Slyšení u sultána. Z Cařihradu, 14. dubna. (C.-B.) Princ J a Jiří Saský, kníže František Tecka rakousko-uherský velevyslanec v Londýně hrabě Mensdorff-Pouilly - Dietrichstei byli dnes představeni po selamliku sultánovia to první německým velevyslancem svob. pánem Marschallem a oba druzí anglickým vele- vyslancem O'Connerem a rakousko-uher- ským velevyslancem svob. pánem z Calice. Představení byli vyznamenáni sultánem řády. Hrabě Mensdorff-Pouilly-Dietrich- stein obdržel velkokordon řádu osmanského. Domnělý úmysl císaře Františka Josefa — odstoupiti. Pod tímto záhlavím uveřejňují mnichovské »Neueste Nachrichten« dopis z Vídně, ve kte- rémž se praví: »Pověsti o císařově odstoupení roznášejí se z Pešti přese všechna vyvracení s neústupnou tvrdošijností. Jest v tom arci systém a úmysl. V Uhrách vědí zcela dobře, že císař nikterak nepomýšlí koruny se vzdáti a jest nevýslovnou pošetilostí, tvrdí-li se, že panovník »následkem politických potíží v Uhrách« unaveným se cítí a s trůnu sestoupiti chce. Neboť, nechť jsou tyto potíže jakkoli veliké, císař překonal za dosavad- ních 57 let svého panování už horší svízelea nebezpečí než jaké mu nyní hrozí z adressy pánů Apponya a Eötvösa a podceňoval by pa- novníkův vojenský cit a smysl pro povinnost, kdož by se domníval, že císař nyní vyhnouti se chce zodpovědnosti za rozhodnutí, jež v Uhrách se bude musit učinit. To vědí, jak už praveno, pánové v Pešti zcela dobře. Avšak oni, šíříce a oživujíce stále pověsti o císařově odstoupení, chtějí tím jenom politickou svoji agitaci novou vzpruhou roznítit.

Tato štvanice nebyla by srozumitelna, kdy- by se nebral ohled na poměr mezi Ma- ďarstvem a následníkem trůnu. Ná- sledník trůnu není v Uhrách příliš oblíben a tam soudí se, že arcivévoda František Ferdinand Maďarů také hrubě nemiluje. V Pešti pak vyvinulo se domnění — zdali právem či neprávem nechci rozhodovat — že následník trůnu, až na trůn zasedne, pokus učiní, aby neobme- zené panství Maďarstva v Uhrách zlomil. Proti tomu chtějí se Ma- ďaři předem již zařídit, chtějí si svůj »národní státe vybudovat, s vo- ji vlastní, samostatnou armádu pod maďarským vedením si poří- dit a tak dále, aby pro pozdější dobu na všechny případy byli vyzbrojeni. Z tohoto přání a úmyslu plynou všechny jejich politické boje nynější. Avšak uherská krise trvá již dva měsíce, čásť voličů stává se netrpělivou mohou slepci všem požadavkům dobré massáže Hostáti. Proto nelze uvésti podstatných výtel proti massáži slepců. Dr. Moldenhawer, který celý svůj život obě toval péči o blaho slepců, praví: „Kde se práce vidomého zcela bez kritiky za dobrou přijímá a malé nedostatky za bez významné se pokládají nebo se ani nevidí, zpy tuje se práce slepého očima Argusovýma a vy- skytne-li se nějaká závada, přičte se ihned na vrub slepoty. Tak docela nespravedlivě škodí se slepcům i když práce jejich s prací vidomých jest úplně rovnocenná.“ Skoro ve všech hlavních městech dály se již pokusy s výcvikem slepců k massáži. Ale je- dině Rusko, o jehož středověkém zpátečnictví závistivě šířené klevety též některým našincům líbiti se začínají, má v Petrohradě vzorně zři- zený první ústav pro výcvik slepců v massáži. Slepí masseuři ruští a japonští mají tedy nyní — neblahou náhodou — asi stejně hojně práce, uváděti zhojené údy svých, ve válce zra- něných rodáků k opětné životnosti a činnosti.

Naproti tomu vídeňský operateur dr. Ger suny otázku o massáži slepců ve svém směro- datném referátu zkrátka odbyl malichernou na- mítkou: „Poněvadž nemocní již svou vlastn chorobou jsou rozrušeni, zajisté by neliběa těžce snášeli pohled na slepého masseura.“ Tímto bezpodstatným výrokem byl zájem o massáž slepců ve Vídni rázem utlumen a ná- sledkem toho též u nás. Avšak poměry ty jistě se zlepší, až důleži- tost fysikální léčby lázeňské vůbec bude u nás mezi lékaři a mezi obecenstvem lépe pochopena a oceněna. Jake vždycky, dopomůže i v tomto případě přirozený vývoj životních a zdravotních potřeb a pomůcek Hobré věci k náležité platnosti. a druhá čásť jich hledí s obavami vstříc bu- doucnosti, tušíc, že z tohoto sporu parlamentní většiny s korunou Uhersku veliké hospodářské škody vzejíti mohou. Bojovnosti ubývá a ná- klonnost ke kompromisu vzrůstá. Vůdcové ostrého hnutí vědouce o tom po- třebují silnějšího dráždidla a takovýmto popudem má býti pověsť, že císař hodlá odsoupit. Ve vo- ličstvu má býti vzbuzen dojem, že je nebezpečí v průtahu, že se musí železo kouti, dokud jest žhavé a že musí být národní požadavky madar ské vynuceny, dokud je k tomu ještě čas .. Avšak úspěchu tyto štvanice míti nebudou.« Dopisovatel jmenovaného mnichovského o- gánu může míti ve hlavní věci pravdu, jeho vý- klad o vnitřní »ženoucí myšlence« a o významu kolující pověsti je snad správný, avšak on mýlí se jistě, domnívaje se, že bojovnosti v Uhrách ubývá a že touž měrou ochoty ke kompromisu přibývá. Události ukáží mu asi brzo, že se o povaze, smýšlení a vytrvalosti maďarského volič- stva klamal. Jeho věštba pak, že nynější zápa spolčených stran uherských nebude míti úspěchu, vzbuzuje u zkušených lidí jenom — úsměv.

Četnictvo. Instituce četnická, jež vznikla v době ba- chovského absolutismu, je nejpodařenějším vý- květem policejního státu. Jest pravda, že prů- během let akomodovalo se toto zařízení pomě- rům doby a že pozbylo valně svého původního odporného rázu, však zamlčeti nelze, že ze strany politické správy i dnes ještě všemožně se činí, aby obyvatelstvo nezapomnělo, čím bylo četnictvo původně a jaké bylo jeho povolání. I dnes ještě zneužívá se četnictva se strany po- litických a zejmena policejních úřadů ke špic- lovství a že přenášejí se na četníky úkolya funkce, jimž naprosto nemůže dostáti a které činí je na úkor služby, zřízenci nenáviděnými. Četník je dnes na venkově velikým pánem a činitelem nemalého vlivu. Četníku uloženo ne pouze bdíti nad bezpečnosti osobní a majetkem obyvatelstva, četnické relace jsou dosud nejdů- ležitějším pramenem z něhož čerpají okresní hejtmani poučení a smýšlení lidu o proudech, jimiž se dává unášeti veřejné mínění. U čet- níka vyptává se okresní hejtman na osobní vlastnosti vynikajících v okresu lidí a četníkovi zůstaveno, aby ve své zpravidla originální zprávě fotografoval duševní habitus člověka, o něhož se chef politického úřadu z toho či onoho dů- vodu interesuje. Nejintimnější záležitosti, k jejichž vyšetření a posouzení zapotřebí zvláštního taktu, pone- chává pan okresní hejtman četníka a jde-li oto má-li být ten či onen občan vyznamenán něja- kým titulem a řádém, má ve věci té důležité, ne-li rozhodující slovo — četnický strážmistr. Ba i o tom podává četník zprávu, hoden-li bás- ník, vědec, umělec státního stipendia, eventuálně mu přisouzeného.

Pokládáme za svou povinnost připojiti k tomu, že četníky samé funkce tyto nijak ne- těší, naopak, že by si přáli, aby zbaveni byli povinností, jež správně ani plniti nemohou jež jsou na úkor dobré shody orgánů těch s občanstvem. Jestli poměr ten dosud je ob- stojný, nesluší přičísti zásluhu o to ani dost málo dozorčím úřadům — ani politickým ani vojenským — nýbrž tomu, že většinou jsou četníci slušní a rozumní lidé, kteří sami o to pečují, aby přátelské soužití s obyvatelstvem zbytečně nerozrušili. Dozorčí úřadové — jak jsme se již zmínili — naproti tomu jakoby jim poměr ten byl nevhod, všemožně o to usilují, aby četníci a instituce četnická vůbec stala s u obecenstva co možná neoblíbenou. V rozpočtovém výboru poslanci čeští Dvo- řák, Ryba a Stránský, k nimž připojil se též polský poslanec Grek, poukázali na to, co děje se najmě se strany četnického zemského velitel- ství a to zajisté za souhlasu ministerstva zem- ské obrany, aby četnictvo stalo se co možná hodně nepopulární a jak četníkům nakazují se věci, jež novým jsou toho dokladem, že pořád ještě centrálním úřadům jde mnohem více než o účelnost a obecný prospěch o panstv němčiny. Němčině a její povýšenosti že obětují všechno, takže mnohem většího hříchu dopusti by se četník, jenž by napsal české oznámení než ten, jenž by nechal uklouznouti loupež- nému vrahu.

Dobře pravil posl. Grek, že nejeden četník, než by napsal německé oznámení plné chyba zjevných nesmyslů, raději nenapíše oznámení vůbec a právem tázal se posl. Ryba nového ministra zemské obrany, chce-li plniti sliby, uči- něné stran četnictva jeho předchůdcem. Může-liž býti většího nesmyslu a větší nezákonitosti, než nutiti české, němčiny neznalé starosty obecní, aby potvrzovali v německých četnických knížkách věci, jimž ani za mák nerozumějí. A co si oso- buje zejmena pražské četnické komando, o tom drastický příklad uvedl dr. Dvořák. U okresního soudu v M. byl vyslechnut v jisté trestní věci četník. Toť se ví, že česky. Byv vyzván, aby podepsal protokol, odepřel to, dokazuje, že má to zakázáno, i žádal intervenujícího soudce za překlad do němčiny. Týž, jak přirozeno, to od- mítl, ponechav četníku na vůli, aby podepsal či ne. Četník konečně podepsal, ale ze strachu, aby neměl z toho potahování — byl již jednou disciplinován k vůli téže věci — učinil o tom oznámení. A co se stalo? Zemské četnické velitelstvo mělo odvahu »vyzvati« zemský soud, jako představený úřad, aby se postaral, by četníci nebyli nu- ceni k českým výpověděm. Četnický oficír opovážil se soudu diktovati, jak si má v úřadě počínati.

Pan ministr zemské obrany vyslechl všechno to, co ale odpověděl na vyzvání, jak se chce za- chovati a chce-li dostáti slibům, jež byl učinil poslancům českým hr. Welsersheimb, když šlo o to, aby povoleni byli rekruti? Neodpověděl nic. Řekl pouze, že také on si přeje, aby četník s obyvatelstvem dorozuměti se mohl! Děkujeme pěkně, za milostivý tento projev. To by tak ještě scházelo, aby s každým četníkem vláčel se tlumočník. Co jedině omlouvá pana polního zbrojmistra Schönaicha, že nalezá se teprve několik dnů v úřadě a že snad o věci není náležitě zpraven, aspoň ne do té míry, aby ji mohl samostatně posouditi. Kdyby se ale do- mníval, že dáme se odbýti v těchto věcech tak, jak se mu zlíbilo a to definitivně, byl by na omylu. Jistí páni ve Vídni mají za to, jako by již byla ruka v rukávě a kabinet bar. Gautsche měl již vyhráno. Připomínáme, že Filipi, u něhož s panem ministrem zemské obrany se sejdeme, není daleko a že nejmenší nemáme chuti, dáti se týrat ar- mádní němčinou tam, kde armády žádné ani není, tím méně dáme si to líbiti v době, kdy Vídeň na Maďarech vyprosila si dvouletou lhůtu, po kteréž bude vůbec učiněn konec jednotné ně- mecké řeči velící a služebné.

Otázka válečného kontrabandu v anglické sněmovně lordů. Z Loňdýna, 14. dubna. (C.-B.) Lord Resy obráti pozornost panské sněmovny k otázce válečného kon- trabandu, za kteroužto příčinou vyměněno s Ruskem několik úřadních dopisů; táže se dále, zdali vláda přijala pozvání presidenta Roosevelta ke druhé haagské konferenci míru a zdali na konferenci té jednáno bude též o válečném kontrabandu a postavení neutrálních velmocí. Ministr zahraničních záležitostí, markýz of Lansdowne, odpovídá, že pokud jeho ressortu se týká, nemůže s obzvláštním nějakým uspo- kojením vysloviti se o výměně listů s Ruskem, nebot právě tato korrespondence jest svrchovaně neutě- šenou illustrací neblahých poměrů, ve kterých, pokud se týče důležitých otázek mezinárodního práva, za- hraniční politika právě se ocitá. Prohlášení anglické vlády o nárocích, jaké má oproti Rusku, nezůstalo však zcela bez výsledku. Ruská vláda přiznala angli- cký výklad že potraviny a některé jiné předměty jen podmínečně a nikoliv paušálně dlužno považovati za válečný kontraband. V příčině otázky uhlí, kterou Anglie hájila, že také jen za jistých podmínek smí býti považováno za kontraband, bohužel setrvala ruská vláda na svém původním stanovisku a to přese všech- ny anglické důkazy i zjištěnou okolnost, že plnomoc- něnci Ruska na berlínské konferenci v roce 1884 právě zcela opačné stanovisko zaujali v příčině otázky uhlí.

Ačkoliv Anglie v záležitosti této se strany Ruska ne- obdržela tedy uspokojivé odpovědi, přece dlužno se zadostiučiněním poukázati na výsledek, jaký jeví se v celé akci v tom, že ruský ministr zahraničních zá- ležitostí, hrabě Lamzdorf, vydal dodatečná na- řízení, věci té se týkající. Řečník konstatuje, že žádná anglická loď, vezoucí válečný kontraband, od léta minulého roku nebyla ruskými křižáky zadržena. Po- kud týče se pozvání ke druhé konferenci míru v Haa- gu, jež došlo od státního sekretáře Haye, praví řeč- ník, že má na programu četné zajímavé body k pro- jednání a to zejmena otázky práva a povinností neu- trálních velmocí, zvláště pak záležitost válečného kontrabandu. Pozvání americké bylo anglickou vládou bez průtahu přijato arci s tou výhradou, že anglická vláda v příhodné době uváží, které otázky mají kon- ferenci býti předloženy. Americká vláda s návrhem druhé haagské konference míru bez výjimky došla souhlasu, ale téměř všechny státy vyžádaly si výhrady v příčině programu jednání a projednávaných otázek. V jediném jen případě dala jistá velmoc na jevo, že nehodlá se zúčastniti konference míru potud, pokud trvá válka rusko-japonská. Pokud se týče otázek, jež na konferenci mají býti projednávány — praví řeč- ník — bylo by si přáti, aby všechny velmoci se pře- dem na programu usnesly. Anglická vláda, jež pova- žuje za nezbytně nutné, aby ohraničilo se všemi mož- nými prostředky území, na němž se válčí, a aby vzniklá tím utrpení a škody na nejmenší míru byla zredukována, vítá návrh Unie americké srdečněa v příhodný čas připojí se s radostí po bok Spojených