1
masthead
Ročník XXXXIV.
2
masthead
V Praze, v úterý dne 14. června 1904.
Praha
4
article
Ka ranní a odpol. list
přodp liácí ne-
Praze v ažmini
RErrt i tojta
s dvojí čonáško
ntiat. . . .
vo slisiko
nzáe roštoat
Praha
7
article
nt kais :
szenl
k vee
8
article
Válka.
Válka.
L. Z Petrohradu, 13. června. (Pov
ulr. »Nár. Listů«.) Zaznamenáno bylo
několik případův ukrutno sti
sbrutálnostíjaponských. Kor-
respondent »Rusi« podává dnes
právu o vojáku ruském, jenž byl
zalezen po bitvě u Saimadze. Mrtvoln
jeho byla zohavena a jazyk mu
vyříznut. U Turenčenu dobit byl
jistý zraněný důstojník ruský. Za-
mamenávají se však další ukrut-
nosti japonské. Ačkoliv Japonei
připisují olupování mrtvol a do-
bíjení raněných u Turenčenn na
účet ehunchuzův, není pochyby, že
na ukrutnostech těch měli podíl
také Japonci.
Z Kodaně, 13. června. (»Neue F .
Presse.«) Velké ruské loďstvo, které
záleží ze 40 velkých a malých vá-
lečných lodí a které jest nejspíše
novým loďstvem východomořským,
plulo dnes kolem ostrova Born-
holmu směrem západním.
Z Petrohradu, 13. června. Jeden
torpedový člun japonský, vyslaný
k útoku na pobřežní dělostřelectvo,
byl potopen.
Z Petrohradu, 13. června. (C. - B.)
Úfadní.) Gen.-major Karkevič tele-
grafoval včera hlavnímu štábu: Po-
slední tři dni nestala se žádná
změna v postavení vojska v okolí
stanice Vafanďanu. Nepatrné šar-
vátky mezi předními strážemi svá-
dějí se každý den. Postup kozáků
zmařil japonské pokusy o zatlačení
našich stráží jižně od stanice Va-
fanďanu.
Na západním pobřeží ljaodun-
ského poloostrova je vše klidno.
Nepřátelské lodi se čas po čase ob-
jeví, ale nepřiblíží se k pobřeží,
Japonci nepostoupili ze Sjujanu.
nýbrž okopávají se — jak došle
zprávy oznamují — v okolí tohoto
místa.
(Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz
na straně 4.
Rus
Japonec
Neue
Born
Petrohrad
Kodaň
Vafanďan
Virginie
9
title
Mladoboleslavský sjezd a jeho
11
article
Jako po dnech chmurných první úsměv
slunce roztrhavšího mraky, rázem rozjasní
zveselí obraz šírých krajův, tak i zdatný projev
lidové poctivosti a uvědomělé síly, kře pkosti
nysli a ducha, zdravého rozumu a vůleve
službě pravdy a práva radostným jasem rozra
doje, prozáří a zolaví duši národa, zmořonou
12
article
dlouhým příkořím a trudy všeho druhu. Bylo
to naše rozkošné Pojizeří, které před šestnácti
lety svou památnou volbou našeho nepod-
dajného Vaclava Jandy (25. srpna
1888) rázně ponaučilo kruhy vládnoucí o pra-
věm smýšlení národa českého: —
a jest to opět naše Mladoboleslavsko, které včera
prokázalo národu našemu a svaté věci jeho
novou, podobně vlasteneckou službu v pravý
čas: to svým velkolepým manife-
stačním sjezdem na obranu ná-
rodní strany svobodomyslné proti
její přočetným hancům, škůdcům a vrahům vše-
likým, usilujícím o vyrvání jí praporu národ-
ního z ruky, o rozražení její řad, o její zkázu
a udolání v hodině nejtěžšího a snad pro celou
budoucnost rozhodného boje. —
Neboť oč vlastně běží dnes politice vládní
a všem jejím némeckým halapartníkům ve Vídni
jako v Praze? O nic jiného, než a by
hradby, jimiž mladočeská strana
se obehnala, byly ztečeny, aby v-
dobyta byla česká obstrukční pev-
nost a na troskách české opposic
aby mohli v říjnu zaplesati Němci v »dělném
parlamentu« se svým vítězným »Kurokiem« Kör
brem a triumfálné vztýčiti prapor svého neob
mezeného »veta«, svého znovudobytého něme-
ckého panství nad námi a veškerým Slovan-
stvem rakouským.
Vaclava Janda
Němec
Vídeň
Praha
Slovan
13
article
Toť dnes jediným a spolačným cílem všech
zapřisáhlých nepřátel národa našeho. »K tomu
naverbovány«, jak brněnské »Lidové Noviny«
trefně poznamenávají, »kde které pomocné síly,
kde který žurnalistický žoldnéř, k tomu
pracují německé hospodářské korporace, spole-
čenstva a cechy, pak různí vládou více méně
dekorovaní a vydržovaní političti čini te lé,
poslanci a agenti, úřadníci, vo-
jáci, kněží a lid obojího pohlaví.
Kdo má jaké bolesti ať v hlavě nebo v knofll-
kové dirce, tomu se pomoc buď poskytne
aneb aspoň — slíbí. Skleslé naděje na kra-
janská křesla ministerská se opět oživují a vzpří-
mují. Hospodářské snílky a projektanty vodi
agenti Körbrovi na vysoké rozhledny
odkudž jim kyne čarokrásná vyhlídka na četné
a tučné subvence, veřejné práce, kanály, želez-
nice, velkostavby a jiné výnosné podniky. Z l ate
doly se otevrou přestane-li ob-
strukce. V říjnu jistě bude Rakousko oplý-
vati strdím a mlékem. Kanaan byl hadr prot
tomuto Eldorádu. Vídeňská bursa, tento starý
pelech všech vídeňských darebů, darmošlapů
vydřiduchů, rozširuje již vílně s voje
nozdry a svolává celý průmyslový, peněžní.
živnostenský a obchodní svět do boje p roti
obstrukci české, jako by již stál před
branou nový hospodářský rozkvět z počátku
sedmdesátých let. Kdo nedá se otráviti těmito
rohlíky, tomu se hrozí. Úšklebkem na
tíseň českého sněmu štve se rolnictvo
i živnos tničtvo české, z finančních nesnází zem-
ských, hádá se na blízkou kata-
strofu, jen aby si vláda z této hus
kůže vypéci mohila svoje škvarky. Zastřený
absolutismus vyhlašuje se za nejjistější a nej-
pohodlnější fundament vlády, jen aby se
zošklivil české delegaci a ona
střemhlav vrhla se ve vír parla-
mentních prací
Kanaan
Rakousko
15
article
Dokud trvá a zápasí nezdolána mlado-
česká obstrukce na hradbách, dotud nemohou
němečtí levičáci opanovati parlament, nemohou
v něm uzákonit ani státní němčinu, ani národní
rozdělení »české provincie«, aniž prosadit ostatní
svá »zbožná« desideria, složená ve svatodušním
programu německých obstrukčníků blabé
paměti. Proto má býti mladočeská strana všemi
možnými raffinovanými prostředky rozmělňována,
v očích voličův očerňována, jako nepřítelk
lidu osočována, ježto prý jej svou marnou,
bezvýslednou a beznadějnou obstrukcí jen v jeho
hmotných zájmech poškozuje, v pokroku a
vývoji kulturním zdržuje, o dobrodiní parla-
mentu připravuje atd. A nejsou to jen časopisy
německé, nejsou to jen agenti německo-centra-
lističtí, kdož proti obstrukci naší brojí a vše-
možně ji lidu českému zoškliviti a jako holý,
záškodný nerozum vylíčiti hledí.
Z vrozené nenávisti proti straně svobodo-
myslné pracují tu po boku německých listů
»pro krále Körbra« i české orgány konser-
vativní, realistické i agrárníckél
A vede toho, jaká to organisovaná štvanice po
nesčetných schůzích sociálně demokratických,
národně socialistických, radikálních a pokrokár-
ských proti existenci národní strany svobodo-
myslné a proti jejím poslancům. Kdo by zmařil
tu spoustu vražedných pomluv, metaných po
léta demagogickými štváči, vyzývajících, jako
nedávno ctný hr. V. Šternberg v Opočně již
přímo k — lynchování mladočeskýeh
vůdcův ! —
V Šternberg
Opočeň
národní strana svoboda
16
article
Nuž a proti všemu tomuto spiklému vra-
žednému úsilí naše strana pohříchu neuměla s
dosti rázně bít a bránit. Vůdcové a poslanci
její v dobrém vědomí, že poctivě hájí věc svého
národa, že v ničem se nezpronevěřují programu
strany, na nějž byli zvoleni, pohrdali těmi
agitátory a štváči i jejich pomluvami, nechvátal
ihned z arény sněmovní mezi lid, aby mu zje-
vili pravdu a odrazili klevetníky. A to byla
chyba, která zle se mohla mstíti na budouc-
nosti strany, připravujíc poslance o důvěru
méně probudilých nebo méně rozvážných voličů.
My dávno na tento nedostatek ostražitosti,
na tuto fatalistickou nedbu vůči patrným po-
ruchám a škodám v organismu strany naší že-
hrali a důtklivě poukazovali. »Agitujte ! Agi-
tujte !« volával proslulý vůdce Irů Daniel O 'Con-
nell ke své straně zápasící a měl pravdu! V ná-
rodě tak ohroženém nebezpečenstvími a nástra-
hami tajných i zjevných nepřátel — nutn
ustavičně a gi tova t pro poznanou pravdu,
dlužno neustále apoštolovat, budit
a rozhojňovařřady vyznavačů
utvrzovat probuzených a tužit bo-
jovníků. Jinak přijde za noci nepřítel a na-
seje koukol v pšenici.
Ir
O Con
17
article
Nuže, včerejší mladoboleslavský sjezd,
svolaný za účelem obhájení, obrození a osvěžení
organisace strany, plně dal nám řečníky svými
za pravdu. Rázně a hrdě ohlášeno na něm
nadšeným souhlasem 700 zástupcův celého
kraje, že národní strana svobodomyslná má
ještě pevnou půdu a horlivé i upřímné přátele
v národě českém, kteří nezvratně trvají při
praporu a programu, nevyžadujícím nižádných
oprav a změn — a že s plnou důvěrou stojí
za svými poslanci, vyzývajíce je, a by nepo-
volili, nýbrždále zbraníobstrukce
čelili nepřátelské nám vladě a
její pomáhačům, až je vytrvalostí svého
odporu donutíme k plnění zákonů, ku spravedl
nosti a práv u.
To byla odpověď chrabrá českého lidu
pravý čas, v předvečar sněmu če ského, na němt
chtějí nepřátelé naši nejsvévolnější obstruke
svou potýrati nás tak, abychom upustili od spra
vedlivé obstrukce své v parlamentě vídeňském.
Nuže, nyní jim lid český z jize-
ského kraje — jednoho to z nejprobudilejších
a nejznámějších krajů Čech — pověděl hlasite
a důrazně vůli s vou.
Tušíme, že budou mít na odpovědité
všickni dosti! Avšak neméně důraznou a důle-
žitou jest manifestace mladoboleslavská pro obro-
zení naši strany: jest to signál k novému ži-
votu, k zreformování v hlavě i v údech, k no-
vému sebrání sil ve všem našem táboře bran-
ném, čemuž přejeme z té duše zdarul
Přednášky hr. Lützowa na univer-
sitě oxfordské o českých histo-
ricích.
ODruhá přodnáš ka.)
Ozford, 10. června 1904.
Čechy
Ozford
práv u
18
article
Po druhé jsem vyjel z nesmírného nádraž
Paddington do Oxfordu. Jizda zeleným, úrodným
krajem netrvá ani půl druhé hodiny. Uprostřed
luk a zahrad v Readingu viděl jsem velké to-
várny na suchary, patřicí známé rodině Palme-
rově. V našem hudebním světě je jméno paní
Palmerové právem populární. Vedle továrních
budov dvě velká zelená hřiště, tovární klub.
dokazuje, jak je postaráno o zábavu a zdrav
úřadníků a dělníků.
V tichých zahradách kolejí oxfordskýeh
pocítil jsem ostrost kontrastu své dopolední
procházky v závratném hlučném shonu a ryku
londýnských ulic Picadilly a Strand, kde horeč-
ným tempem bije tepna šestimillionového města.
s touto snivou toulkou mezi zdmi knihoven
pracoven nerušeného klidu, ve stínu rozložitýc
alejí, jež šuměly svými větvemi do poetických
meditací Shelleye a Rossetiho
Neobyčejné je poetické kouzlo, obestírajíeí
některé koleje, vznešené historickou omšelostí
gotických budov a věží a tak svěží zelenou
bujností svých zahrad a stromů. Návštěva Mer-
ton College, nebo nádherné Christ Church
College zůstane každému nezapomenutelnou.
Palme
Palmer
Paddington
Oxford
Reading
Picadilla
tovární klub
ton College
Christ Church College
19
article
Slavnou minulost anglické kultury připomíná
v první kolejí Wyeliíf a Harvey a v druhé Ben
Jonson a Locke. V Church College studovali
též politikové Gladstone a Salisbury
Každá kolej honosí se, že dala své vlast
velikána vědy, literatury neb politiky. Ve Wor-
cester C. studoval Thomas Guincey, jehož duch
bloudil ve vidinách opiových a hašišových
jenž psal bizarrní essaye, též o kráse vraždy
se stanoviska estetického. V University C. vzpo-
mínám na jemnou fysiognomii básníka Shelleve.
tak jak ji představují dva portrety v The
Bodleian Library. Básník etherické snivosti na-
psal jako dvacetiletý student pojednání o »Nut-
nosti athcismu« a byl vyloučen z university
V Oriel C. byl žákem sir Walter Raleigh.
skvělý hrdina tragiekého osudu, v New C. stu
doval William Pitt, v Christ Church vévoda
Wallington atd.
Wyeliíf
Harvey
ben Jonson
Locke
Gladstone
Thomas Guincey
Shelleve
Raleigh
Pitt
Wallington
Salisbury
Wor
Nut
New C
Church College
University C
univerzita V Oriel C
Christ Church
the Bodleian Librara
20
article
v drobném prodeji
rauní číslo o sobe
sepsleknl
Ve álialkich na venkor
ranní česla, . . . . .
sdpol ední
Inseratr
plati se hotové sepře
Předplacení a inserty přijímá dmini-
strace v Marianské ulici č. 3.
Tan nachárají ss tek pržs kce
tiskárna a ezpodice .Národnich Listá“
Bakopisy se nevraesji.
Tana
Národnich Listat
21
article
»Taylor Institution«, rozložitá bu-
dova klassického slohu, lišící se od ostatníh
rázu města, po druhé hostila hojné posluchač-
stvo, jež přišlo vyslechnouti přednášku hraběte
Lützowa. Ústav tento byl založen sirem Ro-
bertem Taylorem, znamenitým architektem, který
umřel r. 1792, zanechav velký obnos na zbu-
dování pěkné budovy a zřízení nadace pro
učení a pěstování evropských řečí. Budova byla
postavena r. 1845—48, dle nákresů Cockerel-
lových a je zdobena allegorickými postavami
Francie, Italie, Německa a Španělska. Obsahuje
rozsáhlou bibliotéku cizích literatur. Na ústavě
tom byla zřízena též stolice srovnavacího jazyko-
zpytu, na níž učil proslulý Max Müller. Dále
vyučuje se tu řeči francouzské, německé, italské
a španělské.
Rovněž k »Taylor Institution« náleží na-
dání Ilchestrovo (Ilchester fond) pro po-
vzbuzení studií slovanských řečí. Kurátoři tohoto
nadání vyzvali hrabéte Lützowa k přednáškám
z české historie.
První přednáška hr. Lützowa měla, jak
jsem telegrafoval a psal, velký úspěch. V druhá
se úspěch stupňoval. Nával posluchačů byl ješté
větší a dojem konference ličící velikost doby
husitské a její kronikáře byl ještě hlubší.
Ještě před započetím přednášky byl pro-
stranný sál naplněn. Přišlo zejmena mnoho
professorů university oxfordské s damami, mnoho
studentů a dam studentek i ze společnosti ox-
fordské.
»Účastenství neobyčejné«, tvrdil jeden z
professorů, »neboť nesmíte zapomenout, že
v Oxfordu každý raději sám mluví konference
nežli poslouchá«.
Lützow
Taylor
Müller
Francie
Německo
Španělsko
Oxford
nadace pro učený
Ilchester fond
Taylor Institution
22
article
Bylo vidět, že díky popularitě hr. Lützowa,
přednášky o české minulosti vzbudily kromoby-
čejný zájem v nejslavnějším městě kulturním.
Z professorů dostavivších se ke drubé
přednášce uvésti dlužno ovšem v první řad
přítele Slovanů R. A. Morfille z »Queens
College«, znamenitého jazykozpytce celtického
Rhyse, jenž je přednostou »Jesus College«,
Williamse z »Lincoln College«, Beaz-
lyho z »Merton College« a též knihovníka
»Taylor Iistitution« Krebse.
Přednáška hr. Lützowa, který byl uvítá
potleskem, byla vyslechnuta s tou pečlivou,
zrovna zbožnou, soustředěnou pozorností, jakou
se vyznačuje anglické obecenstvo. Někteří po-
sluchači dělali si poznámky. Když skončil, brl
přednášející, jenž s vervou přednesl krásnéa
vzrušující stránky ze slavných dějů českých,
odměněn hlučným potleskem a obklopen zástu-
pem blahopřejících.
Hr. Lützow tak přímo, nejen působivost
svých znamenitých spisů, vzbudil opravdový
zájem o český národ a jeho minulost u nejvzdé-
lanějšího posluchačstva anglického. Jeho slova
pronesená na universitě oxfordské vyvolajíu
mnohých touhu blíže poznati národ, který svou
minulosti, svým bojem proti papeženství, svými
obětmi přinesenými reformaci náboženské a po-
kroku osvěty je tak blízký sympatii a citu ná-
roda anglického!
Též pro naši českou veřejnost má tato
druhá přednáška hr. Lützowa zvláštní význam.
Její úvod je vlastně promluven s tribuny nej-
slavnější university — do Čechl
Pamatujete se na tu bouři hněvu, která
zachvěla celým českým národem, jež vytryskla
Lützow
Slovan
Morfille
Taylor
Krebs
Beaz
Hradec
Queens College
Jesus College
Lincoln College
Merton College
23
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Z naší novodobé minulosti.
Dle svých upomínek a zápisků vypravuje dr. Servá
Helle
24
article
V době absolutismu.
V době absolutismu.
Bazby na chléb a maso. — ChIéb
nouka ze Saska. — Jednotná cena masa
Spor pro přeplatky. — Z tehdejší sta
listiky města Prahy. — Obecní roz po-
tet na rok 1857. — Šindelem kryté do
ny a dřevěná stavení. — Jak vypada
tehda »Dobytěí trho).
Stanuv ve svých upomínkách na chvilk
u tržiště na potraviny, mám za vhodné zmíni
ne, jak bylo v letech padesátých v Praze
chlebem a masem. Na obě tyto fundamentáln
polraviny vydávána tehda magistrátem pro každ
něslc nepřekročitelná sazba. Sazby tyto vyhla-
šorány úřadními plakáty a novinami v denníeh
tprávách. Ohledně chleba stanovena pro každý
něsíc váha šestikrejcarového bochánku, na pří-
llad: v únoru 1856 musil vážiti 6krejcarov
jecen bílého chleba (první a druhě jakosti)
1 libru 24 lotu, černého chleba (třetí jakosti)
1 libru a 4 loty; pro měsíe duben stanovena
váha šestikrejcarového bochánku bilého chleba
ma 1 libru 14 lotů, černého na 1 libru 17 lotů;
v květnu musil už vážiti 6krejearový pecen bí-
lého chleba 1 libru 17 lotů a černého 1 libr
20 lolů a roku 1857 v dubnu musil váži
6krejearový pecen bílého chleba 2 libry 33/ lotu,
černého 2 libry 102 lotu, v srpnu bílý pecen
2 libry 32 lotu, černý 2 libry 71g lotu atd. atd.
dle tržních cen obilí. Zajímavou zvláštností
oně doby bylo, že se v Praze prodával hojně
chlěb ze Saska sem přivážený. Na vysvětlen
khoto zjevu dlužno uvésti, že se tehda vyvá-
želo z některých krajín naší země obilí do Saska
a že se odlamtud vracelo, jako hotový chléb.
Šindel
Stanův
Sasko
Praha
25
article
Podobně dělo se též s pšeničnou moukou.
Mnozí krupaři pražští odebírali mouku ze Saska.
Saské mlýny obráběly sice také pšenici z Uher-
ska, zejmena z Banátu tam přiváženou, jak
mlýny pražské, ale proto přece byla mouka ze
Saska sem přivážená buď lacinější, aneb — při
slejně ceně — lepší než zde vyráběná. Saské
mlýny měly totiž modernější, dokonalejší zaří-
zení, zužitkovávaly lépe černější druhy mouky.
otruby atd. a byly tedy s to prodávali jemne
druhy mouky laciněji, než bylo možno mlýnům
zdejším. Na hovězí maso vydával magistrát pro
každý měsíc jednotnou sazbu, bez ohledu na
druh masa. Na příklad: v dubnu 1856 stála
libra hovězího masa 12 krejcarů, v květnu
13 krejcarů atd. V některém měsíci zvýšena
cena 1 libry hovězího až na 14 krejcarů ; vů-
bec stanovena cena dle přihonu čili dle situac
dobytčího trhu. Roku 1857 byla cena mas
skoro beze změny, 13 krejearů stříbra za libru
a klesla teprve koncem roku na 12 krejcarů.
Magistrát porážel časem sám voly nebo krávy
a vysekával maso na zkoušku, aby seznal, z
jakou nejnižší cenu řezníci maso prodávati mo
hou, aby přece se slušným ziskem pracovali.
Sasko
Uhry
Banát
krejcar
26
article
Při stanovení ceny nečinil žádného rozdilu,z
které části se maso béře. Tu pak stávalo se, že
hospodyně nebo kuchařky samy nabízely o krej-
car nebo dva krejeary více za libru, aby dostaly
maso lepší a někdy žádal takového příplatku
řezník. Avšak přeplatky byly zakázány a řezník
nesměl jich přijímati ani, když mu dobrovolně
byly nabídnuty. Žádal-li nebo přijal-li řezník
více, než sazbou bylo stanoveno, měl kupující
právo, ba v úřadním smyslu i povinnost, věe
tržnímu úřadu oznámiti. Každý si snadno do-
myslí, že za takovýchto okolností tržní úřad
stále byl zaměstnán žalobami a spory o překro-
čování masné sazby, k nimž nezřídka také kon-
kurenční řevnivost dávala popud. Řezníe
i obecenstvo žádali již r. 1855, aby magistrát
pražský stanovil tři ceny, 14, 13 a 12 krej-
carů za libru dle části, z které se maso béře,
ale na takovouto novotu se byrokratický apparát
městský nebyl s to vyšinouti.
Zmínka o sazbě na maso zavdává podnět,
aby zde pověděno bylo několik slov ještě o řez-
nících té doby. Maso smělo se v letech padesá-
tých v Praze vysekávati a prodávati jenom v ma-
sných krámech novoměstských, staroměstských
a malostranských; na předměstích provozo-
vali řeznici svou živnost po venkovsku, to
jest každý pro sebe ve svém domě nebo
sídle, leč i tu bylo později předepsáno zřízení
společných masných krámů. Počet řezníků v
Praze byl pevně stanoven v ten způsob, že
bylo na Novém městě povoleno a zřízeno 32
krámů, na Starém městě také 32 a na Malé
straně 16; avšak stávalo se, že ten neb onen
řezník ještě jeden krám si získal a tedy (pod
jedním nebo pod dvěma jmény) ve dvou krá-
mech vysekával a že tedy bylo ve skutečnosti
Praha
27
article
v Praze méně řezníků, než 80. Tak na přiklad
bylo roku 1856 na Novém městě 27, na Sta-
rém městě 25 a na Malé straně s Hradčany
jenom 13, celkem tedy v Praze 65 řezníků
tak že připadalo na jednoho řezníka 1910 oby-
vatelů.
Praha čítala totiž roku 1856 celkem 255
ulic, 59 náměstí, 3395 domů a 124.200 oby-
vatelů. Vyšehrad čítal 81 domů, Karlín 212
a Smíchov (s Košíři a vilami) 242 čísla. Stati-
stika živností, povolání a podniků jevila řeče-
ného roku tyto číslice: mlýnů a mlynářů bylo
v Praze 48; z těchto mlýnů byly jenom 4 za-
řízeny americkým způsobem na pohon parou.
Krupařů bylo 199, pekařů 62 (na Starém mě-
stě 27, na Novém městě 19, na Malé straně
Hradčanech 16). Kromě těch byla ještě řad
pecnářů. Řezníků, jak už řečeno, bylo 65.
Pivovarů na Starém městě 19, na Novém městě
také 19, na Malé straně 5, tedy celkem 43
sládci. Hostinců bylo 404, kaváren 57 a vi-
náren 35 (některé hostince byly zároveň také
kavárnami). Cukráren bylo 38 a dvě továrny
na cukrové zboží. Doktorů mediciny bylov
Praze 220 a vedle nich 24 zkoušených ranho-
jičů a porodniků. Lékáren 15. Advokátů 61
notářů 8. Knihkupectví (s c. k. hlavním
knihoskladem) 12, obchody s uměleckými vý-
robky a hudebninami 3, antikvariátů 8, půj-
čovny knih 3. Knihtiskáren bylo 12, vedle nich
pak 12 ocelo-a kamenotiskáren. Noviny, tak
zvané politické 4 (z nich jedny české, »Pražské
Noviny«) a jeden lístek lokální. Malířů, histori-
ckých a portretistů 42, krajinářů, pro architek-
turu a ornamentiku 13, malířů na porculánu
7. Malířů pokojů 67. Krejčovských mistrů pro
mužské 475 a vedle nich 60 dekretářů, pro
ženské 158 a 1 dekretář. Obuvníků bylo 210.
mistrů a 67 dekretárů. Obchodů se zbožím
střižným, modním a ozdobným 209, obchodů
se suknem 43. Modistek (pro ženské klobouky
a čepce) 58 s legií pomocnic, květinářek 14.
Krupař
Praha
59 náměstí
Vyšehrad
Karlín
Smíchov
Hradčany 16
Praha 220
28
article
Zlatníků bylo 87, vedle nich 12 zlatníků židov-
ských, 9 dekretářů a 5 majitelů továren na
zlatnické zboží. Fiakrů bylo 106 se 189 vozy-
Statistika je věc svůdná, to jest, začne-li
kronikář číslice uvádět, lákají jej kolonny cife
dále a dále, často ze zajímavého porovnávání
až do čiré nudy. Avšak na obraze doby nesmí
konečně scházeti ani nudná stafáž a takž budiz
k uvedeným číslicím připojen ještě rozvrh praž-
ského obecního hospodářství na rok 1857 či
tehdejší pražský rozpočet. Příjmy roz-
počtěny na tento rok obnosem 395.631 zlatých
konvenční měny a vydání obnosem 545.470 zl.
(z toho připadalo 466.951 zl. na výdaje řádné,
55.626 zl. na výdaje mimořádné a 12.000 zl.
na Josefov), takže se jevil schodek 149. 839 zl. ,
k nimž ještě bylo potřebí připočísti zálohu n
stavbu jezů 15.000 zl. a 20.000 zl. na úhra-
du praeliminovaných, dosud nepřijatých či nedo-
šlých obnosů, takže činil úhrnný defieit 184.839
zlatých. Na úhradu tohoto schodku vzáty do
rozpočtu, jako v dřívějších letech přirážky a vy-
bírání činžovního groše. Činžovní groše vybíra
magistrát, nikoli majitelové domů, kteří se proti
jejich vybírání stále a zarputile vzpírali. Při-
rážky byly takovéto: 5 přirážka k domovní
dani činžovní, 12% přirážka k dani výdělkovéa
123 přírážka k dani z příjmů. Činžovní groš
obnášel 3 krejeary z každé zlatky nájemného.
Zajímavost těchto cifer vysvitne z porovnánís
rozpočtem Prahy novodobé. Rozpočet obce praž-
ské na r. 1904 vykazuje tyto hlavní číslice : po-
třeba řádná 10,884.210 K, mimořádná 798. 839
K, tedy celková potřeba na správu obce 11,683.049
K, dále potřeba na školství 2,771.867 K, tedy
veškerá potřeba čili úhrnné vydá-
ni 14,454.916 K (rovná se 7,227.458 zlatým).
Zlatník
Josefov
Praha
29
article
Celková úhrada pak činí 6,953.430 K, takže
zbývá uhraditi přirážkami schodek 7,50 1.486
korun.
Nynější Praha má tedy více než
třináctkrát tolik výdajů, co jich měl
Praha z r. 1857 a vydává nyní jenom
na školy bezmála třikráte tolik,
co dříve činila její veškerá vy-
dání. Za to jsou arci také větší přirážky,
totiž: k dani domovní — činžovní 159 na
správu obce a 159 na školy, tedy celkem 30
(oproti 5 roku 1857); přirážka k dani z příjmů
není tou dobou žádná, ale za to přibyla 169ní
přirážka k dani pozemkové, kteréžto přirážky
tehda nebylo; přirážka k dani z výdělku činí
tou dobou pro obec 30% a na školy 27%), (tedy
57 oproti 12% z roku 1857). Činžovní krejear
obnáší nyní 4 a 6% z nájemného a rovná se
tedy činžovnímu groši z roku 1857 (3 kr. ze
zlatky čili 60 krejearů = 5 ze 100).
Jakožto malý dodatek ke statistice města
Prahy a budiž uvedeno, že napočitáno r. 1857,
po velkém požáru budov lihovaru »u Brezinů«
na Koňském trhu, že měla Praha tou dobou
ješté přes 600 sindelem krytých domů, několik
docela jenom dřevěných mlýnů a uvnitř kamen-
ných domů ještě hojně dřevěných schodů, dře-
věných kolen, koníren, stájí atd. To vše dávalo
Praze jakýsi ráz maloměstský.
Brezina
Praha
Praga
60 krejear
30
article
Rozhodně maloměstský, ať nedím schátralý
obraz poskytovalo největší náměsti pražské,
které nám již tehda velká cizí města záviděla
pro jeho nádhernou polohu na vzdušné výšia
pro jeho opravdu kolosální rozměry. Dvé stě
osmdesát sáhů délky a osmdesát sáhů šířky —
to je obdélník, kterým by se rádo honosilo
tak mnohé město světové! A jak vypadal Do-
bytčí trh v letech padesátých! Hořejší část
jeho byla sice již roku 1847 v jakýsi zá-
honový sad upravena, ale ten nestál — jak
jsem již dříve na jiném místě připomenul —
za mnoho a celý ostatní prostor toho velkole-
pého náměstí poskytoval obraz ošumělého šlen-
driánu, spustlé zanedbanosti a sprostého ne-
vkusu. Nemyslím při tom na obývané domy
obou podélných stran trhu, jejichž výstavnost
dosud je většinou chatrná, nýbrž na prostran-
ství samo. Uprostřed nynějšího Karlova ná-
městí stály tehda všelijaké šeredné, ba ohavné
malé budovy, bývalé kotce, arrestantský špitál
se zamřížovanými okénky, věznice pro schy-
tané tulačky a sříceninám podobné neřád-
ské cihlové boudy s oprýskanou omitkou,
pý náměstí
Karlov ný
31
article
odřenými dveřmi neb vraty, zvětralými ko-
míny a střechami, učiněná spousta ohav-
nosti. Dočasní obyvatelé těchto chatrčí, ze-
jmena arrestantského špitálu a věznice schátra-
lých ženštin zdržovali se s patrnou zálibou u za-
mřížovaných okének, pokřikovali na obcházející
kolem vojenskou stráž, vyplazovali na obecen-
stvo jazyky a bavili se svým způsobem s od-
rostlými uličníky, kteří si sem dávali dostave-
níčka a prováděli všelijaké jiné ještě nezbed-
nosti. Dále k novoměstské radnici stával dřevěný
cirkus a ještě dále bylo skladiště pražského vozo-
tajstva. Toto sestávalo z kamenného obdélného
zdiva, nad nímž byla na trámové kostře sbita, py-
ramidě podobná prkenná střecha s ostrou špicí.
Lid říkal této budově »herinková bouda« a tvr-
dilo se obecně, že je v ní, pod zemí, sklad
střelného prachu a že tam dolů žádný vojáka
vůbec nikdo v botách nesmí sestoupit, ježto
prý by se zraka prachu, přese všechnu opatr-
nost tu a tam vytrousená, o hřebiky v podešvech
nebo v podpateích snadno mohla zapálit. Roz-
umí se ovšem, že to byla planá domněnka.
Roza