Ročník XXXXIX.

srta

V Praze, ve středu 26. květha 1909.

Číslo 144.

Na rannla večerní liety předplácí se V Prazo v administraci- Da měn na čtort leta . . . . 6 K —h s dvojí donáškou: na měsie. . . . na čtvrt leta . . . . 7 K 62h ve úlišlkách na měsle. . . . . . 2 K 30h Poštoui na měsic. . . . . . 3 na Stvrt leta . . . . 9 k 60 s dvojí zksilkou na měsle na čtvrt ieta . . . . 11 k en

Rusko-polské potíže. Uspořádání poměru rusko-polského jest nesporně nejvážnějším problémem ve světě slovanském; podaří-li se vyříditi jej snesi- telně, stanou se uklidňující účinky dohody plodným živlem ve vzájemných stycích ve- škerých slovanských národů, jinak jest se obávati, že nezdar v otázce této, v otázce hlavní, přiostří i tak povážlivé rozpory na celé čáře a zažene jednotlivé větve slovanské do táborů různých, ba přímo protichůdných. Polsko-ruské styky vyžadují dohody nejen v Rusku samém, ale i v Haliči, protože i zde jsou málo uspokojivé a souvislost tato jinak se odčiniti nedá. V Haličí jsou Poláci živlem silnějším ba rozhodujícím, a nemohou tudíž dobře nedbati potřeb haličských Rusů, když tito s úspěchem chtějí se dodělati příznivých změn pro sebe v říši ruské. Kdežto však sami pro sebe trvají na jednotnosti ideálů polských ve všech třech částech někdejšího Polska, nesou těžce obdobné myšlenky v tá- boře ruském. Tak na př. účast deputace ru- ských Haličanů při nedávné slavnosti odha- lení pomníku Gogolova v Moskvě jest mnoho podezřívána, ac slavnost tato byla povahy kulfurní, významu všelidského. Ze Slovanů jediní Poláci nebyli při ní formálně za stoupeni. Poláci při možné úpravě poměru svého k Rusku trvají zásadně na tom, že by se musila týkati všeho obvodu území, jež druhdy náleželo k říši polské, bez ohledu na to, zda obyvatelstvo jeho jest národnosti ruské neb litevské; požadavek jejich široké autonomie v Rusku nečiní tu nijakého rozdílu. Rusové by byli ochotní vyjíti sice Polákům vstříe, avšak trvají na stanovisku národopisném,a nemíní tudiž případné zvláštní postavení území národně polského rozšířiti i na území obývané převážně lidem ruským neb litev- ským.

V průběhu posledních let, po zavedení ústavy v Rusku, stav otázky této nejen se nevyjasňuje, spíše přibývá zatemnění její. Bo- jovný katolicism polský použil uvolnění ná- boženského k ostřejšímu postupu, z čehož vznikly nové náboženské třenice a s nim i hádky o příslušnosti národní, zejména v kra- jích obývaných Bělorusy, protože vyznání naboženské se považuje Poláky i za rozho dující známku příslušnosti národaí. Rusové však nepokládají toto kriterium za směro- datné V těchto náboženských třenicích hledat sluší i vlastní důvod toho, že změnou voleb ního řádu do ruské dumy zmenšen byl počet poslanců národně polských. Od chvile oné přibývá aspoň na venek případů, jež se zdají rozmnožovati potíže žádoucího uspořádání poměru ruskopolského Není ovšem vyloučeno, že kroky se strany ruské připravované spočívají na názorech, že konec konců polská společnost spokojí se hotovými událostmi, budou-li provázeny splněním požadavku zvláštního postavení vlastní Polsky, ale na ten čas nelze tvrditi, že výpočet takový se osvědčí svým časem Jest však rovněž možno, že Rusové. zvláště ti, kdož se domnívají, že Rusku bude dříve či později osamoceně podniknouti obrovský zápas obranný, v čemž nabyli nové zkušenosti za nedávných konfliktů na Bal káně, chtějí za včas soustřediti a vybudovati

vlastní svou jednotu národní a že již vzdá- vají se naděje na součinnost polskou. Do oboru těchto přípravných kroků ná- leží především projekt ruské vlády, dle něhož se východní části posavadních gubernií sedlecké a lublínské oddělují od království polského a utvoří se z nich nová gubernie cholmská a tato nová gubernie podřízena bude generálnímu guvernéru kijevskému správa církevní a vojenská zůstane v po- měrech posavadních. Poláci prohlašují záměr ten za čivrté dělení Polsky, haličtí Rusové, ani stranu ukrajinskou nevyjímaje, plně s ním však souhlasí.

Další důležitý krok se chystá ve příčině zastoupení živlu ruského z devíti západních gubernií v ruské říšské radě (vyšší sně- movně), kdež dle posavadního volebního řádu gubernie ony jsou zastoupeny pouze aristokracií polskou, jakožto držiteli nejroz- sáhlejších pozemků. Změna se má státi v tom směru, aby i převážně ruské a litevské jejich obyvatelstvo dosáhlo zastoupení. Záměr tento není sice vysloveně vládní vyšelť z podnětu členů pravice říšské rady, ale vláda neodepřela mu svého souhlasu. v čemž se shledává doklad, že po nedávné krisi v postavení předsedy ministerstva Sto- lypina — kurs vládní politiky ruské se při blízil pravici.

Návrh na zastoupení ruského živlu z de- víti západních gubernií podán byl 33 členy pravice a projednán byl za přítomnosti všech ministrů a hajen byl jménem navrhovatelů členem rady říšské Pichnem. Tyž ve své řeči dovozoval, že 70 proc. ruského obyva- telstva oněch gubernií není v radě říšské zastoupeno. Od šestnáctého století sílil tam vliv popolštěné a pokatolíčené šlechty, v mě- stech získalo převahu židovstvo a teprve o druhé poloviny minulého století zmohl se na novo živel ruský, který také při volbách do ruské dumy dosáhl většiny. Žádá, aby se pro volby do říšské rady provedlo národ- nostní rozhraničení, by ruské obyvatelstv dosáhlo v ní přiměřeného zastoupení. Návrhu tomu opřel se kníže Obolenský, dokazuje, že se jím vnáší do poměrů ruských národnostní otázka, což jest nebezpečno jednotě Ruska. I předseda ministerstva Stolypin ujal se slova, prohlásiv, že vláda již davno seznala nedostatky volebního řádu do rady říšské doufá, že se ústavním postupem tyto nedo- statky dají napraviti. Ježto však již nezbývá času návrh do voleb vyříditi, doporučuje, aby se mandát posavadních zástupců zmíně ných gubernií prodloužil o rok a aby návrh na změnu volebního řádu přikázal se komis rady říšské, by se o něm poradila a k vy- řízení jej připravila.

Návrh ten byl schválen 94 hlasy prot 64 hlasům. Dle došlých telegrafických zpráv prý polští zástupci devíti západních gubernií se nepodrobili tomuto usnesení a vzdali se svých mandátů, což rovněž nepřispěje k uklid- nění rusko-polských styků. Současně octly se i v ruské dumě ná- vrhy, směřující k upravení poměrů nábožen- ských a i tu se očekává, že přibude spor- ného materiálu v poměru rusko-polském. A tak krátce před koncem zasedání obou ruských sněmoven zaujaly pozornost veřej- nosti otázky rázu národnostního a nábožen- ského, kteréž i v Rusku chovají v sobě mnoho jitřivého živlu. Vyslovují se již i do- mněnky, že zvláště náboženské otázky, jimiž se bude nyní zabývati duma, stanou se zku- šebním kamenem její vlastní vyspělosti —a životní schopnosti. Vedle vzpomenutých záležitostí zvířila v poslední době mnoho prachu v poměru rusko-polském i otázka zrušení některých pevností na západních hranicích Ruska. Četné z pevností těchto jsou zastaralé a nevyho- vují již požadavkům moderního válečnictví a oprava jejich by vyžadovala dle výpočtů ruského generálního štábu obrovských na- kladů kol půl druhé miliardy rublů. Za ny nějších nejasných poměrů mezinárodních však zpráva tato byla zachycena agitačními proudy a posloužila k sesílení pověstí, že Rusko by v případě války území polské vy klidilo. Zvláště německé časopisy neopomíjejí ji vykládati tak, aby rusko-polský poměr co nejvíce otrávily, ba uvažuje se v nich již i o tom, zdali by Poláci tím hospodářsky získali či ztratili. Na štěstí nastal v otázce pevnostní v čas obrat, takže aspoň po této stránce odňata bude Němcům příležitost, při lévati oleje do palčivých otázek rusko-pol- ských.

Nechybíme asi, domníváme-li se, že ně- mecká politika i jinak se přičiňuje, aby co nejvíce vyzískala z neuspokojivého nynějšího stavu otázky rusko-polské. Nejen že se snaží uvésti v zapomenutí, jak se vede Polákům pruským, ale i nejnovější pokusy zvláštní organisace Němců ve Slezsku rakouském v Haliči a v Bukovině nasvědčují tomu, že Němci pokládají nynější chvíli za zvláště příhodnou pro své záměry. Možná, že ještě dlouho nebude ukon- čena doba trpkých zkoušek národů slovan- ských, což jest ovšem přímým následkem toho, že Slované sami ve svém středu dosud ještě nedovedou zjistiti míru svých opravdo- vých věcných zájmů a rozeznávati mezi tě- mito a výtvory své rozplameněné fantasie. Tím smutnější by bylo, kdyby ani politicky nejzkušenější národové slovanští, za jaké považujeme Poláky a Rusy, toho nedovedli Porady slovanského výboru v Petrohradě. (Zvl. telegram »Nár. Listů«.) e o s. Z Petrohradu, 25. května. Včera od- poledne vykonány porady o postupu porad a večer byli všichni delegáti hosty Klubu veřej- ných pracovníků. Tam proneseny přípitky Kra- sovským, Olizarem, Kramářem, Pogodinem, Ko- valevským a Bobčevem. Potom byla slav- nostní schůze Slovanského dobro- činného spolku, kde delegáti byli srdečné uvitáni. Dnes zahájeny porady debatou o stavu slovanské vzájemnosti. Zvláštní ko- mitéty budou zasedati zejtra. Srbové přijeli již, i Hrib a . s. Z Petrohradu, 25. května. Dopole dní porada zahájena za účasti všech delegátův a hostí. Dr. Kramář v delší řeči vyložil sta- novisko rakouských Slovanů při annexi Bosn a dotkl se postavení ruských Poláků a halič- ských Malorusů. Postavení Slovanů je těžší než dříve, ale proto právě tím více třeba pracovat pro sjednocení. Dmowski precisoval stanovisko Poláků uváděje, čeho třeba k jejich národnímu životu

Daná situace káže, aby každý slovanský národ sám sebe posiloval. Miljutin vytýkal Polá- kům, že sami doma málo vykonali pro sblížení Bobrinský činí vládu zodpovědnu za uznání annexe Bosny. Ruský národ jí neuznává. Žádá kulturní sblížení haličských Rusů s ostatními Pogodin konstatoval pokrok slovanské ideje na Rusi. Také Rusko chce slovanskou vládu. Dnes odpoledne konána porada výkonného výboru slovanského, kde předseda poslanec dr Kramář naznačil především program konfe- rencí a zároveň odmitl výtky proti Čechům ve věci annexe bosensko-hercegovské. Dále vysvětlii poměry Slovanů v soustátí habsburském, jichž nynější situace jest těžká vzhledem k bezohled nému německému bloku na radě říšské, ač Slo vané nechtějí nic jiného, než rovné právo. Po ukazuje na úkoly austroslovanské politiky. Ob jasňuje dále také spravedlivé nároky polské v poměru rusko-polském Novoslované musí býti spravedlivi k veškerým národům slovanským. Bývalý předseda polského klubu v petro- hradské dumě Dmowski objasňoval polské stanovisko stran annexe bosenské a mluvil pro další vytrvalou práci slovanskou Novoslovanství a austroslovanství Z Petrohradu, 21. května. (Pův. zpráva »Nár. Listů«.) (Dokončení.)

Rakousko nikdy slovanským nebylo, není nebude. Vám je známo, že ještě Karel Veliký založi na horním Dunaji „Ostmarku“, jejímž úkolem bylo vraziti německý klin do slovanského těla Tento klín tvoří nynější starorakouské země: Ra kousko Vrchní a Dolní, Solnohrady a Tyroly. Země tyto, v nichž leží metropol Rakouska, V deň, jsou si toho úkolu dosud vědomy a vědom toto z Vídně se rozšířilo ke všem Némcům r- kouským, kteříž úkol, Karlem Volikým vznesený na Ostmarku, pokládají za dějinné poslání Ra- kouska a v tom duchu vždycky pracovali hou- ževnatě, v našich pak dnech s úsilím zdvojnáso- beným. Ten úkol přikládá Rakousku také Něme- cko, nerozdílný spojenec a rádce, kterému Ra kousko přeochotně dopřává sluchu.

Starorakouské země r. 1526 a 1527 rozšt řily se o království české, uherské a chorvatské Stalo se to svobodným zvolením dynastie Habs- burské za panovníky vzpomenutých království Tak zvětšené babsburské mocnářství zveličil se později ještě o Halič a Bukovinu. Novorakou- ské země vždycky, od samého počátku byly nu- ceny bojovati za svoje svatá práva. Práva a svo- body jejich pořád byly ořezávány. Mezi Starým a Novým Rakouskem trval stálý boj. Staré Ra- kousko nikdy neustupovale od svého dějinného poslání. Nové Rakousko žádné samobytné histo- rické misse nemělo, ač ji měl stát velkomorav ský, z jehož trosok vznikl stát český, i uherský Čechy a Uhry pouze hájily svých historickýeh práv. Svá historická práva Čechy a Uhry měly ale nikdy nepokládaly za své poslání politiku která by byla na újmu sousedním národům a státům. Dlouho popírané historické právo bylo dy nastií přiznáno r. 1867 Uhrám, ale nikoli Če- chám. Tám aktem stvořen dualiem. Dualism zna- mená dohodu mezi starorakouskou Ostmarkou a Uhrami, podobnou, jako byla ta, kterou Němei a Maďaři uzavřeli na ztroskotání Veliké Moravy Uhry od počátku dualismu přijaly poslání svého spojence za své vlastní a spolu s ním pracuj proti svým národním sousedům uvnitř mon- archie, aby na konec svou činnost v tom směu rozšířily i vně svých hranie.

V drobném prodejit ranní číslo o sobě . . za sk večerní . . . . . . . za 4 h Vo fliálkách na venkově ranní cislo . . . . . . . večerní . . . . . . . 5h Inseráty platí se hotově napřed Přodplacení a inserty přijimá administrace v Marianské ul., 3. Tam nacházejí se těž redakce, tiskárna a expedice „Národních Listů“ Rukoplay se nevracojí.

Dualistický sklad monarchie rakousk - uherské znamená zesílení na kvadrát živlů, ne- přátelských slovanským národům vnitř mor- archie. Dualističtí spojenci škrti nás všechny, jednoho více, druhého méně, ale škrtí stále vytrvale. Někdy některého z nás odstavují stra- nou a slibují muu pardon, pomůže-li jim škrtiti bratry své. Pomůže-li, i na něj dojde řada, aby byl škrcen rovnoprávně. Dobrá vůle jejich na- proti nám všem je stejná, jen ji nelze provésti vždy hned a úplně. Nyní tedy nemáme Rakousko, nýbrž Ra- kousko-Uhersko. Nebylo-li lze Rakousko nazvati slovanským, je to ještě méně možno při duali- stickém Rakousko-Uhersku. Slované v něm sice mají číselnou převahu obyvatelstva, jež jest vy- jádřena poměrem 2:1, ale přes to nemají sil, aby položení své změnili. Nemají nejen sil, ný- brž ani politického umění. O přeměně západní poloviny Rakousko- Uherska v stát slovanský začalo se u nás mlu- viti před několika lety, když byly zahájeny pří- pravy k zavedení všeobecného hlasování při vol- bách do vídeňské říšské rady. Mluvilo se, že Rakousko se konečně postaví na přirozený zá- klad a odloží svou starou ideu německé hege- monic nad národy neněmeckými, aby přijalo ideu rovného práva všech národů, z kterých je složeno, a jich ochrany. Ale sám zákon o vše- obecném hlasování, když byl po dlouhých bojích říšskou radou přijat, ukázal, že jsme pořád stej- ně daleko vzdáleni od slovanského Rakouska.

Všecky neněmecké národnosti, slovanské i ne- slovanské, nedosáhly víc, leč většiny několika málo mandátů nad svými protivníky Němci. S ta- kovou většinou ničeho poříditi nelze. Ona opět není výrazem pravého poměru počtu obyvatel- stva. Slované, přijavše nový volební zákon, při, znali Němcům asi o 13% větší číselnou síla, než skutečně mají. Nový stav je tedy zhoršením naproti starému, jenž dával Němcům sílu všeli- jakými, většinou neprávními a nemravnými způ- soby, ale nestanovil číselně, že německá men- šina v Rakousku tolik váží, jako slovanská vět- šina. Nevýhodné položení Slovanů za nového stavu ještě více vysvitne, uvedeme-li, že Němci jsou národně sjednoceni a rozrůzněni pouze po- litickým strannictvím; naproti tomu Slované jsou rozdrobeni tak i onak.

Není tedy pochyby, že novým volebním řá- dem pro říšskou radu Rakousko slovanským se nestalo a že idea austroslavismu úplně selhala. A v druhé polovině habsburské monarchie. v Uhrách, položení slovanských národností jes ještě stokrále herší. Kdo si za těch okulnost troufá býti takovým optimistou, aby tvrdit, že austroslavism jest a postupuje na jih i východ za hranice Rakousko-Uherska? Všichni Slované rakousko-uhorští nemají sil, aby odstranili dua- lism, a dokud tato forma trvá, nemůže býti řeči o nějaké jiné státní organisaci Rakousko-Uher- ska, nemůže být řeči ani o slovanském Rakou- sku. Slovanské Rakousko jest fikce a ještě velmi nebezpečné pro samé Slovany, protože zbytečně, beze vší konkretně příčiny dává Němcům i Ma- darům záminku ke štvanicím a pronásledování Slovanů. Němci a Maďaři ovšem se neodřeknou své hegemonie k vůli kráse austroslovanské fikce. Správná idea státní organisace Rakouska je ta, která žádá pro všecky národy, monarchii sklá- dající, stejné právo bez hegemonie. Totě idea federalismu, jíž se rakouští národové neněmečtí přidržovali do dualismu. I Maďarům bývala tato idea vlastní. Federaci rakouskou nebylo by ne- snadno zříditi kombinací státního práva jedněch, a přirozeného práva druhých národů, uzavřených

FEUILLETON. Na Korčule. Napsala Anna Rehák o vá. V souostroví, rozkládajícím se mezi Spli- tem a Dubrovníkem, není jistě Korčuta posledn přes to, že je druhy zastiňována a umlčována. Vizme Brač! Vynikaje rozměrností a lidnatostí nade všecky ostatní, zaujímá tím spíše místo první, jelikož má dobré přístavy, jest bohatý n obilí, olivy, víno, fiky, ano šatí se dik svým bour- cům i v hedvábí. Vis pak, známý z r. 1866, vy- niká válečným přístavem, tvoře klíč k ostatní Adrii. Rovněž Hvar má svou důležitost jako jiho- slovanská klimatická stanice prvého řádu. A Mlět opět může zajímati vulkanickým územím, jehož neobyčejné detonace zabavovaly svého času silně vědecký svět. Na konec i ta Solta chlubí se znamenitým vínem a medem a nej- menší Lastovo pyšní se bujnou vogetací, vykazu- jící i les, v Dalmacii tak vzácný. Korčula jest zticha, nevynášejíe se nad své sebevědomé druhy; proto se také snad nev mnoho o ní, proto noha běžného cestujícího oni nezatvadí. A přece i ona zasluhuje pozornosti. Zkazky vypravují, že již Trojanští založil na Korčule osadu. Po nich ujali se ostrova Ri- mané, nazvavše jej Corcyra Nigra; neboť byl za balen v temný plášť nádherných jehličnatých lesů, protkávaných stříbrnými vlákny borských ručejů. Avšak zlatý ten věk netrval dlouho. Chaos římských válečných tažení, benátská ty- ranida, války s Turky, vpády mořských loupež- niků, mor, haad a zemětřesení ničily pomalu ce- lou Dalmacii a s ní Korčulu.

Nejdříve benátská hrabivost servala s ni vzácný její háv lesní, vydávajíe ji nemilosrdně na pospas ohni jižního slunce. Proměněna takto v nahou skalnatou výspu příšerné běli, ztráeí voy, pozbývá požehnání niv. Potom vniká dech zzy i v město samo. Pobořiv hradby, věže Lašty statného opevnění, dobývá se i v hrdé pa- tricijské paláce, nádherného starobenátského slohu a proměnuje je v pustá, namnozo ne- obydlená zbořeníště, jejichž zbědovanost kryje milosrdenství břečťanů. Leč do zastrčených úzkých a křivolakých uliček nedosahují paprsky sluneční a tu pak zeleň přes všechnu dobrou vůli nemohouc se zachytiti ponechává volnou ruku šedému mechu plísně, tomu na pohled ne- patrnému, v skutečnosti zavilému zhoubci ka- menných gigantů. Ten plazí se úkladně od země po stěnách, prostupuje s potměšilostí znenáhla celou budovu, až ji opanuje konečně úplně. K malebným těm zříceninám a polozříceninám přimykají se jednoduché domky novější, tvoříe s nimi pospolu originální směs. Starobylá kathe- drála goticko-byzantského slohu, vzácné výstav- by, výpínajíc se nad městem, rozběhlým po strá- ních pahorků, doplňuje krásně pitoreskní ten obraz.

Přirozeno, že s úpadkem ostrova šel ruku v ruce úpadek blahobytu. Něco vína a oliv jes vše, co zbylo. A tak vrhlo se (12.000) obyvatel- stvo na tvrdou živnost rybářskou a tesařskou Zdejší loděnice, v nichž budovány koráby be nátské, nejsou sice velké; ale požívají v zem nejlepší pověsti. Než nemysliž nikdo, že nastalé skromné majetkové poměry utlačují a skličují Korčulany Pamět dřívější samostatnosti vzpřimuje jejich sebevědomí. Nevidíš otrhance, žebráka. Hlavn místo Korčula s 2000 obyvatel je čísté a údob- né, ostatní osady ostrovní spořádané. Vážné cho- vání, jemnější způsoby jsou rovněž dokladem patricijských do krve vžilých tradic. Vládl ode- vždy a vládne dosud dobrý pořádek v obci. Nechť i náležela pod vrohní tvrdé poručenství benátské republiky, byla občansky úplně neod- vislá, majíc svou vlastní samosprávu, své vlastní zákony, jakž dokazuje zákonník z r. 1214., za- chovaný podnes, ač již jen v jediném exempláři- Podávám z něho malou ukázku na doklad, jak přísně se vládlo v republice korčulské. Kapitola XI. zní „O soudcích, již bijl.“ „A takto poroučíme a nařizujeme my- Jestliže by někdo z vyšších soudců bil kterou- koliv osobu jakýmkoliv způsobem rukou, seky- rou, železem, mečem či nožem, rval ji vlasy neb ji urážlivě otloukal, má jemu, soudci, býti ulo- žena dvojnásobná pokuta, kteréž byla by pro- padla podle statutu každá jiná osoba. Z pokuty

aa np o pak má dostati žalobce čivrtý díl; ostatní při padá obci. Mimo to musí býti poškozenému za- cheváno i jeho právo na náhradu, jež mu podlo ustanovení tohoto statutu přisluší za utrpěnou škodu, za potřebné mu léky a za ztracený čas. Zajímavou jest kapitola XVIII.: „O ženách které se tlukou. „A tak poroučíme a nařizujeme my. Jestliže se ženy mezi sebou kamenují aneb sekerami po lloukají, anebo jestliže by jedna druhou biti ne chala, má ona, při níž shledána vina, šesti por- per*) pozbýti. A nelze-li jí zaplatili, jest jí v ža- láři zůstati, až by zaplatila. A jestliže zemře ta. jež byla bita, má ona, jež tloukla, býti souzena jako vražedlnice. Aa jestliže jedna druhou poha- nila, budiž ona, jestliže lze to vhodnými svědky dokázati, jednou perperou pokutována a poha- něné má se dostati polovice pokutného. A jestl- že pozbude nějakého údu ona, jež byla bita, bu- diž ona vyslochnuta a poškoditelka její budiž potrestána po nařízení, která v tomte statutu vzhledem ke ztrátě údů ustanovena byla. Občanská volnost, osobní svoboda byla Kor čule svatou. Leč přála ji i ostatním lidem, ano i perobencům, jak dosvědčuje zákon, vydaný radou republiky ze dne 9. března r. 1418.

Čteme: „Jestliže někdo, dnešní chvilí po- činajíc, ať kteréhokoliv stavu, postavení a po- hlaví, budiž on Korčulan neb na Korčule bydlic cizinec, jakýmkoliv způsobem obchod s otroky provozuje, aneb vypravuje, píše, překládá ane způsobuje psaní, jež ku prodejným otrokům aneb otrokyním se vztahují, aneb jestlíže někdo zne- užije k účelu tomu pečeti obecní a jestliže ně- kdo, jenž proti zákazu tomu jedná, při tom jest postižen, obžalován a nejméně dvěma svědky usvědčen aneb jdoucí o něm pověstí jest ob- viněn, budiž on bez shovívání přidržen, aby slo- žil sto dukátů ve zlatě, z nichž dvě třetiny obci Korčule náležejí a příslušejí, kdežto jedna tře- tina náleží a přísluší obžalobci, jenž hřích ten udal. A toto nařízení a ustanovení buďtež, tak jest vůle naše, od dnešního dne povždy zacho- váváno, a kdyby někdo neměl tolik, aby pokutu zaplatil, pak jde o jeho ruku . .. Do osudí bylo hozeno 58 kuliček pro přijel * stará mine tohoto zákona; jen tři hlasy byly proti němu Jak výmluvný to zjev humanity! A teď jen ještě jednu historickou remini- sconei, jejímž déjištěm byla Korčulská úžina dělící úzoučkým vodním pruhem ostrov od polo- ostrova Polješace. Odehrála se tu r. 1298 bitv mezi Benátčany a Janovany, v niž byli zajat proslulý cestovatel Marco Polo a benátský admí rál Andrea Dandolo. Tento rozbil si hlavu o stě nu lodní, aby ušel potupě vazby a zároveň vý čitkám republiky. Krvavý dlouholetý zápas mez soupeři definitivně skončen roku 1380 bojem u Chioggie ve prospěch Venezie.

Když podnikáme výlet barkou na blízký ostrůvek, na východ od Korčuly ležící, tak pří padně Badia, t. j. Strážnice zvaný, obhlédnem nejlépe rozlehlé zbytky dřívějšího pyšného opev nění a dostaneme se zároveň v rozkošné idylli cké zátiší, jemuž záštitou zajímavý kostel s ne moně interesantním klášterem. Na Korčulu za vítá jen málo turistů. Badie pak nenavštiví témět již nikdo. A tak, přijdeš-li, jsi vzácným a proto vítaným hostem zdejších fráterů; neboť přiná šíš jim něco těch novinek ze světa vzdáleněj šího. Provedou tě jistě, ovšem, jsilí mužskéh rodu, s vlídnou ochotou bibliotékou, obsahujíc staré obrazy, knihy, rukopisy. Bývalať kdysi bo hatší. Vždyť musíli Františkáni dokonce i jednou odložiti breviář a missál a uchopiti se zbraně aby uhájili kláštera proti Turkům. Ukazují s pý chou mosleménské oštěpy, jež ve vítězné té pe mnichy bitce ukořistili. Leč největším pokladen klášterníků zůstává velký kříž nad hlavním ol- tářem kostela. Legenda vypráví, že byl krucifi sem přinesen z Bosny před 500 lety noznámou horoucí duší křesťanskou, aby nodostal se v ruce nevěřících Turků, zvítězivších nad ubohou tou Neví se, kdo Ukřižovaného zhotovil; leč jiste jest, že to práce mistra živé fantasie, velkéha nadání, realistické tvorby. Myslím, že by ani vý tvarník modernista nepohrdl tímto Kristem s obličejem zrůzněným lidskou úzkostí, s tělem zhrouceným smrtelnou bolestí. Mohutný dojem svého díla sesiluje umělec virtuosním způsobem proměňuje před našima očima, změníme-li po- stoj, strach a nebohost tváře Spasitelovy v klid říší. a vznešenos.

Vyšly jsne z mystického přítmní kostelního do slunečného jasu klášterních chodeb, jež jsou vzácnou ukázkou architektonického umění. Ře- holník, Ital, upozovňuje nás, že každá z hlavie všech 54 sloupů jest jiné řezby, při čemž dává se s námi do hovoru. Prohlašujeme se Češkami, Pražankami. Fráter ví o Praze. Musíme mu vy- právěti o Kamenném mostě, o sv. Janě a jeho stříbrném náhrobku, o Loretě a jejím pokladu, o kostele a klášteře Františkánském. Polom táže se nás, jak líbí se nám Dalmacie, zdali se nebo- jíme tak samy dvě bez ochrany mužské a zdali nevběhl nám dosud žádný šakal do cesty. „Což opravdu potulují se tu šakali?“ vy- zvídám. „Přírodopisci sice ujišťují, že některé končiny dalmatské, tvořice nejsevernější evrop- ský terrain zvířat těch, jsou jimi postiženy. Avšak nechtělo se nám tomu věřiti. Prosím, po- učte nás!

„Nu, na Korčule a ve Blatě a v ostatních větších místech neselkáte se se šakalem. Ale v samotách, zvláště na severním pobřeží ostrova, kde ojedinělé doubraviny, zbytky někdejších lesů, jsou zvířeti ochranou, dosud žíje a to v ce- lých smečkách. Ba najdou se vesnice jako Pu- pual, kde zvlášť k tomu ustanovený ponocný ob- chází, aby varoval hospodáře před vpádem smě- lých a lstivých těch lupičů do chléva. Ve star- ších časech byla obec ta na tom ještě hůře, jak dokazuje starobylý zvyk bohaté odměny, určené šťastnému střelci za zabitý kus.“ „A větší honby se nepořádají?“ dotazu- jeme se. „Jen zřídka. Ostrované nevidí to rádi. Věří že duše zemřelých, jež nenalézají v hrobě po- klidu, vtělují se v šakala. Proto odhodlávají se ku pronásledování teprve tehdy, až když stáda zle pociťují návštěvy dravcovy. Bojí se, by ně- koho ze svých nezastřelili. O, pověra u nás do- sud voliká. Myslím proto, že tak brzy Dalmacie nepřijde o tuto svou znamenitost. Loučíme se s milým fráterem. Doprovází nás dvorně až k loďce, Když odrážíme od břehu, uklání se ještě jednou a volá žertovně: „Signory, pozor na šakaly !“