Periodikum ALTO Viewer

1

Ročník XXXXIX.

2

3 tenono

3

soe

4

V Praze, v úterý 25. května 1909.

Praha

5

r nbntt o sou nl e

6

Číslo 143.

7 article

Na ranní avečerní listy předplácí sa V Prazo v administrani na měsle . . . 2 K- na čtvrt leta . . . . 6 K — k s dvojí donáškou a měslo. . . . . na čtvrt leta . . . . 7 K 62h ve filiálkách na měsío. . . . . . 2 K 30h Poštou: na měsic. na čtvrt ieta . . . . 9 K e „dvojí zhslkov; K so na měsle Bk čvrtista:. . K Vytrvat v oposici až do posledka! Kritické postavení vlády Bienerthovy stává se přes všechno popírání oficiosův den ke dni patrnějším a podpora Wolfova nek Stranského sotva ji spasí. »Baron Bienerth má jistojistě většinu, ale — proti sobě«.. pronesl se jistý haličský vládní poslanec dnes sám orgán křesťanskosociální, tedy nej- vlastnější vládní strany, »Deutsches Volks- blatt« již neví pro spásu Bienerthovu jiné rady, než aby poslaneckou sne- movnu odročila — a na vlastn pěst postarala se o zabezpečen státních financi tím způsobem, že by veškeré ty nové kruté daně, které na protestující obyvatelstvo chystá, prostě bez souhlasu zastupitelstva ná- rodů absolutistickýmiminister- kými »erlassy« nařidila a své- mocně na poplatnících vymáhala.

Bienerthův Wolfův Baron Bienerth Deutsches Volk

8 article

K ničemu menšímu nenavádí tedy vládu Bienerthovu orgán Luegrův, než ke zlo- činnému porušení ústavy, což také sám doznává. Neboť nejde tu o pouhé po- užití, neb nadužití pověstného čl. 14., nýbrž o protržení samého základního neodvola- telného zákona státního z 20. října 1860. dle něhož nelze zaváděti nových daní, nebo zvyšovati starých berní na dále v Rakousku naprosto nikdy již bez spoluúčasti zákonně shromážděných zástupců království a zemí. Článek 14. pak výslovně vyhražuje, že nesmí ho vláda po- užíti ke skutkům, směřujícím ke změně zá- kladního zákona státního .... To ví též »Deutsches Volksblatt«, ale praví cynicky »Nebude-li to oposici, totiž Slovanské jednoté a sociální demokracii vhod, pak může na podzim, až bude poslanecká sněmovna opět shromážděna, navrhnouti, aby minister- stvo dáno bylo doobžaloby. Potom bude však potřebovat dvoutřetinové většiny opposice, nikoliv vláda.« — Vypuštěný ten strašák věru nepoleká živé duše v Čechách; vzbudí leda otazku. zdali by k takovému absolutistickému fer manu propůjčili svých podpisů též čeští mi nistři dr. Žáček a dr. Braf; a bez podpisu všech ministrů to s § 14. nejde.

Bienerthův Luegrův doktor Žáček Braf Rakousko Čechy Deutsches Volksblatt

9 article

Zaznamenáváme však tu ohavnou radu n dah a křosťanskoanniale rak již i ve straně vládě „Bienerthově nejod- danější a početně v parlamentě nejsilnější jsou s latinou svou v koncích a předvídaj její žalostnou porážku snad již při rozpočtu statním, nad tož teprv při projednávání di- vokých žiskálních plánů pana Bilin ského. — Ano, vytrvá-li oposice česko-jihoslovan- sko-sociálně-demokratická ve svém posavad- ním postupu proti panujícímu systému vlád- nímu pevně a nerozborně, nedá-li se sliby zlákat ani hrozbami zastrašit, pak bude celá ta německá pýcha a zpupnost, která nám Slovanům dnes vyhrožuje porobou — brzy na hromadě, neboť i mezi Poláky již svítá poznání, jací jsou bloudi, když pomá- hají zde do třemenův — přátelům pruských hakatistův, kteři by se jim po svém vítězství odvděčili asi podobně jako ten veliký něme- cký rek a »defensor patriae« Gero před 1000 lety bláhovým náčelníkům Luticův. Však dobře, že jsme vzpomněli té velké dějinné tragoedie z davnověkosti vyhlazených Slovanů polabských. Jestli kdy, věru v ny- nější době měli by se v ni zahloubati vůdcové národův a kmenů slovanskýcha stavěti rodákům svým na oči pro výstrahu tu hroznou katastrofu, způsobenou nedo- statkem pospolitosti, svorného ducha, orga

Bienerthův Bilin Slovan Polák Luticův Gera

10 article

nisace společného vedení, ale nadbytkem malicherné řevnivosti, závisti a sočivosti tehdejších náčelníkův a vůdcův i soukme- novců jejich nešťastných. Ta byla příčinou úpadku a konečné záhuby všech kmenů Slovanstva polabského před tisíci lety. A več doufají dnešní germanští výbojníci? Opět jen ve svoji sjednocenost a zřízenosta v naši slovanskou roztříštěno st nehotovost, nesvornost a mali- chernou mysl. »Divide et impera !« »Rozdvoj a opanuj !« bylo i zůstalo heslem německé výbojné politiky vůči nám Slovanům ve velkém i malém.

Slovan

11 article

Proto oželeli rádi svého panství nad Uhry, jakmile jim přítel Bismarkův Madar Andrássy nadhodil formuli: »Rozděl- me se o Slovany rakouské. Nám Maďarům vydejte Slovany v zemích koruny sv. štěpánské a my vám za to dopřejeme přitlačit ke zdi Čechy a Slovince. « Poláci měli k vůli staré přízni maďarské z r. 1848 zůstati na ten čas ušetřeni. Dostalo se jim jakes samosprávy pro království haličské obětováni jim titiž Rusíni, kterých před tím používáno proti oposičním Polákům. »Roz děl a opanuj!« Brzy potom šlo o osamo- cení českého národa a tudiž o všemožné oddálení a odklizení Polákův od nás a naší spravedlivé věci, ba o zapřažení jich přímo do služeb vídeňské politiky proti nám. V tom tkvěla po dlouhé smutné desíti letí všechna síla německé centrálistické kliky v tom byla příčina všech našich státopráv ních, národních a ústavních neúspěchů, že Poláci, s nimiž my Čechové dohro mady jsme četnější, než veškero Ně mectvo cislajtánské, neboť nás je 6 milionů Poláků ke 4 milionům, neuvědomili si dosud jaký obrat blahodárný by nadešel v cel vnitřní politice rakouské tím dnem, kterého by nám stiskli bratrsky ruku ke věčnému nerozlučitelnému svazku a postu pu obrannému za společným cílem rovnoprávnosti všech národů v svobodných, svéprávných a sve zákonných historických vlastech jeji ch . ..

Bismarkův Madar Andrássy Maďar Slovan Polák Rusín Polákův Čecho Uhry Čechy

12 article

Minulé právě neděle zatouženo ústy če- skými i polskými po tomto ideálu na družné Moravě, ovšem jen při slavnosti nepolitické než doufejme, že aspoň N lidové straně ohlas sympathického a hlubšího poroz umění. Buď ale jak buď, zůstaňme v této dobe zkoušky především aspoň my Čech o ve sobě věrni, silni a vytrvalí v boji nám vnuceném. Nebylo by většího a osud nějšího pochybení, ba neštěstí, než kdyby chom za nynější napjaté situace počali chabe polevovat ve své oposici, měli jedva zahá jeného boje již opět do syta, cítiti se zna- venými a počali se tlačit k egyptským hrncům nějaké bienerthovské německo- česko-polské koalice s nějakými dvěma nebo třemi če- skými ministry parlamentními, počali bud vládě nebo Němcům nadbíhat, hotovi ke slevám, k povolnosti, ke koncesím a obětem kdežto Němci nám zpupně ohlašují, že z po žadavků svých nesleví ani joty !- K čemu to pravíme? Poněvadž v tisku německém již od některé doby trousí se po- dobné pověsti — tak zejména ve včerejší »Bohemii« i v »Tagblattu« líčeno, jako by v delegaci české panovala pravá žízeň po vstoupení našem do koalice vládní s Němei a tudíž po příměří s nimi v Čechách za každou cenu. Chtěli jsme to odmítnout jako holé nepřátelské podezřívání stran a vůdcův českého poselstva a vyzvati je, aby nenechali podezření to na sobě sedět; než tu právě

Čo Němec Morava Čechy Bohemia

13 article

v neděli promluvil v Železném Brodě p. dr Tobolka na veřejné schůzi dle referátu »Dne« doslovně: »Škoda, že již v dnešní chvíli veškerá delegace česká na radě říšské nejev známky toho, že by chtěla jednotným způsobem postupovati. Již dnes je vi- děti proudy, z nichž jeden hlásá zásadně nejíti do žádné vlády, druhý nechce jíti do kabinetu, jemuž v čele stál by Bienerth, třetí chce se zůčastniti vlád třeba s Bienerthem, ale za změn systému, která, jak se zdá, měla by na stati tím, že by z kabinetu vystoupil Haerdt. Hochenburger a Schreiner.« Zůstavujíce ovšem zodpovědnost z vážná ta sdělení řečníkovi, nemůžeme než co nejdůtklivěji varovat před slaboš- stvím, které by po všem tom, co se nám stalo, chtělo se smířiti i s Bienerthem snad proto, že je silně držán s hůry, bez odvo- lání jazykových předloh a bez odčiněn všech křivd. Novoslovanství a austroslovanství. Z Petrohradu, 21. kv. (Pův. zpr. „N. L.“) Dne 18. t. m. konala se ve zdejším „Spolku slovanské vzájemnosti“ velmi zajímavá schůze, již svolal generál V. M. Volodimirov, aby vn vyložil své názory o novoslovanství a ausko- slovanství. Předsedal Jurij N. Miljutin vedle ného za předsednickým stolem seděli: N. N. Lvov, M. V. Krasovský, Levšin a Maklakov. Obecenstva sešlo se hojně. Př tomni byli tuké předáci starého slav janofilstvít P. A. Kulakovský, I. P. Filevič, 4. A Bašmakov. Češí dva: Josef Holeček petrohradský obchodník Zd. Reimann. H- ličtí Rusové: dr. Dudykevič, dr. Glěbo- vický a D. N. Vergun dostavili se později. Schůze začala po 8. hod. večerní a trvala do 2. hod. po půlnoci.

Bienerth Hochenburger Schreiner Volodimirov N N M V Krasovský Levšin Maklakov Kulakovský Holeček Zdeněk Reimann Rus Dudykevič doktor Glěbo D N Vergun Železný Brod Petrohrad Lvov

14 article

Přítomný referent „Nového Vremene“ po- dal obsah přednášky gen. Volodimirova takto: Moře krve a hory zlata, utracené Ruskem během dvou století v bojích s nepřáteli Slovanstva, při- vedly k osvobození Řecko, Rumunsko, Srbsko a Bulharsko. Ale balkánské Slovanstvo neospra- vedlnilo očekávání ruského obecenstva a ruské státní myšlenky: vlády osvobozených národů za- čaly jaksi soupeřiti s námy v úloze sjednocova- telů Slovenstva a naměr injich k Hijsku nelze jsme svou pozornost výhradně věnovali balkán- ským Slovanům, byly v posledních třiceti letech kormutlivé. Ale vždyť na Balkáně žije pouze 9 mil. Slovanů, na západě pak, v Rakousku, jest jich 20 mill., a rakouských Slovanů my dukonee noznáme, ruská úřadní politika nikdy se jimi ne- zabývala. Ale v obecenstvu již dávne sačul se probouzeti zájem o tuto část Slovanstva a nyni po válce, po revoluci a loňské slovanské por nlě v Praze vznikl proud novoslovanský, jejž Slo- vané západní i jižní přijali bez boje, ano při- znivě. Čtyři činitelové napomohli vzniku novo- slovanství: hrozebné upevnění Němevka, do- časné bezsilí Ruska, nové státní zřízení Ruska a rychlý kulturný vzrůst rakouských Slovana J zapotřebí politického spolku všech slovanských států jako rovnoprávných členů proti německo- rakouskému nátisku, proti „Drangu nach Osten““

Slovan Osten Nový Vremen Rusko Řecko Rumunsko Srbsko Bulharsko Balkán západ Rakousko Praha Slovan

15 article

Aby tento boj skutečně byl úspěšný, nejprve musí býti rozřešena palčivá polská otázka, jež nerozřešena Rusku všude překáží: ona byla jed- ním z hlavních činitelů i při vzniku austrosla- vismu, jevu úplně účelného a zákonného, ja- kožto přechodné formy ke sjednocení slovan- ského plemene. Na ten čas by bylo bláhovo mla- vit o rozbití Rakouska za účelem osvobození ra- kouských Slovanů a proto možno přivíť at austroslavisty, snažící se houžev- natým úsilim přeměniti německo- maďarské Rakousko ve slovanské.

Rusko Rakousko

16 article

I číselná převaha slovanského obyvatelstva Ra kousko-Uherska mluví ve prospěch takové práce Zahájené nepřátelství austrosla- vistů, snících o „evropské Slavii (t. j. o Rakousku, které by se ozšířilo o vše- cky Slovany balkánské i ruské až po národo pisné hranice kmenu velkoruského), naprot Rusku, jež podle nich musí se sláti „Slavií asijskou“ po odtržení od Ruska Malé Rusi a Pol- ska, vysvětluje se pouze větší kulturní nustro- slavistů. Až se Rusko v započatém už svér kulturném rozvoji srovná s nimi, nepřátelstv austroslavistů k němu zmizt samo sebou. Prv; po řeči gen. Volodimirova ujal se slova Josef Holeček, jenž pravile Jakožto rakouský Slovan pokládám za svou povinnost odpověděti váženému genorálu, jehož zájem o rakousko-uherské Slovany upřímně ví- tám právě tak, jako zájem celého toho nového proudu slovanského, jenž si dal jméno novoslu- vanství. Ale hned musím prohlásiti, že rozdí mezi novoslovanstvím a staroslovanstvím po řeči gen. Volodimirova nezdá se mi tak velikým, jako jsem čítal v listech odpůrců staroslovanství. ano nezdá se mi vůbec větším, než je rozdíl mezi liboralismem a konservatismem. V dobře zorganisované politické společnosti liberalism konservatism se dopiňují, ale nevylučují. Tek budiž i s novoslavismem a staroslavismem.

Pol Volodimirův Holeček Teko Uhersko Rakousko Rusko Slavia

17 article

Čeho při novoslavismu lituji, je pouze to že nevznikl už před třiceti lety, po berlinském kongresu, jenž podle mínění gen. Volodimirova zadal staroslavismu smrtelnou ránu a s jeho hanbou jej srazil s jeviště. S tím sice souhlasiti nemožno, neboť staroslavism měl sice vynikající účastenství při díle osvobození balkánských Slo- vanů, ale naprosto žádné úlohy nehrál na ber- línském kongrese. Tam prohrála ruská diplomu- cie, ale nikoli staroslavism, jenž s výsledkem berlínského kongresu nikdy se nesmířil. Ano staroslavisté faktu berlínské smlouvy tak želeli. že velikému jejich muži, I. S. Aksakovu, za ně- kolik let potom srdce puklo žalostí nad perspek- tivami, které věštímu jeho oku odhalila berlín- ská smlouva. Že staroslavism po berlínském kon- grese upadl, toho příčina není v něm, nýbrž v ruském obecenstvu, jež tehdy, svou diplomacií zklamáno, dávalo svým citům průchod cesteu fa- lešnou, hněvem na staroslavisty. Kdyby tobdy již byla vznikla v Rtusku nová slovanská škola, pra- por slovanské myšlenky v Rusku nikdy by nebyl býval poklesl, a novoslavisté měli by dnes vše- stranně vypracovaný program jako staroslavisté měli by literaturu svého směru, měli by ji vznikli teprve reku loňského, musejí toto vše teprve budovati.

Volodimirův I S Aksakův Rusko

18 article

Že Rusko a Rusové dosud velmi málo po- zornosti věnovali rakousko-uherským Slovanům, je pravda. My to vždycky s lítostí nesli. Když se Rusové v letech 80. horšili na Bulhary Srby a nazývali je „bratuškami“, přezdívky této uživali i při Slovanech rakousko-uherských, az bylo velmi nespravedlivé. Ale bylo by rovněž nespravedlivé, kdyby se Rusové na popud novo- slavistů nyní nadobro odvrátili od balkánských Slovanů a všímali si jen Slovanů rakousko-uher- ských. Slovanská myšlenka nemůže býti jedno- stranná, všeliká jednostrannost ubíjí. Ruské srdce musí stačiti pro všecky Slovany bez roz- Vážený generál prohlásil za jednu z hlav- ních zásad novoslovanství rovnoprávnost všech slovanských národů. Svédčí to o dobrém srdci a šlechetné mysli, ale nebude zbytečno podo- tknouti, že my Slované vždycky jeme se za rovnoprávné s Rusy považovali, za rovnoprávné v tom smyslu, v jakém se jistý Černohorec po- važoval za rovnoprávného s každým králem. Důstojenstvím se každému králi vyrovnávám pravil, jen moc a prostředky naše jsou jiné. S hlediska vzájemného obcování je rovnopráv- nost všech slovanských národů věc krásná i nut- ná. Ale pro praxi je třeba nezapomínati, že Slo- vanům je také zapotřebí organisace, řízení a ře- dílu.

Rus Bulhar Srba Slovan Černohorec Rusko Slovan

19 article

V drobném prodejie ranní člslo o sobě . . za 8h večerní . . . . . . . na tk Vo fliálkách na venkově ranní číslo . . . . . . . l večerní . . . . . . . . 5h lnseráty plati se hotově nspřed Přodplsceni a inserty přijími administrace v Marianské ul., a. Tam nacházejí se též redakca, tiskárna a expedine „Národních Listů“ Rukopisy se novracejl.

20 article

ditele, kteroužto úlohu nemůže bráti nejmenš a nejslabší ze slovanských národů. V armnádě prostý muž a generál jsou si rovnoprávni pře vojenským zákonem, ale nikterak nejsou rovno- právni v kasárně, na cvičišti, na bojišti. Kdyby se úlohy jejich smířily, vznikla by anarchie, a té my nechceme v životě Slovanů. Volmi lichotivé pro rakouské Slovany zvláště pro nás Čechy bylo, co vážený generál pravil o naší kulturné práci a pokrokauu. Ale s naší strany dlužno prohlásiti, že z té práce není potěšení a z toho pokroku není štěstí, pro- tože s ním ruku v ruce nejde s nevzrůstá náš politický význam. V politickém smyslu my Če- chové jsme docela neuspokojeni. Naše politické položení jest obtížné jako nikdy nebývalo, bez- východné, ano zoufalé. Není to docela bez naší viny, ale přece je to především dílem vídeň- ských vlád, jež nás krok za krokem zatlačují v područí Némců. Avšak o tom není se tu možno šiřiti. Vší pochvaly zasluhuje ochota novoslavistů, vyjádřená vážným generálem sludovati živat ra- kousko-uhorských Slovanů. Dávno jste to měli činiti, pánové! Ale dovolte mi podolknouti, že neméně důležito jest, abyste také studovali způ- soby, kterými Rakousko svým slovanským ná- rodům vládne. Způsoby tyto jsou velmi umělé, do nejmenších podrobnosti propracované, provo- zované souslavně a houževnatě. Jimi se dosa- huje, že rakouští Slované při zdánlivé konsti- tučné svobodě nejsou pány svého osudu a že je vláda noustále drží trochu nad vodou, trochu pod vodou tak, aby nikdy nemohli ani utonouti ani plnou hrudí dýchati.

Čecho Slovan Rakousko Slovan

21 article

Vážený generál snažil se výrokem našeho Palackého: „Kdyby Rakouska nebylo, musil bychom si je utvořiti“, ukázati, za jaké po- žehnání pro sebe Slované Rakousko pokládají. K vůli úplnosti a pravdě nutno doplniti, že P'ala- cký na konec svého života, ve své duchovné zá- věti, výrok vzpomenutý odvolal, když byl pře- stal doufati, že Rakousko popustí království č- skému historické právo.Tento fakt nemají naši in- formatoři Rusům zamlčovati, jako vůbec dlužno prohlásiti za příkaz pro styky slovanské, aby jední Slované druhým o sobě zjevovali plnou pravdu a neuváděli jich v blud. O českém kulturném pokroku a práci třeba novoslavistům věděti, že se děje na vzdor rakou- ským vládám při zimničném napjetí všech ná- rodních sil, a že pokrokové výsledky naše ne- jsou nikterak v rovném poměru s nákladem sil, které na svůj pokrok vydáváme. Zobrazím ten kra azdy ue nusr r osp vajíčku. Slepice ráda vajíčku snáší, domnívajíe se, že je sobě snáší. Ale když se po vajíčku ohlédne, už ho není, chytrá hospodyně je vzala. Hodná slepice trpělivě snáší vajíčka dál, ale svého zlatého vajíčka nikdy nevidí. Snáší do úpa- du, do úmoru, vyčerpává se ze sil, hyne, ale va- jíčka svého nevidí, o každé se postará hospo- Nyní přistoupím k hlavní části rozpravy ge nerálovy, věnované austroslavismu. dyně.

Slovan Rus Rakousko

23 article Z parlamentních výborů.

Z parlamentních výborů. z Vídně, 24. května. (K. ky R o zpočtový výbor rokoval odpoledne dále o rozpočtu ministerstva orby. Posl. Ceglinský pojednal o akci za povznesením ruského venkovského obyvatelstva v Haliči a žádal vládu, by spolkům, podporujícím tuto akci, poskytla i letos dosavadní podporu. Poukázav na nepořádné hospodářství v haličské správě lesů a statků, podl mnoho resolučních návrhů., Ministr orby dr. Brál poděkoval za kritiku nad činností ministerstva a rozbírul otázku zákonodárné akce. Akce v otázce vybavení z dluhů od use- sení panské sněmovny, bohužel, nepokročilaa nepokročí, neboť třeba míti na zřeteli jisté věci velkého dosahu. Přál by si, aby výbor poslaneck sněmovny ujal se akce tam, kde opustila ji panská

Posl Vídeň Halič panská sněmovna poslaneck sněmovna

24 article FEUILLETON.

FEUILLETON. O vědě a umění — p o ještě několik slov. Před měsícem jsem napsal na tomto místě o tom thematě několik slov. Bylo to u příleži- tosti stipendil z fondu Zeyerova. Pověděl jsem předem, že jsem dalek každé animosity jak proti podílejícím tak proti podíleným. Pověděl jsem však také, že širší veřejnost podobnými stipen- dii, jichž počet vzrůstá rok za rekem, většinou podporuje jen básníky (— o těch mluvil jsem hlavně —) prostřední (nebo průměrné). A že se zapomíná — v širší veřejnosti — na vědu, která u nás podobných podpor a stipendií má málo. Řekl jsem také, že ta výtka není nová; že již před lety na tote macešství k vědecké práci uka- zovali jiní. A řekl jsem také, že práce průměr ného učence a odborníka je mnohem namáha- vější a nevděčnější, nežli práce průměrného bás- níka. Jednoho totiž z těch, kteří takově ceny a taková stipendia dostávají. Že se většinou pod- poruje prostřednost a všednost, která nepřináší užitku společnosti národní. Proti těmto (a ostatním) vývodům obražuje se ve vyšlém právě „Lumiru“ p. Viktor Dyk. Je zajisté mezi námi jen neporozumění — zle vůle nebylo ani u mne ani jí jistě není u p. Dyka P. Dyk se ohražuje proti podceňování básnictví, kterého prý jsem se dopustil — ačkoli jsem hned v prvních slovech (a potom v článku ještě několikrát) vyňal básníky skutečné, jejichž slova svíti nám do života jako ohně na horách. Ač jsem uvedl také několik jmen, z nichž mohl p. Dyk poznati, koho asi takovým skutečným básní- kem míním. Divím se tomuto ohrazení páně Dykovu. Mluvil jsem o prostředních, průměrných básní

Zeyerův Dyk P Dyk Dykův

25 article

cích (— nomina sunt odiosa), kteří falešně před- stírajíce básnické posvěceni, dostávají stipendia domáhají se míst na našich radnicích a ústavech národních, zaplavují veřejnost slavnostními oda- mi a epitafy — a jejichž jména nepochybněp Viktor Dyk zná zrovna tak dobře jako já. A že takový prostřední, průměrný básník nezaslouži onoho místa ani oné odměny, které si usurpuje, o tom přec nemůže býti sporu. Právě velicí bás- níci mluvili nejostřejí proti těmto parasitům umění; od starého již Horáce (čtenář promine) podle něhož „básníkům býti prostředními nedo volili ani lidé, ani bohové ani slcupy návěstní“ až po Heinea, který vytýkal evropským vládám že nedají ročně několik set takových básmiků odpraviti, netrhne se řada výrcků téhož smyslu. Prostřední úřadník, řemeslník, dělník... jseu všichni užiteční členové společnosti lidské: ala velicí básnící sami básníků prostředních za t- kové užitečné členy nepokládají.

Dyk Heine

26 article

Pan Dyk arci namítne, že jest těžko rozsou- diti, kdo je básníkem skutečně posvěceným velikým — a kdo nikoli. Bude to asi jako s učencem geniálním — a učencem prostřed- ním. Rozeznávají se colkem velmi dobře. A pan Dyk by jistě z těch asi 3000 českých básníků. které kdysi napočítal Wellner, vybral docel dobře 100 (není-li to příliš mnoho), mezi nimi by jistě všichni nalezli básníky, jež pokládaj za veliké — a mezi nimiž by jistě žádný z jejich velikánů nescházel. A jsem jist, že by onéch 2900 básníků p. Viktor Dyk bez nejmenšíeh skrupulí oželel . .. A má ještě jednu námitku. Pověděl jsem že práce průměrného odborníka je mnohem těžší, vyžaduje většího napěti sil duševních (i většího nákladu hmotného), nežli práce prů- měrného básníke. Že tedy zaslouží (nebo vlastně měla by zasloužiti) také vyšší ocenění a větší náhradu. Pan Dyk odpovidá: „Domnívá se zeeln vážně p. K. M. B., že dobrá básnická díla vytre

Dyk Wellner

27 article

sou se z rukávů? Že jejich genese je lehikáa snadná a že nutně předpokládá bytost jalovou a prázdnou?“Atd. Nemohl jsem se nepodiviti těm slovům, která napsal básník, básník, jehož nikdo z nás (a ani jeho odpůrci, třebas chvilkami ztrá- celi kontenanci) neřadí přece mezi ty, „jichž není čísla“. Neboť třebas by mi pan Dyk kladl do úst odpověď, že dobrá básnická díla se nevy třesou z rukávu, musím ji přec odmítnouti. Ano, jsem takový kacíř, že soudím zcela opačně Nejlepší básnické dílo, dobrá lyrika — ať už erotická nebo meditativní nebo jakákoli — vy vře okamžitě jako láva sopky „vytřese se z ru- kávu“ —a teprve díla druhého řádu vznikají po- malu, praeným pílováním, jako verš. Vergnlův, o němž píše Machar v Jedu z Judaey, jako bá- seň Horácova, o níž pravil, že ji robí pracně a pomalu jako včela, jako drama Lessingovo, tvo- řené těžce a lopotně, jako román Flaubertův neb novella Wildeova, jež všechny vznikaly v tuhém boji o větu ano i o slovo. Nemusím do- dávati, že nikterak nehodlám snižovati těchto velikých umělců slova a při tom neúnavných pra covníků — ale jistě ještě výše stojí básnická in- spirace a intuice velikých geniů, kteří nejzna- menitější svá díla stvořili v jednom žáru duchn jediným rozpětím křídel. Pan Dyk jistě zná příklady také z naší lite rabury; nemusím mu uváděti jména jako Byron, Puškin, Lermontov atd. Ale — poněvadž často se přeceňuje síla vědomé práce umělecké prati intuiční sehopnosti velikého básníka — uvádin příkladem Zarathustra Nietzseheova, jehož kaž- dá kniha byla napsána v 10 dnech, v jednom rozpětí křídel. A Nietzsche sám tento způsch tvorby — jistě nejvyšší — popsal těmito slovy „Má někdo — (piše Nielzseho 1888) — n konec XIX. věku ještě jasný pojem toho, co na- zývali básníci silných dob inspirací? . ...

Dyk Machar Horácův Lessingův Flaubertův Wildeův Byron Puškin Lermontov Zarathustra Nietzsche

28 article S nejmenším zbytkom pověry v sobě sotva b

S nejmenším zbytkom pověry v sobě sotva b člověk směl odmítnouti představu, že jest pouze inkernací, pouze nástrojem, pouze mediem pře- mocných sil. Pojem zjevení — v tom smyslu, že náhle, nevýslovně jistě a jemně, něco se stává viditelným a slyšitelným, něco, co člověka v nejhlubším nitru otřásá a poráží — ten pojem prostě popisuje skutečnost. Člověk slyší — ne- hledá; bere — neplá se, kdo dává; jako blesk zasvití myšlenka, nutná, ve své formě, bez vá- hání — neměl jsem níkdy volby. Rozkoš, jejíž ohromně napjetí rozvolní se někdy v záplavě slz, při níž krok bezvolně brzy kvapí, brzy se zvol- ňuje... (následuje ještě podrobnější popis to- hoto stavu inspirace; a Nietzsche konči:) Nej- zajímavější jest nedobrovolnost obrazu, podo- benstvi; člověk nemá již pojmu, co jest obrnz. co podobenství; všechno se nabízí jako nejbližšt nejsprávnější a nejprostší výraz. Zdá se opravdu. abych vzpomněl slova Zarathustrova, jakoby věci samy přicházely a chtěly se státi podoben stvím... To jest má zkušenost s inspirací; ne pochybuji, že bychom musili se vrátiti o tisíci letí, abychom někoho našli, kdo ni smí říci

Nietzsche Zarathustrův Rozkoš

29 article

„Jest to také zkušenost má!“ Nictzsche mluví zde arci s hodnou pore samolibosti; jistě takové stavy netřeba hleduti po tisíciletích; i Sv. Čech (o žijících básnících nemluvě) měl takové chvíle inspirace, jak sám poznamenal. A není pochybnosti, že i velie učenci měli takové chvile genialní intuice, která bleskla jejich mozkem a spojovala —, jako u New- tona, Galilea, Galileiho atd. — roztříštěné dotu poznatky grandiosní koncepci v jeden veliký zá- kon. Ale tím se liší intuice umělcova od intuice myslitelovy, že učenec nesmí se spokojiti tímto pomyslem, nýbrž provésti jeho verifikaci tuho a dlouhou prací na základě materiálu, jiným dotud nastřádaného. 1 tu jest tedy práce učen cova těžší a nesnadnější. A totéž platí o prostředním učenci a bás- níku Zase tu je práco učencova těžší a namaha

Galileo Newtonout Čo

30 article

vější. A třebas by to pan Dyk popíral, je nepo- chybné, že práce i prostředního odborníka má svou jistou cenu; že sebe menší a nepatrnější poznatek nebo výtěžek rozmnožuje majetek li- stva a usnadňuje práci pozdějším velikým tvůr- cům a zákonodárcům vědy. I když některý od- borník počítá jenom chloupky na nožkách chrou- sta anebo tři léta pozoruje, jak se rozpoušu sklo ve vodě... i takové nepatrné o sobě po- znatky repraesenlují jisté obohacení duševníh kapitálu lidstva a přijdou časy, kdy i tyto mali- chornosti budou vílány přištím pracovníkům — tak jako nepraktické a marné výpočty babylon- ských kněží vodily potom bezpečně po staletích koráby benátské po neznámých mořích. Bohužel, vědecká práce je nákladná — ne- obejde se bez určitých podpor a subvenel V praktické Americe má věda k disposici mil- liony, od lidí, jimž často theorie myslitelů bývá velmi odlehlá. U nás, v malém našem národě, jest potřeba takových podpor a stipendií ještě větší. Ale širšímu obecenstvu bývá tato stránka vědecké činnosti utajena; širší obecenstva má stále ještě gloriolu básníka za nejvyšší ideál — ale zapomíná, že hromaděním takových, někdy nejlépe míněných, podpor podporuje se jen pro- střednost — a že při tom česká věda stále ne- může ani držeti krok s ostatní Evropou. Není arci ani tu naděje, že by snad hmotná podpor kterákoli vzbudila nějakého genia nebo velikého vynálezce; ale jistě vždy bude i prostřední prá- ce vědecká, kterékoli drobné pozorování nebo konstatování, užitečnější nežli sbírka prostřed- ních Nálad nebo Dojmů, na něž se podpory me- K. M. B. cenášů hlavně obracojí. v) *) V článku páně Dykově jsou ješlě něklere jiné drobnosti, rázu více osobního, jež se však naš věci nelý kajl.

Dyk Dykův praktický Amerika Evropa