1
masthead
Ročník XXXXIV.
2
masthead
V Praze, v pondělí dne 13. června 1904.
Praha
4
article
Fa ranní a odpol. šlst,
předplácí se:
Praze v adalinistrn
bl
n alrrt loi
rojí doni ášle
na. : :: i
vsis; a K oo
a nlsk
Poštoui
Brret l e i
drojí ziaeniio
Krajský sjezd důvěrníků národni
strany svobodomyslně v Mladé Bo-
leslavi.
PPůvodní zpráva „Národních Listů“)
Po delší dobu pečlivě připravovaný sjezd důvě-
z národní strany svobodomyslné z kraje mladobo-
hdarského stal se včera skutkem. Naděje pořada
zhtra byly splněny.
Sjezd byl rázu sice representačního — pra-
oovní schůze budou následovati — ale politický
vjznam sjezdu přesahuje ráz pravidelných shro
ntždění občanstva. Výklad předsedy výkonnéh
víboru posl. dra. Škardy má význam skutečně
pogramatický, a bude-li dále úsilně prováděn
mamenati bude epochu v životě národní strany
nrobodomyslné.
Posl. dr. Kramář, místopředseda říšského
Eabu poslaneckého, podal rozbor situační
Obě řeči doznaly souhlasu i oduševnělého
přjetí, které je tím cennější, čím vážnější bylo
thromáždění, na 700 hlav čítající, jež projevy
ky učinilo.
Účastníci sjezdu požívají takového posta
rení veřejného, že mají plnou možnost zjednati
vlude platnost tomu přesvědčení, jež na sjezd
projevili. Také v tom záleží význam sjezdu
uladoboleslavského.
Škarda
Posl
doktor
Kramář
Praha
Mladá Bo
5
article
Sjezd zahájil po půl 11. hodině dopoledn
jnenem svolavatelů okresní starosta mladobole-
slavský posl. Cyril Papoušek. Pravil, že úče-
lm jeho jest obrození a osvěžení organisace
srany, k čemuž jest především potřebí, aby
chom byli přesvědčeni o její prospěšnostia
potřebě. V poslední době čteme a slyšíme, jak
se všech téměř stran útočí se nikoli proti vládě,
ini proti Němcům, nýbrž proti národní straně
svobodomyslné (Souhlas); slyšíme, jak pronáší
e celá řada útoků proti naší straně svobodo-
nyslné a jejím předákům a jak se hlásá, ž
jest nutno, aby byla z kořene vyvrácena a vy-
hlazena.
Pomíjejíce těchto útoků, které činí se n
lk z věcného podkladu, jako spíše z osobních
podnětů a z nedočkavosti (Souhlas), pohleďm
na otázku prospěšnosti a potřeby národní strany
svobodomyslné. V tomto směru prohlašujiz
nejlepšího přesvědčení, že strana svobodomyslná
ná nejen oprávněný nárok na existenci, nýbrž
že jest přímo nutnou v národ
našem. (Výborně !)
Nutna jest existence takové lidové, pokro-
kové, rozhodné, státoprávní strany, jakou jest
národní strana svobodomyslná (Výborně! Po-
tlesk), zejmena v dnešních neblahých poměrech
v Čechách, kdy různé proudy mohou zavdati
podnět k nejrůznějším ohavám i ve příčině na-
šeho národního bytí. (Souhlas.)
Papoušek
Němec
Čechy
6
article
Strana, která nikoli jen o jeden, ale o všecky
itavy v národě má péči, která zejmena o našr
rolnictvo získala si tak značných zásluh, kter
pro dělnietve, živnostnictvo, úřadnictvo a uči-
telstvo škol obecných i odborných tolik vykonala
(Výborně!), která v otázkách národohospodář-
lkých prokázala nejlepší kvaliflkaci a prospěch
lidu a národa měla vždy na zřeteli, ta musí býti
vdržena a zachována. (Výborně ! Potlesk.)
Národní strana svobodomyslná musí být
zachována nikoli v zájmu vlastním nebo ně-
klerých osob, nýbrž v zájmu celého národa
všech jeho vrstev. (Výborně !)
Největších útoků dostává se jí v poslední
době ve příčině vedení politických záležitostí
poslanci jsou v té příčině i zrádcováni. Nejsem
politickým stranníkem a nesouhlasím se vším,
co se stalo, ale věřím a mám důvěru v poctivost
našich zástupců ve Vídni. (Výborně ! Potlesk.)
Snadno se posuzuje a odsuzuje, ale ne-
madno se pracuje, zejmena za nynějších po-
něrů tomu, kdo má také zodpovědnost.
Jedná se nyní o velké věci, nejen o za-
chování národa, ale také o zachování rakou-
ského státu. Dnes nemáme se tázati, co někdo
vydobyl, nýbrž po tom, čemu zabránil. (Výborně!)
št stalo se to následkem soustavných bojů
tloků, ať z příčin jiných, skutečností jest, ž
Vídeň
7
article
národní strana svobodomyslná pozbyla v poslední
době důvěry u značné části voličstva, ale mám
za to, že nejvíce viny má na tom strana sama
(Tak jest !), a sice od té doby, co starala se
vše jiné více, nežli o sebe samu. (Tak jest
Výborně !) Nelze jí to přičítati k necti, ale
dnešní stav jest přirozeným toho důsledkem
kdežto všechny strany svou práci v agitaci vy-
konaly, naše strana nechala to plně nepovším-
nuto. Naše strana má nalehavou potřebu někt-
rých oprav ve svém organisačním ústrojí a také
vnitřního obrození.
Řečník vítá přítomné co nejsrdečněji a vy-
slovuje upřímné potěšení nad přečetným úča-
stenstvím, z něhož jest zřejmo, že strana svo-
bodomyslná má ještě půdu pevnou a horlivé
upřímné přátele. (Výborně !)
Ke konci vyslovuje řečník přání, aby sjez
dostál svému úkolu a strana nabyla z něh
osvěžení a utužení a prohlašuje sjezd zaháje-
ným. (Výborně! Potlesk.)
K jeho návrhu zvoleni předsedou sjezdu
starosta města Mladé Boleslavi p. M a tou šek,
místopředsedy starosta okresu bělského pan
Houza a starosta města Turnova p. Radský
a zapisovatelem okresní tajemník mladoboleslav-
ský p. dr. Bobek.
Houz
doktor
Bobek
Mladá Boleslav
Turnov
8
article
Předseda p. Matoušek praví, že nikdy ješte
nebyly proti straně svobodomyslné podnikány
takové štvanice, jako v létech právě minulýeh
a letos, kdy hlásáno již, že nemá půdy a že
náleží minulosti. Dnešní sjezd však dokazuje.
že má pevné stoupence a že je i míti bude
(Výborně!) a to proto, že se proti svému pro-
gramu nikterak neprohřešila a že stále třímá
vysoko prapor svobodomyslnosti, že nechce žád-
ného škatulkování a že hájí práva všech. (Vý-
borně !) Na dnešní sjezd budou pohlížeti závi-
stivě všichni, kteří tvrdili, že strana svobodo-
myslná dodělává.
Bude snad vytýkáno, že ke sjezdu nebyli
pozváni stoupenci stran druhých; avšak vytklo
se, že se na něm má promluviti o všem, co se
ve straně děje a do toho nikomu, kdo kni
nenáleží, nic není. (Výborné!) O organisaci
svobodomyslné strany může mluviti a rozhodo-
vati jen ten, kdo se k ní hlásí. (Výborně !)
Předseda sděluje, že na sjezd dostavili se
poslanci dr. Josef Herold, Ervin Špin-
dler, dr. Karel Kramář, dr. Škarda,
Maštálka, Šrámek a Krejčík, kterým
uspořádali přítomní hlučné ovace. Omluvili se
posl. dr. Pacák a dr. D vořák.
Dále vítá předseda zástupce cizích okresů,
starosty okresních výborů a sousedních měst
a vyslovuje přesvědčení, že jednání sjezdu ko-
runováno bude hojným výsledkem.
Matoušek
doktor
Josef Herold
Špin
Kramář
Škarda
Maštálek
Šrámek
Krejčík
Pacák
strana svoboda
9
article
Posl. dr. Václav Škarda
pojednal pak
u poměrech ve straně.
Předem vyslovil jménem výkonného výboru
národní strany svobodomyslné pozdrav a přání,
aby schůze provázena byla úplným zdarem.
Pan posl. Papoušek naznačil již její účel.
Upřímně třeba říci, že strana dopustila se v po-
slední době chyby, že v poslední době nepěsto-
vala styků s voličstvem tak, jako v době drí-
vější (Tak jest !), ale příčinou toho nebyla lho-
stejnost a netečnost, nýbrž zvláštnost poměrů.
Uznalo se, že k zachování strany jest třeba,
aby styky s vohěstvem byly navázány, by po-
slanci šli mezi voliče a co jest nejasného, s
vysvětlilo. Prolo také šťastnou byla myšlenk
dra. Pacáka, aby svolávaly se krajské sjezdy.
Řečník přechází pak k vlastnímu předmětu
své řeči a praví, že český obzor jest zachmu-
řen, že těžké mraky trčí nad námi a vše živící
slunce že nemůže proniknouti rmutnou jich
klenbu. Domácí lid jakoby zbloudil s pravé
cesty, pobíhá vůkol, utkává se ve skupinách, ve
vzájemné půtky, mezitím co nepřítel upevniv své
hradby, strojí se ke vpádu do našich dědin.
(Souhlas.) Žijeme v době, kdy rostou strany
jako houby po dešti a kdy z tvrzí naší nej-
starší politické organisace ozývají se hlasy, vo-
lající po revisi politického programu strany.
Posl
doktor
Škarda
Papoušek
Pacák
národní strana
10
article
Poukázav, že český politický problém, jádro
české otázky, spočívá v naší snaze po osamostat-
nění zemí našich, národa našeho ve svazku Ra-
kouska a dovodiv oprávněnost této snahy, zmí-
nil se řečník o prostředeích, jichž jsme v zá-
pasu svém používali a probral jednotlivé jeho
Strana svobodomyslná, přesvědčivši seo
naprostém nezdaru dřívějšího postupu a o úplné
porážce hesla »vše nebo nic«, předstoupila
roku 1874 před veřejnost s novým akčním
programem a nevzdavši se politického cíle,
navrhla novou cestu vedoucí k jeho dosažení.
Zakladatelé naši strany s drem. Sladkov-
ským (Výborně!) a drem. Juliem Gré-
grem (Výborně !) v čele hlásali politi ku
čínnosti ve všech směrech, navrho-
vali vstup do českého sněmu, a po případě do
rady říšské. Oni rozhodli se dobývati práv ná-
rodních, potřeb osvětových a hospodářských kus
po kuse, postupovati pomalu, ale bezpečně krok
za krokem. Oni vycházeli ze správného hlediště,
že musíme duševně pokračovati a hospodářsky
siliti, sbírati síly, abychom dospěli k vytčené
metě.
Základ a cíl politického programu se tedy
nezměnil, jen cesta navržena nová. Zdravá my-
šlenka strany přes bratrovražedný boj, který
proti ní zahájen, přece zvítězila, roku 1878 za-
hájena na sněmu a rok na to na říšské radě
činná politika všech poslanců českých.
Úmluvy vídeňské z r. 1890 zpečetily ko-
nečně osud strany staročeské.
V tu dobu zvěčnělý dr. Julius Grégr do-
vedl stranu svobodomyslnou seřaditi a vyzbro-
jiti jako způsobilou repraesentantku celonárodní.
Julius Grý
doktor
Julius Grégr
Rakousek
11
article
Působením jejím rozproudil se v zemích našich
nový jarý život, čacké odhodlání, nové naděje,
nová chuť ku práci a zápasu. (Výborně)
Strana svobodomyslná, pokračuje řečník,
svým volebním provoláním k říšským volbám
r. 1891 naznačila cestu, kterou chce se bráti.
Neslíbili jsme ani návrat k státoprávnímu radi-
kalismu let 60. a 70., jenž na hlavu poražen,
rovněž nepřidrželi jsme se postupu staročeského
z let 80., který hrozil zbahněti cislajtanismus,
nýbrž připověděli jsme usilovati o federativní
úpravu Rakouska a v ní zjednati platnost ne-
pochybným odvěkým právům zemí koruny če-
ské na samosprávu a svézákonnost.
To jest náš program, jejž jsme si vytkli
a jenž přijat byl nadšeně naší veřejnosti. Odsu
budiž východiště všech kroků našeho poselstva.
Hlásá-li se na některé straně potřeba revis
programové, nemáme toho my potřebí, nebri
náš program jest jasný, našim potřebám vyho-
vuje a poměrůn Rakouska je přiměřený.
Vystupují-li tu i tam naši odpůrci a tvrdí,
že jsme změnili své názory, není to prostě
pravda. Na jiném místě dokázal jsem způsobem
nezvratným, že strana naše od svého počátku
vždy hlásala politiku postupnou, etapovou a že
právě ona vystoupila proti staročesko-velkostat-
kářskému heslu: vše, nebo nie.
Po této retrospektivní části pojednává řečnik
o způsobu, jak má strana vůči svěmu programu
své jednání zaříditi na sněmu zemském i na
říšské radě.
Rakousko
12
article
Především musí býti naší snahou, bychom
postavení své na domácích sněmech upevnili
zabezpečili. V Čechách jde o zachování nynější
majority, na Moravě o dobytí majority a ve
Slezsku o sesílení českopolské posice. Úkol ten
není ovšem snadný, ale dosažení jeho jest ne-
zbytné. Chceme-li sněmům zjednati větší váhu,
musíme je míti ve svých rukou.
Za tím účelem, bychom všecky po hotově
jsoucí síly shromáždili, musíme podniknouti
energickou akci za volební reformu na sněmech,
s níž parallelně jíti musí snaha, o zlidovění
říšské rady, čímž rozmnoží se počet poslaneů
stran slovanských a nám blízkých.
Národní strana svobodomyslná již r. 1874
vyslovila se ve svém základním programu pro
všeobecné právo hlasovací (Výborně) a opako-
vala své stanovisko při všech příležitostech. Ve
všech svých projevech však jsme vždy nazna-
fase-
čovali, že také v tomto bodě neočekáváme, že
dojdeme cíle rázem, nýbrž že bude potřebí po-
stupovati po etapách. Jako etapy uváděli jsme
rozšíření volebního práva v kuriích lidových,
odstranění všech nerovností mezi Čechya
Němci, zavedení přímého volebního práva ve
venkovské kurii a udělení práva volebního ob-
čanům, jež práva hlasovacího posud nemají.
Návrhem dra. Slavíka z r. 1893 učinili jsme
pokus rázem dosíci ideálu svého: všeobecného
rovného práva hlasovacího. Energické naše úsilí
v tom směru r. 1896 vedlo k opravě volebního
řádu do říšské rady zřízením kurie V. Rozšíření
to přijali jsme jako splátku na svůj požadavek,
jako to učinili sociální demokraté. Nebylo to
tedy žádným upuštěním od programu, jak se
nám vytýká. Řečník pro svou osobu zůstává
věren požadavku všeobecného rovného práva
hlasovacího, pokládá však částečný pokrok za
lepší, než odročení všech oprav do daleké bu-
doucnosti.
Slavík
Čechy
Morava
Slezsko
Čechya Němec
všeobecný rovný práv
13
article
Jak se mají věci n a sněmu? Reforma
volební je vázána na dvoutřetinovou většinu za
přítomnosti tři čtvrtin všech poslanců. Kdyby
všichni čeští poslanci bez rozdilu byli pro vše-
obecné a rovné právo hlasovací, jest jak velko-
statkářům tak Němcům možno pouhou abseneí
překaziti tuto změnu. S těmito poměry nutn
počítati. Nezapomeňme, že naše akce ve příčině
všeobecného rovného práva hlasovacího byla
první ranou do naši organisace. Rolnictvo vy-
slovilo se určitě proti rovné míře při všeobec-
ném právu hlasovacím a agrární strana první
své úspěchy děkuje rozladění, jež mezi naším
rolnictvem uvedená akce způsobila.
Němec
14
article
Také se nesmí přehlížeti, že i příznivá ná-
lada, jež v našich řadách pro všeobecné rovné
právo hlasovací byla, značně ochladla počíná-
ním strany sociálně-demokratické i národně-
sociální. (Souhlas.)
Jest však nesporno, že rozšíření volebníh
práva na kruhy z něho posud vyloučené jest
nutné. Kdežto dříve odpůrci poukazovali na to,
že zemská vydání uhražují se jen z přirážek ku
přímým daním, odpadl nyní tento domnělý důvod,
neboť sněmovní hospodářstvi čerpá své prameny
též z dávek nepřímých. Máme nyní zemskou
pivní dávku a úděl z kořaleční přirážky.
V posuzování svého poměru k Ra-
kousku musíme také zaujati pevné stanovisko,
ne jedním dechem žalovati na Germanii a Italii
irredentu a zároveň volati: »co je nám po R-
kousku.« Jako přepínají, kdo osud náš přimo
svazují s osudam Rakouska, tak také přeháněji
t, již vztah náš k Rakousku ignorují. Pravda
je ve středu! Máme zájem na silném a zdra-
vém Rakousku, ježto by v něm naše národní
existence nalezla bezpečné ochrany, ale všemi
silami potírati budeme Rakousko ne-
spravedlivé, hovící choutkám ně-
mecký m. (Výborně! Potlesk.)
Ke změně ústav v, jíž se domáháme,
jest potřebí dvoutřetinové většiny za přítomnosti
polovice všech poslanců. K tomu nestačí počel
našich poslanců, musíme vyhledávati spojence.
Rakousko
mecký m
Italia irredent
15
article
Jest však lehkomyslné tvrditi, že by při zasta-
vení parlamentní činnosti případná oktrojírka
musila dopadnouti v náš prospěch, neboť bu-
dou-li naši nepřátelé v tom případě při moci,
dojista nebudou pečovati o naši kůži. Máme-li
dobývati úspěchů, jest potřebí vážné práce, mu-
síme dokazovati, co dobrého pro nás, že ne-
bude špatné pro ostatní. Pamatujme, že i v auto-
nomistických stranách, jež přejí si decentralisace
zákonodárství vedle dnešní ústavy, jsou vážné
pochybnosti vůči našim záměrům. Země, které
z přebytku naší berní síly se živí, lekají se bu-
doucnosti, kdyby byly zbaveny těchto příjmů.
Povšimněme si, že utlačovaní Rusíni a Slovinci
v té zbědované říšské radé vidí jedinou svou
obranu proti přesile majority domácí a proti
útisku vlády.
Smutné zkušenosti s centralisací, jež způ
sobila nynější krisi, nutkají k revisi. To se při-
pouští i v německém táboře, z něhož vzešly
různé návrhy (zvláště parlament pro národnosti,
pro osvětové úkoly a pod.).
V arobném prodelii
raaní čolo o sobě . . . na k h
Rusín
16
article
odpoledni
Ve slialkách na venkova
zannícdnlo. . . . . . :
Inseráty
platí so hotevě napřea
dplacení a Inserty přljímá ndmí nl-
slrace v Marianské ulici č. 3.
usrr nesnee enelora s s
Hskepley sa novraes.
17
article
Posl. Lippert svým krajanům dokazoval,
že nemají příčiny brániti se federalisaci Ra-
kouska. Rovněž Herkner vytknuv politikům ně-
meckým, že posud se drží napoleonské centra-
listické formule a v byrokracii vidí záchranu
svých národních zájmů, vyslovil se pro decen-
tralisaci. Také Pfersche nenamital ničeho proti
federalisaci, dokládaje, že poměr Němců proti
slovanské většině na říšské radě není příznivěj-
ším než poměr Němců v zemích sudetských.
Nesmíme však přehlédnouti, že dlouholetý
vývoj státní bral se v opačnou stranu a ž
máme pevnou státní organisaci.
Musíme proto zcela přesně své názory for-
mulovati a konkretní návrhy k uspořádání před-
ložiti. To ovšem není práce pro rok, pro dva.
Na této propagační taktice však nesmíme pře-
stati, nýbrž musíme nynéjších poli-
tických zřízení do posledního
koutu využíti ve svůj prospěch
k dobývání politických práv, osvé-
tového a hospodářského pokroku.
(Výborně !)
Neuznáváme prosincovku za právně platnou,
ale jejího faktického podkladu využijme do
krajnosti.
Činnost naše musí býti především obrácena
k tomu, aby ústava nebyla vykládána a prakti-
kována centralističtěji, než jak zni její ustano-
vení; musíme zameziti, aby působnosť říšská
rady na úkor sněmů byla rozšiřována, čímž
zákonodárství sněmovní prvním rázem značně
se obohatí, zejmena v oboru osvětovém (škol-
ství) hospodářském (zemědělství) a sociálním.
Vidouce, jak parlament jest jen služkou
vlády, musíme aspirace vídeňské byrokracie od-
kázati v příslušné moze.
Nemáme nyní absolutismus císařský ale
Körbrovský se vší neupřímností a nespravedlností.
(Souhlas) Koruna nedovedla by býti tak ne-
citelnou vůči strádajícímu rolnictvu, jak se jím
ukázal ministerský předseda svým odporem proti
pomocné akci na záchranu českého rolnictva.
Posl
Lippert
Herkner
Němec
18
article
(Výborně !) Žádný prostředek není mu dosti
nízký, by ho nepoužil pro své plány, aby svoj
nemravný system na dále udržel.
Nynější vláda, jmenovaná neutrální, j e st
nejhorším vydáním vlády proti
nám pod falešnou škraboškou namířené.
(Souhlas.)
Aby parlamont oživil svá práva, musí na
píati všechny síly, by dosáhl parlamentární
Řečník poukazuje jaké zastoupení bychom
měli míti v ministerstvu a v ministerských kan-
celářích a dovozuje, že také postavení tak zva-
ných zemských vrchních úřadů (mistodržitelství,
vrchní zemský soud, zemské finanční ředitelství,
poštovní a železniční ředitelství), jest nap ro-
sto nedůstojné a poměrům nevyhovující,
protože jsou pouhými loutkami v rukou ústřední
vlády. Práce naše směťovati musí k tomu, by
postavení jejich bylo osamotněno, vyproštěno
z naprosté odvislosti od centra. O místodržiteli
ujalo se bon mot, že je celý den u vídeňského
telefonu. Ve všem odkázán je na pokyn všemo-
houcího chefa kabinetu. President vrchního
soudu, jehož nové soudní zákony učinily vý-
konným úřadníkem ministra, provádí bez ohledu
na platné zákony rozkazy, dané v soukromých
dopisech ministerských sekretářů neb v tajných
rozmluvách s ministrem, jež tento po připadě
popře.
Zemský finanční ředitel je odvislý od místo-
držitole a ministra a jest jen papírovým před-
nostou. Tože platí o poštovním přednostovi,
jenž každý kabát, vozík a razítko musí si vy-
žádati od ministerstva. U železničních ředitelstev
není to lépe.
Hledíme-li na národnost, kde vidíme na
těchto místech Čecha původem, kde teprve
smýšlením? Jak srovnati může tento fakt vláda
se čl. 3. st. z. z. o všeobecných právech ob-
čanských, dle kterého jsou všechny úřady ve-
řejné všem státním občanům bez rozdilu pří-
vlády
Čecho
19
article
stupny ?i
V ústavě máme čl. XIX., hlásající r o v né
20
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Dek aden c e.
Kapitolka z psychologie současnosti. )
Dekadencí označují jeden směr v umění
naši doby. Avšak slovo, jež znamená úpadek,
pokleslost, vystihuje i povahu povšechného du-
ševního stavu naší doby. Umění tkví v duš
lidské, jest jejím odleskem, jejím květem i plodem.
Z uměleckých děl možno nejsnáze souditi na
čuši lidstva v oné době. Je-li dekadence v umě-
keké tvorbě, je už podán důkaz, že v deka-
denci octla se vlastně duše lidstva. A vskutku,
poohlédneme-li se po všech polích činnosti, roz
poznáme značnou pokleslost duše v době dnešní
V krásné literatuře jeví se nedostatkem rozpjei
lntasie. Tvorba rozptyluje se v podrobnostech
uští se na malichernostech života, nevystihují
jeho tepnu, stále svěží, stále tlukoucí, ani jeho
sllu obrozující, ani jeho vznešený účel v celku
světovém. K myšlence, jež by měla aspoň ná-
dech velkoleposti, se nepovznáší duše dekadentní;
lipe jen dole, ve sférách spodních, třebas ne-
kalých, nečistých, vyhýbajíc se jasu, slunci,
velebě. Nejlépe to viděti v dílech, jež chtěji
pledstavovati duší lidskou, její touhy, vzplanut,
zápasy, utrpení. Je to vždy jen duše znavená,
umdlená, chabá, nervosní — duše pokleslá,
Herou nám zobrazují. Díla nás neuchvátí, pouz
rozruší, z nich přechází na nás nervosa, umdle
nost. Místo dojmu povznášejícího máme z di
vadla nebo četby dojem malátnosti, nervosníh
rozechvění. Čarovné umění, jež duši ze všed-
*) Ze soutěže fenilletont.
Hera
c e
21
article
nosti unáší ke vznešeným úkolům života, je
útěchou v oddechu i pobídkou ku práci, ono
svaté umění je zde nahraženo pouhou virtuo-
sitou, jež snad zajímá, nikdy však neuchvacuje.
Zůstaňme jen při domácích dokladech, třeba
jich současnost mimočeská poskytovala ještě vělší
výběr a pádnější. Poslechněme si Jaroslava Kva-
pila nejnovější drama »Oblaka«. Je virtuosně
psáno, plno něžných obratů básnických, ale má
na sobě přímo typickou známku dekadence
v ubohém bohoslovci Petru Kocianovi, jehož
chabá duše je tak neschopna všeho mocnějšího
vzepjetí vůle a síly. Jako výstižný příklad cha
bosti rodu a pokolení bude dílo zajisté míti
svůj dobový význam, jako drama je stíženo
chorobou dekadence. Jindy autor podává jen
zdánlivě obraz síly, jehož vlastní podstata je
surovost, rovněž známka slabosti duševní. Básník
trilogie »Hippodamie«, plné antické síly, sáhl ve
svém nejnovějším dramatě »Knížata« ke scénám
přímo odpuzujícím (nářek kastrovaného Jaro-
míra, vražda Vršovců). Nedovedeme si zjev vy-
světliti jinak, než nakažlivostí choroby deka-
dence.
V umění hudebním jeví se dekadence rov-
něž v nemohouenosti silnějšího tvůrčího roz-
pjetí. Nejde o sílu výrazu, nýbrž o sllu
tvorby, hodnotu myšlenky. Zdá se, jakoby
skladatel bez mocného tvůrčího vzruchu kladl
notu vedle noty podle naučených pravidel, ně-
kdy schválně třeba proti nim, snaže se úsi-
lovně osvědčiti originalitu tím, že neváže s
žádnými pravidly, předpisy a »předsudky«.
O vzplanutí duše v ušlechtilých formách melo-
dických ani slechu ! Nehorujeme pro návrat ku
ploché melodii starých forem ! Tane nám n
mysli ušlechtilá a přece tak výrazná melodi
kva
Kocian
Hippodamie
Vršovec
22
article
na př. děl Smetanových, nebo svěží barvitost
skladeb Dvořákových anebo i veskrze moderní
a přece jen ze zápalu duše tryskající hudba
Charpentierova v » Louise «!
V umění výtvarném libuje si dekadence
ve hledání neurčitých, temných, ponurých tónů.
Jakoby zrak byl pozbyl vší způsobilosti roze-
znávati svěží barvu přírody, zář slunce, jas
čistého vzduchu. I tu je nápadno poklesnutí
fantasie umělcovy, chudoba myšlenek, povážlivý
nedostatek děl, jež by nadehla, vzbudila vzru-
šení, jaké vzbuditi je povinno dílo umělecké.
Kritika jeví pokleslost v povrchnosti, s ja-
kou se oddává studiu díla, nemá síly vniknouti
hlouběji v duši tvůrce, ani lásky k cizí práci.
Kritik posuzuje dílo pouze dle názoru, jejž vy-
tvořil si sám, vyzdvihuje pouze stinné stránky
díla a zastírá vše, co svědčí o jeho ceně. Kri-
tika zlobná a záštivá, neschopna podněcovati a
nabádati, získávati duchy a ke světlu dováděti
kritika — dekadentní.
A jako na poli umění, i na poli vědy
scházejí zjevy mohutnosti. Jakoby síla v lidstvu
seslabena byla, podává doba pouze díla pro-
střední, nemohouc vytvořiti dílo, jež by uchvaco-
valo hlubokou myšlenkou ducha. Objevy učiněné
staly se buď nahodile anebo způsobil je stálý
kvas všední potřeby, jež sama ze sebe jakousi
železnou nutností tvoří.
Smetanův
Dvořákův
Charpentierův
Louis
23
article
A nejen v umění a ve vědě, ještě více
bije dekadence do očí v proudění všedního ži-
vota. Žijeme pouze pro »skutečnost«, vyhýbáme
se všemu, co by povznášelo duši nad skuteč-
nost, k ideám či k ideálům. Chceme život
v jeho »nahotě«, stíráme s něho všechen pel,
trháme »pestrý háv«, jímž zdobili jej předkové
silní a zdraví. Boříme staré trůny, aniž bychom
dovedli postaviti nové. Voláme, že životje
špatný, že nestojí za to, aby byl prožit a vle-
čeme se netečně životem, mrháme sílou těles-
nou i dary ducha, a předčasně klesáme v hrob.
Neznáme síly, která se cítl svojí i v těžkých
poměrech, dovede zápasiti pro blaho rodiny,
blaho národa, brániti se do kapky krve, do po-
sledního vydechnutí. Úpadek ve všem nazírání
na povinností života. Není třeba snahy po
ctnosti, stačí nebýti necinostným. Lidé se přímo
chlubí, že »ruce mají čisté«, jako by tato vlast-
nost sama o sobě byla již čestnou.
A přece ruce »čisté« nejsou ještě ctnosti.
K duši silné náleží ruka šlechetná.
24
article
Stav dekadence je choroba doby a nutn
ji léčiti. Lékař, povolaný k nemocnému,
zkouší prostředky, jež věda poskytuje, a nesmí
hned ztráceti naději. Také my musíme vyhle-
dávati prostředky k ozdravění doby, a neodsu-
zovati hned všechen jejt život. Lékaři náleží
míti soucit k nemocnému, také nám třeba a lá-
skou toužiti po osvěžení dnešního života spo-
lečnosti, jeho posilnění a povznešení. Třeba
především výhost dáti přepjatému a proto cho-
robnému horování pro vše nové a jen nové.
Pojmy, vytvořené činností výkvětu lidstva po
staletí a tisíciletí, nedají se tak snadno i náhle
nahraditi novými. Ani krása nezakládá sev
pouhé novotě. Není velký umělec, kdo podal
jen nové, nýbrž kdo velké a krásné. Nemírn
žízeň novoty působí zhoubně na život. Vše staré
připadá špatným již proto, že není nové. Ztrá-
címe smysl pro správnost posudku dobrai
krásna. Arci proudění života samo vymáhá
snahu po novotě, a bylo by pošetilo vzpírati
se snaze a lpěti jen na starém. Právě snaha
po novotě umožňuje obrození, zdokonalení.
25
article
Proto nezapuzujme tužbu po novém, avšak třeba
na tom trvati, aby vše, co nahraditi má staré
útvary, dříve prokázalo svou lepší hodnotu.
Ne co je nové zasluhuje už pozornosti, ale
co je dokonalejší.
Nutno pojímati život opravdověji a v celku,
nepohližeti na něj pouze se sobeckého hlediska.
Každý na místě, kam jej osud postavil, nebo
kam se vlastním přičiněním dostal, ať je silným
pracovníkem a třeba-li, silným bojovníkem za
ideje, jež vedou ku povznešení blaha rodiny,
národa a v národě lidstva. Ale při všem na-
pjetí sil v povolání, v zápasu za vezdejší chléh
třeba užívati každého prostředku, který pomábá
povznésti duši z lopot života k výšinám ideálu.
Zde nastupuje úkol touha po umění. A umění
nesmí zapomenouti na velký úkol svůj: být
vychovatelem lidstva, jeho útěchou, jeho oasou
ve všednosti života. Umění, jež nesleduje tento
účel, je plané. A další úkol: povzbuzovati
k dobru. Není dobro pouze to, co prospívá
jenom nám, ale to, co prospívá všem kolem
nás. A další prostředek ušlechtění: práce. Nesmí
býti břemenem, zlem, seslaným na lidstvo pro
jeho hříchy. Plody práce mají nám býti nej-
sladší odměnou života, mají síliti vědomí, že
zdárně konaná práce je ctná. Vlastní práce
musí zbavovati závisti, že práce druhého jest
vděčnější. Nejmocnější pákou zušlechtění pak
jest láska, hřející, která koná divy. Duše milu-
jící je silná, a proto snažme povznésti se láskou.
Z lásky ať přichází děcko na svět, láska necht
vane kolem kolébky. S láskou ať odejde člověk
se světa, láska nechť vane kolem jeho hrobul
Dr. Č. K.-
doktor