelem obhájení, obrození a osvěžení organisace strany, plně dal nám řečníky svými za pravdu. Rázně a hrdě ohlášeno na něm nadšeným souhlasem 700 zástupcův celého kraje, že národní strana svobodomyslná má ještě pevnou půdu a horlivé i upřímné přátele v národě českém, kteří nezvratně trvají při praporu a programu, nevyžadujícím nižádných oprav a změn — a že s plnou důvěrou stojí za svými poslanci, vyzývajíce je, a by nepo- volili, nýbrždále zbraníobstrukce čelili nepřátelské nám vladě a její pomáhačům, až je vytrvalostí svého odporu donutíme k plnění zákonů, ku spravedl nosti a práv u. To byla odpověď chrabrá českého lidu pravý čas, v předvečar sněmu če ského, na němt chtějí nepřátelé naši nejsvévolnější obstruke svou potýrati nás tak, abychom upustili od spra vedlivé obstrukce své v parlamentě vídeňském. Nuže, nyní jim lid český z jize- ského kraje — jednoho to z nejprobudilejších a nejznámějších krajů Čech — pověděl hlasite a důrazně vůli s vou. Tušíme, že budou mít na odpovědité všickni dosti! Avšak neméně důraznou a důle- žitou jest manifestace mladoboleslavská pro obro- zení naši strany: jest to signál k novému ži- votu, k zreformování v hlavě i v údech, k no- vému sebrání sil ve všem našem táboře bran- ném, čemuž přejeme z té duše zdarul Přednášky hr. Lützowa na univer- sitě oxfordské o českých histo- ricích. ODruhá přodnáš ka.) Ozford, 10. června 1904.
Čechy Ozford práv u
18 article
Po druhé jsem vyjel z nesmírného nádraž Paddington do Oxfordu. Jizda zeleným, úrodným krajem netrvá ani půl druhé hodiny. Uprostřed luk a zahrad v Readingu viděl jsem velké to- várny na suchary, patřicí známé rodině Palme- rově. V našem hudebním světě je jméno paní Palmerové právem populární. Vedle továrních budov dvě velká zelená hřiště, tovární klub. dokazuje, jak je postaráno o zábavu a zdrav úřadníků a dělníků. V tichých zahradách kolejí oxfordskýeh pocítil jsem ostrost kontrastu své dopolední procházky v závratném hlučném shonu a ryku londýnských ulic Picadilly a Strand, kde horeč- ným tempem bije tepna šestimillionového města. s touto snivou toulkou mezi zdmi knihoven pracoven nerušeného klidu, ve stínu rozložitýc alejí, jež šuměly svými větvemi do poetických meditací Shelleye a Rossetiho Neobyčejné je poetické kouzlo, obestírajíeí některé koleje, vznešené historickou omšelostí gotických budov a věží a tak svěží zelenou bujností svých zahrad a stromů. Návštěva Mer- ton College, nebo nádherné Christ Church College zůstane každému nezapomenutelnou.
Palme Palmer Paddington Oxford Reading Picadilla tovární klub ton College Christ Church College
19 article
Slavnou minulost anglické kultury připomíná v první kolejí Wyeliíf a Harvey a v druhé Ben Jonson a Locke. V Church College studovali též politikové Gladstone a Salisbury Každá kolej honosí se, že dala své vlast velikána vědy, literatury neb politiky. Ve Wor- cester C. studoval Thomas Guincey, jehož duch bloudil ve vidinách opiových a hašišových jenž psal bizarrní essaye, též o kráse vraždy se stanoviska estetického. V University C. vzpo- mínám na jemnou fysiognomii básníka Shelleve. tak jak ji představují dva portrety v The Bodleian Library. Básník etherické snivosti na- psal jako dvacetiletý student pojednání o »Nut- nosti athcismu« a byl vyloučen z university V Oriel C. byl žákem sir Walter Raleigh. skvělý hrdina tragiekého osudu, v New C. stu doval William Pitt, v Christ Church vévoda Wallington atd.
Wyeliíf Harvey ben Jonson Locke Gladstone Thomas Guincey Shelleve Raleigh Pitt Wallington Salisbury Wor Nut New C Church College University C univerzita V Oriel C Christ Church the Bodleian Librara
20 article
v drobném prodeji rauní číslo o sobe sepsleknl Ve álialkich na venkor ranní česla, . . . . . sdpol ední Inseratr plati se hotové sepře Předplacení a inserty přijímá dmini- strace v Marianské ulici č. 3. Tan nachárají ss tek pržs kce tiskárna a ezpodice .Národnich Listá“ Bakopisy se nevraesji.
Tana Národnich Listat
21 article
»Taylor Institution«, rozložitá bu- dova klassického slohu, lišící se od ostatníh rázu města, po druhé hostila hojné posluchač- stvo, jež přišlo vyslechnouti přednášku hraběte Lützowa. Ústav tento byl založen sirem Ro- bertem Taylorem, znamenitým architektem, který umřel r. 1792, zanechav velký obnos na zbu- dování pěkné budovy a zřízení nadace pro učení a pěstování evropských řečí. Budova byla postavena r. 1845—48, dle nákresů Cockerel- lových a je zdobena allegorickými postavami Francie, Italie, Německa a Španělska. Obsahuje rozsáhlou bibliotéku cizích literatur. Na ústavě tom byla zřízena též stolice srovnavacího jazyko- zpytu, na níž učil proslulý Max Müller. Dále vyučuje se tu řeči francouzské, německé, italské a španělské. Rovněž k »Taylor Institution« náleží na- dání Ilchestrovo (Ilchester fond) pro po- vzbuzení studií slovanských řečí. Kurátoři tohoto nadání vyzvali hrabéte Lützowa k přednáškám z české historie. První přednáška hr. Lützowa měla, jak jsem telegrafoval a psal, velký úspěch. V druhá se úspěch stupňoval. Nával posluchačů byl ješté větší a dojem konference ličící velikost doby husitské a její kronikáře byl ještě hlubší. Ještě před započetím přednášky byl pro- stranný sál naplněn. Přišlo zejmena mnoho professorů university oxfordské s damami, mnoho studentů a dam studentek i ze společnosti ox- fordské. »Účastenství neobyčejné«, tvrdil jeden z professorů, »neboť nesmíte zapomenout, že v Oxfordu každý raději sám mluví konference nežli poslouchá«.
Lützow Taylor Müller Francie Německo Španělsko Oxford nadace pro učený Ilchester fond Taylor Institution
22 article
Bylo vidět, že díky popularitě hr. Lützowa, přednášky o české minulosti vzbudily kromoby- čejný zájem v nejslavnějším městě kulturním. Z professorů dostavivších se ke drubé přednášce uvésti dlužno ovšem v první řad přítele Slovanů R. A. Morfille z »Queens College«, znamenitého jazykozpytce celtického Rhyse, jenž je přednostou »Jesus College«, Williamse z »Lincoln College«, Beaz- lyho z »Merton College« a též knihovníka »Taylor Iistitution« Krebse. Přednáška hr. Lützowa, který byl uvítá potleskem, byla vyslechnuta s tou pečlivou, zrovna zbožnou, soustředěnou pozorností, jakou se vyznačuje anglické obecenstvo. Někteří po- sluchači dělali si poznámky. Když skončil, brl přednášející, jenž s vervou přednesl krásnéa vzrušující stránky ze slavných dějů českých, odměněn hlučným potleskem a obklopen zástu- pem blahopřejících. Hr. Lützow tak přímo, nejen působivost svých znamenitých spisů, vzbudil opravdový zájem o český národ a jeho minulost u nejvzdé- lanějšího posluchačstva anglického. Jeho slova pronesená na universitě oxfordské vyvolajíu mnohých touhu blíže poznati národ, který svou minulosti, svým bojem proti papeženství, svými obětmi přinesenými reformaci náboženské a po- kroku osvěty je tak blízký sympatii a citu ná- roda anglického! Též pro naši českou veřejnost má tato druhá přednáška hr. Lützowa zvláštní význam. Její úvod je vlastně promluven s tribuny nej- slavnější university — do Čechl Pamatujete se na tu bouři hněvu, která zachvěla celým českým národem, jež vytryskla
Lützow Slovan Morfille Taylor Krebs Beaz Hradec Queens College Jesus College Lincoln College Merton College
23 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Z naší novodobé minulosti. Dle svých upomínek a zápisků vypravuje dr. Servá Helle
24 article V době absolutismu.
V době absolutismu. Bazby na chléb a maso. — ChIéb nouka ze Saska. — Jednotná cena masa Spor pro přeplatky. — Z tehdejší sta listiky města Prahy. — Obecní roz po- tet na rok 1857. — Šindelem kryté do ny a dřevěná stavení. — Jak vypada tehda »Dobytěí trho). Stanuv ve svých upomínkách na chvilk u tržiště na potraviny, mám za vhodné zmíni ne, jak bylo v letech padesátých v Praze chlebem a masem. Na obě tyto fundamentáln polraviny vydávána tehda magistrátem pro každ něslc nepřekročitelná sazba. Sazby tyto vyhla- šorány úřadními plakáty a novinami v denníeh tprávách. Ohledně chleba stanovena pro každý něsíc váha šestikrejcarového bochánku, na pří- llad: v únoru 1856 musil vážiti 6krejcarov jecen bílého chleba (první a druhě jakosti) 1 libru 24 lotu, černého chleba (třetí jakosti) 1 libru a 4 loty; pro měsíe duben stanovena váha šestikrejcarového bochánku bilého chleba ma 1 libru 14 lotů, černého na 1 libru 17 lotů; v květnu musil už vážiti 6krejearový pecen bí- lého chleba 1 libru 17 lotů a černého 1 libr 20 lolů a roku 1857 v dubnu musil váži 6krejearový pecen bílého chleba 2 libry 33/ lotu, černého 2 libry 102 lotu, v srpnu bílý pecen 2 libry 32 lotu, černý 2 libry 71g lotu atd. atd. dle tržních cen obilí. Zajímavou zvláštností oně doby bylo, že se v Praze prodával hojně chlěb ze Saska sem přivážený. Na vysvětlen khoto zjevu dlužno uvésti, že se tehda vyvá- želo z některých krajín naší země obilí do Saska a že se odlamtud vracelo, jako hotový chléb.
Šindel Stanův Sasko Praha
25 article
Podobně dělo se též s pšeničnou moukou. Mnozí krupaři pražští odebírali mouku ze Saska. Saské mlýny obráběly sice také pšenici z Uher- ska, zejmena z Banátu tam přiváženou, jak mlýny pražské, ale proto přece byla mouka ze Saska sem přivážená buď lacinější, aneb — při slejně ceně — lepší než zde vyráběná. Saské mlýny měly totiž modernější, dokonalejší zaří- zení, zužitkovávaly lépe černější druhy mouky. otruby atd. a byly tedy s to prodávali jemne druhy mouky laciněji, než bylo možno mlýnům zdejším. Na hovězí maso vydával magistrát pro každý měsíc jednotnou sazbu, bez ohledu na druh masa. Na příklad: v dubnu 1856 stála libra hovězího masa 12 krejcarů, v květnu 13 krejcarů atd. V některém měsíci zvýšena cena 1 libry hovězího až na 14 krejcarů ; vů- bec stanovena cena dle přihonu čili dle situac dobytčího trhu. Roku 1857 byla cena mas skoro beze změny, 13 krejearů stříbra za libru a klesla teprve koncem roku na 12 krejcarů. Magistrát porážel časem sám voly nebo krávy a vysekával maso na zkoušku, aby seznal, z jakou nejnižší cenu řezníci maso prodávati mo hou, aby přece se slušným ziskem pracovali.
Sasko Uhry Banát krejcar
26 article
Při stanovení ceny nečinil žádného rozdilu,z které části se maso béře. Tu pak stávalo se, že hospodyně nebo kuchařky samy nabízely o krej- car nebo dva krejeary více za libru, aby dostaly maso lepší a někdy žádal takového příplatku řezník. Avšak přeplatky byly zakázány a řezník nesměl jich přijímati ani, když mu dobrovolně byly nabídnuty. Žádal-li nebo přijal-li řezník více, než sazbou bylo stanoveno, měl kupující právo, ba v úřadním smyslu i povinnost, věe tržnímu úřadu oznámiti. Každý si snadno do- myslí, že za takovýchto okolností tržní úřad stále byl zaměstnán žalobami a spory o překro- čování masné sazby, k nimž nezřídka také kon- kurenční řevnivost dávala popud. Řezníe i obecenstvo žádali již r. 1855, aby magistrát pražský stanovil tři ceny, 14, 13 a 12 krej- carů za libru dle části, z které se maso béře, ale na takovouto novotu se byrokratický apparát městský nebyl s to vyšinouti. Zmínka o sazbě na maso zavdává podnět, aby zde pověděno bylo několik slov ještě o řez- nících té doby. Maso smělo se v letech padesá- tých v Praze vysekávati a prodávati jenom v ma- sných krámech novoměstských, staroměstských a malostranských; na předměstích provozo- vali řeznici svou živnost po venkovsku, to jest každý pro sebe ve svém domě nebo sídle, leč i tu bylo později předepsáno zřízení společných masných krámů. Počet řezníků v Praze byl pevně stanoven v ten způsob, že bylo na Novém městě povoleno a zřízeno 32 krámů, na Starém městě také 32 a na Malé straně 16; avšak stávalo se, že ten neb onen řezník ještě jeden krám si získal a tedy (pod jedním nebo pod dvěma jmény) ve dvou krá- mech vysekával a že tedy bylo ve skutečnosti
Praha
27 article
v Praze méně řezníků, než 80. Tak na přiklad bylo roku 1856 na Novém městě 27, na Sta- rém městě 25 a na Malé straně s Hradčany jenom 13, celkem tedy v Praze 65 řezníků tak že připadalo na jednoho řezníka 1910 oby- vatelů. Praha čítala totiž roku 1856 celkem 255 ulic, 59 náměstí, 3395 domů a 124.200 oby- vatelů. Vyšehrad čítal 81 domů, Karlín 212 a Smíchov (s Košíři a vilami) 242 čísla. Stati- stika živností, povolání a podniků jevila řeče- ného roku tyto číslice: mlýnů a mlynářů bylo v Praze 48; z těchto mlýnů byly jenom 4 za- řízeny americkým způsobem na pohon parou. Krupařů bylo 199, pekařů 62 (na Starém mě- stě 27, na Novém městě 19, na Malé straně Hradčanech 16). Kromě těch byla ještě řad pecnářů. Řezníků, jak už řečeno, bylo 65. Pivovarů na Starém městě 19, na Novém městě také 19, na Malé straně 5, tedy celkem 43 sládci. Hostinců bylo 404, kaváren 57 a vi- náren 35 (některé hostince byly zároveň také kavárnami). Cukráren bylo 38 a dvě továrny na cukrové zboží. Doktorů mediciny bylov Praze 220 a vedle nich 24 zkoušených ranho- jičů a porodniků. Lékáren 15. Advokátů 61 notářů 8. Knihkupectví (s c. k. hlavním knihoskladem) 12, obchody s uměleckými vý- robky a hudebninami 3, antikvariátů 8, půj- čovny knih 3. Knihtiskáren bylo 12, vedle nich pak 12 ocelo-a kamenotiskáren. Noviny, tak zvané politické 4 (z nich jedny české, »Pražské Noviny«) a jeden lístek lokální. Malířů, histori- ckých a portretistů 42, krajinářů, pro architek- turu a ornamentiku 13, malířů na porculánu 7. Malířů pokojů 67. Krejčovských mistrů pro mužské 475 a vedle nich 60 dekretářů, pro ženské 158 a 1 dekretář. Obuvníků bylo 210. mistrů a 67 dekretárů. Obchodů se zbožím střižným, modním a ozdobným 209, obchodů se suknem 43. Modistek (pro ženské klobouky a čepce) 58 s legií pomocnic, květinářek 14.
Krupař Praha 59 náměstí Vyšehrad Karlín Smíchov Hradčany 16 Praha 220
28 article
Zlatníků bylo 87, vedle nich 12 zlatníků židov- ských, 9 dekretářů a 5 majitelů továren na zlatnické zboží. Fiakrů bylo 106 se 189 vozy- Statistika je věc svůdná, to jest, začne-li kronikář číslice uvádět, lákají jej kolonny cife dále a dále, často ze zajímavého porovnávání až do čiré nudy. Avšak na obraze doby nesmí konečně scházeti ani nudná stafáž a takž budiz k uvedeným číslicím připojen ještě rozvrh praž- ského obecního hospodářství na rok 1857 či tehdejší pražský rozpočet. Příjmy roz- počtěny na tento rok obnosem 395.631 zlatých konvenční měny a vydání obnosem 545.470 zl. (z toho připadalo 466.951 zl. na výdaje řádné, 55.626 zl. na výdaje mimořádné a 12.000 zl. na Josefov), takže se jevil schodek 149. 839 zl. , k nimž ještě bylo potřebí připočísti zálohu n stavbu jezů 15.000 zl. a 20.000 zl. na úhra- du praeliminovaných, dosud nepřijatých či nedo- šlých obnosů, takže činil úhrnný defieit 184.839 zlatých. Na úhradu tohoto schodku vzáty do rozpočtu, jako v dřívějších letech přirážky a vy- bírání činžovního groše. Činžovní groše vybíra magistrát, nikoli majitelové domů, kteří se proti jejich vybírání stále a zarputile vzpírali. Při- rážky byly takovéto: 5 přirážka k domovní dani činžovní, 12% přirážka k dani výdělkovéa 123 přírážka k dani z příjmů. Činžovní groš obnášel 3 krejeary z každé zlatky nájemného. Zajímavost těchto cifer vysvitne z porovnánís rozpočtem Prahy novodobé. Rozpočet obce praž- ské na r. 1904 vykazuje tyto hlavní číslice : po- třeba řádná 10,884.210 K, mimořádná 798. 839 K, tedy celková potřeba na správu obce 11,683.049 K, dále potřeba na školství 2,771.867 K, tedy veškerá potřeba čili úhrnné vydá- ni 14,454.916 K (rovná se 7,227.458 zlatým).
Zlatník Josefov Praha
29 article
Celková úhrada pak činí 6,953.430 K, takže zbývá uhraditi přirážkami schodek 7,50 1.486 korun. Nynější Praha má tedy více než třináctkrát tolik výdajů, co jich měl Praha z r. 1857 a vydává nyní jenom na školy bezmála třikráte tolik, co dříve činila její veškerá vy- dání. Za to jsou arci také větší přirážky, totiž: k dani domovní — činžovní 159 na správu obce a 159 na školy, tedy celkem 30 (oproti 5 roku 1857); přirážka k dani z příjmů není tou dobou žádná, ale za to přibyla 169ní přirážka k dani pozemkové, kteréžto přirážky tehda nebylo; přirážka k dani z výdělku činí tou dobou pro obec 30% a na školy 27%), (tedy 57 oproti 12% z roku 1857). Činžovní krejear obnáší nyní 4 a 6% z nájemného a rovná se tedy činžovnímu groši z roku 1857 (3 kr. ze zlatky čili 60 krejearů = 5 ze 100). Jakožto malý dodatek ke statistice města Prahy a budiž uvedeno, že napočitáno r. 1857, po velkém požáru budov lihovaru »u Brezinů« na Koňském trhu, že měla Praha tou dobou ješté přes 600 sindelem krytých domů, několik docela jenom dřevěných mlýnů a uvnitř kamen- ných domů ještě hojně dřevěných schodů, dře- věných kolen, koníren, stájí atd. To vše dávalo Praze jakýsi ráz maloměstský.
Brezina Praha Praga 60 krejear
30 article
Rozhodně maloměstský, ať nedím schátralý obraz poskytovalo největší náměsti pražské, které nám již tehda velká cizí města záviděla pro jeho nádhernou polohu na vzdušné výšia pro jeho opravdu kolosální rozměry. Dvé stě osmdesát sáhů délky a osmdesát sáhů šířky — to je obdélník, kterým by se rádo honosilo tak mnohé město světové! A jak vypadal Do- bytčí trh v letech padesátých! Hořejší část jeho byla sice již roku 1847 v jakýsi zá- honový sad upravena, ale ten nestál — jak jsem již dříve na jiném místě připomenul — za mnoho a celý ostatní prostor toho velkole- pého náměstí poskytoval obraz ošumělého šlen- driánu, spustlé zanedbanosti a sprostého ne- vkusu. Nemyslím při tom na obývané domy obou podélných stran trhu, jejichž výstavnost dosud je většinou chatrná, nýbrž na prostran- ství samo. Uprostřed nynějšího Karlova ná- městí stály tehda všelijaké šeredné, ba ohavné malé budovy, bývalé kotce, arrestantský špitál se zamřížovanými okénky, věznice pro schy- tané tulačky a sříceninám podobné neřád- ské cihlové boudy s oprýskanou omitkou,
pý náměstí Karlov ný
31 article
odřenými dveřmi neb vraty, zvětralými ko- míny a střechami, učiněná spousta ohav- nosti. Dočasní obyvatelé těchto chatrčí, ze- jmena arrestantského špitálu a věznice schátra- lých ženštin zdržovali se s patrnou zálibou u za- mřížovaných okének, pokřikovali na obcházející kolem vojenskou stráž, vyplazovali na obecen- stvo jazyky a bavili se svým způsobem s od- rostlými uličníky, kteří si sem dávali dostave- níčka a prováděli všelijaké jiné ještě nezbed- nosti. Dále k novoměstské radnici stával dřevěný cirkus a ještě dále bylo skladiště pražského vozo- tajstva. Toto sestávalo z kamenného obdélného zdiva, nad nímž byla na trámové kostře sbita, py- ramidě podobná prkenná střecha s ostrou špicí. Lid říkal této budově »herinková bouda« a tvr- dilo se obecně, že je v ní, pod zemí, sklad střelného prachu a že tam dolů žádný vojáka vůbec nikdo v botách nesmí sestoupit, ježto prý by se zraka prachu, přese všechnu opatr- nost tu a tam vytrousená, o hřebiky v podešvech nebo v podpateích snadno mohla zapálit. Roz- umí se ovšem, že to byla planá domněnka.
Roza