2
masthead
V Praze, v sobotu dne 4. srpna 1900
Praha
4
article
Na rauní a odpol. list,
přodplácí se
v Praze v administraei
na měsee
s čtvri leta . . . . S R —
s dvojí donšškon
na měs
sa tot let . . . 7 k 90
ve dlialkšch
2K30b
na měske
Poštout
na miěisjc
na čtvrt leis
s droji slellko-
na ně
BR čtrrt lek
ke
Praha
5
title
Dnešni čislo pra Prahu Je a 10 stranácl.
Praha
6
article
Široko daleko rozvětvené
spiknutí.
Široko daleko rozvětvené
spiknutí.
Rozpravy o mrzkém zločinu v Monze,
jenž způsobil žalostnou smrt krále italského
Humberta, počínají v některých časopisech
a kruzích nabývati rázu, jenž by neměl zů
stati nepovšímnut upřímnými přáteli moder
ních občanských svobod. Po nešťastně údá
losti zaplavuje se z Italie svět zprávami
jakoby tamní bezpečnostní úřady nyní, po
hrozném činu náhle byly do rukou svých
dostaly nitky vedoucí nejen k odbalení spolu-
viuníkův řady attentátů minulých, nýbrž
všech možných budoucích! Připomíná nám
to silně známé z let padesátých obavy před
»široko daleko rozvětveným spiknutím«, ne-
boť v zápětí zprávám těm následují výkřiky
o ohroženém společenském řádu a potřebě
rázných opatření .. . Není to ovšem samo
o sobě nic podivného, tak tomu bylo po
každé, kdykoliv ruka zločinná dopustila se
stejného skutku ohavného, ať zasáhl presi
denta republiky, nebo hlavu korunovanou.
vždyť opravdový cit lidský žádá potrestání
každého zločinu a opatření, by se nemohl
opakovati. Bohužel nepodařilo se dosud na
lézti naprosto bezpečného prostředku ku zame
zení zločinů, ač trestní zakonníky proti nim
účinkují po staletí a déle.
Než jest rozdíl mezi spravedlivým roz
hořčením nad spáchanou královraždou v Italii.
a snahami, použiti odsouzení hodného činu
za nástroj a prostředek snah reakčních, což
jest za nynějších dob, plných politické ne
jistoty a překvapujících zahraničných udá
lostí, zjev tím nápadnější a podezřelejší.
Monza
Humberto
7
article
Zde v Rakousku již se vyskytly strany
a orgány jejich, kteréž jako na př. vídeňský
anlisemitský »Deut. Volksbl.« pokládají ny
nější okamžik za vhodný, aby si schladily
žahu na straně, jež vyvinula při posledních
volbách vídeňských největší odpor proti
Luegrovi a stoupencům jeho. Ačkoliv jsme
zásadními odpůrci strany napadené, nemů-
žeme neviděti nebezpečí, jakéž se takovýmto
způsobem vnáší do poměrů vnitřních, již
i tak dosti otrávených.
Týkáli se tento zjev poměrů vnitřních
a dá-li se vysvětliti urputnou záští místních
politických stran vídeňských, vyskytly se na
půdě rakouské u příležitosti této i zjevy ještě
vážnější, dotýkající se poměrů zahranič
ných. Zdejší Italienissimi nemohou si odepříti
aby co nejokázaleji neprojevili svou soustrast
a své sympatie království italskému a část
výstředního tisku klerikálního opět nemá pil-
nější práce než demonstrovati pro obnovu
světského panství papežova, při čemž jiho-
tyrolský list »Brix. Chron.« dokonce napsal:
Jaká to tragická protiva mezi synem lupiče
církevního státu a oloupeným náměstkem
Kristovým, devadesátiletým zajatcem ve Va-
tikánu, jemuž statisíce poutníků ze všech
pásem zeměkoule jásají v ústrety. I na krá-
lovském rodu savoyském osvědčuje se stare
přísloví »qui mange du pape en menur«
(Kdo papeži újmu činí, neunikne trestu —
zněl by volný překlad.)
Jeli tu s podivením, že protiklerikáln
listy odpovídají rovnéž prudce, a vypočítávají
kolik fanatiků náboženských dopustilo se
Brix
Kristův
Rakousko
Virginie
8
article
královražd, uvádějíce zejména mnicha Jacqua
Clementa, jenž zavraždil francouzského krále
Jindřicha III., Ravaillaca — Jindřicha IV.
Baltazara Gerarda — Víléma Oranžského
ba některé listy připomínají i zvláštní cho
vání se tohoto směru, když promlouval
o Lucchenovi !
Není nejmenší pochybnosti, že těmito
ošklivými zjevy událost v Monze vyrůstá
v cosi temného i pro soustátí toto.
Vzhledem k tomu jest záhodno upozor-
niti, že většina útočníků poslední doby jest
původu italského, a že minulost a součas-
nost Italie asi má neméně podílu na ovzduší.
z něhož vznikají podobné zločiny, než jaké-
koliv výstřední zásady nějaké »anarchické
strany činu« — zejména uvážíme-li, že králo-
vrazi z let dřívějších vůbec ani o těchto zá-
sadách nijaké vědomosti míti nemohli — byl
to fanatikové jiného druhu a jest otázkou.
zda ve výroku útočníka na život krále Hum-
berta, že tak »učinil z nenávisti k institu-
cím monarchickým« vězí jen anar
chismus anebo i něco jiného !?
Tentokráte dosti zamlouvá se nám, co
připomíná »Fremdenblatt«, kterýž někdy
tlumočívá názory zahraničného úřadu. Vzpo-
menuv úspěšného boje s anarchistickou
stranou činu v ostatních zemích, praví-
»Zdá se, že v Italii tento boj měl dosu
nejmenšího úspěchu, přes to, že vydány tam
byly ostré výminečné zákony; ba italšte
anarchisté provozují své řemeslo i ve Francii,
Španělsku a ve Švýcařích. Jest pravdě
podobno, že Vlaši mají v tomto ohledu
mezi útočnými živly převahu a že to není
pouhou náhodou. Proč právě v Italii po-
dobné myšlenky a plány mají tak mnoho
přívrženců, jest věcí, jíž by se měla zvláště
v Italii věnovati pilná pozornost. Jest po-
divno, že zvláště v Italii část obyvatelstva
dospívá k nejasnému, státu nepřátelskému
smýšlení a že se tam stále vyskytují osoby,
jež toto své smýšlení zločiny na jevo dávají.
Jacqua
Jindřich III
Ravaillaco
Jindřich Iva
Baltazar Gerard
Víléma
Lucchen
Vlach
Monza
Huma
Italia
Francie
Španělsko
9
article
Bezpochyby tu spoluúčinkují příčiny, kotvící
v hluboké minulosti nynější Italie, jejichž
kořeny sáhají až do středověku, ne-li dále.
Jest samozřejmo, že nepřátelství proti státu
musí nejvíce bujeti v zemích, kde pojem
»stát« nejdéle zůstal lidu cizím a neznámým
a jest známo, že v Italii, až na nepatrné
kraje, přečetné vrstvy obyvatelstva vyrůstaly
mimo oživující spojení se státem. Rovněž
jest známo, že dějiny četných, příznivěji
položených krajů italských jsou Tadou pře-
vratů a revolučních podniků. S tím se pojí
ještě náklonnost a zvyklost tajného spolčo-
vání a trvání ozbrojených tlup v horách a
lesích, jež seslabily ošklivost vraždy a lou-
peže. V posledních létech provedlo se v Italii
tolik attentátů, jako za celou dobu trvání
staré římské republiky.«
Byť i v jednotlivostech proti výkladu
»Fremdenblattu« leccos se dalo uvésti, tolik
jest jisto, že sjednocennost Italie nepronikla
dosud veškerým národem a že jednota
italská má dosud četné a nebez-
pečné odpůrce. Vždyť ještě v r. 1898
propukly v severní Italii silné bouře, k jejichž
udolání býlo třeba celých sborů vojenských.
To nutno míti stále na mysli, jakož
i neméně úsilí tamních úřadů, aby pozor-
nost širšího světa byla od vnitřních poměrů
italských odvrácena, byť i za cenu ohrožení
moderních institucí a občanských svobod ve
státech ostatních.
A právě tato reakcionářská část zpravo-
dajství italského měla by býti neméně ostř
stopována, než činnost útočníků, kteří zpá-
tečnickému proudu razí krví zbrocenou drahu,
Italia
občanský svoboda
10
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 3. srpna. (Ku svolán
zemských sněmů.) Před týdnem se pro
slýchalo, že zemské sněmy budou svolány již
v prvé polovině měsíce září, aby vyřídily vládn
předlohu ohledně zemské přirážky ku státn
dani z lihu. »Grazer Volksbl.« sděluje naprot
tomu, že dle nynějších disposicí zemské sněmy
se sejdou teprve v druhé polovině září, aby
po nékolika schůzích a výřízení nejnutnějšíeh
věcí opět se rozešlý. »Co má takové macešské
odbývání zemských sněmů znamenati ? — táze
se »Grazer Volksbl«. — Zasedání je voleno
opět tak, aby venkovským poslancům účasten-
ství při něm bylo učiněno obtížným, ačkoli ve
velké části sněmů zejmena selské obyvatelstv
má největší zájem na pracovním programu
sněmů. Důležitá sociálně-politická práce čin
se nynějším drobením v kraťoučká zasedán
zhola nemožnou. Či chce tím snad vláda zná-
zorniti důležitost centrálního parlamentu? Ny
nější jednání vlády bude míti zcela opačny
účinek, neboť seslabí parlamentární smysl, který
se jevil nyní jen na sněmích, kde se i vý
střední živlové chovali dosud smířlivě. Jeso
tedy nojen v zájmu zemi, nýbrž i v zájmu
ústředního parlamentu, poskytne-li se sněmům
více času k vyřizování samosprávných věcí.«
Z Krakova, 3. srpna. (Polští demo-
kraté proti stančíkům.) Mezi konserva-
tivnými a liberálnými listy polskými vede se uz
delší dobu spor, k němuž zavdala podnět levice
sněmovního polského klubu, jež odepřela své
účastenství při sestavování nového řádu centrál-
ního volebního výboru polského. Událost tato
bude míti dle všeho za následek novou organi-
saci demokratických živlů z celé země, tedy ja
kýsi nový volební výbor, jenž se postaví přímo
proti volebnímu výboru konservativnímu. » Nová
Grazer Volksbl
Praha
Krakov
Grazer Volksblishing
11
article
Reforma« sděluje dnes, že v Krakově byla tyic
dni porada výboru demokratické strany, ježse
usnesla svolati po žních do Krakova sjezd dů
věrníků z celé země a předložiti mu ke schvá
lení program dalši činnosti demokratické strany
Z Lublaně, 1. srpna. (Přímořští Vla
chové a smutek v Italii.) Tragický skou
krále Humberta přiměl přirozeně Vlachy z r
kouského Přímoří k srdečným projevům sou
strasti. »Slov. Narod« porovnává však tyto ny
nější jejich projevy s tím, co se dělo v Terstu
a na Přimoří před dvěma lety po smrti císa-
řovny Alžběty a shledává zajímavé rozdíly
»Tehda« — píše »Sl. N.« — »pořádala se
v Terstu veřejná zábava; nyní jak v Terstu.
tak v Gorici odřikají se veřejné koncerty
v Terstu Vlachové demonstrovali proti tomu, že
vojenská hudba hrála při pochodu vojska. Tehda
jen úřadní noviny vyšly s černým rámečkem.
nyní všechny. Terstskému »Piccolu« přihodila
se dokonce nehoda, že byl konfiskován pro
otištění soustrastného telegramu, jejž zaslali
terstšti poslanci, soustředění ve spolku »Pro-
gresso«, ministru královského domu italského
kterýžto telegram hřeší proti celosti habsburské
državy a nečiní rozdílu mezi panovnickým do-
mem římským a vídeňským.« Zpráva tato ne
Vlach
Alžběta
Krakov
Lublaň
Terst
Gorica
výbor demokratický strana
Humberto
královský dom italský
12
article
překvapí ovšem nikoho, kdo zná politické smý
šlení přímořských Vlachů, mezi nimiž irredenta
má nejvíce přívrženců.
Z Pešti, 2. srpna. (OblIže s rumun-
skými židy.) Přes 600 rumunských židů,
stěhujících se do Kanady, uvázlo v Pešti pro
nedostatek peněz na další cestu. Židovští boháči
peštští horlivě sbírají pro ně příspěvky a sehnali
prý už na 100.000 K. Židům dovoleno zůstati
zatím v Pešti, než se sebere potřebná část peněz
na cestu. Vystěhovalce navštívil mimo jiné také
státní sekretář v ministerstvě vnitra Gullner
rozhovořil se s nimi o příčinách stěhování. Jeden
z vystěhovalců oznámil mu, že židy nevypuzujeze
země vláda, nýbrž spolek antisemitský, který se
utvořil teprve nedávno a zahájil boykott proti
židům. Pod nátlakem tohoto spolku žádný žid
nenajde prý zaměstnání, ani neobdrží zákazek
v Rumunsku, zaměstnaní židé jsou vypovídáni
z práce a proto jim nezbývá jiného, než vystě-
hovati se ze země, kde nenacházejí práce ani
výživy.
Vlach
Gullner
Pešť
Kanada
Rumunsko
13
article
Z Pešti, 1. srpna. (Passivní poli-
tika Rumunů.) Přištím rokem vyprší man-
dáty poslanců uherského sněmu a budou vy-
psány nové všeobecné volby. Maďarské politické
kruhy zabývají se nyní živě otázkou, jakse
k volbám těm zachovají Rumuni, kteří se už
20 let zdržovali voleb. V časopisech se vy
skytly zprávy, že noví biskupové rumunští, me-
tropolita Meclán a aradský biskup Goldis jsou
pro upuštění od passivity a radí svým krajanům,
aby se opět voleb zúčastnili a přijali mandáty
do sněmu. Strana mírnějších vskutku projevila
ochotu, upustiti od passivíty, ale jen za násle-
dujících podmínek: Národnostní zákon z roku
1867 musí se prováděti poctivě a loyálně
z tisíce škol, jež se mají vystavěti během přl-
štích pěti let, ať si vláda vystaví 500 v ma-
darských krajích, peníze na ostalních 500 a
odevzdá rumunské církvi, aby jich užila pro
své školy; ve státních středních školách v Ba-
nátě a v Sedmihradsku má se vyučovati ru
munštině a mají býti za tím účelem do
sazeni professoři Rumuni, kteří by mohli dobř
učiti rumunštině; nařízení, jež nedovoluj
rumunské úřadování u soudů a politických úřadů,
budiž zrušeno a na úřadnících v krajích rumun-
ských budiž žádána znalost rumunštiny; konečně
výminečný volební zákon pro Sedmihrady budiž
odvolán a Sedmihrady buďtež rozděleny spra
vedlivě na volební okresy tak, aby i Rumunům
bylo možno účastniti se práce ve veřejném život
státním.
Rumun
Sedmihrady
Pešť
Sedmihradsko
14
article
Sibinská »Tribuna« dodává k těmto pod-
minkám, že uherská vláda musí prvé povolit
svolání národní rady rumunské, poněvadž jen n
její usnesení bude možno odložiti passivní poli-
tiku. »Za tak naivní — píše »Tribuna« — a
nás nemá nikdo, že bychom upustili od své do
savadní politické taktiky, dokud nebudou od
straněny všechny příčiny, které nám vnutily po-
litiku passivní. Je-li tato politika nám na pro
spěch nebo na škodu — o tom můžeme roz-
hodovati jen my sami-
Z Vídně, 3. srpna. (H ospodářsk
a lesnické školy v Rakousku.) Del
výkazů ministerstva orby bylo v Rakousku
koncem letošního března 165 hospodářských
lesnických škol. Naproti loňskému roku při-
bylo šest nových ústavů: vyšší lesnický běh
Písku, lesnické školy v Budějovicích a v Cheb
a tři zimní hospodářské školy na Moravě
v Doln. Rakousích. Ze všech těchto škol jsou
V drobném prodejí:
rasní čí-la o sobě . . . pa zb
za 8
vdpole dni
Ve úlialkách na venkove
ranní člslo. . . . . . . . 10
odpolední . . . . . . . . Sb
Inserát
plati ze hotevě vapřei
Předplacení a inserty přijíma vdmlnl-
strase v Marisnte ulici č.a
Tam nsehirelí so tež redskee
tiskárna a sapelics „Národnich Liástů“
Hukopisy as nevrunsl.
Národnich
Hukopisa
Vídeň
Rakousko
Písek
Cheb
Rakousy
Marisnte ulice
hospodářský lesnický škola
lesnický škola v Budějovice
hospodářský škola na Morava
H ospodářsk
15
article
2 vysoké školy, 12 středníeh hospodářských
ústavů, 4 střední lesnické školy, 2 střední
školy vinařské a ovocnářské, 1 vyšší ústav pro
průmysl pivovarský, 41 hospodářských škol
celoročních, 59 zimních hospodářských škol,
9 nižších škol lesnických, 13 skol mlékařských
a hospodářských, 18 škol vinařských, ovocnář-
ských, zahradnických a chmelařských, 2 školy
pivovarské a 2 lihovarské. Od roku 1890
stoupnul počet těchto odborných škol ze 103
na 165. Návštěva jich stoupá neustále. Roku
1880 vykázovaly všechny hospodářské a lesni-
cké školy 2441 žáků, roku 1890 bylo 3075
žáků, letos pak 5684 žáků. Na školách těchto
je nyní 1433 nadací, vynášejících 154.200 zl.
ročně.
hospodářský ústav
16
title
Politické zprávy zahraničné.
17
article
V Praze, 3. srpna.
Praha
18
article
Situace v Mandžurii. V posledních
dnech vyjasnila se situace uvnitř Mandžurska
na tolik, že jest nyní známo, že ruský želez-
niční personál, pokud nepodlehl útokům vzbou-
řenců, jest nyní v bezpečnosti, předpokládáme-li,
že se vrchní inženýr Jugovič, stojící v Charbině
pod ochranou gen. Gerngrossa, udrží tak dlouho,
dokud nepřispěje vyslaná mu pomoc. Nějvětšl
obavy budil, jak známo, personál při jižní
trati mezi Charbinem a Tělinem, o němž dlouhou
dobu nebylo nijakých zpráv. Známo bylo
pouze, že veliteli ochrany při této trati, plu-
kovníku Miščenkovi vysláno z Charbina na
pomoc 200 kozáků a soudilo se, že plukovník
Miščenko přivede všechen personál na sever do
Charbina. To však se nesplnilo. Plukovník Miš-
čenko byl nucen obrátiti se na jih a přibyl již
od Mukdena k Nučvanu, kde se spojil s tamním
ruským vojskem.
Avšak i oddělení tětinské vynutilo si ko-
nečně volnou cestu na sever a přibylo dne 18.
července na stanici Sungari nedaleko Charbina.
ztrativši za pochodu z Tělina 10 mrtvých, 30
raněných a 3 zmizelé soudruhy. Oddélení toto
bylo nejednou vydáno útokům pravidelného
činského vojska jak v mukdenské, tak i v gi-
rinské provincii.
Jugovič
Charbin
Miš
Sungari
Charbina
Tělina 10 mrtvý
19
article
Také četa esaula Savického byla nucena
opustiti město Girin, obdrževši od gubernálora
list na volný průchod. Ale přes to byla napa-
dena činským vojskem a ztratila ze 70 mužů
20 mrtvých, 6 ranéných a 4 zmizelé. Zbytky
čety dorazily dne 22. července do Charbina.
Dne 23. července vypraveni z Charbina po
řece Sungari na bárkách všíchni, kdo si přáli
vrátiti se na ruské území, zejmena ranéní
nemocní a ponecháni v Charbině jen strojníci
úřadníci, jichž je třeba na dráze, pokud se na
ní provozuje vozba.
O pomocných vojskách, vyslaných k Char-
binu, přináší »Nov. Vremja« následující zprávu:
»Gen. Sacharov, jenž táhne po řece Sungari,
prošel již větší část cesty a dne 26. července
stihl do Saň-Sině, ležícího 300 verst od ústi
řeky Sungari a 250 verst od Charbina. Jest
naděje, že inž. Jugovič se udrží do příchodu
tohoto pomocného vojska; máť nyní 1000 mužů
ochrany s dostatečnou zásobou nábojů. Mezi
vojskem charbinským jest 150 Osetinů, výteč-
ných střelců. Oddělení gen. Sacharova postu-
puje denně o 30 verst; možno tedy se naditi,
že dorazí do Charbina mezi 4.—7. srpnem. Od-
dělení gen. Orlova, jež táhne od severozápadu,
překročilo hranice mandžurské a přibylo k městu
Savickij
Sacharov
Ing
Jugovič
Girin
Sungari
Chara
Sina
20
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Le qnatorze Juillet.
V Paříži, v červenci.
Už prý dávno nebylo v Paříži tak slav-
ného 14. července, jako letos. Vláda chtěl
ukázat, jak pevně drží otěže v rukou a největší
odpůreové její, nacionalisté, zase chtěli ukázat.
že vládnou lidem pařížským. Pojednou se zdálo.
že zápolení vlády s nacionalisty skončí snad
krvavě, neboť když nacionalisté prohlásili, že
uspořádají na různých místech velké manife-
stace, přispíšili si socialisté a prohlásili, že ma-
nifeslace nacionalistů dovedou potlačit.
A tak v pátek, když po celé Paříži chy
stali velkolepé osvětlení a všechny veřejné bu
dovy, jak vládní tak obecní, ověšeny byly tisíei
trojbarevnými praporečky, vážně už se o tom
uvažovalo, jak asi skončí boj dne 14. července-
Avšak — stalo se cos podivuhodného: výstřední
strana socialistická prohlásila, že nebude de
monstrovat ani pro vládu, ani pro nacionalisty
a socialisté vládní (ministr obchodu pan Mille-
rand je socialista) snadno dali si říci a vzdal
se všech protimanifestací, které konečně přece
jen mohly postavením vlády velmi otřásti. Při
padl tedy hlavní úkol slavnostní přec jen —
»praporečkům a světělkám«.
Mill
Paříž
21
article
U nás podobné »vlástenčení« přichází už
z »mody«. Řekne se, že je to hloupé, a —u
nás hloupost je v nevážnosti. Teprv když se
odvážite za hranice, do Švýcar, do Německ
nebo do Francie, vyvalujete pojednou oči a di-
víte se, co je na světě ještě dětinských lidí
Nikdy jsem neviděl dosud tolik spolků a spo
lečků ve stejnokroji i bez nich, s prapory
bubny a trubkami, jako letos o Letnicích ve
Švýcarech. Jakoby celý ten podnikavý a vypo-
čítavý nárůdek švýcarský byl upadl v nepříčet-
nost. Nádraží curyšské chrlilo od rána samé
spolky, mužů i žen, a každý spolek s nějakou
hudbou, třeba jenom bubnem. I ženské v čer-
ných živůtkách, ověšených stříbrnými řetězy
křížem od lopatek pod paždím na prsa, kráčely
ulici od nádraží k jezeru čtyřstupem « kroku
jim dodával nějaký chraptivý buben. Hned z
nimi nějaký spolek mužský » vlastenčils ; v
předu sli čtyři mužové v jakémsi neurčitém
Švýcar
Švýcary
Německ
Francie
22
article
stejnokroji, s puškami na ramenou. Za nimi as
dvacet řad lidí v úboru prostě občanském
každý na rameně — hůl, kterou nesl po způ
sobu pušky. A pořád a pořád, se všech stran,
hrnuli se podobní spolkově.
»Co oslavují ti lidé?« tázal jsem se domá
cího člověka.
»Nic zvláštního! Jsou svátky, chtějí tedy
ukázat, že jsou rádi na světě.«
»Ale přece se ti lidé nebudou bez příčiny
seřaďovat ve čtyřstup a nebudou »vojáčkovat«
pouze proto, že jsou rádí na světě ?«
»Vymluvte jim to! Řeknu vám, že v
všední den dělají co musí, a ve svátek co
chtějí.«
Byl bych rád tomuto nárůdku, který je tak
rád na světě, prorokoval brzký úpadek, ale
podle toho, co jsem kdy viděl ve Švýcarsku.
nezdálo se mi, že bych byl dobrým prorokem
O měsíc později jel jsem jižním Némeckem-
Mám rozhodně učarováno s těmi slavnostmi ; v
Norimberku slavnost, spolky a praporečky, ve
Štutgartu slavnost, ve Štrasburku tolikéž. Coz
Němei, těm je hej, rostou do výšky i do šířky
A Fracouzi? Paříž, srdce civilisace ? Jak
tam musí být, vše vážné a odměřené!
Spěchal jsem k soše Gambetově, v nádvoři
Louvru:
»Francais, éléver vos armes et vos resolu-
tions a la hauteur des perils, qui fondent eun
la patrie. Il dépend encore de vous, de montrén
a l' univers ce qu' est un grand peuple qui ne
vent pas perir...« *) volá Gambetta s podstavce
pomníku k Francouzům.
Ohlížíte se po volném místě, kam unik-
nouti z tisnících vás zdí velkolepého Louvru.
Ulikáte do sadu, na místa, kde kdysi stávaly
»Tuilerie«. A pořád ještě nemáte dost volnosti.
abyste si vydechli po mocném dojmu, jaký na
vás učinil pomník Gambettův. Do cesty stavíse
vám nový pomník, nejbolestnější v celé Paříži,
Mereierovo dílo »Quand měme!« Francouzský
vojín klesá mrtev k zemi. Mohutná žena v kroji
Elsasanky zachytila mrtvolu, vyrvala jí pušku a
Coz Němei
Gambetův
Gambetta
Francouz
Gambettův
Švýcarsko
Norimberk
Štrasburk
Paříž
Louvre
23
article
*) Francouzové, povzneste své zbraně a svá roz-
hodnutí k výši nebezpečí, které dolehlo na vlast. Zá
visí to ještě od vás, abyste ukázali světu co jeto
velký národ, který nechce zahynouti. (9. 9. 1870.)
hrozí ní vrahům ve strašné odhodlanosti. D
voká vášeň v obličeji jejím hrůzně se odráž
od ztrnulého klidu smrti ve tváři vojínově ! ..
Laskavostí přátel dostalo se nám velmi
výhodného místa na nekryté tribuně zrovna
vedle tribuny vlády. Před námi na volném pro
stranství nejlepší orátor socialistů pan Jaures
procházel se se svými přáteli. Za námi v kryté
tribuně pekla se městská rada pařížská. Ohromné
»Dlouhé pole« (Long champ) sálalo vedrem
jako vytopená pec. Jiné překážky nebe velké
vojenské přehlidce nečinilo, než že stále při-
kládalo. Prach zvedal se pouhým horkem již.
Přehlídka měla začit o hodině lřetí, ale celá
Paříž obléhala »Dlouhé pole« už před druhou
hodinou. Je to pořádné dlouhé pole; v děsném
vedru, za všeobecného napjetí a přece takrk
nepozorovaně rozestavilo se na cvičišti dva-
náct pluků pěchoty, šest pluků jízdy,
čtyři pluky dělostřelectva a celá spousta
jiných sborů vojenských, ale místa bylo všude
pořád dost. Konečné zavřeštěly trubky, dostavil
se »štáb« s ministrem války. A ve štábu hlavní
sensace: deset arabských náčelníků v národním
úboru, v dlouhých bílých pláštích, na bílých
arabských koních. Uslechtilá zvířata vznášela se
takřka nad zemí jako luzná pohádka. Byl to
pohled skutečně unášející. Právě leti celá t
kavalkáda kolem nás. Uniformy francouzských
generálů vypadají trochu příliš úřadnicky, tím
více odrážejí se od nich malebné kroje Arabů.
Francouz
Jaures
Paříž
24
article
Bouře potlesku vítá krásný ten zjev, všechno
jásá, republikáni, royalisté, Bonapartovci i —
socialisté. »Vive l'arměe«, začíná šarvátka s tri-
buny městské rady, »vive la république«, ou-
povídá pan Jaurés se svými lidmi. To byl jenom
signál, a — už se sypou z obou stran výkřiky
»opepřené«, vzájemné. Na štěstí pod socialistou
nejvíce zuříeím probořila se lavice a všechny
tábory nepřátelské ulevují si srdečným smíchem.
Socialisté nepovažují to ovšem za žádnou po-
rážku a sníějí se též. V tom přijíždí pan Paul
Deschanel, president sněmovny. Je přivětivýa
hezoučký, energický a milý jako vždy. Všecko
jej vítá. Po chvili přijíždí otec senátu, velm
prorostlý pan Falhiěres, a vojna začíná znovu.
Strany vládní vitají jej, opposice vyvádí věc
nepříjemné. »Má na bradě otruby«, křičí kdosi
»Aha, žid, agent-provocateur«, odpovidaji hlasy
a chlapík, který se zmínil o otrubách, na chvíli
zmizel v houštině pěstí, a hned na to opuchlý
»před úpalem slunečním« utekl se po čtyřech
s podivuhodnou hbitosti pod lavice socialistů.
V tom přijel president republiky, pan Emi
Loubet, dobrácký pán s krátce přistřiženým,
bílým plnovousem, obklopen jizdní gardou repu-
blikánskou. Vive Loubet, a bas Loubet, vive
l'armée otřásá vzduchem. Konečně kterýs měst
ský rada měl dobrý nápad. »Vive P'escorte
zařval, až překřičel celé své okolí. »Vive l'es
corte«, hřmí pojednou celá sjednocená opposice
a už křiku ubývá, všechno se směje. President
kráčí na své místo na tribuně, přívrženci uctivě
ho pozdravují, ale klid už je zajištěn; tu a tam
vykřikne ještě někdo »vive l'escorte« a na všech
tvářích pohrává veselost.
Jaurés
Deschanel
Falhiěres
Aho
Loubet
Creative Loubet
Loubet
Vive P ' escort
25
article
Myšlenka odvety, přes nynější kosmopoli
tickou vládu, zakotvena je hluboce v prsou lidu
francouzského a jeví se v lásce k armádě
Prapor za praporem kráčí kolem tribun za vše
obecného jásotu. Jen socialisté mlčí. Kdykol
přijde prapor, všechno smeká (až na socialisty).
a všechno volá radostně »vive l'armée«. P-
chota přechází rychlým, lehkým krokem, en
dausante, jak pravil car Mikuláš II. Při hrčení
děl nabývá nadšení jakéhosi vážného rázu
Nadšené rozechvění přirozeně nabývá vrcholu
když cválá kolem jízdy. Obzvláště kyrysníci.
s bliskavým brněním, podpalují hrdou mysl obe-
censtva. Pěchota už je na pochodu domů, také
dělostřelectvo už opouští »dlouhé pole«, jen jízda
rozestavila se znovu při podélné straně evičiště
proti tribunám, a na daný povel v prudkém
trysku pádí k tribunám. Obecenstvo přes na
dšení skorem trne a uleví si radostným jásotem
když divoká jízda ási sto kroků před tribunam
pojednou zarazl. Pro širší obecenstvo je to po
hled úchvatný. Výkon tento přijali Francouzio
Rusů.
Je po přehlidce, presidenti odjíždějí a st
tisíce obecenstva spěchají někam do stínu. Obavy
byly zbytečny, není nepořádku, není rvaček
všude přesná zdvořilost a ochota francouzská
Zdvořilost pařížská je příslovečná, bez ní neby
by život pařížský možný.
Je večer. Náměstí »de la Concorde« je bá-
ječně krásně osvětleno. Vozy zastavily, není
hnutí, na náměstí a v ulicích sousedních as
Mikuláš
Rus
jít le Concord
26
article
tři sta tisíc lidí čeká na ohňostroj v »Jardin
des Tuilleries«. Už to začalo. Aááá, padesát
rachejtlí najednou zasyčelo, skorem rázem
prasklo, padesát obrázků ve vzduchu, každý je
chce vidět, nastane tlačenice, která musí skončit
strašnou katastrofou. Strážník vyskočil na povoz.
Mesieurs, chcete pošlapat ženy a děti? Nastává
poleva, nikdo necekne, v každém vězí ještě kus
hrůzy z jediného sevření těch tísíců lidí. Ale
už je každý svůj, už je každý zdvořilý, nikdo
se netlačí, každý s klidem se snaží uhinouti.
Ohňostroj provádí ještě celou hodinu nejrůz-
nější kouzla, ale první dojem je překonán,
všude klid a pořádek.
Je po ohňostroji, lid odchází na boulevardy,
kde je osvětlení a hudba. Tančí se na ulici,
ponejvíce muž s mužem, děvče s děvčetem.
Lidé se neznají, usmějou se na sebe a dají se
do tance.
Hudba přestala, jakýsi potulný zpěvák
spustil pěknou romanci bretoňskou. Zaznivá
denně v ulicích pařížských. Ale všechno umlkne
a poslouchá jako v pohnutí, a když zpěvák
skončil, sypou se mu měďáky.
Jardin desátník Tuillery
27
article
Jsme v Avenue de l' Opera. Je as devět
hodin večer, ještě je světlo, ale všude tanec
veselost. Před námi čtyři páni, olegantně odéní
lidé, sestrčili hlavy. Dva čeští malíři a jiní dva
Češi. Už se rozléhá širokou ulicí pěkným čtyř-
zpěvem »Divča, dívča, laštovička.« Ještě nedo-
zpívali prvý verš a už je sta lidí obklopilo.
Poslouchají jako v okouzlení. Jakýs zanicený
horlivec rychle vytáhl pětifrank a vybizí své
okolí. Mnozí v pochybnostech krouti hlavou.
Pěvci dozpívali. Horlivec běží k nim a nabízí
pětifrank. Pěvci dali se do smíchu, jeden spustil
»Šla Nanynka do zelí«, objal horlivce, všechino
se směje, hudba do toho spustila a všechno
tančí na oslavu dobytí Bastilly r. 1789!
Ještě není doba. Tak prý začinaly všechny
převraty-
Běžel jsem k pánovi s pětifrankem, aby
mi ho dal na památku za pět drobných franků.
Svolil ochotně. Pětifrank je z r. 1852. Na jedné
straně je nápis »République frangaise«, na
druhé — obraz Ludvíka Napoleona (III.) Kdož
ví, co je ve hvězdách psáno! »Nám ne-
schází,« pravil mi pan X., velká osobnosti v Pa-
říži, »než silná ruka.«
Ignát Hořica.
Čech
Ludvík Napoleon
Hořica
avenue jít l ' opera